不放逸品杂事解说
Appamādāvaha pakiṇṇakaniddesa
于世间中,得以存在
种种生命形态。
执持生存却能舍离者,
于生存者中,他堪称明智者。
Saṃvijjanti dha lokasmiṃ, Bahū jīvitakappanā; Gahetvā patta muñcho yo, Jīvikānaṃ sa lāmako.
他们行持清净,严整无染,不耽著于欲乐享受;
并非出于畏惧,并非因债务所迫,亦非为谋求生计。
Sukulāca tadupagā, kāmabhogā napekkhino; Na bhayaṭṭā na iṇaṭṭā, neva ājīva kāraṇā.
若为在家者,不足以圆满修习无缺的梵行;
居家多迫隘,出家则无依无着。
Nālaṃva gihinā brahma, cariyāya akhaṇḍitaṃ; Gharāvāso tisambādho, pabbajjāva nirālayā.
脱离轮回泥沼,超越三界怖畏;
我开示此修行道,依之而行者即得证入。
Bhavapaṅkā pamuccāma, tivittiṇṇā bhayānakā; Paṭipatti yimāyāti, katvā tadupagā ime.
既已奋起,不应放逸,于所行法当善修持;
行法者安住于乐,于此世、彼世皆然。
Uttiṭṭhe nappamajjeyya, dhammaṃ caritaṃ sucare; Dhammacārī sukhaṃseti, asmiṃloke paramhica.
比丘啊,实为善来!已证得正自觉者之子的境界。
既离在家之缚,于教法中欢喜安乐。
Svāgatā vata tebhikkhū, pattā sambuddhaputta taṃ; Gihi bandhana pucchijja, sukhitā sāsane ratā.
这些具足殊胜功德者,实为善得而难得;
纵使舍弃大王国之位,亦不应自以为已得这些殊胜。
Katapuñña visesāva, ete suladdha dullabhā; Chaṭṭetvāpi mahārajjaṃ, nedisaṃ laddha maññadā.
愿善来者皆生善趣,放逸之人切莫堕于恶趣;
若行恶行,终当堕入三苦恶趣。
Svāgatā sugatī hontu, māduggatī pamādino; Dussīlā ce gamissanti, apāyaṃ tibhayānakaṃ.
既失在家之欲乐,复损沙门之性,
败散之际四处散落,犹如残炬般灭尽。
Gihibhogā parīhinno, sāmaññattañca dūbhato; Paridhaṃsamāno pakireti, chavālātaṃva nassati.
譬如不善握持之草,只会割伤手掌。
出家之道若行持不当,便会被拖入地狱。
Kuso yathā duggahito, hatthamevā nukantati; Sāmaññaṃ dupparāmaṭṭhaṃ, nirayā yupa kaḍḍhati.
一切懈怠堕落之业,无论染污或堕落之因纣,
梵行若杂染不纯,则无大果报。
Yaṃkiñci sithilaṃ kammaṃ, saṃkiliṭṭhañca yaṃkataṃ; Saṅkassaraṃ brahmacariyaṃ, nataṃhoti mahapphalaṃ.
当作应作之事,以坚定勇猛而精进。
游方者若懈怠,尘垢便更增。
Kariyāce kariyā venaṃ, daḷhamenaṃ parakkame; Sithilohi paribbajo, bhiyyo ākirate rajaṃ.
如是牟尼主所说,常忆念此而不违逆;
佛弟子当恒常以不退转之心而行。
Iti vuttaṃ munindena, nussaraṃ ani vattito; Sadā alina cittena, careyya buddhasāvako.
应以不净想遮止贪欲,以慈心遮止嗔恚;
纵以死为幢幡者,于正自觉者,亦怀锐利信心而礼敬。
Rāgaṃ asubhacintāya, dosaṃ mettāya vāraye; Maraṇena dhajaṃmānaṃ, sambuddhe tikkha saddhiko.
不净对治欲寻思,慈心对治嗔寻思;
应常以悲悯遮止害寻。
Asubhā kāmavitakkaṃ, mettā byāpāda takkitaṃ; Vihiṃsaṃ karuṇāyeva, nivāreyya sadāsato.
世尊远离一切烦恼,不为邪思惟所逼迫;
混迹于诸恶法之中,恒为恶趣之村民。
Buddhāṇatti sadātīto, micchāvitakka pīḷito; Pāpadhammehi saṃkiṇṇo, soniccāpāya gāmiko.
洗净染污之物,越过困厄与障碍;
能断邪思维,远诸恶道果。
Dhovitvā pattimalāni, punātikkama saṃvuto; Micchāvitakka sañchedī, dūro apāya gāmito.
漏尽即成自觉佛,导向出离无障碍。
于四无畏处,胜者作狮吼。
Khīṇāsavatta buddhattaṃ, niyyānika ntarā yikaṃ; Sīhanādaṃ catuṭṭhāne, vesārajjo jino nadi.
戒名为导向出离,犯戒即是障碍;
若心中生起障碍,即当安住于随顺。
Sīlaṃ niyyānikaṃ nāma, āpatti antarāyikaṃ; Antarāya manāpajja, niyyāneva patiṭṭhatu.
