四、灭诤犍度
4. Samathakkhandhako
忆念调伏等论说的注释
Sativinayakathādivaṇṇanā
195在灭诤犍度中,依止漏尽者的广大念力而应施行的调伏——即适用于举罪等、对不相应者的调伏方法——称为忆念调伏。
195. Samathakkhandhake khīṇāsavassa vipulasatiṃ nissāya dātabbo vinayo codanādiasāruppānaṃ vinayanupāyo sativinayo.
196“心颠倒所作”者,即已造作心之颠倒。此处“举罪那位伽伽比丘……乃至……”等文,应如此理解其义:对于心智错乱者,此乃心智错乱之行,是其惯常所行。正是这一行为,由于心之颠倒而造作,故称“心颠倒所作”。以那位心智错乱、心颠倒所作之人,以其惯常的不如法行径所犯之罪,而对伽伽比丘举罪——应如此理解此义。对于先前心智迷乱、而后已恢复不迷乱者,所应施予的调伏,名为不痴调伏。
196.Cittavipariyāsakatoti katacittavipariyāso. Gaggaṃ bhikkhuṃ…pe… codentīti ettha pana ummattakassa idaṃ ummattakaṃ, ajjhāciṇṇaṃ. Tadeva cittavipariyāsena katanti cittavipariyāsakataṃ. Tena ummattakena cittavipariyāsakatena ajjhāciṇṇena anācārena āpannāya āpattiyā gaggaṃ bhikkhuṃ codentīti evamattho daṭṭhabbo. Paṭhamaṃ mūḷho hutvā pacchā amūḷhabhāvaṃ upagatassa dātabbo vinayo amūḷhavinayo.
202为了说明“令持法语者达成多数状态的行为”称为“多数决”——此词是附加了s音、以ika词缀结尾的词——故说“其行为”等语。其中,“其行为”者,即通过隐密投票、公开投票等方式令人取筹的行为。依止多数状态的灭诤行为,称为“多数决”——当如此理解“多数决”一词之义。如此,此方得名为“多数决灭诤”。因为,通过如上所述取筹的方式确立了法语者的多数状态之后,其后正是依止该多数状态而平息诤事,并非仅仅凭借证明法语者为多数一方的行为本身。
202. Dhammavādīnaṃ yebhuyyabhāvasampādikā kiriyā yebhuyyasikāti imasmiṃ atthe sa-kārāgamasahito ika-paccayantoyaṃ saddoti dassetuṃ āha ‘‘yassā’’tiādi. Tattha yassā kiriyāyāti gūḷhakavivaṭṭakādinā salākaggāhāpakakiriyāya. Yebhuyyabhāvaṃ nissitasamathakiriyā yebhuyyasikāti evaṃ yebhuyyasikāsaddassa attho gahetabbo. Evañhi ayaṃ adhikaraṇasamatho nāma hoti. Yathāvuttasalākaggāhena hi dhammavādīnaṃ yebhuyyabhāve siddhe pacchā taṃ yebhuyyabhāvaṃ nissāyeva adhikaraṇavūpasamo hoti, na dhammavādīnaṃ bahutarabhāvasādhakakiriyāmattena.
207“其余此处如同呵责羯磨等所言之方式”——以此表明:此惩彼过羯磨,正如呵责羯磨等七种羯磨,乃是对具有不净等过失、且在僧团裁决中坚执不服者,所应单独施行的一种折伏羯磨。因为,此折伏羯磨一旦施行,该人便不得以“我是清净的”为由,为证明自身清净而进入僧团之中,僧团亦不得给予其裁决,仅凭施行此羯磨本身,该诤事即告平息。
207.‘‘Sesamettha tajjanīyādīsu vuttanayamevā’’ti etena tajjanīyādisattakammāni viya idampi tassapāpiyasikākammaṃ asucibhāvādidosayuttassa, saṅghassa ca vinicchaye atiṭṭhamānassa kattabbaṃ visuṃ ekaṃ niggahakammanti dasseti. Etasmiñhi niggahakamme kate so puggalo ‘‘ahaṃ suddho’’ti attano suddhiyā sādhanatthaṃ saṅghamajjhaṃ otarituṃ, saṅgho cassa vinicchayaṃ dātuṃ na labhati, taṃ kammakaraṇamatteneva ca taṃ adhikaraṇaṃ vūpasantaṃ hoti.
