《布咤婆楼经》注疏
9. Poṭṭhapādasuttavaṇṇanā
布咤婆楼游方者事注疏
Poṭṭhapādaparibbājakavatthuvaṇṇanā
406“舍卫城”(Sāvatthiyanti)为近处依格,故解释为“依止舍卫城”。“祇陀太子的林园”(Jetassa kumārassa vaneti)即由名为祇陀的王子所种植的园林。由于居住舒适等缘故,出家者于此感到愉悦,因此称为“园”,即寺院。“布咤婆楼”因脚上生疱(Phoṭo pādesu jāto)而得名。“覆衣游方者”是因他覆衣遮荫而出家。所谓“婆罗门大富者”,指因财富极多而成为最核心的婆罗门。“教说”(Samayanti)是通称,指各种不同的教说。“他们宣说”(Pavadantīti)指他们按各自所持守的教导宣讲教义。“众多”(Pabhutayo)一词包括了托黛雅、阇努索尼、种德等,而“游方者等”的“等”字则涵盖了覆衣游方者等。因为那里有柿子树皮衣,所以称为丁杜卡其罗园;同样因为其中有一间厅堂,所以称为一厅堂。这件事发生在丁杜卡其罗园的一厅堂中。
406.Sāvatthiyanti samīpatthe bhummanti āha ‘‘sāvatthiṃ upanissāyā’’ti. Jetassa kumārassa vaneti jetena nāma rājakumārena ropite upavane. Nivāsaphāsutādinā pabbajitā āramanti etthāti ārāmo, vihāro. Phoṭo pādesu jātoti poṭṭhapādo. Vatthacchāyāchādanapabbajūpagatattā channaparibbājako. Brāhmaṇamahāsāloti mahāvibhavatāya mahāsāratāpatto brāhmaṇo. Samayanti sāmaññaniddeso, taṃ taṃ samayanti attho. Pavadantīti pakārato vadanti, attanā attanā uggahitaniyāmena yathā tathā samayaṃ vadantīti attho. ‘‘Pabhutayo’’ti iminā todeyyajāṇusoṇīsoṇadaṇḍādike saṅgaṇhāti, paribbājakādayoti ādi-saddena channaparibbājakādike. Tindukācīramettha atthīti tindukācīro, ārāmo. Tathā ekā sālā etthāti ekasālako, tasmiṃ tindukācīre ekasālake.
因以多种方式阐明其余应知之义,且世尊的智慧于此犹如遍满一切,故说“遍布一切知智”。由此,此即称为智网,所化有情被摄入其中,一如前文已述。为摄受所化有情而作意时,首先他们以应被教化的状态浮现,然后再通过皈依等方式审察教化是否完成,故说“观察将会发生什么”。这里的“灭”指想的息灭,“从灭出起”即从那息灭中出起,指想的再生起。“与一切诸佛的智慧相合”指如同诸佛解说灭与从灭出起那样,以相同的解释而相合。“哈提舍利弗”意思是象导之子。“围绕持双山”是假设之说,意为“若有那样的事物,即如彼那样”。“如云之色”即红云的颜色,如同被黄昏光晕所映照的云彩。“极珍贵者”,因是全新之物,故最初即得此名;也因未被他人受用过,或由大师的决意,所以此钵任何时候都称为“极珍贵”;又或者因其具备了胜过宝石等的宝相,故称为“极珍贵”。
Anekākārānavasesañeyyatthavibhāvanato, aparāparuppattito ca bhagavato ñāṇaṃ tattha patthaṭaṃ viya hotīti vuttaṃ ‘‘sabbaññutaññāṇaṃ pattharitvā’’ti, yato tassa ñāṇajālatā vuccati, veneyyānaṃ tadantogadhatā heṭṭhā vuttāyeva. Veneyyasattapariggaṇhanatthaṃ samannāhāre kate paṭhamaṃ nesaṃ veneyyabhāveneva upaṭṭhānaṃ hoti, atha saraṇagamanādivasena kiccanipphatti vīmaṃsīyatīti āha ‘‘kiṃ nu kho bhavissatīti upaparikkhanto’’ti . Nirodhanti saññānirodhaṃ. Nirodhā vuṭṭhānanti tato nirodhato vuṭṭhānaṃ saññuppattiṃ. Sabbabuddhānaṃ ñāṇena saṃsanditvāti yathā te nirodhaṃ, nirodhato vuṭṭhānañca byākariṃsu, byākarissanti ca, tathā byākaraṇavasena saṃsanditvā. Hatthisāriputtoti hatthisārino putto. ‘‘Yugandharapabbataṃ parikkhipitvā’’ti idaṃ parikappavacanaṃ ‘‘tādisaṃ atthi ce, taṃ viyā’’ti. Meghavaṇṇanti rattameghavaṇṇaṃ, sañjhāppabhānurañjitameghasaṅkāsanti attho. Paccagghanti abhinavaṃ ādito tathāladdhavohārena , anaññaparibhogatāya , tathā vā satthu adhiṭṭhānena so patto sabbakālaṃ ‘‘paccagghaṃ’’ tveva vuccati, silādivuttaratanalakkhaṇūpapattiyā vā so patto ‘‘paccaggha’’nti vuccati.
407这是出于世尊自己的意愿,为了正法久住的志向,并非由他人劝请,这就是其中的意旨。“见到时辰尚早”——这是真实地叙述,为了表明乞食的时间还未到。因为世尊当时按时从住处出来,心想“我将以习行分的教法来摄受布咤婆楼”。在其他地方,“我何不……”(Yannūnāha)这类表述被用来标示疑惑,但这里却好像只是在标示疑惑。为什么呢?回答说“诸佛……”等。实际上并没有疑惑,因为在菩提树下已经断除了疑惑。这里指的是「遍寻的前分」,即对所应做的事前分的遍寻。诸佛有这样的心行,即“我们将做,将不做”等,这种心的活动,是以审察的方式生起的,而非出于疑惑。因此,由于诸佛也有这种审察,所以世尊说“我何不……”。或者说,这里的“何不”是不变词,用于假设。因为用动词“应前往”所要表达的意义,通过“何不”这个不变词来阐明。所以,“我何不前往”的连接意义就是“我何不前往”。而“如果”一词与此同义,因此说“如果我去,就是这个意思”。
407.Attano rucivasena saddhammaṭṭhitijjhāsayavasena, na parena ussāhitoti adhippāyo. ‘‘Atippagabhāvameva disvā’’ti idaṃ bhūtakathanaṃ na tāva bhikkhācāravelā sampattāti dassanatthaṃ. Bhagavā hi tadā kālasseva vihārato nikkhanto ‘‘vāsanābhāgiyāya dhammadesanāya poṭṭhapādaṃ anuggaṇhissāmī’’ti. Yannūnāhanti aññattha saṃsayaparidīpano, idha pana saṃsayaparidīpano viya. Kasmāti āha ‘‘buddhāna’’ntiādi. Saṃsayo nāma natthi bodhimūle eva samugghāṭitattā. Parivitakkapubbabhāgoti adhippetakiccassa pubbabhāgaparivitakko eva. Buddhānaṃ labbhatīti ‘‘karissāma, na karissāmā’’tiādiko esa cittacāro buddhānaṃ labbhati sambhavati vicāraṇavasena pavattanato, na pana saṃsayavasena. Tenāhāti yena buddhānampi labbhati, tenevāha bhagavā ‘‘yannūnāha’’nti. Parikappane vāyaṃ nipāto. ‘‘Upasaṅkameyya’’nti kiriyāpadena vuccamāno eva hi attho ‘‘yannūnā’’ti nipātapadena jotīyati. Ahaṃ yannūna upasaṅkameyyanti yojanā. Yadi panāti idampi tena samānatthanti āha ‘‘yadi panāhanti attho’’ti.
408如同声音高扬称为“喧哗”,同样,以广大的方式不断高扬也称为“喧哗”。将这两义合在一起,在经文中先总说为“喧哗的”,再为分别显示而说“高声喧哗”。为阐明此义,进而说“发出高声……”等。这里的“其”指那些大众。“以向上趋势”是说由于高扬的特性,声音不断上升、持续进行的状况。“以向诸方散布”则是说由于音声广大,通过真实相续的方式遍及一切方所。现在,为了说明游方者大众何以高声喧哗及其发生的状况,所以说“因为他们……”等。此处所说的“欲味”是指五欲之味,“有之味”则是指欲有等处的味。
408. Yathā unnatappāyo saddo unnādo, evaṃ vipulabhāvena uparūpari pavattopi unnādoti tadubhayaṃ ekajjhaṃ katvā pāḷiyaṃ ‘‘unnādiniyā’’ti vatvā puna vibhāgena dassetuṃ ‘‘uccāsaddamahāsaddāyā’’ti vuttanti tamatthaṃ vivaranto ‘‘uccaṃ nadamānāyā’’tiādimāha. Assāti parisāya. Uddhaṃgamanavasenāti unnatabahulatāya uggantvā uggantvā pavattanavasena. Disāsu patthaṭavasenāti vipulabhāvena bhūtaparamparāya sabbadisāsu pattharaṇavasena. Idāni paribbājakaparisāya uccāsaddamahāsaddatāya kāraṇaṃ, tassa ca pavattiākāraṃ dassento ‘‘tesañhī’’tiādimāha. Kāmassādo nāma kāmaguṇassādo. Kāmabhavādigato assādo bhavassādo.
409“令止息”是指通过克制而正确地安立、止息。在此,止息是:为了舍弃畜生论、断除彼此不恭敬,从而教导礼仪,并隐覆上述的过失,所以说“教导”等。“少声”即寂静无声,意指没有高声喧哗。“不逸”即不做出不恭敬的行为。
409.Saṇṭhapesīti saṃyamanavasena sammadeva ṭhapesi, saṇṭhapanañcettha tiracchānakathāya aññamaññasmiṃ agāravassa jahāpanavasena ācārassa sikkhāpanaṃ, yathāvuttadosassa nigūhanañca hotīti āha ‘‘sikkhāpesī’’tiādi. Appasaddanti nissaddaṃ, uccāsaddamahāsaddābhāvanti adhippāyo. Nappamajjantīti na agāravaṃ karonti.
410“世尊到来时,阿难,我们就没有了欢喜”,意思是:世尊到来时,我们并未生起欢喜。“爱语”是指亲切友善的言语。说完“起身迎接”后,为了显示不单是布咤婆楼一人,其他众多出家者大多也都恭敬世尊,于是说道“因为世尊……”等,并在此指出原因:“出身高贵”。由此表明,即使在教法中未生净信的人,也会出于对家族的尊重而恭敬世尊。那么,在如前所述的时间范围内,是什么话题呢?“被中断的”是指已经开始而尚未结束的话题。世尊问“什么话题被中断了?”,这时他实际上已经承诺要将其终结。而“什么话题”这一不特定的提问,正意味着无论是什么话题,他都承诺予以终结。这并非非一切知者所能做到,因此解释说:“我将为你们把它彻底讲完,这是一切知者的自恣邀请。”
410.Noāgate ānandoti bhagavati āgate no amhākaṃ ānando pīti hoti. Piyasamudācārāti piyālāpā. ‘‘Paccuggamanaṃ akāsī’’ti vatvā na kevalamayameva, atha kho aññepi pabbajitā yebhuyyena bhagavato apacitiṃ karontevāti dassetuṃ ‘‘bhagavantañhī’’tiādiṃ vatvā, tattha kāraṇamāha ‘‘uccākulīnatāyā’’ti, tena sāsane appasannāpi kulagāravena bhagavati apacitiṃ karonte vāti dasseti. Etasmiṃantare kā nāma kathāti etasmiṃ yathāvuttaparicchedabbhantare kathā kā nāma. Vippakatā āraddhā hutvā apariyositā. ‘‘Kā kathā vippakatā’’ti vadanto atthato tassā pariyosāpanaṃ paṭijānāti nāma. ‘‘Kā kathā’’ti ca avisesacodanāti yassā tassā sabbassāpi kathāya pariyosāpanaṃ paṭiññātañca hoti, tañca paresaṃ asabbaññūnaṃ avisayanti āha ‘‘pariyantaṃ netvā demīti sabbaññupavāraṇaṃ pavāresī’’ti.
殊胜想灭论的注释
Abhisaññānirodhakathāvaṇṇanā
411“善因”:指美好、能带来利益与福祉的原因。那些专心投入种种外道学说、种种异执的人,称为“异学众”,也就是将ka音转为ya音后所指的那些外道。这里有好奇,故称“好奇者”;那座厅堂便是“好奇厅”,因此注释中说“由于是好奇生起之处”。关于“想灭”:这段教说以“想”为题,因此一切与想共存之法都包含在内。但其中以心为主导,所以说“心灭”。然而,那些外道并不期望究竟的灭,究竟灭也非他们的境界,所以文中说“刹那灭”。虽然究竟灭同样不是他们的境界,但从义理上说,当“灭论”被论及时,其含义只停留在那个刹那灭的层面,所以才这么说。“称扬之声”:指“啊!佛陀的威神力,竟能像摊开手中的坚果展示出来一样,将隐覆于其他生存状态中的道理如此直观地显现,并且令弟子们安住于这样的防护与受持之中”,这样的赞叹之声远播至有顶天。“作敌对的行为”:指出于傲慢、执拗而进行作对。“以其他存在的教说为自身的时期”:就是将四处出定之时,虚构出某种所生起的事物,当作自己的教义时间。“取某种学处”:比如
411.Sukāraṇanti sundaraṃ atthāvahaṃ hitāvahaṃ kāraṇaṃ. Nānātitthesu nānāladdhīsu niyuttāti nānātitthikā, te eva nānātitthiyā ka-kārassa ya-kāraṃ katvā. Kutūhalamettha atthīti kotūhalā, sā eva sālāti kotūhalasālā, tenāha ‘‘kotūhaluppattiṭṭhānato’’ti. Saññānirodheti saññāsīsenāyaṃ desanā, tasmā saññāsahagatā sabbepi dhammā saṅgayhanti, tattha pana cittaṃ padhānanti āha ‘‘cittanirodhe’’ti. Accantanirodhassa pana tehi anadhippetattā, avisayattā ca ‘‘khaṇikanirodhe’’ti āha. Kāmaṃ sopi tesaṃ avisayova, atthato pana nirodhakathā vuccamānā tattheva tiṭṭhatīti tathā vuttaṃ. Kittighosoti ‘‘aho buddhānubhāvo bhavantarapaṭicchannaṃ kāraṇaṃ evaṃ hatthāmalakaṃ viya paccakkhato dasseti, sāvake ca edise saṃvarasamādāne patiṭṭhāpetī’’ti thutighoso yāva bhavaggā pattharati. Paṭibhāgakiriyanti paḷāsavasena paṭibhāgabhūtaṃ payogaṃ karonto. Bhavantarasamayanti tatra tatra vuṭṭhanasamayaṃ abhūtaparikappitaṃ kiñci uppādiyaṃ vatthuṃ attano samayaṃ katvā. Kiñcideva sikkhāpadanti ‘‘elamūgena bhavitabbaṃ , ettakaṃ, velaṃ ekasmiṃyeva ṭhāne nisīditabba’’nti evamādikaṃ kiñcideva kāraṇaṃ sikkhākoṭṭhāsaṃ katvā paññapenti. Nirodhakathanti nirodhasamāpattikathaṃ.