随顺之法为不净观,净想则为障碍;
若心生悦意之障,当安住于出离。
Niyyānikāca asubhā, subhasaññā ntarāyikā; Antarāya manāpajja, niyyāneva patiṭṭhatu.
虽犯种种罪,波罗夷则永断。
以此自制与誓愿,如具惭者而得清净。
Nānāpatti pakiṇṇopi, pārājikā vasesako; So mityatta paṇīdhīhi, lajjīyeva visodhako.
即使造作了无惭的恶行,
善友令他心生警策之后,
唯有具惭者得以清净,
犹如水中污泥已除,不复染污。
Alajjīkamma kiṇṇopi, Saṃvejetvā sumittiko; Lajjīyeva visodhento, Matakova asodhako.
往昔虽曾懈怠,其后不复懈怠;
他照亮此世间,正如脱云之月,绽放光明。
Yo pubbeva pamajjitvā, pacchāso nappamajjati; Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhāmuttovacandimā.
担起职责的统治者,于诸功德中精勤,
他的出离之业,何名而不成就?
Dhuraṃkatvā dhipatayo, yo puññesu parakkame; Tassa niyyānikaṃ kammaṃ, kiṃnāmakaṃ nasijjhate.
牟尼的食物,在每一家每一户中,点点滴滴地被烹煮。
让他们唯以团食维生,不行邪命。
Paccate munino bhattaṃ, thokaṃthokaṃ ghareghare; Piṇḍikāyeva jīvantu, māpajjantu anesanaṃ.
应以出定之说法水,涤净所行之道。
便以心念严谨守护,令已净之戒无垢。
Dhoveyyā pattimagāni, vuṭṭhāna desanambuhi; Saṃvarissanti cittena, sīlaṃ dhotassa nimmalaṃ.
违越诸佛所制戒,及贪与嗔等烦恼所折伏者;
若无不故犯之戒,彼即被称为具惭者。
Buddhāṇātikkamāpatti , niggahe rāgadosake; Natthi sañcicca āpatti, lajīva so pavuccati.
依正法律,不得以经商、耕种等方式营求饮食;
此事犹如双轭之重担,不应因余事而废舍。
Vāṇijja kasikādīhi, nāhāreṭṭhi dhasāsane; Dhura dvayaṃva kiccaṃ taṃ, nāññakiccehi hāpaye.
应当制御自心,如调伏难驯之野驴;
具足正念与正知者,应于一切威仪中行持。
Niggaṇheyya sakaṃcittaṃ, kiṭṭhādiṃ viya duppasuṃ; Satimā sampajānoca, care sabbiriyāpathe.
犹如有人将应调伏的牛犊系缚于柱,
同样,应将自己的心牢固地系缚于正念的所缘。
Yathā thambhe nibandheyya, vacchaṃ damaṃ naro idha; Bandheyyevaṃ sakaṃcittaṃ, satiyā rammaṇe daḷhaṃ.
这便是增上戒、增上心、增上慧的修习。
比丘以此三事为职,如是行者即是具足比丘。
Adhisīlādhicittānaṃ, adhipaññāya sikkhanaṃ; Bhikkhu kiccattayaṃ etaṃ, karontova subhikkhuko.
五戒、八戒、十戒,无有增上戒更超其上。
巴帝摩卡是增上戒,如须弥山高逾众山。
Pañcāṭṭha dasa sīlāni, nādhisīlaṃ taduttari; Pātimokkhaṃ adhisīlaṃ, pabbatā dhika meruva.
为清净巴帝摩卡,乃至不惜舍弃生命;
由世间主所制定的戒律护持,不应毁犯;
Pātimokkhaṃ visodhento, appeva jīvitaṃ jahe; Paññattaṃ lokanāthena, nabhinde sīlasaṃvaraṃ.
以戒制止粗重的违犯,以定制止内心的缠缚。
以智慧磨去随眠,比丘断除烦恼。
Sīlenā tikkamaṃ thullaṃ, pariyuṭṭhaṃ samādhinā; Paññāyā nusayaṃ saṇhaṃ, kilesaṃ bhikkhu bhindati.
教法之始为戒,中为定;
慧为其终,此三者皆为善妙。
Sāsanassādi sīlaṃva, majjhe tassa samādhiva; Paññāva pariyosānaṃ, kalyāṇāva imetayo.
戒安立于广大功德之中,定达到安止地;
慧与四道相应,这即所谓三学。
Mahāpuññe ṭhitaṃ sīlaṃ, samādhi appanā gataṃ; Catumagga yutā paññā, etaṃ sikkhattayaṃ mataṃ.
戒为守护行为之相,恶行防止之本质;
以惭与愧为近因,以清净为现起。
Sīlanalakkhaṇaṃ sīlaṃ, dussīlya dhaṃsanaṃ rasaṃ; Hirottappa padaṭṭhānaṃ, suci paccupaṭṭhānakaṃ.
具戒、守护、为依怙,善于调伏难调者、于法无畏;
安住于法——这五种功德,为律者所共许。
Sasīlagutti nāthoca, dunnigaho visārado; Dhammaṭṭhītīti pañcete, guṇā venayike matā.
