《阿毗达摩入门古疏》
Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
1. 第一品
1. Paṭhamo paricchedo
心论释
Cittaniddesavaṇṇanā
8其中,于四种胜义中,依生类而简择。“心”,即名为心。“了知”即了知的作用;对种种境的了知,即是对境了知。此语是阐明心的自性。然而,彼心的语源义是什么?声义是什么?阿阇梨说:从总摄一切心的方式,即总摄一切心之理趣而言:“于所缘而思惟、了知,故名为心”,此时指一切心。“依速行路,令自相续累积,故名为心”,此时指善、不善、大唯作心。未取其他速行,是为了说明:欲界速行大多以七次而速行。
8.Tattha tesu catubbidhesu paramatthesu, jātiniddhāraṇaṃ. Cittanti cittaṃ nāma. Vijānātīti vijānanaṃ, visayānaṃ vijānanaṃ visayavijānanaṃ. Cittasarūpaparidīpanamidaṃ vacanaṃ. Tassa pana cittassa ko vacanattho ko saddattho. Vuccate ācariyena. Sabbasaṅgāhakavasena sabbesaṃ cittānaṃ saṅgāhakanayavasena. Ārammaṇaṃ cinteti jānātīti cittaṃ, tadā sabbaṃ cittaṃ adhippetaṃ. Javanavīthivasena attasantānaṃ cinotīti cittaṃ, tadā kusalākusalamahākiriyācittaṃ adhippetaṃ. Aññesaṃ javanānaṃ aggahaṇaṃ kāmāvacarajavanāni eva yebhuyyavasena sattakkhattuṃ javantīti ñāpanatthaṃ.
9“种种造作”,意指具有种种造作之物,其状态为种种造作性。思惟“此色的上方应当有此,下方应当有此,两旁应当有此”之后,依所思念的次第而生起其余的心与色。如此,世间一切种种工巧,都是由心所作。因此,由种种造作性故,称为“心”;此时,由造作性而能造作种种,故名为“心”。此为派生词。又有另一种解释:由于心的自性差别——有贪心是一种,有嗔心是另一种,有痴心是另一种;欲界心是一种,色界心等差别是另一种;以色为所缘的心是一种,以声等为所缘的心是另一种。于色所缘中,以青为所缘的心是一种,以黄等为所缘的心是另一种;于声等所缘中也是如此。在这一切中,下劣心是一种,中等心是另一种,殊胜心是另一种。在下劣等中,又以欲增上为一种,心增上为一种,精进增上为一种,观增上为一种。因此,由这些相应、地、所缘、下劣、中等、殊胜、增上的差别,心的自性有种种差别,故称为“心”。此中,因有种种差别,故名为“心”,此时指一切心。在安立名相时,也应当了知:在“识”中,种种心之作用称为心业,心业即是心所作;在心所造的种种之中,于此处,心的共称、心这个名称,应由智者从识中、从种种中见到。
9. Vicittaṃ karaṇaṃ yassa taṃ vicittakaraṇaṃ, tassa bhāvo vicittakaraṇā. ‘‘Imassa rūpassa uddhaṃ idaṃ hotu, heṭṭhā idaṃ hotu, ubhayapasse ida’’nti cintetvā yathācintitena kamena sesacittarūpanipphādanaṃ hoti, evaṃ yaṃ kiñci loke vicittaṃ sippajātaṃ, sabbaṃ taṃ citteneva karīyati. Evaṃ vicittakaraṇatāya cittaṃ. Tadā karaṇatāya cittaṃ karotīti cittaṃ. Idaṃ taddhitapadaṃ. Vā ayaṃ añño nayo . Taṃ attano cittatāya aññadeva sarāgaṃ cittaṃ, aññaṃ sadosaṃ, aññaṃ samohaṃ. Aññaṃ kāmāvacaraṃ, aññaṃ rūpāvacarādibhedaṃ. Aññaṃ rūpārammaṇaṃ, aññaṃ saddādiārammaṇaṃ. Rūpārammaṇesupi aññaṃ nīlārammaṇaṃ, aññaṃ pītādiārammaṇaṃ. Saddādiārammaṇesupi eseva nayo. Sabbesupi tesu aññaṃ hīnaṃ, aññaṃ majjhimaṃ, aññaṃ paṇītaṃ. Hīnādīsupi aññaṃ chandādhipateyyaṃ, aññaṃ cittādhipateyyaṃ, aññaṃ vīriyādhipateyyaṃ, aññaṃ vīmaṃsādhipateyyaṃ, tasmā yassa imesaṃ sampayuttabhūmiārammaṇahīnamajjhimapaṇītādhipatīnaṃ vasena attano cittatāya cittaṃ. Citto etasmiṃ atthīti cittaṃ. Tadā sabbaṃ cittaṃ. Paññattiyampi viññāṇe vicitte cittassa kammaṃ cittakammaṃ, cittakammameva cittakammakaṃ, cittakammake vicitte idha imasmiṃ adhikāre cittasammuti cittasaddo viññāṇe citte viññunā daṭṭhabbo.
那以总摄方式所说的“思惟”等心,由于有所缘,依有所缘性归为一类。由有异熟与无异熟,依有异熟和无异熟分为二种。其中,在这二种心中,有异熟心即善与不善,无异熟即无记,意思是不以善恶性来论说。依生类差别,有善类、不善类、无记类三种。
Taṃ pana sabbasaṅgāhakavasena cintetītiādinā vuttappakāraṃ cittaṃ. Sārammaṇato sārammaṇabhāvena ekavidhaṃ. Savipākāvipākato savipākāvipākavasena duvidhaṃ. Tattha tasmiṃ duvidhe citte savipākaṃ nāma cittaṃ kusalākusalaṃ, avipākaṃ abyākataṃ, kusalākusalabhāvena akathitanti attho. Kusalajāti akusalajāti abyākatajātīti jātibhedato tividhaṃ.
其中,在那句话里,“善”一词的语源意义是什么?
Tattha tasmiṃ vacane ‘‘kusala’’nti etassa saddassa pana ko vacanattho.
10由令诸可厌的恶法动摇、震裂、破坏故;以可厌的方式而存续者称为“kusā”(恶),由割截、断除此名为“kusā”的不善法故。或令可厌者锐利、令其微薄者称为“kusa”(智),以“kusa”之智应取、应把握故。此为另一解释途径。
10.Kucchitānaṃ salanato pāpakānaṃ dhammānaṃ kampanato viddhaṃsanato. Kucchitenākārena sayantīti kusā, kusānaṃ akusalasaṅkhātānaṃ lavanena chindanato. Kucchite sāti tanuṃ karotīti kusaṃ, kusena ñāṇena lātabbattā gahetabbattā. Vā ayaṃ añño nayo.
