第十一章
11. Ekādasamo paricchedo
涅槃说明之解释
Nibbānaniddesavaṇṇanā
768-9这里要说明的是:从最初开始,紧接在色之后所宣说的,便是涅槃。现在,我将随己所能,为它作分别解说。
768-9. Ādito rūpānantaramuddiṭṭhaṃ yaṃ nibbānanti sambandho. Tassa vibhāvanaṃ yathābalaṃ pavakkhāmīti sambandho.
“有与有”:即从有到有,或是小的有,或是大的有。“结合”:即连结之义。因为渴爱以轮回向导的身份,辗转于有与有之间,随善恶趣而成为或小或大的有,为未来的生存而编织连结,如同缝纫一般。“已出离故”:即依脱离而离系。“不死”:因与死亡相反,或与不死相似之故。“最上乐”:因脱离一切苦故。“一切行寂止”:即一切行皆止息、寂静、达到不生法,以此故。“一切取舍离”:即五蕴取等一切取皆招致过患,因而舍离之故。由于依此涅槃,种种渴爱完全灭尽、离贪、消失,故说“爱尽、离贪、灭”。再者,有情在此被烦恼枷锁所缚而受苦,故为“路”(即苦迫),这是轮回的名称;从中出离而灭尽,故称“灭”。
Bhavābhavanti bhavato bhavaṃ, khuddakaṃ, mahantaṃ vā bhavaṃ. Vinanatoti saṃsibbanato. Taṇhā hi saṃsāranāyikabhāvena bhavato bhavaṃ, sugatiduggativasena khuddakamahantaṃ bhavaṃ vā aparāparabhāvāya saṃsibbati, tunnakaraṇaṃ viya karoti. Nikkhantattāti visaṃyogavasena nissaṭattā. Maraṇapaṭipakkhatāya, amatasadisatāya vā amataṃ. Sabbadukkhanissaṭattā paramaṃ sukhaṃ. Sabbepi saṅkhārā samanti upasamanti anuppattidhammataṃ āpajjanti etenāti sabbasaṅkhārasamatho. Khandhūpadhiādayo sabbepi upadhī upaddavā paṭinissajjīyanti etenāti sabbūpadhipaṭinissaggo. Yasmā taṃ āgamma kāmataṇhādibhedā taṇhā sabbaso khayaṃ gacchati, virajjati, nirujjhati ca, tasmā taṇhākkhayo virāgo nirodhoti ca vuccati. Apica rujjhanti ettha sattā kilesanigaḷabandhāti rodho, saṃsārassetaṃ adhivacanaṃ, tato nikkhantoti nirodho.
770“证得”:即以相应的修行,由圣道而通达。
770.Adhigamāti tadanurūpāya paṭipattiyā ariyamaggena paṭivijjhanena.
由贪尽等而成为一切苦寂止的缘,又因没有烦恼的热恼,故为寂灭相。不死寂止:因不舍自性,故是不退转的成就。作救护的寂止:即作救护的作用。犹如在空无饮食、遍布猛兽的荒野中游荡、疲惫受苦的旅人,出现了能解渴的林边水;同样,在一切知佛之言路所不及、充满大苦恐怖的轮回荒野中游荡受苦的瑜伽行者,随顺修行道而修行时——即使无始轮回中梦中亦未曾见——就在见道的同时,生起无上的安慰。由于没有诸蕴相的种种庄严,故不被执取为“我”,这是无相现起。由于作为出离一切有为法的方便,令出离现起,这是出离现起。
Rāgakkhayādibhāvena sabbadukkhasantiyā paccayatāya, kilesasantāpābhāvena ca santilakkhaṇaṃ. Accutirasanti sabhāvāpariccajanato acavanasampattikaṃ. Assāsakaraṇarasanti assāsakaraṇakiccaṃ. Tañhi pānabhojanādisuññe sabhayakantāre paribbhamanena parissantassa addhikapurisassa assāsajanakabhāvena upaṭṭhitaṃ vanantodakaṃ viya sabbaññubuddhānampi vacanapathātikkantamahādukkhabherave saṃsārakantāre paribbhamanena parissantassa yathānurūpaṃ paṭipattimaggaṃ paṭipannassa yogāvacarassa anādimati saṃsāre supinantenapi adiṭṭhapubbatāya dassanasamakālameva paramassāsaṃ janeti. Khandhanimittavicittatāya aviggahaṃ hutvā gayhatīti animittapaccupaṭṭhānaṃ. Sabbasaṅkhatanissaraṇupāyabhāvato nissaraṇaṃ paccupaṭṭhāpetīti nissaraṇapaccupaṭṭhānaṃ.
