第5章
5. Pañcamo paricchedo
涅槃概念的说明
Nibbānapaññattiparidīpano
贪等的灭尽,被称为涅槃,它的特相是寂静。
被轮回之苦逼得灼热难熬的人,这足以让他得到安息。
Rāgādīnaṃ khayaṃ vuttaṃ, nibbānaṃ santilakkhaṇaṃ; Saṃsāradukkhasantāpatattassālaṃ sametave.
仅仅灭尽并不是涅槃,因为(经典中)有“深奥”等说法。
龟毛本来就不存在,所以无法用言语表达。
Khayamattaṃ na nibbānaṃ, sagambhīrādivācato; Abhāvassa hi kummānaṃ, lomasseva na vācatā.
道被称为灭尽,因证得彼故,此即灭尽;
阿拉汉果离生灭,故彼恒常。
Khayoti vuccate maggo, tappāpattā idaṃ khayaṃ; Arahattaṃ viyuppāda-vayābhāvā dhuvañca taṃ.
智绝不缘取有为与假名。
应断除垢秽,此后不再执著于所依之事,而应希求无为。
Saṅkhataṃ sammutiñcāpi, ñāṇamālamba neva hi; Chinde male tato vatthu, icchitabbamasaṅkhataṃ.
想要证得那份寂静的人,应当受持六种清净;
想要得到利益的人,就应该修成智见清净。
Pattukāmena taṃ santiṃ, chabbisuddhiṃ samādiya; Ñāṇadassanasuddhī tu, sādhetabbā hitatthinā.
戒净由思等,于中差别四;
定摄近行者,是名心清净。
Cetanādividhā sīla-suddhi tattha catubbidhā; Sopacārasamādhī tu, cittasuddhīti vuccate.
成就前二清净已,名以朝向故名,色以变坏故色;
于此决定:无我、我所等实体。
Sampādetvādidvesuddhiṃ, namanā nāmaṃ tu ruppa- To rūpaṃ natthi attādivatthūti ca vavatthape.
就像摩尼宝、干牛粪和阳光,虽然本身都不是火,但一旦凑到一起就能生起火来。
如同火在聚合时生起,心在所依与所缘等聚合时同样生起。
Maṇindhanātape aggi, asantopi samāgame; Yathā hoti tathā cittaṃ, vatthālambādisaṅgame.
犹如盲者与跛者,各自单独不能行;
结合之后乃能行,名色所称诸行亦如是。
Paṅgulandhā yathā gantuṃ, paccekamasamatthakā; Yanti yuttā yathā evaṃ, nāmarūpavhayā kriyā.
从名色之外,并无另一个“我”之类的见解;
因为能净化邪见,所以称为见清净。
Na nāmarūpato añño, attādi iti dassanaṃ; Sodhanattā hi duddiṭṭhiṃ, diṭṭhisuddhīti vuccati.
无明、渴爱、取与业为因,于最初结生时生起此二;
色从业等而起,名从依处等而转起。
Avijjātaṇhupādāna-kammenādimhi taṃ dvayaṃ; Rūpaṃ kammādito nāmaṃ, vatthādīhi pavattiyaṃ.
常时一切处,众中无等者,非从彼与此;
非无因、非他因,不见神我常因。
Sadā sabbattha sabbesaṃ, sadisaṃ na yato tato; Nāhetunāñño attādiniccahetūti passati.
用智慧这样去审察诸缘,疑惑就被度越了。
因为被见到,所以那清净被称为度疑。
Evaṃ tīrayate kaṅkhā, yāya paññāya paccaye; Diṭṭhattā suddhi sā kaṅkhātaraṇaṃ iti vuccati.
彼已证得知遍知,住此精勤;
为审查遍知,常恭敬求清净。
Pattaññātapariñño so, atraṭṭho yatateyati; Tīraṇavhapariññāya, visuddhatthaṃ sadādaro.
把三时等诸蕴,从组合的角度归纳起来;
他一开始就这样观照:无常、苦、无我。
Tikālādivasā khandhe, samāsetvā kalāpato; Aniccā dukkhānattāti, ādo evaṃ vipassati.
诸蕴坏灭故无常,怖畏故苦,
无坚实故无我;如是当数数观察。
Khandhāniccā khayaṭṭhena, bhayaṭṭhena dukhāva te; Anattāsārakaṭṭhena, iti passe punappunaṃ.
