5. 第五品
5. Pañcamo paricchedo
涅槃施设之阐明
Nibbānapaññattiparidīpano
已说贪等之灭尽,涅槃具有寂静相;
为轮回之苦所热恼者,此中足以为安息处。
Rāgādīnaṃ khayaṃ vuttaṃ, nibbānaṃ santilakkhaṇaṃ; Saṃsāradukkhasantāpatattassālaṃ sametave.
仅灭尽并非涅槃,以有“深奥”等言说故;
因为无有之物,如龟毛,不可言说。
Khayamattaṃ na nibbānaṃ, sagambhīrādivācato; Abhāvassa hi kummānaṃ, lomasseva na vācatā.
所谓灭尽,即是道;此灭尽乃证得彼道者。
Khayoti vuccate maggo, tappāpattā idaṃ khayaṃ;
Arahattaṃ viyuppāda-vayābhāvā dhuvañca taṃ.
Saṅkhataṃ sammutiñcāpi, ñāṇamālamba neva hi; Chinde male tato vatthu, icchitabbamasaṅkhataṃ.
欲证得彼寂静者,应受持六种清净;
然而,希求利益者应修证知见清净。
Pattukāmena taṃ santiṃ, chabbisuddhiṃ samādiya; Ñāṇadassanasuddhī tu, sādhetabbā hitatthinā.
其中,依思等而分的戒清净有四种;
近行定即名为心清净。
Cetanādividhā sīla-suddhi tattha catubbidhā; Sopacārasamādhī tu, cittasuddhīti vuccate.
成就了这二种清净之后,所谓名,是朝向所缘者;色,是变坏者——
如是确定“无有我、我所等事”。
Sampādetvādidvesuddhiṃ, namanā nāmaṃ tu ruppa- To rūpaṃ natthi attādivatthūti ca vavatthape.
犹如摩尼宝、干牛粪、日光与火,虽不共在一处,值遇和合时(则能生火);
心亦如此,当所依、所缘等和合时(即得生起)。
Maṇindhanātape aggi, asantopi samāgame; Yathā hoti tathā cittaṃ, vatthālambādisaṅgame.
犹如盲人与跛者,各自单独皆不能行走;
当它们结合时,便如此前行;名色所摄的诸行,亦复如是。
Paṅgulandhā yathā gantuṃ, paccekamasamatthakā; Yanti yuttā yathā evaṃ, nāmarūpavhayā kriyā.
此即是‘于名色之外,别无有我、我所等’之见;
因能清净邪见,故称为见清净。
Na nāmarūpato añño, attādi iti dassanaṃ; Sodhanattā hi duddiṭṭhiṃ, diṭṭhisuddhīti vuccati.
以无明、渴爱、取、业等为始,而有此二者;
色由业等生,名依依处等转起。
Avijjātaṇhupādāna-kammenādimhi taṃ dvayaṃ; Rūpaṃ kammādito nāmaṃ, vatthādīhi pavattiyaṃ.
恒常、遍处、一切,并非无处不相似;
他见以无因、他因、我、常等为因。
Sadā sabbattha sabbesaṃ, sadisaṃ na yato tato; Nāhetunāñño attādiniccahetūti passati.
如此,以智慧审察诸缘,由此度疑;
依见故,此清净即名为度疑。
Evaṃ tīrayate kaṅkhā, yāya paññāya paccaye; Diṭṭhattā suddhi sā kaṅkhātaraṇaṃ iti vuccati.
彼已证得遍知,于此义精勤努力;
为了审查遍知的清净义,恒常恭敬。
Pattaññātapariñño so, atraṭṭho yatateyati; Tīraṇavhapariññāya, visuddhatthaṃ sadādaro.
将三时等诸蕴,收摄为聚组;
他最初如是观照:无常、苦、无我。
Tikālādivasā khandhe, samāsetvā kalāpato; Aniccā dukkhānattāti, ādo evaṃ vipassati.
诸蕴以灭尽之义为无常,以怖畏之义为苦;
以无我、无坚实之义,如此一再地观照。
Khandhāniccā khayaṭṭhena, bhayaṭṭhena dukhāva te; Anattāsārakaṭṭhena, iti passe punappunaṃ.
应以无常等四十行相而作意;
是为了令诸相明晰,并于一切诸蕴全面观察。
Ākārehi aniccādicattālīsehi sammase; Lakkhaṇānaṃ vibhūtatthaṃ, khandhānaṃ pana sabbaso.
若如此仍未成就,则应以九种方式使诸根变得锐利;
依七重观法,正确地观照色与无色。
Evañcāpi asijjhante, navadhā nisitindriyo; Sattakadvayato sammā, rūpārūpe vipassaye.