“那些”:指聚集在好奇厅里的那些外道、沙门和婆罗门当中。“有些”:即一部分人。“前面的”:指那个宣称“无因、无缘”的人。接下来的经文“那个在此生起”是与他相关的连接。“等至”:指导致投生无想有情天的等至。“灭”:指在“想灭”这一论题上的灭。“不见因的人”:由于那些因不在他的境界范围内,所以他见不到是什么因使得想于无想有情天中彻底灭尽、不再生起;也见不到是什么因使得想从那里死没之后,在此五蕴有世间再次生起。
Tesūti kotūhalasālāyaṃ sannipatitesu titthiyasamaṇabrāhmaṇesu. Ekacceti eke. Purimoti ‘‘ahetū appaccayā’’ti evaṃvādī. Yvāyaṃ idha uppajjatīti yojanā. Samāpattinti asaññabhāvāvahaṃ samāpattiṃ. Nirodheti saññānirodhe. Hetuṃ apassantoti yena hetunā asaññabhave saññāya nirodho sabbaso anuppādo, yena ca tato cutassa idha pañcavokārabhave tassā uppādo, taṃ avisayatāya apassanto.
“那”:指第一个发言的外道。“以拒绝的方式遮止后”:即以“不,贤者,这件事不应当是这样的”等方式反驳之后。“离想的状态”:指由于昏厥生起,依唯作想而成为无想的状态。因为他会接着说“成为离想者之后……”。“自我折磨”:通过镇伏的方式,如同以火烤般地折磨烦恼。“怖畏苦行”:由于极难做到而令人怖畏的苦行。“根门枯萎”:指通过令诸根不能正常受用,而使眼等感官完全枯槁。“毁坏了善的意欲”:即毁坏了善法的意欲。“这样说”:就是以“这样,贤者,想即是个人的‘我’”等这类方式,来宣说想灭。依此方法,于以下的两处应随其适宜地了知句子的连接。
Nanti paṭhamavādiṃ. Nisedhetvāti ‘‘na kho nāmetaṃ bho evaṃ bhavissatī’’ti evaṃ paṭikkhipitvā. Asaññikabhāvanti muñchāpattiyā kiriyamayasaññāvasena vigatasaññibhāvaṃ. Vakkhati hi ‘‘visaññī hutvā’’ti. Vikkhambhanavasena kilesānaṃ santāpanena attantapo. Ghoratapoti dukkaratāya bhīmatapo. Parimāritindriyoti nibbisevanabhāvāpādanena sabbaso milāpitacakkhādindriyo. Bhaggoti bhañjitakusalajjhāsayo. Evamāhāti ‘‘evaṃ saññā hi bho purisassa attā’’tiādiākārena saññānirodhamāha. Iminā nayena ito paresu dvīsu ṭhānesu yathārahaṃ yojanā veditabbā.
「运用阿闼婆术」:指依照《阿闼婆吠陀》所制定的、为阿闼婆论师们所用、令人丧失知觉的法术。「运用阿闼婆术后」:即运用《阿闼婆吠陀》中所记载的、以火供为前提的持诵咒语后,通过示现断头等景象,而说为知觉灭。「他的」:即那个被示现断头等景象之人的。
Āthabbaṇapayoganti āthabbaṇavedavihitaṃ āthabbaṇikānaṃ visaññibhāvāpādanapayogaṃ. Āthabbaṇaṃ payojetvāti āthabbaṇavede āgataaggijuhanapubbakaṃ mantajappanaṃ payojetvā sīsacchinnatādidassanena saññānirodhamāha. Tassāti yassa sīsacchinnatādi dassitaṃ, tassa.
「夜叉婢女」:指天女,她们也被称为“侍奉天神的女婢”。「酒醉之梦」:指以酒醉为因缘所做的梦。「供养天神」:即以舞蹈、歌唱等方式供养天神。「所饮之酒」:即斟满的酒。「白昼」:指非常白的昼分,即近午时分。
Yakkhadāsīnanti devadāsīnaṃ, yā ‘‘devatābhatiyotipi’’ vuccanti. Madaniddanti surāmadanimittakaṃ supanaṃ devatūpahāranti naccanagāyanādinā devatānaṃ pūjaṃ. Surāpātinti pātipuṇṇaṃ suraṃ. Divāti atidivā ussūre.
「犹如愚人聋人之谈」:这些自以为是智者的言论,其实就如同盲者、愚者的言论。他们安立了相互别异的「四种灭」。然而,实情不应有如此相互矛盾、体性各异的情况,而应当是同一体性,因此注释中说“以这些……”。「以另一种方式」:指必定是不同于这些人所描述的方式。世尊重复说“此灭,此灭”的叠句,是为了表明:他将以自己教说的善巧展现,阐明具有多种行相、多种方式的灭。在“aho nūna”这个词组中,「aho」表示“稀有、惊奇”,「nūna」是表忆念的不变词。因此,言下之意是:世尊凭借无人能及的教说,应当也会以令人称奇的方式来开示“灭”吧!在“aho nūna sugato”一句中,也适用同样的道理。正是为了彰显这稀有性,世尊才说了两次,而且此处的「aho」一词同样也是稀有之义。因为它是借由忆念的方式来领会的,所以说「“aho nūna”是忆念之义」。因为这些“灭法”会因时节、个人等诸多分类而有多种不同,所以用了复数形式,应当视作与“善巧”一词结合时,在依主释意义上的处格用法。「已修习纯熟」:指
Elamūgakathā viyāti imesaṃ paṇḍitamānīnaṃ kathā andhabālakathāsadisī. Cattāro nirodheti aññamaññavidhure cattāro nirodhe ete paññapenti. Na ca aññamaññaviruddhanānāsabhāvena tena bhavitabbaṃ, atha kho ekasabhāvena, tenāha ‘‘iminā cā’’tiādi. Aññenevāti imehi vuttākārato aññākāreneva bhavitabbaṃ. ‘‘Ayaṃ nirodho, ayaṃ nirodho’’ti āmeḍitavacanaṃ satthā attano desanāvilāsena anekākāravokāraṃ nirodhaṃ vibhāvessatīti dassanatthaṃ kataṃ aho nūnāti ettha ahoti acchariye, nūnāti anussaraṇe nipāto. Tasmā aho nūna bhagavā anaññasādhāraṇadesanattā nirodhampi aho acchariyaṃ katvā katheyya maññeti adhippāyo. ‘‘Aho nūna sugato’’ti etthāpi eseva nayo. Acchariyavibhāvanato eva cettha dvikkhattuṃ vacanaṃ, acchariyatthopi cettha aho-saddo. So yasmā anussaraṇamukheneva tena gahito, tasmā vuttaṃ ‘‘aho nūnāti anussaraṇatthe’’ti. Kālapuggalādivibhāgena bahubhedattā imesaṃ nirodhadhammānanti bahuvacanaṃ, kusala-saddayogena sāmivacanaṃ bhummatthe daṭṭhabbaṃ. Ciṇṇavasitāyāti nirodhasamāpattiyaṃ vasībhāvassa ciṇṇattā. Sabhāvaṃ jānātīti nirodhassa sabhāvaṃ yāthāvato jānāti.
无因之想生灭论的注释
Ahetukasaññuppādanirodhakathāvaṇṇanā
412“就在家中跌倒”,指的是想走出家门的人,还未踏上道路,就在家中平坦的庭院空地上摔倒了;以此表示一种“成就”。此处是为了驳斥“想无因”的主张,因此不需要采用“不共之因、共之缘”等分类方式,所以说“恰恰正是因”。
412.Gharamajjheyevapakkhalitāti gharato bahi gantukāmā purisā maggaṃ anotaritvā gharājirena samatale vivaṭaṅgaṇe eva pakkhalanaṃ pattā, evaṃ sampadamidanti attho. Asādhāraṇo hetu, sādhāraṇo paccayoti evamādi vibhāgena idha payojanaṃ natthi saññāya akāraṇabhāvapaṭikkhepattā codanāyāti vuttaṃ ‘‘kāraṇasseva nāma’’nti.
经典中说“生起也灭去也”,其中说“灭去”是为了表明:有因有缘的想生起后,即于当下灭去,不会停留;并不是为了表明灭本身有因有缘。因为生起有因,而灭无因。假如灭也有因,那么灭就应当还有灭,如同苗芽等层层相生一样,但灭并没有再灭。因此,应当如此理解经典的义理。这是依刹那灭而说的。然而,对于按特定时间来说的一切完全不生起的灭,应当知道它是“有因的”,因为没有那样的修行,它就不会发生。所以世尊说:“由一修学,想灭去。”也正因如此,此处才说:“为阐明想的有因之生灭。”
Pāḷiyaṃ ‘‘uppajjantipi nirujjhantipī’’ti vuttaṃ, tattha ‘‘sahetū sappaccayā saññā uppajjanti, uppannā pana nirujjhantiyeva, na tiṭṭhantī’’ti dassanatthaṃ ‘‘nirujjhantī’’ti vacanaṃ, na nirodhassa sahetusappaccayabhāvadassanatthaṃ. Uppādo hi sahetuko , na nirodho. Yadi hi nirodhopi sahetuko siyā, tassa nirodhenāpi bhavitabbaṃ aṅkurādīnaṃ viya, na ca tassa nirodho atthi. Tasmā vuttanayeneva pāḷiyā attho veditabbo. Ayañca nayo khaṇanirodhavasena vutto. Yo pana yathāparicchinnakālavasena sabbasova anuppādanirodho, so ‘‘sahetuko’’ti veditabbo tathārūpāya paṭipattiyā vinā abhāvato. Tenāha bhagavā ‘‘sikkhā ekā saññā nirujjhatī’’ti. (Dī. ni. 1.412) tato eva ca idhāpi vuttaṃ ‘‘saññāya sahetukaṃ uppādanirodhaṃ dīpetu’’nti.
在“sikkhā ekā”这一表述中,“sikkhā”是具格,表示方式(通过修学)。而“ekā”这个词,正如在“有些这样称说”或“有情的”等语句中那样,意为“某个”“某种”,并不是数目“一”。因此,“sikkhā ekā saññā uppajjanti”的意思是:“通过修学,某种想生起”。其余各句的解说也同理。
Sikkhā ekāti ettha sikkhāti karaṇe paccattavacanaṃ, eka-saddo aññapariyāyo ‘‘ittheke abhivadanti sato vā pana sattassā’’tiādīsu (dī. ni. 1.85 ādayo; ma. ni. 3.21) viya, na saṅkhyāvācīti āha ‘‘sikkhā ekā saññā uppajjantīti sikkhāya ekaccā saññā jāyantī’’ti. Sesapadesupi eseva nayo.
413「在那里」是指前述那一段教导中。第三增上慧学是由正见与正思惟所含摄而出现的:因为正见和正思惟,从自性与助益两方面都被摄归于慧蕴,所以第三增上慧学便以正见、正思惟的方式呈现。正如经中所说:「贤友毗舍佉,凡是正见、凡是正思惟,这些法都归属慧蕴。」依此道理,三学实则悉皆出现;然而,其中唯有增上心学直接彰显了殊胜想的止息,其余二学则是作为彼之资粮而被引入。
413.Tatthāti tassaṃ uparidesanāyaṃ. Sammādiṭṭhisammāsaṅkappavasena pariyāpannattā āgatāti sabhāvato upakārato ca paññākkhandhe pariyāpannattā saṅgahitattā tatiyā adhipaññāsikkhā sammādiṭṭhisammāsaṅkappavasena āgatā. Tathā hi vuttaṃ ‘‘yā cāvuso visākha sammādiṭṭhi, yo ca sammāsaṅkappo, ime dhammā paññākkhandhe saṅgahitā’’ti (ma. ni. 1.462) kāmañcettha vuttanayena tissopi sikkhā āgatā eva, tathāpi adhicittasikkhāya eva abhisaññānirodho dassito, itarā tassa sambhārabhāvena ānītā.
「五欲染着之贪」是指缘于五欲品类而生起的贪。「未生起的欲行」则是指,依当下生起的状态而言尚未生起的任何欲行,亦即任何贪的生起。前者由于被限制在特定所缘上,故应理解为唯是缘取五欲境的贪;后者则涵盖了诸如对禅那的爱著、对有爱的贪著等一切贪行,就「欲」的意义来说,它们皆行于诸欲之中。实则,三界内一切法,从可意的角度来看亦皆是「欲」。经中为将二者一并收摄,便依据它们都与「欲想」之名相伴而行这一道理,提取出「欲想」一词以统称彼二。
Pañcakāmaguṇikarāgoti pañcakāmakoṭṭhāse ārabbha uppajjanakarāgo. Asamuppannakāmacāroti vattamānuppannatāvasena asamuppanno yo koci kāmacāro yā kāci lobhuppatti. Purimo visayavasena niyamitattā kāmaguṇārammaṇova lobho daṭṭhabbo, itaro pana jhānanikantibhavarāgādippabhedo sabbopi lobhacāro kāmanaṭṭhena kāmesu pavattanato. Sabbepi hi tebhūmakā dhammā kāmanīyaṭṭhena kāmāti. Ubhayesampi kāmasaññātināmatā sahacaraṇañāyenāti ‘‘kāmasaññā’’ti paduddhāraṃ katvā tadubhayaṃ niddiṭṭhaṃ.