比丘最初便能敏利觉知清净的戒法,
向上以求诸善利,不黏著、不退转。
Ādi kalrāṇa saṃvedī, sīlamattaṭṭha bhikkhavo; Uddhaṃ kalyāṇa lābhāya, alino anivattiko.
洗净钵中垢秽,从水中起,便作庄严说法;
安住于清净之戒,智者应如此思惟。
Dhovitvā pattimalāni, vuṭṭhāna desana mbuhi; Suddhasīle ṭhitoyeva, evaṃ cinteyya paññavā.
犹如具足乳汁的亲生子,由佛陀的乳汁所宣说。
由父亲所生、继承父业者,依其本性即名为‘子’。
Sampuddhorasa puttāva, buddhurojā nussāvanā; Sambhūtā pitu dāyādā, puttānāma sabhāvato.
犹如初生婴儿饮母乳而存活,世间所生之子亦复如是。
胜者之法犹如乳,饮此法乳,便成为胜者之子。
Khīraṃ pitvāva jīvanti, jātāpi idha puttakā; Pariyatti jinakkhīraṃ, pitvāva jinaputtakā.
佛陀的法,名为慈悲,是调伏众生之法门。
道智与悲等法,四圣谛为其缘;
Dāyoca nāma buddhassa, dhammāmisa vasādvidhā; Maggañāṇā dayo dhammo, cattāro paccayāmisā.
长久耽著于肉欲,执取王侯崇敬等;
贪著利养而未能舍,尊重正法者方为胜者。
Cira māmisa dāyādā, rājapūjādi gāhino; Dāyā missaggahaṃ nicchi, saddhamma garuko jino.
四种时期的时限,常作明辨与确立;
在此法施之中,诸佛与诸弟子亦皆包含。
Lakkha kappa catussaṅkhya, kālaṃ vicita niccitaṃ; Dhammadāyaṃ navindamhā, buddhaputtāpi yemayaṃ.
虽为佛所围绕的施与者,却远离正法之施;
即便是导师之子,也实为仅以受用度日的侍者。
Buddhavārita dāyādā, saddhammadāya bāhirā; Puttāpi satthudāsābhā, bhuttamattā hi dāsakā.
正如尊者罗睺罗那样,胜利者并非未曾给予布施;
不要因放逸而舍弃这布施,那是善的根本。
Bhaddanta rāhulasseva, dāyaṃ nopi adā jino; Nādiyimhā pamādāya, taṃ dāyaṃ kusalantakaṃ.
比丘们,你们应当成为我法的继承者。
不要成为财物的继承者。
这是牟尼所教诲的。
于诸弟子应具悲悯。
Dhammadāyādā mebhikkhave tumhebhavatha, Māāmisa dāyādā; Iti vuttaṃ munindena, Sāvakesu dayāvatā.
以此佛语,当忆念彼是佛所有;
两种财食之嗣,即为有的障碍。
Imāya buddhavācāya, buddhasantaka taṃ sare; Dvinnaṃ āmisaa dāyāda, bhāvassaca nivāraṇaṃ.
虽居王位,犹如旃陀罗之子,却为转正法轮者;
虽是子孙,在给养上却多有无望,备受指责。
Rajje caṇḍālaputtāva, saddhammacakka vattino; Puttā hontāpi dāyesmiṃ, nirāsā tiva ninditā.
陷于邪命,于资具利养过分贪求;
已证得大圣位,却令难得之事归于徒然。
Micchājīva samāpannā, accāsā paccayāmise; Mahājānīya sampattā, moghakatvā tidullabhaṃ.
他舍弃居家之欲乐后,却被俗务束缚;
犹如渡过了恒河,却沉溺于池塘。
Gihikāme pahāyāgo, paravantosu laggito; Gaṅgātiṇṇo taḷākamhi, nimuggovā tinindito.
于衣、食、坐卧诸资具,依仗他人而得安卧;
于这些资具莫生渴爱,否则将重返垢秽世间。
Cīvare piṇḍapāteca, paccaye sayanāsane; Etesu taṇha mākāsi, mālokaṃ punarāgami.
依循如是所说之教,为求清净而审察;
于诸欲境中,他曾怀杀害之心,欲残害己子,割其肉而伤其血肉。
Itivuttā nusārena, paccavekkhaṇa suddhiyā; Āmisesu hane āsaṃ, puttamaṃsu pamaṃ saraṃ.
生于不净之地者,更为鄙劣。
犹如火焰的尖端,微小而微弱。
若有破戒者,
未加自制而享用国人信施,
Seyyo ayoguḷo bhutto, Tatto aggisikhūpamo; Yañce bhuñjeyya dussīlo, Raṭṭhapiṇḍaṃ asaññato.
如是思惟之后,便应舍离破戒的状态。
应安住于戒而受用饮食,不应吞下炽燃的焦糖。
Itivuttaṃ nucintento, vajje dussīla bhāvato; Sīle ṭhitova bhuñjeyya, māditta guḷakaṃ gili.
食物与饮料
嚼食与衣物
获得后,应当妥善储藏;
若未获得那些,亦不应生惧;
Annāna matho pānānaṃ, Khādanīyāna mathopi vatthānaṃ; Laddhāna sannidhiṃ kariyā, Naca parittase tāni alabhamāno.