以无常等四十种行相去观照;
为了让诸相清晰明了,而对于诸蕴则要从一切方面去观察。
Ākārehi aniccādicattālīsehi sammase; Lakkhaṇānaṃ vibhūtatthaṃ, khandhānaṃ pana sabbaso.
即使这样还是修不成,利根者以九种方式;
以二组七法正确地观照色法与无色法。
Evañcāpi asijjhante, navadhā nisitindriyo; Sattakadvayato sammā, rūpārūpe vipassaye.
从对色法的执取与放下,以及从走向衰老、成长的过程来看;
通过正确亲近等,以及从法性的相来看。
Rūpamādānanikkhepā, vayovuddhattagāmito; Sammasevannajādīhi, dhammatārūpatopi ca.
从聚合、从刹那、从次第的角度来观名。
观见邪见、我慢、贪爱之打开等。
Nāmaṃ kalāpayamato, khaṇato kamatopi ca; Diṭṭhimānanikantīnaṃ, passe ugghāṭanādito.
无明、渴爱、业与食为因,色生起;
离食而依诸触,受等三者于有中生。
Avijjātaṇhākammanna-hetuto rūpaṃ ubbhave; Vināhāraṃ saphassehi, vedanādittayaṃ bhave.
离于彼等则无触,
然于超逾名色者……
心因为各各因的灭尽而灭,
确实,每一个(心)都灭去。
Tehiyeva vinā phassaṃ, Nāmarūpādhikehi tu; Cittaṃ hetukkhayā so so, Veti ve tassa tassa tu.
从因的角度看它生起与坏灭,从刹那的角度看它亦生起与灭尽;
就这样,以五十种行相,再次观见生起与坏灭。
Hetutodayanāsevaṃ, khaṇodayavayenapi; Iti paññāsākārehi, passe punūdayabbayaṃ.
瑜伽行者这样精勤地观察生灭。
各种杂染会生起,既从它们的自性生起,也从它们的因生起。
Yogissevaṃ samāraddhaudayabbayadassino; Pātubhonti upaklesā, sabhāvā hetutopi ca.
此等即光明、智、精勤、轻安、乐、舍、
念、喜、胜解与贪爱,是为十法,已如是宣说。
Te obhāsamatussāhapassaddhisukhupekkhanā; Sati pītādhimokkho ca, nikanti ca dasīritā.
从渴爱、邪见、我慢、执取和事相来说,这三十种。
愚人在这(道)生起时动摇,把不是路的说成是路。
Taṇhādiṭṭhunnatiggāhavatthuto tiṃsadhā te ca; Taduppanne cale bālo, amagge maggadassako.
观已退失,那时他是有智慧的,如今则不然。
他们这样观察:因为那是执取的事由,所以这不是道。
Vipassanā pathokkantā, tadāsi matimādhunā; Na maggo gāhavatthuttā, tesaṃ iti vipassati.
观随烦恼为无常等所制、有生有灭者,
其见越出(世间)途辙,名为道。
Upaklese aniccādi-vasage sodayabbaye; Passato vīthinokkantadassanaṃ vuccate patho.
辨明正道与非道后,如是生起之慧;
被称为道非道智,彼清净即是第五清净。
Maggāmagge vavatthetvā, yā paññā evamuṭṭhitā; Maggāmaggikkhasaṅkhātā, suddhi sā pañcamī bhave.
依名为断之遍知,自始为清净成就;
已遍知那名为度者,达于终边之人如今方才精勤。
Pahānavhapariññāya, ādito suddhisiddhiyā; Tīraṇavhapariññāya, antago yatatedhunā.
九智在她身上生起,清净次第生起。
对于精勤修行的人,这里确实有九种生灭等。
Jāyate navañāṇī sā, visuddhi kamatodaya- Bbayādī ghaṭamānassa, nava honti panettha hi.
由于相续不断,由于威仪,以及由于被密集所遮蔽,
诸相不显现,观就变成杂染。
Santatīriyato ceva, ghanenāpi ca channato; Lakkhaṇāni na khāyante, saṃkiliṭṭhā vipassanā.
然后在这里,应当更进一步地审察,再次审察生起与坏灭。
因此,对无常等的彻底观照,应当达到最殊胜的纯熟。
Tatotra sammase bhiyyo, punadevudayabbayaṃ; Tenāniccādisampassaṃ, paṭutaṃ paramaṃ vaje.