然而,此羯磨如何得以平息?对此,有一类人说:“他被如此制伏后,便一直处于被制伏的状态,不得恢复。正因为如此,律文中并未提及恢复。”而另有人说:“律文中以‘不应令受具足戒’等语,已说明了如法行持者的情形,因此,对于如法行持、进入了惭愧之法的人,即便律文未明说恢复,也应如同呵责羯磨等那样,依规制定甘马语而施予恢复。”此说为正确。正是因此,注疏中才说:“若他成为具戒者,于圆满行持之后便得解除;若不然,则如同被灭摈者一般。”(《小品》注疏238)。“惩彼过羯磨”是不省略的复合词。故有“此乃……”等语。
Kathaṃ panetaṃ kammaṃ paṭippassambhatīti? Keci panettha ‘‘so tathā niggahito niggahitova hoti, osāraṇaṃ na labhati. Teneva pāḷiyaṃ osāraṇā na vuttā’’ti vadanti. Aññe pana ‘‘pāḷiyaṃ na upasampādetabbantiādinā sammāvattanassa vuttattā sammāvattitvā lajjidhamme okkantassa osāraṇā avuttāpi tajjanīyādīsu viya nayato kammavācaṃ yojetvā osāraṇā kātabbā evā’’ti vadanti, idaṃ yuttaṃ. Teneva aṭṭhakathāyaṃ vakkhati ‘‘sace sīlavā bhavissati, vattaṃ paripūretvā paṭippassaddhiṃ labhissati. No ce, tathānāsitakova bhavissatī’’ti (cūḷava. aṭṭha. 238). Tassapāpiyasikākammanti ca aluttasamāsoyeva. Tenāha ‘‘idaṃ hī’’ti ādi.
诤事论说的注释
Adhikaraṇakathāvaṇṇanā
215215. 心以变异为苦而成熟,即以变异的义理,故而有“心苦之说法”等语。“呵责”者,即是举罪。“正于彼处”者,即是在随举罪之中。
215. Virūpato vipariṇāmaṭṭhena cittaṃ dukkhaṃ vipaccatīti āha ‘‘cittadukkhatthaṃ vohāro’’tiādi. Upavadanāti codanā. Tatthevāti anuvadane.
“从一开始便对各各业已有了知”者,应如此连结:对于广说而来的业品,从最初起便以注释的方式而了知,故会有决断。
Ādito paṭṭhāya ca tassa tassa kammassa viññātattāti vitthārato āgatakammavaggassa ādito paṭṭhāya vaṇṇanāmukhena viññātattā vinicchayo bhavissatīti yojanā.
216经文中“内或”,是指在自己身上或在自己的众中。“外或”,是指在他人身上或在他人的众中。“不流入”,是指为了不生起。
216. Pāḷiyaṃ ajjhattaṃ vāti attani vā attano parisāya vā. Bahiddhā vāti parasmiṃ vā parassa parisāya vā. Anavassavāyāti anuppādāya.
220“诤事是善、不善、无记”,这是问句。“诤事可能是善”等,是答句。此理则也适用于其余一切处。
220.‘‘Vivādādhikaraṇaṃ kusalaṃ akusalaṃ abyākata’’nti idaṃ pucchāvacanaṃ. Vivādādhikaraṇaṃ siyā kusalantiādi visajjanaṃ. Esa nayo sesesupi.