由对色的执取与舍离,由增长、老去、消散(的现象);
依颜色等而正确地作意,及依于法性与色等(作意)。
Rūpamādānanikkhepā, vayovuddhattagāmito; Sammasevannajādīhi, dhammatārūpatopi ca.
Nāmaṃ kalāpayamato, khaṇato kamatopi ca; Diṭṭhimānanikantīnaṃ, passe ugghāṭanādito.
Avijjātaṇhākammanna-hetuto rūpaṃ ubbhave; Vināhāraṃ saphassehi, vedanādittayaṃ bhave.
离开它们,便无有触,
但却是依于名色等的增上;
由于因的灭尽,种种心
灭去;然而各个心确实如此。
Tehiyeva vinā phassaṃ, Nāmarūpādhikehi tu; Cittaṃ hetukkhayā so so, Veti ve tassa tassa tu.
如此由因而生灭,亦由刹那而生灭;
以此五十行相,观见生灭。
Hetutodayanāsevaṃ, khaṇodayavayenapi; Iti paññāsākārehi, passe punūdayabbayaṃ.
瑜伽行者如是精勤,观见生灭;
染污法、自性法,以及从因而生起的法,皆得显现。
Yogissevaṃ samāraddhaudayabbayadassino; Pātubhonti upaklesā, sabhāvā hetutopi ca.
它们即是光明、精进、喜、轻安、乐与舍;
念、喜、胜解与欲,此即十种。
Te obhāsamatussāhapassaddhisukhupekkhanā; Sati pītādhimokkho ca, nikanti ca dasīritā.
Taṇhādiṭṭhunnatiggāhavatthuto tiṃsadhā te ca; Taduppanne cale bālo, amagge maggadassako.
Vipassanā pathokkantā, tadāsi matimādhunā; Na maggo gāhavatthuttā, tesaṃ iti vipassati.
于随烦恼中,依无常等之力,观于生灭;
对于观照者,超越行境之见即名为道。
Upaklese aniccādi-vasage sodayabbaye; Passato vīthinokkantadassanaṃ vuccate patho.
辨明道与非道之后,那如此生起的慧;
此即名为道非道智的清净,为第五清净。
Maggāmagge vavatthetvā, yā paññā evamuṭṭhitā; Maggāmaggikkhasaṅkhātā, suddhi sā pañcamī bhave.
由名为断的遍知,最初成就清净;
依于称为度知的遍知,精勤者如今抵达终点。
Pahānavhapariññāya, ādito suddhisiddhiyā; Tīraṇavhapariññāya, antago yatatedhunā.
Jāyate navañāṇī sā, visuddhi kamatodaya- Bbayādī ghaṭamānassa, nava honti panettha hi.
由相续、聚集与遮蔽,
若诸行之相不显现,观智便成染污。
Santatīriyato ceva, ghanenāpi ca channato; Lakkhaṇāni na khāyante, saṃkiliṭṭhā vipassanā.
Tatotra sammase bhiyyo, punadevudayabbayaṃ; Tenāniccādisampassaṃ, paṭutaṃ paramaṃ vaje.
转而以生、住等相观察时,
当智唯安住于坏灭时,即名坏灭智。
Āvaṭṭetvā yaduppādaṭṭhitiādīhi passato; Bhaṅgeva tiṭṭhate ñāṇaṃ, tadā bhaṅgamatī siyā.
Evaṃ passayato bhaṅgaṃ, tibhavo khāyate yadā; Sīhādiva bhayaṃ hutvā, siyā laddhā bhayikkhaṇā.
Sādīnavā patiṭṭhante, khandhādittagharaṃ viya; Yadā tadā siyā laddhā, ādīnavānupassanā.
见诸行之过患,于诸有等而不喜乐;
彼时若得智慧,便可有厌离之观。
Saṅkhārādīnavaṃ disvā, ramate na bhavādisu; Mati yadā tadā laddhā, siyā nibbidapassanā.
当你的智慧欲求从一切行中解脱时,
如同鱼等从网等中解脱时,那时即获得舍离之智。
Ñāṇaṃ muccitukāmaṃ te, sabbabhūsaṅkhate yadā; Jālādīhi ca macchādī, tadā laddhā cajjamati.
Saṅkhāre asubhāniccadukkhatonattato mati; Passantī cattumussukkā, paṭisaṅkhānupassanā.
此中为了一切智的显现与转起而说;
以鱼之想,如捕蛇猎人的譬喻。
Vuttātra paṭubhāvāya, sabbañāṇapavattiyā; Mīnasaññāya sappassa, gāhaluddasamopamā.
于我、我所为空,以“我不在任何处”等二种方式;
以四种、六种乃至多种方式,强力地观照者。
Attattaniyato suññaṃ, dvidhā ‘‘nāhaṃ kvacā’’dinā; Catudhā chabbidhā cāpi, bahudhā passato bhusaṃ.
