第七品:精进开始等品的注释
7. Vīriyārambhādivaggavaṇṇanā
61第七品第一项:「精进」者,英雄之行即是精进;或以正确的方式应被策励、应被持续者,即是精进。此精进于善行中,即以「精勤」之义而为发起,故称「精进发起」。所谓「已发起精进」「已策励精进」「已圆满精进」,此中每一处的「精进」一词,皆应如此连属理解。
61. Sattamassa paṭhame vīrānaṃ kammanti vīriyaṃ, vidhinā vā īrayitabbaṃ pavattetabbanti vīriyaṃ, tadeva kusalakiriyāya padhānaṭṭhena ārambho vīriyārambho. Āraddhavīriyatā paggahitavīriyatā paripuṇṇavīriyatāti paccekaṃ vīriyatāsaddo yojetabbo.
62第二项:「多欲者」即是有大欲求者,此状态是为「多欲性」。「大贪」乃是以广大范围为对象的贪,因其对广大事、众多事物生起贪求。依「如是如此」等语句,是说明出家人所生起之多欲;而依「五种欲功德」等,则是基于在家者而说。「欲」是表其自性的描述;「入于欲」即生起了欲。此多欲性亦即大贪性。然从义理而言,此即是贪,故说为「贪、染贪」等。
62. Dutiye mahatī icchā etassāti mahiccho, tassa bhāvo mahicchatā. Mahāvisayo lobho mahālobho mahantānaṃ vatthūnaṃ bahūnañca abhigijjhanato. Itarītarātiādinā pabbajitānaṃ uppajjanamahicchatā vuttā. Pañcahi kāmaguṇehītiādi gahaṭṭhānaṃ vasena vuttaṃ. Icchāti sabhāvaniddeso. Icchāgatāti icchāpavattā. Mahicchatāti mahāicchatā. Atthato panāyaṃ rāgo evāti vuttaṃ – ‘‘rāgo sārāgo’’tiādi.
63第三项「少欲者的」(appicchassa)——在此,“少”(appa)字作“无、非存在”义,如同“少病、少恼”等语(《中部》2.304)中的用法,故释为“无欲的”(anicchassa)。世间于眼病、腹痛等常见之病,当其不存在时,便说“少病”。今为令此义更显,乃说“于此,确实”等。就字面(byañjana)而言,因“少”字于某些处亦指“少许”,似有余地;然从义理观之,则全无保留,以其真实义为于资具全无欲求故。因此说“并非”等。
63. Tatiye appicchassāti ettha appa-saddo abhāvattho ‘‘appābādho hoti appātaṅko’’tiādīsu (ma. ni. 2.304) viyāti āha – ‘‘anicchassā’’ti. Loke pākaṭassa hi akkhirogakucchirogādibhedassa ābādhassa abhāvaṃ sandhāya ‘‘appābādho’’ti vuttaṃ. Idāni vuttamevatthaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘ettha hī’’tiādi vuttaṃ. Byañjanaṃ sāvasesaṃ viya parittakepi appasaddassa dissamānattā. Attho pana niravaseso sabbaso paccayicchāya abhāvassa adhippetattā. Tenāha – ‘‘na hī’’tiādi.
为以另一种方式阐明“唯完全无欲,始名少欲者”之义,故说“复次(api ca)”等。“处处欲”(atricchatā),即对处处之种种贪求。因虚想不实功德而生起的邪恶、低劣、下贱之欲,名为“邪恶欲”(pāpicchatā)。依此欲而为了获取资具,虚构自身所不具的功德,且在接受资具时不知限量,此即“多欲”(mahicchatā)。“虚想不实功德”是指将自身本来不具的功德,如真实般向人显现。“虚想现有功德”是指沉溺于贪求的方式,将自身实有的戒、头陀支等功德展现出来。然而即便是这类人,受用时亦有不知限量者,此在《阿毗达摩》中也有提及——应如此结合理解。“难以满足的”(dussantappayo),即难以满足(duttappayo)之义。
Icchāya abhāveneva appiccho nāma hotīti imamatthaṃ pakārantarena dīpetuṃ – ‘‘apicā’’tiādi vuttaṃ. Atricchatā nāma atra atra icchā. Asantaguṇasambhāvanatāya pāpā lāmikā nihīnā icchā pāpicchatā. Yāya paccayuppādanatthaṃ attani vijjamānaguṇe sambhāveti, paccayānaṃ paṭiggahaṇe ca na mattaṃ jānāti, ayaṃ mahicchatā. Asantaguṇasambhāvanatāti attani avijjamānānaṃ guṇānaṃ vijjamānānaṃ viya paresaṃ pakāsanā. Santaguṇasambhāvanatāti icchācāre ṭhatvā attani vijjamānasīladhutadhammādiguṇavibhāvanā. Tādisassapi paṭiggahaṇe amattaññutāpi hoti, sāpi abhidhamme āgatāyevāti sambandho. Dussantappayoti duttappayo.