222即使对于概念性质的犯,以原因的关联而说为不善与无记时,由于善也是犯的原因,故以彼关联,本应说“犯事可能是善”。然而未如此说,而说“没有犯事是善”,为了显示此说的原因,便说:“在此,应以密意说的方式来理解义理。”此处的意趣是:如果名为犯的是胜义法性质,那么“犯事可能是不善”等说法才成立。因为在破戒的过患、学处注释等中,是以显示过失的关联等方式,从胜义上说并不合理;而此犯唯是概念性质,所以从胜义上说,不应说“可能是不善、可能是无记”。可是,仅仅因为由不善、无记法所等起,就以方便说“可能是不善、可能是无记”;若依此理,由于也由善法所等起,就同样应以方便说“犯事可能是善”。然而,这里是着眼于不善、无记的关联与善的关联之间不共的特殊原因而密意说的,只是以方便提及了犯的“有罪、善、无记”状态。因此,只是为了表明此特殊原因而密意说,所以唯以此方便,应在此理解义理。
222. Sammutisabhāvāyapi āpattiyā kāraṇūpacārena akusalābyākatabhāvena vuccamāne kusalassāpi āpattikāraṇattā tadupacārena ‘‘āpattādhikaraṇaṃ siyā kusala’’nti vattabbaṃ bhaveyya , tathā avatvā ‘‘natthi āpattādhikaraṇaṃ kusala’’nti evaṃvacanassa kāraṇaṃ dassetuṃ ‘‘ettha sandhāyabhāsitavasena attho veditabbo’’ti vuttaṃ. Ettha cāyamadhippāyo – yadi hi āpatti nāma paramatthadhammasabhāvā bhaveyya, tadā ‘‘āpattādhikaraṇaṃ siyā akusala’’ntiādivacanaṃ yujjeyya. Yasmā duṭṭhadosasikkhāpadaṭṭhakathādīsu dassitadosappasaṅgato paramatthasabhaāvatā na yuttā, ekantasammutisabhāvā eva sā hoti, tasmā ‘‘siyā akusalaṃ siyā abyākata’’ntipi nippariyāyato na vattabbā. Yadi pana akusalaabyākatadhammasamuṭṭhitattameva upādāya pariyāyato ‘‘siyā akusalaṃ siyā abyākata’’nti vuttaṃ. Tadā kusaladhammasamauṭṭhitattampi upādāya pariyāyato ‘‘āpattādhikaraṇaṃ siyā kusala’’ntipi vattabbaṃ bhaveyya. Yato cetaṃ vacanaṃ āpattiyā akusalābyākatūpacārārahattassa kusalūpacārānārahattassa visuṃ kāraṇasabbhāvaṃ sandhāya bhāsitaṃ, tasmā yaṃ taṃ kāraṇavisesaṃ sandhāya idaṃ bhāsitaṃ, tassa vasenevettha attho veditabbo.
现在,若有人执取这样的观点:犯戒的不善等性质,仅是针对具足支分的心而说,并非指其他特殊原因——为显示此执取之过,故说“因为在那个”等语。其中,“在掘地等”是指掘地等施设禁制的所缘。“在犯事中,善心是支分”是说:有人不了知施设,以善心在塔院等处清扫地面等,在破坏地界、破坏植物等时,善心成为犯的原因。“在那个存在时”的意趣是:当那个犯事存在时,即由于善心等起而适合称为善的犯事存在时。然而在《义灯钞》中,将“在那个存在时”解释为“善心被执取为犯性之时”,这不合理,因为“在那个”中的“那”字所指的正是犯事,应依“在那个”来指涉犯事本身。
Idāni pana yo aṅgappahonakacittameva sandhāya āpattiyā akusalādibhāvo vutto, nāññaṃ visesakāraṇaṃ sandhāyāti gaṇheyya, tassa gāhe dosaṃ dassento ‘‘yasmiṃ hī’’tiādimāha. Tattha pathavīkhaṇanādiketi pathavīkhaṇanādinimitte paṇṇattivajje. Āpattādhikaraṇe kusalacittaṃ aṅganti paṇṇattiṃ ajānitvā kusalacittena cetiyaṅgaṇādīsu bhūmisodhanādivasena pathavībhūtagāmavikopanādikāle kusalacittaṃ kāraṇaṃ hoti. Tasmiṃ satīti tasmiṃ āpattādhikaraṇe vijjamāne kusalacittasamuṭṭhitattena kusalavohārārahāya āpattiyā vijjamānāyāti adhippāyo. Sāratthadīpaniyaṃ (sārattha. ṭī. cūḷavagga 3.222) pana ‘‘tasmiṃ satī’’ti imassa ‘‘tasmiṃ kusalacitte āpattibhāvena gahite’’ti attho vutto, taṃ na yujjati ‘‘yasmi’’nti ya-saddena parāmaṭṭhasseva āpattādhikaraṇassa ‘‘tasmi’’nti parāmasitabbato.