「在那里」等语句,是为显示五欲染着之贪与未生起的欲行之间的差别。固然,五欲染着之贪本身也是未生起而由圣道所断除的;然而,即使它被断除了,并不等于一切贪悉皆断除。因此,经中把握了五欲染着之贪,不等于便把握了其余一切贪。是故,在经典中,为以一个双方共通的说法将二者总摄并显示出来,便采用了「欲想」一词。由此,论中从自性与差别两方面显示了二者,并指出其具有总括性,故论中说道:「但未生起的欲行在此处也是合适的。」
‘‘Tatthā’’tiādi asamuppannakāmacārato pañcakāmaguṇikarāgassa visesadassanaṃ. Kāmaṃ pañcakāmaguṇikarāgopi asamuppanno eva maggena samugghāṭīyati, tasmiṃ pana samugghāṭitepi na sabbo rāgo samugghāṭaṃ gacchati, tasmā pañcakāmaguṇikarāgaggahaṇena na itarassa sabbassa rāgassa gahaṇaṃ hotīti ubhayasādhāraṇena pariyāyena ubhayaṃ saṅgahetvā dassetuṃ pāḷiyaṃ kāmasaññāggahaṇaṃ katanti tadubhayaṃ sarūpato visesato ca dassetvā sabbasaṅgāhikabhāvato ‘‘asamuppannakāmacāropana imasmiṃ ṭhāne vaṭṭatī’’ti vuttaṃ.
「因为相似」指它们作为欲想等的状态是相同的。这表明经典中所说「之前的」一词,只是依相似性而权宜施设。实际上,这里说未来的法「被灭」,意指其不生起。因此,论中说:「未生的便不生起。」
Sadisattāti kāmasaññādibhāvena samānattā, etena pāḷiyaṃ ‘‘purimā’’ti sadisakappanāvasena vuttanti dasseti. Anāgatā hi idha ‘‘nirujjhatī’’ti vuttā anuppādassa adhippetattā, tenāha ‘‘anuppannāva nuppajjatī’’ti.
因它们由远离诸盖而生,故应与初禅的喜乐一同说明;或者说,它们是「那一部分」,即称为「远离所生」的喜乐所摄。相较于种种想、有对想,它们更为微细、深妙,故成为「微细想」——这是就其微细性及胜义上不颠倒的自性而言。禅那由于相应法修习成就的柔和微细性,而体现为镇伏诸盖,因此论中说:「依于舍断欲贪等粗分而成为微细」。「以其实存性」是指「以其真实存在性」。「于一切处」是指「于一切叙说场合」。
Nīvaraṇavivekato jātattā vivekajehi paṭhamajjhānapītisukhehi saha akkhātabbā, taṃkoṭṭhāsikā vāti vivekajaṃ pītisukhasaṅkhātā. Nānattasaññāpaṭighasaññāhi nipuṇatāya sukhumabhūtatāya sukhumasaññā bhūtā sukhumabhāvena, paramatthabhāvena aviparītasabhāvā. Jhānaṃ taṃsampayuttadhammānaṃ bhāvanāsiddhā saṇhasukhumatā nīvaraṇavikkhambhanavasena viññāyatīti āha ‘‘kāmacchandādioḷārikaṅgappahānavasena sukhumā’’ti. Bhūtatāyāti vijjamānatāya. Sabbatthāti sabbavāresu.
等至(samāpajjana)和决意(adhiṭṭhāna)的情况,出定(vuṭṭhāna)也属于禅那,就像诸法的坏灭刹那(bhaṅgakkhaṇo)也属于诸法一样。但转向与省察(āvajjanapaccavekkhaṇāni)却不属于。所以论中说:‘于初禅(paṭhamajjhānaṃ)修学:等至、决意、出定’,而不说‘修学转向、修学省察’。这里的‘彼’(taṃ)指初禅。‘由彼’(tena)是表原因的工具格,意思是‘因为以那样的初禅为原因’。这里,禅那作为原因(hetubhāvo),对所说的想(yathāvuttasaññāya)的生起,是俱生等缘(sahajātādipaccayabhāvo)的关系;而对欲想(kāmasaññāya)的灭(nirodha),则只是亲依止缘(upanissaya),而且这是依经教(suttantapariyāyena)说的。对此也注释为:‘因为没有那样的行道(tathārūpāya paṭipattiyā),就不存在(从那种禅那中生起那样的想)’。‘依此方法’(etenupāyenāti)是说:这里所说的‘修学之一种想生起,修学之一种想灭去’,这个意思是依初禅及其对立的想(paṭhamajjhānatappaṭipakkhasaññāvasena)而说的;依这种理趣(etena nayena)。‘于一切处’(sabbatthāti)是指一切叙述场合(sabbavāresu)。
Samāpajjanādhiṭṭhānāni viya vuṭṭhānaṃ jhāne pariyāpannampi hoti yathā taṃ dhammānaṃ bhaṅgakkhaṇo dhammesu, na āvajjanapaccavekkhaṇānīti ‘‘paṭhamajjhānaṃ samāpajjanto adhiṭṭhahanto vuṭṭhahanto ca sikkhatī’’ti vuttaṃ, na ‘‘āvajjanto paccavekkhanto’’ti. Tanti paṭhamajjhānaṃ. Tenāti hetumhi karaṇavacanaṃ, tasmā paṭhamajjhānena hetubhūtenāti attho. Hetubhāvo cettha jhānassa yathāvuttasaññāya uppattiyā sahajātādipaccayabhāvo kāmasaññāya nirodhassa upanissayatāva, tañca kho suttantapariyāyena. Tathā ceva saṃvaṇṇitaṃ ‘‘tathārūpāya paṭipattiyā vinā abhāvato’’ti. Etenupāyenāti yvāyaṃ paṭhamajjhānatappaṭipakkhasaññāvasena ‘‘sikkhā ekā saññā uppajjati, sikkhā ekā saññā nirujjhatī’’ti ettha attho vutto, etena nayena. Sabbatthāti sabbavāresu.
414然而,因为在此处依等至说明各种想的生灭时,是以‘支’来表明的,所以他说:‘然而因为……’等语。‘从支观察’是对不取着法之观的特征说明。因为修习不取着法之观的人,在证得等至之后,便从支的角度予以观察;但想并非等至的任何一支。此外,经中也说:‘而这个想,被当作“想”这样从支观察之后,又被去除。’或者说,‘从支’即是‘从部分’,也就是‘从不取着法’。而所观察的,正是无所有处本身。
414. Yasmā panettha samāpattivasena taṃtaṃsaññānaṃ uppādanirodhe vuccamāne aṅgavasena so vuttoti āha ‘‘yasmā panā’’tiādi. ‘‘Aṅgato sammasana’’nti anupadadhammavipassanāya lakkhaṇavacanaṃ. Anupadadhammavipassanañhi karonto samāpattiṃ patvā aṅgato sammasanaṃ karoti, na ca saññā samāpattiyā kiñci aṅgaṃ hoti. Vuttañca ‘‘idañca saññā saññāti evaṃ aṅgato sammasanaṃ uddhaṭa’’nti. Aṅgatoti vā avayavatoti attho, anupadadhammatoti vuttaṃ hoti. Tadevāti ākiñcaññāyatanameva.
‘依由’是反照意义的从格,因此他说:‘若名为……’,正如表达‘从初’的意义时可以说‘从初’,因为‘to’音也能从其他格尾得到。在自己所证得的当中,想被当作自己的想,拥有这种想的人即是‘自有想者’。因此他说:‘对于自己的初禅想,他是有想者。’在此,‘自有想者’这一表述,应理解为:由于更上层次的灭——即后文将说的——作为足处,而具有殊胜禅那想的状态;所以他又说:‘他次第触及想之顶’等。因此应当了知,透过各处把握‘自有想者’,正是阐明在那些禅那中完全纯熟的练达自在。
Yato khoti paccatte nissakkavacananti āha ‘‘yo nāmā’’ti yathā ‘‘ādimhī’’ti etasmiṃ atthe ‘‘ādito’’ti vuccati itaravibhattitopi to-saddassa labbhanato. Sakasmiṃ attanā adhigate saññā sakasaññā, sā etassa atthīti sakasaññī, tenāha ‘‘attano paṭhamajjhānasaññāya saññavā’’ti. Sakasaññīti cettha upari vuccamānanirodhapādakatāya sātisayāya jhānasaññāya atthibhāvajotako ī-kāro daṭṭhabbo, tenevāha ‘‘anupubbena saññaggaṃ phusatī’’tiādi. Tasmā tattha tattha sakasaññitāggahaṇena tasmiṃ tasmiṃ jhāne sabbaso suciṇṇavasībhāvo dīpitoti veditabbaṃ.
‘于世俗等至中的’(lokiyānanti)是简别的属格,或者只是依所有(sāmiatthe)的意义。‘以顶点’(yadaggena)是指它在它们之中是最殊胜的,所以也说‘以顶点而言,它也是它们中的殊胜者’(tadaggena tesampi seṭṭhanti)。‘世俗的’这个简别,是因为它相对于出世间等至,并不是最殊胜的。‘有作用的等至’(kiccakārakasamāpattīnaṃ)这一简别,是因为相对于无作用的等至,它并不是最殊胜的。而它的无作用性,可以从(论中)说它没有明显想的作用(paṭusaññākiccābhāvavacanato)得知。就像在那里想是这样,触等也是这样。因为以顶点来说,那里的行之余(saṅkhārāvasesa)已经达到了微细的状态(sukhumabhāvappattiyā),对于性行观者(pakatavipassakānaṃ)来说,它们处在几乎不能观察(sammasituṃ asakkuṇeyyarūpena ṭhitā)的程度;以顶点而论,它们不像下地等至之法,不具备能进行明显作用的能力。这个意义在《究竟义灯》对《清净道论》中‘无色’部分的注释里已有详细说明;所以应该按照那里所说的理趣来理解。然而有些人说:‘就像下下的等至能为上上的等至完成增上的作用,但非想非非想处等至却不能为任何等至完成增上的作用;因此,它是无作用者,其余的才叫有作用者。’这并不合理,因为那种等至也能完成对观之心之调伏等增上的作用。所以,只有前一种意义才是合理的。
Lokiyānanti niddhāraṇe sāmivacanaṃ, sāmiatthe eva vā. Yadaggena hi taṃ tesu seṭṭhaṃ, tadaggena tesampi seṭṭhanti. ‘‘Lokiyāna’’nti visesanaṃ lokuttarasamāpattīhi tassa aseṭṭhabhāvato. ‘‘Kiccakārakasamāpattīna’’nti visesanaṃ akiccakārakasamāpattito tassa aseṭṭhabhāvato. Akiccakārakatā cassā paṭusaññākiccābhāvavacanato viññāyati. Yatheva hi tattha saññā, evaṃ phassādayo pīti. Yadaggena hi tattha saṅkhārāvasesasukhumabhāvappattiyā pakativipassakānaṃ sammasituṃ asakkuṇeyyarūpena ṭhitā, tadaggena heṭṭhimasamāpattidhammā viya paṭukiccakaraṇasamatthāpi na hontīti. Svāyamattho paramatthamañjusāyaṃ visuddhimaggasaṃvaṇṇanāyaṃ āruppakathāyaṃ (visuddhi. ṭī. 1.286) savisesaṃ vutto, tasmā tattha vuttanayena veditabbo. Keci pana ‘‘yathā heṭṭhimā heṭṭhimā samāpattiyo uparimānaṃ uparimānaṃ adhiṭṭhānakiccaṃ sādhenti, na evaṃ nevasaññānāsaññāyatanasamāpatti kassacipi adhiṭṭhānakiccaṃ sādheti, tasmā sā akiccakārikā, itarā kiccakārikā vuttā’’ti vadanti, tadayuttaṃ tassāpi vipassanācittaparidamanādīnaṃ adhiṭṭhānakiccasādhanato. Tasmā purimoyeva attho yutto.
“计划”(pakappeti)即安排(saṃvidahati)。因为进入禅那的人,实则是在自身中安排禅那之乐。“积聚”(abhisaṅkharoti)意为造作(āyūhati),也就是集合(sampiṇḍeti)的意思,因为“集”(samudaya)的意义正是集合。由于凭借喜爱(nikantivasena)而达到了思的作用的顶点(cetanākiccassa matthakappatti),所以用结果来指称原因(phalūpacārena),说“起喜爱者名为‘积聚’”(nikantiṃ kurumāno abhisaṅkharoti nāmā)。这是说,对于现前所得的无所有处想(ākiñcaññāyatanasaññā),思及它们可能灭尽,便通过超越它们(taṃsamatikkameneva),为了更上的禅那,才可能有思的积聚(cetanābhisaṅkharaṇa)。“其他”(aññāti)是与无所有处想不同的(ākiñcaññāyatanasaññāhi aññā)。因为
Pakappetīti saṃvidahati. Jhānaṃ samāpajjanto hi jhānasukhaṃ attani saṃvidahati nāma. Abhisaṅkharotīti āyūhati, sampiṇḍetīti attho. Sampiṇḍanattho hi samudayaṭṭho. Yasmā nikantivasena cetanākiccassa matthakappatti, tasmā phalūpacārena kāraṇaṃ dassento ‘‘nikantiṃ kurumāno abhisaṅkharoti nāmā’’ti vuttaṃ. Imā idāni me labbhamānā ākiñcaññāyatanasaññā nirujjheyyuṃ taṃsamatikkameneva uparijhānatthāya cetanābhisaṅkharaṇasambhavato. Aññāti ākiñcaññāyatanasaññāhi aññā. Tato thūlatarabhāvato oḷārikā. Kā pana tāti āha ‘‘bhavaṅgasaññā’’ti. Ākiñcaññāyatanato vuṭṭhāya eva hi uparijhānatthāya cetanābhisaṅkharaṇāni bhaveyyuṃ, vuṭṭhānañca bhavaṅgavasena hoti. Yāva ca upari jhānasamāpajjanaṃ, tāva antarantarā bhavaṅgappavattīti āha ‘‘bhavaṅgasaññā uppajjeyyu’’nti.