如是显示了涅槃的相等之后,现在为显示并反驳异论者,而说“此处说”等:其意是,在胜义上,除了施设之外,并无其他。“然而此执着从何而来?”于是他说道:“诸外道……乃至……被引导。”“相应的修行”:即名为戒、定、慧的正修行。正如得他心通的圣者能知他人的出世间心,其中阿拉汉能知一切心;同样,涅槃也只是以戒等正修行为方便才能证得,因此圣者不应说“无(涅槃)”,因为它是圣者所可证得的。正如生盲等人,因不见故,不能因此说“无日月等”,有眼者之境确实存在,故已成立;同样,愚夫仅因不见,也不应说“无”。然而,圣者以慧眼对于一分便得现起,故应绝对信受“有涅槃”。这是这里的意趣。接着,“若认为仅是贪等之灭即是涅槃”,这是关联。“由具寿……乃至……长老所显示”,这是关联。显示贪等灭的经文是引导义,其意是:作了“彼非”的否定后,应绝对信受此(涅槃为实体),否则若如字面随文执义,则会招致诸多过患。为了显示此点,而说“乃至阿拉汉果”。“被问及阿拉汉果时,亦由具寿舍利弗长老”:这是意趣。“依你的见解”:即不顾教理,仅凭经文显示而乱说者,你的见解。
Evaṃ nibbānassa lakkhaṇādikaṃ dassetvā idāni vitaṇḍavādipakkhaṃ dassetvā pariharanto āha ‘‘etthāhā’’tiādi, na paramatthato atthi aññatra paññattimattatoti adhippāyo. Kuto panāyamabhinivesoti āha ‘‘titthiyānaṃ…pe… nīyato’’ti. Yathānurūpāya paṭipattiyāti sīlasamādhipaññāsaṅkhātaṃ sammāpaṭipattiyā. Yathā hi cetoñāṇalābhino eva ariyā paresaṃ lokuttaracittaṃ jānanti, tatthāpi ca arahā eva sabbesaṃ cittaṃ jānāti, evaṃ nibbānampi sīlādisammāpaṭipattibhūtena upāyeneva upalabbhatīti ‘‘natthī’’ti na vattabbaṃ ariyehi upalabbhanīyato. Yathā hi jaccandhatemirikādīnaṃ adassanena ‘‘sūriyādayo natthī’’ti na vattabbā cakkhumantānaṃ gocarabhāvena atthevāti siddhattā, evametampi bālaputhujjanassa adassanamattena ‘‘natthī’’ti na vattabbaṃ. Ariyānaṃ pana paññācakkhuno padeseneva upaṭṭhānato ekantena sampaṭicchitabbaṃ ‘‘atthi nibbāna’’nti. Ayamettha adhippāyo. Atha rāgādīnaṃ khayamattameva nibbānanti ceti sambandho. Āyasmatā…pe… therena dassitoti sambandho. Rāgakkhayādidīpakaṃ suttaṃ neyyatthanti adhippāyena ‘‘taṃ na’’iti paṭikkhepaṃ katvā ekaṃsena cetaṃ sampaṭicchitabbaṃ, itarathā yathārutavasena pāḷiyā atthe gayhamāne bahudosā āpajjantīti te dassetuṃ ‘‘arahattassāpī’’tiādi vuttaṃ. Arahattaṃ puṭṭhena tenevāyasmatā sāriputtattherenāti adhippāyo. Tava matenāti sāsanayuttiṃ avicāretvā pāḷidassanamatteneva vippalapato tavajjhāsayena. Na ca panetaṃ yuttaṃ, tathāpīti adhippāyo. Lokuttaraphalacittassa rāgādīnaṃ khayamattatāpajjanaṃ na yuttaṃ tassa aggaphalassa catukkhandhabhāvena pāḷiyaṃ āgatattā. Tasmāti yuttiṃ avicāretvā pāḷidassanamatteneva voharantassa aniṭṭhappasaṅgato. Byañjanacchāyāyāti vimaddāsahabhūtāya saddatthamattacchāyāya. Ubhinnanti nibbānavasena, arahattavasena ca āgatānaṃ ubhinnaṃ suttānaṃ. Atthoti adhippāyattho.
“然而,那义理是什么?”他便说“若有人”等。“贪等之灭”即贪等的不生灭。那个法虽无灭,但由于是贪等灭的依止,便以“灭”来代称,说为“贪等之灭即涅槃”,如同在“痰老、风老”等中以果代因的借代说法一样,这是关联。作为烦恼不生灭之依止的道,其所缘的涅槃在意义上可说为“灭之依止”,故说“以灭为依止故”。“以灭的借代”:即对于自身所作的灭,以自身为代称而用彼名称说。令老现起的因被称为“痰老”,令风现起的因被称为“风老”。“灭尽时”:即在贪等灭尽的最终。或者,“灭”指的是道,如同“灭智”等中所说,在其终了、灭尽之末生起,故以果的借代或邻近的借代而说为“灭”。
Ko pana so atthoti āha ‘‘yassa panā’’tiādi. Rāgādīnaṃ khayoti rāgādīnaṃ anuppādanirodho. So dhammo akkhayopi samāno rāgādīnaṃ khayassa upanissayattā khayopacārena ‘‘rāgādīnaṃ khayo nibbāna’’nti vutto ‘‘tipusaṃ jaro, guḷo semho’’tiādīsu phalūpacārena vuttaṃ viyāti sambandho. Kilesānaṃ anuppattinirodhakkhayassa maggassa ārammaṇabhūtaṃ nibbānaṃ atthato ‘‘khayassa upanissayo’’ti vattabbataṃ labbhatīti āha ‘‘khayassa upanissayattā’’ti. Khayopacārenāti attano kāriyabhūtassa khayassa attani upacārena tassa nāmavasenāti vuttaṃ hoti. Jarakāraṇaṃ tipusaṃ jaroti vutto, semhakāraṇaṃ guḷo semhoti vutto. Khayanteti rāgādīnaṃ parikkhayāvasāne. Khayoti vā maggo vuccati ‘‘khaye ñāṇa’’ntiādīsu (dha. sa. dukamātikā 142) viya, tassa ante nirodhāvasāne uppannattā khayoti vuttaṃ phalūpacārena, samīpūpacārena vā.