“不能说”的意思是:若对于仅是施设性的犯,也因其由不善等所等起,便以不善等来称呼,那么善的称呼也应当随之而作,因此不能说“没有犯事是善”;否则,犯事的不善等性质也将被否定,这便是此处意趣。“因此”者:虽然善、不善、无记三者,在作为犯的具足支分这一点上等同,但犯的善性称呼被否定,而不善等称呼未被否定,所以这并非仅就具足支分的心而说。故说“犯事可能是不善,可能是无记,没有犯事是善”,此非仅就作为等起、具足支分、作为原因的心而说;否则,也应当说“犯事可能是善”,这便是意趣。由此显示,犯的不善等性质,也是就某种所缘、仅以方便说,而非以胜义说。正如所说:“由善心所犯者,即是善;由其余心所犯者,即是其余。”
Na sakkā vattunti yadi sammutisabhāvāyapi āpattiyā akusalādisamuṭṭhitattena akusalādivohāro karīyati, tadā kusalavohāropi kattabboti ‘‘natthi āpattādhikaraṇaṃ kusala’’nti na sakkā vattuṃ, aññathā akusalādibhāvopissa paṭikkhipitabboti adhippāyo. Tasmāti yasmā kusalādīnaṃ tiṇṇaṃ samānepi āpattiyā aṅgappahonakatte kusalavohārova āpattiyā paṭikkhitto, na akusalādivohāro, tasmā nayidaṃ aṅgappahonakaṃ cittaṃ sandhāya vuttanti ‘‘āpattādhikaraṇaṃ siyā akusalaṃ siyā abyākataṃ, natthi āpattādhikaraṇaṃ kusala’’nti idaṃ āpattiyā samuṭṭhāpakattena aṅgappahonakaṃ kāraṇabhūtaṃ cittamattaṃ sandhāya na vuttaṃ , aññathā ‘‘āpattādhikaraṇaṃ siyā kusala’’ntipi vattabbatoti adhippāyo. Etena āpattiyā akusalādibhāvopi kenaci nimittena pariyāyatova vutto, na paramatthatoti dasseti. Yathāha ‘‘yaṃ kusalacittena āpajjati, taṃ kusalaṃ, itarehi itara’’nti.
在“此则”等句中,意趣如此:“犯事可能是不善,可能是无记”这句,并非针对任何时、任何处、成为原因的任何不定原因而说,而是唯就一切学处中能成为犯因的那个原因而说。因为,了知施设而违犯者,不善是一切犯的原因;但对世间所呵的犯行,即使不了知施设,不善也是原因。只是在纯粹施设所呵犯中,当善或无记心生起的刹那,不善并不现起;而在其他情况下,不善则自行现起。而无记则表现为身语,在善或不善心等生起刹那,对于与入灭尽定者同宿等犯行,它成为一切犯的支分,因为在六种犯的生起中,身语支分并不缺失。因此,正是以这种不善与无记作为一切犯行的根本,才说犯的不善性与无记性。然而,在掘地等学处中,善心也是犯的原因;但在那里,以近缘于犯来称说善是不恰当的,因为这相违于有罪、无罪的统一用语。凡彼此在某方面相违者,在该方面使用因果用语,对它们也不适当。因此,在那些情况下,善虽存在,却不可言说,唯有身语二门是特有的原因。
Idaṃ panātiādīsu ayaṃ adhippāyo – ‘‘āpattādhikaraṇaṃ siyā akusalaṃ siyā abyākata’’nti idañhi yaṃ kiñci kadāci katthaci kāraṇaṃ bhavantaṃ aniyatakāraṇaṃ sandhāya vuttaṃ na hoti. Yaṃ pana sabbasikkhāpadesu āpattiyā kāraṇaṃ bhavitumarahati, idameva kāraṇaṃ sandhāya vuttaṃ. Akusalañhi paṇṇattiṃ ñatvā vītikkamantassa sabbāpattiyā kāraṇaṃ hoti, lokavajjāpattiyā pana paṇṇattiṃ ajānantassapi kāraṇaṃ hoti. Kevalaṃ paṇṇattivajjāpattīsu kusalābyākatacittapavattikkhaṇe eva akusalaṃ na vattati, tadaññattha sayameva pavattati. Abyākataṃ pana kāyavacībhūtaṃ kusalākusalādīnaṃ pavattikkhaṇe nirodhasamāpannassa sahaseyyāpattiyanti sabbāpattiyā aṅgameva hoti channaṃ āpattisamuṭṭhānānaṃ kāyavācaṅgavirahitattābhāvā. Tasmā imesaṃ akusalābyākatānaṃ sabbāpattimūlakattameva sandhāya idaṃ āpattiyā akusalattaṃ, abyākatattañca vuttaṃ. Yattha pana pathavīkhaṇanādīsu kusalampi āpattiyā kāraṇaṃ hoti, tatthāpi āpattiyā tadupacārena kusalattavohāro ayutto sāvajjānavajjānaṃ ekattavohārassa viruddhattā. Yadaggena aññamaññaṃ viruddhā, tadaggena kāraṇakāriyavohāropi nesaṃ ayutto. Tasmā tattha vijjamānampi kusalaṃ abbohārikaṃ, kāyavacīdvārameva āveṇikaṃ kāraṇanti.