“若思量”(cetentovāti)是说:以一個或兩個心刹那进入非想非非想处禅那(nevasaññānāsaññāyatanajjhānaṃ)的人。“未思量”(na ceteti)是说:如此,或如同在诸下地禅那中那样,因为没有前加行(pubbābhogābhāvato),这里便将凭前加行筹划禅那的人称为“思量”(cetetī)。因为“我将此禅那产生、成就、等至”这样的积聚(abhisaṅkharaṇa),只存在于对那禅那尚有执著者(sālayassa),而不存在于无执著者(anālayassa);因此,即使只令一个心刹那(ekaṃ cittakkhaṇikaṃ)的禅那转起,由于那里的喜爱未被断除(appahīnanikantikatāya),他也就是在积聚。然而,由于在那种禅那中,或者如同在下地禅那中一样,他没有前加行,所以论中说“不积聚”(na abhisaṅkharoti)。“对于这位比丘”(imassa bhikkhuno)等,是解释这个意思。“这个意义”(svāyama
Cetentovāti nevasaññānāsaññāyatanajjhānaṃ ekaṃ dve cittavāre samāpajjanto eva. Na ceteti tathā heṭṭhimajjhānesu viya vā pubbābhogābhāvato pubbābhogavasena hi jhānaṃ pakappento idha ‘‘cetetī’’ti vutto. Yasmā ‘‘ahametaṃ jhānaṃ nibbattemi upasampādemi samāpajjāmī’’ti evaṃ abhisaṅkharaṇaṃ tattha sālayasseva hoti, na anālayassa, tasmā ekaṃ cittakkhaṇikampi jhānaṃ pavattento tattha appahīnanikantikatāya abhisaṅkharonto evāti attho. Yasmā panassa tathā heṭṭhimajjhānesu viya vā tattha pubbābhogo natthi, tasmā ‘‘na abhisaṅkharotī’’ti vuttaṃ. ‘‘Imassa bhikkhuno’’tiādi vuttassevatthassa vivaraṇaṃ. ‘‘Svāyamattho’’tiādinā tamevatthaṃ upamāya paṭipādeti.
“在后院”(Pacchābhāge)指父家的后院,从那里去往子家。“得到那户家”(Laddhagharameva)是指他乞到食物的那一家,也就是子户家。正如座位堂的譬喻,无所有处定相对于非想非非想处定与灭尽定,处于父家与子家的地位,是所应前往的。“不作意父家”(pitugharaṃ amanasikaritvā),是说进入、超越之后,也不去作意那父家。如同只告知子家,对于只应以一個或兩個心刹那成就的非想非非想处,他不作意,只对随后的灭尽定作意。这样,由不作意的共相与作意的共相,便可了知譬喻与所喻的关联,因为“告知”也就是对作意的阐明。若无作意,则告知是不可能的。
Pacchābhāgeti pitugharassa pacchābhāge. Tato puttagharato. Laddhagharamevāti yato anena bhikkhā laddhā, tameva gharaṃ puttagehameva. Āsanasālā viya ākiñcaññāyatanasamāpatti tato pitugharaputtagharaṭṭhāniyānaṃ nevasaññānāsaññāyatananirodhasamāpattīnaṃ upagantabbato. Pitugharaṃ amanasikaritvāti pavisitvā samatikkantampi pitugharaṃ na manasi katvā. Puttagharasseva ācikkhanaṃ viya ekaṃ dve cittavāre samāpajjitabbampi nevasaññānāsaññāyatanaṃ na manasi katvā parato nirodhasamāpattiatthāya eva manasikāro. Evaṃ amanasikārasāmaññena, manasikārasāmaññena ca upamupameyyatā veditabbā ācikkhanenapi manasikārasseva jotitattā. Na hi manasikārena vinā ācikkhanaṃ sambhavati.
“那些禅那想”(Tā jhānasaññā)即那些于一个或两个心刹那中生起的非想非非想处想。它们灭去:“灭去”(nirujjhanti)仅为部分灭去,因先前诸行之势力,于上方便不再生起。恰如禅那想一般,其余诸想亦复如是,故言“其他粗的有分想亦不生起”,其意为在分限之时内。“那位如是行道之比丘”:即如是安住于所说想之顶、安立于阿拉汉果或不还果的比丘,具足二果、诸行止息、十六种智行、九种定行而行灭尽成就之道。“触达”(phusatī):此处所谓触达,即是体验、获得,故说“体验到、获得”(vindati paṭilabhatī)。而实质上,仅是心与心所法于分限之时全然不起。
Tā jhānasaññāti tā ekaṃ dve cittavāre pavattā nevasaññānāsaññāyatanasaññā. Nirujjhantīti padeseneva nirujjhanti, pubbābhisaṅkhāravasena pana upari anuppādo. Yathā ca jhānasaññānaṃ, evaṃ itarasaññānaṃ pīti āha ‘‘aññā ca oḷārikā bhavaṅgasaññā nuppajjantī’’ti, yathāparicchinnakālanti adhippāyo. So evaṃ paṭipanno bhikkhūti so evaṃ yathāvutte saññāgge ṭhito arahatte, anāgāmiphale vā patiṭṭhito bhikkhu dvīhi phalehi samannāgamo, tiṇṇaṃ saṅkhārānaṃ paṭippassaddhi, soḷasavidhā ñāṇacariyā, navavidhā samādhicariyāti imesaṃ vasena nirodhapaṭipādanapaṭipattiṃ paṭipanno. Phusatīti ettha phusanaṃ nāma vindanaṃ paṭiladdhīti āha ‘‘vindati paṭilabhatī’’ti. Atthato pana yathāparicchinnakālaṃ cittacetasikānaṃ sabbaso appavatti eva.
“abhī”仅是一个无实义的前缀,故“想”即是“saññā”之义。本应在“灭”字后紧接“等至”字处,于二者之间插入了“正知”一词,因此他说“与灭字紧接而说”,由此说明“随顺……的意思”。即便在那样次第安立词句的情形中,亦有此特殊含义——应如是结合。所谓“正知者”,指通过出入这些等至后,于各处观察诸行而了知的人。“终点”指所说灭行之终点。在第二种解释中,“正知者”意为“作正知者”,由此显示:从最初致力灭等至的比丘,与一切神变智一同成就义利的智慧,是依作用而显示的,故说“明智的比丘”。
Abhīti upasaggamattaṃ niratthakaṃ, tasmā ‘‘saññā’’ icceva attho. Nirodhapadena anantarikaṃ katvā samāpattipade vattabbe tesaṃ dvinnaṃ antare sampajānapadaṃ ṭhapitanti āha ‘‘nirodhapadena anantarikaṃ katvā vutta’’nti, tenāha ‘‘anupaṭi…pe… attho’’ti. Tatrāpīti tasmimpi tathā padānupubbiṭhapanepi ayaṃ visesatthoti yojanā. Sampajānantassāti taṃ taṃ samāpattiṃ samāpajjitvā vuṭṭhāya tattha tattha saṅkhārānaṃ sammasanavasena pajānantassa. Anteti yathāvuttāya nirodhapaṭipattiyā pariyosāne. Dutiyavikappe sampajānantassāti sampajānakārinoti attho, tena nirodhasamāpajjanakassa bhikkhuno ādito paṭṭhāya sabbapāṭihārikapaññāya saddhiṃ atthasādhikā paññā kiccato dassitā hoti, tenāha ‘‘paṇḍitassa bhikkhuno’’ti.
“以一切方式”(Sabbākārena)指含摄“等至的自性差别、入定者、入定之处所、原因、入定方式”等所有方面。在此,于《清净道论》中已说。意即从此已说之处引述即可,此处不再赘言,以免重复。
Sabbākārenāti ‘‘samāpattiyā sarūpaviseso, samāpajjanako, samāpajjanassa ṭhānaṃ, kāraṇaṃ, samāpajjanākāro’’ti evamādi sabbappakārena. Tatthāti visuddhimagge. (Visuddhī. 2.867) kathitatovāti kathitaṭṭhānato eva gahetabbā, na idha taṃ vadāma punaruttibhāvatoti adhippāyo.
在“如是我”(Evaṃ kho ahaṃ)一句中,此处的“evaṃ”是方式之义,表示“已领会了方式”。而在“如是,布咤婆楼”(Evaṃ poṭṭhapāda)中,则是接受之义,因此他说“你已善持”,即是随喜。
Evaṃ kho ahanti ettha ākārattho evaṃ-saddo uggahitākāradassananti katvā. Evaṃ poṭṭhapādāti ettha pana sampaṭicchanattho, tenāha ‘‘suuggahitaṃ tayāti anujānanto’’ti.
415“在此想之顶”(saññāggaṃ),即想顶,就是无所有处。他思维:在八等至中,想顶也是可得存在的。“种种”(puthū)一词,为了显示经文中词性的颠倒而说“诸多”。“如”(yathā)这个词,是取了行相的差别,而非行相的共通性,所以他说“以某种遍”,以及“以地遍为工具”。首先,禅那适合作为工具,因为它是触证想灭的最殊胜之因。那么,遍又如何?它们也同样适合。因为,如果以某一禅那为顶,而触证想灭的成因不存在,那么以该顶,遍也不会有这种成因,因为两者不相分离。正如“骑马、乘车、乘筏而行”那样,有多种工具的作用存在。
415. Saññā aggā etthāti saññāggaṃ, ākiñcaññāyatanaṃ. Aṭṭhasu samāpattīsupi saññāggaṃ atthi upalabbhatīti cintetvā. ‘‘Puthū’’ti pāḷiyaṃ liṅgavipallāsaṃ dassento āha ‘‘bahūnipī’’ti. ‘‘Yathā’’ti iminā pakāraviseso karaṇappakāro gahito, na pakārasāmaññanti āha ‘‘yena yena kasiṇenā’’ti, pathavīkasiṇena karaṇabhūtenā’’ti ca. Jhānaṃ tāva yutto karaṇabhāvo saññānirodhaphusanassa sādhakatamabhāvato, kathaṃ kasiṇānanti? Tesampi so yutto eva. Yadaggena hi jhānānaṃ nirodhaphusanassa sādhakataṃ abhāvo, tadaggena kasiṇānampi tadavinābhāvato. Anekakaraṇāpi kiriyā hotiyeva yathā ‘‘assena yānena dīpikāya gacchatī’’ti.
“一次”(Ekavāraṃ)是指一回。“先前想的灭”(purimasaññānirodha),指欲想等先前想的灭,而不是称为灭尽定的那个想灭。“一想顶”(ekaṃ saññāggaṃ)指一种作为想的、最顶尖的、最殊胜,意思是相对于下劣的想,它是殊胜的。既是想又是顶,故称想顶,而非指在想中为最顶。“两次”(Dve vāre)指两回。在其他遍中(sesakasiṇesu),仅指遍;因为在此灭尽论述中,遍是主要的讨论对象。因此,这里虽然说到禅那,应该理解成仅指遍禅那。当说“以初禅为工具”时,没有提及所缘,就像在“以种种遍”的说明中不提及禅那一样。用“如是”等词,是总结已说的内容。“一切”是指所有一次入定的禅那。“综合”是指通过领会之相,从体性无差别的角度将它们统合为一。一再(aparāparaṃ)……
Ekavāranti sakiṃ. Purimasaññānirodhanti kāmasaññādipurimasaññāya nirodhaṃ, na nirodhasamāpattisaññitaṃ saññānirodhaṃ. Ekaṃ saññāgganti ekaṃ saññābhūtaṃ aggaṃ seṭṭhanti attho heṭṭhimasaññāya ukkaṭṭhabhāvato. Saññā ca sā aggañcāti saññāggaṃ, na saññāsu agganti. Dve vāreti dvikkhattuṃ. Sesakasiṇesūti kasiṇānaṃyeva gahaṇaṃ nirodhakathāya adhikatattā. Tato eva cettha jhānaggahaṇena kasiṇajjhānāni eva gahitānīti veditabbaṃ. ‘‘Paṭhamajjhānena karaṇabhūtenā’’ti ārammaṇaṃ anāmasitvā vadati yathā ‘‘yena yena kasiṇenā’’ti ettha jhānaṃ anāmasitvā vuttaṃ. ‘‘Itī’’tiādinā vuttamevatthaṃ saṅgahetvā nigamanavasena vadati. Sabbampīti sabbaṃ ekavāraṃ samāpannajhānaṃ. Saṅgahetvāti sañjānanalakkhaṇena taṃsabhāvāvisesato ekajjhaṃ saṅgahetvā. Aparāparanti punappunaṃ.
416在第一种理趣中,针对那以禅那为近因、增长观的人,显示了想与智。而在第二种理趣中,对于策励修观、努力于道的人,由于道智会生起,因此依观与道显示了想与智。然而,第一种理趣是世间的、粗显的,第二种理趣是混合的。为舍弃此二,唯示现那最极微细、善妙、坚固、出世间的理趣,于是依道与果显示了想与智,这是第三种理趣。这三种理趣,是基于净化道而显示的。
416. Jhānapadaṭṭhānaṃ vipassanaṃ vaḍḍhentassa puggalassa vasena saññāñāṇāni dassitāni paṭhamanaye . Dutiyanaye pana yasmā vipassanaṃ ussukkāpetvā maggena ghaṭentassa maggañāṇaṃ uppajjati, tasmā vipassanāmaggavasena saññāñāṇāni dassitāni. Yasmā pana paṭhamanayo lokiyattā oḷāriko, dutiyanayo missako tasmā tadubhayaṃ asambhāvetvā accantasukhumaṃ subhaṃ thiraṃ nibbattitalokuttarameva dassetuṃ maggaphalavasena saññāñāṇāni dassitāni tatiyanaye. Tayopete nayā maggasodhanavasena dassitā.
