19. 法住品
19. Dhammaṭṭhavaggo
裁决大官的事
1. Vinicchayamahāmattavatthu
“不以彼而为法住者”——这则教法的开示,是世尊住在祇园精舍时,针对那些裁决大官而宣说的。
Natena hotīti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto vinicchayamahāmatte ārabbha kathesi.
据说有一天,比丘们在舍卫城的北门村乞食完毕,从城中返回精舍。那时乌云骤起,降下大雨。他们走进路边的一座裁决堂避雨,看见那些裁决大官收受贿赂,将物主判为非物主,心中便想:“唉,这些人实在不如法!我们先前还以为他们是依正法在裁决呢。”雨停之后,他们回到精舍,顶礼世尊,坐于一旁,将此事禀告。世尊说:“比丘们,那些被贪欲等所支配、以粗暴手段断案的人,不能名为‘法住者’。唯有先查明过失,然后依据所犯过失的情况,不用粗暴方式作出裁决的人,才真正名为‘法住者’。”说完,世尊诵出了以下偈颂:
Ekadivasañhi bhikkhū sāvatthiyaṃ uttaradvāragāme piṇḍāya caritvā piṇḍapātapaṭikkantā nagaramajjhena vihāraṃ āgacchanti. Tasmiṃ khaṇe megho uṭṭhāya pāvassi. Te sammukhāgataṃ vinicchayasālaṃ pavisitvā vinicchayamahāmatte lañjaṃ gahetvā sāmike asāmike karonte disvā ‘‘aho ime adhammikā, mayaṃ pana ‘ime dhammena vinicchayaṃ karontī’ti saññino ahumhā’’ti cintetvā vasse vigate vihāraṃ gantvā satthāraṃ vanditvā ekamantaṃ nisinnā tamatthaṃ ārocesuṃ. Satthā ‘‘na, bhikkhave, chandādivasikā hutvā sāhasena atthaṃ vinicchinantā dhammaṭṭhā nāma honti, aparādhaṃ pana anuvijjitvā aparādhānurūpaṃ asāhasena vinicchayaṃ karontā eva dhammaṭṭhā nāma hontī’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
若人粗暴地处理事情,并不因此成为住法者;
智者则能正判决择义与无义。
‘‘Na tena hoti dhammaṭṭho, yenatthaṃ sāhasā naye; Yo ca atthaṃ anatthañca, ubho niccheyya paṇḍito.
他以不粗暴、依法、平等的方式引导他人;
他是法的守护者,具有智慧,因此被称为‘法住者’。”
‘‘Asāhasena dhammena, samena nayatī pare; Dhammassa gutto medhāvī, dhammaṭṭhoti pavuccatī’’ti.
此中,「以此」即是仅凭此一理由。所谓「法住者」:即使国王安住于自身应行的裁决法中,也不名为法住者。「此因」即是“以此为因”。「事务」是指陷于其中、应作裁决的事务。「以粗暴引导」:指立足于贪欲等,以粗暴妄语作裁决。凡是有人立于贪欲,因认为“这是亲戚”“这是朋友”而说妄语,将非物主判作物主;立于瞋,对待自己的怨敌而说妄语,将物主判作非物主;立于痴,收受贿赂之后,在裁决时如同心不在焉,东张西望,说着妄语判道“此人胜,此人落败”,将另一方排除出去;立于怖,对某个有势力出身的人,即便他本该落败,也推举他得胜。这就是所谓的‘以粗暴引导事务’。此人便不被称为法住者,这便是这句话的含义。「义与无义」:指真实与不真实的情况及其原因。「正确决断两者」:智者先正确决断此义与无义两者之后,方才说话。「以不粗暴」:即不以妄语。「依法」:
Tattha tenāti ettakeneva kāraṇena. Dhammaṭṭhoti rājā hi attano kātabbe vinicchayadhamme ṭhitopi dhammaṭṭho nāma na hoti. Yenāti yena kāraṇena. Atthanti otiṇṇaṃ vinicchitabbaṃ atthaṃ. Sāhasā nayeti chandādīsu patiṭṭhito sāhasena musāvādena viniccheyya. Yo hi chande patiṭṭhāya ñātīti vā mittoti vā musā vatvā asāmikameva sāmikaṃ karoti, dose patiṭṭhāya attano verīnaṃ musā vatvā sāmikameva asāmikaṃ karoti, mohe patiṭṭhāya lañjaṃ gahetvā vinicchayakāle aññavihito viya ito cito ca olokento musā vatvā ‘‘iminā jitaṃ, ayaṃ parājito’’ti paraṃ nīharati, bhaye patiṭṭhāya kassacideva issarajātikassa parājayaṃ pāpuṇantassāpi jayaṃ āropeti, ayaṃ sāhasena atthaṃ neti nāma. Eso dhammaṭṭho nāma na hotīti attho. Atthaṃ anatthañcāti bhūtañca abhūtañca kāraṇaṃ. Ubho niccheyyāti yo pana paṇḍito ubho atthānatthe vinicchinitvā vadati. Asāhasenāti amusāvādena. Dhammenāti vinicchayadhammena, na chandādivasena. Samenāti aparādhānurūpeneva pare nayati, jayaṃ vā parājayaṃ vā pāpeti. Dhammassa guttoti so dhammagutto dhammarakkhito dhammojapaññāya samannāgato medhāvī vinicchayadhamme ṭhitattā dhammaṭṭhoti pavuccatīti attho.
开示结束时,许多人证得了入流果等圣果。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
六群比丘的事
2. Chabbaggiyavatthu
“不以彼为智者”——这则教法是世尊住在祇园精舍时,针对六群比丘而宣说的。
Na tena paṇḍito hotīti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto chabbaggiye ārabbha kathesi.
