第八章
8. Aṭṭhamo paricchedo
杂项阐释注释
Pakiṇṇakaniddesavaṇṇanā
475-6475-6. 现在,为使前述所有心的状态得以明了——
475-6. Idāni yathāvuttānaṃ sabbesampi cittānaṃ pākaṭabhāvatthaṃ –
经、守门者,
村长、芒果球,
生盲者、椅子与酥油,
依缘而住于义。(《法集论注》第八品第498节,果报引述论)
‘‘Suttaṃ dovāriko ceva, Gāmillo ambagoḷiyo; Jaccandho pīṭhasappī ca, Upanissayamatthaso’’ti. (dha. sa. aṭṭha. 498 vipākuddhārakathā) –
为了依据注释书中传来的论母来显示杂项的方法,故开始阐释“现在”等语句。其中,“manasaṃ”指诸心。也有读作“mānasaṃ”的,但这并不妥当。“Panthamakkaṭaka”(路中蜘蛛)是指:在昆虫、飞蛾等往来的地方张网,因守护其道路而得名“路中蜘蛛”的蜘蛛。而“于五方”是就应被比喻的五种净色而言。“在那里”即指在路上,或在网中,这是关联。“展开经线”是指结网。
Aṭṭhakathāya āgatamātikāya vasena pakiṇṇakanayaṃ dassetuṃ ‘‘idāni panā’’tiādi āraddhaṃ. Tattha manasanti cittānaṃ. ‘‘Mānasa’’ntipi paṭhanti, taṃ na sundaraṃ. Panthamakkaṭakoti pāṇakapaṭaṅgādīnaṃ sañcaraṇaṭṭhāne jālaṃ pasāretvā tesaṃ maggarakkhaṇato ‘‘panthamakkaṭako’’ti laddhanāmo uṇṇanābhi. Disāsu pana pañcasūti upametabbānaṃ pañcapasādānaṃ vasena vuttaṃ. Tatthāti magge, tattha jālamajjheti vā sambandho. Suttaṃ pasāretvāti jālabandhanamāha.
478-80478-480。“nti”指血液。在第二等方向中,经线……被触及,这是关联。“五种净色应如是观”等是比喻的配合。心……应被视为:依止于心所依处而生起的心,犹如卧于网中央的蜘蛛。
478-80. Nti rudhiramāha. Disāsu dutiyādīsu sutte…pe… ghaṭṭiteti sambandho. ‘‘Pasādā pañca daṭṭhabbā’’tiādi upamāsaṃsandanaṃ . Cittaṃ…pe… viyāti hadayavatthuṃ nissāya pavattamānacittaṃ jālamajjhe nipannamakkaṭako viya daṭṭhabbaṃ.
482-5“Pasādaghaṭṭanaṃ”意为在净色上的撞击。“Bhavaṅgāvaṭṭanaṃ”意为扰动有分。除了法本身,并没有任何其他的作用,因此只将法与动摇一同作比喻。或者,“Suttānusāraṃ”指如同顺着经线而行。由于速行能体验所缘之味,故将其生起喻为喝汤而言说。“Vatthuṃyeva”指:正如先前的心依止于心所依处,随逐于净色所依而有其他所缘;而有分并非如此,它没有所依与所缘的间隔,唯独依止于心所依处而生起。这是表明此义。“Parivattanaṃ”指再次以有分的状态回转。虽然从法的角度来看,有分、转向等各有差别,但以相续的状态取其统一性,故说以同一只蜘蛛来作比喻的对应。
482-5.Pasādaghaṭṭananti pasāde ghaṭṭitaṃ. Bhavaṅgāvaṭṭananti bhavaṅgaṃ āvaṭṭentaṃ. Dhammato aññā kāci kiriyā nāma natthīti dhammameva calanena saha upameti. Suttānusāraṃvāti suttānusārena gamanaṃ viya. Javanassa ārammaṇarasānubhavanato tassa pavatti yūsapānena saddhiṃ upametvā vuttā. Vatthuṃyevāti yathā purimacittāni hadayavatthunissitāni pasādavatthuṃ anugatāni aññārammaṇāni ca honti, na evaṃ bhavaṅgaṃ. Taṃ pana vatthārammaṇantararahitaṃ kevalaṃ hadayavatthumeva nissāya pavattatīti dīpeti. Parivattananti puna bhavaṅgabhāvena parivattanaṃ. Bhavaṅgāvajjanādīnaṃ dhammato bhedepi santativasena ekattaṃ gahetvā ekeneva makkaṭakena upamāsaṃsandanaṃ vuttaṃ.
486-90比喻即是譬喻。从此,从净色所依而生的心,这是关联。以此譬喻所阐明。“各各所缘”,即于色等五种中每一种所缘。“一切处”,即于眼等一切处中,无论何处,这是含义。现在,为了说明每一种所缘成对地出现,而说“色于眼净色”等。“Khe”指在空中行走者,即鸟。“Sākhino”指树。
486-90. Upamā eva opammaṃ. Tato pasādavatthuto cittāti sambandho. Dīpitaṃ iminā opammena. Ekekārammaṇanti rūpādīsu pañcasu ekekaṃ ārammaṇaṃ. Sabbasoti sabbesu cakkhādīsu yattha katthacīti attho. Idāni ekekārammaṇassa dvīsu dvīsu āpāthagamanaṃ pakāsetuṃ ‘‘rūpaṃ cakkhupasādamhī’’tiādi vuttaṃ. Khe ākāse gacchatīti khago, pakkhi. Sākhinoti rukkhassa.
492-3“Rūpassa”是属格,表示关联:其撞击与出现二者有关联。“Pasādassa”是对格,表示业,从意义上说,也与出现有关联。从所缘的角度而言,即使所缘出现,也因于净色上的撞击而成为有分动摇的缘,因而如同出现一般地趋近。这是其含义。
492-3.Rūpassāti sambandhe sāmivacanaṃ, tassa pana ghaṭṭanaṃ, āpāthagamanampi cāti dvīhi saha sambandho. Pasādassāti kammatthe sāmivacanaṃ, atthato āpāthagamanampi cāti sambandho. Ārammaṇavasena, āpāthaṃ āgacchantassapi pasādaghaṭṭanena ca bhavaṅgacalanassa paccayabhāvena āpāthaṃ viya upagamananti attho.
494-5494-495. 此后,从有分动摇之后,善速行心——即欲界善速行心生起;若为‘不善’,则以‘或’字也包含了唯作无记心。于此或有疑问:那么,是谁决定了这速行是善或不善呢?是如理作意与不如理作意。因为,具足四轮成就且如理作意生起者,其转向与确定也如理作意,他便不会生起不善速行;反之,不如理作意者,其转向与确定也不如理,便不会生起善速行。因此,应知如理作意决定善性,不如理作意决定不善性。而唯作速行则唯由阿罗汉决定。然而,也有人说:‘唯作速行也由作意决定。因为,如同转向分别为善与不善的缘,唯作速行也是如此。’
494-5.Tatoti bhavaṅgacalanato paraṃ, kusalaṃ javanaṃ cittanti kāmāvacarakusalajavanacittaṃ . Akusalameva vāti vā-saddena kiriyābyākatacittampi saṅgaṇhāti. Ettha siyā – ko panetaṃ javanaṃ kusalatāya vā akusalatāya vā niyametīti? Yonisomanasikāro ceva ayonisomanasikāro ca. Yassa hi catucakkasampadāvasena yonisomanasikāro pavattati, āvajjanaṃ, voṭṭhabbanañca yonisova āvaṭṭeti, vavatthāpeti ca, tassa akusaluppatti natthi. Yassa pana vuttavipariyāyena ayonisomanasikāro ca hoti, āvajjanaṃ, voṭṭhabbanañca ayoniso ca āvaṭṭeti, vavatthāpeti ca, tassa kusalajavanuppatti natthi, tasmā yonisomanasikāro kusalatāya, ayonisomanasikāro akusalatāya ca niyametīti daṭṭhabbaṃ. Kiriyājavanaṃ pana arahattameva niyameti. Keci pana ‘‘kiriyājavanaṃ pana manasikāro ca niyameti. Yathā hi āvajjanaṃ kusalākusalānaṃ visuṃ visuṃ paccayo hoti, evaṃ kiriyājavanassāpī’’ti vadanti.
497497. 关于守门者等比喻:在此,有一位国王躺在床上睡觉,他的侍从坐着为他按摩脚,一个聋的守门者站在门口,三个守卫依次站在卧床与门之间。那时,一个边地的人拿着礼物来敲门,聋的守门者听不到声音;按摩脚者作了注意,以该注意而开门看见,第一个守卫拿了礼物交给第二个,第二个交给第三个,第三个交给国王,国王享用。其中,国王应被视为速行,按摩脚者如转向心,聋的守门者如眼识,三个守卫如领受、推度、确定等三个路心;边地人拿着礼物敲门,如所缘撞击净色;按摩脚者给予注意时,如唯作意界扰动有分;由其注意而聋守门者开门时,如眼识完成对所缘的看的作用;第一个守卫取礼物时,如异熟意界领受所缘;第一个交给第二个时,如异熟意识界推度所缘;第二个交给第三个时,如唯作意识界确定所缘;第三个交给国王时,如确定将速行交付;国王享用时,如速行体验所缘之味。这是守门者的比喻。
497.Dovārikopamādīnīti ettha eko rājā sayanagato niddāyati, tassa paricārako pāde parimajjanto nisīdi, badhiradovāriko dvāre ṭhito, tayo paṭihārā sayanassa, dvārassa ca majjhe paṭipāṭiyā ṭhitā. Atheko paccantavāsī manusso paṇṇākāraṃ ādāya dvāraṃ ākoṭesi, badhiradovāriko saddaṃ na suṇāti, pādaparimajjako saññaṃ akāsi, tāya saññāya dvāraṃ vivaritvā passi, paṭhamapaṭihāro paṇṇākāraṃ gahetvā dutiyassa adāsi, dutiyo tatiyassa, tatiyo rañño, rājā paribhuñji. Tattha rājā viya javanaṃ daṭṭhabbaṃ, pādaparimajjako viya āvajjanaṃ, badhiradovāriko viya cakkhuviññāṇaṃ, tayo paṭihārā viya sampaṭicchanādīni tīṇi vīthicittāni, paccantavāsino paṇṇākāraṃ ādāya dvārākoṭanaṃ viya ārammaṇassa pasādaghaṭṭanaṃ, pādaparimajjakena saññāya dinnakālo viya kiriyāmanodhātuyā bhavaṅgassa āvaṭṭitakālo, tena dinnasaññāya badhiradovārikassa dvāravivarakālo viya cakkhuviññāṇassa ārammaṇe dassanakiccasādhanakālo, paṭhamapaṭihārena paṇṇākārassa gahitakālo viya vipākamanodhātuyā ārammaṇassa sampaṭicchitakālo, paṭhamena dutiyassa dinnakālo viya vipākamanoviññāṇadhātuyā ārammaṇassa santīritakālo, dutiyena tatiyassa dinnakālo viya kiriyāmanoviññāṇadhātuyā ārammaṇassa vavatthāpitakālo, tatiyena rañño dinnakālo viya voṭṭhabbanena javanassa niyyātitakālo, rañño paribhogakālo viya javanassa ārammaṇarasānubhavanakāloti ayaṃ dovārikopamā.