为了阐明“这才是此中的精髓”,引用了三藏大寺长老的主张。他问到灭定,当谈及此时,接着问想与智的生起,实质上是在问从灭定出起。从灭定出起,可以是阿拉汉果的生起,也可以是不还果的生起。其中,想是主要的,随后的是省察智。长老对此确定后说:“这些比丘在说什么?”这“这些比丘在说什么”是指,当时那些在转诵《长部经典》、到达此处,并依所述次第解说三种理趣的比丘。
‘‘Ayaṃ panettha sāro’’ti vibhāvetuṃ tipiṭakamahāsivattheravādo ābhato. Nirodhaṃ pucchitvā tasmiṃ kathite tadanantaraṃ saññāñāṇuppattiṃ pucchanto atthato nirodhato vuṭṭhānaṃ pucchati nāma, nirodhato ca vuṭṭhānaṃ arahattaphaluppattiyā vā siyā anāgāmiphaluppattiyā vā, tattha saññā padhānā, tadanantarañca paccavekkhaṇañāṇanti tadubhayaṃ niddhārento thero ‘‘kiṃ ime bhikkhū bhaṇantī’’tiādimāha . Tattha ‘‘kiṃ ime bhikkhū bhaṇantī’’ti tadā dīghanikāyatantiṃ parivattante imaṃ ṭhānaṃ patvā yathāvuttena paṭipāṭiyā tayo naye kathente bhikkhū sandhāya vadati.
对于某人,当道心路中道智与果智生起时,必定会有道与果的省察智;同样,在果等至中也有果的省察智,故称为“之后的省察智”。“这是阿拉汉果”一句,正是显示省察智活动的方式。缘于果定之想:即缘于伴随果定的想。据说“kira”是随念之义,因为省察属于随念已证得的法。此处以定为首,依俱行之理总摄一切阿拉汉果;若定不存,省察亦无可能,故说“以此为缘”。
Yassa yathā maggavīthiyaṃ maggaphalañāṇesu uppannesu niyamato maggaphalapaccavekkhaṇañāṇāni honti, evaṃ phalasamāpattiyaṃ phalapaccavekkhaṇañāṇanti āha ‘‘pacchā paccavekkhaṇañāṇa’’nti. ‘‘Idaṃ arahattaphala’’nti idaṃ paccavekkhaṇañāṇassa pavattiākāradassanaṃ. Phalasamādhisaññāpaccayāti phalasamādhisahagatasaññāpaccayā. Kira-saddo anussaraṇattho. Yathādhigatadhammānussaraṇapakkhiyā hi paccavekkhaṇā. Samādhisīsena cettha sabbaṃ arahattaphalaṃ gahitaṃ sahacaraṇañāyena, tasmiṃ asati paccavekkhaṇāya asambhavo evāti āha ‘‘idappaccayā’’ti.
关于「想」的注释解说
Saññāattakathāvaṇṇanā
417417. 因为说法柔和,从忿、谄等污秽中得到清净,闻所成智就像被沐浴过一样;因为微细,就像涂抹了一层薄薄的香膏;因为被三相同击,犹如用耳环等装饰品庄严起来。随顺这个法的人,他的智慧也会变成这样,具备这个法的人,个体也会变成这样;而关于灭尽的说法,对他来说就像进入卧室安睡一样。因此说:“柔和、微细……乃至……已安置”。
「在那里」指的是在那关于灭尽的说法中。「不得乐者」指因为根器愚钝而无法获得快乐的人。由于被垢秽染污,就像粪秽所在之处。将自己的错误见解执为「我的见解」。
「取认可」是指取得别人的同意,也就是让别人认可“这样的我”,然后把自己的见解安立在这种认可上,这就是它的意思。「然而,哪一类呢」是指在粗显的、意所成的、无色这三类我论之中,指的是哪一类?这是它的意思。
「回避」是因为遭到驳斥而躲避,意思是隐藏起来。
由于把四类色法的相续执取为一个整体,从有色性的角度主张“粗显的我”的我论者,又计度它以饮食为资养,从而认为是“常住”的;而且仅仅因为有色的缘故,想与我的差异就自然可以推知了。那些吠陀论者则进一步分作两类,说成“食所成、饮所成”。因此,那位游方者针对这一点而说:“粗显的”。
417. Desanāya saṇhabhāvena sārambhamakkhissādimalavisodhanato sutamayañāṇaṃ nhāpitaṃ viya, sukhumabhāvena tanulepanavilittaṃ viya, tilakkhaṇabbhāhatatāya kuṇḍalādialaṅkāravibhūsitaṃ viya ca hoti, tadanupasevato ñāṇassa ca tathābhāvo taṃsamaṅgino puggalassa tathābhāvāpatti, nirodhakathāya nivesanañcassa sirisayanappavesanasadisanti āha ‘‘saṇhasukhuma…pe… āropitopī’’ti. Tatthāti tassaṃ nirodhakathāyaṃ. Sukhaṃ avindanto mandabuddhitāya alabhanto. Malavidūsitatāya gūthaṭṭhānasadisaṃ. Attano laddhiṃ attadiṭṭhiṃ. Anumatiṃ gahetvāti anuññaṃ gahetvā ‘‘ediso me attā’’ti anujānāpetvā, attano laddhiyaṃ patiṭṭhapetvāti attho. Kaṃ panāti oḷāriko, manomayo, arūpīti tiṇṇaṃ attavādānaṃ vasena tividhesu katamanti attho. Pariharantoti viddhaṃsanato pariharanto, nigūhantoti adhippāyo. Yasmā catusantatirūpappabandhaṃ ekattavasena gahetvā rūpībhāvato ‘‘oḷāriko attā’’ti pacceti attavādī, annapānopadhānatañcassa parikappetvā ‘‘sassato’’ti maññati, rūpībhāvato eva ca saññāya aññattaṃ ñāyāgatameva, yaṃ vedavādino ‘‘annamayo, pānamayo’’ti ca dvidhā voharanti, tasmā paribbājako taṃ sandhāyā ‘‘oḷārikaṃ kho’’ti āha.
在这当中,如果我是有色者、非有想者,由于想是无色的性质,而色法又具有不认知的性质,那么,依你的见解,有色者若是常住的,而想却在前后相续地转起,在各个地方坏灭,由于有坏灭的存在,想就是无常的。这样一来,必然变成“想是一者,我是另一者”,由于没有想,我就成了无心者,既不是业的造作者,也不是果的受用者,这个过失必然出现。因此他说:“而且,你的粗显者……”等。“当回来时”是指回来时的那个知道者,这是它的意思。为什么说“其他的想生起,其他的想灭去”呢?难道不是先生起然后才有灭去,而且不存在生起了却不灭去的东西吗?针对这一问难,回答说:“而四蕴……”等。
Tattha yadi attā rūpī, na saññī, saññāya arūpabhāvattā, rūpadhammānañca asañjānanasabhāvattā, rūpī ca samāno yadi tava matena nicco, saññā aparāparaṃ pavattanato tattha tattha bhijjatīti bhedasabbhāvato aniccā, evampi ‘‘aññā saññā, añño attā’’ti saññāya abhāvato acetanoti na kammassa kārako, phalassa ca na upabhuñjakoti āpannameva, tenāha ‘‘oḷāriko ca hi te’’tiādi. Paccāgacchatoti paccāgacchantassa , jānatoti attho. ‘‘Aññā ca saññā uppajjanti, aññā ca saññā nirujjhantī’’ti kasmā vuttaṃ, nanu uppādapubbako nirodho, na ca uppannaṃ anirujjhakaṃ nāma atthīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘catunnañca khandhāna’’ntiādi.
418-420「意所成」是指依禅那意力而生的意所成身。凡是不依赖外在条件的,仅仅由意所生的,就叫作意所成。这是针对色界所生的身体而说的,那些吠陀论者则又分作两类,说成“喜所成、识所成”。「在那里」指在“意所成之我”这个见解中。当给出过失时,也就是因为“想将是另一者”等理由而指出过失的时候。在这里,也应该知道是依照前面主张中所说的道理来显示过失。不过有一点不同:如果我真的是意所成,那么就应该具足所有的大小肢节,诸根也不缺失;如果是这样,就应该像前面一样说“色应该是我,而并非有想者”。因此他说:“而且,你的意所成……”等。那么,为什么这位游方者先承认了粗显的我,然后抛弃那个见解,又来承认意所成的我,接着又抛弃这个见解,再去承认无色的我呢?虽然这其中的理由前面已经讲过,但为了显示这些外道的心就像插在糠堆里的木桩一样不稳固、摇摆不定,所以才说:“犹如狂人……”等。在这儿,「想的」是指对于通常的想。他认可想有生灭,因为见到了前后转起的想有着生灭。即便如此,他却把“想、想”这种转起过程中的通称执为“我”,并且还进一步增益它毫无间断,从而认为是常住的。因此说:“然而,他认为我是常”。
418-420.Manomayanti jhānamanaso vasena manomayaṃ. Yo hi bāhirapaccayanirapekkho, so manasāva nibbattoti manomayo. Rūpaloke nibbattasarīraṃ sandhāya vadati, yaṃ vedavādino ānandamayo, viññāṇamayoti ca dvidhā voharanti. Tatrāpīti ‘‘manomayo attā’’ti imasmimpi pakkhe. Dose dinneti ‘‘aññāva saññā bhavissatī’’tiādinā dose dinne. Idhāpi purimavāde vuttanayeneva dosadassanaṃ veditabbaṃ. Ayaṃ pana viseso – yadi attā manomayo, sabbaṅgapaccaṅgī, ahīnindriyo ca bhaveyya, evaṃ sati ‘‘rūpaṃ attā siyā, na ca saññī’’ti pubbe viya vattabbaṃ. Tenāha – ‘‘manomayo ca hi te’’tiādi. Kasmā panāyaṃ paribbājako paṭhamaṃ oḷārikaṃ attānaṃ paṭijānitvā taṃ laddhiṃ vissajjetvā puna manomayaṃ attānaṃ paṭijānāti, tañca vissajjetvā arūpiṃ attānaṃ paṭijānātīti? Kāmañcettha kāraṇaṃ heṭṭhā vuttameva, tathāpi ime titthiyā nāma anavaṭṭhitacittā thusarāsimhi nikhātakhāṇuko viya cañcalāti dassetuṃ ‘‘yathā nāma ummattako’’tiādi vuttaṃ. Tattha saññāyāti pakatisaññāya. Uppādanirodhaṃ icchati aparāparaṃ pavattāya saññāya udayavayadassanato. Tathāpi ‘‘saññā saññā’’ti pavattasamaññaṃ ‘‘attā’’ti gahetvā tassa ca avicchedaṃ parikappento sassataṃ maññati, tenāha ‘‘attānaṃ pana sassataṃ maññatī’’ti.
同样地,如同在“有色是我”与“意所成是我”两种主张中,想被认定为与我相异,由此,无心者等过失必然难以避免一样,在此主张中同样有这种过失。因此说:“显示其中的过失”。“由于邪见”:即指我见的邪执。“因被征服”:指由于被长劫以来的修习所彻底笼罩,智慧的活动被完全遮止。“不识彼种种”:指凡夫被相续密集与组合密集所欺骗,以邪执将依相续转起的诸法固执地认为即是“我”、即是“常”,并依此见而说。将那种名为“单一”的密集执取予以拆解、如实了知,即称为“密集的拆解”;外道完全没有这种能力。因此,这位游方者由于缺乏那种成熟的智慧,即使世尊正在为他开示这些道理,他也无法了知。所以说:“对世尊正在讲的,也不识彼种种”。名为“想”的这个法,是取种种所缘,在种种刹那中生起又灭去。他虽见到想的生灭,却因缺乏前述的密集拆解,便计度构想出一个由想所成、以想为本质的我,并以邪见思惟认定其为常住。像他这样的人,对于微细、极其甚
Tathevāti yathā ‘‘rūpī attā’’ti, ‘‘manomayo attā’’ti ca vādadvaye saññāya attato aññatā, tathā cassa acetanatādidosappasaṅgo dunnivāro , tatheva imasmiṃ vāde doso. Tenāha ‘‘tathevassa dosaṃ dassento’’ti. Micchādassanenāti attadiṭṭhisaṅkhātena micchābhinivesena. Abhibhūtattāti anādikālabhāvitabhāvena ajjhotthaṭattā nivāritañāṇacārattā. Taṃ nānattaṃ ajānantoti yena santatighanena, samūhaghanena ca vañcito bālo pabandhavasena pavattamānaṃ dhammasamūhaṃ micchāgāhavasena ‘‘attā’’ti, ‘‘nicco’’ti ca abhinivissa voharati, taṃ ekattasaññitaṃ ghanaggahaṇaṃ vinibhujja yāthāvato jānanaṃ ghanavinibbhogo, sabbena sabbaṃ titthiyānaṃ so natthīti ayampi paribbājako tādisassa ñāṇassa paripākassa abhāvato vuccamānampi nāññāsi. Tena vuttaṃ ‘‘bhagavatā vuccamānampi taṃ nānattaṃ ajānanto’’ti. Saññā nāmāyaṃ nānārammaṇā nānākkhaṇe uppajjati, veti cāti saññāyauppādanirodhaṃ passantopi saññāmayaṃ saññābhūtaṃ attānaṃ parikappetvā yathāvuttaghanavinibbhogābhāvato niccameva katvā maññati diṭṭhimaññanāya. Tathābhūtassa ca tassa saṇhasukhumaparamagambhīradhammatā na ñāyatevāti vuttaṃ ‘‘dujjānaṃ kho’’tiādi.