转向之后,以生起、住立等而见者,
其智唯住于坏灭;尔时得名坏灭智。
Āvaṭṭetvā yaduppādaṭṭhitiādīhi passato; Bhaṅgeva tiṭṭhate ñāṇaṃ, tadā bhaṅgamatī siyā.
如是观见坏灭者,三有显现;
如狮等成为怖畏时,便得怖畏随观智。
Evaṃ passayato bhaṅgaṃ, tibhavo khāyate yadā; Sīhādiva bhayaṃ hutvā, siyā laddhā bhayikkhaṇā.
五蕴现起具诸过患,犹如炽燃火宅;
尔时乃得过患随观。
Sādīnavā patiṭṭhante, khandhādittagharaṃ viya; Yadā tadā siyā laddhā, ādīnavānupassanā.
看清了诸行的过患,就不会在诸有等当中感到喜乐。
当智慧已获得时,厌离的观照就可能出现。
Saṅkhārādīnavaṃ disvā, ramate na bhavādisu; Mati yadā tadā laddhā, siyā nibbidapassanā.
当你的智慧想要从一切有为法中解脱出来时,
那时,鱼等从网等中已获得后,cajjamati。
Ñāṇaṃ muccitukāmaṃ te, sabbabhūsaṅkhate yadā; Jālādīhi ca macchādī, tadā laddhā cajjamati.
以慧观诸行不净、无常、苦、无我,
热切欲舍离而见者,是为审察随观。
Saṅkhāre asubhāniccadukkhatonattato mati; Passantī cattumussukkā, paṭisaṅkhānupassanā.
此中所说,为令明了、为一切智得运转故;
犹如猎者,于蛇起鱼想而捕取。
Vuttātra paṭubhāvāya, sabbañāṇapavattiyā; Mīnasaññāya sappassa, gāhaluddasamopamā.
从我、我所的角度看,它是空的;这有两种方式,比如“我不在任何地方”等等。
以四种方式、六种方式以及多种方式,强力地观照。
Attattaniyato suññaṃ, dvidhā ‘‘nāhaṃ kvacā’’dinā; Catudhā chabbidhā cāpi, bahudhā passato bhusaṃ.
旋涡三火交相逼,
如筋紧绷观诸行。
就像弃妻之人对待过错那样,
他就这样对该对象保持旁观。
Āvaṭṭatiggimāsajja, Nhārūva mati saṅkhataṃ; Cattabhariyo yathā dose, Tathā taṃ samupekkhate.
纵遇有过患之法,慧犹安住于相;
如海鸟未望见彼岸,终不栖落。
Tāva sādīnavānampi, lakkhaṇe tiṭṭhate mati; Na passe yāva sā tīraṃ, sāmuddasakuṇī yathā.
在行舍智里,观已经达到了顶峰。
它被称为“出起导向”,也被称为“随顺”。
Saṅkhārupekkhāñāṇāyaṃ, sikhāpattā vipassanā; Vuṭṭhānagāminīti ca, sānulomāti vuccati.
达解脱门已,彼智成就七圣;
依禅支等别,及基础禅殊。
Patvā mokkhamukhaṃ satta, sādhetiriyapuggale; Jhānaṅgādippabhede ca, pādakādivasena sā.
如果一位瑜伽行者是以无常观而出起,
由于胜解的广大,他应当具有锐利的信根。
Aniccato hi vuṭṭhānaṃ, yadi yassāsi yogino; Sodhimokkhassa bāhullā, tikkhasaddhindriyo bhave.
若依苦与无我而观,彼等即次第如是;
轻安与智增多,诸根锐利、专一、具慧。
Dukkhatonattato tañce, siyā honti kamena te; Passaddhivedabāhullā, tikkhekaggamatindriyā.
若由无我而出起,即宣说为慧轭;
由其余二相以信为轭,因执取彼故。
Paññādhurattamuddiṭṭhaṃ, vuṭṭhānaṃ yadinattato; Saddhādhurattaṃ sesehi, taṃ viyābhinivesato.
这两种具有锐利信与止者是随信行者。
在最初(第一道阶位)……在中间六个阶位中,有信解脱者。
Dve tikkhasaddhasamathā, siyuṃ saddhānusārino; Ādo majjhesu ṭhānesu, chasu saddhāvimuttakā.
另一类是随法行者,以及得见者,紧接其后。
慧解脱者在终点有两种,他们也是不得禅那者和得禅那者。
Itaro dhammānusārīdo, diṭṭhippatto anantake; Paññāmuttobhayatthante, ajhānijhānikā ca te.
