288如是我闻:一时,世尊住在舍卫城的祇树给孤独园。那时,婆罗门佳奴索尼在正午时分驾着纯白母马拉的车,从舍卫城出城。他远远望见游方者毕罗提咖正朝这边走来,见后便对游方者毕罗提咖说:
Evaṃ me sutaṃ – ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tena kho pana samayena jāṇussoṇi brāhmaṇo sabbasetena vaḷavābhirathena sāvatthiyā niyyāti divādivassa. Addasā kho jāṇussoṇi brāhmaṇo pilotikaṃ paribbājakaṃ dūratova āgacchantaṃ. Disvāna pilotikaṃ paribbājakaṃ etadavoca –
“婆蹉亚那尊者,正午时分,您从何处来?”
‘‘Handa, kuto nu bhavaṃ vacchāyano āgacchati divādivassā’’ti?
“朋友,我刚从沙门乔达摩处来。”
‘‘Ito hi kho ahaṃ , bho, āgacchāmi samaṇassa gotamassa santikā’’ti.
“婆蹉亚那尊者,您觉得沙门乔达摩的智慧明辨如何?可称得上敏锐吗?”
‘‘Taṃ kiṃ maññati, bhavaṃ vacchāyano, samaṇassa gotamassa paññāveyyattiyaṃ?
“依我看,他是一位智者。”
‘‘Paṇḍito maññe’’ti.
“朋友,我是何人,又如何能了知沙门乔达摩的智慧明辨!能了知沙门乔达摩智慧明辨的人,必定是与他同等的人。”
‘‘Ko cāhaṃ, bho, ko ca samaṇassa gotamassa paññāveyyattiyaṃ jānissāmi! Sopi nūnassa tādisova yo samaṇassa gotamassa paññāveyyattiyaṃ jāneyyā’’ti.
“婆蹉亚那尊者确实在以极高的赞誉称赞沙门乔达摩。”
‘‘Uḷārāya khalu bhavaṃ vacchāyano samaṇaṃ gotamaṃ pasaṃsāya pasaṃsatī’’ti.
“朋友,我算什么,哪有资格称赞沙门乔达摩?”
‘‘Ko cāhaṃ, bho, ko ca samaṇaṃ gotamaṃ pasaṃsissāmi?
“那位乔达摩尊者,正是被赞叹者们赞叹为天人之中最殊胜者。”
‘‘Pasatthapasatthova so bhavaṃ gotamo seṭṭho devamanussāna’’nti.
“那么,婆蹉亚那尊者,您究竟是看到了什么理由,对沙门乔达摩生起如此深厚的净信呢?”
‘‘Kaṃ pana bhavaṃ vacchāyano atthavasaṃ sampassamāno samaṇe gotame evaṃ abhippasanno’’ti ?
“朋友,犹如一位善巧的捕象人进入象林,在象林中见到一个巨大的象脚印,既长又宽,他便会得出结论:‘这必定是一头大龙象。’同样地,朋友,自从我在沙门乔达摩那里见到四种足迹,便得出结论:‘世尊是正自觉者,法由世尊善说,世尊的声闻僧团是善行道。’”
‘‘Seyyathāpi, bho, kusalo nāgavaniko nāgavanaṃ paviseyya. So passeyya nāgavane mahantaṃ hatthipadaṃ, dīghato ca āyataṃ, tiriyañca vitthataṃ. So niṭṭhaṃ gaccheyya – ‘mahā vata, bho, nāgo’ti. Evameva kho ahaṃ, bho, yato addasaṃ samaṇe gotame cattāri padāni athāhaṃ niṭṭhamagamaṃ – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
289“是哪四种呢?朋友,在此,我看到一些刹帝利贤者,聪明犀利,精通外道学说,辩才如射穿毛发。他们以智慧游走,似乎专为摧破种种邪见。他们听说:‘沙门乔达摩将要来到某村某镇。’便准备了一个问题:‘我们去谒见沙门乔达摩后,便提出这个问题。如果他这样回答,我们便用这种理论破斥他;如果他那样回答,我们便用那种理论破斥他。’他们听说:‘沙门乔达摩已到某村某镇。’便前往沙门乔达摩那里。沙门乔达摩以法语开示、鼓励、激励、令他们欢喜。他们受法语开示、鼓励、激励、欢喜后,既没有向沙门乔达摩提出那个问题,更谈不上破斥他,反而直接就成为沙门乔达摩的弟子。朋友,当我见到沙门乔达摩这第一种足迹时,便得出结论:‘世尊是正自觉者,法由世尊善说,世尊的声闻僧团是善行道。’”
‘‘Katamāni cattāri? Idhāhaṃ, bho, passāmi ekacce khattiyapaṇḍite nipuṇe kataparappavāde vālavedhirūpe, te bhindantā maññe caranti paññāgatena diṭṭhigatāni. Te suṇanti – ‘samaṇo khalu, bho, gotamo amukaṃ nāma gāmaṃ vā nigamaṃ vā osarissatī’ti. Te pañhaṃ abhisaṅkharonti – ‘imaṃ mayaṃ pañhaṃ samaṇaṃ gotamaṃ upasaṅkamitvā pucchissāma. Evaṃ ce no puṭṭho evaṃ byākarissati, evamassa mayaṃ vādaṃ āropessāma. Evaṃ cepi no puṭṭho evaṃ byākarissati, evampissa mayaṃ vādaṃ āropessāmā’ti. Te suṇanti – ‘samaṇo khalu, bho, gotamo amukaṃ nāma gāmaṃ vā nigamaṃ vā osaṭo’ti. Te yena samaṇo gotamo tenupasaṅkamanti. Te samaṇo gotamo dhammiyā kathāya sandasseti samādapeti samuttejeti sampahaṃseti. Te samaṇena gotamena dhammiyā kathāya sandassitā samādapitā samuttejitā sampahaṃsitā na ceva samaṇaṃ gotamaṃ pañhaṃ pucchanti, kutossa vādaṃ āropessanti? Aññadatthu samaṇasseva gotamassa sāvakā sampajjanti. Yadāhaṃ, bho, samaṇe gotame imaṃ paṭhamaṃ padaṃ addasaṃ athāhaṃ niṭṭhamagamaṃ – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
