教法流传次第
Sāsanappavattikkamo
世尊般涅槃后的百年之内,佛教中尚无任何诤论与分裂。然而,百年之后,在第二次结集时,被长老们驱逐的跋耆子比丘们取得了拥护,更改了法与律,以“大结集”之名另行举行了结集。那时,只认可载于两次结集中的古法与律的长老团体,被称为“上座部”,其余的那一派则被称为“大众部”。
Bhagavato hi parinibbutikālato pacchā vassasatabbhantare buddhasāsane kocipi vādabhedo nāma natthi. Vassasatakāle pana dutiyasaṅgītikārehi therehi nikkaḍḍhitā vajjiputtakā bhikkhū pakkhaṃ labhitvā dhammañca vinayañca aññathā katvā mahāsaṅgītināmena visuṃ saṅgītimakaṃsu. Tadā saṅgītidvayārūḷhapurāṇadhammavinayameva sampaṭicchantānaṃ therānaṃ gaṇo theravādoti ca tadaññesaṃ mahāsaṅghikoti ca voharīyanti.
由大众部又衍生出两个师团:牛住部与一说部。由牛住部又衍生出两个:施设论部与多闻部。由多闻部又衍生出制多山部。如此,此五派与作为根本的大众部合在一起,共有六个独立的师团。
Puna mahāsaṅghikato (1) gokuliko (2) ekabyohārikoti dve ācariyagaṇā uppannā. Puna gokulikato (3) paññattivādo (4) bāhuliko (bahussutiko)ti dve uppannā. Puna bāhulikatopi (5) cetiyavādigaṇo uppannoti ete pañca mūlabhūtena mahāsaṅghikena saha cha pāṭiyekkā ācariyagaṇā ahesuṃ.
由纯粹上座部又衍生出两个师团:化地部与跋耆子部。由化地部又衍生出两个:说一切有部与法藏部。由说一切有部又衍生出三个:饮光部、说转部、经量部。由跋耆子部又衍生出四个:法上部、贤胄部、密林山部、正量部。如此,此十一派与作为根本的纯粹上座部合在一起,共有十二个师团。如是将前面的六派与此十二派相加,共计十八个师团,于第二次结集与第三次结集之间兴起。
Visuddhattheravādatopi (1) mahisāsako (2) vajjiputtakoti dve ācariyagaṇā uppannā. Puna mahisāsakato (3) sabbatthivādo (4) dhammaguttikoti dve uppannā. Puna sabbatthivādatopi (5) kassapiyo, tatopi (6) saṅkantiko, tatopi (7) suttavādīti tayo uppannā. Vajjiputtakatopi (8) dhammottariyo (9) bhaddayāniko (10) channāgāriko (11) sammitiyoti cattāro uppannāti te ekādasa mūlabhūtena visuddhattheravādena saha dvādasa ācariyagaṇā ahesuṃ. Iti ime ca dvādasa purimā ca chāti aṭṭhārasa ācariyagaṇā dutiyatatiyasaṅgītīnaṃ antare jātā ahesuṃ.
其中,作为根本的上座部团体,尊重古老的法与律,完整、无增、无减、清净地奉持着古来的法与律。其余十七个分裂的团体,则将古老的法与律作了改变。因此,他们的法与律在有些地方有所减损,有些地方有所增益,既不圆满,也不清净。《岛史》第五章中即这样说:
Tesu mūlabhūto theravādagaṇoyeva porāṇadhammavinayagaruko hutvā anūnamanadhikaṃ kevalaparipuṇṇaṃ parisuddhaṃ porāṇikaṃ dhammavinayaṃ dhāresi. Itare pana sattarasa bhinnagaṇā porāṇikaṃ dhammavinayaṃ aññathā akaṃsu. Tena tesaṃ dhammavinayo katthaci ūno katthaci adhiko hutvā aparipuṇṇo ceva ahosi aparisuddho ca. Tena vuttaṃ dīpavaṃse pañcamaparicchede –
跋耆子比丘——那些被长老们驱逐的恶比丘,
他们获得了另一派的支持后,成了众多非法之说者。
‘‘Nikkaḍḍhitā pāpabhikkhū, therehi vajjiputtakā; Aññaṃ pakkhaṃ labhitvāna, adhammavādī bahū janā.