如旋涡,三火交逼;
如筋,以慧观照诸行;
如四种妻之于过失,
如是,他观察那。
Āvaṭṭatiggimāsajja, Nhārūva mati saṅkhataṃ; Cattabhariyo yathā dose, Tathā taṃ samupekkhate.
即使具有过患,慧仍住于相;
只要她未见到那岸边,犹如海鸟。
Tāva sādīnavānampi, lakkhaṇe tiṭṭhate mati; Na passe yāva sā tīraṃ, sāmuddasakuṇī yathā.
Saṅkhārupekkhāñāṇāyaṃ, sikhāpattā vipassanā; Vuṭṭhānagāminīti ca, sānulomāti vuccati.
Patvā mokkhamukhaṃ satta, sādhetiriyapuggale; Jhānaṅgādippabhede ca, pādakādivasena sā.
若某位瑜伽行者从无常中出起,
他便会有众多解脱,成就敏锐的信根。
Aniccato hi vuṭṭhānaṃ, yadi yassāsi yogino; Sodhimokkhassa bāhullā, tikkhasaddhindriyo bhave.
若从苦与无我出起,他们便会次第拥有这些;
轻安与觉受增广,定与慧根锐利。
Dukkhatonattato tañce, siyā honti kamena te; Passaddhivedabāhullā, tikkhekaggamatindriyā.
若从无我出起,则称为慧增上者;
若从其余二者出起,则称为信增上者,因其执取类似。
Paññādhurattamuddiṭṭhaṃ, vuṭṭhānaṃ yadinattato; Saddhādhurattaṃ sesehi, taṃ viyābhinivesato.
Dve tikkhasaddhasamathā, siyuṃ saddhānusārino; Ādo majjhesu ṭhānesu, chasu saddhāvimuttakā.
另一类为随法行者与得见者,于无尽处;
慧解脱者有二种,他们亦是禅那者与无禅那者。
Itaro dhammānusārīdo, diṭṭhippatto anantake; Paññāmuttobhayatthante, ajhānijhānikā ca te.
对利根信者,则说信解脱性;
《清净道论》中,于中等根器者,说八处身证性。
Tikkhasaddhassa cantepi, saddhāmuttattamīritaṃ; Visuddhimagge majjhassa, kāyasakkhittamaṭṭhasu.
在解脱论中所说者,即针对利根慧阿罗汉;
这便是见至,而此在阿毗达摩中则不成立。
Vuttaṃ mokkhakathāyaṃ yaṃ, tikkhapaññārahassa tu; Diṭṭhipattattaṃ hetañca, tañca natthābhidhammike.
若他们处于六中之间,便皆为八解脱之获得者;
身证者位于最终,俱分解脱者亦然。
Te sabbe aṭṭhamokkhānaṃ, lābhī ce chasu majjhasu; Kāyasakkhī siyuṃ ante, ubhatobhāgamuttakā.
随顺确有四种,或为三种、两种;
于道途中,有钝、中、利之超越;
Anulomāni cattāri, tīṇi dve vā bhavanti hi; Maggassa vīthiyaṃ mandamajjhatikkhamatibbasā.
《清净道论》中有四种,悉皆确立;
因《八解脱论》中既作是说,故如是宣说。
Visuddhimagge cattāri, paṭisiddhāni sabbathā; Evamaṭṭhasāliniyā, vuttattā evamīritaṃ.
Bhavaṅgāsannadosopi, nappanāya thirattato; Suddhiṃ paṭipadāñāṇadassanevaṃ labhe yati.
犹如转向,为第六与第七清净之道;
依止内在的寂静,由他们清净而生起种姓心。
Āvajjaṃ viya maggassa, chaṭṭhasattamasuddhinaṃ; Antarā santimārabbha, tehi gotrabhu jāyate.
能断三结之道,由此生起;
其果有一、二、三,此后为所说之超越。
Saṃyojanattayacchedī, maggo uppajjate tato; Phalāni ekaṃ dve tīṇi, tato vuttamatikkamā.
如此修习时,贪与瞋便变得微薄;
第二(道)及其果,即是斯陀含与其果。
Tathā bhāvayato hoti, rāgadosatanūkaraṃ; Dutiyo tapphalaṃ tamhā, sakadāgāmi tapphalī.
当这样修习时,于有中灭尽贪与嗔;
第三道及其果;由此,住于彼果者即是不还者。
Evaṃ bhāvayato rāgadosanāsakarubbhave; Tatiyo tapphalaṃ tamhā, tapphalaṭṭhonāgāmiko.
Evaṃ bhāvayato sesadosanāsakarubbhave; Catuttho tapphalaṃ tamhā, arahā tapphalaṭṭhako.