“再者,先生,我看到有些婆罗门中的贤者……在家中的贤者……沙门中的贤者,他们心思细密,精通外道的论理,拆解议论犹如射穿毛发一般,以智慧破斥种种见解。他们听说:‘那位乔达摩沙门要到某某村落或城镇来了。’便准备好问题,心想:‘我们去见乔达摩沙门,拿这个问题问他。如果他这样答,我们就用这种方式驳倒他;如果他那样答,我们就用那种方式驳倒他。’他们又听说:‘那位乔达摩沙门已经到某某村落或城镇了。’便去见乔达摩沙门。乔达摩沙门以法语教导、勉励、激励他们,令他们欢喜。他们听了乔达摩沙门这番法语,受了教导、鼓励、激励与欢喜之后,既不向乔达摩沙门发问,又哪里还会去驳倒他呢?他们直接请求乔达摩沙门让自己出家,从居家生活转入无家生活。乔达摩沙门便让他们出家。他们出家之后,远离大众,不放逸、精勤努力、心意坚定而安住,不久之后,便为了善男子离家出家、过无家生活所追求的至高目标——梵行的究竟,就在现生中,亲自以殊胜智慧证得。亲自以殊胜智慧证得、实现并安住其中。他们这样说:‘啊,先生,我们险些迷失,我们险些真的迷失了!我们从前明明不是沙门,却自称是沙门;明明不是婆罗门,却自称是婆罗门;明明不是阿拉汉,却自称是阿拉汉。如今我们才是沙门,如今我们才是婆罗门,如今我们才是阿拉汉。’先生,当我在乔达摩沙门身上见到这第四种足迹时,我便得出结论:‘世尊是正自觉者,世尊的法是善说的,世尊的声闻僧团是善行道的。’”
‘‘Puna caparāhaṃ, bho, passāmi idhekacce brāhmaṇapaṇḍite…pe… gahapatipaṇḍite…pe… samaṇapaṇḍite nipuṇe kataparappavāde vālavedhirūpe te bhindantā maññe caranti paññāgatena diṭṭhigatāni. Te suṇanti – ‘samaṇo khalu bho gotamo amukaṃ nāma gāmaṃ vā nigamaṃ vā osarissatī’ti. Te pañhaṃ abhisaṅkharonti ‘imaṃ mayaṃ pañhaṃ samaṇaṃ gotamaṃ upasaṅkamitvā pucchissāma. Evaṃ ce no puṭṭho evaṃ byākarissati, evamassa mayaṃ vādaṃ āropessāma. Evaṃ cepi no puṭṭho evaṃ byākarissati, evaṃpissa mayaṃ vādaṃ āropessāmā’ti. Te suṇanti ‘samaṇo khalu bho gotamo amukaṃ nāma gāmaṃ vā nigamaṃ vā osaṭo’ti. Te yena samaṇo gotamo tenupasaṅkamanti. Te samaṇo gotamo dhammiyā kathāya sandasseti samādapeti samuttejeti sampahaṃseti. Te samaṇena gotamena dhammiyā kathāya sandassitā samādapitā samuttejitā sampahaṃsitā na ceva samaṇaṃ gotamaṃ pañhaṃ pucchanti, kutossa vādaṃ āropessanti? Aññadatthu samaṇaṃyeva gotamaṃ okāsaṃ yācanti agārasmā anagāriyaṃ pabbajjāya. Te samaṇo gotamo pabbājeti . Te tattha pabbajitā samānā vūpakaṭṭhā appamattā ātāpino pahitattā viharantā nacirasseva – yassatthāya kulaputtā sammadeva agārasmā anagāriyaṃ pabbajanti tadanuttaraṃ – brahmacariyapariyosānaṃ diṭṭheva dhamme sayaṃ abhiññā sacchikatvā upasampajja viharanti. Te evamāhaṃsu – ‘manaṃ vata, bho, anassāma, manaṃ vata, bho, panassāma; mayañhi pubbe assamaṇāva samānā samaṇamhāti paṭijānimha, abrāhmaṇāva samānā brāhmaṇamhāti paṭijānimha, anarahantova samānā arahantamhāti paṭijānimha. Idāni khomha samaṇā, idāni khomha brāhmaṇā, idāni khomha arahanto’ti. Yadāhaṃ, bho, samaṇe gotame imaṃ catutthaṃ padaṃ addasaṃ athāhaṃ niṭṭhamagamaṃ – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’’’ti.
“先生,正是因为在乔达摩沙门身上见到了这四个足迹,我才得出这样的结论:‘世尊是正自觉者,世尊的法是善说的,世尊的声闻僧团是善行道的。’”
‘‘Yato kho ahaṃ, bho, samaṇe gotame imāni cattāri padāni addasaṃ athāhaṃ niṭṭhamagamaṃ – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’’’ti.