11此“善”字,我等见其有巧妙、无病、无过、可爱异熟等义。在此处,则取无过等义。以“等”字摄无病义、可爱异熟义。既如是见,故善者以无过、可爱异熟为相。无过者,即无烦恼之过、无烦恼之过失、无烦恼之热恼,故为无过。异熟者,是由业所感之果,以领受可爱、不可爱等所缘的方式,以及自身即是可爱的异熟为此法所有,故为可爱异熟。无过即可爱异熟,此能表征令未知之善得以了知,故为相;因此,无过可爱异熟为其相者,即具无过可爱异熟相。无过可爱异熟即是善。若问:如何自身能成为自身之相?对此可有疑难,然依已知、未知之声义而成立能相与所相之理。盖依“善”之声义,未知、未显了之善为所相;依“无过可爱异熟”之声义,已知、显了之善为能相。以破坏不善为味:破坏不善即坏灭不善,彼为此之味、作用,故为破坏不善味,即破坏不善之作用。以清净之状态而现起,故为清净现起,即清净之现起行相、清净之可把握行相。此是另一异门。由与有过相对故,善即以无过为相,意为以与有过相对为相。以成就清净状态为味。以可爱异熟为现起,即可爱异熟之果。以如理作意为足处:足即因、处即依处,故为足处。
11.Kusalasaddoyaṃ ayaṃ kusalasaddo cheke atthe ārogyatthe anavajjatthe iṭṭhavipāke atthepi diṭṭho amhehi. Idha imasmiṃ adhikāre anavajjādike atthe diṭṭho. Ādi-saddena ārogyatthaiṭṭhavipākatthā gahetabbā. Diṭṭho yasmā, tasmā anavajjaiṭṭhavipākalakkhaṇaṃ kusalaṃ. Natthi avajjaṃ kilesāvajjaṃ kilesadoso kilesadaratho etassāti anavajjaṃ, kammena vipaccīyateti vipāko, iṭṭhāniṭṭhādiārammaṇānubhavanavasena, attano sabhāvena ca iṭṭho vipāko etassāti iṭṭhavipākaṃ, anavajjameva iṭṭhavipākaṃ, taṃ lakkhīyati anena aviññātaṃ lakkhitabbaṃ kusalanti lakkhaṇaṃ, anavajjaiṭṭhavipākaṃ lakkhaṇaṃ etassāti anavajjaiṭṭhavipākalakkhaṇaṃ. Anavajjaiṭṭhavipākameva kusalaṃ. Nanu kathaṃ sayameva attano lakkhaṇaṃ bhaveyyāti codanā bhaveyya viññātāviññātasaddatthabhāvena lakkhaṇalakkhitabbabhāvayuttito. Kusalasaddatthavasena hi aviññātaṃ apākaṭaṃ kusalaṃ lakkhitabbaṃ hoti. Anavajjaiṭṭhavipākasaddatthavasena viññātaṃ pākaṭaṃ kusalaṃ lakkhaṇaṃ hoti. Akusalaviddhaṃsanarasaṃ akusalānaṃ viddhaṃsanaṃ akusalaviddhaṃsanaṃ, taṃ raso kiccametassāti akusalaviddhaṃsanarasaṃ, akusalaviddhaṃsanakiccaṃ. Vodānabhāvena paccupaṭṭhātīti vodānapaccupaṭṭhānaṃ, vodānaupaṭṭhānākāraṃ vodānagayhākāraṃ. Vā ayaṃ añño nayo. Vajjapaṭipakkhattā anavajjalakkhaṇameva kusalaṃ, vajjapaṭipakkhalakkhaṇaṃ kusalanti attho. Vodānabhāvarasaṃ vodānabhāvasampattikaṃ. Iṭṭhavipākapaccupaṭṭhānaṃ iṭṭhavipākaphalaṃ. Yonisomanasikārapadaṭṭhānaṃ padañca taṃ ṭhānañcāti padaṭṭhānaṃ, ubho kāraṇatthādhivacanaṃ, tasmā āsannakāraṇanti attho, itarathā punaruttidoso siyā, yonisomanasikāro padaṭṭhānaṃ āsannakāraṇaṃ etassāti yonisomanasikārapadaṭṭhānaṃ.
以有过、不可爱异熟为相,是不善。与此二者相反——即与善、不善相反,以无异熟为相,是与此二者相反之相的无记。这又是另一种解释:不是异熟的相应者,即不适合作异熟。
Sāvajjāniṭṭhavipākalakkhaṇaṃ akusalaṃ. Tadubhayaviparītaṃ tehi ubhayehi kusalākusalehi viparītaṃ avipākalakkhaṇaṃ etassāti tadubhayaviparītalakkhaṇaṃ abyākataṃ. Vā ayaṃ añño nayo. Avipākārahaṃ vipākassa ananucchavikaṃ.
依有所依与无所依的差别:有所依,即具有心所依处;无所依,即没有心所依处。
Savatthukāvatthukabhedatoti savatthukaṃ hadayavatthukaṃ, avatthukaṃ hadayavatthuvirahitaṃ.
12从摄颂、以略说的方式,依烦恼与事而有二种欲。欲贪即是烦恼;于三地中现起、伴随轮转者为事,因烦恼住于其中,故说为事。
12.Uddānato saṅkhepavasena kilesavatthuvasena duve kāmā honti. Chandarāgova kileso, tebhūmake pavattaṃ vaṭṭasahitaṃ vatthu, vasati kileso etthāti vatthu.
13烦恼欲以事物为所贪,贪求故称为‘欲’;事物被烦恼欲所贪染,被贪染故称为‘欲’——基于主动者与所作者的双重语态,此两种欲皆得成立。
13. Kilesakāmo vatthuṃ kāmeti icchati, vatthu kilesakāmena kāmīyati icchīyatīti kattukārakakammakārakadvaye sādhanadvaye esa eso duvidhopi kāmo sijjhati.
14-5这两种欲,于某一境地中随其成就而活动,因此,该境地依四恶趣、六欲天及人,共为十一种。
14-5. So ayaṃ duvidhopi kāmo yasmiṃ padese sampattīnaṃ vasena avacarati, iti tasmā kāraṇā so pana padeso catupāyānaṃ channaṃ devānaṃ manussānaṃ vasena eva ekādasavidho hoti.
16“欲界”在此处:在这十一种境地中,欲在此处行境,因此,由于该境地以此欲、由此欲而被特别标示,故称为“欲界”。在运用标示词时,通晓语法者读作:“属于它的”是第六格,表示第三义。正如“有武器行境”的境地:那些以武器伤害、杀害有情者,称为“武器”;与武器在一起者,称为“有武器者”;有武器的人们在此处行境,因此称为“有武器行境”。正如在有武器的人们行境的某处,尽管也有其他两足、四足众生在行境,但由于以他们为特别标示,该处就只被称为“有武器行境”;同样,尽管也有其他色界等众生在此处行境,但由于以这些欲界众生为特别标示,此境地就只被称为“欲界”。
16.Kāmovacaratīti ettha etasmiṃ ekādasavidhe padese kāmo avacarati, iti tasmā kāraṇā so padeso assa kāmassa anena kāmena abhilakkhitattā kāmāvacarasaññito. Abhilakkhitasaddappayoge tatiyatthe ‘‘assā’’ti chaṭṭhī hotīti saddasatthavidū paṭhanti. Sasatthāvacaro padeso viya satte sasanti hiṃsanti tehīti satthā, saha satthehīti sasatthā, sasatthā purisā avacaranti etthāti sasatthāvacaro. Yathā hi yasmiṃ padese sasatthā purisā avacaranti, so padeso vijjamānesupi aññesu dvipadacatuppadesu avacarantesu tesaṃ upalakkhitattā ‘‘sasatthāvacaro’’tveva vuccati, evaṃ vijjamānesupi aññesu rūpāvacarādīsu tattha avacarantesu tesaṃ abhilakkhitattā ayaṃ padeso ‘‘kāmāvacaro’’tveva vuccati.
17犹如‘色有’省略后缀而称为‘色’,同样地,此‘欲界’省略后缀而称为‘欲’,此名为‘欲’者,乃是智者所宣说。
17. Yathā rūpabhavo uttarapadassa lopaṃ katvā rūpanti vutto, evaṃ tathā svāyaṃ so ayaṃ eso kāmāvacaro uttarapadassa lopaṃ katvā kāmo iti saññito kāmo nāma udīrito paṇḍitena kathito.