“这个比喻说明什么呢”等,应依甘蔗榨汁机的比喻中所说的方法来理解。众多村童在巷子里一起玩泥土,其中一人的手碰触到了一枚铜钱。他说:“我手中碰到了东西,这是什么?”于是一人说:“这是白色的。”另一人连泥土一起紧紧抓住。另一人说:“这是宽而方的。”另一人说:“这是铜钱。”然后拿去交给母亲,母亲用以交易。其中,众多村童在巷中一起玩耍时,应视为心路过程的生起;铜钱碰触手时,如同所缘撞击净色;问“这是什么?”时,如同唯作意界执取所缘后转向有分;说“这是白色的”时,如同眼识完成看的作用;连泥土一起紧抓时,如同异熟意界领受所缘;说“这是宽而方的”时,如同异熟意识界推度所缘;说“这是铜钱”时,如同唯作意识界确定所缘;母亲用以交易时,应理解为速行体验所缘之味。这是村童的比喻。
‘‘Idaṃ pana opammaṃ kiṃ dīpetī’’tiādi ucchuyantūpamāya vuttanayena veditabbā. Sambahulā gāmadārakā antaravīthiyaṃ paṃsuṃ kīḷanti, tatthekassa hatthe kahāpaṇo paṭihaññi. So ‘‘mayhaṃ hatthe paṭihataṃ, kiṃ nu kho eta’’nti āha. Atheko ‘‘paṇḍaraṃ eta’’nti āha. Aparo saha paṃsunā gāḷhaṃ gaṇhi. Añño ‘‘puthulaṃ caturassaṃ eta’’nti āha. Aparo ‘‘kahāpaṇo eso’’ti āha. Atha āharitvā mātu adaṃsu, sā kamme upanesi. Tattha sambahulānaṃ dārakānaṃ antaravīthiyaṃ kīḷantānaṃ sannisinnakālo viya cittappavatti daṭṭhabbā, kahāpaṇassa hatthe paṭihatakālo viya ārammaṇena pasādassa ghaṭṭitakālo, ‘‘kiṃ nu kho eta’’nti vuttakālo viya taṃ ārammaṇaṃ gahetvā kiriyāmanodhātuyā bhavaṅgassa āvaṭṭitakālo, ‘‘paṇḍaraṃ eta’’nti vuttakālo viya cakkhuviññāṇena dassanakiccassa sādhitakālo, saha paṃsunā gāḷhaṃ gahitakālo viya vipākamanodhātuyā ārammaṇassa sampaṭicchitakālo, ‘‘puthulaṃ caturassaṃ eta’’nti vuttakālo viya vipākamanoviññāṇadhātuyā ārammaṇassa santīritakālo, ‘‘kahāpaṇo eso’’ti vuttakālo viya kiriyāmanoviññāṇadhātuyā ārammaṇassa vavatthāpitakālo, mātarā kamme upanītakālo viya javanassa ārammaṇarasānubhavanaṃ veditabbanti ayaṃ gāmadārakopamā.
这个比喻说明什么?它说明:唯作意界不藉由看而转向有分,异熟意界不藉由看而领受,异熟意识界不藉由看而推度,唯作意识界不藉由看而确定,速行不藉由看而体验所缘之味;唯有眼识确实完成看的作用。生盲者与凳上酥油的比喻将在后文出现。
Idaṃ opammaṃ kiṃ dīpeti? Kiriyāmanodhātu adisvāva bhavaṅgaṃ āvaṭṭeti, vipākamanodhātu adisvāva sampaṭicchati, vipākamanoviññāṇadhātu adisvāva santīreti, kiriyāmanoviññāṇadhātu adisvāva vavatthāpeti, javanaṃ adisvāva ārammaṇarasaṃ anubhavati, ekantena pana cakkhuviññāṇameva dassanakiccaṃ sādhetīti dīpeti. Jaccandhapīṭhasappīupamā upari āgamissati.
498-509498-509. 汇集这些比喻而说“如守门人等喻”之后,为阐明“依止于义”中的依止性,便说“以不混杂”等。“以不混杂”是指处于不坏灭的状态,以及未被风、胆汁等所损害的状态。因为若被风、胆汁等损害,则不能成为眼识的缘,故称为混杂;而五根仅于存在的刹那成为依止,所以从刹那的角度说为不混杂也是合理的。此理亦适用于耳净色等。“以色的到达”是指色处于能成为眼识生起之缘的适当位置,而不是位于远处或被水晶等障碍物所隔。如此,处于远处或背面的色,对于天眼而言也称为已到达。“也以光明为依止”是指以能照亮色的光明为依止。此处,有光明时才有生起,故说以光明为依止,并非光明是依止缘。“以作意为因”是指以作意为因,与它一同生起,故称以俱作意为因。以此说明依止于光明。“以具足”是指诸缘结合、和合,即使缺少一个也不行的意思。
498-509. Ettakā upamā saṅgahetvā ‘‘dovārikopamādīnī’’ti vatvā ‘‘upanissayamatthaso’’ti ettha upanissayabhāvaṃ pakāsetuṃ ‘‘asambhedenā’’tiādimāha. Asambhedenāti avinaṭṭhabhāvena, vātapittādīhi anupahatabhāvena ca. Vātapittādiupahatampi hi cakkhuviññāṇassa paccayabhāvānupagamanato sambhinnameva nāma hoti, pañcindriyānaṃ atthikkhaṇeyeva nissayabhāvūpagamanato khaṇavasena asambhedopi yujjati. Esa nayo sotapasādādīsupi. Rūpāpāthagamenāti dūre ṭhitassa phalikādīhi antaritassa cakkhuviññāṇuppattiyā paccayo bhavituṃ yogyadese avaṭṭhitavasena rūpassa āpāthagamanena. Evañca katvā dūre ṭhitaṃ, parammukhe ṭhitampi dibbacakkhussa āpāthagatameva nāma hoti. Ālokanissayenāpīti rūpāvabhāsanasamatthaālokasaṅkhātanissayena. Āloke sati sambhavo cettha ālokanissayatā, na ālokassa nissayapaccayattā. Manakkārova hetu manakkārahetu, tena saha vattatīti samanakkārahetu. Tena ālokanissitaṃ dasseti. Sametehīti saṃyuttehi ekībhūtehi, na ekassapi virahenāti attho.
“以虚空为依止”是指以称为耳孔的虚空为依止。正因如此,注疏中说:“因为耳孔被堵塞时,耳识不生起。”不过,外部的虚空亦被认可。同样,坐在无有缝隙的屋中说话,站在外面的人便听不到。“以风为依止”是指以进入鼻孔的风为依止。“以水为依止”是指以称为唾液的水为依止。“以地为依止”是指以身净色所依处的地界为依止。“意识”是指速行意识。
Ākāsanissayenāti kaṇṇacchiddasaṅkhātaākāsanissayena. Teneva hi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘na hi pihitakaṇṇacchiddassa sotaviññāṇaṃ pavattatī’’ti vuttaṃ. Bāhirākāsampi pana icchitameva. Tathā hi avivare gehe nisīditvā vuccamānānaṃ bahi ṭhitā na suṇanti. Vāyosannissayenāti nāsikacchiddaṃ pavisanavāyusannissayena. Āposannissayenāti kheḷasaṅkhātaāposannissayena. Pathavīsannissayenāti kāyapasādavatthussa pathavīdhātusannissayena. Manoviññāṇanti javanamanoviññāṇaṃ.
510-11“意……应知”:即在“以不混杂的意”中所说的意,应知为有分心。然而,即使它因死亡而灭尽,也无法成为唯作意界的缘,唯以有分流转的方式力量微弱地生起,也应视为混杂。“这不遍行于一切处”,是因在四蕴有中不可得。因此说“然而,有是五蕴有”等。其中,五蕴的构成在此,故为五蕴有。因为确实有如“胸毛”那样,所依不同的词义复合;或者,依缘而由五蕴构成,故为五蕴有。“从义理上”等词,是仅就眼等具有看等作用而说,并非指其他差别,因此在那里未说到决断。
510-11.Mano…pe… veditabbanti ‘‘asambhedā manassā’’ti ettha vuttaṃ mano bhavaṅgacittanti veditabbaṃ. Taṃ pana cutivasena niruddhampi kiriyāmayacittassa paccayabhāvaṃ anupagantvā kevalaṃ bhavaṅgappavattivasena mandathāmagataṃ hutvā pavattanampi sambhinnamevāti daṭṭhabbaṃ. Nāyaṃ sabbattha gacchatīti catuvokāre alabbhanato. Tenāha ‘‘bhavaṃ tu pañcavokāra’’ntiādi. Tattha pañcannaṃ khandhānaṃ vokāro etthāti pañcavokāro. Hoti hi bhinnādhikaraṇampi aññapadatthasamāso yathā ‘‘urasilomo’’ti. Atha vā yathāpaccayaṃ pañcahi khandhehi vokarīyatīti pañcavokāro. ‘‘Atthato’’ti evamādikaṃ padaṃ cakkhādīni dassanādikiccānīti ettakameva sandhāya vuttaṃ, na aññaṃ kiñci visesananti na tattha vinicchayo vutto.
512-4“一切”:指不区分欲界等类别的一切。“业”:指能产生结生的、属于次生受或后后受的思。“业相”:指在造业时作为所缘的对象,如布施的资具等,以及杀生的器具等。“趣相”:指应投生的另一有中,属于该有的色处。若投生善趣人间,应视为类似红毯的母胎颜色;若投生天界,应视为园林、如意树的颜色;若投生恶趣,应视为火舌等的颜色;若投生饿鬼、畜生趣,应视为饿鬼、畜生经常游行之处的颜色。“三种”:这是就可能性而言;然而,与色界、无色界相关的,唯有业相作为所缘。正因如此,广大异熟心被说为必定以与业相似的为所缘。
512-4.Sabbānīti kāmāvacarādibhedaṃ anāmasitvā sabbāni. Kammanti paṭisandhinibbattakā upapajjavedanīyabhūtā, aparāpariyavedanīyabhūtā vā cetanā. Kammanimittanti yaṃ vatthuṃ ārammaṇaṃ katvā āyūhanakāle kammaṃ āyūhati, taṃ dānūpakaraṇādikaṃ, pāṇaghātopakaraṇādikañca. Gatinimittanti bhavantaramupapajjitabbabhavapariyāpannavaṇṇāyatanaṃ, taṃ pana sugatiyaṃ manussaloke nibbattantassa rattakambalasadisamātukucchivaṇṇavasena, devaloke nibbattantassa uyyānakapparukkhavaṇṇavasena, duggatiyaṃ nibbattantassa aggijālādivaṇṇavasena, petatiracchānayonīsu petatiracchānānaṃ nibaddhasañcaraṇaṭṭhānapariyāpannatāvaṇṇavasena ca daṭṭhabbaṃ. ‘‘Tividha’’nti idaṃ yathāsambhavavasena vuttaṃ, rūpārūpasambandhīnaṃ pana kammanimittameva ārammaṇaṃ hoti. Tathā hi mahaggatavipākāni ekantena kammasadisārammaṇāni vuttāni.
“现在或过去”:指就刹那而言的现在或过去。这其中,趣相必定只是现在;业相是现在或过去;而业则唯是过去。至于以未来为所缘,由于未来的业相、趣相尚未进入所缘境域,如同现在的业相、趣相无法以未来方式生起;又因过去的业与业相未曾被体验,也无法明显现起而安立。因此,以强力方式转起的结生心,无法缘取未来所缘而生起,故说“无有未来”。对于广大结生心,因其必定以与业相似的所缘为所缘,如同业一样,不可说以过去为所缘,因此未单独列出它们的所缘。其中,第二、第四无色界结生心唯以过去为所缘,其余则不可说,应如此理解。
Paccuppannamatītaṃ vāti khaṇavasena paccuppannamatītaṃ vā. Tattha gatinimittaṃ ekantena paccuppannameva, kammanimittaṃ paccuppannamatītaṃ vā, kammaṃ pana atītameva. Anāgatārammaṇaṃ pana paccuppannakammanimittagatinimittaṃ viya anāpāthagatattā, atītakammakammanimittaṃ viya ananubhūtattā ca vibhūtaṃ hutvā nopatiṭṭhātīti atisantabhāvena pavattamānā paṭisandhi taṃ ārabbha pavattituṃ na sakkotīti vuttaṃ ‘‘natthi anāgata’’nti. Mahaggatapaṭisandhīnaṃ ekantena kammasadisārammaṇabhāvena kammassa viya atītanavattabbārammaṇattā na tāsaṃ visuṃ ārammaṇaṃ uddhaṭaṃ. Tattha dutiyacatutthārūpapaṭisandhīnaṃ atītameva ārammaṇaṃ itarāsaṃ navattabbanti daṭṭhabbaṃ.
517-20由于大异熟心唯依结生等四种作用而转起,在色界、无色界中,唯以结生、有分、死的作用转起各自的异熟心,且那里并无彼所缘,故说“大异熟……二者”。虽不可爱的色境在梵天界不可能存在,但住于彼处而观见欲界不可爱所缘的众生,并不会生起不善异熟心,因此不可说。据此,于色界中也说有三种推度心。在《阿毗达摩义摄》和《谛要略》等中,也依此意趣而说色界中有不善异熟心的转起。然而,另有一些论师说:“欲界有三种推度心,色界有两种推度心,应依所得之理而配合。”
517-20. Mahāvipākānaṃ paṭisandhādicatukiccavaseneva pavattanato rūpārūpabhave paṭisandhibhavaṅgacutivasena taṃtaṃvipākasseva pavattito, tadārammaṇassa ca abhāvena tattha na labbhatīti āha ‘‘mahāpākā…pe… dvaye’’ti. Aniṭṭharūpānaṃ brahmaloke asambhavepi tattha ṭhatvā idha aniṭṭhārammaṇaṃ passantānaṃ akusalavipākāni na uppajjantīti na vattabbanti rūpabhavepi santīraṇattayaṃ vuttaṃ. Abhidhammatthasaṅgahasaccasaṅkhepādīsupi hi imināva adhippāyena rūpaloke akusalavipākappavatti dassitā. Apare pana ‘‘kāmabhave santīraṇattayaṃ, rūpabhave santīraṇadvayanti yathālābhavasena yojetabba’’nti vadanti.