“一切愚痴凡夫”:即如豺狼等,所有的愚痴凡夫也可能已证得……因为就刹那而言,贪等之灭在他们那里也存在。若是如此,修行便会成为无意义,这是其意趣。“贪等灭尽有多种”的意思是:如同贪等有多种,由于它们的灭尽也因与他们相应的差别而有多种。因为若这样,贪的灭尽是贪灭,而非嗔等的灭尽;同样地,嗔的灭尽唯是嗔灭,痴的灭尽唯是痴灭——如此,一个贪灭尽、一个嗔灭尽、一个痴灭尽,三不善根的灭尽便成为三种涅槃,四取的灭尽成为四种涅槃等,就有了众多涅槃。现在为了显示“等”字所含的过失,说“有为相”等。根据“诸比丘,有此三种有为的有为相:生起显现、灭去显现、住立之变异显现”(增支部3.47)的说法,被称为灭去的灭尽是有为相,所以说“涅槃也会成为有为相”。根据“诸比丘,老死是无常、有为、缘起”(相应部2.20)的说法,说“属于有为”。凡是属于有为的,就如其他有为法一样是无常的,是依缘而起的,所以说“因属于有为故无常”。因为经中说“诸行确实无常”(长部2.221)。至此,说了些什么呢?意思是:如果为了满足您的愿望而说灭尽是涅槃,那么无为者便具有……
Sabbe bālaputhujjanāpīti soṇasigālādayo sabbepi bālaputhujjanā samadhigata…pe… bhaveyyuṃ khaṇavasena rāgādīnaṃ khayassa tesampi atthitāya. Tathā ca sati paṭipattiyā niratthakabhāvo āpajjeyyāti adhippāyo. Rāgādikkhayānaṃ bahubhāvatoti rāgādīnaṃ viya tesaṃ khayānampi tabbikārabhāvena bahubhāvato. Evañhi sati rāgassa khayo rāgakkhayo, na dosādīnaṃ, tathā dosakkhayopīti añño rāgakkhayo, añño dosakkhayo, añño mohakkhayoti tiṇṇaṃ akusalamūlānaṃ khayabhūtāni tīṇi nibbānāni, catunnaṃ upādānānaṃ khayabhūtāni cattārītiādinā bahūni nibbānāni nāma honti. Idāni ādi-saddasaṅgahite dose dassetuṃ ‘‘saṅkhatalakkhaṇa’’ntiādi vuttaṃ. ‘‘Tīṇimāni, bhikkhave, saṅkhatassa saṅkhatalakkhaṇāni, uppādo paññāyati, vayo paññāyati, ṭhitassa aññathattaṃ paññāyatī’’ti (a. ni. 3.47) vacanato vayasaṅkhāto khayo saṅkhatalakkhaṇaṃ hotīti vuttaṃ ‘‘saṅkhatalakkhaṇañca nibbānaṃ bhaveyyā’’ti. ‘‘Jarāmaraṇaṃ, bhikkhave, aniccaṃ saṅkhataṃ paṭiccasamuppanna’’nti (saṃ. ni. 2.20) vacanato āha ‘‘saṅkhatapariyāpanna’’nti . Yaṃ pana saṅkhatapariyāpannaṃ, taṃ itarasaṅkhatadhammo viya aniccaṃ hoti paccayādhīnavuttitoti āha ‘‘saṅkhatapariyāpannattā anicca’’nti. ‘‘Aniccā vata saṅkhārā’’ti (dī. ni. 2.221) hi vuttaṃ. Ettāvatā ca kiṃ vuttaṃ hoti? Yadi bhavato manorathaparipūraṇatthaṃ khayaṃ nibbānanti vadāma, asaṅkhatassa saṅkhatalakkhaṇattā, saṅkhatapaṭipakkhassa saṅkhatapariyāpannattā sabbakālikabhāvena niccassa aniccatā, tato ca paramasukhassa dukkhatā ca āpajjeyyāti vuttaṃ hoti.