据说他们不论在寺院还是村庄,处处搅乱斋堂。有一天,比丘们到村里应供用斋后回到寺院,问那些年少的沙弥:“贤友,斋堂怎么样?”沙弥们回答:“尊者,请别问了。六群比丘说:‘只有我们善巧,只有我们是智者,我们要把这些沙弥揍一顿,往他们头上倒垃圾,再赶出去。’说完后,他们就揪住我们的后背,往我们头上倒垃圾,把斋堂搅得一片狼藉。”比丘们便前往世尊那里,禀告了这件事。世尊说:“诸比丘,我不将那些多话、欺凌他人的人称为智者,而将那些安稳、无怨、无畏的人称为智者。”说完后,世尊诵出了这一偈颂。
Te kira vihārepi gāmepi bhattaggaṃ ākulaṃ karontā vicaranti. Athekadivase bhikkhū gāme bhattakiccaṃ katvā āgate dahare sāmaṇere ca pucchiṃsu – ‘‘kīdisaṃ, āvuso, bhattagga’’nti? Bhante, mā pucchatha, chabbaggiyā ‘‘mayameva viyattā, mayameva paṇḍitā, ime paharitvā sīse kacavaraṃ ākiritvā nīharissāmā’’ti vatvā amhe piṭṭhiyaṃ gahetvā kacavaraṃ okirantā bhattaggaṃ ākulaṃ akaṃsūti. Bhikkhū satthu santikaṃ gantvā tamatthaṃ ārocesuṃ. Satthā ‘‘nāhaṃ, bhikkhave, bahuṃ bhāsitvā pare viheṭhayamānaṃ ‘paṇḍito’ti vadāmi, kheminaṃ pana averīnaṃ abhayameva paṇḍitoti vadāmī’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
“一个人并不因为话说得多,就堪称智者;
安稳、无怨、无畏者,才称为智者。”
‘‘Na tena paṇḍito hoti, yāvatā bahu bhāsati; Khemī averī abhayo, paṇḍitoti pavuccatī’’ti.
此处的“yāvatā”意指:仅凭在僧团等处多语的理由,并不足以称为智者。然而,自身安稳、因无有五种怨敌而为无怨者、无畏者,或因有他而大众不致恐惧,这样的人方为智者。这是这句话的义趣。
Tattha yāvatāti yattakena kāraṇena saṅghamajjhādīsu bahuṃ katheti, tena paṇḍito nāma na hoti . Yo pana sayaṃ khemī pañcannaṃ verānaṃ abhāvena averī nibbhayo , yaṃ vā āgamma mahājanassa bhayaṃ na hoti, so paṇḍito nāma hotīti attho.
开示结束时,许多人证得了入流果等圣果。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
一位一偈漏尽长老的事
3. Ekudānakhīṇāsavattheravatthu
“并非仅凭那样”这一教法,是世尊住在祇园精舍时,针对一位名为一偈长老的漏尽者而宣说的。
Na tāvatāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto ekudānattheraṃ nāma khīṇāsavaṃ ārabbha kathesi.
据说,他独居于一片林中,只精通一首偈颂——
So kira ekakova ekasmiṃ vanasaṇḍe viharati, ekamevassa udānaṃ paguṇaṃ –
增上心者不放逸,
牟尼于寂静道修学;
如此安住者,便无忧伤,
已寂静者,常具正念。
‘‘Adhicetaso appamajjato, Munino monapathesu sikkhato; Sokā na bhavanti tādino, Upasantassa sadā satīmato’’ti. (pāci. 153; udā. 37);
据说,每逢布萨日,他便亲自宣布将有法可闻,随后诵出这首偈颂。彼时,天神的“善哉”喝彩声便如大地震动般响起。后来某次布萨日,有两位各带五百眷属、精通三藏的比丘来到他的住处。他一看到他们,心生欢喜,说道:“善哉!你们来此,实在太好了。今日我们就听二位说法。”随后问道:“贤友,这里可有想听法的人?”(他们回答:)“有的,尊者。每逢听法日,这片丛林便会因天神的喝彩声响成一片。”于是,两位比丘中,一位精通三藏的诵出法义,另一位进行解说,但竟无一位天神发出喝彩。他们便问:“贤友,你说在听法日,这片森林里的天神会大声喝彩,怎么今日却没有呢?”他回答:“尊者,平常日子确实会因喝彩声响成一片,今日却不知为何。”“既然如此,贤友,就请你来讲说教法吧。”于是他拿起拂尘,登上法座,诵出了同一首偈颂。天神们当即发出高声喝彩:“善哉!”这时,随行而来的比丘们抱怨道:“这片森林里的天神,真是看人喝彩。精通三藏的比丘们讲了那么多法,他们一句赞叹都没有;一位长老比丘只诵了一首偈颂,他们却这样大声喝彩。”
So kira uposathadivasesu sayameva dhammassavanaṃ ghosetvā imaṃ gāthaṃ vadati. Pathaviundriyanasaddo viya devatānaṃ sādhukārasaddo hoti. Athekasmiṃ uposathadivase pañcapañcasataparivārā dve tipiṭakadharā bhikkhū tassa vasanaṭṭhānaṃ agamaṃsu. So te disvāva tuṭṭhamānaso ‘‘sādhu vo kataṃ idha āgacchantehi, ajja mayaṃ tumhākaṃ dhammaṃ suṇissāmā’’ti āha. Atthi pana, āvuso, idha dhammaṃ sotukāmāti. Atthi, bhante, ayaṃ vanasaṇḍo dhammassavanadivase devatānaṃ sādhukārasaddena ekaninnādo hotīti. Tesu eko tipiṭakadharo dhammaṃ osāresi, eko kathesi. Ekadevatāpi sādhukāraṃ nādāsi. Te āhaṃsu – ‘‘tvaṃ, āvuso, dhammassavanadivase imasmiṃ vanasaṇḍe devatā mahantena saddena sādhukāraṃ dentīti vadesi, kiṃ nāmeta’’nti. Bhante, aññesu divasesu sādhukārasaddena ekaninnādo eva hoti, na ajja pana jānāmi ‘‘kimeta’’nti. ‘‘Tena hi, āvuso, tvaṃ tāva dhammaṃ kathehī’’ti. So bījaniṃ gahetvā āsane nisinno tameva gāthaṃ vadesi. Devatā mahantena saddena sādhukāramadaṃsu. Atha nesaṃ parivārā bhikkhū ujjhāyiṃsu ‘‘imasmiṃ vanasaṇḍe devatā mukholokanena sādhukāraṃ dadanti, tipiṭakadharabhikkhūsu ettakaṃ bhaṇantesupi kiñci pasaṃsanamattampi avatvā ekena mahallakattherena ekagāthāya kathitāya mahāsaddena sādhukāraṃ dadantī’’ti. Tepi vihāraṃ gantvā satthu tamatthaṃ ārocesuṃ.