于“见”等中,执取“必定如此”的看法与固执,即是邪见。与此邪见相应的前行分——以审虑而勉强接受“必定如此”,即是“堪忍”。同样的喜好,即是“乐欲”。“异”等,是对这些见等加以分别显示。其中,“异”:如在圣者律中,不落于两边,依中道而见;与此中道见相异的,即是“异”。“他者”:指在胜义上真实存在的蕴、处等,以及它们的无常等性质;与这些真实法相异的,即是在胜义上根本不存在、却被他们计执为常等的“我”。他们对这些内容既堪忍又喜好。“系属、随属、致力”,故说“已系属、已致力”。这是就游方者的行道而说,也就是那些思惟胜义之类的游方者的修行方式。这法的特性实在难以了知,因为要辨明“这是胜义,这是世俗”,对你而言极为困难。既然此理难知,暂且放下,我先以此义理去请问世尊。如此思惟后,为显示他的做法,故说:“时,游方者……”等。“或为想之异者”:意思是,我的本质是与想的本质不同的另一种本质。“其”:指他自己的。
Diṭṭhiādīsu ‘‘evameta’’nti dassanaṃ abhinivisanaṃ diṭṭhi. Tassā eva pubbabhāgabhūtaṃ ‘‘evameta’’nti nijjhānavasena khamanaṃ khanti. Tathā rocanaṃ ruci. ‘‘Aññathā’’tiādi tesaṃ diṭṭhiādīnaṃ vibhajitvā dassanaṃ. Tattha aññathāti yathā ariyavinaye antadvayaṃ anupaggamma majjhimā paṭipadāvasena dassanaṃ hoti, tato aññathāyeva. Aññadevāti yaṃ paramatthato vijjati khandhāyatanādi, tassa ca aniccatādi, tato aññadeva paramatthato avijjamānaṃ attānaṃ sassatādi te khamati ceva ruccati ca. Āyuñjanaṃ anuyuñjanaṃ āyogo, tenāha ‘‘yuttapayuttatā’’ti. Paṭipattiyāti paramattacintanādiparibbājakapaṭipattiyā . Dujjānametaṃ dhammataṃ tvaṃ ‘‘ayaṃ paramattho, ayaṃ sammutī’’ti imassa vibhāgassa dubbibhāgattā. ‘‘Yadi etaṃ dujjānaṃ, taṃ tāva tiṭṭhatu, imaṃ panatthaṃ bhagavantaṃ pucchissāmī’’ti cintetvā yathā paṭipajji, taṃ dassetuṃ ‘‘atha paribbājako’’tiādi vuttaṃ. Añño vā saññatoti saññāsabhāvato añño sabhāvo vā attā hotūti attho. Assāti attano.
「世间」:在此处可见福与罪及其异熟,故称为世间,即“我”。此“我”被执取为造作者与感受者。「恶见」:指“我与世间是常”等(长部1.31;优陀那55)方式转起的恶见。因为这种见并非依止于现法利益等义,它不会导向那些利益。如果某物能带来某种利益,才可称为依止于它,就如福德与智慧资粮那样。由此,也应当知道,这种见并不依止于正法。「梵行之始」:即初梵行,也就是初梵行本身,就像说“律就是律者”那样(律藏义注21);所以说“所谓三学……”等。对于邪见的固执,能在轮回的轮转中引生厌离、离贪、灭、止息,因为它是轮转内部的东西,并且与轮转紧密相连。同样,也应当知道它并不能引生证知、正觉、涅槃。「为了证知」:依遍知智而证知,这就是对轮回的现观,所以说“为了现观”。「为了正觉」:依遍知现观而通达。
Lokīyati dissati ettha puññapāpaṃ, tabbipāko cāti loko, attā. So hissa kārako, vedako cāti icchito. Diṭṭhigatanti ‘‘sassato attā ca loko cā’’tiādi (dī. ni. 1.31; udā. 55) nayappavattaṃ diṭṭhigataṃ. Na hesa diṭṭhābhiniveso diṭṭhadhammikādiatthanissito tadasaṃvattanato. Yo hi tadāvaho, so taṃnissitoti vattabbataṃ labheyya yathā taṃ puññañāṇasambhāro. Eteneva tassa na dhammanissitatāpi saṃvaṇṇitā daṭṭhabbā. Ādibrahmacariyassāti ādibrahmacariyaṃ, tadeva ādibrahmacariyakaṃ yathā ‘‘vinayo eva venayiko’’ti, (pārā. aṭṭha. 21) tenāha ‘‘sikkhattayasaṅkhātassā’’tiādi. Diṭṭhābhinivesassa saṃsāravaṭṭe nibbidāvirāganirodhupasamāsaṃvattanaṃ vaṭṭantogadhattā, tassa vaṭṭasambandhanato ca. Tathā abhiññāsambodhanibbānāsaṃvattanañca daṭṭhabbaṃ. Abhijānanāyāti ñātapariññāvasena abhijānanatthāya. Sambujjhanatthāyāti tīraṇapahānapariññāvasena sambodhanatthāyāti vadanti. Abhijānanāyāti abhiññāpaññāvasena jānanāya, taṃ pana vaṭṭassa paccakkhakaraṇameva hotīti āha ‘‘paccakkhakiriyāyā’’ti. Sambujjhanatthāyāti pariññābhisamayavasena paṭivedhāya.
虽然贪爱本质是苦,但因其作为集已被单独执取,故此处说‘除了贪爱’。‘令生起’:即令其生起。贪爱令苦生起时,是与无明等其他缘共同作用,并非单独生起,故说‘有缘’。两种之无转起:指苦与集两种法的无转起之因。此中‘无转起’,意为苦与集不再转起,或于其中所证得的,即名无转起。苦之灭尽即是涅槃,那是应趣向、应证得的境界;为此目标而修的道,即是趣苦灭之道。‘道之显现’:即最上道的生起。‘果之证得’:即无学果的证得。‘以……为相’:即以那种趣行的相状为特征。
Kāmaṃ taṇhāpi dukkhasabhāvā, tassā pana samudayabhāvena visuṃ gahitattā ‘‘taṇhaṃ ṭhapetvā’’ti vuttaṃ. Pabhāvanato uppādanato. Dukkhaṃ pabhāventīpi taṇhā avijjādipaccayantarasahitā eva pabhāveti, na kevalāti āha ‘‘sappaccayā’’ti. Ubhinnaṃ appavattīti ubhinnaṃ appavattinimittaṃ, nappavattanti ettha dukkhasamudayā etasmiṃ vā adhigateti appavatti. Dukkhanirodhaṃ nibbānaṃ gacchati adhigacchati, tadatthaṃ paṭipadā cāti dukkhanirodhagāminīpaṭipadā. Maggapātubhāvoti aggamaggasamuppādo. Phalasacchikiriyāti asekkhaphalādhigamo. Ākāranti taṃ gamanaliṅgaṃ.
421‘善刺’:从各方面抑制而穿刺、射入;此处‘语’为具格,故译为‘以语刺’。‘遍充’:从各方面猛烈刺击。他们如同用百数尖刺,以言语之刺刺击了三万游方者。所谓‘自性存在者’:指在究竟意义上可证得者,不同于‘自然’等不可证得。‘实’:即真实。‘如’:即不颠倒。‘于出世间法中’:这处是处格,意谓以那些法为对象。‘住立自性’:即固定不变的自性,能生起那些法。所谓‘出世间法决定’:由证得出世间法的决定而成为决定,故说‘诸佛……’等。所谓‘如是类’:即如‘法住性’等所说的那一类。
421. Samantato niggaṇhanavasena todanaṃ vijjhanaṃ sannitodakaṃ, vācāyāti ca paccatte karaṇavacananti āha ‘‘vacanapatodenā’’ti. Sajjhabbharitanti samantato bhusaṃ aritaṃ akaṃsūti satamattehi tuttakehi viya tiṃsasatamattā paribbājakā vācāpatodanehi tudiṃsu sabhāvato vijjamānanti paramatthasabhāvato upalabbhamānaṃ, napakatiādi viya anupalabbhamānaṃ. Tacchanti saccaṃ. Tathanti aviparītaṃ lokuttaradhammesūti visaye bhummaṃ te dhamme visayaṃ katvā. Ṭhitasabhāvanti avaṭṭhitasabhāvaṃ, taduppādakanti attho. Lokuttaradhammaniyāmatanti lokuttaradhammasampāpananiyāmena niyataṃ, tenāha ‘‘buddhānañhī’’tiādi. Edisāti ‘‘dhammaṭṭhitata’’ntiādinā vuttappakārā.
心、哈提舍利弗、布咤婆楼事的注释
Cittahatthisāriputtapoṭṭhapādavatthuvaṇṇanā
422‘于微细义理之间’:指在蕴、处等需要微细智慧行境的法中。‘善巧’:此人过去已于佛陀教法中有所修习,因而善巧。他在家时曾听闻赞叹出家功德的言论,反令一位持戒比丘还俗;如今自己虽为持戒者,却又六度还俗。果报确与业相符。所谓‘因大弟子所说’:是以摩诃俱絺罗长老所作的贬抑言论为缘由。‘不能安住’:即不能于教法中安立。
422.Sukhumesu atthantaresūti khandhāyatanādīsu sukhumañāṇagocaresu dhammesu. Kusaloti pubbe buddhasāsane kataparicayatāya cheko ahosi. Gihibhāve ānisaṃsakathāyakathitattā sīlavantassa bhikkhuno tathā kathanena vibbhamane niyojitattā idāni sayampi sīlavā eva hutvā cha vāre (dha. pa. aṭṭha. 37; jā. aṭṭha. 1.1.69) vibbhami. Kammasarikkhakena hi phalena bhavitabbaṃ. Mahāsāvakassa kathiteti mahāsāvakassa mahākoṭṭhikattherassa apasādanakathitanimittaṃ. Patiṭṭhātuṃ asakkontoti sāsane patiṭṭhaṃ laddhuṃ asakkonto.
423「由于没有慧眼」:即由于缺乏能分辨善说与不善说、如理与不如理的慧眼。所谓「有眼者」:为了说明此处是因为何种眼而称人为‘有眼者’,故说出「善说」等语。「一部分」:即单一的,意指其以导向涅槃为决定性。「安立」:即确定。「非一部分」:即非单一的、非决定性的,意指并非以导向涅槃为决定性,而是属于轮回的。
423.Paññācakkhuno natthitāyāti suvuttaduruttasamavisamadassanasamatthapaññācakkhuno abhāvena . Cakkhumāti ettha yādisena cakkhunā puriso ‘‘cakkhumā’’ti vutto, taṃ dassetuṃ ‘‘subhāsitā’’tiādi vuttaṃ. Ekakoṭṭhāsāti ekantikā, nibbānāvahabhāvena nicchitāti adhippāyo. Ṭhapitāti vavatthāpitā. Na ekakoṭṭhāsā na ekantikā, na nibbānāvahabhāvena nicchitā vaṭṭantogadhabhāvatoti adhippāyo.
决定法注释
Ekaṃsikadhammavaṇṇanā
425问过「为何开始」的缘由后,便以「为了显示非导出性」这一目的而作答。因为当果得以成就时,因的成就也就随之确立了。「所施设的终结」中的「终结」:指解脱,因为由此能到达轮回之苦的尽头,故称‘终结’。这里是用省略后分的方式,以‘终结’来指称通往终结的道路,因为此处讨论的是该道的非导出性或导出性,而非终结本身。或者,「出离」即是出去、出离,意思是轮回之苦的止息;出离本身就是导出,非导出就是非导出,那个状态就是非导出性,应当理解为‘为了显示它’。所谓「如是」:这是仅就‘涅槃、涅槃’这一说法的共相而取,并非从究竟义上说的,因为在他们的教法中,那时并无涅槃的安立可得,所以才说「而这并非导出」等。所谓「依世间塔等」:「等」字应知包含了以下这些——认为‘另一人、另一自性’有别即是解脱;远离觉等功德、自性独存即是解脱;由不沉没于身转、趣、生、结而称为无转起的解脱;通过祭祀和他人之力与天共处为解脱;相近为解脱;结合为解脱等类。所谓「依所施设而转」:是指按照他们所施设的方式并不能导出,即以他们所说‘应当到达’的方式去安立,并不能到达。
425. ‘‘Kasmā ārabhī’’ti kāraṇaṃ pucchitvā ‘‘aniyyānikabhāvadassanattha’’nti payojanaṃ vissajjitaṃ. Sati hi phalasiddhiyaṃ hetusiddhoyeva hotīti. Paññāpitaniṭṭhāyāti paveditavimuttimaggassa, vaṭṭadukkhapariyosānaṃ gacchati etāyāti ‘‘niṭṭhā’’ti vimutti vuttā. Niṭṭhāmaggo hi idha uttarapadalopena ‘‘niṭṭhā’’ti vutto. Tassa hi aniyyānikatā, niyyānikatā ca vuccati, na niṭṭhāya. Niyyānaṃ vā niggamanaṃ nissaraṇaṃ, vaṭṭadukkhassa vupasamoti attho. Niyyānameva niyyānikaṃ, na niyyānikaṃ aniyyānikaṃ, so eva bhāvo aniyyānikabhāvo, tassa dassanatthanti yojetabbaṃ. ‘‘Eva’’nti ‘‘nibbānaṃ nibbāna’’nti vacanamattasāmaññaṃ gahetvā vadati, na pana paramatthato tesaṃ samaye nibbānapaññāpanassa labbhanato, tena vuttaṃ ‘‘sā ca na niyyānikā’’tiādi. Lokathūpikādivasenāti ettha ādi-saddena ‘‘añño puriso, aññā pakatī’’ti pakatipurisantarāvabodho mokkho, buddhiādiguṇavinimuttassa attano sakattani avaṭṭhānaṃ mokkho, kāyapavattigatijātibandhānaṃ appamajjanavasena appavatto mokkho, yaññehi jutena parena purisena salokatā mokkho, samīpatā mokkho, sahayogo mokkhoti evamādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo. Yathāpaññattāti paññattappakārā hutvā na niyyāti, yenākārena ‘‘niṭṭhā pāpuṇīyatī’’ti tehi paveditā, tenākārena tassā appattabbato na niyyāti. Paṇḍitehi paṭikkhittāti ‘‘nāyaṃ niṭṭhā paṭipadā vaṭṭassa anatikkamanato’’ti buddhādīhi paṇḍitehi paṭikkhittā. Nivattatīti paṭikkhepassa kāraṇavacanaṃ, tasmā tehi paññattā niṭṭhā paṭipadā na niyyāti, aññadatthu taṃsamaṅginaṃ puggalaṃ saṃsāre eva paribbhamāpentī nivattati.