至此显示了以坏灭之灭尽为涅槃的过失,现在为了否定无生灭尽即是涅槃,说‘若灭尽即是涅槃’等。初道之无间缘所生的智名为种姓。其余道之前行名为清净。果等至之前行名为随顺。然而,那是只以诸行为所缘的,故此处未取。‘贤者’是对他人的柔和称呼。‘正在灭尽’是以现在时态显示,询问现在正在灭尽的状态。此理亦适用于其余。‘审察后’即仔细考察后。‘种姓……贤者’这一提问的意旨是:请以不违背您所回答的‘我说的是贪等的灭尽’的方式,以念为前导而说。种姓心等即种姓、清净、道。因为在种姓刹那并无烦恼的无生灭,所以说‘贪等将灭尽’。‘唯果’即烦恼灭尽时所生起的果心。‘不见所缘’指不见种姓等应说的所缘。或者,当其他成为所缘时,不见应取的缘。
Ettāvatā bhaṅgakkhayassa nibbānadosaṃ dassetvā idāni anuppādakkhayassa tabbhāvaṃ nisedhetuṃ ‘‘yadi khayo nibbānaṃ bhaveyyā’’tiādi vuttaṃ. Paṭhamamaggassa anantarapaccayabhūtaṃ ñāṇaṃ gotrabhu nāma. Sesamaggapurecaraṃ vodānaṃ nāma. Phalasamāpattipurecaraṃ anulomaṃ nāma. Taṃ pana saṅkhārārammaṇamevāti idha na gahitaṃ. Bhadramukhāti parassa anunayavacanaṃ. ‘‘Khīyantī’’ti vattamānaniddesena idāni khīyamānataṃ pucchati. Esa nayo sesesupi. Upadhāretvāti upaparikkhitvā. ‘‘Gotrabhu…pe… mukhā’’ti pucchāya ‘‘rāgādīnaṃ khayameva vadāmī’’ti tayā dinnapaṭivacanassa avirujjhanavasena satipurekkhāraṃ kathehīti adhippāyo. Gotrabhucittādīnaṃ gotrabhuvodānamaggānaṃ. Gotrabhukkhaṇe kilesānaṃ anuppādanirodhassa abhāvato āha ‘‘rāgādayo khīyissantī’’ti. Phalamevāti kilesānaṃ khīṇakāle uppajjamānaṃ phalacittameva. Ārammaṇaṃ apassantoti gotrabhuādīnaṃ vattabbārammaṇaṃ apassanto. Atha vā itaresaṃ ārammaṇabhāve sati gahetabbapaccayaṃ apassanto.
“再者”等文,是以另一种方式否定“无生灭即是涅槃”。“生起”的意思是说:由于道的生起,烦恼的灭尽也可称为“被生起”。因为若非如此,灭尽本身并无所谓的生起。或者,以“确实他……将成为无上”这段文字,已揭示出刹那灭与无生灭被视为涅槃的过失;现在,因为道也有“灭尽”这一同义语,例如“灭尽智”等(《法集论·双论母》142)中,仅凭“贪灭尽”等言辞相同,便会引生“道也是涅槃”的过失,从而导致非所期望的结论。为了说明这一点,才说“再者”等。若是这样,“生起”一词就仅仅指道。如果这里成立“道是涅槃”的过失,那么种姓心以道为所缘等过失是否也应提及?确实应当提及,但仅凭上述内容便已足以驳斥对方之说,故而此处转而致力于显示其他回避的方法。“依适当的行道”,即依名为七清净次第的随顺行道。
‘‘Apicā’’tiādi pariyāyantarenapi anuppādanirodhassa nibbānabhāvanisedhanaṃ. ‘‘Uppādīyatīti attho’’ti pana maggassa uppattiyā kilesakkhayopi uppādito nāma hotīti katvā vuttaṃ. Na hi itarathā khayassa uppādo nāma atthi. Atha vā ‘‘addhā so…pe… niruttaro bhavissatī’’ti ettakena ganthena khaṇanirodhassa ceva anuppādanirodhassa ca nibbānabhāve dosaṃ dassetvā idāni ‘‘khaye ñāṇa’’ntiādīsu (dha. sa. dukamātikā 142) viya maggassāpi khayapariyāyattā ‘‘rāgakkhayo’’tiādivacanamatteyeva samānabhāvena gahite maggassāpi nibbānabhāvappasaṅgaṃ, tathā ca sati aniṭṭhāpattiṃ sambhāvento āha ‘‘apicā’’tiādi. Evañhi sati ‘‘uppādīyatī’’ti maggameva sandhāya tiṭṭhati. Yadi maggassa nibbānabhāvappasaṅgo idha sambhāvito, evaṃ sati gotrabhussa maggārammaṇatādidosā vattabbāti? Saccaṃ vattabbā, ettakenāpi pana parassa vacanapaṭibāhanaṃ sakkā kātunti parihārantaradassane byāpāro katoti. Yathānurūpāya paṭipattiyāti chavisuddhiparamparāsaṅkhātāya yathānulomapaṭipattiyā.