“极度粗弊之相”(atilūkhabhāvaṃ),是指由于钵与衣的缘故而呈现出极为粗陋的外表。人们看见他这般形相后,心想:“今日是不祥之日,这位尊者钵衣鲜洁,应请他作前导。”于是说:“尊者,请稍留于外!”他就在众人毫无察觉时,沉入地下,然后带着衣钵浮出。若那位长老心想“让他们知道我是漏尽者”,人们便不会说“请留于外”;然而漏尽者实无这些念头。
Atilūkhabhāvanti pattacīvaravasena ativiya lūkhabhāvaṃ. Tadassa disvā manussā ‘‘ayaṃ amaṅgaladivaso , sumbhakasiniddhapattacīvaro ayyo pubbaṅgamo kātabbo’’ti cintetvā, ‘‘bhante, thokaṃ bahi hothā’’ti āhaṃsu. Ummujjīti manussānaṃ ajānantānaṃyeva pathaviyaṃ nimujjitvā gaṇhantoyeva ummujji. Yadi thero ‘‘khīṇāsavabhāvaṃ jānantū’’ti iccheyya, na naṃ manussā ‘‘bahi hothā’’ti vadeyyuṃ, khīṇāsavānaṃ pana tathācittameva na uppajjeyya.
先依“人”的安立显示了四种欲的差别后,再依“人”的安立说明另一种四种欲的差别,说“还有另一种四种少欲者”等。“资具少欲者”,即于资具无欲求。“头陀支少欲者”,即于显示头陀功德无欲求。“教理少欲者”,即于显示多闻无欲求。“证得少欲者”,即于显示“我是圣者”无欲求。“随顺施主的心”:随顺施主的意乐,不论施主想施与少或多。“随顺应施法的程度”:指随所施物品的量而定。“随顺自身的能力”:指量力而行,仅取足以维持自己生活的一分。所谓“如果……”等,是对前面略说的展开。意思是:只依适量而取,只取足以维持生活的分量。
Appicchatāpadhānaṃ puggalādhiṭṭhānaṃ catubbidhaicchāpabhedaṃ dassetvā punapi puggalādhiṭṭhānena catubbidhaṃ icchābhedaṃ dassento ‘‘aparopi catubbidho appiccho’’tiādimāha. Paccayaappicchoti paccayesu icchārahito. Dhutaṅgaappicchoti dhutaguṇasambhāvanāya icchārahito. Pariyattiappicchoti bahussutasambhāvanāya icchārahito. Adhigamaappicchoti ‘‘ariyo’’ti sambhāvanāya icchārahito. Dāyakassa vasanti appaṃ vā yaṃ dātukāmo bahuṃ vāti dāyakassa cittassa vasaṃ, ajjhāsayanti attho. Deyyadhammassa vasanti deyyadhammassa abahubhāvaṃ. Attano thāmanti attano pamāṇaṃ. Yattakena attā yāpeti, tattakasseva gahaṇaṃ. Yadi hītiādi saṅkhepato vuttassa atthassa vivaraṇaṃ. Pamāṇenevāti yāpanappamāṇeneva.
