第七章
7. Sattamo paricchedo
一切摄集分别。
Sabbasaṅgahavibhāgo
因为所说的法共有五十四种,都是以名称为名而说的;
所说的色法,依一切方式,则有十八种。
Catupaññāsa dhammā hi, nāmanāmena bhāsitā; Aṭṭhārasavidhā vuttā, rūpadhammāti sabbathā.
以自性应被证知者,宣说为七十二种;
应实证的胜义谛,即具自相的事物法。
Abhiññeyyā sabhāvena, dvāsattati samīritā; Saccikaṭṭhaparamatthā, vatthudhammā salakkhaṇā.
现在我为你们宣说,这总摄一切的方法;
此即阿毗达摩比丘的无上心要。
Tesaṃ dāni pavakkhāmi, sabbasaṅgāhikaṃ nayaṃ; Ābhidhammikabhikkhūnaṃ, hatthasāramanuttaraṃ.
依二法、三法,依蕴、处、界、谛;
缘起与诸缘,依共称而说。
Dukā tikā ca khandhāyatanato dhātusaccato; Paṭiccasamuppādā ca, paccayā ca samaññato.
Paccayo eva nibbānamapaccayamasaṅkhataṃ; Asaṅkhāramanuppādaṃ, sassataṃ niccalakkhaṇaṃ.
缘即是诸行,亦是造作;此后复有其余(法);
它们具足生灭之法,如是亦依缘而安住。
Paccayā ceva saṅkhārā, saṅkhatā ca tatopare; Uppādavayadhammā ca, paccayaṭṭhitikā tathā.
涅槃与色法,唯不相应而已;
它们只是所缘而已,因为不执取任何事物。
Nibbānaṃ rūpadhammā ca, vippayuttāva kevalaṃ; Ārammaṇā eva nāma, nālambanti hi kiñcipi.
它们同生同灭,同一所缘与依处;
它们相应且相合,随其所应而俱生。
Ekuppādanirodhā ca, ekālambaṇavatthukā; Saṃsaṭṭhā sampayuttā ca, sahajātā yathārahaṃ.
彼此互相支撑,于一切处俱起;
它们——心与心所,被视为有所缘、以所缘为缘。
Aññamaññenupatthaddhā, sabbattha sahavuttino; Sārammaṇārammaṇā ca, cittacetasikā matā.
观慧之地,即此三地之法;
它们是世间所摄、属于轮回、有上之法;
Vipassanāya bhūmīti, tattha tebhūmakā matā; Lokiyā pariyāpannā, vaṭṭadhammā sauttarā.
有身诸法可怖畏,名为‘此岸’;
结缚法为有垢,盖障法亦复如是。
Sakkāyadhammā sabhayā, tīramorimanāmakaṃ; Saṃyojaniyā samalā, tathā nīvaraṇīyakā.
染污法、所执取法,为有取著、有漏;
暴流所淹法、轭所系法、结所缚法,如是所说。
Saṃklesikā parāmaṭṭhā, upādānīyasāsavā; Oghanīyā yoganīyā, ganthanīyāti bhāsitā.
Aññe apariyāpannā, vivaṭṭā cāvipassiyā; Lokuttarānuttarā ca, nosaṃyojaniyādayo.
Kammajātā upādinnā, nāma vuccanti sāsavā; Anupādinnakā nāma, tato sesā pavuccare.
有对应法,即善与不善法;
无对应法,则指此外的其余诸法。
Dhammā sappaṭibhāgāti, kusalākusalā matā; Appaṭibhāgadhammāti, tadaññe paridīpaye.
有诤法应当断除,十二种不善法亦然;
其余诸法则名为无诤,不为任何人所应断除。
Saraṇā ca pahātabbā, dvādasākusalā pana; Tadaññe araṇā nāma, pahātabbā na kehici.
有色者与色法,无色者与名法;
从这些起始分类,当知愚法有二种差别。
Rūpino rūpadhammā ca, nāmadhammā arūpino; Evamādippabhedena, dvidhā bhedaṃ vibhāvaye.
愚法令人炽燃、黑暗、结苦果;
是应远离、有罪者,即所谓的十二不善法。
Bālā dhammā tapanīyā, kaṇhā ca kaṭukapphalā; Asevitabbā sāvajjā, dvādasākusalā matā.
智相应者,不令热恼;善净者,能施安乐;
所应修习、无有过失的善法,共有二十一种。
Paṇḍitā cātapanīyā, sukkā ca sukhadāyakā; Sevitabbānavajjā ca, kusalā ekavīsati.
Kriyā vipākā rūpañca, nibbānanti catubbidhā;
所谓无记法,即与上述诸法相反者。
Vuttā abyākatā nāma, dhammā tabbiparītato.
劣法与有限法,属欲界地;
色界与无色界法,称为中与广大。
Hīnā dhammā parittā ca, kāmāvacarabhūmikā; Rūpārūpā pavuccanti, majjhimā ca mahaggatā.
