(15)第五品:等至品的注释显示巴利原文
(15) 5. Samāpattivaggavaṇṇanā
164 第五品的第一条:「在此之前是遍作,在此之后是有分,中间是等至。」能这样连同遍作一起了知安止界限的智慧,即是等至善巧。出定方面的善巧状态,称为出定善巧。对出定界限的智慧也是如此,应当这样理解此处的含义。显示巴利原文
164. Pañcamassa paṭhame ‘‘ito pubbe parikammaṃ pavattaṃ, ito paraṃ bhavaṅgaṃ majjhe samāpattī’’ti evaṃ saha parikammena appanāparicchedappajānanā paññā samāpattikusalatā. Vuṭṭhāne kusalabhāvo vuṭṭhānakusalatā. Pageva vuṭṭhānaparicchedakañāṇanti evamettha attho daṭṭhabbo.
165 第二条中,正直的状态即是正直性,也就是不曲、不弯、不歪的意思。《阿毗达摩》中也说:「其中,什么是正直性?那种不曲、不弯、不歪的状态,即称为正直性。」而不正直性,则应以正直性的对立面来理解。不正直有三种:牛尿弯、月牙弯、犁头弯。有一类比丘,在青年、中年和晚年时期,皆从事二十一种不正当的谋生方式,并涉足六种不适当的行境——由于他的修行从头到尾都是弯曲的,这种情况名为「牛尿弯」。有一类比丘,在青年和晚年时期圆满受持四遍清净戒,有惭、有悔、乐于学处,但在中年时期却如前所说那样弯曲——由于他的修行在中间阶段出现了弯曲,这种情况名为「月牙弯」。有一类比丘,在青年和中年时期圆满受持四遍清净戒,有惭、有悔、乐于学处,但在晚年时期却如前所说那样弯曲——由于他的修行在最后阶段出现了弯曲,这种情况名为「犁头弯」。又有一类比丘,完全舍弃了所有这些弯曲,在生命的三个阶段都举止优雅、有惭、有悔、乐于学处。显示巴利原文
165. Dutiye ujuno bhāvo ajjavaṃ, ajimhatā akuṭilatā avaṅkatāti attho. Abhidhammepi (dha. sa. 1346) vuttaṃ – ‘‘tattha katamo ajjavo? Yā ajjavatā ajimhatā akuṭilatā avaṅkatā, ayaṃ vuccati ajjavo’’ti. Anajjavañca ajjavappaṭikkhepena veditabbaṃ. Gomuttavaṅkatā, candalekhāvaṅkatā, naṅgalakoṭivaṅkatāti hi tayo anajjavā. Ekacco hi bhikkhu paṭhamavaye majjhima-pacchimavaye ca ekavīsatiyā anesanāsu chasu ca agocaresu carati, ayaṃ gomuttavaṅkatā nāma, ādito paṭṭhāya yāva pariyosānā paṭipattiyā vaṅkabhāvato. Eko paṭhamavaye pacchimavaye ca catupārisuddhisīlaṃ pūreti, lajjī kukkuccako sikkhākāmo hoti, majjhimavaye purimasadiso, ayaṃ candalekhāvaṅkatā nāma, paṭipattiyā majjhaṭṭhāne vaṅkabhāvāpattito. Eko paṭhamavayepi majjhimavayepi catupārisuddhisīlaṃ pūreti, lajjī kukkuccako sikkhākāmo hoti, pacchimavaye purimasadiso, ayaṃ naṅgalakoṭivaṅkatā nāma, pariyosāne vaṅkabhāvāpattito. Eko sabbampetaṃ vaṅkataṃ pahāya tīsu vayesu pesalo lajjī kukkuccako sikkhākāmo hoti, tassa yo so ujubhāvo, idaṃ ajjavaṃ nāma, sabbattha ujubhāvasiddhito.
