12. 第十二品
12. Dvādasamo paricchedo
十事分别
Dasāvatthāvibhāgo
如此,以十八种方式而区分,由断除对立面故;
因相与行相的差别,修习亦有三种。
Iccaṭṭhārasadhā bhinnā, paṭipakkhappahānato; Lakkhaṇākārabhedena, tividhāpi ca bhāvanā.
Kalāpato sammasanaṃ, udayabbayadassanaṃ; Bhaṅge ñāṇaṃ bhaye ñāṇaṃ, ñāṇamādīnavepi ca.
同样地,厌离智、欲解脱智,
审察智、行舍智与随顺智。
Tatheva nibbidāñāṇaṃ, ñāṇaṃ muccitukamyatā; Paṭisaṅkhā ca saṅkhāru-pekkhāñāṇānulomakaṃ.
复依‘如是’等范畴之分别,亦被阐明为十种;
又依同类特义之差别,再摄为三种。
Iccāvatthāpabhedena, dasadhāpi vibhāvitā; Sabhāgatthavisesena, tidhā saṅgahitā puna.
所谓“如实”,即思惟等三智;
Yathābhūtaṃ nāma ñāṇattayaṃ sammasanādikaṃ;
Bhayādiñāṇaṃ tividhaṃ, nibbidāti pavuccati.
同样,欲解脱等,离欲有四种;
又,依三相之审察而再度生起。
Tathā muccitukāmādi, virāgova catubbidhaṃ; Lakkhaṇattayanijjhānavasena puna vuṭṭhitā.
Suññatañcānimittañca , tathāppaṇihitanti ca; Sādheti maggasaṅkhātaṃ, vimokkhattayamuttamaṃ.
Iti bhāvetukāmassa, vibhāveti yathākkamaṃ; Dasāvatthāvibhāgena, samādāya yathā kathaṃ.
首先,由戒清净而清净,实为善妙;
安住近行与安止,成就心清净。
Visuddho paṭhamaṃ tāva, sādhu sīlavisuddhiyā; Upacārappanāyañca, ṭhatvā cittavisuddhiyaṃ.
依具足因缘,把握名色之自性;
断除见与疑之后,从此更得清净。
Sappaccayaṃ pariggayha, nāmarūpaṃ sabhāvato; Diṭṭhikaṅkhāvitaraṇaṃ, patvā suddhiṃ tato paraṃ.
对于过去、未来及现在的有漏蕴,
以聚蕴的方式思惟之后,应进而思惟三法印。
Atītānāgate khandhe, paccuppanne ca sāsave; Kalāpato sammasitvā, sammaseyya tilakkhaṇaṃ.
从执取与舍弃,
从增长、衰老与灭亡的归趣,
从食生,也从时节生,
从业生与心生的角度而言。
Ādānanikkhepanato, Vayovuddhatthagāmito; Āhāratopi ututo, Kammato cāpi cittato.
依于法之实相,亦依于色之七法之理;
依于聚、依于双、依于刹那、依于次第。
Dhammatārūpato cāpi, rūpasattakato naye; Kalāpato yamakato, khaṇikā paṭipāṭito.
破除邪见者,亦如是破除慢;
灭尽欲贪,依于名之七法之理。
Diṭṭhimugghāṭayanto ca, mānamugghāṭayaṃ tathā; Nikantipariyādāno, nāmasattakato naye.
若存在自在者,他们便可随心所欲而行;正因为没有这等存在,所以并非如此。
Niccā ce na nirujjheyyuṃ, na bādheyyuṃ sukhā yadi; Vase vatteyyumattā ce, tadabhāvā na tādisā.
诸行确因缘和合而生,当诸缘具足之时,
因此,凡由缘所生的,必定归于坏灭。
Sambhavanti hi saṅkhārā, sati paccayasambhave; Tato paccayanipphannā, avassaṃ bhedagāmino.
彼诸行以灭尽义故为无常,以怖畏义故名为苦;
以无坚实核心义故为无我。如是了知诸行;
Tadaniccā khayaṭṭhena, dukkhā nāma bhayaṭṭhato; Anattāsārakaṭṭhena, saṅkhārāti vibhāvayaṃ.
应适时观察色,应适时观察名;
于内与于外,由此以总说及别说而作观察。
Kālena sammase rūpaṃ, nāmaṃ kālena sammase; Ajjhattañca bahiddhā ca, samāsabyāsato tato.