无量与殊胜之法,称为出世间法;
有垢与能垢之法,即此十二不善法。
Appamāṇā paṇītā ca, dhammā lokuttarā matā; Saṃkiliṭṭhasaṃklesikā, dvādasākusalā tathā.
Asaṃkiliṭṭhasaṃklesikā, dhammā tebhūmakāpare; Asaṃkliṭṭhāsaṃklesikā, nava lokuttarā siyuṃ.
那些被称为果报的,乃是四地的果报;
名为“果报法”者,即指善法与不善法。
Vipākā te pavuccanti, vipākā catubhūmakā; Vipākadhammā nāmāti, kusalākusalā matā.
唯作、色法与涅槃,非为果报,亦非所缘取;
趋向积集之法,即是有漏的福与非福。
Kriyā rūpañca nibbānaṃ, na pākaṃ na tu paccati; Ācayagāmino dhammā, puññāpuññāva sāsavā.
已说趋向损减者,而无上则是善法;
唯作、色法与涅槃,则舍弃了果报与两者。
Vuttāpacayagāmino , kusalānuttarā pana; Kriyā rūpañca nibbānaṃ, pākā cobhayavajjitā.
初道为无上之道,见道与余修道;
其余诸法已离此二,一切皆依胜义而言;
Paṭhamānuttaro maggo, dassanaṃ bhāvanāpare; Tadaññe dvayanimmuttā, sabbepi paramatthato.
Satta lokuttarā heṭṭhā, vuttā sekkhāti tādinā; Arahattaphalameva, asekkhanti pakāsitaṃ.
Lokiyāpi ca nibbānaṃ, bhāsitobhayavajjitā; Evamādippakārehi, tividhāti vibhāvaye.
过去与未来的色,及现在的色;
或内或外,微细的与粗大的,亦皆如此。
Atītānāgataṃ rūpaṃ, paccuppannamathāparaṃ; Ajjhattaṃ vā bahiddhā vā, sukhumoḷārikaṃ tathā.
Hīnaṃ paṇītaṃ yaṃ dūre, santike vā tadekato; Sabbaṃ rūpaṃ samodhāya, rūpakkhandhoti vuccati.
同样地,受蕴即所有感受;
想蕴即想,以积聚之义而施设。
Tatheva vedanākkhandho, nāma yā kāci vedanā; Saññākkhandhoti saññā ca, rāsibhāvena bhāsitā.
于轮回诸法中的乐味,及对其乐味的随逐享用;
为剖析而开示,故举二蕴。
Vaṭṭadhammesu assādaṃ, tadassādopasevanaṃ; Vinibhujja nidassetuṃ, khandhadvayamudāhaṭaṃ.
Vivādamūlasaṃsāra-kamahetunidassanaṃ; Sandhāya vedanā saññā, katā nānāti kecana.
与心相应之法,则以思为前导;
名为行蕴者,即是心所诸法。
Cittasaṃsaṭṭhadhammānaṃ, cetanāmukhato pana; Saṅkhārakkhandhanāmena, dhammā cetasikā matā.
Sabbabhedaṃ tathā cittaṃ, viññāṇakkhandha sammataṃ; Bhedābhāvena nibbānaṃ, khandhasaṅgahanissaṭaṃ.
由可作为所缘故,及为取之助缘故,
称为‘五取蕴’,是排除了出世间法的。
Ālambanīyabhāvena, upādānopakārato; Pañcupādānakkhandhāti, lokuttaravivajjitā.
如同粗显之物,为利益摄持之瑜伽行者;
三地之法,被宣说为同一地性。
Yathā thūlaṃ hitatthāya, pariggāhakayoginaṃ; Dhammā tebhūmakā eka-bhūmibhāvāya desitā.
器为其食,调味品亦为享用者;
以及食用者,这五者依次作譬喻。
Bhājanaṃ bhojanaṃ tassa, byañjanaṃ bhojako tathā; Bhuñjitā cāti pañcete, upamenti yathākkamaṃ.
病房喻疾病,随顺不适宜事;
病因即是病,智者作如是譬喻。
Gilānasālā gelaññaṃ, asappāyopasevanā; Samuṭṭhānaṃ gilānoti, upamenti ca paṇḍitā.
狱卒即是刑罚,罪过则为造作者;
罪过所成者为盗贼,如此,又以‘盗贼’来作譬。
Cārako kāraṇaṃ tattha, aparādho ca kārako; Aparādhakato coro, iti copamitā puna.
以恒常为苦所迫这一义理,故说之为‘重担’;
它们以烦恼之苦为入口,持续不断地吞噬。
Niccādhipīḷanaṭṭhena , bhārāti paridīpitā; Klesadukkhamukhenete, khādakā ca nirantaraṃ.
恒常带来无益,如同常举利剑的怨敌;
因其被称为‘死魔’,故说为‘杀戮者’。
Anatthāvahitā niccamukkhittāsikaverino; Maccumārābhidheyyattā, vadhakāti ca bhāsitā.