“有时”是指,即便在小所缘中,小速行也生起之时。“由于无种子故”说明了色界、无色界二地中无彼所缘的原因。为了阐明这一点,故说“结生种子”等。结生本身即是种子,因此称为结生种子。“它的”是指彼所缘的。
Kadācipīti parittārammaṇesu parittajavanānaṃ uppādepi. ‘‘Bījassābhāvato’’ti rūpārūpabhavadvaye tadārammaṇābhāvassa kāraṇaṃ vatvā tameva pakāsetuṃ ‘‘paṭisandhibīja’’ntiādi vuttaṃ. Paṭisandhiyeva bījabhūtanti paṭisandhibījaṃ. Tassāti tadārammaṇassa.
521若是如此,则眼识等也是欲界结生的种子,因此在那里也应无有。于是提出此责难而说“眼识等”。“诸根”是指作为眼识等依处和门的眼等诸根。“由于它们转起的影响力”,即由于它们存在于那里的影响力。此处的意趣是:作为眼识、耳识依处的眼根、耳根在那里转起,由于它们转起的影响力,眼识、耳识得以转起。而当眼识、耳识转起时,路心的生起是决定的。因此,如同眼识等一样,领受心和推度心在那里也得以成立。
521. Yadi evaṃ cakkhuviññāṇādīnampi kāmāvacarapaṭisandhibījattā tattha abhāvo āpajjatīti codento āha ‘‘cakkhuviññāṇādīna’’ntiādi. Indriyānanti cakkhuviññāṇādīnaṃ vatthudvārabhūtānaṃ cakkhādīnamindriyānaṃ. Pavattānubhāvatoti tesaṃ tattha atthitānubhāvato . Ayañhettha adhippāyo – cakkhusotaviññāṇānaṃ vatthubhūtāni cakkhusotindriyāni tattha pavattantīti tesaṃ pavattiānubhāvato cakkhusotaviññāṇāni pavattanti. Sati ca tesaṃ pavattiyaṃ vīthicittuppādo niyatoti cakkhuviññāṇādīnaṃ viya sampaṭicchanasantīraṇānampi tattha sambhavo siddhoti.
523-4所谓“非欲界法”,是指与欲界法不同的广大法和出世间法。“不跟随”即是不随顺。正如一个想要离家外出的幼童,会抓住父亲或与父亲相似、爱护他的亲戚的手指而跟随,不会跟随其他人,比如国王的随从等;同样地,由于与有分所缘之外的出离同类,这彼所缘只跟随那生起它的、与初善等相似的第二善等欲界速行,而不跟随其他的广大法和出世间法。这是此处的意思。“善、不善等”中的“等”字,包含了唯作无记。然而,阿难陀阿阇梨在《发趣论》中说:“善、不善灭尽时,异熟生起为彼所缘”,这即是说,只在异熟法之后有彼所缘。因为有力的速行如同船只,能跟随有分之流;而具有六支舍、寂静转起的唯作速行则如同树叶之杯,不能跟随有分之流,所以在唯作速行之后不认为有彼所缘。但觉护长老等人说:“即使可能得到,也会因某种意趣而在某处不见宣说,如同在《法集论》不善品的解说中,虽有可能但未说增上。因此,若在无记之后也说有彼所缘,则可能推论在确定之后也有彼所缘转起,故在唯作速行之后未说彼所缘,并非因为不可得。至于此处所举的‘树叶之杯’譬喻,它与所要譬喻的对象并不相同。因为船只和”
},
{
523-4.Akāmāvacaradhammeti kāmāvacaradhammato aññe mahaggatalokuttaradhamme. Nānubandhatīti nānuvattati. Janakaṃ…pe… anubandhatīti yathā nāma gehato nikkhamitvā bahi gantukāmo taruṇadārako attano janakaṃ pitaraṃ vā aññaṃ vā pitusadisaṃ hitakāmaṃ ñātiṃ aṅguliyaṃ gahetvā anubandhati, na aññaṃ rājapurisādiṃ, tathā etampi bhavaṅgārammaṇato bahi nikkhamitukāmasabhāgatāya attano janakaṃ paṭhamakusalādikaṃ sadisaṃ vā dutiyakusalādikāmāvacarajavanameva anubandhati, na aññaṃ mahaggataṃ lokuttaranti ayamettha attho. Kusalākusalādinti ādi-ggahaṇena kiriyābyākataṃ saṅgaṇhāti. Ānandācariyo pana paṭṭhāne ‘‘kusalākusale niruddhe vipāko tadārammaṇatā uppajjatī’’ti (paṭṭhā. 3.1.98) vipākadhammadhammānamevānantaraṃ tadārammaṇaṃ vuttaṃ. Vipphāravantañhi javanaṃ nāvaṃ viya nadīsoto bhavaṅgaṃ anubandhati, na pana chaḷaṅgupekkhāvato santavuttiṃ kiriyājavanaṃ paṇṇapuṭaṃ viya nadīsototi kiriyājavanānantaraṃ tadārammaṇaṃ na icchati, ācariyajotipālattherādayo pana ‘‘labbhamānassapi kenaci adhippāyena katthaci avacanaṃ dissati, yathā taṃ dhammasaṅgahe akusalaniddese labbhamānopi adhipati na vutto, tasmā yadi abyākatānantarampi tadārammaṇaṃ vucceyya, tadā voṭṭhabbanānantarampi tassa pavattiṃ maññeyyunti kiriyājavanānantaraṃ tadārammaṇaṃ na vuttaṃ, na pana alabbhanato. Yañcettha paṇṇapuṭaṃ nidassitaṃ, taṃ nidassitabbena samānaṃ na hoti, nāvāpaṇṇapuṭānañhi nadīsotassa āvaṭṭanaṃ gati ca visadisīti nāvāyaṃ nadīsotassa anubandhanaṃ, paṇṇapuṭassa ananubandhanañca yujjati, idha pana kiriyājavanetarajavanānaṃ bhavaṅgasotassa āvaṭṭanaṃ gati ca sadisīti etassa ananubandhanaṃ, itarassa anubandhanañca na yujjati, tasmā vicāretabbameva ta’’nti vadanti.
525-6正如它不跟随广大法和出世间法,同样地,当这些欲界法也以广大法和无上法为所缘而转起时,那时它也不跟随它们,故说“欲界法也”等。此处,以“广大”一词也应包含出世间法。“它们也”中的“也”字是取以出世间法为所缘者。为何不跟随?说“因是小所缘”等。“因是小所缘”是指如前所述,欲界异熟必定是小所缘。“因不熟悉”是指不如速行那样熟悉。这是说:如同那个跟随父亲或与父亲相似者的幼童,只在熟悉的地方如家门口、内街、十字路口等处跟随,而不跟随去往森林或罗刹之地者;同样地,跟随欲界法的彼所缘,也只跟随那些在小而熟悉之处转起的法,而不跟随以广大法和出世间法为所缘而转起的法。
525-6. Yathā cetaṃ mahaggatalokuttaradhamme nānuvattati, tathā yadā ete kāmāvacaradhammāpi mahaggatānuttaradhammārammaṇā hutvā pavattanti, tadā tepi nānubandhatīti āha ‘‘kāmāvacaradhammāpī’’tiādi. Mahaggatā-ggahaṇena cettha lokuttarānampi saṅgaho daṭṭhabbo. Te cāpīti ca-saddena lokuttarārammaṇānaṃ gahaṇaṃ. Kasmā nānubandhatīti āha ‘‘parittārammaṇattā’’tiādi. Parittārammaṇattāti heṭṭhā vuttanayena kāmāvacaravipākānaṃ ekantena parittārammaṇattā. Tathāparicitattāti yathā javanaṃ, evaṃ aparicitattā. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā hi so pitaraṃ, pitusadisaṃ vā kañci anubandhanto taruṇadārako gharadvārantaravīthicatukkādimhi pariciteyeva dese anugacchati, na araññaṃ vā rakkhasabhūmiṃ vā gacchantaṃ, evaṃ kāmāvacaradhamme anubandhantampi parittamhi pariciteyeva dese pavattamāne te dhamme anubandhati, na mahaggatalokuttaradhamme ārabbha pavattamānepi.
527-32现在,为何还要作这番理证之谈?为了表明应依注疏为准则而取此义,所以说“以此何为”等。Javane 指欲界速行心。Tadārammaṇacittāni 即那些被称为“彼所缘”的心,它们不执取彼所缘性,意思是它们不以彼所缘性的方式生起。或者,就名称与种类而言,当速行心速行之后,彼所缘便不执取该速行心的所缘,意思是它不可得。在色界与无色界有中,以“或”字引出“即使在速行心速行之后,也不执取彼所缘”之义。Paṇṇattiṃ ārabbha 指即使在欲界有中,也缘于施设概念。Lakkhaṇārammaṇāya 指以无常等三相为所缘的、强力的毗婆舍那。由于注疏中说“三相及三种施设概念在善三法中不可得”,因三相在胜义法上并不存在,所以缘彼而生起的毗婆舍那,其彼所缘不可得。然而,在《发趣论》中,有“有学或凡夫观善为无常、苦、无我,当善或不善灭尽时,异熟生起为彼所缘性”的说法,因此应知以蕴为所缘的毗婆舍那可得彼所缘。Micchattaniyatesu 指在那些以邪执之力生起的法中,即如“哪些法是邪定性?四种与见取相应的心生起”等所
527-32. Idāni kiṃ imāya yuttikathāya, aṭṭhakathāpamāṇato cetaṃ gahetabbanti dassento āha ‘‘kiṃ tenā’’tiādi. Javaneti kāmāvacarajavane. Tadārammaṇacittāni ‘‘tadārammaṇa’’nti laddhanāmāni cittāni tadārammaṇabhāvaṃ na gaṇhanti, tadārammaṇabhāvena na pavattantīti attho. Atha vā nāmagottaṃ ārabbha javane javite tadārammaṇaṃ tassa javanassa ārammaṇaṃ na gaṇhanti na labbhantīti attho. Rūpārūpabhavesu vāti vā-saddena ‘‘javane javitepi tadārammaṇaṃ na gaṇhantī’’ti ākaḍḍhati. Paṇṇattiṃ ārabbhāti kāmabhavepi paṇṇattiṃ ārabbha. Lakkhaṇārammaṇāyāti aniccādilakkhaṇattayārammaṇāya, balavavipassanāyāti attho. ‘‘Tīṇi lakkhaṇāni, tisso ca paññattiyo kusalattike na labbhantī’’ti aṭṭhakathāya vuttattā tiṇṇaṃ lakkhaṇānaṃ dhammato abhāvena taṃ ārabbha pavattāya vipassanāya tadārammaṇāni na labbhanti. Paṭṭhāne pana ‘‘sekhā vā puthujjanā vā kusalaṃ aniccato dukkhato anattato vipassanti, kusalākusale niruddhe vipāko tadārammaṇatā uppajjatī’’ti (paṭṭhā. 1.1.406) vacanato khandhārammaṇikavipassanāya tadārammaṇaṃ labbhatīti daṭṭhabbaṃ. Micchattaniyatesūti ‘‘katame dhammā micchattaniyatā? Cattāro diṭṭhigatasampayuttacittuppādā’’ti (dha. sa. 1426) evamāgatesu micchāgāhavasena pavattesu dhammesu javanaṃ hutvā javitesu. Kasmā pana tesu javitesu tadārammaṇaṃ na labbhatīti? Kāmāvacaravipākānañhi niyatamicchādiṭṭhi viya ‘‘attā occhijjatī’’tiādinā attaparikappanāvasena appavattanato niyatamicchādiṭṭhivasappavattesu tesu javitesu tadanantaraṃ tadārammaṇāni na uppajjanti, aniyatamicchādiṭṭhivasappavattesu pana javitesu tadārammaṇaṃ nuppajjatīti natthi. Atha vā micchattaniyatesūti micchābhāvaniyatasabhāvesu taṃvisayesūti attho. Micchattaniyatadhammānaṃ dhammasabhāvaṃ aggahetvā micchattaniyatasabhāvasseva gahaṇato, tassa ca vipākānaṃ avibhūtattā micchattaniyatasabhāve ārabbha tadārammaṇā na labbhanti. Pi-saddena sammattaniyatesupīti sampiṇḍeti, ‘‘lokuttaradhamme ārabbhā’’ti vā etena siddhattā na tesaṃ visuṃ uddharaṇaṃ kataṃ. Aṭṭhakathāyaṃ pana micchattaniyatasammattaniyatānaṃ aññamaññapaṭipakkhabhāvena balavabhāvato tadārammaṇassa avatthubhāvadassanatthaṃ micchattaniyatānantaraṃ sammattaniyatāpi uddhaṭā. Micchattaniyatasabhāvassa viya paṭisambhidāsabhāvassapi kāmāvacaravipākānaṃ avibhūtabhāvena paṭisambhidāñāṇāni ārabbha javane javite tadārammaṇaṃ na labbhatīti āha ‘‘paṭisambhidāñāṇānī’’tiādi. Manodvārepīti na kevalaṃ pañcadvāresuyeva, atha kho manodvārepi. Sabbesanti ahetukaduhetukādīnaṃ sabbesaṃ. Anupubbatoti heṭṭhā vuttaanukkamato.