18此心恒常于彼欲、于彼欲界中活动,因此之故,名为‘欲界’。这是摧毁诸欲、灭除贪欲的佛陀所说。虽然此心也活动于色、无色有中,但如同大象因为在战场上多所活动而获得‘战场行者’之名,即使它在城中行走,也仍被称为‘战场行者’;又如陆生水生的有情即使立于无水之处,也仍被称为‘陆生水生’;同样地,应知此心即使活动于他处,亦唯是欲界。或者,此心以欲为所缘而活动,故为‘欲界’。虽然此欲也活动于色、无色界中,但犹如说‘牛说话’、‘水牛睡觉’,并非它们真的那样说话或睡觉,而是该名称适用于它们全体;应知此理。
18.Tasmiṃ kāme idaṃ cittaṃ tasmiṃ kāmāvacare sadā avacarati, iti tasmā kāraṇā kāmāvacaraṃ iti evaṃ kāmaghātinā kāmānaṃ vināsakena buddhena kathitaṃ. Kiñcāpi etaṃ rūpārūpabhavesupi avacarati, yathā pana saṅgāme yebhuyyena avacaraṇato ‘‘saṅgāmāvacaro’’ti laddhanāmo nāgo nagare carantopi ‘‘saṅgāmāvacaro’’tveva vuccati, thalacarajalacarā pāṇino athale ajale ṭhitāpi ‘‘thalacarajalacarā’’tveva vuccanti, evaṃ idaṃ aññattha avacarantampi kāmāvacaramevāti daṭṭhabbaṃ. Ārammaṇakaraṇavasena vā ettha kāmo avacaratītipi kāmāvacaraṃ. Kāmañcesa rūpārūpāvacaresupi avacarati, yathā pana vadatīti vaccho, mahiyaṃ setīti mahiṃsoti vutte na yattakā vadanti, mahiyaṃ vā senti, sabbesaṃ taṃ nāmaṃ hoti, evaṃsampadamidaṃ daṭṭhabbaṃ.
19于欲、于名为欲有的欲中,令结生心活动,所以是‘欲界’。这是另一种理路。或者,被包含在彼欲界中的,就是‘欲界’。
19.Paṭisandhiṃ bhave kāme kāmabhavasaṅkhāte kāme paṭisandhiṃ avacārayati, iti tasmā kāmāvacaraṃ . Iti evaṃ vā ayaṃ añño nayo. Tatra tasmiṃ kāmāvacare pariyāpannaṃ antogadhaṃ, iti tasmā kāmāvacaraṃ.
20此八种心名为欲界心。就十种福业事处而言,所谓的福行,正是这些果报与利益的处所、因缘,故称福业事处;即随顺于它,依它而转起。
20.Aṭṭhavidhaṃ cittaṃ kāmāvacarasaññitaṃ idaṃ aṭṭhavidhaṃ cittaṃ. Dasapuññakiriyavatthuvaseneva puññakiriyā eva tesaṃ tesaṃ phalānisaṃsānaṃ vatthūni kāraṇānīti puññakiriyavatthūni, tesaṃ vaso, tena pavattati.
21布施、持戒、修习、回向、服务、说法、随喜、见正直、闻法、恭敬——如此,依我所说,这些福业本身就是事处,称为福业事处。其类别即是福业事处的差别,应被智者所了知。
21. Dānaṃ sīlaṃ bhāvanā pattidānaṃ veyyāvaccaṃ dhammadesanā anumodanā diṭṭhijubhāvo saṃsuti dhammassavanañca apacāyo apacāyanaṃ, evaṃ iminā mayā vuttappakārena puññāni eva vatthūni puññavatthūni, tesaṃ pabhedo puññavatthuppabhedo ñeyyo paṇḍitena jānitabbo.
22-3布施、回向与随喜摄于布施福业;服务与恭敬摄于戒所生福;说法、闻法与见正直摄于修习所生福。如是,十种福行唯归此三种。
22-3.Gacchanti saṅgahaṃ dāne pattidānānumodanā dāne saṅgahaṃ gacchanti, veyyāvaccāpacāyanā sīlamaye puññe saṅgahaṃ gacchanti, dhammadesanā dhammassavanaṃ diṭṭhiujukā bhāvanāmaye puññe saṅgahaṃ gacchanti, dasa puññakiriyāpi ca tīṇi eva sambhonti.
24一切随念之福与赞叹、三随念与三宝功德之赞叹,皆摄于见正直业中;于此摄中,便无疑惑与犹豫。
24.Sabbānussatipuññañca pasaṃsā saraṇattayaṃ ratanattayaguṇapasaṃsā ca ete diṭṭhijukammamhi saṅgayhanti, tasmiṃ saṅgahapāpuṇe saṃsayo sandeho natthi.
25前思是于前分生起的思,施思是于现在生起的思,后思是于后时生起的思,这三种思都属施所生福。正如这三种思属施所生福,智者对于其余戒所生福与修所生福,也应依此解说这三种思。
25.Purimā cetanā tato pubbabhāge pavattā cetanā, muñcacetanā paccuppannā cetanā, paracetanā pacchākāle pavattā cetanā, tissopi cetanā dānamaye puññe honti. Evanti yathā tissopi cetanā dānamaye puññe honti, evaṃ tathā dānamayapuññato sesesupi sīlamayabhāvanāmayesu tisso cetanā paṇḍito dīpaye katheyya.
若某个人依于施物与受者等成就而作福……“受者等成就”:此中,“等”字摄说法时、善友等。“或其他喜之因”:以“其他”一词,摄信心充盛、见清净、见善行果报、喜与结生等。“施有果”:以“初”字摄有果等。“恭敬”者,置于前。不被他人鼓励、不被催促而行布施等福业。所言“布施等”者,应知即依施物而转起的布施思。此时,此人……“造作”即是行;无此行即是“无行”,此“无行”即无努力之义。如所说之理:“如说之理”即指“施物与受者等成就”之语。然于此义中,“造作”名为行,是指由自己转起的前努力,或由他人转起的前努力。此是其义:当人生起“我将作布施等”之心而未作,后由自己先前之思所激励而作,此时即成“有行”,意谓与自己的前努力俱转。“行道之见”:以戒等行道而行、而知,或趣涅槃,此即行道;以此而行道之见,即行道之见,是故。“已生习行”:即已生之习行。“勇健”:即速疾。应于四种差别中显示。
Hi saccaṃ yadā pana yo puggalo deyyadhammapaṭiggāhakādisampattiṃ āgamma paṭicca. Paṭiggāhakādisampattinti ettha ādi-saddena desakālakalyāṇamittādayo gahitā. Aññaṃ vā somanassahetunti añña-ggahaṇena saddhābahulatāvisuddhidiṭṭhitākusalakiriyānisaṃsadassitāsomanassapaṭisandhikatādīnaṃ saṅgaho. Atthi dinnaṃ dānassa phalaṃ atthi. Ādi-saddena atthihutādayo gahitā. Purakkhatvāti purato katvā. Parehi anussāhito acodito dānādīni puññāni karoti. Dānādīnīti vacanena deyyadhammaṃ nissāya pavattadānacetanā gahetabbā. Tadā assa puggalassa. Saṅkharaṇaṃ saṅkhāro, natthi saṅkhāro etassāti asaṅkhāro, taṃ eva asaṅkhārikaṃ, appayoganti attho. Vuttanayenāti vuttanayo nāma ‘‘deyyadhammapaṭiggāhakādisampatti’’nti vacanaṃ. Imasmiṃ panatthe saṅkharotīti saṅkhāro nāma attano vā pavattassa pubbappayogassa adhivacanaṃ, parassa vā pavattapubbappayogassa adhivacanaṃ. Ayamassa adhippāyo – yadā yo ‘‘dānādīni karissāmī’’ti cittaṃ samuppādetvā nākāsi, pacchā attano pubbacetanāya ussāhito karoti, tadā sasaṅkhārikaṃ hoti, attano pubbappayogena saha pavattatīti attho. Paṭipattidassanena paṭipajjitabbā sīlādīhi paṭipajjanti jānanti gacchanti vā nibbānaṃ etāyāti paṭipatti, tāya dassanaṃ paṭipattidassanaṃ, tena. Jāto paricayo etesanti jātaparicayā. Sahasāti vegena. Catūsupi vikappesu dasseyya.
26并且,依十种福业事等,这些心也呈现众多;依十种福业事等,这些心也呈现众多——世尊如此开示后,应作如是阐明。
26.Dasapuññakriyādīnaṃ vasena ca bahūnipi bhavanti etāni pana cittāni dasapuññakiriyādīnaṃ vasenapi bahūnipi bhavanti iti evaṃ pakāsaye bhagavā pakāseyya.