其中“纯粹唯是不善”:由于是由不善心生起,因此依因之近缘而如此说。“在那里”:指在世间所呵责中。“无选择”:显示“可能”一词有选择之义。“是不善”:由不善所生起,依因之近缘而成为不善。“以同宿等而违犯故是无记”:因与女人等一起以背部伸展、爬行等现起的身门所摄色是无记而犯,依因之近缘,犯是无记。“在那里”:在施设所呵的犯事中。“以故意与非故意”:就知施设与不知而违犯,依此可选性,即如所说为不善性、无记性所摄的这种可选自性而说此语。
Tattha ekantato akusalamevāti akusalacittena samuṭṭhahanato kāraṇūpacārato evaṃ vuttaṃ. Tatthāti lokavajje. Vikappo natthīti siyā-saddassa vikappanatthataṃ dasseti. Akusalaṃ hotīti akusalasamuṭṭhitāya kāraṇūpacārena akusalaṃ hoti. Sahaseyyādivasena āpajjanatoabyākataṃ hotīti itthiyādīhi saha piṭṭhipasāraṇavasappavattakāyadvārasaṅkhātarūpābyākatavaseneva āpajjitabbato kāraṇūpacāreneva āpatti abyākataṃ hoti. Tatthāti tasmiṃ paṇṇattivajjāpattādhikaraṇe. Sañciccāsañciccavasenāti paṇṇattiṃ ñatvā, aññatvā ca āpajjanavasena imaṃ vikappabhāvaṃ sandhāya akusalattaabyākatattasaṅkhātaṃ yathāvuttaṃ imaṃ vikappasabhāvaṃ sandhāya idaṃ vacanaṃ vuttaṃ.
如果这样,在非故意违犯的情形中,由于也可能以善心违犯,针对这种可选性,为什么不说“犯事可能是善”?因此说“若则”等。“无心的”:为以生起的方式来分别已说的意义,而说“如羊毛足拭等所生起”等。对于无心生起的罪,“善心应违犯”,以此显示:以有过失的犯之因为近缘,无过失的善之称呼并不恰当。通过“非在那里”等,驳斥了“即使善可作为犯的原因,如此说也不恰当”之后,显示唯由身语所摄的无记之因性。在那里,“动摇与现起的”:即动摇的与现起的;因为身是动摇的,语是现起的,在此,身语中的任何一个即是犯的支分。“彼……无记”:如此,因以无记为犯因而说。“犯事可能是不善,可能是无记”:这是以因之近缘,依方便而说,并非依真实义,故成立。
Yadi evaṃ asañciccāpajjanapakkhe kusalenāpi āpajjanato tampi vikappaṃ sandhāya ‘‘āpattādhikaraṇaṃ siyā kusala’’ntipi kasmā na vuttanti āha ‘‘sace panā’’tiādi. ‘‘Acittakāna’’nti vuttamevatthaṃ samuṭṭhānavasena vibhāvetuṃ ‘‘eḷakalomapadasodhammādisamuṭṭhānānampī’’ti vuttaṃ. Acittakasamuṭṭhānānaṃ ‘‘kusalacittaṃ āpajjeyyā’’ti etena sāvajjabhūtāya āpattiyā kāraṇūpacārenāpi anavajjabhūtakusalavohāro ayuttoti dasseti. ‘‘Na ca tatthā’’tiādinā kusalassa āpattiyā kāraṇattaṃ vijjamānampi tathā voharituṃ ayuttanti paṭikkhipitvā kāyavācāsaṅkhātaṃ abyākatasseva kāraṇattaṃ dasseti. Tattha calitappavattānanti calitānaṃ, pavattānañca. Calito hi kāyo, pavattā vācā. Ettha ca kāyavācānamaññatarameva aṅgaṃ. Tañca…pe… abyākatanti evaṃ abyākatassa āpattikāraṇabhāveneva vuttattā. ‘‘Āpattādhikaraṇaṃ siyā akusalaṃ siyā abyākata’’nti idaṃ kāraṇūpacārena pariyāyato vuttaṃ, na nippariyāyatoti sijjhati.