依所安立的差别,由集合而作观察;
贤者修习名为“以聚观察”的观法。
Yathopaṭṭhitabhedena, sammasanto samūhato; Kalāpato sammasanamiti bhāveti paṇḍito.
当他如此观察时,心便变得堪任调柔;
诸行善现前,禅修亦得清净。
Tassevaṃ sammasantassa, kammaññaṃ hoti mānasaṃ; Sūpaṭṭhanti ca saṅkhārā, vodāyati ca bhāvanā.
Tato paraṃ vipassanto, pariggaṇhāti paṇḍito; Paccuppannasabhāvānaṃ, khandhānamudayabbayaṃ.
由渴爱与愚痴之业
五蕴之自性;
色依食而生起,
触缘而生受等。
Taṇhāsammohakammehi, Khandhapañcakasabhāvo; Rūpamāhārato hoti, Phassato vedanādayo.
观见“识从名色生起”者;
以彼为缘,便有于诸蕴生起之见。
Viññāṇaṃ nāmarūpamhā, sambhotīti ca passato; Tassa paccayato hoti, khandhesudayadassanaṃ.
以及渴爱等的灭尽,
观见者即得灭尽;
如是成二十种,
即于彼处观坏灭。
Taṇhādīnaṃ nirodhā ca, Nirodho hoti passato; Tathā vīsatidhā hoti, Tattheva vayadassanaṃ.
Nibbattivipariṇāmalakkhaṇaṃ pana passato; Khaṇato dasadhā nesamudayabbayadassanaṃ.
Itthaṃ paññāsadhā bhedo, Khandhānamudayabbayo; Āyatanādibhedopi, Yojetabbo yathārahaṃ.
他如是观察蕴、处、界,
观“无常、苦、无我”,智者种种修习。
Tadevamanupassanto , khandhāyatanadhātuyo; Aniccā dukkhānattāti, bhāveti bahudhā budho.
Bhāvanāpasutassevaṃ, passato bodhipakkhiyā; Pātubhūtā pavattanti, visesena visāradā.
于自相已善分别、三相已善决定时;
于有漏行中,欲寻如秋之获。
Salakkhaṇaparicchinne, tilakkhaṇavavatthite; Chando sāsavasaṅkhāre, sāradaṃ pariyesati.
Tattha pubbaṅgamaṃ hutvā, saṃpakkhandati mānasaṃ; Saṅkappobhiniropeti, āharanto punappunaṃ.
依止事物的真实自性,信即随之胜解;
念已善安立,遍持彼自性。
Yathāvatthusabhāvena, tato saddhādhimuccati; Sati sūpaṭṭhitā hoti, pariggayha sabhāvato.
Paññā sampaṭivijjhantī, samāhacca vipassati; Paggahetvāna vāyāmo, paṭipādeti bhāvanaṃ.
由此他心生欢喜,心愿已得成就;
多生欢喜之后,不安便得轻安。
Tato pītimano hoti, nipphāditamanoratho; Pāmojjabahulo hutvā, passaddhadaratho pana.
Vikkhepuddhaccanittiṇṇo, samādhiyati niccalo; Upekkhā bhāvanāvīthiṃ, adhiṭṭhāti tato paraṃ.
犹如已调御的良马所驾之车;
又如无风处的灯火,安定于清净的单一所缘。
Āruḷhayoggācariyo, ājānīyaratho viya; Vātābhāve padīpova, pasannekamukhaṭṭhitā.
微细、精妙之行相,如置刀刃上;
执取修习之胎藏已,观慧便得增长。
Sukhumā nipuṇākārā, khuradhārāgatā viya; Gaṇhantī bhāvanāgabbhaṃ, pavaḍḍhati vipassanā.
已证得通达者,
当他如是观照之时,
便会生起一种随烦恼,
它以十种随烦恼事为依处。
Sampattapaṭivedhassa, Tassevaṃ taṃ vipassato; Jāyateko upakleso, Dasopaklesavatthukā.
光明、喜、轻安,胜解与策励;
乐、智、现起、舍与欲。
Obhāso pīti passaddhi, adhimokkho ca paggaho; Sukhaṃ ñāṇamupaṭṭhānamupekkhā ca nikanti ca.
Jātesvetesu yaṃ kiñci, uḷāraṃ jātavimhayo; Disvā vipassanāmaggā, vokkamitvā tato paraṃ.
