105如是我闻:一时,世尊住于舍卫城的祇树给孤独园。于此,世尊对诸比丘说:“诸比丘。”那些比丘回答:“尊者。”世尊这样说道:“诸比丘,我将为你们宣说善士法与非善士法。你们当善听,善加思惟,我将宣说。”“是的,尊者。”诸比丘回应世尊。世尊便如是说:
Evaṃ me sutaṃ – ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tatra kho bhagavā bhikkhū āmantesi – ‘‘bhikkhavo’’ti. ‘‘Bhadante’’ti te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca – ‘‘sappurisadhammañca vo, bhikkhave, desessāmi asappurisadhammañca. Taṃ suṇātha, sādhukaṃ manasi karotha; bhāsissāmī’’ti. ‘‘Evaṃ, bhante’’ti kho te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca –
“诸比丘,何等为非善士法?诸比丘,于此,有一类非善士从高贵家族出家。他这样思惟:‘我确是从高贵家族出家,而其他这些比丘则不是。’他借着那高贵的出身抬高自己、贬低他人。诸比丘,这就是非善士法。然而,诸比丘,善士则如此思惟:‘并非凭靠高贵的出身,贪法便能尽灭,嗔法便能尽灭,痴法便能尽灭。即使不是从高贵家族出家,只要他是随法行者、如理行道者、随顺法行者,他便因此应受尊敬,因此应受称赞。’他唯以行道为要,不因高贵的出身抬高自己、贬低他人。诸比丘,这就是善士法。”
‘‘Katamo ca, bhikkhave, asappurisadhammo? Idha, bhikkhave, asappuriso uccākulā pabbajito hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi uccākulā pabbajito, ime panaññe bhikkhū na uccākulā pabbajitā’ti. So tāya uccākulīnatāya attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayaṃ , bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho uccākulīnatāya lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti , mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi uccākulā pabbajito hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī , so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tāya uccākulīnatāya nevattānukkaṃseti na paraṃ vambheti. Ayaṃ, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,比丘们,有非善士从大族出家……乃至从巨富之家、从豪富之家出家。他心里这样想:‘我确实是从豪富之家出家的,而这些比丘则不是。’他便因这豪富出身而抬高自己,贬低他人。比丘们,这也是非善士之法。而善士,比丘们,会这样思惟:‘并非因豪富,贪法便能灭尽,瞋法便能灭尽,痴法便能灭尽。即便一个人不是从豪富之家出家,只要他是随法而行者、正当而行者、随顺法而行者,他便值得尊敬,值得称赞。’他只以修道作为区分,不因豪富出身而抬高自己,不贬低他人。比丘们,这也是善士之法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso mahākulā pabbajito hoti…pe… mahābhogakulā pabbajito hoti…pe… uḷārabhogakulā pabbajito hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi uḷārabhogakulā pabbajito, ime panaññe bhikkhū na uḷārabhogakulā pabbajitā’ti. So tāya uḷārabhogatāya attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho uḷārabhogatāya lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi uḷārabhogakulā pabbajito hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tāya uḷārabhogatāya nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
106再者,比丘们,有非善士知名而有声望。他心里这样想:‘我确实知名而有声望,而这些比丘则默默无闻,没什么影响力。’他便依此名声抬高自己,贬低他人。比丘们,这也是非善士之法。而善士,比丘们,会这样思惟:‘并非因名声,贪法便能灭尽,瞋法便能灭尽,痴法便能灭尽。即便一个人不为人知、没有声望,只要他是随法而行者、正当而行者、随顺法而行者,他便值得尊敬,值得称赞。’他只以修道作为区分,不因名声抬高自己,不贬低他人。比丘们,这也是善士之法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso ñāto hoti yasassī. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi ñāto yasassī, ime panaññe bhikkhū appaññātā appesakkhā’ti. So tena ñattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho ñattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi ñāto hoti yasassī; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo , so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena ñattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士获得衣服、饮食、住处、医药及病缘资具。他这样思量:‘我确然获得了衣服、饮食、住处、医药及病缘资具,而这些其他比丘却未获得。’他凭着这所得而抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士之法。然而,诸比丘,善士则这样思量:‘并非因为获得资具,贪法便得遍尽,嗔法便得遍尽,痴法便得遍尽。