世尊说:“比丘们,我不因某人多学、多讲,便称他为持法者。即使只学了一首偈颂,若通过它证悟了诸谛,他才名为持法者。”这样说后,便诵出这首偈颂——
Satthā ‘‘nāhaṃ, bhikkhave, yo bahumpi uggaṇhati vā bhāsati vā, taṃ dhammadharoti vadāmi. Yo pana ekampi gāthaṃ uggaṇhitvā saccāni paṭivijjhati, ayaṃ dhammadharo nāmā’’ti vatvā dhammaṃ desento imaṃ gāthamāha –
并非只因多能说法,便可称为持法者;
有人虽只听闻少许法,却能以身证见法,
他确实是持法者,于法毫不放逸。
‘‘Na tāvatā dhammadharo, yāvatā bahu bhāsati; Yo ca appampi sutvāna, dhammaṃ kāyena passati; Sa ve dhammadharo hoti, yo dhammaṃ nappamajjatī’’ti.
其中,“yāvatā”(纵使多闻):是指有人凭借讽诵、忆持、讲说等方式,虽能演说众多法义,却不可因此便称“持法者”,只能称作传承的守护者、传统的维护者。而“appampi”(虽仅少许):是指有人虽仅听闻极少法义,却能随顺法、随顺义,修习法随法行,以名身遍知苦等,如实亲见四谛法,他才是真正的持法者。“Yo dhammaṃ nappamajjati”(于法不放逸):是指若有人生起精进,渴望“今日、就在今日”便能证悟,对法毫不放逸,此人同样是持法者。这便是其中的义趣。
Tattha yāvatāti yattakena uggahaṇadhāraṇavācanādinā kāraṇena bahuṃ bhāsati, tāvattakena dhammadharo na hoti, vaṃsānurakkhako pana paveṇipālako nāma hoti. Yo ca appampīti yo pana appamattakampi sutvā dhammamanvāya atthamanvāya dhammānudhammappaṭipanno hutvā nāmakāyena dukkhādīni parijānanto catusaccadhammaṃ passati, sa ve dhammadharo hoti. Yo dhammaṃ nappamajjatīti yopi āraddhavīriyo hutvā ajja ajjevāti paṭivedhaṃ ākaṅkhanto dhammaṃ nappamajjati, ayampi dhammadharoyevāti attho.
开示结束时,许多人证得了入流果等诸圣果。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
第四 矮小跋地亚长老事
4. Lakuṇḍakabhaddiyattheravatthu
世尊住在祇园时,针对矮小的跋地亚长老,宣说了“并非因此他是长老”这一法教。
Natena thero so hotīti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto lakuṇḍakabhaddiyattheraṃ ārabbha kathesi.
有一天,那位长老刚刚侍奉完世尊离开,约三十位林居比丘望见他,便前来顶礼世尊,坐于一旁。世尊观察到他们有证得阿拉汉果的因缘,便问道:“你们看见刚才离开的那位长老了吗?”“没看见,尊者。”“那你们看见了什么?”“我们看见了一位沙弥,尊者。”“比丘们,那不是沙弥,正是长老。”“他太矮小了,尊者。”“比丘们,我并非因为一个人年长,或仅坐在长老的座位上,就称他为长老。唯有通达真理、安住于不伤害众生的状态,他才堪称长老。”说完,世尊诵出这些偈颂——
Ekadivasañhi tasmiṃ there satthu upaṭṭhānaṃ gantvā pakkantamatte tiṃsamattā āraññikā bhikkhū taṃ passantā eva āgantvā satthāraṃ vanditvā nisīdiṃsu. Satthā tesaṃ arahattūpanissayaṃ disvā imaṃ pañhaṃ pucchi – ‘‘ito gataṃ ekaṃ theraṃ passathā’’ti? ‘‘Na passāma, bhante’’ti. ‘‘Kiṃ nu diṭṭho vo’’ti? ‘‘Ekaṃ, bhante, sāmaṇeraṃ passimhā’’ti. ‘‘Na so, bhikkhave, sāmaṇero, thero eva so’’ti? ‘‘Ativiya khuddako, bhante’’ti. ‘‘Nāhaṃ, bhikkhave, mahallakabhāvena therāsane nisinnamattakena theroti vadāmi. Yo pana saccāni paṭivijjhitvā mahājanassa ahiṃsakabhāve ṭhito, ayaṃ thero nāmā’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
并非因为头发花白,便可称为长老;
他的年岁虽已成熟,却只能叫做徒然衰老。
‘‘Na tena thero so hoti, yenassa palitaṃ siro; Paripakko vayo tassa, moghajiṇṇoti vuccati.
若人具足真实与正法,不害、自制与调伏;
他便已离垢秽,是为智者,以此得称长老。
‘‘Yamhi saccañca dhammo ca, ahiṃsā saṃyamo damo; Sa ve vantamalo dhīro, thero iti pavuccatī’’ti.