色身不堪压迫,如泡沫般脆弱;
受以须臾可意为性,故如水泡之喻。
Vimaddāsahanaṃ rūpaṃ, pheṇapiṇḍaṃva dubbalaṃ; Muhuttaramaṇīyattā, vedanā bubbuḷūpamā.
想如阳焰,以其颠倒性故;
诸行亦无坚实,犹如芭蕉树干。
Marīcikūpamā saññā, vipallāsakabhāvato; Saṅkhārāpi ca nissārā, kadalikkhandhasādisā.
以种种相思维者,为种种烦恼所迷惑;
识执取故,说为如幻。
Nānappakāraṃ cintentaṃ, nānāklesavimohitaṃ; Palambhatīti viññāṇaṃ, māyāsamamudīritaṃ.
Iccevaṃ pañcupādānakkhandhā khandhā ca kevalaṃ; Pañcakkhandhāti nāmena, desitāti vibhāvaye.
Ajjhattañca bahiddhā ca, viññāṇuppattikāraṇaṃ; Dvārālambaṇabhedena, dvedhāyatanamīritaṃ.
其中,眼等内六处,即是六门处;
如是,色等行境,说为外处。
Cakkhādajjhattikaṃ tattha, chadvārāyatanaṃ bhave; Bāhirāyatanaṃ nāma, tathā rūpādigocaraṃ.
如是,诸心路转起,摄门与所缘;
而在经藏与论藏中,一切皆如其应。
Iti vīthippavattānaṃ, dvārālambaṇasaṅgaho; Āgame abhidhamme tu, sabbathāpi yathārahaṃ.
如是,前际已过,后际正生起;
一切心,于一切处,皆可为意处。
Tathāhanantarātīto, jāyamānassa pacchato; Mano sabbopi sabbassa, manassāyatanaṃ bhave.
同样地,以先行之义,对于俱生的非色法;
识以门的特性,被看作是一切处。
Tathā pubbaṅgamaṭṭhena, sahajānamarūpinaṃ; Dvārabhāvena viññāṇaṃ, sabbamāyatanaṃ mataṃ.
Manāyatanamiccevaṃ, pasādāyatanaṃ tathā; Pañcaviññāṇadhammānaṃ, iti chaddhā vibhāvaye.
五种净色之境,称为五处;
其馀的色法、涅槃,以及一切心所法。
Pañcappasādavisayā, pañcāyatanasammatā; Sesaṃ rūpañca nibbānaṃ, sabbe cetasikāti ca.
Ekūnasaṭṭhidhammānaṃ , dhammāyatanasaṅgaho; Iti chaddhā pakāsenti, bāhirāyatanaṃ budhā.
内处应观如空村,无有实质;
外处应观如屠村之贼,能残害内处。
Suññagāmova daṭṭhabba-majjhattikamasārato; Gāmaghātakacorāva, taṃ hanantaṃva bāhiraṃ.
为迷于名转起者,示其生起之因;
“十二处”者,大仙于此所宣说;
Nāmappavattimuḷhānaṃ, taduppattikakāraṇaṃ; Dvādasāyatanānīti, vuttamitthaṃ mahesinā.
以圆满与仅存之态而受持者,即是其自相;
依门、所缘及其所生之方式而分别。
Samattā bhāvamattena, dhārentīti salakkhaṇaṃ; Dvārālambataduppanna-pariyāyena bheditā.
此处说意处,与七识界;
如前所说十一界,是即十八界。
Manāyatanametthāha, satta viññāṇadhātuyo; Ekādasa yathāvuttā, iccaṭṭhārasa dhātuyo.
Antādikā manodhātu, manoviññāṇadhātuyā; Pavesāpagame dvāra-pariyāyena tiṭṭhati.
如同鼓、棍、杖、声的譬喻,六种依次排列;
又如木柴、钻火棍与火等譬喻,此三种存在于世间。
Bherītaladaṇḍaghosa-samaṃ chakkaṃ yathākkamaṃ; Kaṭṭhāraṇipāvakādi-samañca tividhaṃ bhave.
苦、集,以及灭,复有另一者;
与道,如此四重,此即是谛,精勤于谛者。
Dukkhaṃ samudayo ceva, nirodho ca tathāparo; Maggo cāti catuddhāha, saccaṃ saccaparakkamo.
重担、担起重担,以及放下重担;
放下重担的方法,如此譬喻依次排列;
Bhāro ca bhāradānañca, bhāranikkhepanaṃ tathā; Bhāranikkhepanūpāyo, iccopammaṃ yathākkamaṃ.
病、病因,以及病的消除也是如此;
即以这些譬喻,阐明疾病与医药。
Rogo roganidānañca, rogavūpasamo tathā; Rogabhesajjamicceva-mupamāhi ca dīpitaṃ.