即使一个人并未获得这些资具,只要他依法而行、端正而行、随顺法而行,他在那一处便值得尊敬,他在那一处便值得称赞。’他唯以这一行道作为区分,不因所得资具而抬高自己,不贬低他人。诸比丘,这也是善士之法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso lābhī hoti cīvarapiṇḍapātasenāsanagilānappaccayabhesajjaparikkhārānaṃ. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi lābhī cīvarapiṇḍapātasenāsanagilānappaccayabhesajjaparikkhārānaṃ, ime panaññe bhikkhū na lābhino cīvarapiṇḍapātasenāsanagilānappaccayabhesajjaparikkhārāna’nti. So tena lābhena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho lābhena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi lābhī hoti cīvarapiṇḍapātasenāsanagilānappaccayabhesajjaparikkhārānaṃ; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena lābhena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
“再者,诸比丘,非善士博学多闻。他这样思量:‘我确实博学多闻,而这些比丘却非如此。’他因自己的多闻而抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士之法。然而,诸比丘,善士这样思量:‘并非因为多闻,贪法便能灭尽,嗔法便能灭尽,痴法便能灭尽。即使一个人并非博学多闻,只要他随法而行、正当而行、随顺法而行,他于此便值得尊敬,他于此便值得称叹。’他唯以这修行之道作为区别,不因自己的多闻而抬高自己,不贬低他人。诸比丘,这也是善士之法。”
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso bahussuto hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi bahussuto, ime panaññe bhikkhū na bahussutā’ti. So tena bāhusaccena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave , iti paṭisañcikkhati – ‘na kho bāhusaccena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti , dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi bahussuto hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena bāhusaccena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士精通于律。他这样想:‘我精通于律,而其他那些比丘不是。’他因精通律者的身份而抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士之法。然而,诸比丘,善士这样想:‘并非因为精通律,贪法便能灭尽,嗔法便能灭尽,痴法便能灭尽。即使不是精通律者,只要他随法而行、正当而行、随顺法而行,他于此便值得尊敬,他于此便值得称叹。’他唯以这修行之道作为区别,不因精通律者的身份而抬高自己,不贬低他人。诸比丘,这也是善士之法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso vinayadharo hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi vinayadharo, ime panaññe bhikkhū na vinayadharā’ti. So tena vinayadharattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho vinayadharattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi vinayadharo hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena vinayadharattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士是说法者。他这样想:‘我是说法者,而其他那些比丘不是。’他因说法者的身份而抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士之法。然而,诸比丘,善士这样想:‘并非因为说法,贪法便能灭尽,嗔法便能灭尽,痴法便能灭尽。即使不是说法者,只要他随法而行、正当而行、随顺法而行,他于此便值得尊敬,他于此便值得称叹。’他唯以这修行之道作为区别,不因说法者的身份而抬高自己,不贬低他人。诸比丘,这也是善士之法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso dhammakathiko hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi dhammakathiko, ime panaññe bhikkhū na dhammakathikā’ti. So tena dhammakathikattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho dhammakathikattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi dhammakathiko hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena dhammakathikattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