一万七千二百八十;
这是对“欲界福业存在”的详细说明。
Sattarasa sahassāni, dve satāni asīti ca; Kāmāvacarapuññāni, bhavantīti viniddiseti. –
欲界福业有一万七千二百八十,此是导师于详释中所说。
Kāmāvacarapuññāni sattarasa sahassāni ca dve satāni ca asīti ca bhavanti, iti vacanaṃ viniddise ācariyo katheyya.
十种福行事处与六门增上;
以身等三种,与下劣等三种。
Dasapuññakriyāvatthu, chadvārādhipatīhi ca; Kāyādīhi ca tīheva, hīnādīhi ca tīhi tu.
二有即欲有与色有。依行道等分类为:苦行道迟通达、苦行道速通达、乐行道迟通达、乐行道速通达。色界修习福所转起的,是依于在色界中转起的修习福之力而转起,能产生色界的结生,是色界结生的生起因。
Dvīsubhavesu kāmabhavarūpabhavesu. Paṭipadādibhedato dukkhāpaṭipadaṃ dandhābhiññaṃ, dukkhāpaṭipadaṃ khippābhiññaṃ, sukhāpaṭipadaṃ dandhābhiññaṃ, sukhāpaṭipadaṃ khippābhiññaṃ. Rūpāvacarabhāvanāpuññavasappavattaṃ rūpāvacare pavattassa bhāvanāpuññassa vasena pavattaṃ rūpāvacarūpapattinipphādakaṃ rūpāvacare upapattiyā paṭisandhiyā nipphādakaṃ hoti.
依有所依与无所依的差别:无色界心若生于欲界、色界,则依于心所依处而生,因此称为“有所依”;若生于无色界,则不依于心所依处而生,因此称为“无所依”。
Savatthukāvatthukabhedatoti arūpāvacaraṃ yadā kāmarūpe jāyati, tadā hadayavatthuṃ nissāya jāyati, iti tasmā savatthukaṃ nāma jātaṃ. Yadā arūpe jāyati, tadā hadayavatthuṃ anissāya jāyati, iti tasmā avatthukaṃ nāma jātaṃ.
空无边处以除去遍相后的虚空为所缘。识无边处以在那虚空中转起的识为所缘,即在那除去遍相后的虚空中所转起的识、心为所缘。无所有处以彼之离去为所缘,即空无边处的离去、无有、施设。非想非非想处以无所有处为所缘。
Ākāsānañcāyatanassa kasiṇugghāṭimākāsaṃ ārammaṇaṃ. Viññāṇañcāyatanassa tattha pavattaviññāṇaṃ, tasmiṃ kasiṇugghāṭimākāse pavattaṃ viññāṇaṃ cittaṃ ārammaṇaṃ hoti. Ākiñcaññāyatanassa tassa apagamo tassa ākāsānañcāyatanassa apagamo abhāvo vohāro ārammaṇaṃ hoti. Nevasaññānāsaññāyatanassa ākiñcaññāyatanaṃ ārammaṇaṃ hoti.
于色的想,名为色想。以想为首,心亦被包含在内。“超越”,即通过超越除去遍相后的虚空。“碍”,即于门与所缘的撞击中转起的想,名为碍想。这是对五双识的称谓。那些碍想、五双识的灭去,即通过灭去。“种种”,指种种自我、自性为其所有,故为种种,即所缘;于种种、种种自性中转起的想,名为种种想;或者说,种种自我、自性为其所有,故为种种,彼想即是种种想,意指欲界想。那些种种想的不作意,即通过不作意。
Rūpe saññā rūpasaññā. Saññāsīsena cittampi gahitaṃ. Samatikkamā kasiṇugghāṭimākāsasamatikkamanena. Paṭighe dvārārammaṇānaṃ saṅghaṭṭane pavattā saññā paṭighasaññā. Dvipañcaviññāṇānaṃ adhivacanaṃ. Tāsaṃ paṭighasaññānaṃ dvipañcaviññāṇānaṃ atthaṅgamā atthaṅgamena. Nānā attā sabhāvo etassāti nānattaṃ, ārammaṇaṃ, nānatte nānāsabhāve pavattā saññā nānattasaññā, nānā attā sabhāvo etissāti vā nānattā, sāyeva saññā nānattasaññā, kāmāvacarasaññāti attho. Tāsaṃ nānattasaññānaṃ amanasikārā amanasikārena.
依决定所依与不决定所依的差别:入流道是决定所依。何以故?因为它只在欲界和色界,依于心所依处而生起。其余三道则是不决定所依。何以故?因为在欲界和色界,它们依于心所依处而生;在无色界,它们不依于心所依处而生,因此是不决定所依。以三解脱门:空、无相、无愿,称为三解脱门。
Niyatāniyatavatthukabhedatoti sotāpattimaggo niyatavatthuko. Kasmā? Kāmarūpesuyeva hadayavatthuṃ nissāya uppajjanato. Itare pana tayo maggā aniyatavatthukā. Kasmā? Kāmarūpesu hadayavatthuṃ nissāya jāyanti, arūpe hadayavatthuṃ anissāya jāyanti, tasmā aniyatavatthukā. Tīhi vimokkhamukhehīti suññataanimittaappaṇihitasaṅkhātehi tīhi vimokkhamukhehi.
凡拥有它们,即能将该人束缚、系缚于轮回之中者,名为结。有身见、疑、戒禁取即是结,称为有身见结、疑结、戒禁取结。断除它们,即是断除有身见结、疑结、戒禁取结。作此断除者,即断除有身见结、疑结、戒禁取结者,是入流道心。慢亦有一分被断除,那仅是导向恶趣的部分。入流道并未彻底断除。其余烦恼也是如此。然而,掉举即使一分也不被断除,即便是导向恶趣的那一分。一来道心令贪、嗔、痴变得薄弱。为何不宣说入流道已断除诸结的断除?因为第二道较第一道更为殊胜,由第一道所断除的结,被视为由第二道所断除,故不宣说。第三、第四道也是如此。此处,即在此出世间心中。“一一”,即依分别而说。与道随顺,此语是为了说明:第一道与第一果随顺。
Yassa saṃvijjanti, taṃ puggalaṃ vaṭṭasmiṃ saṃyojenti bandhantīti saṃyojanā. Sakkāyadiṭṭhivicikicchāsīlabbataparāmāsāyeva saṃyojanā sakkāyadiṭṭhivicikicchāsīlabbataparāmāsasaṃyojanā, tesaṃ pahānaṃ sakkāyadiṭṭhivicikicchāsīlabbataparāmāsasaṃyojanappahānaṃ, taṃ karotīti sakkāyadiṭṭhivicikicchāsīlabbataparāmāsasaṃyojanappahānakaraṃ, sotāpattimaggacittaṃ. Mānopi ekadesato apāyagāmikoyeva pahiyyate. Sotāpattimaggena nissesato na pahiyyate. Sesakilesesupi eseva nayo. Uddhaccaṃ pana ekadesatopi apāyagāmikampi na pahiyyati. Sakadāgāmimaggacittaṃ rāgadosamohānaṃ tanuttakaraṃ. Sotāpattimaggena nāsitasaṃyojanānaṃ pahānaṃ kasmā na vuttanti ce? Paṭhamamaggato dutiyamaggassa mahantattā paṭhamamaggena nāsitā saṃyojanā dutiyamaggena nāsitāti paññāyati, iti yasmā, tasmā na vuttaṃ. Tatiyacatutthamaggesupi eseva nayo. Ettha etasmiṃ lokuttaracitte. Ekekanti vicchāvasena vuttaṃ. Maggānurūpanti vacanaṃ paṭhamamaggassa paṭhamaphalañca anurūpanti viññāpanatthaṃ.
28在欲界,即欲有中,有八种善心;在色界,即色有中,有五种善心;在无色界中,有四种善心;无上,即出世间,有四种善心。依我此中所说,善心总计二十一种。
28.Kāme aṭṭheva kāmāvacare aṭṭha eva cittāni, rūpe rūpabhave pañca cittāni, arūpisu cattāri cittāni, anuttarāni lokuttaracittāni cattāri, evaṃ iminā mayā vuttappakārena kusalāni cittāni ekavīsati honti.