所作已办,已断有结,以依著的灭尽而成为应供;
犹如灯灭,他趣入名为一切苦之边际的涅槃。
Katakicco bhavacchedo, dakkhiṇeyyopadhikkhayā; Nibbutiṃ yāti dīpova, sabbadukkhantasaññitaṃ.
如此,名为智见的清净便得以成就;
以上,即是真实与胜义的略说。
Evaṃ siddhā siyā suddhi, ñāṇadassanasaññitā; Vuttaṃ ettāvatā saccaṃ, paramatthaṃ samāsato.
所谓世俗谛,是指依众生等而说;
Saccaṃ sammuti sattādiavatthu vuccate yato;
Na labbhālātacakkaṃva, taṃ hi rūpādayo vinā.
以种种方式,而不舍离色等诸法;
如是,种种名称与执取便由此转起。
Tena tena pakārena, rūpādiṃ na vihāya tu; Tathā tathābhidhānañca, gāhañca vattate tato.
Labbhate parikappena, yato taṃ na musā tato; Avuttālambamiccāhu, parittādīsvavācato.
此恶友或善友,即所谓“有情”,乃是诸蕴的相续;
执取它为同一性之后,智者便在世间如此称呼。
Pāpakalyāṇamittoyaṃ, sattoti khandhasantati; Ekattena gahetvāna, voharantīdha paṇḍitā.
Pathavādi viyekopi, puggalo na yato tato; Kudiṭṭhivatthubhāvena, puggalaggahaṇaṃ bhave.
然而,以‘想’等词,从所缘境的角度而作此说;
此即‘无有之施设’,为知者们所说。
Etaṃ visayato katvā, saṅkhādīhi padehi tu; Avijjamānapaññatti, iti taññūhi bhāsitā.
存在者的施设,以色等为所缘境故;
若有人善说‘身’的施设,请如实谛听。
Paññatti vijjamānassa, rūpādivisayattato; Kāyaṃ paññatti ce suṭṭhu, vadato suṇa saccato.
声音是表识之变异,故属二谛;
因其令人得知识别,故名为‘施设’,此乃知者们所说。
Saviññattivikāro hi, saddo saccadvayassa tu; Paññāpanattā paññatti, iti taññūhi bhāsitā.
Paccuppannādiālambaṃ, niruttipaṭisambhidā- Ñāṇassāti idañcevaṃ, sati yujjati nāññathā.
所谓声音、名称、概念等,对于一切事物而言,
Saddābhidheyyasaṅkhādi, iti ce sabbavatthunaṃ;
Paññāpetabbato hoti, paññattipadasaṅgaho.
“一切施设法”,若如此宣说时,
那么,施设本身也成了所应施设的对象。
‘‘Sabbe paññattidhammā’’ti, desetabbaṃ tathā sati; Atha paññāpanassāpi, paññāpetabbavatthunaṃ.
若有人说“为了阐明分别,故这样略说”,
那就不应另外再作施设路的摄集。
Vibhāgaṃ ñāpanatthaṃ hi, tathuddeso katoti ce; Na kattabbaṃ visuṃ tena, paññattipathasaṅgahaṃ.
由‘施设’等四种语句而得以施设;
由其他论师所安立,诸师作如是说。
Paññāpiyattā catūhi, paññattādipadehi sā; Parehi paññāpanattā, iti ācariyābravuṃ.
Rūpādayo upādāya, paññāpetabbato kira; Avijjamānopādāyapaññatti paṭhamā tato.
于耳识相续之后,依其已生之类;
以先所执取的约定,由意门心。
Sotaviññāṇasantānānantaraṃ pattajātinā; Gahitapubbasaṅketamanodvārikacetasā.
以所执取者,而假立七车等;
此即是名为‘名称施设’,又被称作第二。
Paññāpenti gahitāya, yāya sattarathādayo; Iti sā nāmapaññatti, dutiyāti ca kittitā.
Saddato aññanāmāvabodhenatthāvabodhanaṃ; Kicchasādhanato pubbanayo eva pasaṃsiyo.
此为有之施设,亦为无之性;
依有而立的无,则与之相反。
Sā vijjamānapaññatti, tathā avijjamānatā; Vijjamānena cāvijjamānā tabbiparītakā.
依于无而立之有,则与彼相反;
这些六种,首位是慧等;
Avijjamānena vijjamānatabbiparītakā; Iccetā chabbidhā tāsu, paṭhamā matiādikā.
有情、具信者、勇猛之人,
部众与意行;
如是此诸应了知,
以次第而言,为第二等。
Satto saddho narussāho, Seniyo manacetanā; Iccevametā viññeyyā, Kamato dutiyādikā.
如此依相了知后,
二谛不相混淆
然而,世俗的言说应当采用,
智者不任意而行。
Evaṃ lakkhaṇato ñatvā, Saccadvayamasaṅkaraṃ; Kātabbo pana vohāro, Viññūhi na yathā tathāti.