毒树、树根、砍树,以及另一者;
砍树工具,如是作四种譬喻而说。
Visarukkho rukkhamūlaṃ, rukkhacchedo tathāparo; Rukkhacchedakasatthanti, catudhopamitaṃ tathā.
所谓此岸,大洪水,以及彼岸。
Tīramorimasaṅkhātaṃ, mahogho pārimaṃ tathā;
Tadatikkamupāyoti, upamenti ca taṃ budhā.
Sacchikatvāna paccakkha-miccopammaṃ yathākkamaṃ; Samācikkhi vimokkhāya, saccaṃ tacchaniyāmato.
Tathā hi dukkhaṃ nābādhaṃ, nāññaṃ dukkhā ca bādhakaṃ; Bādhakattaniyāmena, dukkhasaccamitīritaṃ.
若离于此,苦不从他生;此亦不从他处生苦;
依苦因决定之理,说为执著谛。
Taṃ vinā nāññato dukkhaṃ, na hoti na ca taṃ tato; Dukkhahetuniyāmena, saccamāha visattikaṃ.
Nāññā nibbānato santi, na ca santaṃ na taṃ yato; Santabhāvaniyāmena, nibbānaṃ saccamuttamaṃ.
Nāññaṃ maggāca niyyānaṃ, aniyyāno na cāpi so; Tasmā niyyānabhāvena, maggo saccanti sammato.
如此,这四种即是颠倒的真实状态;
“真谛”之义,特于苦等诸法中予以阐明。
Iti tacchāvipallāsa-bhūtabhāvo catūsupi; Saccaṭṭhoti viniddiṭṭho, dukkhādīsvavisesato.
Pīḷanaṭṭho saṅkhataṭṭho, santāpaṭṭho ca bhāsito; Viparīṇāmaṭṭho cāti, dukkhassevaṃ catubbidhā.
积累、因缘、结合、障碍;
苦之集亦以四种义理被阐明。
Āyūhanā nidānā ca, saṃyogā palibodhato; Dukkhassamudayassāpi, catudhatthā pakāsitā.
出离、远离、无为、不死,同样如此;
苦灭之义,亦以四种方式被宣说。
Nissāraṇā vivekā cā-saṅkhatāmatato tathā; Atthā dukkhanirodhassa, catudhāva samīritā.
由出离、由因,
由见、由增上;
道亦有四种,
如此安立为十六种。
Niyyānato hetuto ca, Dassanādhipateyyato; Maggassāpi catuddheva- Miti soḷasadhā ṭhitā.
真实义、胜义,依如实通达而安立;
如义亦是谛义,诸贤者于此确立。
Saccikaṭṭhaparamatthaṃ, tacchābhisamayaṭṭhato; Tathatthamapi saccaṭṭhaṃ, paṭṭhapentettha paṇḍitā.
此四种,唯圣者通达;
因此,世尊称之为圣谛,此言何意?
Tadetaṃ paṭivijjhanti, ariyāva catubbidhaṃ; Vuttamariyasaccanti, tasmā nāthena taṃ kathaṃ;
Jāti jarā ca maraṇaṃ, soko ca paridevanā; Dukkhañca domanassañca, upāyāso tathāparo.
与不可爱者会合,与可爱者别离;
凡有所欲求而不得,此亦名为苦。
Appiyehi ca saṃyogo, vippayogo piyehi ca; Yampi na labhaticchanto, tampi dukkhamidaṃ mataṃ.
堕入恶趣者,从天界死后;
在人间衰老,为种种灾祸所逼迫。
Apāyesupapajjantā, cavantā devalokato; Manussesu ca jīrantā, nānābyasanapīḷitā.
他们忧愁涕泣,感受着苦受;
为忧恼所烧灼,为愁悲所摧残。
Socantā paridevantā, vedentā dukkhavedanaṃ; Domanassehi santattā, upāyāsavighātino.
与不可意、不可爱、不悦者相结合;
又与带来种种不利的诸行及众生共处。
Aniṭṭhehi akantehi, appiyehi samāyutā; Saṅkhārehi ca sattehi, nānānatthavidhāyibhi.
与可意、可爱、可悦者相分离;
又与带来种种成就的诸行及众生共处。
Iṭṭhehi piyakantehi, manāpehi viyojitā; Saṅkhārehi ca sattehi, nānāsampattidāyibhi.
他们希求灭苦,渴求获得安乐;
于不可得之法,心为渴爱所烧灼;
Dukkhāpagamamicchantā , patthayantā sukhāgamaṃ; Alabbhaneyyadhammesu, pipāsāturamānasā.
陷于苦难,凄凉无助,挣扎哭泣,泪流满面;
沦为渴爱的奴隶而被征服,陷于生死轮回的险难中。
Kicchādhipannā kapaṇā, vipphandantā rudammukhā; Taṇhādāsā parābhūtā, bhavasaṃsārasaṃkaṭe.
那从三界流出的、辛辣而剧烈的痛苦;
他们感受着轮回的果报,若无这些生,又从何而来?
