第1至4经:第一布施经等的注释
1-4. Paṭhamadānasuttādivaṇṇanā
31-3431-34. 在第四经的第一句里,“āsajja”(亲近)是指:因为布施给某人,那人的到来就成了与他相会的缘由。“bhayā”(因恐惧)是指:以恐惧为原因。有人会问:恐惧难道不像已获得的欲贪等那样,会让思变得不清净吗?那为什么这里还把它拿来提呢?为了说明这里说的并不是那种世俗意义上的恐惧等,才说了“这是不布施的人、不造作的人”等等。“adāsi me”(他曾给我)是指:想到“他以前曾给我”这份恩惠而布施,这是针对这个说的。“dassati me”(他将给我)是指:怀着“他将来会回报我”的期待而布施,这是针对这个说的。“sāhu dānaṃ”(布施是善的)是指:布施是智者所安立的,是站在善行上而布施。“alaṅkāratthaṃ”(为了庄严)是指:为了美化、装点。因为布施之后,回想布施的人会生起欢喜、喜悦、满意等,贪、嗔、嫉妒、悭吝等也会远离。现在,布施通过增长随顺的法、通过让对立的法远离,既能庄严修习的心,也能成为它的资粮,所以说“既为了庄严,也为了资粮而布施”。因此说“因为布施能使心柔软”等等。得到布施的人心想“这个人摄受了我”,心就变得柔软;布施的人也一样。所以说“两者的心都变得柔软”。
31-34. Catutthassa paṭhame āsajjāti yassa deti, tassa āgamanahetu tena samāgamanimittaṃ. Bhayāti bhayahetu. Nanu bhayaṃ nāma laddhakāmatārāgādayo viya cetanāya avisuddhikaraṃ, taṃ kasmā idha gahitanti? Nayidaṃ tādisaṃ vohārabhayādiṃ sandhāya vuttanti dassetuṃ ‘‘ayaṃ adāyako akārako’’tiādi vuttaṃ. Adāsi meti yaṃ pubbe kataṃ upakāraṃ cintetvā dīyati, taṃ sandhāya vuttaṃ. Dassati meti paccupakārāsīsāya yaṃ dīyati, taṃ sandhāya vadati. Sāhu dānanti dānaṃ nāmetaṃ paṇḍitapaññattanti sādhusamācāre ṭhatvā deti. Alaṅkāratthanti upasobhanatthaṃ. Dānañhi datvā taṃ paccavekkhantassa pāmojjapītisomanassādayo uppajjanti, lobhadosaissāmaccherādayopi vidūrī bhavanti. Idāni dānaṃ anukūladhammaparibrūhanena paccanīkadhammavidūrīkaraṇena ca bhāvanācittassa upasobhanāya ca parikkhārāya ca hotīti ‘‘alaṅkāratthañceva parikkhāratthañca detī’’ti vuttaṃ. Tenāha ‘‘dānañhi cittaṃ muduṃ karotī’’tiādi. Muducitto hoti laddhā dāyake ‘‘iminā mayhaṃ saṅgaho kato’’ti, dātāpi laddhari. Tena vuttaṃ ‘‘ubhinnampi cittaṃ muduṃ karotī’’ti.
未调伏者的调伏:那些未调伏、不听从的人,因为他的布施而变得调伏、听从,安住于他的掌控之中。不布施会破坏已调伏者:不布施会让先前已调伏、听从的人,因为心生苦恼而被污染。施主与说亲切话的人,因为成为他人敬重恭敬的对象,所以地位上升。接受布施的人因为布施和亲切的话而得到摄受,于是对施主恭敬低头。
Adantadamananti adantā anassavāpissa dānena dantā assavā honti, vase vattanti. Adānaṃ dantadūsakanti adānaṃ pubbe dantānaṃ assavānampi vighātuppādanena cittaṃ dūseti. Unnamanti dāyakā piyaṃvadā ca paresaṃ garucittīkāraṭṭhānatāya. Namantipaṭiggāhakā dānena piyavācāya ca laddhasaṅgahāsaṅgāhakānaṃ.
以心庄严的布施才是最殊胜的,因为它没有染污、极为清净,又能成为殊胜功德的助缘。至于第二项等以下的内容,意思都很浅显明白。
Cittālaṅkāradānameva uttamaṃ anupakkiliṭṭhatāya suparisuddhatāya guṇavisesapaccayatāya ca. Dutiyādīni uttānatthāneva.