771不信者:指已觉醒的具信者,具足由证道所得的不动信。因为具足证道之信的圣者,纵使有人化作佛在空中宣说“是常、是乐、是我”,他也绝不相信,犹如苏兰跋陀(增支部1.255)。知无作者:即了知“无作”的涅槃,故称知无作者。断连结者:因斩断造成“有”结的渴爱之恶,未来“有”的结生亦被斩断,故安住于结生灭尽。除去机会者:正因为结生已尽,未来在任何世间界中皆无法再见,故称除去机会。已吐弃者:于一切处皆无执著,故为已弃舍渴爱之意。最上人:在天世间中为最上应供,故为殊胜之人。
771.Assaddhoti pabuddhasaddho, maggāgatāya acalasaddhāya samannāgato, maggāgatasaddhāya hi samannāgato ākāse buddhavesaṃ māpetvāpi ‘‘niccaṃ sukhaṃ attā’’ti vadantassa na saddahati seyyathāpi sūrambaṭṭhoti (a. ni. 1.255). Akataññūti akataṃ nibbānaṃ jānātīti akataññū. Sandhicchedoti bhavasandhānakarassa taṇhāpāpassa chindanena puna bhavapaṭisandhiyāpi chinnatāya paṭisandhiṃ khepetvā ṭhito. Hatāvakāsoti khīṇapaṭisandhikattāyeva āyatiṃ katthaci okāsaloke adissamānattā vihatāvakāso. Vantāsoti katthaci abhisaṅgābhāvato chaḍḍitataṇhoti attho. Uttamaporisoti sadevaloke aggadakkhiṇeyyatāya visiṭṭho poriso.
难通达:即难以证悟、难以获得。可出离者:因是欲等的出离之因,故为可出离者,即此出离,这是欲的出离——如此连结。其中,‘欲的出离’即从欲中出离;或者,由此而出离、离开,或在此中出离,故为出离,即欲的出离之处、出离的方法之意。‘出离’指初禅。因为初禅是从欲中出离,故此处取为‘出离’,但在其他地方,出家等也称为‘出离’。正如所说——
Duppaṭividdhāti paṭivijjhituṃ, paṭilabhituñca dukkarā. Kāmādīnaṃ nissaraṇīyatāya nissaraṇīyā, yadidaṃ nekkhammaṃ, etaṃ kāmānaṃ nissaraṇanti sambandho. Tattha kāmānaṃ nissaraṇanti kāmehi niggamanaṃ, atha vā nissaranti niggacchanti ettha etenāti vā nissaraṇaṃ, kāmānaṃ nissaraṇaṭṭhānaṃ, nissaraṇupāyanti attho. Nekkhammanti paṭhamajjhānaṃ. Tañhi kāmehi nikkhantanti ‘‘nekkhamma’’nti idha gahitaṃ, aññattha pana pabbajjādayopi ‘‘nekkhamma’’nti pavuccanti. Vuttañhi –
一切善法,皆称为‘出离’。(如是语注109;长部复注2.360;增支部复注2.3.66;清净道论大注1.56;导论复注76 杂论摄句释)
‘‘Pabbajjā paṭhamaṃ jhānaṃ, nibbānañca vipassanā; Sabbepi kusalā dhammā, ‘nekkhamma’nti pavuccare’’ti. (itivu. aṭṭha. 109; dī. ni. ṭī. 2.360; a. ni. ṭī. 2.3.66; visuddhi. mahā. 1.56; netti. ṭī. 76 missakahārasampātavaṇṇanā);
无色即空无边处。‘存在’指现有的五蕴之意。在‘舍利弗,我观此存在’等语句中,五蕴被称为‘存在’。依自身因缘而平等、正确地生起,故称为缘生。初禅……乃至……若存在,是指依有为法出离之理而说的涅槃;若涅槃不存在,则依次所指的欲界出离、色界出离——初禅与空无边处——也将不复存在。今为以经典证明所要阐明的义理,故说‘非坏灭’等语。
Arūpaṃ ākāsānañcāyatanaṃ. Bhūtanti vijjamānaṃ, khandhapañcakanti attho. ‘‘Bhūtamidanti, sāriputta, samanupassāmī’’tiādīsu khandhapañcakaṃ ‘‘bhūta’’nti vuccati. Attano kāraṇaṃ paṭicca samaṃ, sammā ca uppannanti paṭiccasamuppannaṃ. Paṭhama…pe… bhaveyyāti saṅkhatanissaraṇabhāvena vuttassa nibbānassa abhāvappattiyā ca tadekayoganiddiṭṭhānaṃ yathākkamaṃ kāmarūpanissaraṇānaṃ paṭhamajjhānākāsānañcāyatanānampi abhāvoyeva āpajjeyya. Idāni yathādhippetamatthaṃ āgamena dassetuṃ ‘‘na tu khayo’’tiādi vuttaṃ.