关于「柔软」,此处也有人读作「惭性」。但这里的含义应这样理解:「其中,什么是惭性?对于应羞耻之事感到羞耻,对于证入恶、不善法感到羞耻,这称为惭性。」如此所说的惭的状态,即是惭性。此处可作词源解释:因为「惭」故,称为「惭者」,也就是有惭者;其状态即是惭性,即是「惭」的意思。因其有惭,故称「有惭者」,犹如「持花鬘者」「有幻术者」的构词方式;这种状态便是有惭的状态,也就是惭本身。显示巴利原文
Maddavanti ettha ‘‘lajjava’’ntipi paṭhanti. Evaṃ panettha attho – ‘‘tattha katamo lajjavo? Yo hirīyati hirīyitabbena hirīyati pāpakānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ samāpattiyā, ayaṃ vuccati lajjavo’’ti evaṃ vutto lajjibhāvo lajjavaṃ nāma. Idaṃ panettha nibbacanaṃ – lajjatīti lajjo, hirimā, tassa bhāvo lajjavaṃ, hirīti attho. Lajjā etassa atthīti lajjī yathā ‘‘mālī māyī’’ti, tassa bhāvo lajjibhāvo, sā eva lajjā.
166 166. 在第三条中,说到“安忍的忍耐”:这里“安忍”(adhivāsana)指的是堪忍(khamana)。因为对于别人的恶行和粗语,能不加对抗,而是将其纳于自身、承受下来,所以称为“安忍”。以安忍为特征的忍耐,就是“安忍的忍耐”。清净持戒的状态即是“净妙”(soracca),因为它是指乐于善行的状态。或者说,因为能很好地(suṭṭhu)从恶行中脱离,又因远离(viratatā)的缘故,故而称为“善行的状态”。也因此,在《阿毗达摩》中也是这样说的:显示巴利原文
166. Tatiye adhivāsanakhantīti ettha adhivāsanaṃ vuccati khamanaṃ. Tañhi paresaṃ dukkaṭaṃ duruttañca paṭivirodhākaraṇena attano upari āropetvā vāsanato ‘‘adhivāsana’’nti vuccati. Adhivāsanalakkhaṇā khanti adhivāsanakhanti. Sucisīlatā soraccaṃ. Sā hi sobhanakammaratatā. Suṭṭhu vā pāpato oratabhāvo viratatāti āha ‘‘suratabhāvo’’ti. Teneva abhidhammepi (dha. sa. 1349) –
“其中,什么是净妙?即身无违犯、语无违犯、身语皆无违犯,这称为净妙。一切戒的防护也称作净妙。”——经典中是这样记载的。显示巴利原文
‘‘Tattha katamaṃ soraccaṃ? Yo kāyiko avītikkamo vācasiko avītikkamo kāyikavācasiko avītikkamo, idaṃ vuccati soraccaṃ, sabbopi sīlasaṃvaro soracca’’nti – āgato.
167 167. 在第四条中,“温和者”(sakhilo)是指说话柔和的人。这种人的状态就是“柔和性”(sākhalya),即语言柔和的特质。因此(论中)说:“以柔和的语言,成就的欢喜融洽之状态。”因为,以柔和语言令人欢喜融洽之人,其内在的此种状态,即称为语言柔和的特质。也因此,在《阿毗达摩》中说:显示巴利原文
167. Catutthe sakhilo vuccati saṇhavāco, tassa bhāvo sākhalyaṃ, saṇhavācatā. Tenāha ‘‘saṇhavācāvasena sammodamānabhāvo’’ti. Saṇhavācāvasena hi sammodamānassa puggalassa bhāvo nāma saṇhavācatā. Teneva abhidhamme (dha. sa. 1350) –
其中,什么是柔和?有一种言语,粗糙、刺耳、刺痛他人、冒犯他人、近于忿怒、不导向定;舍弃了这样的言语之后,另有一种言语,无过失、悦耳、令人喜爱、能入人心、优雅、众人喜爱、众人可意,他宣说这样的言语。在这当中,言语柔和的状态、言语温和的状态、言语不粗鲁的状态,这就称为柔和。——这是已说的。显示巴利原文
‘‘Tattha katamaṃ sākhalyaṃ? Yā sā vācā aṇḍakā kakkasā parakaṭukā parābhisajjanī kodhasāmantā asamādhisaṃvattanikā, tathārūpiṃ vācaṃ pahāya yā sā vācā nelā kaṇṇasukhā pemanīyā hadayaṅgamā porī bahujanakantā bahujanamanāpā, tathārūpiṃ vācaṃ bhāsitā hoti, yā tattha saṇhavācatā sakhilavācatā apharusavācatā, idaṃ vuccati sākhalya’’nti vuttaṃ.