290听了这话,婆罗门佳奴索尼从纯白母马拉的车上下来,将上衣覆于一肩,朝世尊的方向合掌高举,一连三次发出这样的感叹:‘礼敬彼世尊、阿拉汉、正自觉者!礼敬彼世尊、阿拉汉、正自觉者!礼敬彼世尊、阿拉汉、正自觉者!但愿有朝一日,我们也能见到那位乔达摩尊者,与他面对面交谈!’于是,婆罗门佳奴索尼便去世尊那里。到了之后,与世尊互相问候致意。互道亲切和悦的话语之后,便在一旁坐下。坐定之后,婆罗门佳奴索尼便将刚才与游方者毕罗提咖的交谈内容,原原本本地禀告了世尊。听了之后,世尊对婆罗门佳奴索尼这样说:‘婆罗门,仅此而已,那个象迹的比喻在细节上还不够圆满。不过,婆罗门,你仔细听,好好思惟,我现在就为你说明,象迹的比喻如何才能细节圆满。’‘好的,尊者。’婆罗门佳奴索尼回应世尊。世尊便这样说道:
Evaṃ vutte, jāṇussoṇi brāhmaṇo sabbasetā vaḷavābhirathā orohitvā ekaṃsaṃ uttarāsaṅgaṃ karitvā yena bhagavā tenañjaliṃ paṇāmetvā tikkhattuṃ udānaṃ udānesi – ‘‘namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa; namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa; namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa. Appeva nāma mayampi kadāci karahaci tena bhotā gotamena saddhiṃ samāgaccheyyāma, appeva nāma siyā kocideva kathāsallāpo’’ti! Atha kho jāṇussoṇi brāhmaṇo yena bhagavā tenupasaṅkami ; upasaṅkamitvā bhagavatā saddhiṃ sammodi. Sammodanīyaṃ kathaṃ sāraṇīyaṃ vītisāretvā ekamantaṃ nisīdi. Ekamantaṃ nisinno kho jāṇussoṇi brāhmaṇo yāvatako ahosi pilotikena paribbājakena saddhiṃ kathāsallāpo taṃ sabbaṃ bhagavato ārocesi. Evaṃ vutte, bhagavā jāṇussoṇiṃ brāhmaṇaṃ etadavoca – ‘‘na kho, brāhmaṇa, ettāvatā hatthipadopamo vitthārena paripūro hoti. Api ca, brāhmaṇa, yathā hatthipadopamo vitthārena paripūro hoti taṃ suṇāhi, sādhukaṃ manasi karohi, bhāsissāmī’’ti. ‘‘Evaṃ, bho’’ti kho jāṇussoṇi brāhmaṇo bhagavato paccassosi. Bhagavā etadavoca –
291“婆罗门,譬如一名捕象人进入象林。他在象林中见到一个巨大的象迹,既长且宽。若是一位善巧的捕象人,尚不会就此断定:‘这必定是一头大雄象。’为什么呢?婆罗门,因为象林中就有一种名为‘矮脚’的母象,它们的足印也很大,这足迹或许正属于它们。”
‘‘Seyyathāpi, brāhmaṇa, nāgavaniko nāgavanaṃ paviseyya. So passeyya nāgavane mahantaṃ hatthipadaṃ, dīghato ca āyataṃ, tiriyañca vitthataṃ. Yo hoti kusalo nāgavaniko neva tāva niṭṭhaṃ gacchati – ‘mahā vata, bho, nāgo’ti. Taṃ kissa hetu? Santi hi, brāhmaṇa, nāgavane vāmanikā nāma hatthiniyo mahāpadā, tāsaṃ petaṃ padaṃ assāti.
“他循着那足迹追踪而去。追踪时,在象林中见到一个巨大的象迹,既长且宽,高处并有身体摩擦的痕迹。若是一位善巧的捕象人,尚不会就此断定:‘这必定是一头大雄象。’为什么呢?婆罗门,因为象林中就有一种名为‘高伽喇莉咖’的母象,足印大,身材也高,这足迹或许正属于它们。”
‘‘So tamanugacchati. Tamanugacchanto passati nāgavane mahantaṃ hatthipadaṃ, dīghato ca āyataṃ, tiriyañca vitthataṃ, uccā ca nisevitaṃ. Yo hoti kusalo nāgavaniko neva tāva niṭṭhaṃ gacchati – ‘mahā vata, bho, nāgo’ti. Taṃ kissa hetu? Santi hi, brāhmaṇa, nāgavane uccā kāḷārikā nāma hatthiniyo mahāpadā, tāsaṃ petaṃ padaṃ assāti.
“他循着那足迹继续追踪。追踪时,在象林中见到一个巨大的象迹,既长且宽,高处有身体摩擦的痕迹,高处还有被象牙刮擦的痕迹。若是一位善巧的捕象人,尚不会就此断定:‘这必定是一头大雄象。’为什么呢?婆罗门,因为象林中就有一种名为‘高伽奈噜咖’的母象,足印大,身材也高,这足迹或许正属于它们。”
‘‘So tamanugacchati. Tamanugacchanto passati nāgavane mahantaṃ hatthipadaṃ, dīghato ca āyataṃ, tiriyañca vitthataṃ, uccā ca nisevitaṃ, uccā ca dantehi ārañjitāni. Yo hoti kusalo nāgavaniko neva tāva niṭṭhaṃ gacchati – ‘mahā vata, bho, nāgo’ti. Taṃ kissa hetu? Santi hi, brāhmaṇa, nāgavane uccā kaṇerukā nāma hatthiniyo mahāpadā, tāsaṃ petaṃ padaṃ assāti.