其中,“成熟”(paripakka)意为“圆熟”,指达到老年的状态。“徒老”(Moghajiṇṇa)指由于内在缺乏使人成为长老的素质,而被称为空虚无用的老迈。“若某人有真实与法”(yamhi saccañca dhammo ca)意指:此人以十六种行相通达了四谛,并以智慧亲证了九种出世间法。“不害”(ahiṃsā)指不伤害的状态,这只是略说,实际是指修习了四梵住。“自制与调御”(saṃyamo damo)即持戒与根律仪。“已除垢”(vantamala)指以道智断除烦恼垢染。“坚定者”(dhīra)指成就坚固智慧的人。“长老”(thera)是说,由于具备了这些使他稳固的素质,故称为长老。
Tattha paripakkoti pariṇato, vuḍḍhabhāvaṃ pattoti attho. Moghajiṇṇoti anto therakarānaṃ dhammānaṃ abhāvena tucchajiṇṇo nāma. Yamhi saccañca dhammo cāti yamhi pana puggale soḷasahākārehi paṭividdhattā catubbidhaṃ saccaṃ, ñāṇena sacchikatattā navavidho lokuttaradhammo ca atthi. Ahiṃsāti ahiṃsanabhāvo. Desanāmattametaṃ, yamhi pana catubbidhāpi appamaññābhāvanā atthīti attho. Saṃyamo damoti sīlañceva indriyasaṃvaro ca. Vantamaloti maggañāṇena nīhaṭamalo. Dhīroti dhitisampanno. Theroti so imehi thirabhāvakārakehi samannāgatattā theroti vuccatīti attho.
开示结束时,那些比丘安住于阿拉汉果。
Desanāvasāne te bhikkhū arahatte patiṭṭhahiṃsūti.
众多比丘的事。
5. Sambahulabhikkhuvatthu
这一法教以“并非仅凭言语”(Navākkaraṇamattena)为起始,是导师住在祇园时,针对众多比丘而宣说的。
Navākkaraṇamattenāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto sambahule bhikkhū ārabbha kathesi.
有一次,一些长老看见年轻比丘和沙弥们只顾给自己的说法师做染衣等服务工作,便心中思忖:“我们在讲解法义方面也很善巧,却什么也得不到。不如去世尊那里,这样请求:‘尊者,我们在讲解法义方面颇为善巧,请您吩咐这些年轻比丘和沙弥:从别人那里学法之后,若未在我们面前厘清,便不得诵习。’这样,我们的利养与恭敬就能增长。”于是,他们便前往世尊处,如此禀告。
Ekasmiñhi samaye dahare ceva sāmaṇere ca attano dhammācariyānameva cīvararajanādīni veyyāvaccāni karonte disvā ekacce therā cintayiṃsu – ‘‘mayampi byañjanasamaye kusalā, amhākameva kiñci natthi. Yaṃnūna mayaṃ satthāraṃ upasaṅkamitvā evaṃ vadeyyāma, ‘bhante, mayaṃ byañjanasamaye kusalā, aññesaṃ santike dhammaṃ uggaṇhitvāpi imesaṃ santike asodhetvā mā sajjhāyitthāti daharasāmaṇere āṇāpethā’ti. Evañhi amhākaṃ lābhasakkāro vaḍḍhissatī’’ti. Te satthāraṃ upasaṅkamitvā tathā vadiṃsu.
世尊听了他们的话,知道“在这教法中,依循传统而这样说尚可开许,但这些人其实是贪著利养与恭敬”,便说道:“我并不因你们仅是能言善辩便称你们为善士。唯有那些以阿拉汉道断除嫉妒等烦恼的人,才是真正的善士。”说完之后,便诵出了这些偈颂:
Satthā tesaṃ vacanaṃ sutvā ‘‘imasmiṃ sāsane paveṇivaseneva evaṃ vattuṃ labhati, ime pana lābhasakkāre nissitāti ñatvā ahaṃ tumhe vākkaraṇamattena sādhurūpāti na vadāmi. Yassa panete issādayo dhammā arahattamaggena samucchinnā, eso eva sādhurūpo’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
并非仅凭言辞,亦非凭借肤色俊美,
嫉妒、悭吝、诡诈之人,即非善士。
‘‘Na vākkaraṇamattena, vaṇṇapokkharatāya vā; Sādhurūpo naro hoti, issukī maccharī saṭho.
若有人已断除这些过失,根已摧毁,彻底拔除;
吐尽过失的智者,方堪称善人。
‘‘Yassa cetaṃ samucchinnaṃ, mūlaghaccaṃ samūhataṃ; Savantadoso medhāvī, sādhurūpoti vuccatī’’ti.
在此,“非仅凭言说”的意思是:不是仅凭能言善辩,不是仅凭声音悦耳、具足音韵的漂亮话。“或凭容色之美”的意思是:靠着身形容貌讨人喜欢的力量。若有人只是因此而对他人的所得等心生嫉妒,具足五种悭吝,虚伪狡诈——这种人并不称为善人。“此被断除”是指:于彼补特伽罗,如嫉妒等过失的生起,已由阿拉汉道智连根砍断,根摧毁后彻底拔除。如此,吐尽过失、具足法慧的智者,才称为善人。这就是它的意思。
Tattha na vākkaraṇamattenāti vacīkaraṇamattena saddalakkhaṇasampannavacanamattena. Vaṇṇapokkharatāya vāti sarīravaṇṇassa manāpabhāvena vā. Naroti ettakeneva kāraṇena paralābhādīsu issāmanako pañcavidhena maccherena samannāgato kerāṭikabhāvena saṭho naro sādhurūpo na hoti. Yassa cetanti yassa ca puggalassetaṃ issādidosajātaṃ arahattamaggañāṇena samūlakaṃ chinnaṃ, mūlaghātaṃ katvā samūhataṃ , so vantadoso dhammojapaññāya samannāgato sādhurūpoti vuccatīti attho.