他被我慢所扰乱,耽著而执取之;
或怀增上慢,自以为那境界是无上的。
Tamahaṃkāravikkhitto, assādento mamāyati; Hotādhimāniko vātha, maññanto tamanuttaraṃ.
Siyā cevamupakliṭṭhā, patitā vātha bhāvanā; Tatthevaṃ paṭisaṅkhāya, paṭivijjhati paṇḍito.
并非由渴爱、邪见、慢等遍计执取之因;
且因以诸相为所缘,此观智属世间性。
Na taṇhādiṭṭhimānehi, pariyogāhahetuto; Lakkhaṇālambaṇattā ca, lokiyāyaṃ vipassanā.
邪见、慢与爱着,乃是邪途之障碍;
此道名为清净道,而观则是清净之观。
Diṭṭhimānanikantī ca, kummaggā paripanthakā; Maggo visuddhiyā nāma, visuddhā ca vipassanā.
犹如御者,善巧驾御迷乱之车,经审察已,
令已入道而心散乱者,如往昔般得以成就。
Sārathīva rathaṃ bhantamiti saṅkhāya sādhukaṃ; Paviṭṭhamaggaṃ vikkhittaṃ, sampādeti yathā pure.
如是,如实通达道与非道者;
此名为‘道非道清净’之智见,如是宣说。
Itthaṃ magge amagge ca, yāthāvapaṭivedhakaṃ; Maggāmaggavisuddhīti, ñāṇadassanamīritaṃ.
「心转起之相」者,乃觉者善加省察;
善巧彻见之后,由此通达微细与精妙。
Cetopavattanākāramiti sallakkhayaṃ budho; Sādhukaṃ paṭivijjhanto, sukhumaṃ nipuṇaṃ tato.
从障碍中解脱之后,令觉悟菩提分;
令修习观禅之后,再观生灭。
Paripanthe vimocetvā, bodhetvā bodhipakkhiye; Bhāvanaṃ paṭipādento, punadevodayabbayaṃ.
有慧者依止于定,观察三相;
此后,他们即称此为‘生灭智’。
Samadhiṭṭhāya medhāvī, vipassati tilakkhaṇaṃ; Udayabbayañāṇanti, tamīrenti tato paraṃ.
由于诸行之相明显,有相行相则更为殊胜;
由于三相已被照见,诸行即依自性而了知;
Saṅkhārānaṃ vibhūtattā, sākārānaṃ visesato; Tilakkhaṇānaṃ diṭṭhattā, saṅkhāresu sabhāvato.
解脱者已清净诸障难,正道与邪道亦得以清净无杂;
正如那依循正道而行之人,其修行亦得清净。
Paripanthā vimuttassa, maggāmaggavisuddhiyā; Yathāvīthippavattassa, paṭipattivisuddhiyā.
由于诸根极锐利,内观全然成熟;
从生起得解脱已,云何安住于坏灭?
Indriyānaṃ sutikkhattā, paripakkā vipassanā; Udayamhā vimuccitvā, bhaṅge ṭhāti yathā kathaṃ.
如此确定了“诸法的生起依赖于缘”之后;
生起随灭而尽,依决定性必然成就。
Uppādo paccayāyatto, dhammānamiti nicchite; Nirodhānugatā jāti, siddhāvassaṃ niyāmato.
Tatodayāva paṭṭhāya, atthāya sūriyo viya; Vināsāya pavattantā, vayantevāti pekkhati.
Udayābhogamohāya , vayanticceva sabbathā; Bhedassabhāvamārabbha, dhammesu sati tiṭṭhati.
过去诸行已灭,未来诸行将灭
现在诸行正在灭去,他如是观察
Atītā ca niruddhāva, nirujjhissantināgatā; Nirujjhanteva vattantā, iccevamanupassato.
如山顶倾泻的瀑布,如荷叶上的水珠;
如燃烧的油灯,如针尖上的芥子。
Nijjharova giraggamhi, vārivoṇatapokkhare; Padīpo viya jhāyanto, āraggeriva sāsapo.
如同日光下的露珠,如同滤水器中的水;
如同揉碎的泡沫团,如同水中的盐团;
Ātape viya ussāvo, parissāve jalaṃ viya; Madditaṃ pheṇapiṇḍaṃva, loṇapiṇḍamivodake.
Udake daṇḍarājīva, vijjutāva valāhake; Jalaṃ tattakapāleva, salile viya bubbuḷaṃ.