5. 施生经的注释
5. Dānūpapattisuttavaṇṇanā
3535. 第五经中,“以布施为缘”是指以布施为因,意思是由于布施所成的福德已被造作、已被累积。“再生处”是指在人间和天界的投生。“安置”是指:不是只生起一次,而是像上面所说的那样,以同样的方式持续下去,这样就是安置。而这正是它的决意,所以说“这只是它的同义词”。“增长”就是使它增长,不让它减少。“已解脱”是指已倾向,也就是心朝向、倾向、斜向那个方向。或者,“已解脱”是指已放开、已松开。就无余义而言,“更上”是指殊胜的,因为在中间阶段也有劣、中、胜的差别,所以说“更上未修习”,意思是:没有为了更高的道果而修习。如此已被导向的布施所成之心,能导向那里。但经典中所说的“然而那……”等,应当理解为是为了显示在此处往生没有成为障碍的恶戒不存在,而不应当理解为仅仅是为了显示单纯的布施福德就能导向那里。“已断尽贪”是指已断尽欲贪。因为他可能在梵天界投生,而已断尽有贪的人则不会。这里通过“离贪”一词,指的是对诸欲离贪,依靠这种离贪才可能在梵天界投生。因此说“仅仅以布施”等。如果这样,那布施在那里有什么用呢?所以说“然而布施”等。通过布施而心变柔软:即使对结下深仇的怨敌,也会由于对方接受了自己的布施而变得心柔软。
35. Pañcame dānapaccayāti dānakāraṇā, dānamayapuññassa katattā upacitattāti attho. Upapattiyoti manussesu devesu ca nibbattiyo. Ṭhapetīti ekavārameva anuppajjitvā yathā upari tenevākārena pavattati, evaṃ ṭhapeti. Tadeva cassa adhiṭṭhānanti āha ‘‘tasseva vevacana’’nti. Vaḍḍhetīti brūheti na hāpeti. Vimuttanti adhimuttaṃ, ninnaṃ poṇaṃ pabbhāranti attho. Vimuttanti vā vissaṭṭhaṃ. Nippariyāyato uttari nāma paṇītaṃ majjhepi hīnamajjhimavibhāgassa labbhanatoti vuttaṃ ‘‘uttari abhāvitanti tato uparimaggaphalatthāya abhāvita’’nti. Saṃvattati tathāpaṇihitaṃ dānamayaṃ cittaṃ. Yaṃ pana pāḷiyaṃ ‘‘tañca kho’’tiādi vuttaṃ, taṃ tatrupapattiyā vibandhakaradussīlyābhāvadassanaparaṃ daṭṭhabbaṃ, na dānamayassa puññassa kevalassa taṃsaṃvattanatādassanaparanti daṭṭhabbaṃ. Samucchinnarāgassāti samucchinnakāmarāgassa. Tassa hi siyā brahmaloke upapatti, na samucchinnabhavarāgassa. Vītarāgaggahaṇena cettha kāmesu vītarāgatā adhippetā, yāya brahmalokūpapatti siyā. Tenāha ‘‘dānamattenevā’’tiādi. Yadi evaṃ dānaṃ tattha kimatthiyanti āha ‘‘dānaṃ panā’’tiādi. Dānena muducittoti baddhāghāte veripuggalepi attano dānasampaṭicchanena mudubhūtacitto.
第6篇 福业事经的注释
6. Puññakiriyavatthusuttavaṇṇanā
36第六项中,它们能产生值得供养之有的果报,或者能净化自己的相续,所以叫“福”;又因为要依靠各种因缘去造作,属于行为,所以叫“福行”;而这些福行本身,又是各种可爱、悦意等利益的生起基础,所以叫“福行事”。
36. Chaṭṭhe pujjabhavaphalaṃ nibbattenti, attano santānaṃ punantīti vā puññāni ca tāni hetupaccayehi kattabbato kiriyā cāti puññakiriyā, tāyeva ca tesaṃ tesaṃ piyamanāpatādiānisaṃsānaṃ vatthubhāvato puññakiriyavatthūni.
对于还没有断除轮回根源的人,出于护持的目的,或者出于恭敬供养的目的,把自己应当布施出去的东西舍给别人的那种思心所——因为通过这种思来完成布施,所以叫“施”;这施本身就是“施所成”。“maya”这个词只是用来补足音节的。在衣服等四种资具上,或者在食物等十种布施物上,或者在色等六种所缘上,布施者布施这些物品时,从最初生起那些思心所开始,在正式舍离之前、正在舍离之时、以及舍离之后以喜悦之心回忆之时——在这三个阶段中生起的思心所,就叫做“施所成的福行事”。
Anucchinnabhavamūlassa anuggahavasena, pūjāvasena vā attano deyyadhammassa parassa pariccāgacetanā dīyati etenāti dānaṃ, dānameva dānamayaṃ. Padapūraṇamattaṃ maya-saddo. Cīvarādīsu catūsu paccayesu (dī. ni. aṭṭha. 3.305), annādīsu vā dasasu dānavatthūsu, rūpādīsu vā chasu ārammaṇesu taṃ taṃ dentassa tesaṃ uppādanato paṭṭhāya pubbabhāge pariccāgakāle pacchā somanassacittena anussaraṇe cāti tīsu kālesu pavattacetanā dānamayaṃ puññakiriyavatthu nāma.