533“Na vijjati”是指由于意门无对碍,故说为“不存在”。“Bhavaṅgato”是指从有分流相续而说,或者从其(有分的)所缘而说。“Vuṭṭhāna”是指当忆念有分流相续或其(有分的)所缘时,从该状态中出起。
533.Na vijjatīti manodvārassa appaṭighabhāvena na vijjati. Bhavaṅgatoti bhavaṅgasantānato, tassa ārammaṇato vā. Vuṭṭhānanti bhavaṅgasantāne, tassārammaṇe vā sati tassa vuṭṭhānaṃ.
535-6“Satta sattāti”是指对每一个(心)计为七种、七种。“Pāpapākāti”是指不善异熟。在说完“十二种非福心”之后,又说“恶异熟”,这是如同“此中,善逝的善逝衣量”等说法一样,依惯用的名称而说。如此显示了不善异熟在转起中的情形后,现在为显示其在结生中的情况,而说“十一种”等。由于除去掉举心,掉举思除了给予转起异熟之外,并无给予结生,所以说“除去掉举心”。那么,这里的原因为何呢?与疑俱的心虽因无胜解而一切皆弱,却能牵引结生;而与掉举俱的心虽依其自性而有胜解,比前者更强,却不能牵引结生,这是为什么?以(掉举心)没有给予结生的自性为理由。所谓“强者牵引,弱者不牵引”的思辨,只适用于那些具有给予结生自性的法。对于根本没有给予结生自性的法而言,其强性并非牵引结生的原因。
535-6.Satta sattāti ekekassa satta sattāti katvā. Pāpapākāti akusalavipākā. ‘‘Dvādasāpuññacittāna’’nti vatvā ‘‘pāpapākā’’ti vacanaṃ ‘‘tatridaṃ sugatassa sugatacīvarappamāṇa’’ntiādīsu viya saññāsaddavasena vuttaṃ. Evaṃ pavattiyaṃ akusalavipākānaṃ pavattiṃ dassetvā idāni paṭisandhiyaṃ dassetuṃ ‘‘ekādasavidhāna’’ntiādi vuttaṃ. Uddhaccacetanāya pavattivipākadānamattaṃ vinā paṭisandhidānābhāvato āha ‘‘hitvā uddhaccamānasa’’nti. Kiṃ panettha kāraṇaṃ, adhimokkhavirahena sabbadubbalampi vicikicchāsahagataṃ paṭisandhiṃ ākaḍḍhati, adhimokkhasabhāvato tato balavatarampi uddhaccasahagataṃ nākaḍḍhatīti? Paṭisandhidānasabhāvābhāvato. ‘‘Balavaṃ ākaḍḍhati, dubbalaṃ nākaḍḍhatī’’ti hi ayaṃ vicāraṇā paṭisandhidānasabhāvesuyeva. Yassa pana paṭisandhidānasabhāvo eva natthi, na tassa balavabhāvo paṭisandhiākaḍḍhane kāraṇanti.
然而,如何了知“与掉举俱的心没有给予结生的自性”呢?因为它在见所断法中没有被提及。不善法有三种:见所断、修所断,以及或见所断或修所断。其中,与见相应及与疑俱的心生起,名为见所断。如说:“哪些法是见所断?四种与见相应的心生起、与疑俱的心生起。”(《法集》1408)因为它们由最初得见涅槃而得名“见”的入流道所断,故说为“见所断”。与掉举俱的心生起,名为修所断。如说:“哪些法是修所断?与掉举俱的心生起。”因为它由最上道所断,故说为“修所断”。上三道依于初道所见而依修习生起,并非见到任何前所未见,故被称为“修”。而见不相应、忧俱的心生起,则名为或见所断或修所断。如说:“四种见不相应、与贪俱的心生起,两种忧俱的心生起。这些法是或见所断或修所断。”(《法集》1409)因为它们中导致堕恶趣的部分由初道断,其余部分由上道断,故说为或见所断或修所断。其中,即使是“或见所断”,也因与见所断共通的缘故,于此统称为“见所断”。如果掉举俱心能给予结生,那么由于不善结生在善趣不可能发生,它只能给予恶趣的结生;而导向恶趣的法必定是见所断。若非如此,
Kathaṃ panetaṃ viññātabbaṃ ‘‘uddhaccasahagatassa paṭisandhidānasabhāvo natthī’’ti? Dassanenapahātabbesu anāgatattā. Tividhā hi akusalā dassanenapahātabbā, bhāvanāyapahātabbā, siyā dassanenapahātabbā siyā bhāvanāyapahātabbāti. Tattha diṭṭhisampayuttavicikicchāsahagatacittuppādā dassanenapahātabbā nāma. Yathāha ‘‘katame dhammā dassanenapahātabbā? Cattāro diṭṭhigatasampayuttacittuppādā vicikicchāsahagato cittuppādo’’ti (dha. sa. 1408). Te hi paṭhamaṃ nibbānadassanato ‘‘dassana’’nti laddhanāmena sotāpattimaggeneva pahātabbattā ‘‘dassanenapahātabbā’’ti vuccanti. Uddhaccasahagatacittuppādo bhāvanāyapahātabbo nāma. Yathāha ‘‘katame dhammā bhāvanāyapahātabbā? Uddhaccasahagato cittuppādo’’ti. So hi aggamaggena pahātabbattā ‘‘bhāvanāyapahātabbo’’ti vutto. Uparimaggattayañhi paṭhamamaggena diṭṭhasmiṃyeva bhāvanāvasena uppajjati, na adiṭṭhapubbaṃ kiñci passati, tasmā ‘‘bhāvanā’’ti vuccati. Diṭṭhivippayuttadomanassasahagatacittuppādā pana siyā dassanenapahātabbā siyā bhāvanāyapahātabbā nāma. Yathāha ‘‘cattāro diṭṭhigatavippayuttā lobhasahagatacittuppādā dve domanassasahagatacittuppādā. Ime dhammā siyā dassanenapahātabbā siyā bhāvanāyapahātabbā’’ti (dha. sa. 1409). Te hi apāyanibbattakāvatthāya paṭhamamaggena, sesāvatthāya uparimaggehi pahīyamānattā siyā dassanenapahātabbā siyā bhāvanāyapahātabbā nāma. Tattha siyā dassanenapahātabbampi dassanenapahātabbasāmaññena idha ‘‘dassanenapahātabbā’’tveva voharanti. Yadi ca uddhaccasahagataṃ paṭisandhiṃ dadeyya, tadā akusalapaṭisandhiyā sugatiyaṃ asambhavato apāyesveva dadeyya, apāyagamanīyañca ekantena dassanenapahātabbā siyā, itarathā apāyagamanīyassa appahīnattā sekhānaṃ apāyuppatti āpajjati, na ca panetaṃ yuttaṃ, ‘‘catūhapāyehi ca vippamutto (khu. pā. 6.11; su. ni. 234), avinipātadhammo’’tiādivacanehi saha virujjhanato, sati ca panetassa dassanenapahātabbabhāve ‘‘siyā dassanenapahātabbā’’ti imassa vibhaṅge vattabbaṃ siyā, na ca panetaṃ vuttanti. Atha siyā ‘‘apāyagamanīyo rāgo doso moho tadekaṭṭhā ca kilesā’’ti evaṃ dassanenapahātabbesu vuttattā uddhaccasahagatassāpi tattha saṅgaho sakkā kātunti? Taṃ na, tassa niyāmato bhāvanāyapahātabbabhāvena vuttattāti tasmā dassanenapahātabbesu avacanameva paṭisandhidānābhāvaṃ sādhetīti.
难道不是在《无碍解道分别》中——
Nanu ca paṭisambhidāvibhaṅge –
“当不善心生起时,与舍俱、与掉举相应,以色为所缘……乃至……以法为所缘,或缘于任何所缘,那时有触……乃至……有不散乱,这些法是不善法。于这些法中的智为法无碍解,于他们果报中的智为义无碍解。”(《分别论》731)——
‘‘Yasmiṃ samaye akusalaṃ cittaṃ uppannaṃ hoti upekkhāsahagataṃ uddhaccasampayuttaṃ, rūpārammaṇaṃ vā…pe… dhammārammaṇaṃ vā yaṃ yaṃ vā panārabbha, tasmiṃ samaye phasso hoti…pe… avikkhepo hoti, ime dhammā akusalā. Imesu dhammesu ñāṇaṃ dhammapaṭisambhidā, tesaṃ vipāke ñāṇaṃ atthapaṭisambhidā’’ti (vibha. 731) –
如此,既举出了掉举俱的心生起,又举出了它的果报,为何应承认它没有结生之体性呢?这并不是就结生而举出,而是就转起果报而举出。然而在《发趣论》中——
Evaṃ uddhaccasahagatacittuppādaṃ uddharitvā tassa vipākopi uddhaṭoti kathamassa paṭisandhidānābhāvo sampaṭicchitabboti? Na idaṃ paṭisandhidānaṃ sandhāya uddhaṭaṃ, atha kho pavattivipākaṃ sandhāya. Paṭṭhāne pana –
俱生的见所断思,对心等起色以业缘为缘;异刹那的见所断思,对果报蕴及业生色以业缘为缘。”(《发趣论》2.8.89)——
‘‘Sahajātā dassanenapahātabbā cetanā cittasamuṭṭhānānaṃ rūpānaṃ kammapaccayena paccayo, nānakkhaṇikā dassanenapahātabbā cetanā vipākānaṃ khandhānaṃ kaṭattā ca rūpānaṃ kammapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.8.89) –
对于见所断思,同时举出了俱生与异刹那两种业缘;而对于修所断思,则仅举出其俱生业缘,即“俱生的修所断思,对心等起色以业缘为缘”,并未举出异刹那的业缘。同样,在遮遣分中也是如此——
Dassanenapahātabbacetanāya eva sahajātanānakkhaṇikakammapaccayabhāvaṃ uddharitvāva ‘‘sahajātā bhāvanāyapahātabbā cetanā cittasamuṭṭhānānaṃ rūpānaṃ kammapaccayena paccayo’’ti bhāvanāyapahātabbacetanāya sahajātakammapaccayabhāvova uddhaṭo, na pana nānakkhaṇikakammapaccayabhāvo. Tathā paccanīyanayepi –
“见所断法,以所缘缘、俱生缘……亲依止缘……无间缘……业缘为缘,成为非见所断非修所断法的缘。”(《发趣论》2.8.98)——
‘‘Dassanenapahātabbo dhammo nevadassanenanabhāvanāyapahātabbassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo, sahajāta… upanissaya…pe… pacchājāta… kammapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.8.98) –
举出了见所断法的业缘状态之后——
Dassanenapahātabbasseva kammapaccayabhāvaṃ uddharitvā –
修所断法,对非见所断非修所断法,以所缘缘为缘,以俱生缘……以亲依止缘……以后生缘为缘。(《发趣论》2.8.99)——
‘‘Bhāvanāyapahātabbo dhammo nevadassanenanabhāvanāyapahātabbassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo, sahajāta… upanissaya… pacchājātapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.8.99) –
对于修所断法,仅说了俱生等缘的状态,并未说到业缘的状态。然而,若无异刹那的业缘,便无法牵引结生,因此它全然没有给予结生之理。不过,它在转起中的果报却无法否认,因为在《无碍解道》的分别中,连掉举俱心的果报也有举出;而异刹那的业缘,正是就结生果报而未予举出。因此,有老师说:“掉举之思既不给予这两种果报,因为《发趣论》中没有举出异刹那的业缘。”这应当视为仅是他们的执见而已。
Bhāvanāyapahātabbassa dhammassa sahajātādipaccayabhāvova vutto, na pana kammapaccayabhāvo, na ca nānakkhaṇikakammapaccayaṃ vinā paṭisandhiākaḍḍhanaṃ atthi, tasmā natthi tassa sabbathāpi paṭisandhidānaṃ. Pavattivipākaṃ panassa na sakkā nivāretuṃ paṭisambhidāvibhaṅge uddhaccasahagatānampi vipākassa uddhaṭattā, nānakkhaṇikakammapaccayassa ca paṭisandhivipākameva sandhāya anuddhaṭattā. Evañca pana katvā yadeke ācariyā vadanti ‘‘uddhaccacetanā ubhayavipākampi na deti paṭṭhāne nānakkhaṇikakammapaccayassa anuddhaṭattā’’ti, taṃ tesaṃ abhinivesamattamevāti daṭṭhabbaṃ.