“有……乃至……善触”等语,是魔所说:“世间无出离,何须以远离而离欲?”如此被魔所障。“有……乃至……善触”,是阿罗毗长老为确立涅槃而说。“善触”即善加触证,谓已作证。“不生”等四词互为同义语。或者,不像受等那样由因缘和合、因缘的总集而生、而起,故为“不生”。无因则自体不存有、不显现、不生起,故为“非有”。如此,因不生、非有,故不由任何因所造,是为“无作”。而所谓生、有、作的状态,是色等有为法的特性,非无为自性的涅槃所有,为显此义故说“无为”。或从反面说,由诸缘和合共作而成即“有为”,非如此所作、无有为相者即“无为”。如此以多种理由遮止了所造生的状态后,或许有人会疑:“是否如自性论者的自性那样,唯由一因而成?”为显“非由任何因所造”而说“无作”。又疑:“虽无因缘,此是否自存、自显?”为遮此疑而说“非有”。为显此无为、无作、非有的状态,完全是由于此法本来不生的缘故,故说“不生”。
‘‘Atthi…pe… suphusitanti cā’’ti natthi nissaraṇaṃ loke, kiṃ vivekena kāmāpīti evaṃ mārena paṭibāhite. ‘‘Atthi…pe… suphusita’’nti nibbānaṃ patiṭṭhapentena āḷavakattherena vuttaṃ. Suphusitanti suṭṭhu phusitaṃ, sacchikatanti vuttaṃ hoti. Ajātantiādīni cattāri padāni aññamaññavevacanāni. Atha vā vedanādayo viya hetupaccayasamavāyasaṅkhātāya kāraṇasāmaggiyā na jātaṃ na nibbattanti ajātaṃ. Kāraṇena vinā sayameva ca na bhūtaṃ na pātubhūtaṃ na uppannanti abhūtaṃ. Evaṃ ajātattā abhūtattā yena kenaci kāraṇena na katanti akataṃ. Jātabhūtakatabhāvo ca nāma rūpādīnaṃ saṅkhatadhammānaṃ hoti, na asaṅkhatasabhāvassa nibbānassāti dassanatthaṃ asaṅkhatanti vuttaṃ. Paṭilomato vā samecca sambhūya paccayehi katanti saṅkhataṃ, na tathā saṅkhataṃ, saṅkhatalakkhaṇarahitanti ca asaṅkhatanti. Evaṃ anekehi kāraṇehi nibbattitabhāve paṭisiddhe pakativādīnaṃ pakati viya siyā nu kho, ekeneva kāraṇena etaṃ katanti āsaṅkāya na kenaci katanti dassanatthaṃ ‘‘akata’’nti vuttaṃ. Evaṃ apaccayampi samānaṃ sayameva nu kho idaṃ bhūtaṃ pātubhūtanti āsaṅkāya tannivattanatthaṃ ‘‘abhūta’’nti vuttaṃ. Ayañcetassa asaṅkhatākatābhūtabhāvo sabbena sabbaṃ ajātadhammattāti dassetuṃ ‘‘ajāta’’nti vuttaṃ.
“无为”一词中,“iti”字表示“等”义。由此——
Asaṅkhatantīti iti-saddo ādiattho. Tena –
“诸比丘,若无此无生、非有、无作、无为,则于此,生、有、作、有为的出离便不可了知。然而,诸比丘,正因有这无生、非有、无作、无为,生、有、作、有为的出离才可了知。”
‘‘No cetaṃ, bhikkhave, abhavissa ajātaṃ abhūtaṃ akataṃ asaṅkhataṃ. Nayidha jātassa bhūtassa katassa saṅkhatassa nissaraṇaṃ paññāyetha. Yasmā ca kho, bhikkhave, atthi ajātaṃ abhūtaṃ akataṃ asaṅkhataṃ, tasmā jātassa bhūtassa katassa saṅkhatassa nissaraṇaṃ paññāyatī’’ti (udā. 73) –
如此,便摄集了诸多经句。因此,说‘于众多经中’。依法而为包含天界在内的世间之主,或因能随其所欲说法,而为法主、自在者,故称法主。‘如来’一词的含义,已如前说。自己正确地觉悟了一切法,自己正确地由灭除痴眠而觉醒,或以智慧开显,因此称为正自觉者。
Evamādisuttapadaṃ saṅgaṇhāti. Tenāha ‘‘anekesu suttantesū’’ti. Dhammena sadevakassa lokassa sāmī, dhammassa vā yathicchitaṃ desanato sāmī issaroti dhammasāmī. Tathāgata-saddassa attho heṭṭhā kathitova. Sammā sāmaṃ sabbadhamme abhisambuddho, sammā sayameva sammohaniddāvigamena paṭibuddho, buddhiyā vikasitavāti vā sammāsambuddho.
‘小三重’,即指‘小法、大法、无量法’。这是依小等法而建立的‘小三重’。
Parittattiketi ‘‘parittā dhammā, mahaggatā dhammā, appamāṇā dhammā’’ti (dha. sa. tikamātikā 12) evaṃ parittādidhammavasena āgate parittattike.