「胜了知」:即现量的了知,因其为量中之最胜者;其余如推理等,则与疑惑相连,故说「知者、见者」。在此,是以‘见’来简别‘知’。这句话的意思是:你们对于那一向乐的世间,是否有现量的如实知见?‘知’是询问他们通过推理所把握的世间范畴,‘见’是询问现量所行的境界。此处话的意义即是:你们的世间是现量所知的,还是仅仅通过推理?
Padhānaṃ jānanaṃ nāma paccakkhato jānanaṃ tassa pamāṇajeṭṭhabhāvato, itarassa saṃsayānubaddhattāti vuttaṃ ‘‘jānaṃ passa’’nti. Tenettha dassanena jānanaṃ viseseti. Idaṃ vuttaṃ hoti – tumhākaṃ ekantasukhe loke paccakkhato ñāṇadassanaṃ atthīti. Jānanti vā tassa lokassa anumānavisayataṃ pucchati, passanti paccakkhato gocarataṃ. Ayañhettha attho – api tumhākaṃ loko paccakkhato ñāto, udāhu anumānatoti.
因为世间中现量呈现的事物由根门而明显可知,故说‘曾经见过的’等。‘曾经见过的’:指过去以见——即现量及随之而起的智慧——所把握的。这样,‘身体形态等’的说法便得以成立。所谓‘appāṭihīrakaṃ taṃ’,是省略鼻音后的指示,此处解释为‘appāṭihīraṃ kataṃ’,意即没有神变的言论。能破斥他论,故称为神变;这种神变即是教诫神变,是较殊胜的言说。这里也将教诫神变称为‘pāṭihīrakaṃ’。‘非神变’即无神变,因为他们所说的虽是较殊胜的言论,却仍有更殊胜的言论,所以说‘缺乏破斥’。因为有更殊胜的言论,就会被那些更殊胜的言论所破斥、推翻。正因为没有能摧破他论的导出之道,它即可被称为‘非导出’。
Yasmā loke paccakkhabhūto attho indriyagocarabhāvena pākaṭo, tasmā vuttaṃ ‘‘diṭṭhapubbānī’’tiādi. Diṭṭhapubbānīti diṭṭhavā, dassanabhūtena, tadanugatena ca ñāṇena gahitapubbānīti attho. Evañca katvā ‘‘sarīrasaṇṭhānādīnī’’ti vacanaṃ samatthitaṃ hoti. ‘‘Appāṭihīraka ta’’nti anunāsikalopaṃ katvā niddesoti āha ‘‘appāṭihīrakaṃ ta’’nti ‘‘appāṭihīraṃ kata’’nti evamettha vaṇṇenti. Paṭipakkhaharaṇato paṭihāriyaṃ, tadeva pāṭihāriyaṃ, uttaravirahitaṃ vacanaṃ. Pāṭihāriyamevettha ‘‘pāṭihīraka’’nti vā vuttaṃ. Na pāṭihīrakaṃ appāṭihīrakaṃ parehi vuccamānauttarehi sauttarattā, tenāha ‘‘paṭiharaṇavirahita’’nti. Sauttarañhi vacanaṃ tena uttarena paṭihārīyati ativiparivattīyati. Tato eva niyyānassa paṭiharaṇamaggassa abhāvato ‘‘aniyyānika’’nti vattabbataṃ labhati.
426‘姿态’指优雅的动作。‘威仪’指诸如结发、持衣等仪态的差别,或是衣着的安排。这里的‘等’字应理解为还包括‘举止’等。‘举止’则应理解为机巧善能。
426.Vilāso līḷā. Ākappo kesabandhavatthaggahaṇaṃ ādiākāraviseso, vesasaṃvidhānaṃ vā. Ādi-saddena bhāvādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo. ‘‘Bhāvo’’ti ca cāturiyaṃ veditabbaṃ.
三种获得自身的注释
Tayoattapaṭilābhavaṇṇanā
428‘自我’:因‘我慢安立于此’,故称为自我,也就是‘有身’。因此‘获得自身’即获得有身。‘显示欲有’:指其显示欲有,因为其他两者(色有、无色有)依此而有身,且欲有较为粗显。‘显示色有’:因由禅那之心所生,以有色身而可被认知,故说显示色有。所谓‘杂染法’,是指十二种不善心的生起;离此则无任何杂染。所谓‘清净法’,是指止与观;依止与观能成就一切心的清净。
428. Āhito ahaṃ māno etthāti attā, attabhāvoti āha ‘‘attapaṭilābhoti attabhāvapaṭilābho’’ti. Kāmabhavaṃ dasseti tassa itaradvayattabhāvato oḷārikattā. Rūpabhavaṃ dasseti jhānamanena nibbattaṃ hutvā rūpībhāvena upalabbhanato. Saṃkilesikā dhammā nāma dvādasa akusalacittuppādā tadabhāve kassaci saṃkilesassāpi asambhavato. Vodāniyā dhammā nāma samathavipassanā tāsaṃ vasena sabbaso cittavodānassa sijjhanato.
429若不彻底断除对立之法,无过失法则任何时处皆无从圆满、广大;唯有彻底断除,方有可能。因此,此处所取的是道智与果智,以此二智一旦圆满,便毕竟不退失。“新生之喜”指刚生起、尚未数数修习、力量薄弱的喜。“强盛之喜”指已数数生起、得到修习,并成为更上殊胜证得之缘的坚固喜。至于“我等所说”等,略义为:我等所说的那种住——以断除杂染法、增长清净法为极成,以慧的圆满与广大为体,即于此有身中,依不依他之智现量成就而住——对我那位依此所说方式而住的说法比丘,由喜的滋养,当有喜生起。而引发此喜的缘,是二种轻安、极为现前的念、达到顶点的智,以及那如实的境界。因其寂静、殊妙,故是无热恼、不共其余的安稳之住,堪称“乐住”。
429. Paṭipakkhadhammānaṃ asamucchede pana na kadācipi anavajjadhammānaṃ pāripūrī, vepullaṃ vā sambhavati, samucchede pana sati eva sambhavatīti maggapaññāphalapaññā-ggahaṇaṃ. Tā hi sakiṃ paripuṇṇā paripuṇṇā eva aparihānadhammattā. Taruṇapītīti uppannamattā aladdhāsevanā dubbalā pīti. Balavatuṭṭhīti punappunaṃ uppattiyā laddhāsevanā uparivisesādhigamassa paccayabhūtā thiratarā pīti. ‘‘Yaṃ avocumhā’’tiādīsu ayaṃ saṅkhepattho – yaṃ vohāraṃ ‘‘saṃkilesikavodāniyadhammānaṃ pahānābhivuddhiniṭṭhaṃ paññāya pāripūrivepullabhūtaṃ imasmiṃyeva attabhāve aparappaccayena ñāṇena paccakkhato sampādetvā viharissatī’’ti kathayimha. Tattha tasmiṃ vihāre tassa mama ovādakarassa bhikkhuno evaṃ vuttappakārena viharaṇanimittaṃ pamodappabhāvitā pīti ca bhavissati, tassā ca paccayabhūtaṃ passaddhidvayaṃ sammadeva upaṭṭhitā sati ca ukkaṃsagataṃ ñāṇañca tathābhūto ca so vihāro. Santapaṇītatāya atappako anaññasādhāraṇo sukhavihāroti vattabbataṃ arahatīti.
初禅刚证得时,喜因处于低劣状态而微弱,属“欢悦”一类;然而当此禅被善加修习、纯熟之后,喜便成为殊胜、有力、功用圆满的喜,故说“初禅中欢悦等六法可得”。“乐住”一词,此处指定。也有论师认为是指乐被取用;依他们的见解,由于寂静之乐,第四禅中的舍被许为“乐”,故说“同样,于第四禅……”。欢悦退转,是指那称为微弱之喜的欢悦在六法中减退、衰损。第二禅由于没有寻与伺的动摇,喜始终强而有力,不似初禅那样有时微弱。“纯观”即指作为基楚的禅那;此处未说明更高的道,唯说以观为根基的禅那。“将观与四道合说”的意思是:先说明诸禅是观的基础,再说明以观为前导的四道。此处所说明的是第四禅的果等至,并未说明初禅等之果等至,唯说明了第四禅的果等至。将欢悦作为喜的同义词:因为两种喜不会在同一心生起中同时出现,故将欢悦作为喜的异名。由于喜与乐并未舍离,且“乐住”是指特别殊胜的乐住,因此被称为第二禅的果等至。当然,初禅中也有喜与乐可得,但因为寻与伺的扰动,它们不寂静、不殊胜;而此处所要求的,正是寂静与殊胜。
Paṭhamajjhāne paṭiladdhamatte hīnabhāvato pīti dubbalā pāmojjapakkhikā, suvibhāvite pana tasmiṃ paguṇe sā paṇītā balavabhāvato paripuṇṇakiccā pītīti vuttaṃ ‘‘paṭhamajjhāne pāmojjādayo chapi dhammā labbhantī’’ti. ‘‘Sukho vihāro’’ti iminā samādhi gahito. Sukhaṃ gahitanti apare, tesaṃ matena santasukhatāya upekkhā catutthajjhāne ‘‘sukha’’nti icchitā, tenāha ‘‘tathā catutthe’’tiādi. Pāmojjaṃ nivattatīti dubbalapītisaṅkhātaṃ pāmojjaṃ chasu dhammesu nivattati hāyati. Vitakkavicārakkhobhavirahena dutiyajjhāne sabbadā pīti balavatī eva hoti, na paṭhamajjhāne viya kadāci dubbalā. Suddhavipassanā pādakajjhānamevāti upari maggaṃ akathetvā kevalaṃ vipassanāpādakajjhānaṃ kathitaṃ. Catūhi maggehi saddhiṃ vipassanā kathitāti vipassanāya pādakabhāvena jhānāni kathetvā tato paraṃ vipassanāpubbakā cattāropi maggā kathitāti attho. Catutthajjhānikaphalasamāpatti kathitāti paṭhamajjhānikādikā phalasamāpattiyo akathetvā catutthajjhānikā eva phalasamāpatti kathitā. Pītivevacanameva katvāti dvinnaṃ pītīnaṃ ekasmiṃ cittuppāde anuppajjanato pāmojjaṃ pītivevacanameva katvā. Pītisukhānaṃ apariccattattā, ‘‘sukho ca vihāro’’ti sātisayassa sukhavihārassa gahitattā ca dutiyajjhānikaphalasamāpatti nāma kathitā. Kāmaṃ paṭhamajjhānepi pītisukhāni labbhanti, tāni pana vitakkavicārakkhobhena na santapaṇītāni, santapaṇītāni ca idhādhippetāni.
432-437‘为显明’是阐明、依自相施设的意思,所以说‘此即是彼’等。‘那’指粗的自身。‘有回应’是指他人诘问时,能有答辩、有所回应。‘虚妄’就是不真实、不存在。‘所谓彼’就是指那个自身。‘于彼时存在’是说它在那个现在的时间存在。只是以表述的方式交付说‘自身’,并没有把它的自相单独抽离出来显示。此处的诸法是指色等,也就是说,在这个世间,色、受等是真实自性的法。而‘自身’则是依那些色等的五蕴而施设的概念,所以说‘这只是一种名称而已’。‘依名称施设’是指仅仅成为一种名称的施设。
432-437.Vibhāvanatthoti pakāsanattho sarūpato nirūpanattho, tenāha ‘‘ayaṃ so’’tiādi. Nanti oḷārikaṃ attapaṭilābhaṃ. Sappaṭiharaṇanti parena coditavacanena saparihāraṃ sauttaraṃ. Tucchoti musā abhūto. Svevāti so eva attapaṭilābho. Tasmiṃ samaye hotīti tasmiṃ paccuppannasamaye vijjamāno hoti. Attapaṭilābhotveva niyyātesi, na naṃ sarūpato nīharitvā dassesi. Rūpādayo cettha dhammāti rūpavedanādayo eva ettha loke sabhāvadhammā. Attapaṭilābhoti pana te rūpādike pañcakkhandhe upādāya paññatti, tenāha ‘‘nāmamattameta’’nti. Nāmapaṇṇattivasenāti nāmabhūtapaññattimattatāvasena.
438如此说后,即通过“于何时……”等说明了“自身只是依于色等而施设的概念”这一义理,复以反问的方式加以解明:如同他人将会发问那样,依时间差别而提出问题,再通过阐明义理以解除疑惑。“于彼时真实有”是指:在那个过去的时间,因有能取的缘故,可以说它如同真实存在一般;但它并非未来或现在的自身,因为在那个时间,那些能取并不存在。“那些过去的法”,是指在过去时成为过去自身之所取的色等法;那些法现在并不存在,因为已经灭尽,因此它们被称为“曾有”。所以,那个自身仅在那个时间才可得。那个由取所构成的“我”的自身,也只有在那个过去的时间是真实的,犹如现前存在一般。对于未来和现在的法——即成为所取的未来与现在的色法——因为在那过去时并不存在,所以依于那些所取的未来与现在的自身,在那过去时便是虚妄、空洞、不真实、不存在的。这意思是说,它仅仅是名称而已。之所以承认有“自身”,是因为在究竟意义上并不可得。
438.Evañcapana vatvāti ‘‘attapaṭilābhoti rūpādike upādāya paññattimatta’’nti imamatthaṃ ‘‘yasmiṃ citta samaye’’tiādinā vatvā. Paṭipucchitvā vinayanatthanti yathā pare puccheyyuṃ, tenākārena kālavibhāgato paṭipadāni pucchitvā tassa atthassa ñāpanavasena vinayanatthaṃ. Tasmiṃ samaye sacco ahosīti tasmiṃ atītasamaye upādānassa vijjamānatāya saccabhūto vijjamāno viya vattabbo ahosi, na pana anāgato idāni paccuppanno vā attapaṭilābho tadupādānassa tadā avijjamānattā. Ye te atītā dhammā atītasamaye atītattapaṭilābhassa upādānabhūtā rūpādayo. Te etarahi natthi niruddhattā. Tato eva ahesunti saṅkhyaṃ gatā. Tasmāti tasmiṃyeva samaye labbhanato. Sopi tadupādāno me attapaṭilābho tasmiṃyeva atītasamaye sacco bhūto vijjamāno viya ahosi. Anāgatapaccuppannānanti anāgatānañceva paccuppannānañca rūpadhammānaṃ upādānabhūtānaṃ tadā tasmiṃ atītasamaye abhāvā tadupādāno anāgato paccuppanno ca attapaṭilābho tasmiṃ atītasamaye mogho tuccho musā natthīti attho. Nāmamattamevāti samaññāmattameva. Attapaṭilābhaṃ paṭijānāti paramatthato anupalabbhamānattā.