若有人这样辩说:正如在“果报法之法”一语中,“果报”一词是指堪任果报者,同样地,这里也是取伴随掉举之心的堪任果报性,而说“于它们的果报之智”。恰如在信根与胜解作用相离而不存在时,取信根殊胜的胜解作用而称“信根法是胜解作用”,同样地,在这里,即使法与堪任果报的状态相离而不存在,也但取诸法本身堪任果报的能力而说其有。若他们许其给予现起的果报,则如所说:
Yadi ca te vadeyyuṃ – yathā ‘‘vipākadhammadhammā’’ti ettha vipāka-saddena vipākārahatā vuccati, evaṃ idhāpi uddhaccasahagatānaṃ vipākārahataṃ sandhāya ‘‘tesaṃ vipāke ñāṇa’’nti vuttaṃ. Yathā saddhindriyavinimuttassa adhimuccanaṭṭhassa abhāvepi saddhindriyassa adhimuccanasattivisesaṃ gahetvā saddhindriyadhammo adhimuccanaṭṭho atthoti vuccati, evamidhāpi dhammavinimuttassa vipākārahabhāvassa abhāvepi dhammānameva vipākārahasāmatthiyaṃ gahetvā tassa atthibhāvo vutto. Yadi ca te pavattivipākaṃ dadeyyuṃ, yathā –
“与乐受相应之法,对与苦受相应之法,依业缘为缘,此为异刹那缘”——
‘‘Sukhāya vedanāya sampayutto dhammo dukkhāya vedanāya sampayuttassa dhammassa kammapaccayena paccayo, nānakkhaṇikā’’ti (paṭṭhā. 1.2.57) –
若依现起果报,亦可说为异刹那业缘,如此,于此处亦应说其为异刹那业缘。然而,对可得之法不予宣说,并无理由。因此,于正法教中不宣说,即表明其不存在。再者,若意在承认伴随掉举之心能给予现起果报,那就不应否定说“无执取异执取法对无执取异执取法非业缘”。因为除了掉举,再无其他任何不能成为无执取异执取法之缘的无执取异执取法,所以此说纯属空谈。所谓“取堪任果报之状态而说于它们的果报”,此语本身即在说明它的果报自性。因为当堪任果报的状态存在时,并没有如神通等那样的因缘能使其成为非果报。而所谓“对异刹那业缘不予宣说,故表明了果报状态”,此亦不妥,因为对存在的事物,有时也出于某种意图而不予宣说。例如,在《法集论》中,存在的心所依处亦未被提及。因此,若依现起果报而宣说异刹那业缘的存在,则恐有人会认为它也给予结生果报,故而,即使存在,也未依现起果报而说异刹那业缘。至于‘无执取异执取法对无执取异执取法非业缘’的否定之说,乃是针对神通等善法而言,因此不能据此便完全否定给予伴随掉举之心
Pavattivipākassapi vasena nānakkhaṇikakammapaccayo vutto, evametthāpi nānakkhaṇikakammapaccayabhāvo vattabbo siyā. Na hi labbhamānassa avacane kāraṇaṃ atthīti tasmā yathādhammasāsane avacanampi abhāvameva dīpeti. Apica yadi uddhaccasahagatassa pavattivipākadānaṃ adhippetaṃ siyā, tadā ‘‘anupādinnupādāniyo dhammo upādinnupādāniyassa dhammassa na kammapaccayena paccayo’’ti paṭisedho na kātabbo siyā. Na hi ṭhapetvā uddhaccaṃ añño koci anupādinnupādāniyo dhammo upādinnupādāniyassa dhammassa paccayo bhavituṃ asamattho atthīti, tayidametesaṃ abhilāpamattaṃ. Tathā hi yaṃ tāva vuttaṃ ‘‘vipākārahabhāvaṃ gahetvā tesaṃ vipāketi vutta’’nti, tadeva tassa vipākasabbhāvaṃ dīpeti. Na hi vipākārahabhāve sati abhiññādīnaṃ viya tassa avipākatāya kāraṇaṃ atthīti. Yampi vuttaṃ ‘‘nānakkhaṇikakammapaccayassa avacanaṃ vipākabhāvaṃ dīpetī’’ti, tampi na sundaraṃ, labbhamānassāpi katthaci kenaci adhippāyena avacanato. Tathā hi dhammasaṅgaṇiyaṃ labbhamānampi hadayavatthu na vuttaṃ. Tasmā yadi pavattivipākaṃ sandhāya nānakkhaṇikakammapaccayabhāvo vucceyya, tadā paṭisandhivipākadānampissa maññeyyunti labbhamānassapi pavattivipākassa vasena nānakkhaṇikakammapaccayabhāvo na vuttoti. Yaṃ pana anupādinnupādāniyassa upādinnupādāniyaṃ pati kammapaccayapaṭikkhepavacanaṃ, taṃ abhiññākusalādike sandhāyāti na ettāvatā uddhaccasahagatassa pavattivipākadānaṃ sabbathāpi paṭikkhipituṃ sakkāti. Yampi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘yathā ca abhiññācetanā, evamuddhaccacetanāpi ‘saṅkhārapaccayā viññāṇa’nti ettha apanetabbā’’ti vuttaṃ, tampi uddhaccacetanāya tattha niddisiyamānāya yathā itarā paṭisandhipavattivasena duvidhassapi vipākaviññāṇassa paccayo, evamuddhaccacetanāpīti gaṇheyyunti vuttaṃ, na tassa pavattivipākābhāvatoti.
然而,阿阇梨佛授等人将掉举相应心分为两种,认为一种能给予两种果报,另一种则完全没有果报。他们的判别是这样的:掉举有应通过修习而断除的,也有不应通过修习而断除的。其中,应通过修习而断除的是在有学圣者相续中生起的,另一种是在凡夫相续中生起的。而能给予果报的,只是在凡夫相续中生起的掉举,而非另一种。正如在没有见道与修道的情况下,某些凡夫以及应有见道与修道的有学圣者,在他们生起那些不善法时,能够以见道与修道断除它们,因此被称为‘应通过见道断除、应通过修道断除’。然而,凡夫由于没有修道,所以不存在‘应通过修道断除’的考量,因此,在他们中生起的、即使不能以见道断除的不善法,也不被称为‘应通过修道断除’。如果那样称呼的话,那么‘应通过见道断除’的法就可能在某些时候,以所缘缘、增上缘、亲依止缘等缘力,成为‘应通过修道断除’的法的缘。因为,对于自己财物上的欲贪等,某些身见等在某些过去等时候,确实可以成为所缘缘、增上缘、亲依止缘的缘,但《发趣论》中并未说‘应通过见道断除的法,以某种缘力成为应通过修道断除的法的缘’,因此,在凡夫中生起的不善法,并没有‘应通过修道断除’的称谓。如果仅以未说为准则,那么,在有学圣者相续中生起的不善法,岂不是也没有‘应通过修道断除’的称谓了吗?并非如此,因为在有学圣者相续中生起的那些不善法,是能够通过修道断除的。正因如此,无论如何,对于有学圣者来说,由于应通过见道断除的不善法已被断除,它们不会成为喜乐、爱乐的所依。由于已被断除,它们不会成为悦俱的因,也不会成为掉举的因,不会产生忧俱和掉举,因此,它们不会成为那些法的所缘缘、增上缘、亲依止缘。因为圣者不会依止已断除的烦恼而生起贪、嗔、散乱。经中也说:‘以入流道所断除的烦恼,那些烦恼不再返回、不再回转、不再回来,因此是善逝;以斯陀含道……乃至……以阿罗汉道……善逝。’然而,对于凡夫来说,不能断言‘能够以见道断除的法,绝不会以某种缘力成为不能以见道断除的法的缘’,因为在《发趣论》中说到:‘乐着、欢喜邪见,缘此生起贪欲、生起邪见、生起疑、生起掉举;缘疑生起疑、生起邪见、生起掉举’,这说明了邪见和疑是掉举的所缘。在此,所谓‘掉举’是指掉举相应的心识生起,而不是指在应通过见道断除的心所中也存在的掉举心所。而且,在增上缘的解说中,只说到:‘尊重邪见,乐着、欢喜它,缘此尊重而生起贪欲、生起邪见’,而没有说‘生起掉举’。因此,由于在有学圣者相续中生起的、应通过见道断除的不善法,不会以任何缘力成为其他法的缘,所以不能断言‘凡夫相续中的、应通过见道断除的不善法,不会成为其他法的缘’。因此,《发趣论》中未列出‘应通过见道断除的法’作为‘应通过修道断除的法’的所缘缘、增上缘、亲依止缘,这证明了在有学圣者相续中生起的法具有‘应通过修道断除’的称谓,但并不能证明仅在凡夫相续中生起的、不能以见道断除的不善法具有‘应通过修道断除’的称谓。因此,虽然应通过见道与修道断除的法,由于属于过去等状态而不可言说,但那些具有‘应被见道与修道所对治’性质的法,当它们在凡夫中生起时,即使不能以见道断除,但相对于见道而言,仍被称为‘应通过见道断除’。当它们在有学圣者中生起时,即使不能以修道断除,但相对于修道而言,仍被称为‘应通过修道断除’。然而,那些不能以见道断除、在凡夫中生起的法,按照前面所说的方法,既不是‘应通过见道断除’,也不是‘应通过修道断除’,它们由于缺乏‘应通过修道断除’的助伴,所以不产生果报。正因为它们没有被称为‘应通过见道断除’的俱行因作为助伴,所以没有说到‘应通过修道断除的思’具有异刹那业缘。但是,对于那些缺乏所应期待的见道与修道、在凡夫中生起的、对自己财物的欲贪等,以及掉举相应的心识生起,由于三结及其相应烦恼未被断除,助伴尚未耗尽,因此不能否认它们能产生果报。所以,在《分别论》中说到,掉举相应法有果报。
Ācariyabuddhamittādayo pana uddhaccasahagataṃ dvidhā vibhajitvā ekassa ubhayavipākadānaṃ, ekassa sabbathāpi vipākābhāvaṃ vaṇṇenti. Tesañhi ayaṃ vinicchayo – atthi uddhaccaṃ bhāvanāyapahātabbampi, atthi nabhāvanāyapahātabbampi. Tesu bhāvanāyapahātabbaṃ sekhasantānappavattaṃ, itaraṃ puthujjanasantānappavattaṃ. Phaladānañca puthujjanasantāne pavattasseva, netarassa. Tathā hi dassanabhāvanānaṃ abhāvepi yesaṃ puthujjanānaṃ, sekhānañca dassanabhāvanāhi bhavitabbaṃ, tesaṃ taduppattikāle tāhi pahātuṃ sakkuṇeyyā akusalā ‘‘dassanenapahātabbā, bhāvanāyapahātabbā’’ti ca vuccanti. Puthujjanānaṃ pana bhāvanāya abhāvato bhāvanāyapahātabbacintā natthi, tena tesaṃ pavattamānā te dassanena pahātuṃ asakkuṇeyyāpi ‘‘bhāvanāyapahātabbā’’ti na vuccanti. Yadi vucceyyuṃ, dassanenapahātabbā bhāvanāyapahātabbānaṃ kesañci keci kadāci ārammaṇārammaṇādhipatiupanissayapaccayehi paccayā bhaveyyuṃ. Sakabhaṇḍe chandarāgādīnañhi kesañci sakkāyadiṭṭhādayo keci atītādīsu kismiñci kāle ārammaṇādhipatiupanissayehi paccayā hontīti natthi, na ca paṭṭhāne ‘‘dassanenapahātabbā bhāvanāyapahātabbānaṃ kenaci paccayena paccayo’’ti vuttā, tasmā natthi puthujjanesu pavattamānānamakusalānaṃ bhāvanāyapahātabbapariyāyo. Yadi tattha avacanameva pamāṇaṃ, evaṃ sati sekhasantānapavattānampi