他循着足迹一路前行,在象林中见到了一个又长又宽的大象脚印,还见到了高处的痕迹、象牙刮痕和折断的树枝。随后,他望见那头大公象,或在树下,或在露天处,或行、或立、或坐、或卧。他便断定:‘这正是那头大公象。’
‘‘So tamanugacchati. Tamanugacchanto passati nāgavane mahantaṃ hatthipadaṃ, dīghato ca āyataṃ, tiriyañca vitthataṃ, uccā ca nisevitaṃ, uccā ca dantehi ārañjitāni, uccā ca sākhābhaṅgaṃ. Tañca nāgaṃ passati rukkhamūlagataṃ vā abbhokāsagataṃ vā gacchantaṃ vā tiṭṭhantaṃ vā nisinnaṃ vā nipannaṃ vā. So niṭṭhaṃ gacchati – ‘ayameva so mahānāgo’ti.
同样地,婆罗门,如来出现于世间,他是阿拉汉、正自觉者,明行具足,善逝,世间解,无上调御丈夫,天人师,佛陀,世尊。他以自己的证智证得了这含天界、魔界、梵界的世间,以及这有沙门婆罗门、人天众生的世代,随后予以宣说。他所教说的法,初善、中善、后善,具足意义与辞句;他圆满清净地揭示了梵行。有在家人,或在家人之子,或生于其他家族的人,听闻到此法;闻法之后,他对如来生起信心。生起信心后,他如是思惟:‘在家生活逼仄拥挤,是尘垢之道;出家则如空旷旷野。居于家中,想要修习那圆满、清净、如磨平海螺般的梵行,实非容易。不如我剃除须发,披上袈裟,从家而出,走向无家的生活出家吧。’过了一段时间,他舍弃或多或少的财物积聚,舍下或多或少的亲属圈子,剃除须发,披上袈裟,从家而出家,过起了无家的生活。
‘‘Evameva kho , brāhmaṇa, idha tathāgato loke uppajjati arahaṃ sammāsambuddho vijjācaraṇasampanno sugato lokavidū anuttaro purisadammasārathi satthā devamanussānaṃ buddho bhagavā. So imaṃ lokaṃ sadevakaṃ samārakaṃ sabrahmakaṃ sassamaṇabrāhmaṇiṃ pajaṃ sadevamanussaṃ sayaṃ abhiññā sacchikatvā pavedeti. So dhammaṃ deseti ādikalyāṇaṃ majjhekalyāṇaṃ pariyosānakalyāṇaṃ sātthaṃ sabyañjanaṃ; kevalaparipuṇṇaṃ parisuddhaṃ brahmacariyaṃ pakāseti. Taṃ dhammaṃ suṇāti gahapati vā gahapatiputto vā aññatarasmiṃ vā kule paccājāto. So taṃ dhammaṃ sutvā tathāgate saddhaṃ paṭilabhati. So tena saddhāpaṭilābhena samannāgato iti paṭisañcikkhati – ‘sambādho gharāvāso rajopatho , abbhokāso pabbajjā. Nayidaṃ sukaraṃ agāraṃ ajjhāvasatā ekantaparipuṇṇaṃ ekantaparisuddhaṃ saṅkhalikhitaṃ brahmacariyaṃ carituṃ. Yaṃnūnāhaṃ kesamassuṃ ohāretvā kāsāyāni vatthāni acchādetvā agārasmā anagāriyaṃ pabbajeyya’nti. So aparena samayena appaṃ vā bhogakkhandhaṃ pahāya mahantaṃ vā bhogakkhandhaṃ pahāya appaṃ vā ñātiparivaṭṭaṃ pahāya mahantaṃ vā ñātiparivaṭṭaṃ pahāya kesamassuṃ ohāretvā kāsāyāni vatthāni acchādetvā agārasmā anagāriyaṃ pabbajati.
292如此出家之后,他便受持比丘的学处与活命之道:他舍离杀生,远离杀生,放下棍棒与刀杖,常怀惭耻,具足悲悯,为利益与哀愍一切众生而安住。
‘‘So evaṃ pabbajito samāno bhikkhūnaṃ sikkhāsājīvasamāpanno pāṇātipātaṃ pahāya pāṇātipātā paṭivirato hoti, nihitadaṇḍo nihitasattho lajjī dayāpanno sabbapāṇabhūtahitānukampī viharati.
他舍离了不与取,远离不与取,唯取所与,唯盼所与,以不盗而自清净,安住其中。
‘‘Adinnādānaṃ pahāya adinnādānā paṭivirato hoti dinnādāyī dinnapāṭikaṅkhī. Athenena sucibhūtena attanā viharati.
他舍离了非梵行,安住梵行,远离、禁绝那低俗的淫欲之法。
‘‘Abrahmacariyaṃ pahāya brahmacārī hoti ārācārī virato methunā gāmadhammā.
他舍离了妄语,远离妄语,唯说真实,安住真实,正直可靠,堪可信赖,不以言辞欺诳世间。
‘‘Musāvādaṃ pahāya musāvādā paṭivirato hoti saccavādī saccasandho theto paccayiko avisaṃvādako lokassa.
他舍断离间语,远离离间的话语。不会把在此处听到的话说给彼处听,以离间这些人;也不会把在彼处听到的话说给此处听,以离间那些人。这样,他令分裂者重归于好,令和合者更为巩固。他喜爱和谐,乐於和谐,喜悦和谐,说倡导和谐的话语。
‘‘Pisuṇaṃ vācaṃ pahāya pisuṇāya vācāya paṭivirato hoti, ito sutvā na amutra akkhātā imesaṃ bhedāya, amutra vā sutvā na imesaṃ akkhātā amūsaṃ bhedāya. Iti bhinnānaṃ vā sandhātā sahitānaṃ vā anuppadātā, samaggārāmo samaggarato samagganandī samaggakaraṇiṃ vācaṃ bhāsitā hoti .