107再者,诸比丘,非善士是住林野者。他会这样想:‘我是住林野者,而其他那些比丘不是住林野者。’他凭此住林野的身份抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士的品性。然而,诸比丘,善士则这样思惟:‘并非凭住林野,贪的习性便能彻底灭尽,嗔的习性便能彻底灭尽,痴的习性便能彻底灭尽。即使不是住林野者,只要他依随法、正确地、随顺法而修行,他便以此值得恭敬,以此值得称赞。’他唯独以修行的实践来作区分,不凭此住林野的身份抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士的品性。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso āraññiko hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi āraññiko ime panaññe bhikkhū na āraññikā’ti. So tena āraññikattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho āraññikattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi āraññiko hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena āraññikattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,比丘们,非善士是穿粪扫衣者。他这样想:‘我是穿粪扫衣者,而其他那些比丘不是。’他藉此穿粪扫衣的头陀行,抬高自己,贬低他人。比丘们,这是非善士的品德。然而,比丘们,善士则这样想:‘并非凭着穿粪扫衣,贪的习性便能灭尽无余,嗔的习性便能灭尽无余,痴的习性便能灭尽无余。即使并非穿粪扫衣者,只要他依随法、如法而行、随法而修,他便因此值得恭敬、值得称赞。’他唯以修行实践为依准,不藉此穿粪扫衣的头陀行抬高自己,也不贬低他人。比丘们,这也是善士的品德。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso paṃsukūliko hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi paṃsukūliko, ime panaññe bhikkhū na paṃsukūlikā’ti. So tena paṃsukūlikattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti . Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho paṃsukūlikattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi paṃsukūliko hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena paṃsukūlikattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士是常行乞食者。他如此思惟:‘我是常行乞食者,而其他那些比丘则不是。’他便凭借这常行乞食的头陀行,抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士的品德。然而,诸比丘,善士则这样思惟:‘并非借着常行乞食,贪的习性就能彻底灭尽,嗔的习性就能彻底灭尽,痴的习性就能彻底灭尽。即使不是常行乞食者,只要他依随法、正确地、随顺法而修行,在这一意义上他便值得恭敬,值得称赞。’他只以修行的实践作为区分,不凭借这常行乞食的头陀行抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士的品德。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso piṇḍapātiko hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi piṇḍapātiko, ime panaññe bhikkhū na piṇḍapātikā’ti. So tena piṇḍapātikattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho piṇḍapātikattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi piṇḍapātiko hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena piṇḍapātikattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
“再者,诸比丘,非善士是树下住者。他这样想:‘我是树下住者,而这些比丘并非树下住者。’他凭藉这树下住的头陀行,抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。然而,诸比丘,善士这样想:‘并非凭着树下住,贪的习性便能彻底灭尽,嗔的习性便能彻底灭尽,痴的习性便能彻底灭尽。即使不是树下住者,只要他是随法而行、正确而行、随顺法而行的人,由此他值得恭敬,值得称赞。’他唯以修行的实践作为区分,不凭藉这树下住的头陀行抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。”
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso rukkhamūliko hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi rukkhamūliko, ime panaññe bhikkhū na rukkhamūlikā’ti. So tena rukkhamūlikattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho rukkhamūlikattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi rukkhamūliko hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena rukkhamūlikattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士是冢间住者……露地住者……常坐者……随得敷具者……一座食者。他这样想:‘我是一座食者,而这些比丘并非一座食者。’他凭藉那一座食者的修行,抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。而善士,诸比丘,则这样想:‘并非通过一座食的修行,贪的习性便能彻底灭尽,嗔的习性便能彻底灭尽,痴的习性便能彻底灭尽。即使他不是一座食者,如果他是随法而行者、如法而行者、随顺法而行者,由此他值得恭敬,值得称赞。’他唯以修行本身作为区分,不凭藉那一座食者的修行抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso sosāniko hoti…pe… abbhokāsiko hoti… nesajjiko hoti… yathāsanthatiko hoti… ekāsaniko hoti. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi ekāsaniko, ime panaññe bhikkhū na ekāsanikā’ti. So tena ekāsanikattena attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘na kho ekāsanikattena lobhadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, dosadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti, mohadhammā vā parikkhayaṃ gacchanti. No cepi ekāsaniko hoti; so ca hoti dhammānudhammappaṭipanno sāmīcippaṭipanno anudhammacārī, so tattha pujjo, so tattha pāsaṃso’ti. So paṭipadaṃyeva antaraṃ karitvā tena ekāsanikattena nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
108再者,诸比丘,非善士完全远离欲乐、远离不善法,进入并安住于有寻有伺、由离而生喜乐的初禅。他如此思惟:‘我确实是初禅等至的获得者,而其他那些比丘则不是。’他凭借那初禅等至抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。而善士,诸比丘,则这样思惟:‘世尊也说过:对于初禅等至,也是“不成为那个”。因为无论依何而起我想,所想之事即已变为其他。’他唯以‘不成为那个’为准则,不凭借那初禅等至抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso vivicceva kāmehi vivicca akusalehi dhammehi savitakkaṃ savicāraṃ vivekajaṃ pītisukhaṃ paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi paṭhamajjhānasamāpattiyā lābhī, ime panaññe bhikkhū paṭhamajjhānasamāpattiyā na lābhino’ti. So tāya paṭhamajjhānasamāpattiyā attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘paṭhamajjhānasamāpattiyāpi kho atammayatā vuttā bhagavatā. Yena yena hi maññanti tato taṃ hoti aññathā’ti. So atammayataññeva antaraṃ karitvā tāya paṭhamajjhānasamāpattiyā nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士以寻与伺的止息,内心澄净,心专一境,无寻无伺,由定而生喜乐,进入并安住于第二禅……第三禅……第四禅。他这样想:‘我确实是第四禅等至的获得者,但那些其他的比丘却不是第四禅等至的获得者。’他依凭那第四禅等至抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。而善士,诸比丘,则这样想:‘世尊也曾说,对于第四禅等至,也是“不成为那个”。因为无论依何而想,那个就会变成别的。’他仅以‘不成为那个’而作区分,不依凭那第四禅等至抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso vitakkavicārānaṃ vūpasamā ajjhattaṃ sampasādanaṃ cetaso ekodibhāvaṃ avitakkaṃ avicāraṃ samādhijaṃ pītisukhaṃ dutiyaṃ jhānaṃ…pe… tatiyaṃ jhānaṃ… catutthaṃ jhānaṃ upasampajja viharati. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi catutthajjhānasamāpattiyā lābhī, ime panaññe bhikkhū catutthajjhānasamāpattiyā na lābhino’ti. So tāya catutthajjhānasamāpattiyā attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho , bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘catutthajjhānasamāpattiyāpi kho atammayatā vuttā bhagavatā. Yena yena hi maññanti tato taṃ hoti aññathā’ti. So atammayataññeva antaraṃ karitvā tāya catutthajjhānasamāpattiyā nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士完全超越一切色想,障碍想灭去,不作意种种想,以‘虚空无边’进入并安住于空无边处。他这样想:‘我确实是空无边处等至的获得者,但那些其他的比丘却不是空无边处等至的获得者。’他依凭那空无边处等至抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。而善士,诸比丘,则这样想:‘世尊也曾说,对于空无边处等至,也是“不成为那个”。因为无论依何而想,那个就会变成别的。’他仅以‘不成为那个’而作区分,不依凭那空无边处等至抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso sabbaso rūpasaññānaṃ samatikkamā paṭighasaññānaṃ atthaṅgamā nānattasaññānaṃ amanasikārā ‘ananto ākāso’ti ākāsānañcāyatanaṃ upasampajja viharati. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi ākāsānañcāyatanasamāpattiyā lābhī, ime panaññe bhikkhū ākāsānañcāyatanasamāpattiyā na lābhino’ti. So tāya ākāsānañcāyatanasamāpattiyā attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘ākāsānañcāyatanasamāpattiyāpi kho atammayatā vuttā bhagavatā. Yena yena hi maññanti tato taṃ hoti aññathā’ti. So atammayataññeva antaraṃ karitvā tāya ākāsānañcāyatanasamāpattiyā nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士完全超越空无边处,以‘识无边’进入并安住于识无边处。