Yaṃ tebhūmakanissandaṃ, kaṭukaṃ gāḷhavedanaṃ; Vedenti saṃsāraphalaṃ, taṃjātādiṃ vinā kuto.
因此,为生等种种所逼迫,怖畏丛生;
苦与苦的所依,也以种种方式被戏论所扩展。
Tasmā jātādibhedehi, bādhamānā bhayāvahā; Dukkhā ca dukkhavatthu ca, bahudhāpi papañcitā.
所有这些,简而言之,即是五取蕴;
以其作为苦的所依,故被定为苦性。
Te sabbe pañcupādāna-kkhandhā eva samāsato; Dukkhādhiṭṭhānabhāvena, dukkhatāya niyāmitā.
是故三界诸法,悉当远离渴爱;
此即苦圣谛,善巧说者牟尼所宣。
Tasmā tebhūmakā dhammā, sabbe taṇhāvivajjitā; Dukkhasaccanti desesi, desanākusalo muni.
以离贪的火焰,焚尽渴爱的润泽;
犹如毒树由生等缘,展现种种利益与果报。
Virāgatejālābhena , taṇhāsnehasinehitaṃ; Visarukkhova jātādinānānatthaphalodayaṃ.
由喜贪的随逐,心被向下拖曳;
以再次受生的体性,而流转轮回。
Nandirāgānubandhena, santānamavakaḍḍhitaṃ; Punabbhavābhinibbattibhāvena parivattati.
其中安住者,即是对自我之爱的润泽随逐;
为行境之贪染所系缚,被贪欲与迷醉所蔽覆。
Patiṭṭhitañca tatthetamattasnehānusevanaṃ; Gocarānunayābaddhaṃ, rāgamucchāsamohitaṃ.
为烦恼聚所染污,遭灾祸与厄难所击打,
被苦刺所贯穿,无间地衰损。
Klesarāsiparikliṭṭhaṃ, byasanopaddavāhataṃ; Dukkhasallasamāviddhaṃ, vihaññati nirantaraṃ.
若以离贪之火,于一切处断尽,
以何结缚,心相续得趣于后有?
Have virāgatejena, vicchinne sati sabbathā; Kena bandhena santāna-mānessati bhavantaraṃ.
到达另一生时,心相续已转变;
依止于何,生等苦法而转起?
Bhavantaramasampatte, santānamhi vivaṭṭite; Kimadhiṭṭhāya jātādidukkhadhammā pavattare.
因此,与解脱相违,能生渴爱与苦;
导师说此谛名为苦之集。
Tasmā mokkhavipakkhena, taṇhādukkhavidhāyinī; Dukkhasamudayo nāma, saccamiccāha nāyako.
解脱一切苦,出离一切烦恼;
此谛名为苦之灭,称为不动。
Sabbadukkhavinimuttaṃ, sabbaklesavinissaṭaṃ; Dukkhanirodhanāmena, saccaṃ vuccati accutaṃ.
Dukkhañca parijānanto, pajahaṃ dukkhasambhavaṃ; Nibbānaṃ padamārabbha, bhāvanāvīthimosaṭo.
八支圣道是出离之道,为解脱一切苦而设;
因其能导至苦灭,故说此为苦灭圣谛。
Niyyānaṭṭhaṅgiko maggo, sabbadukkhavimuttiyā; Dukkhanirodhagāmīti, saccaṃ tasmā tamīritaṃ.
除四圣谛之外,其余皆被视为出世间法;
以及与道支相应的一切果法。
Catusaccavinimuttā, sesā lokuttarā matā; Maggaṅgasampayuttā ca, phaladhammā ca sabbathā.
如此,有因之苦,及具足方便之寂灭;
导师为饶益修行者而作阐明。
Itthaṃ sahetukaṃ dukkhaṃ, sopāyāmatanibbutiṃ; Paṭipattihitatthāya, vibhāveti vināyako.
无上者开示了具足神变之法,
他分别了四圣谛,应如是了知。
Sappāṭihāriyaṃ dhammaṃ, desetvāna anuttaro; Catudhāriyasaccāni, vibhajīti vibhāvaye.
以有与无的分别,标明缘相;
摄三世、十二支及二十行相。
Tabbhāvabhāvibhāvena , paccayākāralakkhitaṃ; Tiyaddhaṃ dvādasaṅgañca, vīsatākārasaṅgahaṃ.
三连结、四概要、三转与三相;
三地与二根,以四理庄严。
Tisandhi catusaṅkhepaṃ, tivaṭṭañca tilakkhaṇaṃ; Tebhūmakaṃ dvimūlañca, catukkanayamaṇḍitaṃ.
Paccekaṃ catugambhīra-manupubbavavatthitaṃ; Avijjākūṭasaṅkhātaṃ, bandhāvicchedamaṇḍalaṃ.
以忧等为果报之流,纯是苦聚;
这缘起,即被称为有轮。
Sokādīnatthanissandaṃ, kevalaṃ dukkhapiṇḍitaṃ; Paṭiccasamuppādoti, bhavacakkaṃ pavuccati.