一者通向利养,一者导向涅槃;
不应欣喜于恭敬,应当修习远离。
Aññāhi lābhupanisā, aññā nibbāna gāminī; Sakkāraṃ nābhinandeyya, viveka manubrūhaye.
莫于利养生起期望,
唯应期望于正法。
不放逸、善精进者,
必将领受法施。
Akatvā āmise āsaṃ, Saddhammeyeva āsiko; Appamatto samāraddho, Dhammadāyaṃ labhissati.
若离法教,即便智者亦不得殊胜;
应当仅为卧具之需而修学,绝非为了供养等动机。
Pariyattiṃ vinā seyyaṃ, nalabhanti budhāapi; Seyyatthikova sikkheyya, neva pūjādi kāraṇā.
只为出离生存而修学,不应如同粘著者一般;
若如彼譬喻那般修学,则将堕于恶趣。
Bhavanissaraṇatthaṃva , sikkhe nā laggadūpamo; Tathūpamāya sikkhanto, apāyesu patissati.
已受学者不应骄慢,傲慢顽固者实非善。
为得柔和而修学,调伏之后当柔软。
Sikkhitena amānatthaṃ, nasādhu mānathaddhiko; Mudubhāvāya sikkhitvā, damento muduko bhave.
纵在修学,亦当远离贪、嗔与高举之幢。
即使是幼童也会死去,没有人能从死亡中幸免。
Rāgaṃ dosaṃ dhajaṃmānaṃ, sikkhantopi vivajjaye; Daharāpi hi miyyanti, natthi vassaggato mataṃ.
应以佛陀令信心敏锐,以不净想断除贪欲;
以死随念摧破骄慢,以慈心调伏嗔恚。
Saddhaṃtikkheyya buddhena, rāgaṃ asubha cintayā; Maraṇena dhajaṃmānaṃ, dosaṃ mettāya vāraye.
以此四种守护,善加防护,修习此联结。
若以这些学处守护,心便远离一切杂染。
Etehi caturakkhehi, ganthaṃ sikkheyya saṃ vuto; Sikkhantassehi rakkhehi, nakoci saṃkilesiko.
Buddhavācampi sajjhāya, etepi manasīkara;
所谓“法住者”,即是教法中如此殊胜者。
Vutto dhammavihārīti, ediso sāsane varo.
依诸师的教授,
具足四种守护,善持净戒;
虽则寡闻,亦堪称赞,
何况博闻多识之人。
Garūna mupadesena, Caturakkho susīlavā; Appassutopi pāsaṃso, Bhiyyoyeva bahussuto.
安住真实、行于报恩,以此之故,便无苦恼。
智者断除欲贪,犹如舍离刀刃之蜜。
Sātaṃ sevakkhaṇevappaṃ, taṃhetvā nantādukkhanti; Dhīro āsaṃ hane kāme, khuradhāramadhūpame.
若有人将欲乐视为快乐,
彼人则不能从苦中解脱。
如同母虎忧念其子
犊子若得脱,何畏之有?
Yodha kāme sukhaṃmaññi, Na so dukkhā vimuccati; Mātāhi byaggha manvento, Vacho mutto kathaṃbhayā.
若念畜生、饿鬼当受之厄,不应耽著于欲乐。
应怖畏此乐,执著于此则生大热苦。
Tiracchā peta laddhabbe, nāsaṃ kāmasukhe kare; Bhāyitabba sukhaṃ tañhi, tasmiṃ laggā mahātapā.
愚人得诸欲乐,便欢喜而不明智;
犹如牲畜与飞禽所得之乐,乃是无量苦的根源。
Laddhā kāmasukhaṃ bālā, pamodanti napaṇḍitā; Pasupakkhībhi laddhabbaṃ, anantadukkha kāraṇaṃ.
智者获得法喜,欢喜而不愚痴。
无上的七种受用,能导向破除烦恼的出离。
Laddhā dhammaratiṃviññū, modanti na apaṇḍitā; Anoma satta paribhogaṃ, bhaganissaraṇāvahaṃ.
低劣之业纵覆藏,亦不希求欲味。
善成就者,应于法中求喜悦与欢欣。
Hīnakammaṃ paṭicchannaṃ, kāmassādaṃ napatthaye; Dhamme pītiñca pāmojjaṃ, pattheyya sādhusampato.
那些希求目标者,视诸欲为障碍;
舍弃之后便无伤害,善士称叹彼解脱。
Pariggaṇhanti yekāme, hiṃ santite tadatthikā; Pariccattaṃ na hiṃ santi, muttaṃ vaṇṇenti sādhavo.
身虽被敌视如猛犬逼迫,却仍依止修行不退转;
善行能速疾引导人归于涅槃,正当以平等心安住。
Niccupakkamma puṭṭhopi, kāyo verīvasā nugo; Aciraṃyeva bhūsāyī, yuttova ta mupekkhituṃ.
身虽受护却如未护,立于怖畏之口。
因此,放下对身体的爱著,无有畏惧地行于法。
Rakkhitopi aguttova, kāyo bhayamukhe ṭhito; Tasmā kāya mupekkhitvā, caredhamma machambhito.