他舍断粗暴语,远离粗暴的言语。他所说的话语,温和、悦耳、亲切、深入人心、彬彬有礼、为大众所喜爱、为大众所受用。他说就是这样的话语。
‘‘Pharusaṃ vācaṃ pahāya pharusāya vācāya paṭivirato hoti. Yā sā vācā nelā kaṇṇasukhā pemanīyā hadayaṅgamā porī bahujanakantā bahujanamanāpā tathārūpiṃ vācaṃ bhāsitā hoti.
他舍断杂秽语,远离杂秽的话语。他说话合时、如实、有意义、合於法、合於律。他会开示适时——有依据、有节制、带来利益的、值得铭记的话语。
‘‘Samphappalāpaṃ pahāya samphappalāpā paṭivirato hoti kālavādī bhūtavādī atthavādī dhammavādī vinayavādī, nidhānavatiṃ vācaṃ bhāsitā kālena sāpadesaṃ pariyantavatiṃ atthasaṃhitaṃ.
293他远离损害种子与植物;一日一食,过午不食,离非时食;远离观听舞蹈、歌唱、音乐等表演;远离戴花鬘、涂香、抹香,不事妆饰、打扮、美化;远离高广大床;不领受金银;不领受生谷;不领受生肉;不领受妇女、少女;不领受奴仆;不领受山羊、绵羊;不领受鸡、猪;不领受象、牛、马、母马;不领受田地、宅地;不为人传递消息、差遣;不从事买卖;不以欺诈的秤、伪币、量具而行;远离欺骗、诈取、诡计、巧取等事;远离砍杀、捆绑、劫掠、抢夺、暴力等行为。
‘‘So bījagāmabhūtagāmasamārambhā paṭivirato hoti, ekabhattiko hoti rattūparato, virato vikālabhojanā, naccagītavāditavisūkadassanā paṭivirato hoti, mālāgandhavilepanadhāraṇamaṇḍanavibhūsanaṭṭhānā paṭivirato hoti, uccāsayanamahāsayanā paṭivirato hoti, jātarūparajatapaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, āmakadhaññapaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, āmakamaṃsapaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, itthikumārikapaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, dāsidāsapaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, ajeḷakapaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, kukkuṭasūkarapaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, hatthigavāssavaḷavāpaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, khettavatthupaṭiggahaṇā paṭivirato hoti, dūteyyapahiṇagamanānuyogā paṭivirato hoti, kayavikkayā paṭivirato hoti, tulākūṭakaṃsakūṭamānakūṭā paṭivirato hoti, ukkoṭanavañcananikatisāciyogā paṭivirato hoti, chedanavadhabandhanaviparāmosaālopasahasākārā paṭivirato hoti .
294他满足于蔽身之衣、果腹之食。无论去往何处,仅携这些而行。犹如飞鸟,无论飞往何方,唯以双翼为负;同样,比丘满足于蔽身之衣、果腹之食,无论去往何处,仅携这些而行。他成就此圣戒蕴,于内心体验无过之乐。
‘‘So santuṭṭho hoti kāyaparihārikena cīvarena kucchiparihārikena piṇḍapātena. So yena yeneva pakkamati samādāyeva pakkamati. Seyyathāpi nāma pakkhī sakuṇo yena yeneva ḍeti sapattabhārova ḍeti, evameva bhikkhu santuṭṭho hoti kāyaparihārikena cīvarena kucchiparihārikena piṇḍapātena. So yena yeneva pakkamati samādāyeva pakkamati. So iminā ariyena sīlakkhandhena samannāgato ajjhattaṃ anavajjasukhaṃ paṭisaṃvedeti.
295当他眼见色后,不执取总相,不执取细相。因为他了知:如果眼根不防护而住,贪欲、忧恼等不善法便会流入其心。因此他行于防护,守护眼根,于眼根成就防护。当他耳闻声后……鼻嗅香后……舌尝味后……身触触后……当他意了法后,不执取总相,不执取细相。因为他了知:如果意根不防护而住,贪欲、忧恼等不善法便会流入其心。因此他行于防护,守护意根,于意根成就防护。他成就此圣诸根律仪,于内心体验无染之乐。
‘‘So cakkhunā rūpaṃ disvā na nimittaggāhī hoti nānubyañjanaggāhī. Yatvādhikaraṇamenaṃ cakkhundriyaṃ asaṃvutaṃ viharantaṃ abhijjhādomanassā pāpakā akusalā dhammā anvāssaveyyuṃ tassa saṃvarāya paṭipajjati, rakkhati cakkhundriyaṃ, cakkhundriye saṃvaraṃ āpajjati. Sotena saddaṃ sutvā…pe… ghānena gandhaṃ ghāyitvā… jivhāya rasaṃ sāyitvā… kāyena phoṭṭhabbaṃ phusitvā… manasā dhammaṃ viññāya na nimittaggāhī hoti nānubyañjanaggāhī. Yatvādhikaraṇamenaṃ manindriyaṃ asaṃvutaṃ viharantaṃ abhijjhādomanassā pāpakā akusalā dhammā anvāssaveyyuṃ tassa saṃvarāya paṭipajjati, rakkhati manindriyaṃ, manindriye saṃvaraṃ āpajjati. So iminā ariyena indriyasaṃvarena samannāgato ajjhattaṃ abyāsekasukhaṃ paṭisaṃvedeti.
他无论前往还是返回,皆正知而行;向前看、向旁看时,正知而行;弯曲或伸展肢体时,正知而行;穿着僧伽梨、持钵与袈裟时,正知而行;食、饮、嚼、尝时,正知而行;大小便利时,正知而行;行走、站立、坐着、躺卧、清醒、说话、沉默时,皆正知而行。
‘‘So abhikkante paṭikkante sampajānakārī hoti, ālokite vilokite sampajānakārī hoti , samiñjite pasārite sampajānakārī hoti, saṃghāṭipattacīvaradhāraṇe sampajānakārī hoti, asite pīte khāyite sāyite sampajānakārī hoti, uccārapassāvakamme sampajānakārī hoti, gate ṭhite nisinne sutte jāgarite bhāsite tuṇhībhāve sampajānakārī hoti.