29已远绵善与不善、具足正念的牟尼——即离善与不善、具足正念、于善善巧而得自在、具足五种自在者——所宣说、讲述的全部善心,也就是流转于四地的一切善心,我佛授阿阇梨也同样宣说、讲述。
29.Kusalākusalāpagatenasatā muninā kusalato, akusalato ca apagatena satā satisampannena kusale kusalena chekena vasinā pañcavasīhi samannāgatena yaṃ kusalacittaṃ catubhūmigataṃ catūsu bhūmīsu pavattaṃ sakalaṃ sabbaṃ lapitaṃ kathitaṃ, taṃ kusalacittaṃ mayāpi buddhadattācariyena lapitaṃ kathitaṃ.
依决定所依与不决定所依而言:两种嗔相应心唯依欲界心所依处而生,不生于其他地,故为决定所依。其余不善心,当于欲界或色界生起时,依心所依处而生;于无色界则不依心所依处而生,故为不决定所依。依能生结生与不能生结生而言:掉举相应心不能生起结生。若结生生起,唯生于恶趣。何以故?因为入流道不能断除一分导向恶趣的烦恼——意为不能断除一切。彼道亦不导向恶趣。其他烦恼中,一分被断除的导向恶趣者,由第一道所断,因此不再生起。然而,能生起十一种结生。
Niyatāniyatavatthuvasenāti paṭighasampayuttadvayaṃ kāmeyeva hadayavatthuṃ nissāya jāyati, aññabhūmīsu na jāyati, tasmā niyatavatthukaṃ hoti. Itarāni pana akusalāni kāmarūpesu uppajjanakāle hadayavatthuṃ nissāya jāyanti, arūpe hadayavatthuṃ anissāya jāyanti, tasmā aniyatavatthukāni, tena. Paṭisandhijanakājanakavasena cāti uddhaccasahagataṃ paṭisandhiṃ na janeti. Yadi paṭisandhiṃ janeyya, apāyesuyeva janeyya. Kasmā? Sotāpattimaggena ekadesato apāyagāmikampi na jahitaṃ, sabbaṃ na jahitanti attho. Sopi maggo apāyagāmī na hoti. Aññe pana kilesā ekadesavasena apāyagāmikā jahitā, tena paṭhamamaggenāti tasmā na janeti. Ekādasavidhaṃ pana paṭisandhiṃ janeti, tena.
“见吉祥等”:以“等”字摄取了闻吉祥等。由最胜、最上而信解。“自性锐利”:此有锐利自性,故称自性锐利,以彼自性锐利而说。
Diṭṭhamaṅgalādīnīti ādi-saddena sutamaṅgalādīni gahitāni. Sārato uttamato pacceti saddahati. Sabhāvatikkhena sabhāvo tikkho etassāti sabhāvatikkhaṃ, tena sabhāvatikkhena.
应知:与嗔恚相应的杀生等不善业,在强烈生起时,是无行心生起;在微弱生起时,是有行心生起。
Assapana paṭighasampayuttassa pāṇātipātādīsu akusalakammesu tikkhappavattikāle asaṅkhārikassa uppatti, mandappavattikāle sasaṅkhārikassa uppatti veditabbā.
此为愚痴者所有。
Tassa momūhassa.
苦之差别、苦之种种性。
Dukkhavisesassa dukkhanānattassa.
30以贪为根本有八心,以嗔为根本有二心,以痴为根本有二心。如此,依我所说,不善心共有十二种。
30. Lobhamūlavasena aṭṭha cittāni, dosamūlavasā duve cittāni, mohamūlavasena dve cittāni. Evaṃ iminā mayā vuttappakārena akusalāni dvādasappakārāni siyuṃ bhaveyyuṃ.
31所谓“邪恶意”、所谓“不善心”,于恶与非恶、不善与善之中,因无恶、不现行、已断除邪恶,而被宣说、被阐述、被讲说。那邪恶意、那不善心,我已详加解说、讲说。
31.Yaṃ pāpamānasaṃ yaṃ akusalacittaṃ pāpāpāpesu pāpaapāpesu kusalākusalesu apāpena appavattena pāpāpāpappahīnena vuttaṃ īritaṃ kathitaṃ, taṃ pāpamānasaṃ taṃ akusalacittaṃ mayā samudāhaṭaṃ kathitaṃ.
然而,如同善的果报那样,善心以布施等十福业事的方式,在六种所缘中活动,但这异熟心并不如此活动。确实,这异熟心只以结生、有分、死、彼所缘的方式,在属于有限法、含摄于欲界法的六种所缘中活动。而且,其相应法并无殊胜之处,与善相应法相比,这异熟心的相应法也并无差异。它如同镜面等上的面容影像,是无勤作的。这是它的意趣:如同镜面上的面容影像,面容动则动,不动则不动,除了面容这一原因,面容影像更无别的原因;同样,除了善业因之外,异熟再无其他原因,它是无勤作的。
Yathā panassa yathā pana assa vipākassa kusalaṃ dānādivasena dānādīnaṃ dasapuññakiriyavatthūnaṃ vasena chasu ārammaṇesu pavattati, idaṃ vipākacittaṃ tathā na pavattati. Hi saccaṃ idaṃ vipākaṃ paṭisandhibhavaṅgacutitadārammaṇavasena parittadhammapariyāpannesu kāmāvacaradhammantogadhesu chasu ārammaṇesu pavattati. Sampayuttadhammānañca visese asatipi kusalasampayuttadhammato assa vipākassa, sampayuttadhammānañca nānatte asatipi idaṃ vipākaṃ ādāsatalādīsu dhammajātesu mukhanimittaṃ viya nirussāhaṃ. Ayamassādhippāyo – yathā ādāsatale mukhanimittaṃ mukhe calite calati, acalite na calati, mukhassa kāraṇaṃ vinā mukhanimittassa viya kāraṇaṃ natthi, evaṃ kusalakāraṇā vipākassa aññaṃ kāraṇaṃ natthi, nirussāhaṃ vipākaṃ.
32这八种大异熟,成为二因与三因的欲界天和人的结生。
32.Kāmāvacaradevānaṃ manussānaṃ ime aṭṭha mahāvipākā duhetukatihetukānaṃ kāmāvacaradevānaṃ, manussānañca paṭisandhiyo bhavanti.
33-4此后,在生命流转中,尽寿作为有分心持续;在强有力、极大且明显的所缘上,成为彼所缘;之后在死亡时,成为死心而生起。如此,依我所说,它们在这四种位上,以异熟的方式成熟、生起。
33-4.Tato paraṃ pavattiyaṃ yāvatāyukaṃ bhavaṅgaṃ hutvā balavārammaṇe atimahantavibhūtārammaṇe tadārammaṇañca hutvā tato paraṃ maraṇakālasmiṃ cuti hutvā pavattanti , evaṃ iminā mayā vuttappakārena catūsu ṭhānesu vipaccanti vipākabhāvena jāyanti.
35大异熟唯与自地善相似:除开大异熟自身,除开业门与业因,除开基于大福德的唯作业,而只与在自己地中生起的善相似。所谓业门,即身表业门、语表业门,以及称为有分的心门——这三种即是业门、业因。这里所说的“业”,指八种欲界善思。
35. Sabhūmikusaleheva mahāpākā samā vinā mahāpākā kammadvāraṃ kammakāraṇaṃ vinā, kammañca mahāpuññānaṃ kiriyavatthukaṃ vinā vajjetvā sabhūmikusaleheva attano bhūmiyaṃ pavattehi kusalehi eva samā sadisā. Kammadvāraṃ nāma kāyaviññattikammadvāraṃ, vacīviññattikammadvāraṃ, bhavaṅgasaṅkhātaṃ manodvāraṃ, iti tividhaṃ kammadvāraṃ kammakāraṇaṃ. Kammaṃ nāma aṭṭhakāmāvacarakusalacetanā idha adhippetā.