根源深重、根本堕落者,犹如世间病根积聚,此身众病难安。
愚昧无知之人,所行非难行,所行实为极恶。
Puṭṭho puṭṭhopi yaṃkāyo, bhuvi rogāsayīsayī; Kataṃkataṃ mudhāto na, tadatthaṃ duccare care.
愚者造作恶业,
身躯膨胀,极难承受;
将身躯置于地上,
彼无依怙,堕于恶趣。
Pāpaṃ karoti yobālo, Puṭṭhuṃ kāyaṃ tidubbharaṃ; Bhūmyaṃ kāyaṃ ṭhapetvāna, Anātho so apāyiko.
如怨敌附入其身,
愚人乃养其恶行。
如此培育者,必堕地狱;
身在地中,现种种变形。
Verīvasā nugaṃ kāyaṃ, Bālo poseti duccaro; Posento niraye pakko, Kāyo bhūmyaṃ vikāragū.
莫以身造恶,身是怨仇之随从;
他将躺卧于地上,成为污秽败坏者,那恶人已堕地狱。
Pāpaṃ mākara kāyatthaṃ, kāyo verī vasānugo; Bhūmyaṃ sessati vekārī, pāpiko nirayaṃ gato.
由于怀持“我”与“我所”之想,
此身为病苦所转;
沉溺于诸般资益,
何有闲暇修习于法。
Amayhaṃ mayhasaññāya, Kāyaṃ rogavasānugaṃ; Posaṃ patto mahājāniṃ, Nokāso dhamma mikkhituṃ.
若执恋此身,亦无闲暇,
为见法而独处。
舍正是其契机,
我等因期望而受苦。
Kāyāpekkhāya nokāso, Dhammaṃ daṭṭhuṃ rahogato; Upekkhāyeva okāso, Dukkhitā mha apekkhayā.
净化心业已成熟,净化身业尚为新。
应令心熟而净化,非关身;此即畏有者之行。
Citta saṃsodhakā pakkā, kāyasaṃsodhakā navā; Sodhe cittaṃva pakkatthaṃ, nakāyaṃ bhavabhīruko.
心所造作庄严善美,此造作明朗清净;
身行实非善,此造作之身,其性本不净。
Cittasaṅkharaṇaṃ sādhu, taṃ saṅkhataṃ pabhassaraṃ; Nasādhu kāyasaṅkhāro, saṅkhatopyasubhova so.
此身本性污秽,何以能令其清净无染?
内心虽为外来尘垢所染,却可使其达于极净。
Sabhāva malinaṃ kāyaṃ, nimmalāya kathaṃ kare; Āgantumalinaṃ cittaṃ, sakkā kātuṃ sunimmalaṃ.
为内外病苦所迫,恰如今日必当灭坏之物;
于此秽身,何故更行非法之事?
Ādhibyādhi parotāya, ajjasvevā vināsinā; Kohināma sarīrāya, dhammāpetaṃ samācare.
本性可厌之身躯,实不能令其显耀庄严;
心若庄严清净,则为戒等功德之香所熏。
Sabhāvajegucchaṃ kāyaṃ, sobhetuṃnevasakkuṇe; Cittaṃ vā laṅkataṃ sobhaṃ, sīlādi gandhavāsitaṃ.
若你畏惧痛苦,若痛苦非你所愿;
莫行恶业,无论公开还是隐秘。
Sace bhāyatha dukkhassa, sace vo dukkha mappiyaṃ; Mākattha pāpakaṃ kammaṃ, āvivā yadivā raho.
烦恼如外来尘垢染污心,心之本性光明清净
彼时洗净外来尘垢,心清净时便显光明
Kilesā gantumalaṃcittaṃ, pabhassara sabhāvikaṃ; Tadāgantumalaṃ dhova, cittaṃ dhote pabhassaraṃ.
烦恼如外来尘垢染污心,应依精勤加以净化
心极清净,卓然超越有海。
Kilesā gantumalaṃcittaṃ, upakkamena sodhaye; Suvisuddha manāyeva, uttariṃsu bhavaṇṇavā.
当放下身体之垢秽,洗净心中之染污。
心若清净无垢,纵使身已腐烂,亦堪受恭敬。
Kāye malamupekkhāya, citte malaṃva dhovatu; Citte hi nimmalesanto, pūtikāyopi pūjito.
应以忍耐对治身病,以疗愈对治心病。
即使身有病患,若心无疾,仍是安乐之人。
Kāyarogaṃ titikkhāya, cittarogaṃ cikicchatu; Sukhito kāyarogīpi, citte nirāmaye sati.
身体之疾,医师众多;心灵之病,则有佛陀为医。
身虽安泰,若内心忧恼无穷,亦非真安。
Kāyaroge bahū vejjā, buddhuttiva manogade; Idhāpi kāyiko santo, anantāva manorujā.
即便头顶烧燃,亦当以舍心,息灭贪欲之火。
速以不净想,断灭于诸有中恒常燃烧之贪火。
Sīsadaḍḍha mupekkhāya, nibbātu rāgapāvakaṃ; Khippaṃ asubha saññāya, niccadaḍḍhaṃ bhavebhave.