他这样想:‘我确实是识无边处等至的获得者,但那些其他的比丘却不是识无边处等至的获得者。’他依凭那识无边处等至抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。而善士,诸比丘,则这样想:‘世尊也曾说,对于识无边处等至,也是“不成为那个”。因为无论依何而想,那个就会变成别的。’他仅以‘不成为那个’而作区分,不依凭那识无边处等至抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso sabbaso ākāsānañcāyatanaṃ samatikkamma ‘anantaṃ viññāṇa’nti viññāṇañcāyatanaṃ upasampajja viharati. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi viññāṇañcāyatanasamāpattiyā lābhī, ime panaññe bhikkhū viññāṇañcāyatanasamāpattiyā na lābhino’ti. So tāya viññāṇañcāyatanasamāpattiyā attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘viññāṇañcāyatanasamāpattiyāpi kho atammayatā vuttā bhagavatā. Yena yena hi maññanti tato taṃ hoti aññathā’ti. So atammayataññeva antaraṃ karitvā tāya viññāṇañcāyatanasamāpattiyā nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士完全超越识无边处,进入并安住于‘什么都没有’的无所有处。他这样想:‘我确实证得了无所有处等至,而其他那些比丘并未证得。’他凭藉这无所有处等至抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。善士,诸比丘,则这样想:‘世尊也曾说,对于无所有处等至,“不要成为那个”。因为无论以什么思量,那便成了别的。’他唯以‘不成为那个’而作区分,不凭藉无所有处等至抬高自己,也不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso sabbaso viññāṇañcāyatanaṃ samatikkamma ‘natthi kiñcī’ti ākiñcaññāyatanaṃ upasampajja viharati. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi ākiñcaññāyatanasamāpattiyā lābhī, ime panaññe bhikkhū ākiñcaññāyatanasamāpattiyā na lābhino’ti. So tāya ākiñcaññāyatanasamāpattiyā attānukkaṃseti, paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave, iti paṭisañcikkhati – ‘ākiñcaññāyatanasamāpattiyāpi kho atammayatā vuttā bhagavatā. Yena yena hi maññanti tato taṃ hoti aññathā’ti. So atammayataññeva antaraṃ karitvā tāya ākiñcaññāyatanasamāpattiyā nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
再者,诸比丘,非善士完全超越无所有处后,证入并安住于非想非非想处。他这样思量:‘我,证得了非想非非想处等至,而这些其他比丘,并未证得非想非非想处等至。’他以那非想非非想处等至抬高自己,贬低他人。诸比丘,这也是非善士法。而善士,诸比丘,则这样思量:‘世尊曾说过,对于非想非非想处等至,“不要成为那个”。因为无论以什么思量,那便成了别的。’他唯以‘不成为那个’而作区分,不以那非想非非想处等至抬高自己,不贬低他人。诸比丘,这也是善士法。
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, asappuriso sabbaso ākiñcaññāyatanaṃ samatikkamma nevasaññānāsaññāyatanaṃ upasampajja viharati. So iti paṭisañcikkhati – ‘ahaṃ khomhi nevasaññānāsaññāyatanasamāpattiyā lābhī, ime panaññe bhikkhū nevasaññānāsaññāyatanasamāpattiyā na lābhino’ti. So tāya nevasaññānāsaññāyatanasamāpattiyā attānukkaṃseti , paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, asappurisadhammo. Sappuriso ca kho, bhikkhave , iti paṭisañcikkhati – ‘nevasaññānāsaññāyatanasamāpattiyāpi kho atammayatā vuttā bhagavatā. Yena yena hi maññanti tato taṃ hoti aññathā’ti. So atammayataññeva antaraṃ karitvā tāya nevasaññānāsaññāyatanasamāpattiyā nevattānukkaṃseti, na paraṃ vambheti. Ayampi, bhikkhave, sappurisadhammo.
“再者,诸比丘,善士完全超越非想非非想处后,证入并安住于想受灭。他以智慧照见后,诸漏灭尽。诸比丘,这位比丘不思量任何事物,不于何处思量,不以任何方式思量。”
‘‘Puna caparaṃ, bhikkhave, sappuriso sabbaso nevasaññānāsaññāyatanaṃ samatikkamma saññāvedayitanirodhaṃ upasampajja viharati. Paññāya cassa disvā āsavā parikkhīṇā honti. Ayaṃ , bhikkhave, bhikkhu na kiñci maññati, na kuhiñci maññati, na kenaci maññatī’’ti.
世尊如此说。那些比丘心满意足,对世尊所说欢喜赞叹。
Idamavoca bhagavā. Attamanā te bhikkhū bhagavato bhāsitaṃ abhinandunti.