36异熟——善异熟,由于是无表生者,在应当说“表与无表”时,省略同形的部分而仅说“无表”。那些能生起表的,名为表生者;不能生起表的,名为无表生者;其状态即为无表生性。因此,由于是无表生者,不产生名为身表、语表的业门,不依止于称为有分的心门,不是业,不依福行事基而转起,所以它们与善不相似、不相同。
36.Pākā kusalavipākā aviññattijanattā ca viññatti ca viññatti ca viññattiviññattiyoti vattabbe sarūpekasesaṃ katvā ‘‘viññattī’’ti vuttaṃ, tā janentīti viññattijanā, na viññattijanā aviññattijanā, tesaṃ bhāvo aviññattijanattaṃ. Tasmā aviññattijanattā kāyaviññattivacīviññattisaṅkhātānaṃ kammadvārānaṃ ajanakattā manodvārasaṅkhātassa kammadvārassa vasena ca appavattanato avipākasabhāvato ca akammabhāvato ca appavattanato ceva puññakiriyavatthuvasena appavattanato ceva puññehi no samā asadisā.
37-9因为它们的所缘必定是有限的:这些异熟的所缘必然是有限的,是欲界的所缘。在这些异熟中,以众生概念为所缘的悲与喜,只是偶尔在某些时候生起;同样,三种离在这些异熟中也不生起。为何不生起?因为世尊说“五学处是善的,名为善”,故不生起。同样,四种增上在这些异熟中也不存在。为何?因为欲等诸法不能作为前生缘而生起,所以不存在。这是导师应当解释的说明。
37-9.Parittārammaṇattā hi tesamekantato tesaṃ vipākānaṃ ekantato parittārammaṇattā kāmāvacarārammaṇattā tesu vipākesu sattapaññattikārammaṇā karuṇāmuditā kadāci kismiñci kāle na jāyanti, tathā evaṃ tisso pana viratiyo etesu vipākesu na jāyanti, hi kasmā kāraṇā na jāyanti, pañca sikkhāpadā kusalāti kusalā nāmāti satthunā vuttā yasmā kāraṇā, tasmā na jāyanti. Tathādhipatinopettha tathā evameva cattāro adhipatinopi etesu vipākesu na santi. Kasmā ? Chandādīni dhammajātāni puretaraṃ katvā anuppajjanato na santi, iti vacanaṃ viniddise ācariyo katheyya.
40然而,关于异熟中无行与有行的分类,应从善的来源而了知。对此,有些老师认为:如同面容动时镜面上的面容影像随之而动,无行善的异熟是无行,有行善的异熟是有行,如是依来源而了知。又依缘而了知:对此,有些老师认为,由强大、明显的缘、业等所生的异熟是无行,由微弱缘所生的是有行,如是依缘而了知。
40.Asaṅkhārasasaṅkhāravidhānaṃ pana puññato vipākesu asaṅkhārasasaṅkhāravidhānaṃ puññato kusalato āgamanavasena ñeyyaṃ. Tattha ekaccānaṃ ācariyānaṃ matena mukhe calite ādāsatale mukhanimittacalanaṃ viya asaṅkhārassa kusalassa vipāko asaṅkhāro hoti, sasaṅkhārassa kusalassa vipāko sasaṅkhāro hoti, evaṃ āgamanavasena ñeyyaṃ. Paccayato ceva ñeyyaṃ tattha ekaccānaṃ ācariyānaṃ matena balavantehi vibhūtehi paccayehi kammādīhi uppanno asaṅkhāro dubbalehi sasaṅkhāroti evaṃ paccayavasena viññeyyaṃ jānitabbaṃ.
41-2由于是低劣等善的异熟,低劣等的异熟便由宣说善法的胜者所阐明。如是,如上所述方式转起的这八种心,必定是有依处的,唯于欲界中生起,于其他界、其他地则不生起。
41-2. Hīnādīnaṃ puññānaṃ vipākattā hīnādayo vipākā puññavādinā jinena paridīpitā bhavanti, iti evaṃ iminā vuttappakārena pavattaṃ idaṃ aṭṭhavidhaṃ cittaṃ ekantena savatthukaṃ kāmalokasmiṃ jāyate, aññattha pana aññāsu bhūmīsu na jāyate.
五识有固定所缘:眼识的所缘唯是色,而非声等。其余三者,若取眼识所取的所缘,则其时所缘是色;若取耳识所取的所缘,则其时所缘是声;若取鼻、舌、身识所取的所缘,则其时所缘为香、味、触。当二意界取彼为所缘时,便有六所缘,因此,它是不固定所缘。
Viññāṇapañcakaṃ niyatārammaṇanti cakkhuviññāṇassa rūpameva ārammaṇaṃ, na saddādayo. Sesattayaṃ yadā cakkhuviññāṇena gahitaṃ ārammaṇaṃ karoti, tadāssa rūpaṃ ārammaṇaṃ hoti. Yadā sotaviññāṇena gahitaṃ, tadāssa saddo ārammaṇo hoti. Yadā ghānajivhākāyaviññāṇehi gahitāni ārammaṇāni karonti, tadāssa gandharasaphoṭṭhabbārammaṇāni honti. Manoviññāṇadhātudvayaṃ yadā tadārammaṇaṃ hoti, tadā chaārammaṇaṃ hoti, evaṃ aniyatārammaṇaṃ hoti.
对于以色为所缘的唯作意界,它的离去作为足处、作为近因,因此称为“离去足处”。意思是:在它转向而安住之后,眼识便执行“看”的作用。如此状态为现起,其方式是以领受的状态而被执取。与喜俱的意界具有推度与彼所缘的作用;与舍俱的意界则具有推度、彼所缘、结生、有分与死的作用。如此状态为现起,其方式是以推度等的状态而被执取。
Rūpārammaṇāya kiriyāmanodhātuyā apagamo padaṭṭhānaṃ āsannakāraṇaṃ etassāti apagamapadaṭṭhānaṃ, tāya āvajjanaṃ katvā ṭhitāya cakkhuviññāṇena dassanakiccaṃ karīyatīti attho. Tathābhāvapaccupaṭṭhānaṃ sampaṭicchanabhāvena gayhākāraṃ. Santīraṇādirasā somanassayuttā manoviññāṇadhātusantīraṇatadārammaṇarasā, upekkhāyuttā pana santīraṇatadārammaṇapaṭisandhibhavaṅgacutirasā, tathābhāvapaccupaṭṭhānā santīraṇādibhāvena gayhākāraṃ.
4343. 欲界福业——即欲界善业——有十六种果报。如是所说,是导师依殊胜的三因福业而阐明。此处义为:依于欲增上等而成为殊胜的三因善业,在欲界善趣引发三因结生后,于转起中产生八种无因善果报与八种大善果报,如是成就十六种果报。
43.Kāmāvacarapuññassa kāmāvacarakusalassa soḷasa vipākā honti. Iti yaṃ vacanaṃ vuttaṃ, taṃ vacanaṃ tihetukapuññassa ukkaṭṭhassa vasena ācariyo paridīpaye. Ayamettha attho – chandādhipateyyādīnaṃ vasena ukkaṭṭhatihetukakusalaṃ kāmasugatiyaṃ tihetukapaṭisandhiṃ datvā pavatte aṭṭha ahetukakusalavipākāni, aṭṭha mahākusalavipākānīti soḷasa pākāni nipphādeti.