一万人聚集后,举行了法的结集;
因此,这次法的结集被称为‘大结集’。
Dasasahassā samāgantvā, akaṃsu dhammasaṅgahaṃ; Tasmāyaṃ dhammasaṅgīti, mahāsaṅgītīti vuccati.
大结集的比丘们,在教法中作了违逆;
他们破坏了根本结集,另作结集。
Mahāsaṅgītikā bhikkhū, vilomaṃ akaṃsu sāsane; Bhinditvā mūlasaṅgahaṃ, aññaṃ akaṃsu saṅgahaṃ.
他们将经藏另作结集,另作安排;
他们破坏了义理与法,于律藏及五部中………
Aññatra saṅgahitaṃ suttaṃ, aññatra akariṃsu te; Atthaṃ dhammañca bhindiṃsu, vinaye nikāyesu ca pañcasu…pe…
他们分裂了义理与法,以及一部分结集的内容;
他们舍弃了一部分经典后,另造了其他。
Atthaṃ dhammañca bhindiṃsu, ekadesañca saṅgahaṃ; Ganthañca ekadesañhi, chaḍḍetvā aññaṃ akaṃsu te.
名称、标志、资具,以及威仪作法;
他们舍弃了本然的状态,又将它变作他物。
Nāmaṃ liṅgaṃ parikkhāraṃ, ākappakaraṇīyāni ca; Pakatibhāvaṃ jahitvā, tañca aññaṃ akaṃsu te.
十七种是分裂之说,一种是未分裂之说;
与那些分裂之说一起,总共有十八种。
Sattarasa bhinnavādā, ekavādo abhinnako; Sabbevaṭṭhārasa honti, bhinnavādena te saha.
犹如尼拘律大树,是上座之说中最上者;
无减无增,全然是胜者之教;
其余诸说,则如树上之刺,从中生出。
Nigrodhova mahārukkho, thera vādānamuttamo; Anūnaṃ anadhikañca, kevalaṃ jinasāsanaṃ; Kaṇṭakā viya rukkhamhi, nibbattā vādasesakā.
第一个百年中尚无,在第二个百年之间;
分裂的十七种异论,出现于胜者之教中。”
Paṭhame vassasate natthi, dutiye vassasatantare; Bhinnā sattarasa vādā, uppannā jinasāsane’’ti .
又在阿育王时代,那些失去利养恭敬的外道们,渴望利养恭敬,便混入比丘中出家,宣扬各自所持的邪见,声称:“这是法,这是律,这是导师的教法。”纵使未能从比丘处获得出家,他们也自行剃除须发,披上袈裟,游走于寺院,在举行布萨等羯磨时混入僧众之中。他们虽被比丘僧团依于法、依于律、依于导师的教法所谴责,却不依随法与律而安住,对教法生出种种的肿瘤、污垢与荆棘。有的人奉事火,有的人在五火中炙烤,有的人随顺太阳旋转,还有的人声称“我们要破坏法与律”,如是执取。那时,比丘僧团不与他们共同举行布萨或自恣。在阿育园中,布萨中断达七年之久。
Asokarañño ca kāle parihīnalābhasakkārā aññatitthiyā lābhasakkāraṃ patthayamānā bhikkhūsu pabbajitvā sakāni sakāni diṭṭhigatāni dīpenti ‘‘ayaṃ dhammo, ayaṃ vinayo, idaṃ satthusāsana’’nti. Bhikkhūnaṃ santike pabbajjaṃ alabhamānāpi sayameva kese chinditvā kāsāyāni vatthāni acchādetvā vihāresu vicarantā uposathakammādikaraṇakāle saṅghamajjhaṃ pavisanti, te bhikkhusaṅghena dhammena vinayena satthusāsanena niggayhamānāpi dhammavinayānulomāya paṭipattiyā asaṇṭhahantā anekarūpaṃ sāsanassa abbudañca malañca kaṇṭakañca samuṭṭhāpenti. Keci aggiṃ paricaranti, keci pañcātape tapanti, keci ādiccaṃ anuparivattanti, keci dhammañca vinayañca vobhindissāmāti tathā tathā paggaṇhanti. Tadā bhikkhusaṅgho na tehi saddhiṃ uposathaṃ vā pavāraṇaṃ vā akāsi, asokārāme satta vassāni uposatho upacchijji .