如同被风吹散的棉絮,如同触岸即碎的波浪;
如同脱离系缚的果实,如同投入祭火的草束。
Vātabbhāhatatūlaṃva, tīraṃ pattāva vīciyo; Phalaṃ bandhanamuttaṃva, tiṇānīva hutāvahe.
正在出生者与正在衰老、不断死亡者,
都在奔向灭尽,面朝坏灭而坠落。
Jāyantāpi ca jiyyantā, miyyantā ca nirantaraṃ; Nirodhāyābhidhāvantā, bhaṅgābhimukhapātino.
Vigacchantāva dissanti, khīyantantaradhāyino; Viddhaṃsayantā saṅkhārā, patantā ca vināsino.
Bhaṅgañāṇaṃ tamakkhātaṃ, yena ñāṇena passato; Aniccantānudhāvanti, tividhāpi vipassanā.
于生灭、坏灭之中,无常性确实明显;
于怖畏、过患与厌离中,由此便见苦与无我性。
Udayabbayabhaṅgesu, pākaṭā hi aniccatā; Bhayādīnavanibbede, dukkhatānattatā tato.
如是,安住坏灭而观照三相者;
诸行现为可怖,现起于瑜伽行者;
Itthaṃ bhaṅgamadhiṭṭhāya, passantassa tilakkhaṇaṃ; Saṅkhārā sabhayā hutvā, samupaṭṭhanti yogino.
Vāḷamigānubaddhāva, nimmujjantā viyaṇṇave; Amanussagahitāva, parikkhittāva verihi.
犹如为黑蛇所舔,又如遭暴怒之象冲击;
如同坠入悬崖深坑,又如堕入火中。
Kaṇhasappasamālīḷhā , caṇḍahatthisamuṭṭhitā; Papātāvāṭapakkhantā, patantāva hutāvahe.
如同被判处死刑的大盗,头颅即将被斩断;
犹如被尖桩所刺穿,被山岩所覆压。
Vajjhappattā mahācorā, chijjantā viya sīsato; Sūlamāropiyantāva, pabbatenotthaṭā viya.
陷入生的危难,为老病所逼迫;
为死亡之霹雳所摧,陷大灾厄。
Jātisaṅkaṭapakkhantā, jarābyādhinipīḷitā; Maraṇāsanisammaddā, mahābyasanabhāgino.
Maccunabbhāhatā niccaṃ, dukkhabhārasamotthaṭā; Sokopāyāsanissandā, paridevaparāyaṇā.
众生仅以渴爱与邪见,于此昏迷沉醉;
被恐惧束缚者即如被捆绑,离脱恐惧者即如得解脱。
Taṇhādiṭṭhimamattena, sattā etthādhimucchitā; Baddhā bhayena baddhāva, muttāva bhayamuttakā.
如此,于诸行法中观见怖畏生起者;
已超越怖畏的诸大仙,宣说此为怖畏智。
Iti saṅkhāradhammesu, bhayuppattimudikkhato; Bhayañāṇanti bhāsanti, bhayamuttā mahesayo.
而诸行又现为可怖,周遍一切处皆可见;
恒常招致不利,无常,过患相续无间。
Sabhayā puna saṅkhārā, sandissanti samantato; Ahitāvahitāniccamādīnavaṃ nirantaraṃ.
犹如沸腾的粪坑,犹如灰烬覆盖的火;
犹如罗刹所在的水,犹如含毒的食物。
Gūthakūpaṃva kuthitaṃ, bhasmacchannova pāvako; Sarakkhasaṃva salilaṃ, savisaṃ viya bhojanaṃ.
如猛兽遍满的森林,如盗贼横行、充满大恐怖的道路;
如破裂的大船,如落下的雷电。
Vanaṃ vāḷamigākiṇṇaṃ, maggo coramahabbhayo; Bhijjamānā mahānāvā, phalantā asanī yathā.
种种兵器严身,全副武装,立于战场之上;
大军云集,直驱可怖的毁灭。
Āvudhākulasannaddhā, yuddhabhūmipatiṭṭhitā; Saṅgatāva mahāsenā, ghorānatthaniyāmitā.
Rathaṃ cakkasamāruḷhaṃ, vuyhantaṃ vaḷavāmukhaṃ; Kappuṭṭhānamahārambhaṃ, kappo pattantaro yathā.
同样,此三界
充满大灾难
被十一种火所焚烧
以挣扎为归宿。
Tathā lokā tayopete, Mahopaddavasaṅkulā; Ḍayhantekādasaggīhi, Paripphandaparāyaṇā.