━━ 归纳讲解,仅供参考 ━━
人物名册
| Pali | 中文(经文用名) | 角色 |
|---|
| Bhagavā | 世尊 | 说法者 |
| Bhikkhu | 诸比丘 | 听法众 |
事件
世尊主动提出要为比丘们宣讲“善士法”与“非善士法”,并由此展开详细的对比教示。
他首先列举了非善士因优越的出身、财富、名声、资具、多闻、持律、说法及种种苦行而自赞毁他的心态。
接着,世尊开示善士对待这些外在与修行条件的正确态度,即不以之自傲,强调以灭除贪嗔痴的“法”与“道”为要务。最后,他指出善士获得禅那乃至无色界定等殊胜成就时,依然不执著于此,不生我慢,直至达到超越一切思量的漏尽解脱。
经文摘要
定义非善士(自赞毁他)→ 对比善士(以道为要务,不执于成就)→ 终极善士(不思量,漏尽)。
中心思想(白话 + 重点拆解)
这是最核心的修行内功心法。
1. 背景与核心问题:在一个修行团体中,人很容易比较外在的东西——我的出身比你好,我懂的知识比你多,我的头陀行比你精进,我的禅定境界比你高。然后心里冒出一股优越感,用这个去贬低别人。世尊直接点出,只要存有这种比较心,哪怕你修的是最高级的禅法,你的心态依然是个“非善士”。
2. 核心逻辑拆解(关键经文引述):
* 经文用同一结构反复强调善士的思考模式:不管是高贵家族、名声、还是禅定成就,“并非由此,贪法会达到遍尽,嗔法会达到遍尽,痴法会达到遍尽。”
→ 拆开看: 一切外在条件或修行成就,本身都不是终点。核心目标只有一个:灭除贪、嗔、痴。如果这些条件滋养了你内心微细的傲慢(慢),反而成了绑住你的东西。
* 到了更高深的禅定,连初禅、四禅甚至非想非非想处的成就,善士都不起慢心。因为他牢记:“世尊也说了‘不成为那个’。因为无论以什么而想,从那个它就变成其他。”
→ 拆开看: 任何成就的境界(想),都是因缘和合的有为法,会变、会消失。如果你执着这个境界,把它当成“我”、“我的成就”,当境界变化或退转时,痛苦就来了。善士的智慧是看穿这个,所以他不去“成为”那个成就,不把自我价值绑在上面。
* 经文结尾点出最高的善士境界:超越一切之后,“这位比丘不思量任何事物,不在任何地方思量,不以任何方式思量。”
→ 拆开看: “不思量”不是说变成一块石头,而是彻底停止了“我”和“我所”的造作。不再有“我是禅修者”、“我有禅定”这种潜在的抓取和定位。这就是漏尽解脱的状态。
→ 一句话要旨: 真正的善士,不是看他拥有什么(哪怕是最殊胜的修行成就),而是看他内心是否还在“思量”一个需要被肯定、被捧着、高人一等的“我”。
关键术语锚
- sappurisa / asappurisa → 善士 / 非善士: 在本经中,这组词的定义完全脱离世俗道德,而指向一种内在的、不与“我慢”挂钩的修行心态。关键不在于行为本身(比如住阿兰若),而在于做这些事时是否生起自赞毁他的心。
- ayaṃ → 我慢/自赞: 经文中高频出现,指的就是一种以某种身份或成就为据点,构建一个“我”的优越感并加以炫耀和比较的心理动作。这是判定非善士的核心标准。
- dhamma → 法: 在本经“随法而行者、如法而行者、随顺法而行者”的句式中,特指佛陀的教法,也就是导致贪嗔痴灭尽的道迹,而非一切事物或现象。
- nimitta → 相/想: 经文后半段关于禅定的论述中,“无论以什么而想,从那个它就变成其他”的“想”,巴利语与“相”互通。指的是心对禅那境界或一切体验所执取的那个样子、那个标签、那个定义,执取于此就会产生“我证得此”的我慢,且此“相”必然变化,因而不可靠。