akusalānaṃ bhāvanāyapahātabbapariyāyo natthīti āpajjatīti? Nāpajjati, sekhasantānappavattānaṃ bhāvanāya pahātuṃ sakkuṇeyyattā. Teneva ca kiñci katvā sekhānaṃ dassanenapahātabbānaṃ akusalānaṃ pahīnabhāvena assādanābhinandanānaṃ vatthūni na honti. Pahīnatāya eva somanassassa hetubhūtā, avikkhepahetubhūtā ca na domanassaṃ, uddhaccañca uppādentīti na tesaṃ ārammaṇārammaṇādhipatipakatūpanissayabhāvaṃ gacchanti. Na hi pahīnakilese upanissāya ariyā rāgadosavikkhepe uppādenti. Vuttañca ‘‘sotāpattimaggena ye kilesā pahīnā, te kilese na puneti, na pacceti, na paccāgacchatīti sugato, sakadāgāmi…pe… arahattamaggena…pe… sugato’’ti. Puthujjanānaṃ pana dassanena pahātuṃ sakkuṇeyyā dassanena pahātuṃ asakkuṇeyyānaṃ kenaci paccayena paccayā na hontīti na sakkā vattuṃ, ‘‘diṭṭhiṃ assādeti abhinandati, taṃ ārabbha rāgo uppajjati, diṭṭhi uppajjati, vicikicchā uppajjati, uddhaccaṃ uppajjati, vicikicchaṃ ārabbha vicikicchā uppajjati, diṭṭhi uppajjati, uddhaccaṃ uppajjatī’’ti (paṭṭhā. 1.1.407) diṭṭhivicikicchānaṃ uddhaccārammaṇabhāvassa vuttattā. Ettha hi uddhaccanti uddhaccasahagataṃ cittuppādaṃ sandhāya vuttaṃ, na dassanenapahātabbesupi labbhamānacetasikaṃ uddhaccaṃ. Evañca katvā adhipatipaccayaniddese ‘‘diṭṭhiṃ garuṃ katvā assādeti abhinandati, taṃ garuṃ katvā rāgo uppajjati, diṭṭhi uppajjatī’’ti (paṭṭhā. 1.1.415) ettakameva vuttaṃ, na vuttaṃ ‘‘uddhaccaṃ uppajjatī’’ti, tasmā sekhasantānappavattānamakusalānaṃ dassanenapahātabbānaṃ kenaci paccayena paccayattābhāvato puthujjanānaṃ santāneva dassanenapahātabbānamakusalānaṃ paccayā na hontīti na sakkā vattunti paṭṭhāne dassanenapahātabbānaṃ bhāvanāyapahātabbassa ārammaṇārammaṇādhipatiupanissayapaccayattānuddharaṇaṃ sekhasantānappavattānaṃ bhāvanāyapahātabbapariyāyabhāvaṃ sādheti, puthujjanasantāneyeva nadassanenapahātabbānamakusalānaṃ bhāvanāyapahātabbapariyāyabhāvaṃ na sādheti, tasmā dassanabhāvanāhi pahātabbānaṃ atītādibhāvena navattabbattepi yādisānaṃ tāhi anuppattidhammatā āpādetabbā, te puthujjanesu pavattamānā dassanena pahātuṃ sakkuṇeyyā dassanamaggāpekkhāya tadappavattiyampi dassanenapahātabbā nāma. Sekhesu pavattamānā bhāvanāya pahātuṃ sakkuṇeyyā tadappavattiyampi tadapekkhāya bhāvanāyapahātabbā nāma. Dassanena pahātuṃ asakkuṇeyyā pana puthujjanesu pavattamānā heṭṭhā vuttanayena nevadassanenapahātabbā nabhāvanāyapahātabbā, tesu bhāvanāyapahātabbā sahāyavirahato vipākaṃ na janenti. Tathā hi tesaṃ dassanenapahātabbasaṅkhātaṃ sahakārīkāraṇaṃ sahāyabhūtaṃ natthīti bhāvanāyapahātabbacetanāya nānakkhaṇikakammapaccayabhāvo na vutto. Apekkhitabbadassanabhāvanārahitānaṃ pana puthujjanesu uppajjamānānaṃ sakabhaṇḍe chandarāgādīnaṃ, uddhaccasahagatacittuppādassa ca saṃyojanattayatadekaṭṭhakilesānaṃ anupacchinnatāya aparikkhīṇasahāyānaṃ vipākuppādanaṃ na sakkā paṭikkhipitunti uddhaccasahagatadhammānaṃ vipāko vibhaṅge vuttoti.
若是如此,那么那些不具有所应期待的见道与修道的不善法,岂非应被称为‘非见所断非修所断’了吗?并非如此。因为善法等具有不应被断除的性质,故被称为‘非见所断非修所断’;而不善法具有与不应断除相违的性质。若是这样,那么这些不善法在此三法中,难道不应被称为‘不可言说’吗?并非如此。因为在‘心识生起品’中所开示的十二种不善心识生起,已由两种分类所摄。正如‘已生三法’中,一切有为法已依其法被摄尽,即使某些过去法未依时间摄尽,也不被称为‘不可言说’,因为依心识生起而摄尽时,不存在‘不可言说’的情况。同样地,在此处,由于依心识生起的状态而被摄尽,不存在‘不可言说’的情况,因此不被称为‘不可言说’。因为,在任何三法或二法中,如果某个法完全没有以法被摄尽,才会出现‘不可言说’的情况。而在那些必定存在某种‘不可言说’的心识生起之处,就会有第四种分类,如同在那些已说的章节中那样,将心识生起细分为若干种并分别解说,例如‘有不可言说、以小为所缘者’等;而在‘已生三法’中,……
Yadi evaṃ, apekkhitabbadassanabhāvanārahitānaṃ akusalānaṃ ‘‘nevadassanenanabhāvanāyapahātabbā’’ti vattabbatā āpajjatīti? Nāpajjati, appahātabbasabhāvānaṃ kusalādīnaṃ ‘‘nevadassanenanabhāvanāyapahātabbā’’ti vuttattā, appahātabbaviruddhasabhāvattā ca akusalānaṃ . Yadi evaṃ te imasmiṃ tike navattabbāti vattabbā āpajjantīti? Nāpajjanti, cittuppādakaṇḍe dassitānaṃ dvādasākusalacittuppādānaṃ dvīhi padehi saṅgahitattā. Yathā hi uppannattike dhammavasena sabbesaṃ saṅkhatadhammānaṃ saṅgahitattā kālavasena asaṅgahitāpi atītā ‘‘navattabbā’’ti na vuttā cittuppādānurūpena saṅgahitesu navattabbassa abhāvā, evaṃ idhāpi cittuppādabhāvena saṅgahitesu navattabbassa abhāvā ‘‘navattabbā’’ti na vuttā. Sabbena sabbañhi dhammavasena asaṅgahitassa tikadukesu navattabbatāpatti. Yattha hi cittuppādo koci niyogato navattabbo atthi, tattha tesaṃ catuttho koṭṭhāso atthīti yathāvuttapadesu viya tatthāpi bhinditvā bhājetabbe cittuppāde bhinditvā bhājeti ‘‘siyā navattabbāparittārammaṇā’’tiādinā, tadabhāvā uppannattike, idha ca tathā na vuttanti.
或者,如同在色界中,由于与有对色有共同性质,所以说“三大种是有对的”,又如说“无想有情有一种不可见有对的大种”,同样地,在凡夫中生起的、与修所断有共同性质的法,也可以被称为“修所断”,这样就不会有“不可说”的过失。而且如此一来,凡夫中生起的修所断法,如对自己财物的欲贪等,是对他人财物的欲贪等的亲依止缘,而贪是对贪和见的增上缘——这个义理便得以成立。正因为如此——
Atha vā yathā sappaṭighehi samānasabhāvattā rūpadhātuyaṃ ‘‘tayo mahābhūtā sappaṭighā’’ti vuttā, yathāha ‘‘asaññasattānaṃ anidassanasappaṭighaṃ ekaṃ mahābhūta’’nti, evaṃ puthujjanānaṃ pavattamānā bhāvanāyapahātabbasamānasabhāvā ‘‘bhāvanāyapahātabbā’’ti vucceyyunti natthi navattabbatāpasaṅgo. Evañca sati puthujjanānaṃ pavattamānāpi bhāvanāyapahātabbā sakabhaṇḍe chandarāgādayo parabhaṇḍe chandarāgādīnaṃ upanissayapaccayo, rāgo ca rāgadiṭṭhīnaṃ adhipatipaccayoti ayamattho laddho hoti. Teneva hi –
“修所断法以亲依止缘而成为见所断法的缘——所缘亲依止、自然亲依止”(《发趣论》2.8.84)——
‘‘Bhāvanāyapahātabbo dhammo dassanenapahātabbassa dhammassa upanissayapaccayena paccayo, ārammaṇūpanissayo, pakatūpanissayo’’ti (paṭṭhā. 2.8.84) –
在此解说中,世尊说明作为见所断法亲依止缘的法时——
Imissā niddese dassanenapahātabbānaṃ upanissayapaccayabhāvīdhamme niddisantena bhagavatā –
“自然亲依止——依止于愿望而杀生……乃至……破僧;修所断的贪、嗔、痴、慢、愿望,以亲依止缘作为见所断的贪、嗔、痴、慢、见、愿望的缘。对自身财物的欲贪,是对他人财物的欲贪的……乃至……对自身执取物的欲贪,是对他人执取物的欲贪的亲依止缘”(《发趣论》2.8.84)——
‘‘Pakatūpanissayo – patthanaṃ upanissāya pāṇaṃ hanati…pe… saṅghaṃ bhindati, bhāvanāyapahātabbo rāgo doso moho māno patthanā dassanenapahātabbassa rāgassa dosassa mohassa mānassa diṭṭhiyā patthanāya upanissayapaccayena paccayo . Sakabhaṇḍe chandarāgo parabhaṇḍe chandarāgassa upa…pe… sakapariggahe chandarāgo parapariggahe chandarāgassa upanissayapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.8.84) –
在凡夫的生命相续中,已指出愿望等。
Puthujjanasantāne patthanādayo niddiṭṭhā.