一个人以持守常戒、伍波萨他戒等方式,受持五戒、八戒或十戒;或者为了圆满戒而前往寺院准备出家,出家之后,使心愿达至顶点,作意“我已经出家了,这真是好,非常好”;或者以信心圆满巴帝摩卡;或者以智慧反复省察衣服等资具;或者以正念在面对眼前出现的色等对象时,守护眼门等根门;或者以精进净化自己的谋生方式——在这些情况下生起的思心所,就称为戒;或者说,因为它能持守,所以称为戒所成的福行事。
Niccasīlauposathasīlādivasena pañca aṭṭha dasa vā sīlāni samādiyantassa ‘‘sīlapūraṇatthaṃ pabbajissāmī’’ti vihāraṃ gacchantassa pabbajantassa, manorathaṃ matthakaṃ pāpetvā ‘‘pabbajito vatamhi sādhu suṭṭhū’’ti āvajjentassa, saddhāya pātimokkhaṃ paripūrentassa, paññāya cīvarādike paccaye paccavekkhantassa, satiyā āpāthagatesu rūpādīsu cakkhudvārādīni saṃvarantassa, vīriyena ājīvaṃ sodhentassa ca pavattacetanā sīlati, sīletīti vā sīlamayaṃ puññakiriyavatthu nāma.
按照《无碍解道》(Paṭisambhidā 1.48)所说的观道,当一个人以无常、苦、无我的方式观照眼,观照耳……鼻……舌……身……诸色……诸法……眼识……意识……眼触……意触……眼触所生的受……意触所生的受……老死,在这些观照中生起的思,以及在地遍等全部三十八种所缘上生起的禅那思,还有在无过失的业处、技艺处、明处中,通过反复熟悉、作意等方式生起的思——所有这些思都因为“以此而修习”的缘故,按照前面所说的方式,既是福行事,也是修所成,所以称为修所成的福行事。
Paṭisambhidāyaṃ (paṭi. ma. 1.48) vuttena vipassanāmaggena cakkhuṃ aniccato dukkhato anattato vipassantassa, sotaṃ…pe… ghānaṃ…pe… jivhaṃ…pe… kāyaṃ…pe… rūpe…pe… dhamme…pe… cakkhuviññāṇaṃ…pe… manoviññāṇaṃ…pe… cakkhusamphassaṃ …pe… manosamphassaṃ…pe… cakkhusamphassajaṃ vedanaṃ…pe… manosamphassajaṃ vedanaṃ…pe… jarāmaraṇaṃ aniccato dukkhato anattato vipassantassa yā cetanā, yā ca pathavīkasiṇādīsu sabbāsu aṭṭhattiṃsāya ārammaṇesu pavattā jhānacetanā, yā ca anavajjesu kammāyatanasippāyatanavijjāṭṭhānesu paricayamanasikārādivasena pavattā cetanā, sabbā sā bhāveti etāyāti bhāvanāmayaṃ vuttanayena puññakiriyavatthu cāti bhāvanāmayaṃ puññakiriyavatthu.
在这里,对每一种情况,都应依其实际情形,从前行阶段开始,当人造作身体行为时,就有身业;为了这件事而说出话时,就有语业;不发动身体和语言,只用内心思虑时,就有意业。即使是在布施食物等的时候,心里想“我布施食物等”,或者转向布施巴拉密而行布施,在布施的当下,就有施所成的福行事。正如仅仅在布施时想“我布施食物等”,就有施所成的福行事;同样,当人转向布施巴拉密,想“愿这施所成成为正等正觉的助缘”而行布施时,因为在布施时也纯粹是以布施为首要而运作,所以仍然是施所成。若人站在持戒义务的立场上布施,想“这布施是我家族血统世代相传的习俗”,或者以持戒为首要而行布施,由于这是戒行,就成为戒所成的福行事。若人先建立起以灭尽、以坏灭来观照的作意,然后再布施,就成为修所成的福行事。正如以舍离应施之物的方式而运作的布施思,当人站在义务的立场上布施时,也成为戒所成的福行事,因为前行阶段的思和后来的思也是如此如戒转起。
Ekamekañcettha yathārahaṃ pubbabhāgato paṭṭhāya karontassa kāyakammaṃ hoti. Tadatthaṃ vācaṃ nicchārentassa vacīkammaṃ. Kāyaṅgaṃ vācaṅgañca acopetvā manasā cintayantassa manokammaṃ. Annādīni dentassa cāpi ‘‘annadānādīni demī’’ti vā, dānapāramiṃ āvajjetvā vā dānakāle dānamayaṃ puññakiriyavatthu hoti. Yathā hi kevalaṃ ‘‘annadānādīni demī’’ti dānakāle dānamayaṃ puññakiriyavatthu hoti, evaṃ ‘‘idaṃ dānamayaṃ sammāsambodhiyā paccayo hotū’’ti dānapāramiṃ āvajjetvā dānakālepi dānasīseneva pavattitattā. Vattasīse ṭhatvā dadanto ‘‘etaṃ dānaṃ nāma mayhaṃ kulavaṃsahetu paveṇicāritta’’nti cārittasīsena vā dento cārittasīlattā sīlamayaṃ. Khayato vayato sammasanaṃ paṭṭhapetvā dadato bhāvanāmayaṃ puññakiriyavatthu hoti. Yathā hi deyyadhammapariccāgavasena vattamānāpi dānacetanā vattasīse ṭhatvā dadato sīlamayaṃ puññakiriyavatthu hoti pubbābhisaṅkhārassa aparabhāge cetanāya ca tathāpavattattā.