说法结束时,众多闻法者证得了入流果等果位。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
第六个故事——手长者的事。
6. Hatthakavatthu
这则“并非剃了头就是沙门”的教法,是世尊住在舍卫城时,因手长者的事缘而开示的。
Namuṇḍakena samaṇoti imaṃ dhammadesanaṃ satthā sāvatthiyaṃ viharanto hatthakaṃ ārabbha kathesi.
据说,这位手长者惯于挑起辩论,他对人说:“你们在某某时间到某某地点来,我们辩论。”自己却提前赶到那里,宣称:“看,那些外道因为怕我而不敢来,这本身就是他们的落败。”如此种种,他这般以辩论自夸,总是用种种言辞搪塞推脱。世尊听说“手长者据说这样行事”,便将他叫来,问道:“手长者,听说你真的这么做吗?”他答:“是的。”世尊又问:“你为何这样做呢?因为这样打妄语的关系,仅是剃光头发等外在样子,并不能因此就成为‘沙门’。但凡彻底止息了一切粗细恶行而安住的人,那才正是‘沙门’。”说完,便诵出以下偈颂——
So kira vādakkhitto ‘‘tumhe asukavelāya asukaṭṭhānaṃ nāma āgaccheyyātha, vādaṃ karissāmā’’ti vatvā puretarameva tattha gantvā ‘‘passatha, titthiyā mama bhayena nāgatā, esova pana nesaṃ parājayo’’tiādīni vatvā vādakkhitto aññenaññaṃ paṭicaranto vicarati. Satthā ‘‘hatthako kira evaṃ karotī’’ti sutvā taṃ pakkosāpetvā ‘‘saccaṃ kira tvaṃ, hatthaka, evaṃ karosī’’ti pucchitvā ‘‘sacca’’nti vutte, ‘‘kasmā evaṃ karosi? Evarūpañhi musāvādaṃ karonto sīsamuṇḍanādimatteneva samaṇo nāma na hoti. Yo pana aṇūni vā thūlāni vā pāpāni sametvā ṭhito, ayameva samaṇo’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
并非剃除须发便名为沙门,不持净戒而口出妄语;
充满欲求与贪着的人,又怎能称为沙门?
‘‘Na muṇḍakena samaṇo, abbato alikaṃ bhaṇaṃ; Icchālobhasamāpanno, samaṇo kiṃ bhavissati.
若有人彻底止息了一切恶行,无论微细还是粗重,
正因为止息了一切恶行(Samitattā hi pāpānaṃ),所以他被称为「沙门」(samaṇoti pavuccati)。”
‘‘Yo ca sameti pāpāni, aṇuṃ thūlāni sabbaso; Samitattā hi pāpānaṃ, samaṇoti pavuccatī’’ti.
其中,“仅凭剃头”是指仅仅剃除了头发。“无净行者”是指缺乏戒行与头陀支的人。“说虚妄语”:说妄语时,他对于未证得的境界心生希求,对于已证得的境界心生贪著,如此之人怎堪称沙门?“止息”:若有人止息了或小或大的诸恶,由于诸恶已止息,故称为沙门——这就是它的含义。
Tattha muṇḍakenāti sīsamuṇḍanamattena. Abbatoti sīlavatena ca dhutaṅgavatena ca virahito. Alikaṃ bhaṇanti musāvādaṃ bhaṇanto asampattesu ārammaṇesu icchāya pattesu ca lobhena samannāgato samaṇo nāma kiṃ bhavissati? Sametīti yo ca parittāni vā mahantāni vā pāpāni vūpasameti, so tesaṃ samitattā samaṇoti pavuccatīti attho.
开示结束时,众多人证得了入流果等圣果。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
某位婆罗门的事。
7. Aññatarabrāhmaṇavatthu
“并非因此便是比丘”——这是世尊住在祇园精舍时,针对某位婆罗门所作的开示。
Natena bhikkhu so hotīti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto aññataraṃ brāhmaṇaṃ ārabbha kathesi.
据说,那位婆罗门在外道出家后,一边乞食一边心想:“沙门乔达摩因弟子行乞食而称他们为‘比丘’,这同样适用于我,我也应被称为‘比丘’。”于是他来到世尊面前,说:“乔达摩尊者,我也是靠乞食为生的,请您也称呼我为‘比丘’吧。”世尊便对他说:“婆罗门,我并非单凭乞食就称人为比丘。单凭持守某种教法而活,也不叫作比丘。唯有以智慧观察诸行而活的人,才叫作比丘。”说罢,便诵出以下偈颂——
So kira bāhirasamaye pabbajitvā bhikkhaṃ caranto cintesi – ‘‘samaṇo gotamo attano sāvake bhikkhāya caraṇena ‘bhikkhū’ti vadati, mampi ‘bhikkhū’ti vattuṃ vaṭṭatī’’ti. So satthāraṃ upasaṅkamitvā, ‘‘bho gotama, ahampi bhikkhaṃ caritvā jīvāmi, mampi ‘bhikkhū’ti vadehī’’ti āha. Atha naṃ satthā ‘‘nāhaṃ, brāhmaṇa, bhikkhanamattena bhikkhūti vadāmi. Na hi vissaṃ dhammaṃ samādāya vattanto bhikkhu nāma hoti. Yo pana sabbasaṅkhāresu saṅkhāya carati, so bhikkhu nāmā’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
「一个人并不只因为向他人乞食,就成为比丘。」(Na tena bhikkhu so hoti, yāvatā bhikkhate pare)
“受持种种法”:意指他即使接受并奉行种种(不如法的)修行方式而安住,也并非仅仅因此就成为比丘。
‘‘Na tena bhikkhu so hoti, yāvatā bhikkhate pare; Vissaṃ dhammaṃ samādāya, bhikkhu hoti na tāvatā.