于可爱境所生起的贪欲,应以不净加以遮止;
耽著贪欲的有情,将由此被引入四恶趣。
Subhāya uṭṭhitaṃ rāgaṃ, asubhāya nivāraye; Sorāgo sāditaṃ jantuṃ, catvāpāyaṃ nayissati.
智者之垢秽是慢,由喜好自赞而显露。
不要抬高自己,不要显露自己的垢秽。
Paṇḍitānaṃ malaṃ māno, sottukkaṃsena pākaṭo; Mākho attāna mukkaṃse, māvibhāve sakaṃmalaṃ.
缘于有德者的功德,我慢便生起;
应随念死亡,击碎我慢之幢。
Guṇaṃ paṭicca guṇīnaṃ, ahaṃmāno samuṭṭhahe; Maraṇaṃ anucintāya, dhajaṃmānaṃ nipātaya.
独一身远离者,已作烦恼之制伏;
安住于心远离者,从二边远离而住。
Eko kāyavivekesī, katvā kilesaniggahaṃ; Vase cittavivekesī, ubho padhi vivekādā.
于未见未闻之处,求脱者应当安住。
要遮止对所见所闻之味的执著,实为极难之事。
Adiṭṭhe asute ṭhāne, vaseyya mocanatthiko; Assādaṃhi nivāretuṃ, diṭṭhe sute tidukkaraṃ.
在不为国王所见所闻之处,应安住而守护诸根。
于纷杂错乱的诸多境界中,要护卫眼与耳,实为甚难。
Adiṭṭhe asute raññe, vaseyyi ndriyagopako; Vāretuṃ visayākiṇṇe, cakkhusotaṃ tidukkaraṃ.
当贪欲生起时,应以持戒者为障而遮止。
若贪欲由外境生起,应于内心思惟不净而对治。
Rāgaṃ asati uppannaṃ, santābhujena vāraye; Bāhire rāga muppannaṃ, anto asubhacintayā.
觉者断除嫉恚,犹如比丘远离垢秽。
观察此身如病苦时,即得究竟解脱之乐。
Rāgaṃ chindāti buddhāṇaṃ, saraṃ bhikkhu rahogato; Passaṃ kāyedha jegucchaṃ, labheyyā siṭṭhamocanaṃ.
身乃不净之处,犹如污恶之景;
虚度光阴如刮指甲,纵使患病亦当如是。
Kāyaṃ asubhatopassa, kallakāleva dassanaṃ; Moghaṃ kālaṃ nakhīyeyya, bhaveyyuṃsvepiāturā.
观照此身时,当省察其过患,了知此身犹如幼稚之物;
如同对不净生起厌离者,于未来应深深厌离此身。
Kāyaṃ jegucchatopassa, bālyanto paccavekkhiya; Ādo kiñci jigucchāya, jiguccheyyāyatiṃ bhusaṃ.
应舍弃身体之过患,如今不应再有任何所见。
为获得未来之道,应以此作亲近依止。
Kāyādinava mikkheyya, dāni kiñcipi dassanaṃ; Āyatiṃ maggalābhāya, bhaveyya upanissa yo.
不应观察、不应思惟关于妇女的吉凶之相。
那时,他们于两处堕落,既失善趣,又失教法。
Itthīna maṅgamaṅgāni, napasseyya nacintaye; Tadāsā ubhato bhaṭṭhā, sugatyā sāsanāpica.
女人以色相与音声为诱,令众多众生从教法中堕落。
即使于现世已受苦,他们死后更为痛苦。
Itthirūpa sarākaḍḍhā, bhaṭṭhā bahūva sāsanā; Ihāpi dukkhitā hutvā, te pecca atidukkhino.
男子洗净了身躯,女子则栖身于开阔之处。
于我而言,没有一物能常保鲜活、恒无变易。
Puṃmano pariyādāya, itthirūpasarā ṭhitā; Tassama mañña mekampi, navijjateva sabbadhi.
说话应不带伤害之意,即使与恶鬼交谈也无害。
宁可安坐毒蛇旁,宁可身处火聚中;
善贤者绝不应与女子独自相处。
Sallape asihatthena, pisācenāpi sallape; Āsade āsivisepi, aggikkhandhepi āsade; Natveva mātugāmena, ekekāya supesalo.
执念于不善于欲乐的思惟,怀有嗔恚而心存爱欲;
应以悲心克制害想,如是平息三种寻火。
Kāmaṃ asubhacintāya, byāpādaṃ snehacetasā; Vihiṃsaṃ karuṇāyehi, vitakkaggī tayosame.
未熄的寻火,犹如谷壳堆中的枯桩。
于教法中不坚住的热忱者,后来则转为过度的热忱。
Asameta vitakkaggī, thusarāsimhi khāṇuva; Athirā sāsane tāpī, tepacchāatitāpino.
世间遍布不净时,当以慈心亲近之;
善修这些诸法,于世能弃爱憎。
Asubhā pagame lokā, taṃ mettāyupasaṅkame; Subhāvitāhi etāhi, jaheloke piyāpiyaṃ.
当已去、已住等(诸行)生起时,应等息三种寻思之火:
“精勤者,谓具足热忱、坚毅精进、奋力而行者”——如此安住者,即被称为精勤。
Gataṭṭhitādo uppanne, vitakkaggī tayo same; Ātāpī pahitattoti, evaṃbhūto pavuccati.