其中,「粗糙」:据说,有缺陷的桑树上的树脂团,或者像蛇头菌等生出的疙瘩,称为粗糙;又或者如同煮沸的泡沫木中浮起的粉团或结节。而在这里,因为言语具有害恼、粗糙等性质,犹如荆棘,故称为粗糙。「尖锐」:应当理解如莲茎摩擦着耳朵、刺入耳中那般,是刺耳的语言。「近于忿怒」:由忿怒所生、为忿怒的眷属所围绕的,称为近于忿怒。「优雅」:古时候在人群中养成的女子,名为优雅。如同她那般柔和、温软的言语,即称为优雅。「柔和语的状态」等,是说明这种言语如何生起。显示巴利原文
Tattha aṇḍakāti sadose savaṇe rukkhe niyyāsapiṇḍo, ahicchattādīni vā uṭṭhitāni aṇḍakānīti vadanti, pheggurukkhassa pana kuthitassa aṇḍāni viya uṭṭhitā cuṇṇapiṇḍiyo vā gaṇṭhiyo vā aṇḍakā. Idha pana byāpajjanakakkasādisabhāvato kaṇṭakappaṭibhāgena vācā aṇḍakāti vuttā. Padumanāḷaṃ viya sotaṃ ghaṃsayamānā pavisantī kakkasā daṭṭhabbā. Kodhena nibbattā tassa parivārabhūtā kodhasāmantā. Pure saṃvaddhanārī porī. Sā viya sukumārā mudukā vācā porī viyāti porī. Saṇhavācatātiādinā taṃ vācaṃ pavattamānaṃ dasseti.
168 168. 在第五项中,这里只说「无害」是悲的前分。然而,《长部注释·集诵经注释》中说:「无害既是悲,也是悲的前分。」《阿毗达摩》中也说:「其中,什么是不害?对于有情的悲、悲悯的状态、悲悯的行相、悲心解脱,这称为不害。」在此,任何悲皆可称为「悲」,而悲心解脱是已达到安止定的。显示巴利原文
168. Pañcame ‘‘avihiṃsāti karuṇāpubbabhāgo’’ti ettakameva idha vuttaṃ, dīghanikāyaṭṭhakathāya saṅgītisuttavaṇṇanāyaṃ (dī. ni. aṭṭha. 3.304) pana ‘‘avihiṃsāti karuṇāpi karuṇāpubbabhāgopī’’ti vuttaṃ. Abhidhammepi (vibha. 182) ‘‘tattha katamā avihiṃsā? Yā sattesu karuṇā karuṇāyanā karuṇāyitattaṃ karuṇācetovimutti, ayaṃ vuccati avihiṃsā’’ti āgataṃ. Etthāpi hi yā kāci karuṇā ‘‘karuṇā’’ti vuttā, karuṇācetovimutti pana appanāppattāva.
从词根“soci”(清净)衍生,将词干中的 ya 转为 i 音并替换为 u 音后作此解说,故说“socabyaṃ 即清净的状态”。而这里所说的“socabyaṃ”,是指依戒而有的清净状态。但在《长部注释·集诵经注释》中则说:“soceyyaṃ 是依慈与慈的前行而有的清净状态。”因此,《阿毗达摩》中也这样解说:“其中,什么是 socabyaṃ?即对于有情的慈、慈爱、慈的状态、慈心解脱——这就称为 socabyaṃ。”因为这里以“慈”等词所指的是慈,而慈心解脱则是已达安止定者。显示巴利原文
Sucisaddato bhāve yakāraṃ ikārassa ca ukārādesaṃ katvā ayaṃ niddesoti āha ‘‘socabyaṃ sucibhāvo’’ti. Ettha ca socabyanti sīlavasena sucibhāvoti vuttaṃ. Dīghanikāyaṭṭhakathāya saṅgītisuttavaṇṇanāyaṃ (dī. ni. aṭṭha. 3.304) pana ‘‘soceyyanti mettāya ca mettāpubbabhāgassa ca vasena sucibhāvo’’ti vuttaṃ. Teneva abhidhammepi ‘‘tattha katamaṃ socabyaṃ? Yā sattesu metti mettāyanā mettāyitattaṃ mettācetovimutti, idaṃ vuccati socabya’’nti niddeso kato. Etthāpi hi ‘‘mettī’’tiādinā yā kāci mettā vuttā, mettācetovimutti pana appanāppattāva.