以“此即理趣”指出这样的义理:那些未来的法,现在并不存在,但将来会被称为“将有”,因此,那个我的自身也唯有在那个未来的时候才是真实。而过去与现在的法,在那未来时并不存在,所以在那时,过去是虚妄的,现在也是虚妄的。这些现在的法,现在存在,所以现在这个我的自身是真实的。而过去与未来的法,现在不存在,所以在这现在时,过去是虚妄的,未来也是虚妄的。如此,从义理上说,只是以名称的方式承认“自身”而已——这就是此处所指出的义理。
‘‘Eseva nayo’’ti iminā ye te anāgatā dhammā, te etarahi natthi, ‘‘bhavissantī’’ti pana saṅkhyaṃ gamissanti, tasmā sopi me attapaṭilābho tasmiṃyeva samaye sacco bhavissati. Atītapaccuppannānaṃ pana dhammānaṃ tadā abhāvā tasmiṃ samaye mogho atīto mogho paccuppanno. Ye ime paccuppannā dhammā, te etarahi atthi, tasmā yoyaṃ me attapaṭilābho, so idāni sacco. Atītānāgatānaṃ pana dhammānaṃ idāni abhāvā tasmiṃ samaye mogho atīto mogho anāgatoti evaṃ atthato nāmamattameva attapaṭilābhaṃ paṭijānātīti imamatthaṃ atidisati.
439-443“合会”意为会合一处。当有乳时,即是在某一时刻,依止那名为“生缘”的特定所取,而安立“乳”的施设。在那时刻……乳的施设不会转变成酪,因为乳施设所依的所取,并非酪等施设的所取。世间的每一种名称都有其所固定的所依基础,故说“缘于什么法”等。此处,依之而计量、指认,故名为“施设”;依之而分别解说,故名为“语词”;依之而命名,故名为“名”;依之而称呼,故名为“称呼”,其实质即是施设。此理普遍适用,借由“于何时”等对乳所说的道理,亦类推至酪等。
439-443.Saṃsanditunti samānetuṃ. Yasmiṃ samaye khīraṃ hotīti yasmiṃ kāle bhūtupādāyasaññitaṃ upādānavisesaṃ upādāya khīrapaññatti hoti. Na tasmiṃ…pe… gacchati khīrapaññattiupādānassa dadhiādipaññattiyā anupādānato. Paṭiniyatavatthukā hi ekā lokasamaññā, tenāha ‘‘ye dhamme upādāyā’’tiādi. Tattha saṅkhāyati etāyāti saṅkhā, paññatti. Niddhāretvā vacanti vadanti etāyāti nirutti. Namanti etenāti nāmaṃ. Voharanti etenāti vohāro, paññattiyeva. Esa nayo sabbatthāti ‘‘yasmiṃ samaye’’tiādinā khīre vuttanayaṃ dadhiādīsu atidisati.
“仅是共许而已”的意思是:如同“这是乳,这是酪”等说法,对于世间辗转流传的、关于这些四大所造色差别的施设,并不排斥,只是随顺共许。同样地,基于由不同缘所区分的色等蕴的集合,而有“粗的自身”、“意所成自身”、“无色自身”等种种共认之说,这些都只是随顺共许而已。除了这些依所取而立的施设,并不存在任何离于施设的其他实体或意义,这便是这句话的义理。“仅是语词而已”,意指这些仅是依于声音和言词而理解的方便。就像“有情”、“触”等,都是在获取声音之后,以渗透其中的施设概念为入口,进而了知其含义。“仅是语道而已”,是它的同义词。“仅是称呼而已”,就是像那样、那样地称呼而已。“仅是名称施设而已”,也是它的同义词,即只是对某某名称的安立与说明而已。所有这一切,不论是“自身”、“有情”还是“人”,都仅仅是称呼而已。因为从究竟义上来说,是不可得的。所以说:“由于在究竟义上,有情并不存在”等等。
Samanujānanamattakānīti ‘‘idaṃ khīraṃ, idaṃ dadhī’’tiādinā tādise bhūtupādāyarūpavisese loke paramparābhataṃ paññattiṃ appaṭikkhipitvā samanujānanaṃ viya paccayavisesavisiṭṭhaṃ rūpādikhandhasamūhaṃ upādāya ‘‘oḷāriko attapaṭilābho’’ti ca ‘‘manomayo attapaṭilābho’’ti ca ‘‘arūpo attapaṭilābho’’ti ca tathā tathā samanujānanamattakāni, na ca tabbinimutto upādānato añño koci attho atthīti attho. Niruttimattakānīti saddaniruttiyā gahaṇūpāyamattakāni. ‘‘Satto phassoti hi saddaggahaṇuttarakālaṃ tadanuviddhapaṇṇattiggahaṇamukheneva tadatthāvabodho. Vacanapathamattakānīti tasseva vevacanaṃ. Vohāramattakānīti tathā tathā vohāramattakāni. Nāmapaṇṇattimattakānīti tasseva vevacanaṃ, taṃtaṃnāmapaññāpanamattakāni. Sabbametanti ‘‘attapaṭilābho’’ti vā ‘‘satto’’ti vā ‘‘poso’’ti vā sabbametaṃ vohāramattakaṃ paramatthato anupalabbhanato, tenāha ‘‘yasmā paramatthato satto nāma natthī’’tiādi.
如果真是这样,为什么诸佛也使用这些言说呢?他解答道:“然而,诸佛有两种言说……”依世间共许而作的言说,即是「共许说」。关于究竟义——也就是如实自性之法——而作的言说,即是「究竟说」。像“无常”等这类说法,因为依附于究竟义,所以也算作究竟说。因为只有究竟义的法,才会被称为“无常、苦、无我”,而世间的共许法是不会被这样称呼的。为什么诸佛的教说会有这两种展现呢?此处说明了原因:“其中,凡……”等。正因为依靠究竟说才能现证真理,而四圣谛的教导又是达到了顶点的教说,所以,世尊即使为了顺应所度化的补特伽罗而宣说共许说,归根结底也是在说究竟说。因此说:“世尊从最初……即说究竟说”。因而说“如是”等。这样一来,有时为了契合补特伽罗的意乐,会以共许说为前导,再宣说究竟说;有时则会以究竟说为前导,然后宣说共许说。这显示了善于调伏所化众生的导师,如何随所化众生的意乐而有种种不同的教说展现。然而,在一切情况下,世尊都从未离开过法性,只是随顺了共许;也从未舍弃过共许。
Yadi evaṃ kasmā taṃ buddhehipi vuccatīti āha ‘‘buddhānaṃ pana dve kathā’’tiādi. Sammutiyā vohārassa kathanaṃ sammutikathā. Paramatthassa sabhāvadhammassa kathanaṃ paramatthakathā. Aniccādikathāpi paramatthasannissitakathā paramatthakathāti katvā paramatthakathā. Paramatthadhammo hi ‘‘anicco, dukkho, anattā’’ti ca vuccati , na sammutidhammo. Kasmā panevaṃ duvidhā buddhānaṃ kathāpavattīti tattha kāraṇamāha ‘‘tattha yo’’tiādinā. Yasmā paramatthakathāya saccasampaṭivedho, ariyasaccakathā ca sikhāppattā desanā, tasmā vineyyapuggalavasena sammutikathaṃ kathentopi bhagavā paramatthakathaṃyeva kathetīti āha ‘‘tassa bhagavā āditova…pe… kathetī’’ti, tenāha ‘‘tathā’’tiādi, tenassa katthaci sammutikathāpubbikā paramatthakathā hoti puggalajjhāsayavasena, katthaci paramatthakathāpubbikā sammutikathā. Iti vineyyadamanakusalassa satthu vineyyajjhāsayavasena tathā tathā desanāpavattīti dasseti. Sabbattha pana bhagavā dhammataṃ avijahanto eva sammutiṃ anuvattati, sammutiṃ apariccajantoyeva dhammataṃ vibhāveti, na tattha abhinivesātidhāvanāni. Vuttañhetaṃ ‘‘janapadaniruttiṃ nābhiniviseyya, samaññaṃ nātidhāveyyā’’ti.
先建立世间共许再说法,主要是为了顺应所化者的根机,也是诸佛通常的做法。为带理由说明此义,他说道:“然而,由于自然……”。或许会问:共许从究竟义上并非真实存在,因此便是不实的吗?诸佛为何宣说它呢?他回答:“即使是宣说共许说,……”。意指:那些话也是真实的,如实不虚。那些话所显现的即是其自身,也就是具有共许状态的自性。所以说:“不是妄语”。至于究竟义本身的真实不虚,那更是不必说了。
Paṭhamaṃ sammutiṃ katvā kathanaṃ pana veneyyavasena yebhuyyena buddhānaṃ āciṇṇanti taṃ kāraṇena saddhiṃ dassento ‘‘pakatiyā panā’’tiādimāha. Nanu ca sammuti nāma paramatthato avijjamānattā abhūtā, taṃ kathaṃ buddhā kathentīti āha ‘‘sammutikathaṃ kathentāpī’’tiādi. Saccamevāti tathameva. Sabhāvamevāti sammutibhāvena taṃsabhāvameva, tenāha ‘‘amusāvā’’ti. Paramatthassa pana saccādibhāve vattabbameva natthi.
那么,共许与究竟义有何差别呢?当某物被打破,或以智慧在心中解析成各个部分时,原先的概念便不复存在——如瓶、布等即属此类,这便是「共许」;反之,则是「究竟义」。因为对于坚硬、触感等基本特性,无法再用这种方法分解而令其概念消失。尽管如此,依前所述之理,共许本身也具有真实的自性,因此说:“他说了两种谛……”等。
Imesaṃ pana sammutiparamatthānaṃ ko viseso? Yasmiṃ bhinne, buddhiyā vā avayavavinibbhoge kate na taṃsaññā, so ghaṭapaṭādippabhedo sammuti, tabbipariyāyato paramattho. Na hi kakkhaḷaphusanādisabhāve ayaṃ nayo labbhati. Evaṃ santepi vuttanayena sammutipi saccasabhāvā evāti āha ‘‘duve saccāni akkhāsī’’tiādi.
现在,为以道理显示这两种“谛”的真实性质,他诵出了“标示之语为谛”的偈颂。其中,说“标示之语”是“谛”,因其不欺诳。对此说了原因:“以世间共许为原因”。因为世间成立的共许,正是标示之语不欺诳的原因。最殊胜、最高的义理,即是「究竟义」,亦即诸法如实存在的自性。对此的言说也是“谛”,因为它如实、不欺诳地显现。对此说了原因:“是诸法的真实相”。意思是,那些具足自性的法,其真实不颠倒的本质,以能使人认知所指意义为相。
Idāni nesaṃ saccasabhāvaṃ kāraṇena dassento ‘‘saṅketavacanaṃ saccanti gāthamāha. Tattha saṅketavacanaṃ saccaṃ visaṃvādanābhāvato. Tattha hetumāha ‘‘lokasammutikāraṇa’’nti. Lokasiddhā hi sammuti saṅketavacanassa avisaṃvādanatāya kāraṇaṃ. Paramo uttamo attho paramattho, dhammānaṃ yathābhūtasabhāvo. Tassa vacanaṃ saccaṃ yāthāvato avisaṃvādanavasena ca pavattanato. Tattha kāraṇamāha ‘‘dhammānaṃ bhūtalakkhaṇa’’nti, sabhāvadhammānaṃ yo bhūto aviparīto sabhāvo, tassa lakkhaṇaṃ aṅganaṃ ñāpananti katvā.
如果如来正确觉悟了究竟谛并安住其中,却仍采用世间共称来说法,那么他与世间普通人有什么差别呢?由此他说:“如来以不执取而说的那些……”等。世间普通人因未断除执取,总是执著于“这是我的”等而说;如来则彻底断除了执取,毫不执取。然而,若不依靠世间共称,世间义理便无法被任何人理解,因此如来还是使用那些共称来说法。而且,当他这样宣说时,又能凭借自己的教化善巧,将可度化众生安立在究竟谛上。所谓“转离了之前的开示”,即是将先前进行到一半的论述加以转变与辨析,通过赞叹舍断了渴爱与慢的执取,以阿拉汉果为究竟终点而结束开示,这便称为「不执取」。至于此处未在义理上详细展开的部分,都容易理解。
Yadi tathāgato paramatthasaccaṃ sammadeva abhisambujjhitvā ṭhitopi lokasamaññaṃ gahetvāva vadati, ko ettha lokiyamahājanehi visesoti āha. ‘‘Yāhi tathāgato voharati aparāmāsa’’ntiādi. Lokiyamahājano appahīnaparāmāsattā ‘‘etaṃ mamā’’tiādinā parāmasanto voharati, tathāgato pana sabbaso pahīnaparāmāsattā aparāmasanto yasmā lokasamaññāhi vinā lokiyo attho loke kenaci duviññeyyo, tasmā tāhi taṃ voharati. Tathā voharanto eva ca attano desanāvilāsena veneyyasatte paramatthasacce patiṭṭhapeti. Desanaṃ vinivaṭṭetvāti heṭṭhā pavattitakathāya vinivaṭṭetvā vivecetvā desanaṃ ‘‘aparāmāsa’’nti taṇhāmānaparāmāsappahānakittanena arahattanikūṭena niṭṭhāpesi. Yaṃ yaṃ panettha atthato na vibhattaṃ, taṃ suviññeyyameva.