「纷争已生,再有第二者,谁将起纷争?」“纷争”一词,意指争执、争论。
对于欲求天界之人,心意专一(一境)是被称许的。
Vivādappatto dutīyo, keneko vivadissati; Tassate saggakāmassa, ekatta muparocitaṃ.
「怨恨已生,这是第二者,谁将怀有怨恨?」
对于那希求解脱者,有一法为他所好乐。
Sinihappatto dutīyo, kamekā sinihissati; Tassate mokkhakāmassa, ekatta muparocitaṃ.
若前方、后方,俱无他人;
他心得安稳,犹如独自安住在林中。
Purato pacchatovāpi, aparo ce navijjati; Tasseva phāsu bhavati, ekassa vasato vane.
有依于欲的快乐,也有依于远离的苦。
远离之苦,胜于欲乐之乐。
Sukhañca kāma mayikaṃ, dukkhañca pavivekikaṃ; Pavivekaṃ dukkhaṃ seyyo, yañce kāmamayaṃ sukhaṃ.
若有人活到百年,却未曾见生灭;
能见生灭者,一日之命更为胜妙。
Yoca vassasataṃ jīve, apassaṃ udayabbayaṃ; Ekāhaṃ jīvitaṃ seyyo, passato udayabbayaṃ.
比丘入于空屋,其心寂静。
观照正法者,即生非人之乐。
Suññāgāraṃ paviṭṭhassa, santacittassa bhikkhuno; Amānussī rati hoti, sammādhammaṃ vipassato.
他于一切处,正观诸蕴之生灭;
得喜与悦,了知彼为不死。
Yatoyato sammasati, khandhānaṃ udayabbayaṃ; Labhati pītipāmojjaṃ, amataṃ taṃ vijānataṃ.
如是所说之法喜,依远离而生,其味殊胜。
具戒的比丘若怀善法欲,发起不退转的精进。
Iccuttaṃ dhammapāmojjaṃ, vivekajaṃ rasādhikaṃ; Icchanto sīlavā bhikkhu, anivattita vīriyo.
居于林野,则能成就少欲等功德;
遍悟圣教,彻断烦恼后,当如此独处修习。
Vanā vāse vasitvāna, appicchādiguṇāvaho; Pali bodhe samucchijja, bhāveyyevaṃrahogato.
身中种种秽浊的积聚,色法以变坏为性。
然后是受、想,再后为诸行。
Kāye jegucchapuñjāni, rūpaṃ ruppanabhāvato; Tassitā vedanā saññā, saṅkhārāca tatopare.
以及识,这五蕴即被认作积聚。
它们是无常、苦、无我,依于执取而归于坏灭。
Viññāṇañca imepañca, khandhā rāsatthato matā; Tecānicca dukkhā nattā, upādā vayadhammino.
Pheṇapiṇḍū pamaṃ rūpaṃ, vedanā pupphuḷūpamā; Marīcikūpamā saññā, saṅkhārā kadalūpamā.
「识」如幻影,此乃一切见者所开示。
当以譬喻了知:五蕴之中,无有实体。
Māyūpamanti viññāṇaṃ, dassite sabba dassinā; Upamāhi samasse yya, pañcakkhandhe asārake.
所谓「直至熄灭」,即是「灭尽」。
Yāva byāti nimmissati,
在死相现起之际,
诸蕴生起之后便坏灭,
故彼五蕴为无常。
Koṭilakkhātahiṃkhaṇe; Khandhā bhijjanti hutvāna, Aniccānāma te tato.
因逼恼故是苦,因不可支配故是非我;
诸蕴如是坏灭,别无所余可得。
Bhaya pīḷitato dukkhā, anattā avidheyyato; Khandhāva honti bhijjanti, añño koci nalabbhati.
五蕴,以坏灭义故无常,以怖畏义故为苦;
以无我的真实之义,再三观照。
Khandhā niccā khayaṭṭhena, bhayaṭṭhena dukhācate; Anattā sārakaṭṭhena, iti passe punappunaṃ.
旭日初升时,入于身;寒冬季节,落叶纷飞如庆。
一切贪染与慢心,皆因具念修习无常随观而息灭。
Bhāṇūdaye kayaṃ enti, hemante patitussavā; Rāgā mānāca sabbevaṃ, satyā niccānupassane.
林中闻得狮吼声,诸众惊怖心震动
广果诸天与世间,闻佛宣说三相法
Sīhanādaṃ vanesutvā, saṃvejenti sasotakā; Vehapphalāpi lokevaṃ, jinerita tilakkhaṇaṃ.
所谓受等诸名,犹如名色二法;
Vedanādīni nāmāni, nāmarūpadvayaṃva te;
Taṇhāvijjāca kammādi, nāmarūpassa paccayā.
把握了名色之后,进而了知这二者之因缘;
因有而坏灭,故为无常;为生灭所逼迫,是为苦。
Nāmarūpaṃ pariggayha, tato tassaca paccayaṃ; Hutvā abhāvato niccā, udayabbaya pīḷanā.
苦因不能自主,故具无我相;
取着诸行之后,一再地审察思惟;
Dukkhā avasavattittā, anattātitilakkhaṇaṃ; Āropetvāva saṅkhāre, sammasanto punappunaṃ.