如同大林在燃烧,有、生、趣、住——
众生居所,皆成炽燃炭坑。
Mahāraññamivādittaṃ, bhavayonigatiṭṭhiti- Sattāvāsā samībhūtā, jalitaṅgārakāsukā.
四大如毒蛇,五蕴如杀手;
眼等诸根为空村,所缘境为杀村者。
Āsīvisā mahābhūtā, vadhakā khandhapañcakā; Cakkhādayo suññā gāmā, gocarā gāmaghātakā.
种种理趣如此交杂,这生死海轮;
无有岩洞,无有庇护,无有立足之处,亦无皈依处。
Iccānayasamākiṇṇaṃ, bhavasāgaramaṇḍalaṃ; Leṇaṃ tāṇaṃ patiṭṭhā vā, saraṇaṃ vā na vijjati.
愚者于此生嗔恚,犹如鱼吞曲钩;
为大车所碾压,住于大怖畏中。
Etthābhirodhino bālā, vaṅkaghastāva mīnakā; Mahāsakaṭupabbuḷhā, mahabbhayapatiṭṭhitā.
生而即老,被种种灾祸所逼恼;
堕入衰败之轮,系缚于必死的决定。
Jāyamānāva jiyyantā, nānābyasanapīḷitā; Vipattāvaṭṭapatitā, maraṇābaddhanicchayā.
为无明黑闇所蔽,被四瀑流淹没;
被苦箭所刺穿,为恼害所折磨。
Mohandhakārapihitā, caturoghasamotthaṭā; Vitunnā dukkhasallena, vihaññanti vighātino.
如同美丽而有毒之花,带来种种灾祸之果;
痛苦随逐,逼恼拥挤,犹如疾病生起。
Itthañca visapupphaṃva, nānānatthaphalāvahaṃ; Dukkhānubandhasambādhaṃ, ābādhaṃva samuṭṭhitaṃ.
如同被激怒的毒蛇,可怖,带来系缚与恐惧;
如同利刃与屠场般的攻击,乃是积聚痛苦之处。
Āsīvisaṃva kupitaṃ, ghoraṃ bhayanibandhanaṃ; Asisūnaṃva sārambhaṃ, dukkhāyūhanakaṃ padaṃ.
如同伴有灼烧与翻滚的成熟脓疮之水;
生起与转起,如是积聚相。
Savidāhaparipphandapakkabandhamivodakaṃ; Uppādañca pavattañca, nimittāyūhanaṃ tathā.
观见结生者,其智名为见过患;
由此,他于三地之中证知不增长。
Paṭisandhiñca passantaṃ, ñāṇamādīnavaṃ mataṃ; Tebhūmakesu tenāyamavuddhiṃ paṭivijjhati.
恐怖畏惧既已远离,众多过患之缘销尽;
审察诸行时,心生厌离,无所依止。
Bhayabheravapakkhante, bahvādīnavapaccaye; Saṅkhāre samavekkhanto, nibbindati nirālayo.
犹如欲活命者畏惧毒药,犹如胆怯者畏惧仇敌;
犹如龙王畏惧金翅鸟,犹如大富者畏惧盗贼。
Visaṃ jīvitukāmova, verike viya bhīruko; Supaṇṇaṃ nāgarājāva, coraṃ viya mahaddhano.
Dukkhānusayasambādhe, bādhamāne vibhāvayaṃ; Saṃvejeti nirānande, paripanthabhayākule.
如清净的屎尿,如饱食者所吐之物;
如涂抹香料却散发恶臭,如沐浴后仍留有污垢。
Suddho muttakarīsaṃva, suhito vamitaṃ viya; Suvilittova duggandhaṃ, sunhāto aṅgaṇaṃ viya.
Rāgadosaparikliṭṭhe, caturāsavapūtike; Hīnalokāmisāsāre, saṃklesavisadūsite.
智者于诸行生起厌离,不因此而生欢喜;
他们说:这是已舍离喜贪的厌离智。
Saṅkhārepi jigucchanto, nābhinandati paṇḍito; Tassetaṃ nandinissaṭṭhaṃ, nibbidāñāṇamabravuṃ.
智慧者见到诸行有怖畏与过患之后,
便生厌离,因此渴望从中解脱。
Sabhayādīnave disvā, saṅkhāre puna paṇḍito; Nibbindanto tato tehi, parimuccitumicchati.