以证得之明,无明彻底灭尽;
依次第而转起,诸因灭尽,如所说。
Paṭividdhāya vijjāya, bhaṅgāvijjāya sabbathā; Vivaṭṭatānupubbena, hetubhaṅgā yathākathaṃ.
Asmiṃ sati idaṃ hoti, assuppādā idaṃ bhave; Asatāsmiṃ na taṃ hoti, tassa bhaṅgāva bhijjati.
以此为要义,开示了缘的安立;
即于此缘起法门中的此缘性理则。
Etamatthaṃ purakkhatvā, paccayaṭṭhiti dassitā; Paṭiccasamuppādassa, idappaccayatā naye.
对老死等法而言,即使仅从类别来看,实质上也是如此。
Tathā hi jātiyāpāha, paccayattaṃ mahāmuni; Jarāmaraṇadhammānaṃ, mattābhedepi vatthuto.
就亲缘的意义而言,缘的安立并非如此;
于其中,唯阐明异法之间的缘义。
Āhaccapaccayaṭṭhamhi, nedisī paccayaṭṭhiti; Tattha dhammantarasseva, paccayaṭṭho vibhāvito.
此为阿阇梨于《发趣论》理趣摄要中所说;
为显示可得之理趣,于此暂作详述。
Vuttamācariyenetaṃ, paṭṭhānanayasaṅgahe; Labbhamānanayaṃ tāva, dassanatthaṃ papañcito.
于此,觉者无偏袒地观察之后,确立了决定性的法则;
唯以他们法之存有状态,即可阐明缘的意义。
Ettha tasmānupekkhitvā, āhacca niyamaṃ budho; Tabbhāvabhāvimattena, paccayatthaṃ vibhāvaye.
其中,无明与行,被说为过去世;
识、名色,以及名为六处者。
Tatthāvijjā ca saṅkhārā, addhātītoti bhāsitā; Viññāṇaṃ nāmarūpañca, saḷāyatanasaññitaṃ.
Phasso ca vedanā taṇhā, upādānaṃ bhavoti ca; Paccuppanno bhave addhā, bhave addhā anāgato.
Jāti jarā maraṇanti, dvedhā hoti ca sabbathā; Kālattayavavatthānaṃ, tiyaddhamiti dīpaye.
Tatthāvijjāti aññāṇaṃ, catusaccesu bhāsitaṃ; Pubbante cāparante ca, paccayaṭṭhitiyaṃ tathā.
所谓‘非福行’,即所说的十二种思。
Apuññātisaṅkhāroti, vuttā dvādasa cetanā;
Tathā puññābhisaṅkhāro, kāmarūpesu bhāsito.
所谓‘不动行’,即如前所说的四种无色界行。
Āneñjātisaṅkhāroti, vuttāruppā catubbidhā;
Kāyabbacīmanodvāraṃ, patvā tāyeva cetanā.
Vuttā kāyavacīcittasaṅkhārāti mahesinā;
所谓“行”,如此分别,共有二十九种思。
Saṅkhārāti vibhattevamekūnatiṃsa cetanā.
于结生刹那,有十九种;同样地,
转起之时,异熟心识有三十二种。
Ekūnavīsatividhaṃ, paṭisandhikkhaṇe tathā; Pavatte dvattiṃsavidhaṃ, viññāṇaṃ pākamānasaṃ.
受、想、行,分别解说为三种;
名色有二种,依四大种与所造色而分别。
Tividhaṃ vedanā saññā, saṅkhārāti vibheditaṃ; Nāmarūpaṃ tu duvidhaṃ, bhūtopādāyabhedato.
Saḷāyatanasaṅkhātaṃ, cakkhādajjhattikaṃ mataṃ; Cakkhusamphassādibhedā, phasso chadhā pakāsito.
Sukhā dukkhā upekkhāti, vedanā tividhā bhave; Kāme bhave ca vibhave, taṇhāti tividhā matā.
依欲取等所示,取分四种;
名为‘有’者,依业与生起而分二种;
Kāmupādānādibhedā, upādānā catubbidhā; Kammopapattibhedena, bhavo nāma dvidhā mato.
诸自体之生起,名为生;而老则是……
旧有之态即是死,其尽则称为寂灭。
Attabhāvābhinibbatti, jāti nāma jarā pana; Purāṇabhāvo maraṇaṃ, pariyosānamīritaṃ.
大仙依十二支的类别,已作如是解说;
缘起,即唯是诸缘。
Dvādasaṅgappabhedena, vibhattevaṃ mahesinā; Paṭiccasamuppādoti, paccayā eva kevalā.
依于果性故,于自体中有待于缘;
不排斥而和合,令彼生起,故名为缘。
Paṭicca phalabhāvena, sāpekkhaṃ ṭhitamattani; Apaccakkhāya saṅgantvā, uppādentīti paccayā.