可次第证得,
断尽一切结缚;
已到彼岸的阿拉汉比丘,
已渡越有,究竟寂静。
Pāpuṇeyyā nupubbena, Sabbasaṃyojana kkhayaṃ; Tampatto arahā bhikkhu, Bhavatiṇṇo sunibbuto.
Natumhaṃ bhikkhave rūpaṃ, taṃ jahethāti vuttato;
所谓‘这是我的’,即是执取,应当于五蕴中将其灭尽。
Memetanti upādānaṃ, pañcakkhandhe vināsaye.
‘我有儿子,我有财富’——愚人因此而生起忧恼;
自身尚且无我,又哪里来的儿子与财产呢?
Puttā matthi dhanā matthi, iti bālo vihaññati; Attāpi attano natthi, kutoputtokutodhanaṃ.
在人们的思惟中,所谓“我”,就是指那个意义吧?
Iccutta manucintāya, attāti atthimetivā;
Saññaṃ nāseyya khandhāva, atthīti ābhuje budho.
以心摧破诸蕴,作念“我子已死”;
哀泣者悲恸,由观“无有我子”,故不为自己悲。
Khandhanāsa manābhujja, mato me puttako iti; Socanti paridevanti puttonatthi nasomato.
于坏灭的诸蕴中,执有我者,彼蕴实为无我。
自无始时即已颠倒,趋入大知见之域。
Bhijjamānesu khandhesu, attasaññī anattesu; Nādikāla viparitā, mahājānīyataṃ gatā.
于变坏之蕴中,执著、染爱、视为我所;
无始以来,为男女等想所颠倒。
Bhijjamānesu khandhesu, laggā rattā mamāyitā; Nārīpumādi saññāya, viparetā anādike.
颠倒虚妄,于非我中执为我;
于坏灭诸蕴,应断我执、我所执。
Nādikāla viparito, attasaññī anattani; Bhijjamānesu khandhesu, jaha ttāti mamāyanaṃ.
恒常生灭,正在坏灭时,不见真性、亦不了知;
被覆蔽的无常相,善慧之人应当思惟。
Abhiṇhuppattiyāyeva, bhijjamāno naññayati; Aniccalakkhaṇaṃ channaṃ, taṃ cinteyya supaññavā.
凡依附于不实者,不能从三有中解脱。
若于真实无有执着,色蕴等便无所归着。
Asanteyeva laggantā, namuccanti bhavattayā; Natthi santesu laggantā, rūpakkhandhā dike svidha.
渴爱贪著‘此是我所’,慢心执取‘此即是我’。
见取‘此是我’——此三者即是戏论。
Taṇhā gijjhati metanti, māno ahanti maññati; Diṭṭhi gaṇhāti attāti, ete papañcakā tayo.
复谓‘此我所,彼是我,此我大’,随逐戏论而流转。
执取于有之泥沼者,如同沉没于可怖之中。
Mame ta maha mattāti, papañcānaṃ vasānugo; Gaṇhanto bhava paṅkamhi, nimmuggova bhayānake.
我不说‘我非我’,竟与这些人争论;
争执者即从可怖的有之泥沼中解脱。
Name nāhaṃ naattāti, etehi vivadaṃ kare; Vivadantāva muccanti, bhavapaṅkā bhayānakā.
名为‘我非我’,当观此为胜者所说。
同样地,我常这样思量:切莫追随戏论。
Name nāhaṃ naattāti, daṭṭhabbanti jineritaṃ; Tatheva sabbadā maññe, mā papañca vasānugo.
世间由佛陀所辨析,非世间所能辨析;
无我为胜者所宣说,世人却执以为有我。
Loko vivadi buddhena, nalokena kadāciso; Anattāti jinuddiṭṭhaṃ, loko attāti maññati.
愿此世间,平等安乐,
何况众生之间,彼此和顺;
此世间犹如盲者,为无明所覆,
与正自觉者相违逆。
Mo lokena samo hotu, Tassamo kiṃtaduttare; Andhibhūto ayaṃloko, Sambuddhassa virodhiko.
愿他归向正自觉者,纵使为骤夜等的恐惧所逼迫;
随顺彼正自觉者故,他将成为渡越有者。
Sambuddhassa vasaṃ nvetu, sanjhādi bhayatajjito; Tabbasaṃyeva anvento, bhavatiṇṇo bhavissati.
“无我”之语是真实,“有我”之言则虚妄。
世间凭虚妄而争论,佛陀则宣说真实。
Anattāti girā saccā, attāti vacanaṃ musā; Musāya vivade loko, buddhena sacca vādinā.
往昔,我们曾到马野,在茂密的林中徘徊。
此句为依止最上法而住的长老所造。
Turaṅgavajagāmamhā, purime camakya kānane; Vasatā aggadhammena, therena racito ayaṃ.
于拘留孙佛的教法中,
在听闻正法之时得生于善趣,
他是漏尽者、具大智慧者,
以此功德而被称为弟子。
Arimatteyya buddhassa, Dhamma ssutakkhaṇe bhave; Khīṇāsavo mahāpañño, Puññena tena sāvakoti.