同样地,如同在色界中,由于不可触,三大种于胜义上并非有对,于凡夫中生起的、无可期盼之修习的对己财物的欲贪等,于胜义上却是修所断,因此未说明修所断的异刹那业缘,也未说“见所断以某种缘为修所断的缘”。因为以见所断为缘的烦恼,于见道之后不再生起。然而,对于以见所断为缘的掉举俱行心,见道仅是使其缺少同伴而已,并未将其任何状态变成见道所未证得的法,因此说它是一向修所断。所以,当掉举俱行心以掉举的状态为同一自性时,“有同伴时产生果报”与“无同伴时不产生果报”的说法并不矛盾。然而,这一切只是那些阿阇梨们的一己之见。为什么?因为掉举俱行心被说为一向修所断。世尊确实这样说过:“哪些法是修所断?掉举俱行的心生起”(《法集论》1406)。如果掉举俱行心不是修所断,那么就像在过去所缘三法中,说了“决定没有未来所缘”(《法集论》1433)之后又分别解说一样,在这里也应该说“决定没有修所断”,然后说“掉举俱行心可能是修所断,也可能不可说为‘见所断’或‘修所断’”。
Evampi yathā aphoṭṭhabbattā rūpadhātuyaṃ tayo mahābhūtā na paramatthato sappaṭighā, evaṃ apekkhitabbabhāvanārahitā puthujjanesu pavattamānā sakabhaṇḍe chandarāgādayo pana paramatthato bhāvanāya pahātabbāti bhāvanāyapahātabbānaṃ nānakkhaṇikakammapaccayatā na vuttā, na ca ‘‘dassanenapahātabbā bhāvanāyapahātabbānaṃ kenaci paccayena paccayo’’ti vuttā. Ye hi dassanenapahātabbapaccayā kilesā, na te dassanato uddhaṃ pavattanti. Dassanenapahātabbapaccayassāpi pana uddhaccasahagatassa sahāyavekallamattameva dassanena kataṃ, na tassa koci bhāvo dassanena anuppattidhammataṃ āpāditoti tassa ekantabhāvanāyapahātabbatā vuttā, tasmā uddhaccabhāvena ekasabhāvasseva tassa sati sahāye vipākuppādanavacanaṃ, asati ca vipākānuppādanavacanaṃ na virujjhati. Tayidaṃ sabbametesaṃ ācariyānaṃ ahopurisikāramattaṃ. Kasmā? Uddhaccasahagatassa ekantabhāvanāyapahātabbabhāvena vuttattā. Evañhi vuttaṃ bhagavatā ‘‘katame dhammā bhāvanāyapahātabbā. Uddhaccasahagato cittuppādo’’ti (dha. sa. 1406). Yadi ca uddhaccasahagataṃ nabhāvanāyapahātabbaṃ abhavissa, yathā atītārammaṇattike ‘‘niyogā anāgatārammaṇā natthī’’ti (dha. sa. 1433) vatvā vibhajja vuttaṃ, evamidhāpi ‘‘niyogā bhāvanāyapahātabbā natthī’’ti vatvā ‘‘uddhaccasahagato siyā bhāvanāyapahātabbo siyā navattabbo ‘dassanenapahātabbo’tipi ‘bhāvanāyapahātabbo’tipī’’tiādi vattabbaṃ siyā , na ca tathā vuttaṃ. Yā ca ‘‘tamatthaṃ paṭipādentehi yadi vucceyyu’’ntiādinā yutti vuttā, sāpi ayutti. Kasmā? Dassanenapahātabbārammaṇānaṃ rāgadiṭṭhivicikicchāuddhaccānaṃ tena tena pahātabbabhāvavasena icchitattā. Yañca ‘‘uddhaccaṃ uppajjatī’’ti uddhaccasahagatacittuppādo vuttoti dassetuṃ adhipatipaccayaniddese uddhaccassa anuddharaṇaṃ kāraṇavasena vuttaṃ, tampi akāraṇaṃ aññatthāpi sāvasesapāṭhānaṃ dassanato. Tathā hi ‘‘atīto dhammo paccuppannassa dhammassa, anāgato dhammo paccuppannassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti etesaṃ vibhaṅge cetopariyañāṇaggahaṇaṃ katvā ‘‘paccuppanno dhammo paccuppannassa dhammassā’’ti imassa vibhaṅge labbhamānampi cetopariyañāṇaṃ na gahitaṃ. Yampi bhāvanāyapahātabbassa vipākadānamhi dassanenapahātabbassa sahāyabhāvūpagamanaṃ vuttaṃ, tampi vicāretabbaṃ – kiṃ avijjādi viya dānasīlādīnaṃ upapattiyaṃyeva vipākadānasāmatthiyā ṭhānavasena dassanenapahātabbā bhāvanāyapahātabbānaṃ sahakārīkāraṇaṃ hoti, udāhu kileso viya kammassa paṭisandhidānamhīti ? Kiñcettha – yadi tāva purimo nayo, sekhasantāne bhāvanāyapahātabbassa akiriyābhāvo āpajjati, pahīnāvijjāmānataṇhānusayasmiṃ santāne dānādi viya sahāyavekallena avipākasabhāvataṃ āpannattā. Atha dutiyo, bhāvanāyapahātabbattena abhimatassāpi dassanenapahātabbabhāvo āpajjati, paṭisandhidāne sati apāyagamanīyasabhāvānativattanato, tasmā amhehi heṭṭhā vuttanayeneva uddhaccasahagatassa vipākadānaṃ sampaṭicchitabbaṃ, na yesaṃ kesañci vacanaṃ. Paṭṭhānānusārīhi bhavitabbanti.
537-8537-8. “Yanti yaṃ āvajjanadvayaṃ”:即那两种转向。“Karaṇamattattā”:仅是造作而已,因为除造作之外,并不给予果报。“如风中之花”:如同无实之花,意思是,就像在树根虽未被砍断的树上,最初生起的花,由于先前的花没有结果,所以不产生果实;同样地,这在尚未断除有根的相续中生起,由于无有习行,所以不给予果报——这是意旨。而“Javanattaṃ tu sampattaṃ”:指十八种漏尽者特有的识。“Kiccasādhanato”:因为在爱根未断时,成就善、不善业的作用,或以布施等各种作用而成就。这是所说的意思:如同树根已被砍断的树,花仅仅是开花而不结果实;同样地,这也仅是成就各种作用,因为在已断有爱根的相续中生起,所以没有果报。
537-8.Yanti yaṃ āvajjanadvayaṃ. Karaṇamattattāti karaṇamattameva ṭhapetvā phaladānābhāvato. Vātapupphasamanti moghapupphasamaṃ, yathā taṃ paṭhamasañjātaṃ acchinnamūlepi rukkhe nibbattaṃ purimehi adinnaphalattā phalanibbattakaṃ na hoti, evamidaṃ anupacchinnabhavamūlepi santāne nibbattaṃ anāsevanabhāvena phaladāyakaṃ na hotīti adhippāyo. Javanattaṃ tu sampattanti aṭṭhārasavidhaṃ khīṇāsavāveṇikaṃ viññāṇamāha. Kiccasādhanatoti bhavataṇhāmūlassa avocchinnabhāve sati kusalākusalakammakiccassa sādhanato, dānāditaṃtaṃkiccasādhanavasena vā. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā hi chinnamūlassa rukkhassa pupphaṃ pupphanamattaṃ ṭhapetvā aphalameva hoti, evametampi taṃtaṃkiccasādhanamattaṃ ṭhapetvā samucchinnabhavataṇhāmūle santāne pavattanato aphalamevāti.
539-40「Paṭicca」者,即面向因法而去,不违逆它。「Etī」者,谓转起、住立或生起。因为此「etī」一词,是通用于生起与住立而表示转起的。因此说「或于住立或于生起」。因为有些缘只对住立有帮助,如后生缘;有些只对生起有帮助,如无间缘等;有些则对两者都有帮助,如因等。如此说明了缘这个词的语义之后,现在为了显示缘的相状,而说「yo dhammo」等。「Yo」指因法。「Yassa」指那个果法。「或于住立或于生起」意为:为住立故,或为生起故;或者,于住立时,即于住时;于生起时,即于生时。与「对那个法有帮助,或对那个法的住立或生起有帮助」相关联。以「有帮助」这个词,显示以法之力而作助益。「Sambhavo」等是显示缘的同义词。从此而生起,故为「sambhavo」(生源)。同样,「pabhavo」(出处)。「Hiṇoti patiṭṭhāti etthāti hetu」(安置、住立于此,故为因)。由于词根有多义,hi 这个词根应如 mūla 词根那样,理解为住立之义。或者,如同树根支撑并向上输送养分而使树
539-40.Paṭiccāti hetudhammassa paṭimukhaṃ gantvā taṃ apaccakkhāya. Etīti pavattati, tiṭṭhati uppajjati vāti vuttaṃ hoti. ‘‘Etī’’ti hi idaṃ uppattiṭṭhitīnaṃ sādhāraṇavasena pavattiparidīpakaṃ. Tenevāha ‘‘ṭhitiyuppattiyāpi vā’’ti. Ekacco hi paccayo ṭhitiyā eva upakārako hoti yathā pacchājātapaccayo, ekacco uppattiyā eva yathā anantarādiko, ekacco ubhayassa yathā hetuādayo. Evaṃ paccaya-saddassa vacanatthaṃ dassetvā idāni paccayalakkhaṇaṃ dassento āha ‘‘yo dhammo’’tiādi. Yoti hetudhammo. Yassāti yassa phaladhammassa. Ṭhitiyuppattiyāpi vāti ṭhititthaṃ, uppattitthaṃ vā. Ṭhitiyāti vā ṭhitikkhaṇe, uppattiyāti uppādakkhaṇe. Yassa dhammassa upakāro, yassa dhammassa ṭhitiyuppattiyāti vā sambandho. ‘‘Upakāro’’ti iminā dhammena dhammasattiupakārakaṃ dasseti. ‘‘Sambhavo’’tiādi paccayasseva pariyāyadassanaṃ. Sambhavati etasmāti sambhavo. Tathā pabhavo. Hinoti patiṭṭhāti etthāti hetu. Anekatthattā dhātusaddānaṃ hi-saddo mūla-saddo viya patiṭṭhattho veditabbo . Hinoti vā etena kammanidānabhūtena uddhaṃ ojaṃ abhiharantena mūlena viya pādapo tappaccayaṃ phalaṃ gacchati, vuddhiṃ viruḷhiṃ āpajjatīti hetu. Attano phalaṃ karotīti kāraṇaṃ. Paccayo matoti paccayova ‘‘sambhavo’’tiādito mato. Atthato ete samānā, byañjanamattaṃyeva nesaṃ nānattanti vuttaṃ hoti.
541-5如此,以共通的方式说明了《发趣论》中所说一切缘的意义之后,为了显示此处所意指的因缘本身的自性,而说「lobhādi pana yo dhammo」等。以根之义,即以令相应法善为安立之成就的根之义。只有六种,因为以根之义作助益的特性是它们独有的,所以只有这六种。从生类而言,即从善、不善、无记的生类而言,有九种:三善因、三不善因、三无记因。能成就诸法者:如同稻谷种子等能成就稻谷等的状态,以及宝石等发光体中的蓝色等颜色能成就蓝色等宝石光,同样,因缘如其所应地能成就与自己相应的善等状态。因此,能如其次第成就善、不善、无记诸法的善、不善、无记状态,这就是此处「根之义」的意思。有些阿阇梨,是指 Revata 阿阇梨及其弟子与再传弟子。或者,对尊长也可用复数,故「有些阿阇梨」即指 Revata 阿阇梨一人。
541-5. Evaṃ paṭṭhāne āgatasabbapaccayānaṃ sādhāraṇavasena atthaṃ vatvā idhādhippetassa hetupaccayasseva sarūpaṃ dassetuṃ ‘‘lobhādi pana yo dhammo’’tiādi vuttaṃ. Mūlaṭṭhenāti sampayuttānaṃ suppatiṭṭhitabhāvasādhanasaṅkhātamūlaṭṭhena. Chaḷevāti mūlaṭṭhenūpakārakabhāvassa tesameva āveṇikabhāvena ete chaḷeva. Jātitoti kusalākusalābyākatajātito. Navadhāti tayo kusalahetū, tayo akusalahetū, tayo abyākatahetūti navadhā. Dhammānaṃ…pe… sādhakoti yathā sālivīhibījādīni sālivīhiādibhāvassa sādhakāni, maṇiādipabhāvatthūnañca nīlādivaṇṇāni nīlādimaṇipabhāya sādhakāni, evaṃ hetupaccayo yathārahaṃ attano sampayuttānaṃ kusalādittasādhakoti kusalākusalābyākatadhammānaṃ yathākkamaṃ kusalākusalābyākatabhāvasādhako mūlaṭṭhoti ayamettha attho. Eke ācariyāti revatācariyaṃ, tassa sissānusisse ca sandhāyāha. Atha vā garumhi bahuvacanampi yujjatīti revatācariyameva sandhāya ‘‘eke ācariyā’’ti vuttaṃ.
「Evaṃ sante」意为:如果根之义是成就善等状态,那么若是如此。如同心是心生色的缘,与它相应的诸法也是如此,故说「taṃsamuṭṭhānarūpisu」,意为对于因所生的色。「Neva sampajjati」意为不成立。也就是说,若称「因对因相应诸法及因所生色,以因缘而为缘」,那么这个因缘性便不成立。就像善、不善因不能使因所生色成为善等状态,同样,无记因也不能使因所生色成为无记状态。因为那个色自性是无记的,故说「na hi」等。若说它们不能成就善等状态,那么它们也就不是缘了——或许有人会这样质疑,故说「na tesaṃ」等。根据「因对因相应诸法及因所生色,以因缘而为缘」(《发趣论》1.1.1)的论述,那些无贪等对于那些色,并非不是缘,而是缘。这是其义。
Evaṃ santeti yadi mūlaṭṭho kusalādibhāvasādhako, evaṃ sati. Yathā cittaṃ cittajarūpānaṃ paccayo hoti, evaṃ taṃsampayuttadhammāpīti āha ‘‘taṃsamuṭṭhānarūpisū’’ti, hetusamuṭṭhānarūpesūti attho. Neva sampajjatīti na sijjhati, ‘‘hetū hetusampayuttakānaṃ dhammānaṃ taṃsamuṭṭhānānañca rūpānaṃ hetupaccayena paccayo’’ti vutto hetupaccayabhāvo na sampajjatīti vuttaṃ hoti. Yathā kusalākusalā hetū taṃsamuṭṭhānarūpassa kusalādibhāvāya na pariyattā, evaṃ abyākatopi hetu taṃsamuṭṭhānassa rūpassa abyākatabhāvāya na pariyatto. Sabhāvena hi taṃ abyākatanti āha ‘‘na hī’’tiādi. Yadi kusalādibhāvaṃ na sādhenti, paccayāpi na hontīti vadeyyāti āha ‘‘na tesa’’ntiādi. ‘‘Hetū hetusampayuttakānaṃ dhammānaṃ taṃsamuṭṭhānānañca rūpānaṃ hetupaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 1.1.1) vacanato te alobhādayo tesaṃ rūpānaṃ paccayā na na honti, bhavantevāti attho.