169-171 169–171. 第六、第七、第八项的解释,与前面所述相同。显示巴利原文
169-171. Chaṭṭhasattamaaṭṭhamāni heṭṭhā vuttanayāneva.
172 172. 在第九项中,虽然相应诸法中的坚固性本身即是“力”的含义,但针对敌对法而不被动摇,则是更加殊胜的“力”义,因此说“于失念时不被动摇故……”等。显示巴利原文
172. Navame kāmaṃ sampayuttadhammesu thirabhāvopi balaṭṭho eva, paṭipakkhehi pana akampanīyataṃ sātisayaṃ balaṭṭhoti vuttaṃ ‘‘muṭṭhassacce akampanenā’’tiādi.
173 第十项中,由于平息了敌对法,故称为「止」(samatha),也就是「定」(samādhi),因此说「止即心一境性」(cittekaggatā)。依无常(anicca)等种种行相观察、照见,故称为「观」(vipassanā),也就是「慧」(paññā),因此说「那是把握诸行(saṅkhāra)的智(ñāṇa)」。「显示巴利原文
173. Dasame paccanīkadhammasamanato samatho, samādhīti āha ‘‘samathoti cittekaggatā’’ti. Aniccādinā vividhenākārena dassanato passanato vipassanā, paññāti āha ‘‘saṅkhārapariggāhakañāṇa’’nti.
174 第十一项中,「恶戒」(dussīlya)指破坏所受持戒的违犯。「见坏」(diṭṭhivipatti)指破坏「有布施」等正见的邪见,因此说「见坏即邪见」(micchādiṭṭhi)。显示巴利原文
174. Ekādasame dussīlyanti samādinnassa sīlassa bhedakaro vītikkamo. Diṭṭhivipattīti ‘‘atthi dinna’’ntiādinayappavattāya sammādiṭṭhiyā dūsikā micchādiṭṭhīti āha ‘‘diṭṭhivipattīti micchādiṭṭhī’’ti.
175 第十二项中,「戒成就」(sīlasampadā)指戒从各方面都没有欠缺、达到圆满的状态,即戒成就。此处「成就」(sampadā)一词有圆满之义,因此说「戒圆满」(paripuṇṇasīlatā)。「见成就」(diṭṭhisampadā)指依「有布施」等正见的圆满而生起的智慧。这种智慧依「业自作」正见等而有五种,所以说「因此,业自作……」。「显示巴利原文
175. Dvādasame sīlasampadāti sabbabhāgato tassa anūnatāpatti paripuṇṇabhāvo sīlasampadā. Paripūraṇattho hettha sampadāsaddo. Tenevāha ‘‘paripuṇṇasīlatā’’ti. Diṭṭhisampadāti atthikadiṭṭhiādisammādiṭṭhipāripūribhāvena pavattaṃ ñāṇaṃ. Tañca kammassakatāsammādiṭṭhiādivasena pañcavidhaṃ hotīti āha ‘‘tena kammassakatā’’ti.
176 第十三项:“戒清净”,即能令人达到清净的戒;也就是能为心清净等更高清净作缘的、已清净的戒。因为只有极清净的戒才是它的近因。所以说:“戒清净即能令人达到清净的戒。”这里“能令人达到清净”应理解为能令人达到心清净等更高清净。而在《阿毗达摩》(Dh.Sa.1372)中,它被这样分别:“其中,什么是戒清净?身行不违犯,语行不违犯,身行与语行都不违犯——这就称为戒清净。”显示巴利原文
176. Terasame sīlavisuddhīti visuddhiṃ pāpetuṃ samatthaṃ sīlaṃ, cittavisuddhiādiuparivisuddhiyā paccayo bhavituṃ samatthaṃ visuddhasīlanti vuttaṃ hoti. Suvisuddhameva hi sīlaṃ tassā padaṭṭhānaṃ hoti. Tenāha ‘‘sīlavisuddhīhi visuddhisampāpakaṃ sīla’’nti. Etthāpi visuddhisampāpakanti cittavisuddhiādiuparivisuddhiyā sampāpakanti attho daṭṭhabbo. Abhidhamme (dha. sa. 1372) panāyaṃ ‘‘tattha katamā sīlavisuddhi? Kāyiko avītikkamo vācasiko avītikkamo kāyikavācasiko avītikkamo, ayaṃ vuccati sīlavisuddhī’’ti evaṃ vibhattā.