4444. 世尊将广大果报心说为“随顺善”,即令它随顺善、与善相似,使之与广大善心等同而说。为何这样说?因为欲界福业犹如欲界善业,没有不相类似的果报;由于这一因由,世尊将果报说为“随顺善”。所谓“欲界福业”,即如在八种欲界善业中,殊胜的三因善业在欲界善趣引发三因结生后,于转起中产生十六种善果报;低劣的三因及殊胜的二因善业在欲界善趣引发二因结生后,于转起中产生无三因的、称为无因与二因的果报;低劣的二因善业则在欲界善趣引发无因结生后,于转起中产生八种无因果报。如是,欲界福业确实具有不相似的果报。
44. Kusalānugataṃ katvā bhājitaṃ kiṃ mahaggataṃ vipākacittaṃ kusalānugataṃ kusalaṃ anugataṃ katvā mahaggatakusalacittena samānaṃ katvā bhagavatā bhājitaṃ desitaṃ. Kiṃ kena kāraṇena? Kāmāvacarapuññaṃva kāmāvacarakusalaṃ iva asamānaphalaṃ natthi yato yasmā kāraṇā, tasmā vipākaṃ kusalānugataṃ katvā bhagavatā bhājitaṃ desitaṃ. Kāmāvacarapuññaṃvāti yathā aṭṭhavidhesu kāmāvacarakusalesu ukkaṭṭhatihetukakusalaṃ kāmasugatiyaṃ tihetukapaṭisandhiṃ datvā pavatte soḷasa kusalavipākāni nipphādeti, tihetukaomakañca duhetukaukkaṭṭhañca kāmasugatiyaṃ duhetukapaṭisandhiṃ datvā pavatte tihetukavirahitāni ahetukaduhetukasaṅkhātāni vipākāni nipphādeti, duhetukaomakaṃ pana kāmasugatiyaṃ ahetukapaṭisandhiṃ datvā pavatte aṭṭha ahetukavipākāni nipphādeti, evaṃ kāmāvacarapuññaṃ asamānaphalaṃva hoti.
45犹如象等的影子与象等相似,同样,广大果报在一切方面、一切方式上,都与自身的善业完全相同。
45. Gajādīnaṃ chāyā gajādisadisā hoti yathā, evaṃ mahaggatavipākaṃ sabbathā sabbapakārena attano kusaleheva samānaṃ hoti.
46-7此广大善业并非如欲界福业那样是“他世受”的,也不像欲界福业那样在他世给与果报。对于不退失禅那、导向有、导向结生的有情,善心之后即刻便生起果报。为明此义,世尊将这一广大果报说为“随顺善”、“随善而行”。
46-7.Kāmāvacarapuññaṃva nāparāpariyavedanaṃ idaṃ mahaggatakusalaṃ kāmāvacarapuññaṃva aparāpariyavedanaṃ aparasmiṃ bhave phaladāyakaṃ na hoti, jhānā aparihīnassa bhavagāmino paṭisandhigāmino sattassa kusalānantaraṃyeva phalaṃ uppajjati, iti ca ñāpanatthaṃ etassa mahaggatavipākassa kusalānugataṃ kusalānugamanaṃ bhagavatā kataṃ.
48于此广大果报中,行道次第以及由低劣等的差别、由禅那的进入,应依广大善禅那的进入方式,为明辨的智者所了知。
48.Ettha etasmiṃ mahaggatavipāke paṭipadākkamo tesañca hīnādīnaṃ bhedato jhānāgamanato mahaggatakusalajhānassa āgamanavasena vibhāvinā paṇḍitena veditabbo.
49在此果报中,并无欲等增上,这便是与善的唯一差别;其余一切方面,世尊说为与善相同,等无差别。
49. Ettha vipāke chandādiadhipatīnaṃ abhāvo, ayameva visesato kusalato ayaṃ eva viseso, sesaṃ sabbapakāraṃ avisesena kusalena samaṃ mataṃ kathitaṃ bhagavatā.
50空、无相、无愿:空即无我,无相即无常,无愿即苦。此三名出现于四种道的无间之后,也即出现于四种果之中。
50.Suññataṃ animittanti, tathāpaṇihitantipi suññataṃ anattā, animittaṃ aniccaṃ, appaṇihitaṃ dukkhaṃ iti etāni tīṇi nāmāni maggassa anantare catubbidhassa maggassa anantare catubbidhe phale honti.
51在道无间之后的果报时分之外的其他时候——即在作用果与果等至入定之时,此三名并不可得。唯有依于果的观智,即依无我、无常、苦所摄的三种观智,此三名才由果而得。
51.Labbhanti parabhāgasmiṃ maggānantare pavattaphalato aññasmiṃ kāle vaḷañjanaphalesu phalasamāpattisamāpajjanakālesu etāni tīṇi nāmāni na labbhante, phalehi vipassanāvaseneva anattaaniccadukkhasaṅkhātānaṃ tiṇṇaṃ vipassanānaṃ vasena eva tāni tīṇi nāmāni labbhare phalehi labbhante.
52出世间果唯决定有增上,唯出世间果决定有增上;除出世间果外,其余果报中并无增上。
52.Hontisādhipatīneva lokuttaraphalāni tu ekantato sādhipatīni eva honti, lokuttaraphalāni ṭhapetvā aññasmiṃ vipāke adhipatī natthi.
53道,依其自性为道而名为“道”,此是世尊所说。果,依止于道、以八支道为所依,世尊亦称之为“道”。
53. Maggo attano maggabhāvena maggo nāma vuccate bhagavatā. Phalaṃ maggaṃ upādāya aṭṭhaṅgikamaggaṃ nissayaṃ katvā maggo nāma iti vacanaṃ vuccate bhagavatā.
54此是七种不善果报。牛所行处为“行境”,因与其相似故,所缘名为“行境”。不可爱、不可爱中舍及不可爱与不可爱中舍,他们之行境即为不可爱与不可爱中舍行境,于彼不可爱与不可爱中舍行境中运转。彼八种无因善果报与乐等三相应,即与乐、喜、舍受俱行。此七种无因不善果报,或与苦相应,或与舍相应,即与苦、舍受俱行。
54.Ime satta akusalavipākā. Gāvo caranti etthāti gocaro, tassadisattā gocaro ārammaṇanti attho, aniṭṭho ca aniṭṭhamajjhatto ca aniṭṭhāniṭṭhamajjhattā, teyeva gocaro aniṭṭhāniṭṭhamajjhattagocaro, tasmiṃ aniṭṭhāniṭṭhamajjhattagocare vattare vattanti. Sukhādittayayuttā te te aṭṭha ahetukakusalavipākā sukhādittayayuttā sukhasomanassaupekkhāvedanāhi sahagatā. Dukkhupekkhāyutā ime ime satta ahetukaakusalavipākā dukkhupekkhāvedanāhi sahagatā.
55善逝受到果报教诫者的崇敬,如此宣说了三十六种果报心。为何殊胜?‘果报教诫者’,即教导果报者,或以自己的福果教导诸天者,他是谁?即是帝释。善逝受到那位果报教诫者的崇敬,在果报与无果报、善果报与唯作心中善巧,依我所说之理,如此宣说了三十六种果报心。
55. Evaṃ chattiṃsadhā pākaṃ pākasāsanapūjito sugato. Kiṃ visiṭṭho? Pākaṃ nāma asuraṃ, taṃ sāsati, pākena attano puññaphalena deve anusāsatīti vā pākasāsano, ko so? Sakko. Tena pākasāsanena pūjito savipākāvipākesu kusalavipākakiriyesu kusalo cheko evaṃ iminā mayā vuttappakārena pākaṃ cittaṃ chattiṃsappakāraṃ abrvi avoca.
‘Anuḷāresu’意思是于微细中。以如是状态现起,即六所缘识所取之相。其趣向如同一切知智的趣向,故称‘一切知智趣向’。
Anuḷāresūti khuddakesu. Tathābhāvapaccupaṭṭhānā chaḷārammaṇavijānanagayhākārā. Sabbaññutaññāṇassa gati viya gati etissāti sabbaññutaññāṇagatikā.
56与喜俱的八种,是善与不善;与喜俱的八种,也是善与不善;唯作则有五种。依我所说之理,笑心有十三种。
56.Somanassayuttānaṭṭha, kusalākusalāni ca somanassayuttāni aṭṭha kusalākusalāni ca, kriyato pana pañca evaṃ iminā mayā vuttappakārena hāsacittāni terasa.
57凡夫在这十三种心中笑,是以八种心笑。有学圣者以六种心笑。无学漏尽者以五种心笑。
57.Puthujjanā hasantettha ettha etesu terasacittesu puthujjanā pana aṭṭhahi cittehi hasanti . Sekhā satta ariyā chahi cittehi hasanti. Asekhā khīṇāsavā pañcahi cittehi hasanti.