信根锐利者,于末位亦以“信解脱”称之;
清净道论中,中根于八者则为身证。
Tikkhasaddhassa cantepi, saddhāmuttattamīritaṃ; Visuddhimagge majjhassa, kāyasakkhittamaṭṭhasu.
《解脱论》中已说:利根慧者的见至性,
此性于阿毗达摩者则无。
Vuttaṃ mokkhakathāyaṃ yaṃ, tikkhapaññārahassa tu; Diṭṭhipattattaṃ hetañca, tañca natthābhidhammike.
彼一切八解脱,若于六中得,
末位为身证,俱分解脱者。
Te sabbe aṭṭhamokkhānaṃ, lābhī ce chasu majjhasu; Kāyasakkhī siyuṃ ante, ubhatobhāgamuttakā.
随顺确实有四种,也可能只有三种或两种。
在道的进程中,有迟钝、中等、锐利慧之力。
Anulomāni cattāri, tīṇi dve vā bhavanti hi; Maggassa vīthiyaṃ mandamajjhatikkhamatibbasā.
在《清净道论》里,这四种完全被否定。
因为《殊胜义论》中已经这样说了,所以就这样宣说。
Visuddhimagge cattāri, paṭisiddhāni sabbathā; Evamaṭṭhasāliniyā, vuttattā evamīritaṃ.
即使有分近旁的过失,也不会因安止的坚固而属于安止。
瑜伽行者这样获得行道智见清净。
Bhavaṅgāsannadosopi, nappanāya thirattato; Suddhiṃ paṭipadāñāṇadassanevaṃ labhe yati.
犹如道之转向,于第六第七清净之间;
缘寂静(涅槃),由彼等生起种姓心。
Āvajjaṃ viya maggassa, chaṭṭhasattamasuddhinaṃ; Antarā santimārabbha, tehi gotrabhu jāyate.
断三结者,其道由是而生;
果有一、二、三,由超越故说。
Saṃyojanattayacchedī, maggo uppajjate tato; Phalāni ekaṃ dve tīṇi, tato vuttamatikkamā.
这样修习的人,贪和嗔就会变得微薄;
第二道及其果,由此而来;一来者即是得彼果者。
Tathā bhāvayato hoti, rāgadosatanūkaraṃ; Dutiyo tapphalaṃ tamhā, sakadāgāmi tapphalī.
这样修习的人,贪与嗔被灭尽,不再有再生。
第三道和它的果;依那个果而住的人,就是不还者。
Evaṃ bhāvayato rāgadosanāsakarubbhave; Tatiyo tapphalaṃ tamhā, tapphalaṭṭhonāgāmiko.
这样修习的人,能灭尽其余的烦恼,不再有再生。
第四及其果,从彼;阿拉汉就是安住于那个果的人。
Evaṃ bhāvayato sesadosanāsakarubbhave; Catuttho tapphalaṃ tamhā, arahā tapphalaṭṭhako.
应作已作,有已断,因依著灭尽而成为应受供养者;
他像灯火熄灭一样,走向被称为一切苦之终结的寂灭。
Katakicco bhavacchedo, dakkhiṇeyyopadhikkhayā; Nibbutiṃ yāti dīpova, sabbadukkhantasaññitaṃ.
这样,被称为智见的清净才能成立。
说到这里,已经简要说明了真实与胜义。
Evaṃ siddhā siyā suddhi, ñāṇadassanasaññitā; Vuttaṃ ettāvatā saccaṃ, paramatthaṃ samāsato.
世俗谛,是依据众生等(的假立施设)而说的。
就像没有色法等诸法,旋火轮不可得。
Saccaṃ sammuti sattādiavatthu vuccate yato; Na labbhālātacakkaṃva, taṃ hi rūpādayo vinā.
以种种方式,于色等法终不舍离;
如是如是,称名与执取即由彼生。
Tena tena pakārena, rūpādiṃ na vihāya tu; Tathā tathābhidhānañca, gāhañca vattate tato.
通过想象而获得,因此那不是虚妄的。
他们说,未说之境,是依据对有限等对象的未言说来称呼的。
Labbhate parikappena, yato taṃ na musā tato; Avuttālambamiccāhu, parittādīsvavācato.
此为恶友或善友;所谓有情,即是诸蕴的相续。
通过同一性把握后,智者在此世间如此称呼。
Pāpakalyāṇamittoyaṃ, sattoti khandhasantati; Ekattena gahetvāna, voharantīdha paṇḍitā.