“即便一位比丘也不知道”:因为严格履行了冢墓者的义务,连一位比丘也不知道他在那里。“无间断地”:没有间断。他心想:“即便第二人,即使是与我为伴者,又怎能知道呢?”我如此六十年不间断地住在墓地,因此我真是冢墓者中最殊胜的。“成为有帮助者”:通过教授与答问等方式,在教理法上给予助益。“通过说法震动地方”:以令人毛发竖立的随喜赞叹、扬起衣物等方式聚集大众,以及人们喧嚷着“我们如何才能从尊者那儿听到一点法呢?”这样震动大众——如果他真的想让人知道自己是多闻者,早就这样以说法震动地方了。然而,他“离去”:破晓前便离去,为的是保持教理少欲,让人在事后才知道:“原来昨夜是这位尊者在说法。”
Ekabhikkhupi nāññāsīti sosānikavatte sammadeva vattitattā ekopi bhikkhu na aññāsi. Abbokiṇṇanti avicchedaṃ. Dutiyo maṃ jāneyyāti dutiyo sahāyabhūtopi yathā maṃ jānituṃ na sakkuṇeyya, tathā saṭṭhi vassāni nirantaraṃ susāne vasāmi, tasmā ahaṃ aho sosānikuttamo. Upakāro hutvāti uggahaparipucchādīhi pariyattidhammavasena upakāro hutvā. Dhammakathāya janapadaṃ khobhetvāti lomahaṃsanasādhukāradānacelukkhepādivasena sannipatitaṃ itarañca ‘‘kathaṃ nu kho appaṃ ayyassa santike dhammaṃ sossāmā’’ti kolāhalavasena mahājanaṃ khobhetvā? Yadi thero bahussutabhāvaṃ jānāpetuṃ iccheyya, pubbeva janapadaṃ khobhento dhammaṃ katheyya. Gatoti ‘‘ayaṃ so, yena rattiyaṃ dhammakathā katā’’ti jānanabhāvena pariyattiappicchatāya purāruṇāva gato.
「如同三位善男子」一句,是指在东方伐萨村共同和合而住的阿那律、难提、金毗罗这三位善男子那样。关于他们也有这样的故事:世尊曾问阿那律长老:“那么阿那律,你们这样不放逸、热忱、精勤而住的时候,有没有证悟超越常人的法,也就是足以成为圣者的殊胜如实知见,以及安乐住呢?”(《中部》1.328)阿那律长老便回答道:“尊者!在这里,我们只要想的话,就可以远离诸欲、远离不善法,具足有寻、有伺,由远离所生的喜乐,进入并安住于初禅”等等(《中部》1.328),如此将次第住等至的情况都讲了出来。当时在场的其他长老们却不愿意这样(公开宣告自己的成就)。所以在世尊离去之后,他们就对尊者阿那律说:“我们为什么要像尊者阿那律那样,报告说‘我们获得了这些、这些的住等至’呢?难道是因为尊者阿那律在世尊面前宣说了自己诸漏已尽的缘故吗?”另外,陶师伽提伽罗也是这样:当世尊向吉迦王告知他自己已是圣者的状态时,他也不欢喜。因此,原文才会说“如同陶师伽提伽罗”。而在这个义理上,也就是当世尊说“诸比丘,这就是少欲”时所指的少欲这个意义上,它其实是以强而有力的无贪来说的。
Tayokulaputtā viyāti pācīnavaṃsadāye sāmaggivāsaṃvuṭṭhā anuruddho, nandiyo, kimiloti ime tayo kulaputtā viya. Etesupi hi anuruddhattherena bhagavatā ‘‘atthi pana vo anuruddhā evaṃ appamattānaṃ ātāpīnaṃ pahitattānaṃ viharantānaṃ uttarimanussadhammo alamariyañāṇadassanaviseso adhigato phāsuvihāro’’ti (ma. ni. 1.328) puṭṭhena ‘‘idha pana mayaṃ, bhante, yāvadeva ākaṅkhāma, vivicceva kāmehi vivicca akusalehi dhammehi savitakkaṃ savicāraṃ vivekajaṃ pītisukhaṃ paṭhamaṃ jhānaṃ upasampajja viharāmā’’tiādinā (ma. ni. 1.328) anupubbavihārasamāpattīsu ārocitāsu itare therā na icchiṃsu. Tathā hi te pakkante bhagavati āyasmantaṃ anuruddhaṃ etadavocuṃ – ‘‘kinnu mayaṃ āyasmato anuruddhassa evamārocimha ‘imāsañca imāsañca vihārasamāpattīnaṃ mayaṃ lābhino’ti? Yaṃ no āyasmā anuruddho bhagavato sammukhāpi āsavānaṃ khayaṃ pakāsetī’’ti? Ghaṭīkāropi attano ariyabhāve kikissa rañño bhagavatā ārocite na attamano ahosi? Tenāha – ‘‘ghaṭīkārakumbhakāro viyā’’ti. Imasmiṃ panattheti ‘‘yathayidaṃ, bhikkhave, appicchatā’’ti vutte appicchatāsaṅkhāte atthe. Balavaalobhenāti daḷhatarappavattikena alobhena.