“于此,他舍弃了福与罪”:即他于此远离、断除了福与罪两者,成为具足梵行者。
‘‘Yodha puññañca pāpañca, bāhetvā brahmacariyavā; Saṅkhāya loke carati, sa ve bhikkhūti vuccatī’’ti.
其中,“yāvatā”(仅凭)的意思是:仅因他人向他乞食这一点乞食行为,并不能称为比丘。“Vissaṃ”指歪曲的法,或带有臭味的身业等法;若人持守如此的法而生活,不能称为比丘。“Yodha”(他于此)的意思是:在此教法中,他以圣道梵行将福德与罪过两者舍断、驱除,因而成为梵行者。“Saṅkhāya”(以智慧)即以智慧。“Loke”(世间)指蕴等世间;他如此了知一切法——“这些是内蕴,这些是外蕴”——而后以智慧行于世间。因为他以此智慧摧破了烦恼,故称为比丘。这便是其义。
Tattha yāvatāti yattakena pare bhikkhate, tena bhikkhanamattena bhikkhu nāma na hoti. Vissanti visamaṃ dhammaṃ, vissagandhaṃ vā kāyakammādikaṃ dhammaṃ samādāya caranto bhikkhu nāma na hoti. Yodhāti yo idha sāsane ubhayampetaṃ puññañca pāpañca maggabrahmacariyena bāhetvā panuditvā brahmacariyavā hoti. Saṅkhāyāti ñāṇena. Loketi khandhādiloke ‘‘ime ajjhattikā khandhā, ime bāhirā’’ti evaṃ sabbepi dhamme jānitvā carati, so tena ñāṇena kilesānaṃ bhinnattā ‘‘bhikkhū’’ti vuccatīti attho.
开示结束时,许多人证得了入流果等圣果。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
第八个是外道的事。
8. Titthiyavatthu
“Na monena(不以沉默)”这则开示,是导师住在祇园精舍时,针对外道们而说。
Namonenāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto titthiye ārabbha kathesi.
据传,外道们在人们用餐之处,会这样说完祝福语便离去:“愿平安,愿快乐,愿长寿。那里有泥沼,那里有荆棘,这种地方不宜前往”等等。而比丘们,在佛陀初成正觉、尚未允许作随喜等之时,在食堂中并未向人们作随喜便离开。人们因此抱怨道:“我们从外道那里还能听到吉祥祝福,而诸位尊贵的比丘却默然离去。”比丘们将此事禀告导师。导师允许说:“诸比丘,从今日起,在食堂等处,你们可以随宜作随喜、讲说相应的譬喻、宣说法。”比丘们便照做了。人们听到随喜等语,生起欢喜,纷纷邀请比丘并作供养。外道们则抱怨说:“我们修持牟尼的静默,而沙门乔达摩的弟子们却在食堂等处高声谈论。”
Te kira bhuttaṭṭhānesu manussānaṃ ‘‘khemaṃ hotu, sukhaṃ hotu, āyu vaḍḍhatu, asukaṭṭhāne nāma kalalaṃ atthi, asukaṭṭhāne nāma kaṇṭako atthi, evarūpaṃ ṭhānaṃ gantuṃ na vaṭṭatī’’tiādinā nayena maṅgalaṃ vatvā pakkamanti. Bhikkhū pana paṭhamabodhiyaṃ anumodanādīnaṃ ananuññātakāle bhattagge manussānaṃ anumodanaṃ akatvā pakkamanti. Manussā ‘‘titthiyānaṃ santikā maṅgalaṃ suṇāma, bhaddantā pana tuṇhībhūtā pakkamantī’’ti ujjhāyiṃsu. Bhikkhū tamatthaṃ satthu ārocesuṃ. Satthā, ‘‘bhikkhave, ito paṭṭhāya bhattaggādīsu yathāsukhaṃ anumodanaṃ karotha, upanisinnakathaṃ karotha, dhammaṃ kathethā’’ti anujāni. Te tathā kariṃsu. Manussā anumodanādīni suṇantā ussāhappattā bhikkhū nimantetvā sakkāraṃ karontā vicaranti. Titthiyā pana ‘‘mayaṃ munino monaṃ karoma, samaṇassa gotamassa sāvakā bhattaggādīsu mahākathaṃ kathentā vicarantī’’ti ujjhāyiṃsu.
导师听罢此事,说道:“诸比丘,我并非仅仅因为沉默便称人为‘牟尼’。有人因无知而不说,有人因不自信而不说,有人因吝啬——心想‘莫让他人知道我们这殊胜的道理’而不说。因此,仅仅靠沉默并不足以成为牟尼,唯有止息恶行,才名为牟尼。”如此说已,他诵出如下偈颂:
Satthā tamatthaṃ sutvā ‘‘nāhaṃ, bhikkhave, tuṇhībhāvamattena ‘munī’ti vadāmi. Ekacce hi ajānantā na kathenti, ekacce avisāradatāya, ekacce ‘mā no imaṃ atisayatthaṃ aññe jāniṃsū’ti maccherena. Tasmā monamattena muni na hoti, pāpavūpasamena pana muni nāma hotī’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
不以沉默而成为牟尼,那是愚痴无知之人;
智者犹如持秤,选取最殊胜者。
‘‘Na monena munī hoti, mūḷharūpo aviddasu; Yo ca tulaṃva paggayha, varamādāya paṇḍito.
‘‘Pāpāni parivajjeti, sa munī tena so muni; Yo munāti ubho loke, muni tena pavuccatī’’ti.