296他具足了这圣者的戒蕴、圣者的知足、圣者的根律仪、圣者的念与正知之后,便亲近寂静的坐卧处——山林、树下、山岳、溪谷、山洞、冢间、丛林、露地、草堆。托钵乞食,用饭后归来,结跏趺坐,端正身体,安立念于面前。他舍离对世间的贪欲,安住于离贪之心,净化心中之贪;舍离嗔恚与恶意,安住于无嗔之心,悲悯一切生灵,净化心中之嗔恚与恶意;舍离昏沉与睡眠,安住于远离昏沉睡眠,保持光明想,正念正知,净化心中之昏沉与睡眠;舍离掉举与追悔,安住于无掉举,内心寂静,净化心中之掉举与追悔;舍离疑惑,安住于超越疑惑,于善法断除‘是如此或不如此’的犹疑,净化心中之疑惑。
‘‘So iminā ca ariyena sīlakkhandhena samannāgato, (imāya ca ariyāya santuṭṭhiyā samannāgato) iminā ca ariyena indriyasaṃvarena samannāgato, iminā ca ariyena satisampajaññena samannāgato vivittaṃ senāsanaṃ bhajati araññaṃ rukkhamūlaṃ pabbataṃ kandaraṃ giriguhaṃ susānaṃ vanapatthaṃ abbhokāsaṃ palālapuñjaṃ. So pacchābhattaṃ piṇḍapātapaṭikkanto nisīdati pallaṅkaṃ ābhujitvā, ujuṃ kāyaṃ paṇidhāya, parimukhaṃ satiṃ upaṭṭhapetvā. So abhijjhaṃ loke pahāya vigatābhijjhena cetasā viharati, abhijjhāya cittaṃ parisodheti. Byāpādappadosaṃ pahāya abyāpannacitto viharati, sabbapāṇabhūtahitānukampī byāpādappadosā cittaṃ parisodheti. Thinamiddhaṃ pahāya vigatathinamiddho viharati ālokasaññī sato sampajāno, thinamiddhā cittaṃ parisodheti. Uddhaccakukkuccaṃ pahāya anuddhato viharati, ajjhattaṃ vūpasantacitto uddhaccakukkuccā cittaṃ parisodheti. Vicikicchaṃ pahāya tiṇṇavicikiccho viharati akathaṃkathī kusalesu dhammesu, vicikicchāya cittaṃ parisodheti.
297他舍弃了这些削弱智慧的内心染污——五种盖障,便远离感官欲乐、远离不善法,有寻有伺,由远离而生起的喜与乐,进入并安住于初禅。婆罗门,这也称为如来的足迹,也称为如来的践履处,也称为如来的行迹。然而,圣弟子不会仅凭这一步便得出结论:‘世尊是正自觉者,法是世尊善说的,世尊的声闻僧团是善修行的。’
‘‘So ime pañca nīvaraṇe pahāya cetaso upakkilese paññāya dubbalīkaraṇe, vivicceva kāmehi vivicca akusalehi dhammehi savitakkaṃ savicāraṃ vivekajaṃ pītisukhaṃ paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Idampi vuccati, brāhmaṇa, tathāgatapadaṃ itipi, tathāgatanisevitaṃ itipi, tathāgatārañjitaṃ itipi. Na tveva tāva ariyasāvako niṭṭhaṃ gacchati – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
再者,婆罗门,寻与伺止息之后,内心澄净,心念专一,这位比丘进入并安住于无寻、无伺、由定而生起的喜与乐的第二禅那。婆罗门,这也可称为……(中略)……世尊的声闻僧团是善修行的。
‘‘Puna caparaṃ, brāhmaṇa, bhikkhu vitakkavicārānaṃ vūpasamā ajjhattaṃ sampasādanaṃ cetaso ekodibhāvaṃ avitakkaṃ avicāraṃ samādhijaṃ pītisukhaṃ dutiyaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Idampi vuccati, brāhmaṇa…pe… suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
再者,婆罗门,随着喜的消退,这位比丘安住于舍,具足念与正知,亲身领受乐,进入并安住于圣者们所称叹的“舍、念、乐住”——第三禅那。婆罗门,这也可称为……(中略)……世尊的声闻僧团是善修行的。
‘‘Puna caparaṃ, brāhmaṇa, bhikkhu pītiyā ca virāgā upekkhako ca viharati sato ca sampajāno, sukhañca kāyena paṭisaṃvedeti, yaṃ taṃ ariyā ācikkhanti ‘upekkhako satimā sukhavihārī’ti tatiyaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Idampi vuccati, brāhmaṇa…pe… suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
再者,婆罗门,舍弃了乐,也舍弃了苦,先前的喜与忧早已灭尽,这位比丘进入并安住于不苦不乐、舍与念清净的第四禅那。婆罗门,这既可称为如来的足迹,也可称为如来所行履之处,亦可称为如来所游履之境。然而,在此阶段,圣弟子尚不会即刻得出结论:“世尊是正自觉者,法是由世尊所善说的,世尊的声闻僧团是善修行的。”
‘‘Puna caparaṃ, brāhmaṇa, bhikkhu sukhassa ca pahānā dukkhassa ca pahānā, pubbeva somanassadomanassānaṃ atthaṅgamā, adukkhamasukhaṃ upekkhāsatipārisuddhiṃ catutthaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. Idampi vuccati, brāhmaṇa, tathāgatapadaṃ itipi, tathāgatanisevitaṃ itipi, tathāgatārañjitaṃ itipi. Na tveva tāva ariyasāvako niṭṭhaṃ gacchati – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