546-7“Na gantabbo”意为不应被承认、不应被认同。意思是:如果说善等因能像成就自身那样,去成就那些以自己为因的诸法的善等性,那么由善、不善因缘所生的色法也应如同它们那样成为善等;或者,这些因就不成为色的缘了。然而,这两种情形都不成立。因此,不应将“根之义”理解为成就善等诸法的善等性。再者,如果善等性系属于因,那么无记性也应系属于因,这样一来,无因的无记便不能成立。如果善等性系属于因,那么因本身的善等性则不应再系属于其他因。若它们还系属于其他因,则与痴心相应的因的不善性便不能成立。如果那个因另有别因,那么其他因也应以这个因为因。如同其他因那样,其余相应诸法也应以此因为因。如果说因的善等性是自性如此,而相应诸法却系属于因,那么无贪就既可能是善,也可能是无记。因为若其自性即是善,既以此自性,便不应为无记;若是无记,既以此自性,便不应是善,如同无贪的自性中本无瞋一样。然而,由于两者皆有可能,因此,当信等相应法存在时,善等性是系属于因的,应这样去探寻,而非从自性;同样,在因之中,善等性也应探寻为系属的。
546-7.Nagantabboti na paccetabbo. Idaṃ vuttaṃ hoti – yadi kusalādihetuyo attano viya attahetukānaṃ dhammānaṃ kusalādibhāvaṃ sādhenti, kusalākusalahetupaccayasambhūtā rūpadhammāpi te viya kusalādayo siyuṃ, hetuyo vā rūpānaṃ paccayā na siyuṃ, na ca panetaṃ ubhayampi atthi, tasmā kusalādīnaṃ kusalādibhāvasādhako mūlaṭṭhoti na viññātabbanti. Apica yadi hetupaṭibaddho kusalādibhāvo, tadā abyākatabhāvopi tappaṭibaddho siyā, ahetukānaṃ abyākatabhāvo na sijjhati. Yadi ca hetupaṭibaddho kusalādibhāvo, hetūnampi kusalādibhāvo appaṭibaddho siyā. Atha tesampi sesahetupaṭibaddho, evampi momūhacittasampayuttassa hetuno akusalabhāvo na sijjheyya. Atha tassa so aññahetuko siyā, evaṃ sati sesahetūnampi taṃhetukova siyā. Yathā ca sesahetūnaṃ, evaṃ avasesasampayuttadhammānampi taṃhetukova siyā. Atha siyā hetūnaṃ sabhāvatova kusalādibhāvo, sampayuttānaṃ pana hetupaṭibaddhoti, evaṃ sati alobho kusalo vā siyā abyākato vā. Yadi hi so sabhāvato kusalo, taṃsabhāvattā abyākato na siyā. Atha abyākato, taṃsabhāvattā kusalo na siyā alobhasabhāvassa adosattābhāvo viya. Yasmā pana ubhayathāpi hoti, tasmā yathā ubhayathā hontesu saddhādīsu sampayuttesu hetupaṭibaddhaṃ kusalādibhāvaṃ pariyesatha, na sabhāvato, evaṃ hetūsupi kusalāditā aññapaṭibaddhā pariyesitabbā, na sabhāvato. Sā pana pariyesiyamānā yonisomanasikārādipaṭibaddhā hotīti hetūsu viya hetusampayuttadhammesupi yonisomanasikārādipaṭibaddho kusalādibhāvo, na hetupaṭibaddhoti. Tenevāha –
“诸比丘,若人如理作意,则未生的善法得以生起,已生的善法得以增长广大”等(《增支部》1.67)。
‘‘Yoniso, bhikkhave, manasi karoto anuppannā ceva kusalā dhammā uppajjanti, uppannā ca kusalā dhammā abhivaḍḍhantī’’tiādi (a. ni. 1.67).
“知时者”即通达阿毗达摩者。“以善安住之成就”,即指那些以自己为因的诸法,得以善安住、获得坚固的成就。因为获得因缘的法,如同根深之树,坚固而善安住;无因的法则如芝麻种子等,不能善安住、不坚固。
Samayaññunāti ābhidhammikamatavedinā. Suppatiṭṭhitabhāvassa sādhanenāti attahetukānaṃ dhammānaṃ sammā patiṭṭhitabhāvassa thirabhāvassa sādhanena. Laddhahetupaccayā hi dhammā viruḷhamūlā viya pādapā thirā honti suppatiṭṭhitā, ahetukā tilabījādisevālā viya na suppatiṭṭhitāti.
548「一切」指欲界等一切部分。
548.Sabbasoti kāmāvacarādisabbabhāgena.
550-1于结生刹那,因无心等起之色,故说以自相应及唯业生色为缘。所谓业生色,即由业之已作、已积集而生之色,非由自在天等因而生,此即业等起色之义。而业生色之已生、已有、已起,即称为业生色已生。同样地,此即如结生时业生色为缘之义。「及心生」乃通过「及」字引出「自相应」。
550-1. Paṭisandhikkhaṇe cittasamuṭṭhānānaṃ rūpānaṃ abhāvato attanā sampayuttānaṃ, kaṭattārūpānameva ca paccayabhāvoti āha ‘‘attanā…pe… jātāna’’nti. Kammassa katattā eva ca upacitattā ca na issarādihetuno sambhūtāni rūpāni kaṭattārūpāni, kammasamuṭṭhānarūpānīti attho , kaṭattārūpāneva jātāni bhūtāni nibbattānīti kaṭattārūpajātāni. Tathevāti yathā paṭisandhiyaṃ kaṭattārūpānaṃ, evanti attho. Cittajānañcāti ca-saddena ‘‘attanā sampayuttāna’’nti ākaḍḍhati.
553由于出世间果报不以结生的方式现起,故无业等起之缘,因此说「心生」等。
553. Lokuttaravipākānaṃ paṭisandhivasena appavattanato natthi kammasamuṭṭhānassa paccayabhāvoti āha ‘‘cittajāna’’ntiādi.
555“因缘生”,即由因缘所生之法,或因缘所生起之法的生起相。“以已生乐为因”,即以已生之智、正知为因。如经中说:“乐者心得定,得定者如实知”等,故乐是此之因。
555.Hetupaccayasambhavoti hetupaccayasambhūtadhammo, hetupaccayato paccayuppannadhammānaṃ sambhavākāro vā. Sañjātasukhahetunāti sañjātañāṇena, sampajaññenāti attho. Ñāṇañhi ‘‘sukhino cittaṃ samādhiyati, samāhito yathābhūtaṃ pajānātī’’tiādivacanato sukhaṃ hetu etassāti,
‘‘Diṭṭhe dhamme ca yo attho, Yo cattho samparāyiko; Atthābhisamayā dhīro, Paṇḍitoti pavuccatī’’ti. (saṃ. ni. 1.129) –
由起始的说法,或因是乐的因,故称为『乐因』。
Ādivacanato sukhassa hetūti vā ‘‘sukhahetū’’ti vuccati.
556世间主,即世间之统领者,一切世间之导师之义。主宰,即统御属于自己者。“以欲为最上”,如“有欲者何事不成”等所说,依靠此前积累的行的依止,心生起时,欲成为最上,统御相应法而转起,相应法亦随其转起,以较劣的性而随顺,因此说“以欲为最上”等。“以心为前导”,即由俱生的前导性而成为前导。所谓欲增上,即彼心生起时称为欲增上,因“欲是它的增上”。同样,“以心为前导……那时称为心增上”等,如前所述之理。其余可依此类推。这里,由于“欲……于其时”等限定了时间,因此应知这四种增上不在同一刹那生起。由此,在《发趣论》中,“欲增上缘对欲相应诸法及他们所起之色,以增上缘为缘”等,分别列举了四种增上的缘相。若它们在同一刹那成为增上缘,则如在因缘分别中,“因缘对因相应诸法”等,不加区别地说,因为因缘以根义资助,所以两个因、三个因可以在同一刹那为缘;同样,若在同一刹那有多法为最上,那么在增上缘分别中也应说“增上缘对增上相应诸法”等。但并未如此说,而是以“欲增上缘对欲相应诸法”等,各别说四者,因此应知唯独每一法于同一刹那为增上缘。以最上义,即殊胜性。
556. Lokassa adhipati lokādhipati, sakalalokanāyakenāti attho. Attādhīnānaṃ patinoti adhipatī. Chandaṃ tu jeṭṭhakaṃ katvāti ‘‘chandavato kiṃ nāma na sijjhatī’’tiādikaṃ purimābhisaṅkhārūpanissayaṃ labhitvā uppajjamāne cittuppāde chando jeṭṭhakabhūto sampayuttadhamme vase vattamāno hutvā pavattati, sampayuttadhammā ca tassa vase pavattanti hīnādibhāvena tadanuvattanatoti āha ‘‘chandaṃ tu jeṭṭhakaṃ katvā’’tiādi. Katvā dhuranti sahajātapubbaṅgamavasena pubbaṅgamaṃ katvā. Chandādhipati nāma so vā cittuppādo chandādhipati nāma ‘‘chando adhipati imassā’’ti katvā. Esevāti ‘‘cittaṃ dhuraṃ katvā…pe… kālasmiṃ cittādhipati nāmā’’tiādinā yathāvuttova nayo. Sesesūti cittādīsu. Ettha ca ‘‘chandaṃ…pe… kālasmi’’ntiādinā kālassa niyamitattā cattāropete ekakkhaṇe adhipatī na hontīti daṭṭhabbaṃ. Evañca katvā paṭṭhāne ‘‘chandādhipati chandasampayuttakānaṃ dhammānaṃ taṃsamuṭṭhānānañca rūpānaṃ adhipatipaccayena paccayo’’tiādinā (paṭṭhā. 1.1.3) catunnampi adhipatīnaṃ paccayabhāvo visuṃ visuṃyeva uddhaṭo. Yadi hi te ekakkhaṇeyeva adhipatipaccayā siyuṃ, tadā yathā hetupaccayaniddese ‘‘hetū hetusampayuttakāna’’ntiādinā avisesena vuttaṃ mūlaṭṭhena upakārakabhāvassa vijjamānena dvinnaṃ, tiṇṇampi hetūnaṃ ekakkhaṇe paccayabhāvūpagamanato, evaṃ ekakkhaṇeyeva bahūnaṃ jeṭṭhakabhāve sati adhipatipaccayaniddesepi ‘‘adhipatī adhipatisampayuttakāna’’ntiādinā vattabbaṃ siyā. Yasmā pana evaṃ avatvā ‘‘chandādhipati chandasampayuttakāna’’ntiādinā cattārova visesetvā vuttā, tasmā ekekadhammoyeva ekakkhaṇe adhipatipaccayo hotīti daṭṭhabbaṃ. Jeṭṭhaṭṭhenāti pamukhabhāvena.
“善慧者”:若有善慧,或有善见,即为善慧者,意指正见者。其慧能令觉醒、开悟,故称“善慧开悟”。“恶慧者”:若有恶慧,或有恶见,即为恶慧者,意指邪见者。他们以慧性假立的慧,即是恶慧,即邪见。这恶慧如同薪,其火如同燃烧,因此说“恶慧之燃烧”。极甘美:即由微细深奥的义味及极清净柔和的文味而极为甘美。通达:即深入了知。任何人:指长老、新学或中等者中的任何一人。通达一切胜者之教:即通过获得能受持一切三藏之胜者之教的能力,而了知彼。
Sobhanā mati, sobhanaṃ vā mataṃ etesaṃ atthīti sumatino, sammādiṭṭhikāti attho, tesaṃ matiṃ vibodheti pabodhetīti sumatimativibodhanaṃ. Kucchitā mati, kucchitaṃ vā mataṃ etesanti kumatino, micchādiṭṭhikā, tesaṃ matibhūtā matibhāvena parikappitattāti kumatimati, micchādiṭṭhi, sāyeva indhanasadisatāya indhanaṃ tassa pāvakaṃ aggi viyāti kumati…pe… pāvakaṃ. Atimadhuranti nipuṇagambhīrena attharasena ceva suvimalasakhilena byañjanarasena ca madhuraṃ. Avedīti ogāhetvā jānāti. Yo yoti theranavamajjhimesu yo koci. Jinavacanaṃ sakalaṃ avedīti tepiṭakassapi sakalajinavacanassa gahaṇasamatthatāpaṭilābhena taṃ avagacchati.