在此,“非由默然”:固然,通过名为牟尼行道的道智之默然,可成为牟尼,但此处是针对沉默而说“由默然”。“愚痴形者”是指空虚、无实质的人。“无智者”是指没有智慧的人。因为这样的人即使保持沉默,也不能称为牟尼。另一种解释是:他并非由默然而成为牟尼,而是本性空虚且无智,这就是意思。“智者如持秤”:正如有人手持秤而立,超重便取走一些,不足便添上一些。同样地,那位智者如同取走超重般舍弃恶行,如同添补不足般圆满善行。当他如此修习时,便执取了由戒、定、慧、解脱、解脱知见所构成的最上、无上的法,而舍弃一切不善的恶业。“他是牟尼”:意思是称为牟尼。“因此他是牟尼”:为何他因此称为牟尼呢?因为前面所说的原因,所以他称为牟尼,这就是意思。“他了知两种世间”:有人在这蕴等世间中,如同用秤来称量,以“这些是内蕴,这些是外蕴”等方式,了知这两种含义。因此被称为牟尼:即由此原因,确实被称为牟尼,这就是意思。
Tattha na monenāti kāmañhi moneyyapaṭipadāsaṅkhātena maggañāṇamonena muni nāma hoti, idha pana tuṇhībhāvaṃ sandhāya ‘‘monenā’’ti vuttaṃ. Mūḷharūpoti tuccharūpo. Aviddasūti aviññū. Evarūpo hi tuṇhībhūtopi muni nāma na hoti. Atha vā monena muni nāma na hoti, tucchasabhāvo pana aviññū ca hotīti attho. Yo ca tulaṃva pagayhāti yathā hi tulaṃ gahetvā ṭhito atirekaṃ ce hoti, harati. Ūnaṃ ce hoti , pakkhipati. Evameva yo atirekaṃ haranto viya pāpaṃ harati parivajjeti, ūnake pakkhipanto viya kusalaṃ paripūreti. Evañca pana karonto sīlasamādhipaññāvimuttivimuttiñāṇadassanasaṅkhātaṃ varaṃ uttamameva ādāya pāpāni akusalakammāni parivajjeti. Sa munīti so muni nāmāti attho. Tena so munīti kasmā pana so munīti ce? Yaṃ heṭṭhā vuttakāraṇaṃ, tena so munīti attho. So munāti ubho loketi yo puggalo imasmiṃ khandhādiloke tulaṃ āropetvā minanto viya ‘‘ime ajjhattikā khandhā, ime bāhirā’’tiādinā nayena ime ubho atthe munāti. Muni tena pavuccatīti tena kāraṇena munīti vuccatiyevāti attho.
开示结束时,众多人证得入流果等果位。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
渔夫事第九。
9. Bālisikavatthu
世尊住在祇园精舍时,针对一位名叫“圣者”的渔夫,宣讲了“不以此而为圣者”这一法教。
Na tena ariyo hotīti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto ekaṃ ariyaṃ nāma bālisikaṃ ārabbha kathesi.
一天,世尊观察到那位渔夫具备证得入流道的前行资粮,从舍卫城北门村托钵后,由比丘僧团围绕而回。那时,那渔夫正用鱼钩捕鱼,看见以佛陀为首的比丘僧团,便放下钓竿站在那儿。世尊在不远处停下,问他:“你叫什么名字?”随后一一询问了舍利弗尊者等人的名字。他们也各自回答:“我是舍利弗”、“我是目犍连”。渔夫心想:“世尊问了所有人的名字,也一定会问我的名字吧。”世尊知道他的心意,便问:“居士,你叫什么名字?”他回答:“尊者,我名叫圣者。”世尊说:“居士,像你这样杀生的人,不能称为圣者。真正的圣者是安住于不伤害众生的人。”说完后,便诵出以下的偈颂。
Ekadivasañhi satthā tassa sotāpattimaggassūpanissayaṃ disvā sāvatthiyā uttaradvāragāme piṇḍāya caritvā bhikkhusaṅghaparivuto tato āgacchati. Tasmiṃ khaṇe so bālisiko balisena macche gaṇhanto buddhappamukhaṃ bhikkhusaṅghaṃ disvā balisayaṭṭhiṃ chaḍḍetvā aṭṭhāsi. Satthā tassa avidūre ṭhāne nivattitvā ṭhito ‘‘tvaṃ kiṃ nāmosī’’ti sāriputtattherādīnaṃ nāmāni pucchi. Tepi ‘‘ahaṃ sāriputto ahaṃ moggallāno’’ti attano attano nāmāni kathayiṃsu. Bālisiko cintesi – ‘‘satthā sabbesaṃ nāmāni pucchati, mamampi nāmaṃ pucchissati maññe’’ti. Satthā tassa icchaṃ ñatvā, ‘‘upāsaka, tvaṃ ko nāmosī’’ti pucchitvā ‘‘ahaṃ, bhante, ariyo nāmā’’ti vutte ‘‘na, upāsaka, tādisā pāṇātipātino ariyā nāma honti, ariyā pana mahājanassa ahiṃsanabhāve ṭhitā’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
‘‘Na tena ariyo hoti, yena pāṇāni hiṃsati; Ahiṃsā sabbapāṇānaṃ, ariyoti pavuccatī’’ti.
此处,“无害”即不伤害。其意为:若有人伤害众生,他并不以此种因缘而成为圣者。然而,若有人对一切众生,不以手足等加以伤害,且因安住于慈心等修习而远离伤害,此人便称为圣者。这就是此句的含义。
Tattha ahiṃsāti ahiṃsanena. Idaṃ vuttaṃ hoti – yena hi pāṇāni hiṃsati, na tena kāraṇena ariyo hoti. Yo pana sabbapāṇānaṃ pāṇiādīhi ahiṃsanena mettādibhāvanāya patiṭṭhitattā hiṃsato ārāva ṭhito, ayaṃ ariyoti vuccatīti attho.