‘不可说所缘性’,是说由于它拥有不可说所缘这一性质。因此,说‘它们应归于不可说所缘的部类’。色界的三禅与四禅,依四法的方式则为三禅,依五法的方式则为四禅。由于善与唯作的神通已获得成就,也能够以‘小’等为所缘而生起,所以古德说它是‘第四禅的果报’。
Navattabbārammaṇattāti navattabbārammaṇattappasaṅgato. Tenāha ‘‘navattabbārammaṇapakkhaṃ bhajeyyu’’nti. Rūpāvacarattikacatukkajjhānāti catukkanayena tikajjhānā, pañcakanayena catukkajjhānā. Kusalakiriyānaṃ abhiññābhāvappattiyā parittādikepi ārabbha pavattanato ‘‘catutthassa jhānassa vipāko’’ti āha. Tasmāti yathāvuttayuttito ceva pāḷito ca. Kiñca bhiyyo – saṅkhatadhammārammaṇaṃ vipassanāñāṇaṃ, apica anulomabhāvappattaṃ kilese tadaṅgavasena pajahati, samucchedavasena pajahituṃ na sakkoti, tathā sammutisaccārammaṇaṃ paṭhamajjhānādikusalañāṇaṃ vikkhambhanavaseneva kilese pajahati, na samucchedavasena. Iti saṅkhatadhammārammaṇassa, sammutisaccārammaṇassa ca ñāṇassa kilesānaṃ samucchedappahāne asamatthabhāvato tesaṃ samucchedappahānakarassa ariyamaggañāṇassa tadubhayaviparītabhāvena ārammaṇena bhavitabbaṃ, tañca nibbānameva. Tenāhu porāṇā –
凡以有为为所缘之智,或唯以施设为所缘之智;
此智不能断彼恶之根本,应另取他法为所缘。
‘‘Ñāṇaṃ yaṃ saṅkhatālambaṃ, paññattālambameva vā; Pāpe hanti na taṃ vatthuṃ, tadaññaṃ sampaṭicchiya’’nti.
“无有色之自性故”:以此显示,犹如色法具有变坏自性、有对碍性、依聚而生、有方所关联等自性,而涅槃则全无对碍,亦无方所。因为涅槃不可指陈为“在某方”“在某处”。“无戏论故”:因不与渴爱、慢、见的戏论共住,故说为无;亦因这些戏论本无所得。实则渴爱、见、慢令众生于轮回中戏论纷纭,故名为戏论。
Rūpasabhāvābhāvatoti etena yathā rūpadhammānaṃ ruppanasabhāvo, paṭighātavantatā kalāpato vuttiyā padesasambandho sabhāvo, evaṃ nibbānassa katthaci paṭighāto, sappadesatā ca natthīti dasseti. Na hi nibbānaṃ ‘‘asukadisāya, asukapadese’’ti vā niddisīyati. Papañcābhāvatoti taṇhāmānadiṭṭhipapañcehi saha avaṭṭhānavasena abhāvato, tesaṃ abhāvapaccayatāya ca. Taṇhādiṭṭhimānā hi saṃsāre satte papañcentīti papañcā nāma.
772-5如是以理证与经证成立涅槃之后,现在为显其异门,而说“极尽、无限”等。其中,因为是轮回流转的终结,故为“尽”。他们说,以此宣说了无余涅槃界;有余涅槃界也适用,也有读作“无作”的,其义如前所述。因为不存在生灭之边,故为“无限”。因为无烦恼热恼、无烦恼扰动,故为“寂静”。因为无崩坏,故为“不崩坏”。因为令人无厌足,故为“殊妙”。因为摧破一切苦,故为“皈依”。因为不被烦恼贼所迫害、无所畏,故为“安稳”。因为遮止一切灾患,故为“救护”。因为是随生等诸苦流转之人所应依止的合适之处,故为“庇护所”。因为给予如法修行者寂静,而无更上的依止处,故为“归宿”。
772-5. Evaṃ nibbānaṃ yuttito, suttato ca sādhetvā idāni tassa pariyāyasandassanatthaṃ ‘‘accantamananta’’ntiādi vuttaṃ. Tattha saṃsārappavattiyā pariyosānabhūtattā antaṃ. Iminā anupādisesanibbānadhātu kathitāti vadanti, sopādisesanibbānadhātupi vaṭṭati, akatantipi paṭhanti. So heṭṭhā vuttatthova. Sauppādavayantābhāvena anantaṃ. Kilesapariḷāhābhāvena, kilesakkhobhābhāvena ca santaṃ. Palokitābhāvena apalokitaṃ. Atittikarabhāvena paṇītaṃ. Sabbadukkhahananato saraṇaṃ. Kilesacorehi anupaddutattā nibbhayatāya khemaṃ. Sabbupaddavanivāraṇato tāṇaṃ. Jātiādidukkhehi anubandhassa allīyituṃ yuttaṭṭhānatāya leṇaṃ. Yathāpaṭipannassa santidāyakattena paraṃ patiṭṭhābhāvato parāyaṇaṃ.