“见清净”,即能令人达到清净的见智,也就是见清净;其含义是:能引导人达到究竟义清净与涅槃的业自作智等正见。因此说:“能令达到清净的……乃至……五种正见。”这里“能令达到清净的”,应理解为能令人达到名为知见清净的见清净,以及名为“见涅槃”的究竟义清净。而在《阿毗达摩》(Dh.Sa.1373)中,这样说:“其中,什么是见清净?即业自作智、随顺谛之智、有道者智、有果者智。”显示巴利原文
Diṭṭhivisuddhīti visuddhiṃ pāpetuṃ samatthaṃ dassanañāṇaṃ dassanavisuddhi, paramatthavisuddhiṃ nibbānañca pāpetuṃ upanetuṃ samatthaṃ kammassakatañāṇādi sammādassananti attho. Tenāha ‘‘visuddhisampāpikā…pe… pañcavidhāpi vā sammādiṭṭhī’’ti. Etthāpi visuddhisampāpikāti ñāṇadassanavisuddhiyā dassananibbānasaṅkhātāya paramatthavisuddhiyā ca sampāpikāti evamattho daṭṭhabbo. Abhidhamme (dha. sa. 1373) panāyaṃ ‘‘tattha katamā diṭṭhivisuddhi? Kammassakatañāṇaṃ, saccānulomikaṃ ñāṇaṃ, maggassa maggasamaṅgissa ñāṇaṃ, phalasamaṅgissa ñāṇa’’nti evaṃ vuttaṃ.
这里,“此不善业并非自己所有,而此业是自己所有”——像这样从反面(别异)和正面(合顺)了知业是自作自受的智,即业自作智。因为三种恶行,无论是自己所作还是他人所作,由于它们损毁利益,故称为“非自己所有之业”;善行则由于生成利益,故称为“自己所有之业”。至于观智,它既随顺世俗言说的真理,又不违逆究竟义真理,因此称为“随顺谛之智”。实际上,观智在为通达诸行相而作意之初,随顺着以“无常、苦、无我”这样的言词表达的世俗言说之谛;同样,由于通达了真理,观智绝无违背、绝不错失名为涅槃的究竟义真理,反而必定能使人证得涅槃。显示巴利原文
Ettha ca idaṃ akusalakammaṃ no sakaṃ, idaṃ pana kammaṃ sakanti evaṃ byatirekato anvayato ca kammassakatajānanañāṇaṃ kammassakatañāṇaṃ. Tividhaduccaritañhi attanā katampi parena katampi no sakakammaṃ nāma hoti atthabhañjanato, sucaritaṃ sakakammaṃ nāma atthajananato. Vipassanāñāṇaṃ pana vacīsaccañca anulometi, paramatthasaccañca na vilometīti saccānulomikañāṇanti vuttaṃ. Vipassanāñāṇañhi lakkhaṇāni paṭivijjhanatthaṃ ārambhakāle ‘‘aniccaṃ dukkhaṃ anattā’’ti pavattaṃ vacīsaccañca anulometi, tatheva paṭivijjhanato paramatthasaccaṃ nibbānañca na vilometi na virādheti ekanteneva sampāpanato.
177 在第十四项中,“见清净”是指第一道的正见。“如所见者的精勤”则指与它相应的精进。因此,《长部注疏》(Dī. Ni. Aṭṭha. 3.304)中说:“见清净说的是知见;如所见者的精勤是指与它相应的精进。”这里的“知见”即智之见,以此词说见之道。“与它相应的精进”是说与第一道相应的精进。另外,“见清净”亦可指一切道的正见;“如所见者的精勤”则指与它相应的精进。所以《长部注疏》又说:“再者,前一句指四道智,后一句指与它相应的精进。”显示巴利原文
177. Cuddasame diṭṭhivisuddhīti paṭhamamaggasammādiṭṭhi vuttā. Yathādiṭṭhissa ca padhānanti taṃsampayuttameva vīriyaṃ. Teneva dīghanikāyaṭṭhakathāyaṃ (dī. ni. aṭṭha. 3.304) ‘‘diṭṭhivisuddhīti ñāṇadassanaṃ kathitaṃ. Yathādiṭṭhissa ca padhānanti taṃsampayuttameva vīriya’’nti vuttaṃ. Ettha hi ñāṇadassananti ñāṇabhūtaṃ dassanaṃ. Tena dassanamaggaṃ vadati. Taṃsampayuttameva vīriyanti paṭhamamaggasampayuttavīriyamāha. Apica diṭṭhivisuddhīti sabbāpi maggasammādiṭṭhi. Yathādiṭṭhissa ca padhānanti taṃsampayuttameva vīriyaṃ. Teneva dīghanikāyaṭṭhakathāyaṃ ‘‘apica purimapadena catumaggañāṇaṃ, pacchimapadena taṃsampayuttaṃ vīriya’’nti vuttaṃ.