64第四项中,“无满足”即没有满足,其状态便是“不满足性”。为显示其自相,故说“于不满足之人中……贪”等语。“从事奉”等词,彼此互为同义词。
64. Catutthe natthi etassa santuṭṭhīti asantuṭṭhi, tassa bhāvo asantuṭṭhitā. Taṃ pana sarūpato dassento ‘‘asantuṭṭhe puggale…pe… lobho’’ti āha. Sevantassātiādīni aññamaññavevacanāni.
65-67第五至七项中,“满足”即欢喜;能以平等、依于自有、或随现有条件而生起欢喜者,称为“知足”,此种状态的性质便是“知足性”。为说明比丘因具足此知足而被称为“知足者”,论中说:“具足随得资具之知足”——意指对于袈裟等任何如法资具,皆能随遇而安、具足满足。或者可以这样理解:“它”是相对于殊胜品而言较为下劣之物;反之,殊胜品相对于下劣品,亦可称为“它”,这是因为“它性”的成立关键在于无所期盼。如此,无论面对下劣还是殊胜的袈裟等资具,皆能安乐满足的无贪之运作,即是“随得资具知足”,拥有此特质者便是“具足随得资具知足”之人。依于所得、合乎应得而生起满足,即是“随得知足”。其余两句亦同此理。又或,“所得”即是被得到的东西,无论得到什么皆是“随得”,以此心态而满足,即是“随得知足”。“力”指身体的力量,“适宜”指对比丘而言合宜恰当的性质。
65-67. Pañcame tussanaṃ tuṭṭhi, samaṃ, sakena, santena vā tuṭṭhi etassāti santuṭṭhi, tassa bhāvo santuṭṭhitā. Yassa santosassa atthitāya bhikkhu ‘‘santuṭṭho’’ti vuccati, taṃ dassento ‘‘itarītarapaccayasantosena samannāgatassā’’ti āha – cīvarādike yattha katthaci kappiye paccaye santussanena samaṅgībhūtassāti attho. Atha vā itaraṃ vuccati hīnaṃ paṇītato aññattā, tathā paṇītampi itaraṃ hīnato aññattā. Apekkhāsiddhā hi itaratā. Iti yena dhammena hīnena vā paṇītena vā cīvarādipaccayena santussati, so tathā pavatto alobho itarītarapaccayasantoso, tena samannāgatassa . Yathālābhaṃ attano lābhānurūpaṃ santoso yathālābhasantoso. Sesapadadvayepi eseva nayo. Labbhatīti vā lābho, yo yo lābho yathālābho, tena santoso yathālābhasantoso. Balanti kāyabalaṃ. Sāruppanti bhikkhuno anucchavikatā.