由此情况,亦可作此解:“十七个分裂派别的法与律,于后期趋于不清净,亦因如是因缘所致。”虽然,在佛陀教法所摄的清净法与律中,“除涅槃界外,无有所谓恒常、坚固、永恒之法;若就胜义而言,亦无有我,一切行皆无常、不坚固、非永恒、无我”之理本极显著,然而今日,于非上座部的著作乃至古昔的方等说中,仍可见“佛是恒常、坚固、永恒、是我”以及“一切众生皆恒常、坚固、永恒、是我”的义理。
Imañca pana pavattiṃ upādāya evampi sakkā gahetuṃ ‘‘sattarasannaṃ bhinnavādagaṇānaṃ dhammavinayassa pacchimakālesu aparisuddhatarabhāvo īdisenapi kāraṇena ahosī’’ti. Kiñcāpi hi buddhasāsanabhūte parisuddhadhammavinaye ‘‘kocipi nicco dhuvo sassato nāma natthi aññatra nibbānadhātuyā, paramatthato attāpi natthi, sabbepi saṅkhārā aniccā addhuvā asassatā anattāyevā’’ti attho ativiya pākaṭo hoti, tathāpi dāni atheravādikānaṃ ganthesu ca pubbe vetullavādādīsu ca ‘‘buddho nicco dhuvo sassato attā’’ti ca, ‘‘sabbepi sattā niccā dhuvā sassatā attā’’ti ca attho dissati.
那时,法王阿育欲净化教法,先至目犍连子帝须长老处学取教义,随后令持同一见解的比丘各自集结,再逐一传唤各比丘团体,问道:“尊者,正自觉者是持何论者?”于是,凡依各自见解而答“正自觉者是常见论者”或“一分常见论者”等邪说者,他如实了知:“这些非是比丘,乃是外道。”便给予白衣,令其还俗。如是之人,总计约六万之众。
Atha asoko dhammarājā sāsanaṃ visodhetukāmo moggaliputtatissattherassa santike paṭhamameva samayaṃ uggaṇhitvā ekaladdhike ekaladdhike bhikkhū ekato kāretvā ekamekaṃ bhikkhusamūhaṃ pakkosāpetvā pucchi ‘‘kiṃ vādī bhante sammāsambuddho’’ti. Tato ye ye ‘‘sammāsambuddho sassatavādī’’ti vā, ‘‘ekaccasassatavādī’’ti vā evamādinā attano attano vādānurūpaṃ micchāvādaṃ āhaṃsu, te te ‘‘nayime bhikkhū, aññatitthiyā ime’’ti tathato ñatvā tesaṃ setakāni vatthāni datvā uppabbājesi. Te sabbepi saṭṭhisahassamattā ahesuṃ.