Avijjāsaṅkhārānaṃ tu, gahaṇe gahitāva te; Taṇhupādānabhavāpi, iti pañcettha hetuyo.
渴爱、取、有,在执取时又成为被执取者;
无明与诸行,如是,此处也有五因。
Taṇhupādānabhavānaṃ, gahaṇe gahitā puna; Avijjā saṅkhārā cāti, pañcevetthāpi hetuyo.
Viññāṇādisarūpena, dassitaṃ phalapañcakaṃ; Jātijjarāmaraṇena, tadeva gahitaṃ puna.
Atīte hetavo pañca, idāni phalapañcakaṃ; Idāni hetavo pañca, āyatiṃ phalapañcakaṃ.
如是,智者依其差别而摄集,十二支;
又依义理成就的差别,宣说二十种行相。
Itthaṃ bhedena saṅgayha, dvādasaṅgaṃ vicakkhaṇā; Atthāpattivisesena, vīsatākāramīrayuṃ.
因之果、果之因,复又成为因与果;
三连结与四概要,正是明智者所说。
Hetuphalaṃ phalahetu, puna hetuphalanti ca; Tisandhi catusaṅkhepaṃ, tamevāhu vibhāvino.
无明、渴爱、取,被称为烦恼轮;
有的一部分与诸行,是业轮;彼后乃为其余。
Avijjātaṇhupādānā, klesavaṭṭanti bhāsitā; Bhavekadeso saṅkhārā, kammavaṭṭaṃ tatoparaṃ.
如是,果报轮以无转而转;
成为三转的转动后,此轮便持续转动。
Vipākavaṭṭamiccevaṃ, vivaṭṭenāvivaṭṭitaṃ; Tivaṭṭavaṭṭitaṃ hutvā, vaṭṭametaṃ pavattati.
无常以灭尽为义,苦以怖畏为义;
无我以无坚实为义,如是即轮回三相。
Aniccañca khayaṭṭhena, dukkhametaṃ bhayaṭṭhato; Anattāsārakaṭṭhena, vaṭṭamevaṃ tilakkhaṇaṃ.
此即诸缘的相续,正是为轮回而说;
名为缘起,因此视为三界之法。
Saṃsārasseva vuttāyaṃ, paccayānaṃ paramparā; Paṭiccasamuppādoti, tato tebhūmako mato.
为无明卵壳所缚,远离明等诸类;
虽证解脱之味,却仍渴求有爱。
Bandhāvijjāṇḍakosena, vijjādibhedavajjitā; Vimuttirasamappattā, bhavataṇhāpipāsitā.
以造作的状态,障碍相续;
如是造作,为成熟果报而转起。
Abhisaṅkhārabhāvena, paṭibandhati santati; Tathābhisaṅkhatā pāka-bhāvāya parivattati.
果报复生诸业,从业还生诸果;
如此,轮回便以此方式流转。
Vipākā puna kammāni, pākāni puna kammato; Iccevaṃ pariyāyena, saṃsāroyaṃ pavattati.
如此,无明与有爱被视为轮回的支柱;
由于相应与随眠,故而此轮回具有二根。
Iccāvijjābhavataṇhā, vaṭṭopatthambhakā matā; Sampayuttānusayitā, tasmā vaṭṭaṃ dvimūlakaṃ.
然而,由于缘与缘所生之相续的差别;
犹如种子与树木等,种种不同之法决定不是同一。
Paccayapaccayuppanna-santānabhedato pana; Nānābhūtānamekantaṃ, bījarukkhādayo viya.
然而,这些法由事相与特相的差别,
犹如灯芯与火焰,绝无绝对的同一性。
Tathāpi tesaṃ dhammānaṃ, vatthulakkhaṇabhedato; Dīpavaṭṭisikhānaṃva, natthi ekantamekatā.
因与果由因缘而生,远离勤作与造作;
缘与缘所生法,亦被认为无有功用,由此而了知。
Hetuhetusamuppannā, īhābhogavivajjitā; Paccayāya ca paccetu-mabyāpārā tato matā.
无明等存在时,它们便生起;
诸行等之自性,即如此安住于法性中。
Avijjādīnamevātha, sambhave sambhavanti ca; Saṅkhārādisabhāvāti, ṭhitevaṃdhammatāya te.
如是,同一性与差异性,无功用,以及另一种;
于此,法性如是,此即所说的四种理趣。
Itthamekattanānattā, abyāpāro tathāparo; Etthevaṃdhammatā ceti, nayā vuttā catubbidhā.
诸果依缘而生起,以及因中之缘的意义;
通达自性,以及说法的巧妙。
Phalānaṃ paccayuppatti, paccayattho ca hetusu; Sabhāvapaṭivedho ca, desanā cittatāti ca.
对义与法的通达及说法,依次第而说;
因其极其深邃,故说为四种甚深。
Atthadhammapaṭivedha-desanānaṃ yathākkamaṃ; Atigambhīrabhāvena, catugambhīramīritaṃ.