如鱼困于笼中,如鸟囚于樊笼;
如盗贼系于牢狱,如蛇囚于竹笼。
Mīnāva kumīne baddhā, pañjare viya pakkhino; Coro cārakabaddhova, peḷāyantova pannago.
如巨象陷于泥沼,如明月入罗睺之口;
如鹿堕入陷阱,轮回牢狱之中。
Paṅke sanno mahānāgo, cando rāhumukhaṃ gato; Migo yathā pāsagato, tathā saṃsāracārake.
被无明所缠缚,卧于五蕴的床褥;
被见网所覆盖,被颠倒想所围绕。
Avijjāpariyonaddhe , khandhapañcakasanthare; Diṭṭhijālapaṭicchanne, vipallāsaparikkhite.
被五盖所缚,在慢的高柱之上;
在欲的深险悬崖中,在灾患的坠落之处。
Pañcanīvaraṇābaddhe, mānatthambhasamussaye; Icchāpapātagambhīre, vipattivinipātane.
当衰老与疾病生起时,当烟焰之旗飘摇时;
在忿怒与怨恨的燃烧中,为忧愁与绝望所烟熏。
Jarābyādhisamuppāde, dhūmaketupapattike; Kodhūpanāhadahane, sokopāyāsadhūpite.
在骄慢与放逸的障碍中,在有爱渴求的拖拽下;
离散的怖畏骤然生起,恒时为恶趣之恐惧所扰乱。
Madappamādāvarodhe, bhavataṇhāvakaḍḍhane; Vippayogasamuttāse, niccāpāyabhayākule.
Chālambābhihate niccaṃ, phassadvārādhikuṭṭane; Sañcetanākāraṇike, vedanākammakāraṇe.
在徒劳无义的呼唤声中,他被烦恼罗刹所戏弄;
在死亡伊始便终结之处,被缚者寻求解脱。
Anatthālāpanigghose, klesarakkhasalālite; Maraṇārambhaniṭṭhāne, baddho muttiṃ gavesati.
Aggiṃ viya ca samphuṭṭha-masuciṃ gahitaṃ viya; Petaṃ khāditukāmaṃva, vikkantentamivāvudhaṃ.
对于大灾患所逼恼的诸行,生起欲求脱离之心者
即称为“欲解脱智”已生起。
Mahābyasanupassaṭṭhe, saṅkhāre mottumicchato; Muccitukamyatāñāṇamuppannanti pavuccati.
于难以断除的、缠绕系缚的结与随眠交会之处;
于渴爱与取的执取中,于欢喜与贪染的系缚中。
Dujjahe palibajjhante, ganthānusayasaṅgame; Taṇhupādānagahaṇe, nandirāgānubandhane.
在邪见、慢与骄所僵化,贪欲罗网密布之处;
在结缚的大险难中,久远以来戏论所繁生;
Diṭṭhimānamadatthaddhe, lobhapāsanirantare; Saṃyojanamahādugge, cirakālappapañcite.
Saṅkhāre muñcataccantaṃ, āvijjhitvāva pannagaṃ; Lakkhaṇānupanijjhāya, sukhumaṃ pana yoniso.
Majjhattagahaṇo tasmā, nirapekkhavimuttiyā; Vaggulīvāphalaṃ rukkhaṃ, vīmaṃsati visesato.
如同反复撕扯已被扯开的棉花,
又如研磨香料一般,将其研细磨透。
Vihataṃ viya kappāsaṃ, vihananto punappunaṃ; Gandhaṃ viya ca pisento, pisitaṃyeva sādhukaṃ.
无常、苦、无我,具念者善入定;
触证而通达,观诸法相。
Aniccā dukkhānattāti, satimā susamāhito; Āhacca paṭivijjhanto, lakkhaṇāni vipassati.
对于如是内观者,审察随观——
诸贤者称此为精细之智,善于辨别。
Vipassantassa tassevaṃ, paṭisaṅkhānupassanā- Ñāṇamiccāhu nipuṇaṃ, vicinantaṃ visāradā.
Iti sammā vipassanto, sacchikatvā tilakkhaṇaṃ; Yathābhūtasabhāvena, tatthevamanupassati.
诸行实无常,往昔却被执为常;
苦却被视为乐,无我却被执为我。
Aniccā vata saṅkhārā, niccāti gahitā pure; Dukkhāva sukhato diṭṭhā, anattāva panattato.