对于所得不再希求其余,此种表现有时也可能只是“少欲”的运作状态。为了将其与“知足”明确区别,并显示知足的本质,论中说:“即使获得也不执取。”若将那件袈裟换掉,是因为对于天生瘦弱等人而言,沉重的袈裟会带来不适与身体的疲惫。基于此种实际原因,而非出于过度贪求等其他动机,将其换掉后改用轻便的袈裟,这并不违背知足,因此说:“即使以轻的衣物过活,也还是知足者。”若得到贵重的袈裟或多件袈裟,将其布施、舍弃之后再去使用其他袈裟,这同样是安住于随顺适宜的原则,并不违背知足,因此说:“受用种种……者,也仍是知足者。”在此处,对于其他资具在“随顺适宜”的解释中,也应依此类推,领会其中“亦”字的含义。“陈弃药”是指用牛尿浸制过的或因腐烂而被丢弃的诃子。“为佛陀等所赞叹”是指,为引导比丘安住于少欲知足,佛陀等人依照“依陈弃药而出家”等开示所赞叹的比丘。此时他成为“最上知足者”,因其具备了最究竟、最殊胜的知足。
Yathāladdhato aññassa apatthanā nāma siyā appicchatāpi pavattiākāroti tato vinivecitameva santosassa sarūpaṃ dassento ‘‘labhantopi na gaṇhātī’’ti āha. Taṃ parivattetvā pakatidubbalādīnaṃ garucīvaraṃ aphāsubhāvāvahaṃ sarīrakhedāvahañca hotīti payojanavasena na atricchatādivasena taṃ parivattetvā lahukacīvaraparibhogo santosavirodhi na hotīti āha – ‘‘lahukena yāpentopi santuṭṭhova hotī’’ti. Mahagghacīvaraṃ bahūni vā cīvarāni labhitvā tāni vissajjetvā tadaññassa gahaṇaṃ yathāsāruppanaye ṭhitattā na santosavirodhīti āha – ‘‘tesaṃ…pe… dhārentopi santuṭṭhova hotī’’ti. Evaṃ sesapaccayesupi yathāsāruppaniddese api-saddaggahaṇe adhippāyo veditabbo. Muttaharītakanti gomuttaparibhāvitaṃ, pūtibhāvena vā chaḍḍitaṃ harītakaṃ. Buddhādīhi vaṇṇitanti appicchatāsantuṭṭhīsu bhikkhū niyojetuṃ ‘‘pūtimuttabhesajjaṃ nissāya pabbajjā’’tiādinā (mahāva. 73, 128) buddhādīhi pasatthaṃ. Paramasantuṭṭhova hoti paramena ukkaṃsagatena santosena samannāgatattā. Yathāsāruppasantosova aggoti tattha tattha bhikkhu sāruppaṃyeva nissāya santussanavasena pavattanato aggo. Chaṭṭhasattamesu natthi vattabbaṃ.
68-6968-69. 第八、第九项中,不能正知者为「不正知」,其状态即为「不正知性」。而「正知」应从与彼相反的状态来理解。
68-69. Aṭṭhamanavamesu na sampajānātīti asampajāno, tassa bhāvo asampajaññaṃ. Vuttappaṭipakkhena sampajaññaṃ veditabbaṃ.
7070. 第十项中,「恶友」指像提婆达多那一类人。他们或因行为低劣,或因能带来痛苦,故被称为“恶”。所谓「以彼行相而转起者」,即指具有对恶友的认可、喜好、决意、倾向、趣向、沉溺等行相,并且依彼行相而转起的人。这正是指四无色蕴,亦即四无色蕴名为「恶友性」。因为那些具足不信等不善法的人,极为鄙劣,背离福德善法,所以是“恶”的。若有人以这些恶人为友、为伴,此人即是「恶友」,如此交友的状态即是「恶友性」。因此,论中说:‘凡彼诸人无信……’等。
70. Dasame pāpamittā devadattasadisā. Te hi hīnācāratāya, dukkhassa vā sampāpakatāya ‘‘pāpā’’ti vuccanti. Tenākārena pavattānanti yo pāpamittassa khanti ruci adhimutti tanninnatātaṃsampavaṅkatādiākāro, tenākārena pavattānaṃ. Catunnaṃ khandhānamevetaṃ nāmanti catunnaṃ arūpakkhandhānaṃ ‘‘pāpamittatā’’ti etaṃ nāmaṃ. Yasmā assaddhiyādipāpadhammasamannāgatā puggalā visesato pāpā puññadhammavimokkhatāya, te yassa mittā sahāyā, so pāpamitto, tassa bhāvo pāpamittatā. Tenāha – ‘‘ye te puggalā assaddhā’’tiādi.