或者,“见清净”是指一切被称为业自作智等的正见。而“如所见者的精勤”,就是指那心所的精进发动……乃至……正精进。此说正与经典相符。因为在阿毗达摩中,对这一对法是这样分析的:“所说的见清净,就是那慧、了知……乃至……无痴、择法、正见。所说的如见者的精勤,就是那心所的精进发动……乃至……正精进。”因此,《阿毗达摩注疏》(Dha. Sa. aṭṭha. 1374)中说:“以慧、了知等词,开示了前面所说的四种智,也就是业自作智等。以那心所的精进发动等词所指示的精进,应理解为:在世间层面则为世间,在出世间层面则为出世间。”显示巴利原文
Atha vā diṭṭhīvisuddhīti kammassakatañāṇādisaṅkhātā sabbāpi sammādiṭṭhi vuttā. Yathādiṭṭhissa ca padhānanti yo cetasiko vīriyārambho…pe… sammāvāyāmoti. Ayameva pāḷiyā sameti. Abhidhamme hi ‘‘diṭṭhivisuddhi kho panāti yā paññā pajānanā…pe… amoho dhammavicayo sammādiṭṭhi. Yathādiṭṭhissa ca padhānanti yo cetasiko vīriyārambho…pe… sammāvāyāmo’’ti evamayaṃ duko vibhatto. Teneva abhidhammaṭṭhakathāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. 1374) ‘‘yā paññā pajānanātiādīhi heṭṭhā vuttāni kammassakatañāṇādīneva cattāri ñāṇāni vibhattāni. ‘Yo cetasiko vīriyārambho’tiādīhi padehi niddiṭṭhaṃ vīriyaṃ gahitaṃ paññāya lokiyaṭṭhāne lokiyaṃ, lokuttaraṭṭhāne lokuttara’’nti vuttaṃ.
就此而言,依意图说“见清净”是能证得清净的四道正见,或是五种正见,所以说:“见清净就是能证得清净的正见本身。”而“与下位道相应之精进”这句话,则是依“如所见者的精勤就是指与第一道相应的精进”这一意图而说。由于诵者之间见解有异,故有如此种种解释,不应怀疑诸注疏之说相互矛盾。那么,为何说“如所见者的精勤”只指与下位道相应的精进呢?答言:“因为这种精进与那种见相符合”等。这里的“那种见”,是指与下位道相应的见。“如所见者”这个词,意思是具与见相称者、善见者、具能生果之见者,或是具有与应发起的精勤相称之见者,或是依见而行者。这是对其中含义的解释。显示巴利原文
Idhāpi visuddhisampāpikā catumaggasammādiṭṭhi, pañcavidhāpi vā sammādiṭṭhi diṭṭhivisuddhīti adhippāyena ‘‘diṭṭhivisuddhīti visuddhisampāpikā sammādiṭṭhiyevā’’ti vuttaṃ. Heṭṭhimamaggasampayuttaṃ vīriyanti idaṃ pana ‘‘yathādiṭṭhissa ca padhānanti paṭhamamaggasampayuttaṃ vīriyanti vutta’’nti adhippāyena vadati. Ettha ca taṃtaṃbhāṇakānaṃ matabhedenāyaṃ vaṇṇanābhedoti na aṭṭhakathāvacanānaṃ aññamaññavirodho saṅkitabbo. Atha yathādiṭṭhissa ca padhānanti heṭṭhimamaggasampayuttameva vīriyaṃ kasmā vuttanti āha ‘‘tañhi tassā diṭṭhiyā anurūpattā’’tiādi. Tattha tassā diṭṭhiyāti heṭṭhimamaggasampayuttāya diṭṭhiyā. Yathādiṭṭhissāti anurūpadiṭṭhissa kalyāṇadiṭṭhissa nibbattitappakāradiṭṭhissa vā nibbattetabbapadhānānurūpadiṭṭhissa yathādiṭṭhippavattakiriyassa vāti evampettha atthaṃ saṃvaṇṇayanti.