298当他的心如此进入定境,清净、明亮、无瑕,远离了随烦恼,柔软、适合作业、稳固、安住于不动摇的状态后,他将心导向宿命随念智。他忆念起种种过去生,也就是:一生、两生……如此,他忆念起种种过去生的具体情形与细节。婆罗门,这也称为如来之足迹、如来之所亲近、如来之所行践。即便如此,圣弟子尚未因此便得出结论:‘世尊是正自觉者,法被世尊善说,世尊的弟子僧团善行正道。’
‘‘So evaṃ samāhite citte parisuddhe pariyodāte anaṅgaṇe vigatūpakkilese mudubhūte kammaniye ṭhite āneñjappatte pubbenivāsānussatiñāṇāya cittaṃ abhininnāmeti. So anekavihitaṃ pubbenivāsaṃ anussarati, seyyathidaṃ – ekampi jātiṃ, dvepi jātiyo…pe… iti sākāraṃ sauddesaṃ anekavihitaṃ pubbenivāsaṃ anussarati. Idampi vuccati, brāhmaṇa, tathāgatapadaṃ itipi, tathāgatanisevitaṃ itipi, tathāgatārañjitaṃ itipi. Na tveva tāva ariyasāvako niṭṭhaṃ gacchati – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
当他的心如此进入定境,清净、明亮、无瑕,远离了随烦恼,柔软、适合作业、稳固、安住于不动摇的状态后,他将心导向了知众生死生之智。他以清净、超越常人的天眼……了知众生如何随业流转。婆罗门,这也称为如来之足迹、如来之所亲近、如来之所行践。即便如此,圣弟子尚未因此便得出结论:‘世尊是正自觉者,法被世尊善说,世尊的弟子僧团善行正道。’
‘‘So evaṃ samāhite citte parisuddhe pariyodāte anaṅgaṇe vigatūpakkilese mudubhūte kammaniye ṭhite āneñjappatte sattānaṃ cutūpapātañāṇāya cittaṃ abhininnāmeti. So dibbena cakkhunā visuddhena atikkantamānusakena…pe… yathākammūpage satte pajānāti. Idampi vuccati, brāhmaṇa, tathāgatapadaṃ itipi, tathāgatanisevitaṃ itipi, tathāgatārañjitaṃ itipi. Na tveva tāva ariyasāvako niṭṭhaṃ gacchati – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
299当他的心如此进入定境,清净、明亮、无瑕,远离了随烦恼,柔软、适合作业、稳固、安住于不动摇的状态后,他将心导向灭尽烦恼的智慧。他如实了知‘这是苦’,如实了知‘这是苦的集起’,如实了知‘这是苦的息灭’,如实了知‘这是导向苦灭之道’。他如实了知‘这些是烦恼’,如实了知‘这是烦恼的集起’,如实了知‘这是烦恼的息灭’,如实了知‘这是导向烦恼息灭之道’。婆罗门,这也称为如来之足迹、如来之所亲近、如来之所行践。然而,圣弟子到此时虽尚未达到结论,但他正朝向这样的结论:‘世尊是正自觉者,法被世尊善说,世尊的弟子僧团善行正道。’
‘‘So evaṃ samāhite citte parisuddhe pariyodāte anaṅgaṇe vigatūpakkilese mudubhūte kammaniye ṭhite āneñjappatte āsavānaṃ khayañāṇāya cittaṃ abhininnāmeti. So ‘idaṃ dukkha’nti yathābhūtaṃ pajānāti, ‘ayaṃ dukkhasamudayo’ti yathābhūtaṃ pajānāti, ‘ayaṃ dukkhanirodho’ti yathābhūtaṃ pajānāti, ‘ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadā’ti yathābhūtaṃ pajānāti. ‘Ime āsavā’ti yathābhūtaṃ pajānāti, ‘ayaṃ āsavasamudayo’ti yathābhūtaṃ pajānāti, ‘ayaṃ āsavanirodho’ti yathābhūtaṃ pajānāti, ‘ayaṃ āsavanirodhagāminī paṭipadā’ti yathābhūtaṃ pajānāti. Idampi vuccati, brāhmaṇa, tathāgatapadaṃ itipi, tathāgatanisevitaṃ itipi, tathāgatārañjitaṃ itipi. Na tveva tāva ariyasāvako niṭṭhaṃ gato hoti, api ca kho niṭṭhaṃ gacchati – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti.
当他如此了知、如此看见时,心便从欲的烦恼中解脱,从有的烦恼中解脱,从无明的烦恼中解脱。解脱时,生起了‘这是解脱’的了知。他了知:‘生已尽,梵行已立,应作已作,不受后有。’婆罗门,这也可称为如来的足迹、如来的依止、如来的行境。婆罗门,到此程度,圣弟子便得出了结论:‘世尊是正自觉者,法为世尊善说,世尊的弟子僧团行持正行。’婆罗门,到此程度,这个象迹喻的详细阐释才算完整圆满。
‘‘Tassa evaṃ jānato evaṃ passato kāmāsavāpi cittaṃ vimuccati , bhavāsavāpi cittaṃ vimuccati, avijjāsavāpi cittaṃ vimuccati. Vimuttasmiṃ vimuttamiti ñāṇaṃ hoti. ‘Khīṇā jāti, vusitaṃ brahmacariyaṃ, kataṃ karaṇīyaṃ, nāparaṃ itthattāyā’ti pajānāti. Idampi vuccati, brāhmaṇa, tathāgatapadaṃ itipi, tathāgatanisevitaṃ itipi, tathāgatārañjitaṃ itipi. Ettāvatā kho, brāhmaṇa, ariyasāvako niṭṭhaṃ gato hoti – ‘sammāsambuddho bhagavā, svākkhāto bhagavatā dhammo, suppaṭipanno bhagavato sāvakasaṅgho’ti. Ettāvatā kho, brāhmaṇa, hatthipadopamo vitthārena paripūro hotī’’ti.