如地等一般,补特伽罗纵是独一者,也并非从任何处所而有;
由为邪见所依故,补特伽罗之执取方得生起。
Pathavādi viyekopi, puggalo na yato tato; Kudiṭṭhivatthubhāvena, puggalaggahaṇaṃ bhave.
把这个放在所缘境的层面来看,就用“名言”等词句来说。
不存在的概念施设,这是智者们的说法。
Etaṃ visayato katvā, saṅkhādīhi padehi tu; Avijjamānapaññatti, iti taññūhi bhāsitā.
实有施设之所以成立,是因为它以色等为对象。
如果有人说“身”是施设,那就好好地听他说,如实听。
Paññatti vijjamānassa, rūpādivisayattato; Kāyaṃ paññatti ce suṭṭhu, vadato suṇa saccato.
声音是表识的变相,属于二谛;
因能令人了知,故名为施设——此即智者所说。
Saviññattivikāro hi, saddo saccadvayassa tu; Paññāpanattā paññatti, iti taññūhi bhāsitā.
以现在等为所缘的词无碍解
关于智:若是如此,才成立,否则不成立。
Paccuppannādiālambaṃ, niruttipaṭisambhidā- Ñāṇassāti idañcevaṃ, sati yujjati nāññathā.
如果语声、所诠、概念等,对一切事物而言,
因为可以被施设,所以归入施设句。
Saddābhidheyyasaṅkhādi, iti ce sabbavatthunaṃ; Paññāpetabbato hoti, paññattipadasaṅgaho.
如果这样的话,那就应该宣说“一切施设法”。
这样一来,连施设本身也成了所施设的对象。
‘‘Sabbe paññattidhammā’’ti, desetabbaṃ tathā sati; Atha paññāpanassāpi, paññāpetabbavatthunaṃ.
如果有人问:为了让人明白这个区分,才这样作略说,那么——
不应单独以它来作施设之道的摄集。
Vibhāgaṃ ñāpanatthaṃ hi, tathuddeso katoti ce; Na kattabbaṃ visuṃ tena, paññattipathasaṅgahaṃ.
依“施设”等四语而被施设,故名为施设;
以能令他施设故,诸论师作如是说。
Paññāpiyattā catūhi, paññattādipadehi sā; Parehi paññāpanattā, iti ācariyābravuṃ.
据说,因为依色等而应被施设故。
依于不存在的所依而施设的,是第一。此后。
Rūpādayo upādāya, paññāpetabbato kira; Avijjamānopādāyapaññatti paṭhamā tato.
紧接耳识相续之后,由已获得的种类而有的。
由先前执取约定的意门之心。
Sotaviññāṇasantānānantaraṃ pattajātinā; Gahitapubbasaṅketamanodvārikacetasā.
依所执取者——众生、车等——而施设;
此即名施设,亦称为第二。
Paññāpenti gahitāya, yāya sattarathādayo; Iti sā nāmapaññatti, dutiyāti ca kittitā.
藉由声音,藉由了知各种名称,而了知含义。
正因为难以做到,前面那种方法才值得称赞。
Saddato aññanāmāvabodhenatthāvabodhanaṃ; Kicchasādhanato pubbanayo eva pasaṃsiyo.
实有之施设,如是非实有之施设;
依实有之非实有施设,及其相反者。
Sā vijjamānapaññatti, tathā avijjamānatā; Vijjamānena cāvijjamānā tabbiparītakā.
以不存在施设存在,以及与此相反者;
在这六种当中,第一种是慧等。
Avijjamānena vijjamānatabbiparītakā; Iccetā chabbidhā tāsu, paṭhamā matiādikā.
有情、有信者、人之勇猛者,
塞尼耶与意行;
就这样,这些应当被了知。
按次序,从第二项等开始。
Satto saddho narussāho, Seniyo manacetanā; Iccevametā viññeyyā, Kamato dutiyādikā.
这样从特征上认清之后,
两种真理互不混淆
不过,日常的称呼还是得用。
智者不会随随便便就那样做。
Evaṃ lakkhaṇato ñatvā, Saccadvayamasaṅkaraṃ; Kātabbo pana vohāro, Viññūhi na yathā tathāti.
这就是在“谛的概要”中,名为“涅槃施设之阐明”的部分。
Iti saccasaṅkhepe nibbānapaññattiparidīpano nāma