178 在第十五段中,满足、喜足、餍足称为知足。若没有这种知足,便是“不知足”。不知足的状态,即是“不知足性”。对于修习善法不知足、渴望更进一步的这种心态,就是这个术语所指的意思。具备这种状态的人,在圆满戒之后生起禅那,获得禅那之后便开始修观。开始修观的人,在未证得阿拉汉道之前,不会中途停止,也不会心生退缩,觉得“这样已经够了,该做的都已完成了”。所以说:“除了阿拉汉道之外,对于各种善法不知足的状态。”这里“除了阿拉汉道”的意思是,除了已经证得阿拉汉道的时候。至于“对精勤不退转”这一句,因前面已解释过,意思十分明显,所以没有再另行解说。显示巴利原文
178. Pannarasame samattaṃ tussanaṃ titti santuṭṭhi, natthi etassa santuṭṭhīti asantuṭṭhi, asantuṭṭhissa bhāvo asantuṭṭhitā. Yā kusalānaṃ dhammānaṃ bhāvanāya asantuṭṭhassa bhiyyokamyatā, tassā etaṃ adhivacanaṃ. Tāya hi samaṅgibhūto puggalo sīlaṃ pūretvā jhānaṃ uppādeti, jhānaṃ labhitvā vipassanaṃ ārabhati, āraddhavipassako arahattaṃ aggahetvā antarā vosānaṃ nāpajjati, ‘‘alamettāvatā katamettāvatā’’ti saṅkocaṃ na pāpuṇāti. Tenāha ‘‘aññatra arahattamaggā kusalesu dhammesu asantuṭṭhibhāvo’’ti. Tatra aññatra arahattamaggāti arahattamaggasampattaṃ vināti attho. ‘‘Appaṭivānitā ca padhānasmi’’nti idaṃ heṭṭhā vuttanayattā uttānatthamevāti na vibhattaṃ.
179 在第十六段中,忘失念、失去念称为忘念,这种状态就是“忘念性”,所以说:“忘念性就是忘念的状态。”“忘念的状态”是指与念相对抗的品质,并不仅仅是念的缺失。“不正知”,依照《法集论》(Dh. Sa. 1357)所说:“其中,什么是不正知?就是那种无智、不见……乃至……无明之闇、愚痴、不善根。”可见所说的就是无明。正如明的对立面是无明,因为通过明可以断除它;同样地,正知的对立面就是不正知。并且,由于有了正知的对立面,以它为因,智便不存在了,所以说这是一种“无智的状态”。显示巴利原文
179. Soḷasame muṭṭhā naṭṭhā sati etassāti muṭṭhassati, tassa bhāvo muṭṭhassaccanti āha ‘‘muṭṭhassaccanti muṭṭhassatibhāvo’’ti. Muṭṭhassatibhāvoti ca satippaṭipakkho dhammo, na satiyā abhāvamattaṃ. Asampajaññanti ‘‘tattha katamaṃ asampajaññaṃ? Yaṃ aññāṇaṃ adassanaṃ…pe… avijjālaṅghī moho akusalamūla’’nti (dha. sa. 1357) evaṃ vuttā avijjāyeva. Tathā hi vijjāpaṭipakkho avijjā vijjāya pahātabbato, evaṃ sampajaññappaṭipakkho asampajaññaṃ . Yasmā pana sampajaññappaṭipakkhe sati tassa vasena ñāṇassa abhāvo hoti, tasmā vuttaṃ ‘‘aññāṇabhāvo’’ti.
180 第180段:“具有不漂着特征的念”——这里的“漂着”(pilāpana),是指像水中的葫芦一样,心在面对所缘时,只是漂浮在上面安住,并不沉入其中;这种状态就叫漂着。而“不漂着”(apilāpana)就是不漂着的意思。以这种不漂着作为它的特征、作为它的性质,所以说它“具有不漂着的特征”。显示巴利原文
180. Sattarasame apilāpanalakkhaṇā satīti udake lābu viya yena cittaṃ ārammaṇe pilavitvā viya tiṭṭhati, na ogāhati, taṃ pilāpanaṃ. Na pilāpanaṃ apilāpanaṃ, taṃ lakkhaṇaṃ sabhāvo etissāti apilāpanalakkhaṇā.