而色界与无色界的善业,在有学与凡夫中生起。这些色界与无色界的唯作,唯是漏尽者的修习,即修习行,依于修习行力而转起。他们的色界、无色界善业,依修习福德之力而转起,依修习善法之力而转起。这些色界与无色界的唯作,与他们色界、无色界的善业,这便是差别所在。
Kusalāni pana rūpārūpakusalāni sekhaputhujjanānaṃ uppajjanti. Imāni rūpārūpakiriyāni khīṇāsavānaṃ bhāvanāyeva kāro bhāvanākāro, tassa vaso bhāvanākāravaso, tena pavattāni. Tāni rūpārūpakusalāni bhāvanāpuññavasappavattāni bhāvanākusalavasena pavattāni. Imesaṃ rūpārūpakiriyānaṃ tesañca rūpārūpakusalānaṃ ayameva viseso.
58-9至于那些在凡夫阶段生起的色界与无色界定——即由处于凡夫状态的修行者所修得的色界与无色界定——当那位修行者成为漏尽比丘之后,只要他尚未进入该色界与无色界定,在此其间,对于这位漏尽比丘而言,它们仅是色界与无色界的善法。若该漏尽比丘进入、证入该色界与无色界定,它即成为色界与无色界的唯作。
58-9.Yā puthujjanakālasmiṃ, abhinibbattitā pana puthujjanakālasmiṃ puthujjanabhāvaṭṭhitena yoginā abhinibbattitā yā rūpārūpasamāpatti, sā rūpārūpasamāpatti so yogī khīṇāsavo bhikkhu hutvā naṃ rūpārūpasamāpattiṃ yāva yattakaṃ kālaṃ na samāpajjate, tāva tattakena kālena tassa khīṇāsavabhikkhuno kusalā eva rūpārūpakusalā eva hoti. Khīṇāsavena sā rūpārūpasamāpatti sace yadi samāpannā samāpajjitā, kriyā rūpārūpakiriyā hoti.
60欲界唯作心有十一种,色界唯作心有五种,无色界唯作心有四种。如是,一切唯作心共有二十种。
60.Ekādasavidhaṃ kāme kāmāvacare kiriyacittaṃ ekādasavidhaṃ, rūpe rūpāvacare pañca, arūpisu cattāri iti sabbāni kriyacittāni vīsati.
61那么,为何没有出世间唯作心?因为道心唯住一心刹那,故无出世间唯作心。此处意趣为:处于四道位者不名为漏尽者;道心之后,果心即刻生起,而道心本身仅是单心刹那。若道心有多心刹那,则证果的漏尽者也可能会生起道心,如此便有出世间唯作心——这便是其意趣。
61.Lokuttarakriyacittaṃ, pana kasmā na vijjati? Maggassa ekacittakkhaṇikattā na vijjati. Ayamettha adhippāyo – catumaggaṭṭho khīṇāsavo nāma na hoti, maggānantarameva phalaṃ uppajjati, maggopi ekacittakkhaṇiko yadi cittaṃ bahucittakkhaṇikaṃ, phalasamaṅgino khīṇāsavassapi maggacittaṃ bhaveyya, evaṃ sati lokuttarakiriyacittaṃ bhaveyyāti adhippāyo.
62“作与不作犯之分别说者”:作即行为,“作”依律而言,指做不应做之事;不作即非行为,“不作”依律而言,指不做应做之事。违犯称为犯,因作而犯称为“作犯”,因不作而犯称为“不作犯”。作犯与不作犯合称“作犯与不作犯”,省略一个“犯”字而说为“作与不作犯”。其分别即是“作与不作犯之分别”,说示此分别者即是“说者”,故成为“作与不作犯之分别说者”。据说,在ṇvu-tu等缘之后,为表动作之对象而用第六格。胜者有何殊胜?即“作与不作犯之分别说者”,于利与不利中,乐于作应作、乐于不作不应作——于利,乐于作应作;于不利,乐于不作不应作。所谓“作与不作”,有些人将“作”理解为唯作心,将“不作”理解为善、不善、异熟心。此说不正确。何以故?因为在善的章节中已说“牟尼说为善”,在不善的章节中已说“邪恶之心,于诸恶中以恶说”,在异熟的章节中已说“善逝说为异熟”,此后在唯作的章节中若再重复说“说善、不善、异熟”,便成无义之语。因此,“作与不作”即为具有作与不作,意即具有作与不作的本质。应以此要旨来把握。凡具有作与不作本质之心……
62.Kriyākriyāpattivibhāgadesako karaṇaṃ kriyaṃ, kriyaṃ nāma vinayapariyāyena akattabbassa karaṇaṃ, na karaṇaṃ akriyaṃ, akriyaṃ nāma vinayapariyāyena kattabbassa akaraṇaṃ, āpajjanaṃ āpatti, kriyāya karaṇena āpatti kriyāpatti, akriyāya akaraṇena āpatti akriyāpatti, kriyāpatti ca akriyāpatti ca kriyāpatyākriyāpattiyo, ekassa āpatti-saddassa lopaṃ katvā ‘‘kriyākriyāpattiyo’’ti vuttaṃ, tāsaṃ vibhāgo kriyākriyāpattivibhāgo, desetīti desako, tassa desako kriyākriyāpattivibhāgadesako. Ṇvu-tu-paccayesu paresu kammatthe chaṭṭhī hotīti vadanti. Jino kiṃ visiṭṭho? Kriyākriyāpattivibhāgadesako hitāhitānaṃ sakriyākriyārato hitassa sakriyāya rato, ahitassa akriyāya rato, yaṃ kriyākriyaṃ, kriyaṃ nāma kriyacittaṃ, akriyaṃ nāma kusalākusalavipākacittaṃ icchanti eke. Taṃ na. Kasmā? Kusalādhikāre ‘‘kusalaṃ muninā lapitaṃ’’ akusalādhikāre ‘‘pāpamānasaṃ pāpāpāpesvapāpena vuttaṃ’’ vipākādhikāre ‘‘pākaṃ sugato abravī’’ti vatvā puna kriyādhikāre ‘‘kusalākusalavipākāni avocā’’ti vacanassa vattabbābhāvato. Tena vāssa kriyākriyaṃ etassāti kriyākriyaṃ, kriyākriyasabhāvanti attho. Ayameva sārato paccetabbo. Yaṃ kriyākriyaṃ cittaṃ kriyākriyāsabhāvaṃ avoca desesi, taṃ kriyākriyaṃ kriyākriyasabhāvaṃ mayā samīritaṃ, sammā pakārena īritaṃ kathitaṃ.
64大牟尼将出世间心立为八种,一切八十九种心,大牟尼、如来已作简要略说。
64.Ekūnanavutisabbe, cittuppādā mahesinā lokuttare aṭṭha katvā ekūnanavuti sabbe cittuppādā mahesinā tathāgatena samāsato saṅkhepato niddiṭṭhā.
65于阿毗达摩藏中,那些以求精通为目标的比丘——‘精通’即于阿毗达摩藏中熟练的状态,以此为义故称‘以精通为义’,具足此义者便是‘以精通为目标者’,也就是志求精通的比丘——这些比丘应当学习、掌握并反复思惟这部《阿毗达摩入门》。
65.Piṭake abhidhammasmiṃ, ye bhikkhū pāṭavatthino abhidhammapiṭake paṭuno bhāvo pāṭavaṃ, tena attho pāṭavattho, so etesaṃ atthīti pāṭavatthino, chekabhāvatthikā ye bhikkhū, tehi bhikkhūhi ayaṃ abhidhammāvatāro uggahetabbo sikkhitabbo punappunaṃ cintitabbo.
66若有众生以此《阿毗达摩入门》为舟筏、为依凭,渡过如大海般的阿毗达摩海,他们便能度脱此世与他世。如是,为结语。
66.Ye janā tassaṅkāsena taṃsannibhena abhidhammāvatārena abhidhammamahodadhiṃ mahāsāgarasannibhaṃ abhidhammaṃ taranti, te imaṃ lokaṃ paralokañca taranti. Itīti parisamāpane.