听了这话,佳奴索尼婆罗门对世尊这样说:“真是殊胜啊,乔达摩尊者!真是殊胜啊,乔达摩尊者!乔达摩尊者,就好像有人把倒下的扶起来,把隐藏的揭开,为迷路的人指明道路,或在黑暗中持来油灯,让有眼之人得以看见种种色相;乔达摩尊者正是这样,以种种方式阐述了法。我今皈依乔达摩尊者、皈依法、皈依比丘僧团。愿乔达摩尊者接受我为优婆塞,从今日起,直至命终,终生皈依。”
Evaṃ vutte, jāṇussoṇi brāhmaṇo bhagavantaṃ etadavoca – ‘‘abhikkantaṃ, bho gotama, abhikkantaṃ, bho gotama! Seyyathāpi, bho gotama, nikkujjitaṃ vā ukkujjeyya, paṭicchannaṃ vā vivareyya, mūḷhassa vā maggaṃ ācikkheyya, andhakāre vā telapajjotaṃ dhāreyya – cakkhumanto rūpāni dakkhantīti; evamevaṃ bhotā gotamena anekapariyāyena dhammo pakāsito. Esāhaṃ bhavantaṃ gotamaṃ saraṇaṃ gacchāmi, dhammañca, bhikkhusaṅghañca. Upāsakaṃ maṃ bhavaṃ gotamo dhāretu ajjatagge pāṇupetaṃ saraṇaṃ gata’’nti.
━━ 归纳讲解,仅供参考 ━━
人物名册
| Pali | 中文(经文用名) | 角色 |
|---|
| Bhagavā | 世尊 | 佛陀,说法者 |
| Jāṇussoṇi | 佳奴索尼 | 婆罗门,提问者 |
| Pilotika | 毕罗提咖 | 游方者,最初使用象迹喻的人 |
事件
婆罗门佳奴索尼在路上遇到游方者毕罗提咖,见他刚从世尊处来,便问其缘由。毕罗提咖以“象迹喻”说明自己因见到四种人(刹帝利、婆罗门、居士、沙门中的贤者)在与世尊辩论后都皈依出家,从而推断出世尊是正自觉者。佳奴索尼听后心生敬仰,前往拜见世尊并复述此事。世尊告诉他这个譬喻还不圆满,于是亲自从出家、持戒、修定到证得漏尽智的完整次第,重新阐述了“如来足迹”的真正含义。
经文摘要
外行者的象迹推论(A) → 世尊开示从戒到定、从定到慧的完整修行路径才是真正的“如来足迹”(B) → 以漏尽、解脱作为最终确证正自觉的结论(C)。
中心思想(白话 + 重点拆解)
这篇经文的核心,是在讲“到底凭什么相信一个人是觉悟者”。婆罗门佳奴索尼听到一个说法:有些聪明的辩论高手去找佛陀挑战,结果不但没辩成,反而当场皈依甚至出家证果。游方者毕罗提咖把这个现象比喻成森林里看到一个大脚印,就推断这里有头大象。
但佛陀说,这个比喻只讲了个皮毛,真正的“大象”不是这么找的。他接着给出了一个极其细致的修行地图,从一个人听到佛法产生信心开始,到出家、持守戒律、守护六根、具足正念正知、克服五盖、证入四禅,再到获得宿命通、天眼通,最终“如实了知‘这是苦’,如实了知‘这是苦集’,如实了知‘这是苦灭’,如实了知‘这是导至苦灭之道’”,证得漏尽智,心从“欲漏、有漏、无明漏”中彻底解脱。
→ 拆开看:这句话是整个地图的终点。佛陀的意思是,别人再怎么有智慧、再怎么皈依,那都只是远看“足迹”的推论。真正的“大脚印”不是一个结果,而是一条完整的、可被每个人亲自验证的“践履处”。从你开始守戒的那一刻,你就踩在了第一个足迹上;当你证得初禅,那是另一个足迹。只有当你亲自走到终点,亲自看到“生已尽,梵行已立”,你才算真正见到了那头“大象”,并得出结论:“世尊是正自觉者”。
→ 一句话要旨:判断一个人是否觉悟,不靠看他的追随者有多厉害,而要靠你亲自走一遍他走过的路,走到终点时,你自己就明白了。
关键术语锚
- āsava → 漏/烦恼:这个词指从眼、耳、心等感官和存在本身渗透出来的根本烦恼。经中最终解脱的对象就是“欲漏、有漏、无明漏”,是一种流出来束缚你的东西,而非简单的“烦恼”二字可涵盖。
- samādhi → 定:经文通过四禅来展示“定”的层层深化,是“如来足迹”的核心组成部分,但并非终点,只是为了让心“柔软、适业”,用来导向智慧。
- sīla → 戒/戒行:经文中大篇幅描述的出家生活、不杀生、不偷盗等,这是整个修行地图的起点,是最初的“如来足迹”。
- vihāra → 住/安住:在描述四禅和圣者体验时反复出现,不只是物理的“居住”,更指心持续处于某种状态,如“于内体验无过失之乐”而住。
- diṭṭhi → 见/见解:经中提到那些贤者“以慧行走,破斥诸见”,这个“见”特指一套成体系的理论或哲学观点,而非简单的看法。