然而在《义理灯钞》中,为了证成罪本身即是不善等自性而广作戏论,这不应依本质而信受,因为在《嗔恚学处义释》中已被破斥。因此,在此也以“凡是心,是罪的支分”等,显示了不善心也因为是罪的原因而有差别。然而,在此应说的内容,下文已显示,故此处不广说。如此,“从违犯”“谁违犯”:在此,了知而以不善心违犯者,由身语而违犯所生起的罪被说。此理在无记门中也相同。
Yaṃ pana sāratthadīpaniyaṃ (sārattha. ṭī. cūḷava. 3.222) āpattiyā nippariyāyatova akusalādisabhāvataṃ samatthetuṃ bahuṃ papañcitaṃ, taṃ na sārato paccetabbaṃ duṭṭhadosasikkhāpadaṭṭhakathāyameva paṭikkhittattā. Tenevetthāpi ‘‘yaṃ cittaṃ āpattiyā aṅgaṃ hotī’’tiādinā akusalacittassāpi āpattiyā kāraṇattena bhinnatāva dassitā. Yaṃ panettha vattabbaṃ, taṃ heṭṭhā dassitamevāti idha na vitthārayimha. Evaṃ vītikkamato yo vītikkamoti ettha akusalacittena ñatvā vītikkamantassa kāyavacīvītikkamasamuṭṭhitā āpattivītikkamoti vutto. Esa nayo abyākatavārepi.
诤事平息七灭诤等论释
Adhikaraṇavūpasamanasamathakathādivaṇṇanā
228在圣典中,「诤事不依一灭诤法」等是问。「可能」等是答。「可能应说」者,以此应说「可能寂止」,意为「应有」。「以现前调伏」者,应视为以现前调伏为体的解说。于一切门中皆然。「作者挖掘」者,此仅是标示,凡任何挖掘者,唯波逸提。在以锄挖掘中未说波逸提,因于此中不存在给与欲。
228. Pāḷiyaṃ vivādādhikaraṇaṃ ekaṃ samathaṃ anāgammātiādi pucchā. Siyātiādi vissajjanaṃ. Siyātissa vacanīyanti eteneva vūpasamaṃ siyāti vattabbaṃ bhaveyyāti attho. Sammukhāvinayasminti sammukhāvinayattasminti bhāvappadhāno niddeso daṭṭhabbo. Evaṃ sabbavāresu. ‘‘Kārako ukkoṭetī’’ti idaṃ upalakkhaṇamattaṃ, yassa kassaci ukkoṭentassa pācittiyameva. Ubbāhikāya khīyanake pācittiyaṃ na vuttaṃ tattha chandadānassa natthitāya.
235作好丑者:作成具足粗、细标识者。因此说「安立相想」。
235.Vaṇṇāvaṇṇāyo katvāti khuddakamahantehi saññāṇehi yuttāyo katvā. Tenāha ‘‘nimittasaññaṃ āropetvā’’ti.
242「事诤……乃至……认可」——此处应理解为:由现前调伏而使白二甘马等得以成就,此即其义。
242.Kiccādhikaraṇaṃ …pe… sammatīti ettha sammukhāvinayena apalokanādikammaṃ sampajjatīti attho daṭṭhabbo.