其后,再问其余比丘,他们答道:“大王,正自觉者是分别论者。”阿育王便说:“尊者,教法今已清净,请比丘僧团举行布萨。”并设护卫,而后进入王城。和合僧团聚集,举行了布萨。在那次集会中,目犍连子帝须长老为遮止已生及当生的一切事端,即依导师所授的理趣,按如来所安立的论母,分别辨析、摧破外道之论,宣说了名为《论事》、属于阿毗达摩藏的第五部论。此后,以目犍连子帝须长老为首,通达三藏、证得无碍解的一千位上座部比丘,将已纳入两次结集的清净古法与律再度结集,善加守护而作护持。
Athaññe bhikkhū pucchitvā tehi ‘‘vibhajjavādī mahārāja sammāsambuddho’’ti vutte ‘‘suddhaṃ dāni bhante sāsanaṃ, karotu bhikkhusaṅgho uposatha’’nti vatvā ārakkhañca datvā nagaraṃ pāvisi. Samaggo saṅgho sannipatitvā uposathaṃ akāsi. Tasmiṃ samāgame moggaliputtatissatthero yāni ca tadā uppannāni vatthūni yāni ca āyatiṃ uppajjissanti, sabbesampi tesaṃ paṭibāhanatthaṃ satthārā dinnanayavaseneva tathāgatena ṭhapitamātikaṃ vibhajanto parappavādamaddanaṃ kathāvatthuṃ nāma abhidhammapiṭake pañcamaṃ pakaraṇaṃ abhāsi. Tato moggaliputtatissattherappamukhā tipiṭakapariyattidharā pabhinnapaṭisambhidāpattā sahassaṃ bhikkhū theravādino saṅgītidvayārūḷhaṃ parisuddhaṃ porāṇadhammavinayaṃ puna saṅgāyitvā surakkhitaṃ rakkhiṃsu .
随后,目犍连子帝须长老为了在九个边远地区建立教法,挑选了九位领袖长老而派遣出去。其中八位长老各自前往应至之处,建立了佛法。摩诃玛欣德长老则在佛灭二百三十六年,从赡部洲洲前往楞伽岛,使以天爱帝须王为首的岛民大众生起净信,圆满建立佛法,并接受了该国王所布施的大云林园,于彼处建立了名为“大寺”的僧园。自此以后,楞伽岛上的佛法一直光辉灿烂,直至婆吒伽摩尼王时代,都无诸部异说之纷杂,无垢、极为清净。然而从婆吒伽摩尼王时代开始,诸部异说也传入了楞伽岛。那时,清净的上座部比丘们为了使古来的法与律不被那些诸部异说所混杂、染污,保持其本来的清净,便以极大的努力善加守护、予以保护。他们是如何守护的呢?
Atha moggaliputtatissatthero navasu paccantaṭṭhānesu sāsanapatiṭṭhāpanatthaṃ nava nāyakatthere uccinitvā pesesi. Tesu aṭṭhahi therehi attano attano pattaṭṭhānaṃ gantvā buddhasāsane patiṭṭhāpite mahāmahindatthero chattiṃsādhikadvisate (236) buddhavasse jambudīpato sīhaḷadīpaṃ gantvā devānaṃpiyatissarājappamukhaṃ dīpakajanasamūhaṃ pasādetvā buddhasāsanaṃ sampatiṭṭhāpesi, tena ca raññā dinnaṃ mahāmeghavanuyyānaṃ paṭiggahetvā tattha mahāvihāraṃ nāma saṅghārāmaṃ patiṭṭhāpesi . Tato pabhuti sīhaḷadīpe buddhasāsanaṃ yāva vaṭṭagāmaṇirājakālā nikāyantaravādākularahitaṃ nimmalaṃ suparisuddhaṃ hutvā samujjalittha. Vaṭṭagāmaṇirājakālato pana paṭṭhāya nikāyantaravādāpi sīhaḷadīpamupāgamiṃsu. Tadā visuddhattheravādino yathā purāṇadhammavinayo tehi nikāyantaravādehi asammisso amalīno pakatiparisuddho hutvā tiṭṭheyya, tathā taṃ mahussāhena surakkhitaṃ rakkhiṃsu. Kathaṃ?