一切皆为有为,无常、苦、无我;
诸法不可得,亦非随欲而作。
Aniccā dukkhānattā ca, saṅkhatā puna sabbathā; Alabbhaneyyadhammā ca, tathevākāmakāriyā.
仅是界,依他而立,无有我所执;
陷于死之领域,以依着为行境。
Dhātumattā parādhīnā, attādheyyavivajjitā; Maccudheyyavasānītā, upadhihatagocarā.
“我”与“我所”这种称谓,或是对自己而言,或是对他人而言;
自我或我所之物,从实体上说,于任何处皆不可得。
Ahaṃ mamanti vohāro, paro vātha parassa vā; Attā vā attanīyaṃ vā, vatthuto natthi katthaci.
如以诸部件组合,便有‘车’之名称;
如是,当诸蕴存在时,便有‘有情’的假名。
Yathāpi aṅgasambhārā, hoti saddo ratho iti; Evaṃ khandhesu santesu, hoti sattoti sammuti.
愚昧无智的人们,于此执著自我;
于内或于外,不见有任何我或我所。
Tattha kappenti attānaṃ, bālā dummedhino janā; Ajjhattaṃ vā bahiddhā vā, passato natthi kiñcanaṃ.
或乐或苦,所谓“补特伽罗”于任何处皆不可得;
从实体上,一切处皆无所有,唯存他们(苦乐)自性相应之行蕴。
Sukhito dukkhito vātha, puggalo nāma katthaci; Vatthuto natthi sabbattha, saṅkhārā taṃsabhāvino.
Jāyamānā ca jiyyantā, miyyamānā ca saṅkhatā; Attāva dukkhitā hete, na tu dukkhāya kassaci.
确实,唯有苦生起,苦住立,苦灭去;
除苦之外,无物生起;除苦之外,无物灭去。
Dukkhameva hi sambhoti, dukkhaṃ tiṭṭhati veti ca; Nāññatra dukkhā sambhoti, nāññaṃ dukkhā nirujjhati.
此处无可执取之处,此迷乱即是戏论;
已灭尽者的聚集,乃无意义的生起。
Ettha gayhūpagaṃ natthi, palāsetaṃ papañcitaṃ; Niruddhassa samāyūhā, niratthakasamubbhavā.
Aniccā hontu saṅkhārā, dukkhitā vā mamettha kiṃ; Anattā vāti? Saṅkhārupekkhāñāṇaṃ pavattati.
如此如实见后,直至坏灭,从此之后;
怀持修习之胎,观智已臻成熟。
Iti disvā yathābhūtaṃ, yāva bhaṅgā tato paraṃ; Gaṇhantī bhāvanāgabbhaṃ, paripakkā vipassanā.
坏灭之处已确然无疑,于怖畏、于过患亦已确定;
既起厌离,便即离染,以审察力安住于舍。
Avassaṃ bhaṅganiṭṭhāne, bhayādīnavanicchite; Nibbinditvā virajjanto, paṭisaṅkhāyupekkhati.
其中,犹如粪便,犹如被抛弃的痰团;
犹如被遗弃的他人之子,犹如被离弃的妻子。
Tattha muttakarīsaṃva, kheḷapiṇḍaṃva ujjhitaṃ; Vissaṭṭhaparaputtaṃva, vissaṭṭhabhariyaṃ viya.
以审察而住于舍者,转起与相;
于一切诸行法中,或于趣、胎、有中。
Pavattañca nimittañca, paṭisaṅkhāyupekkhato; Sabbasaṅkhāradhammesu, gatiyonibhavesu vā.
犹如莲叶上的水珠,犹如针尖上的芥子;
又如被丢弃的鸡羽,又如投入火中的木片。
Vāri pokkharapatteva, sūcikaggeva sāsapo; Khittaṃ kukkuṭapattaṃva, daddulaṃva hutāvahe.
心不向外散逸,亦不执著、不被束缚;
从执著处退转,从轮回中回转。
Na pasārīyatī cittaṃ, na tu sajjati bajjhati; Ālayā patilīyanti, parivattati vaṭṭato.
如酷热者的清凉,
如饥饿者的饮食;
如渴者的饮水,
犹如病者求良药。
Sītaṃ ghammābhitattova, Chātajjhattova bhojanaṃ; Pipāsitova pānīyaṃ, Byādhitova mahosadhaṃ.
犹如怖畏者求安稳之地,犹如困苦者求大宝藏;
犹如为迷途者指引正路,又如汪洋中的岛屿。
Bhīto khemantabhūmiṃva, duggatova mahānidhiṃ; Añjasaṃ maggamuḷhova, dīpaṃ viya ca aṇṇave.