7-8. 《善士施经》等经的注释
7-8. Sappurisadānasuttādivaṇṇanā
37-3837-38. 在第七项中,“简择而施”这里有两种简择:对受施者的简择和对布施物的简择。其中,舍弃戒行败坏的人,以及佛教之外九十五种外道之类不合格的受施对象,而选择在佛陀教法中出家、具足戒等功德的人来布施,这叫做对受施者的简择。去掉低劣和一般的资具,从中挑选最上等的资具来布施,这叫做对布施物的简择。因此经中说:“布施给这样的人会有大果报”等等。第八项没有什么需要说明的。
37-38. Sattame viceyya detīti ettha dve vicinanāni dakkhiṇeyyavicinanaṃ, dakkhiṇāvicinanañca. Tesu vipannasīle ito bahiddhā pañcanavuti pāsaṇḍabhede ca dakkhiṇeyye pahāya sīlādiguṇasampannānaṃ sāsane pabbajitānaṃ dānaṃ dakkhiṇeyyavicinanaṃ nāma. Lāmakalāmake paccaye apanetvā paṇītapaṇīte vicinitvā tesaṃ dānaṃ dakkhiṇāvicinanaṃ nāma. Tenāha ‘‘imassa dinnaṃ mahapphalaṃ bhavissatī’’tiādi. Aṭṭhame natthi vattabbaṃ.
9-10. 《续流经》等经的注释
9-10. Abhisandasuttādivaṇṇanā
39-4039-40. 第九项中,“福德之流”指的是福德的河流。“善之流”指的是善法的流注。“乐之食”指的是乐的资粮。“最高”是因为被了知为最高,所以叫最高。“久存”是因为长久以来被了知,所以叫久存。“传承知”是因为被了知为圣者和善人们的传承,所以叫传承知。“古旧”是因为属于远古最初的人,所以叫古旧。“不混杂”是因为无论以任何方式,从来不曾被善人们污染、丢弃、抛弃,所以叫不混杂。这个道理,过去如此,现在如此,未来也如此,所以说“以前不曾被混杂,现在不混杂,未来也不会被混杂”。正因如此,这些法是无过失的。因为明智的沙门婆罗门,从来不会认可伤害等邪恶之法。给无量众生无畏,意思是:由于对一切众生放下了刀杖,所以能给整个有情界带来无有恐怖的状态。“无怨”就是没有怨恨。“无恼”就是没有痛苦。以上,在第九项中,应当这样简要地理解经文的注释。第十项没有什么需要说明的。
39-40. Navame puññābhisandāti puññanadiyo. Kusalābhisandāti kusalānaṃ pavāhā. Sukhassāhārāti sukhapaccayā. Aggānīti ñātattā aggaññāni. Cirarattaṃ ñātattā rattaññāni. Ariyānaṃ sādhūnaṃ vaṃsānīti ñātattā vaṃsaññāni. Porāṇānaṃ ādipurisānaṃ etānīti porāṇāni. Sabbaso kenacipi pakārena sādhūhi na kiṇṇāni na khittāni chaḍḍitānīti asaṃkiṇṇāni. Ayañca nayo nesaṃ yathā atīte, evaṃ etarahi anāgate cāti āha ‘‘asaṃkiṇṇapubbāni na saṃkiyanti na saṃkiyissantī’’ti. Tato eva appaṭikuṭṭhāni. Na hi kadāci viññū samaṇabrāhmaṇā hiṃsādipāpadhammaṃ anujānanti. Aparimāṇānaṃ sattānaṃ abhayaṃ detīti sabbesu bhūtesu nihitadaṇḍattā sakalassapi sattakāyassa bhayābhāvaṃ deti. Averanti verābhāvaṃ. Abyābajjhanti niddukkhataṃ. Evamettha saṅkhepato pāḷivaṇṇanā veditabbā. Dasame natthi vattabbaṃ.