开示结束时,这位渔夫证得入流果,前来闻法者也获得了法益。
Desanāvasāne bālisiko sotāpattiphale patiṭṭhahi, sampattānampi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
十、众多具足戒等成就的比丘事
10. Sambahulasīlādisampannabhikkhuvatthu
“并非仅凭戒禁取”这一法义开示,是世尊住在祇园时,为众多戒行等成就具足的比丘而宣说的。
Na sīlabbatamattenāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto sambahule sīlādisampanne bhikkhū ārabbha kathesi.
据说,当时有些比丘生起这样的念头:“我们戒行具足,我们持守头陀支,我们多闻博学,我们住于僻静坐卧处,我们得证禅那。对我们来说,阿拉汉果不难证得,想在哪一天证得,就能在那一天证得。”即使在那些比丘中,有的已证不来果者,他们也这样想:“阿拉汉果,现在对我们来说已不难证得了。”有一天,他们一同前往拜见世尊,顶礼后坐于一旁。世尊问:“比丘们,你们已达到沙门本分的究竟了吗?”他们回答:“尊者,我们具有这样、那样的成就,因此我们想:‘我们在任何想要证得的刹那,都有能力证得阿拉汉果。’我们就以此方式安住。”
Tesu kira ekaccānaṃ evaṃ ahosi – ‘‘mayaṃ sampannasīlā, mayaṃ dhutaṅgadharā, mayaṃ bahussutā, mayaṃ pantasenāsanavāsino, mayaṃ jhānalābhino, na amhākaṃ arahattaṃ dullabhaṃ, icchitadivaseyeva arahattaṃ pāpuṇissāmā’’ti. Yepi tattha anāgāmino, tesampi etadahosi – ‘‘na amhākaṃ idāni arahattaṃ dullabha’’nti. Te sabbepi ekadivasaṃ satthāraṃ upasaṅkamitvā vanditvā nisinnā ‘‘api nu kho vo, bhikkhave, pabbajitakiccaṃ matthakaṃ patta’’nti satthārā puṭṭhā evamāhaṃsu – ‘‘bhante, mayaṃ evarūpā evarūpā ca, tasmā ‘icchiticchitakkhaṇeyeva arahattaṃ pattuṃ samatthamhā’ti cintetvā viharāmā’’ti.
世尊听了他们的回答后,说道:“比丘们,身为比丘,不应仅凭戒行清净等这点成就,或仅凭证得不来者之乐,便说‘我们有之苦已所剩无几’。在尚未证得漏尽之前,不应生起‘我是快乐的’这种想法。”说过之后,世尊便宣说了以下这些偈颂:
Satthā tesaṃ vacanaṃ sutvā, ‘‘bhikkhave, bhikkhunā nāma parisuddhasīlādimattakena vā anāgāmisukhappattamattakena vā ‘appakaṃ no bhavadukkha’nti vattuṃ na vaṭṭati, āsavakkhayaṃ pana appatvā ‘sukhitomhī’ti cittaṃ na uppādetabba’’nti vatvā imā gāthā abhāsi –
并非仅凭戒禁取,亦非仅凭多闻;
并非仅凭证得禅定,亦非仅凭远离独处的安卧。
‘‘Na sīlabbatamattena, bāhusaccena vā pana; Atha vā samādhilābhena, vivittasayanena vā.
“我触证了出离之乐,非为凡夫所亲近;
比丘若未证得漏尽,不应心生懈怠、自以为安稳。”
‘‘Phusāmi nekkhammasukhaṃ, aputhujjanasevitaṃ; Bhikkhu vissāsamāpādi, appatto āsavakkhaya’’nti.
此处所说的“仅凭戒禁”,是指仅凭四遍清净戒,或仅凭十三头陀支。“多闻”,是指仅凭通达三藏的教理。“得定”,是指仅凭成就八种等至。“出离之乐”,即不来者之乐。若仅凭“我触证此不来者之乐”这样一点便心生满足,便以此为足。“凡夫所未亲近者”,是指不被凡夫所亲近,唯有圣者才亲近。“比丘”,是对他们中某位的称呼。“不应生起安然懈怠”,是指不应产生自己已安稳的错觉。意思是:比丘仅仅因戒行圆满等状况,尚未证得名为漏尽的阿拉汉果,便不应心生比丘名下的安然懈怠。正如极少量的粪便也是恶臭,极少量的“有”也是苦。
Tattha sīlabbatamattenāti catupārisuddhisīlamattena vā terasadhutaṅgamattena vā. Bāhusaccena vāti tiṇṇaṃ piṭakānaṃ uggahitamattena vā. Samādhilābhenāti aṭṭhasamāpattiyā lābhena. Nekkhammasukhanti anāgāmisukhaṃ. Taṃ anāgāmisukhaṃ phusāmīti ettakamattena vā. Aputhujjanasevitanti puthujjanehi asevitaṃ ariyasevitameva. Bhikkhūti tesaṃ aññataraṃ ālapanto āha. Vissāsamāpādīti vissāsaṃ na āpajjeyya. Idaṃ vuttaṃ hoti – bhikkhu iminā sampannasīlādibhāvamattakeneva ‘‘mayhaṃ bhavo appako parittako’’ti āsavakkhayasaṅkhātaṃ arahattaṃ appatto hutvā bhikkhu nāma vissāsaṃ nāpajjeyya. Yathā hi appamattakopi gūtho duggandho hoti, evaṃ appamattakopi bhavo dukkhoti.
说法结束时,那些比丘皆安住于阿拉汉果。在场的会众也因此法开示而获得真舍利益。
Desanāvasāne te bhikkhū arahatte patiṭṭhahaṃsu, sampattānampi sātthikā dhammadesanā ahosīti.