不老、不死、究竟,无为、无漏;
一切苦灭尽之处,他渴求涅槃。
Ajarāmaramaccantaṃ , asaṅkhāramanāsavaṃ; Sabbadukkhakkhayaṃ ṭhānaṃ, nibbānamabhikaṅkhati.
此是导向出起、已达顶峰的观;
如见岸之鸟,随顺而行。
Vuṭṭhānagāminī cāyaṃ, sikhappattā vipassanā; Sakuṇī tīradassīva, sānulomā pavattati.
Appavattamanimittaṃ, passanto pana santato; Pakkhīva nipphalaṃ rukkhaṃ, hitvā vuṭṭhāti saṅkhatā.
所谓近行定,乃欲界之修习;
Upacārasamādhīti, kāmāvacarabhāvanā;
Muttoyaṃ lokiyo maggo, pubbabhāgavipassanā.
Paripakkā kamenevaṃ, paribhāvitabhāvanā; Pariccajantī saṅkhāre, pakkhandantī asaṅkhate.
Janetānuttaraṃ magga-māsevanavisesato; Kaṭṭhasaṅghaṭṭanā jātā, accidhūmāva bhāsuraṃ.
犹如太阳升起时,以曙光为先导;
以观为先导,道法便转起。
Uggacchati yathādicco, purakkhatvāruṇaṃ tathā; Vipassanaṃ purakkhatvā, maggadhammo pavattati.
如此转起时,以涅槃为所行境;
依三解脱之名,如理无余灭尽。
Tathā pavattamāno ca, nibbānapadagocaro; Vimokkhattayanāmena, yathārahamasesato.
于被烦恼所染的相续中,撞击之后即灭去;
心唯单一刹那而起,犹如落雷击于山。
Klesadūsitasantāne, abhihantvā vigacchati; Ekacittakkhaṇuppādo, asanī viya pabbataṃ.
Pubbe vuttanayeneva, appanānayamīraye; Pādakajjhānabhedena, jhānaṅganiyamo bhave.
称为遍作、近行、随顺的所缘
无论何种相、何种行相,修观者皆得以转起
Parikammopacārānu-lomasaṅkhātagocarā; Yaṃ kiñci lakkhaṇākāraṃ, vipassantā pavattare.
此后,种姓心缘取涅槃而生起;
因此,从外在的诸蕴出起,故称为‘出起’。
Tato gotrabhu nibbāna-mālambitvāna jāyati; Bahiddhā khandhato tasmā, vuṭṭhānanti pavuccati.
从此,道从烦恼中解脱而转起;
因此,这是从两方面出起:从诸蕴与从烦恼。
Tato maggo kilesamhā, vimuccanto pavattati; Vuṭṭhānaṃ ubhato tasmā, khandhato ca kilesato.
同样,二种或三种果心生起,此后;
截断有分后,省察心生起。
Dve tathā tīṇi vā honti, phalāni ca tato paraṃ; Bhavaṅgapāto taṃ chetvā, jāyate paccavekkhaṇā.
智者省察道、果与涅槃;
他或省察或不省察已断的烦恼与残余的烦恼。
Maggaṃ phalañca nibbānaṃ, paccavekkhati paṇḍito; Hīne kilese sese ca, paccavekkhati vā na vā.
Bhāvetvā paṭhamaṃ magga-mitthamādiphale ṭhito; Tato paraṃ pariggayha, nāmarūpaṃ yathā pure.
Kamena ca vipassanto, punadeva yathārahaṃ; Yathānukkamamappeti, sakadāgāmiādayo.
如此,于阐明已分别的成熟时,
由佛与随佛者所修习的修习中;
能渡有海、到达彼岸者,
大仙之道,能达功德海之彼岸。
Itthaṃ vibhattaparipākavibhāvanāyaṃ, Buddhānubuddhaparibhāvitabhāvanāyaṃ; Paccuddhareti bhavasāgarapāragāmī, Maggo mahesi guṇasāgarapāragāmī.
如此,这十种修习的分别,
次第修习后,能带来最上利益。
Iccetaṃ dasavidha bhāvanāvibhāgaṃ, Bhāvetvā paramahitāvahaṃ kamena; Papponti padamajarāmaraṃ cirāya, Saṃklesaṃ sakalamavassajanti dhīrā.