因为解脱一切压迫,故为“吉祥”。即使从一切知者之口听闻,若不依功德之力,极难以自性去证悟,故为“微细”。因为无颠倒,故为“真实”。因为能令一切苦灭尽,故为“苦灭”。因其炽盛如火,犹如苍蝇不能停落于炽热的铁丸,四种漏不能以之为所缘而生起,故为“无漏”。即使是大悲者说法,亦因其寂止无为而难以证悟,故为“极难见”。即使在出世间法中,亦以其无为功德而最为殊胜,故为“最上”。因为是轮回大苦海的彼岸,故为“彼岸”。因为非肉眼或天眼所行之境,故为“无示现”;或者因为不存在称为譬喻的示现,故为“无示现”。
Sabbapīḷāvimuttatāya sivaṃ. Upanissayahīnānaṃ sabbaññumukhato sutvāpi ṭhapetvā guṇavasena sabhāvato paṭivijjhituṃ dukkaratāya nipuṇaṃ. Aviparītatāya saccaṃ. Sabbadukkhaparikkhayakarattā dukkhakkhayaṃ. Tejussadatāya santattaayoguḷe makkhikāhi viya catūhi āsavehi ārammaṇakaraṇavasena pavattituṃ asakkuṇeyyatāya anāsavaṃ. Mahākāruṇikassāpi dhammadesanāya appossukkabhāvāpādanena paṭivijjhituṃ dukkaratāya sududdasaṃ. Lokuttaradhammesupi asaṅkhataguṇena visiṭṭhatāya paraṃ. Saṃsāramahāsamuddassa tīrabhūtattā pāraṃ. Maṃsacakkhuno, dibbacakkhuno vā agocaratāya anidassanaṃ. Nidassanasaṅkhātāya upamāya abhāvato vā anidassanaṃ.
因为是不变易之法,故为“恒常”。正因如此,再无更上的依止处,故为“洲岛”。因为无疾病等压迫,故为“无恼害”。正因如此,故为“无灾患”。因为无渴爱之窟宅,故为“无窟宅”。因为在有为与无为法中属于无为的部分,或者因为无更上的依止处,故为“处”。以不灭坏之性,故为“不灭”。因为不可坏、不可灭,故为“不可坏”。
Avipariṇāmadhammattā dhuvaṃ. Tatoyeva paramapatiṭṭhābhāvato dīpaṃ. Rogādipīḷābhāvato abyāpajjhaṃ. Tatoyeva anītikaṃ. Taṇhālayābhāvato anālayaṃ. Saṅkhatāsaṅkhatesu asaṅkhatakoṭṭhāsabhūtattā, paramapatiṭṭhābhāvato vā padaṃ. Avināsabhāvena accutaṃ. Akkharaṇato avinassanato akkharaṃ.
因出离于有为,故为“解脱”;因是脱离有结缚之因,故为“解脱”。
Saṅkhatanissaṭattā vimutti. Bhavabandhanavimuttihetutāya mokkhaṃ.
776-7“如是”即依前所述之理。“了知”即通过受持与问询而了知。“证悟之方便”即作为证悟方便的三学。“应作”即应当修习。
776-7.Evanti yathāvuttanayena. Viññāyāti uggahaparipucchāvasena jānitvā. Adhigamūpāyoti paṭivijjhanūpāyabhūtā tisso sikkhā. Kātabboti paṭipajjitabbo.
能生起并增长信与慧,故称“生信慧”。于如来教法中,亦即三藏佛语或四圣谛。由慧所生,或慧由此而生起,故为“慧所生”;此即是于佛等生起净信与胜解,而能作此,故名“生慧生净信”。具足义与文者,即具足极美妙之义与文,或指具足义与文之精华,此处ra音转为la。知精华者,即“知精华者”;令他们惊异,故为“令知精华者惊异”。“究竟”即是终结,意指以闻所成慧为根本的无取涅槃。
Saddhaṃ, buddhiñca karoti vaḍḍhetīti saddhābuddhikaraṃ. Tathāgatamateti tipiṭakabuddhavacane, catūsu saccesu vā. Paññāya sambhūtaṃ, paññāya vā sambhavo etassāti paññāsambhavaṃ, tadeva sampasādanaṃ buddhādīsu adhimuccanaṃ, taṃ karotīti paññāsambhavasampasādanakaraṃ. Atthabyañjanasālinanti atimadhurehi atthabyañjanehi samannāgataṃ, atthabyañjanasāravantanti vā attho ra-kārassa la-kāraṃ katvā. Sāraṃ jānantīti sāraññū, te vimhāpetīti sāraññuvimhāpanaṃ. Niṭṭhanti pariyosānaṃ, sutamayamūlakaṃ anupādāparinibbānanti adhippāyo.