因为无明等相续正是根本因,
诸行等依其次第,被确定为缘。
Padhānakāraṇattā hi, avijjādiparamparā; Kamena saṅkhārādīnaṃ, paccayāti vavatthitā.
Tathā hi jātiyā eva, jarāmaraṇasambhavo; Ajātānaṃ jarā vātha, maraṇaṃ vā kuto bhave.
那名为转生的生,由业有而生起;
犹如从种子生出芽,在在处处可得见。
Sāvopapattisaṅkhātā, jāti kammabhavoditā; Aṅkuro viya bījamhā, tattha tatthopalabbhati.
Sampayogānusayato, upādānappatiṭṭhitā; Āyūhanti ca kammāni, ākaḍḍhantopapattikaṃ.
于可执取之法中,为渴爱与爱着所渴求者;
他们令执取坚固,于可爱相生欢喜。
Upādāniyadhammesu , taṇhāsnehapipāsitā; Daḷhī kubbantupādānaṃ, piyarūpābhinandino.
于可受之法中,随观其味著者;
以受为缘,渴爱生起并增长。
Vedanīyesu dhammesu, assādamanupassato; Vedanāpaccayā taṇhā, samuṭṭhāya pavaḍḍhati.
当触及时,他们以可爱、不可爱及中舍为所缘;
他们感受名为‘受’者;若不触及,则任何时候都不存在。
Iṭṭhāniṭṭhañca majjhattaṃ, phusantā pana gocaraṃ; Vedenti vedanaṃ nāma, nāphusantā kudācanaṃ.
此触以所缘为缘,从六处生起;
若无诸门,彼触从何而生起?
Phusatālambaṇañceso, saḷāyatanasambhave; Dvārābhāve kuto tassa, samuppatti bhavissati.
Saḷāyatanametañca, nāmarūpūpanissitaṃ; Chaphassadvārabhāvena, pavattati yathārahaṃ.
Pubbaṅgamādhiṭṭhānena, viññāṇena patiṭṭhahe; Nāmarūpaṃ upatthaddhaṃ, paṭisandhipavattiyaṃ.
成为行所生已,即安立于他世;
若生者之行不存在,识之生起如何成立?
Saṅkhārajanitaṃ hutvā, patiṭṭhāti bhavantare; Viññāṇaṃ janakābhāve, tassuppatti kathaṃ bhave.
无明随眠随逐,正智通达受阻;
于随顺轮转之相续,引生结生之果。
Avijjāyānusayite, paṭivedhavirodhite; Vaṭṭānugatasantāne, paṭisandhiphalāvahe.
Pākadhammā sabhāvena, pavattanti hi cetanā; Avijjāpaccayā honti, saṅkhārāti tato matā.
Paṭividdhesu saccesu, paccayānaṃ paramparā; Vighātīyati sabbāpi, tato vaṭṭaṃ vivaṭṭati.
如此,以与无明相违故,轮回的流转便……
因具聚合的特性,无明被视作顶端。
Iccāvijjāvirodhena, tassā vaṭṭappavattiyā; Saṅghātanikabhāvena, avijjā kūṭasammatā.
为老死的桎梏所迫之心,
为烦恼所迷醉之人,其无明便滋长。
Jarāmaraṇasaṅghāṭa-paṭipīḷitacetasaṃ; Klesamucchāparetānaṃ, sā cāvijjā pavaḍḍhati.
如此,这被系缚而无间断的缘起轮圈,
犹如轮辋回转,次第转动。
Iccābaddhamavicchedaṃ, idappaccayamaṇḍalaṃ; Cakkanemisamāvaṭṭaṃ, kamena parivattati.
对于那十二支的、三界的轮回,
他以流转的方式,示现了苦蕴的譬喻。
Vaṭṭassa dvādasaṅgassa, tassa tebhūmakassa tu; Dukkhakkhandhassa dassesi, nissandena nidassanaṃ.
忧愁、悲伤,以及身体之苦;
心的忧恼与绝望,源于种种灾祸。
Sokañca paridevañca, tathā dukkhañca kāyikaṃ; Domanassamupāyāsaṃ, nānābyasanasambhavaṃ.
如此,这病态的、无常的、充满大灾患的——
为重重烦恼所覆蔽,简言之,这便是“苦”。
Iccāturamaniccantaṃ, mahopaddavasaṅkulaṃ; Bahupaklesupassaṭṭhaṃ, dukkhametanti piṇḍitaṃ.
如是,此以五取蕴为分别的集合,
此有身之车,犹如脱手而去的机关。
Iccevaṃ pañcupādāna-kkhandhabheditasaṅgaho; Attabhāvabhavaratho, hatthamuttaṃva yantakaṃ.
在趣、住、居处之中,流转而无间断;
依此轮而行转,是即名为“有轮”。
Gatiṭṭhitinivāsesu, saṃsaranto nirantaraṃ; Cakkenetena yātīti, bhavacakkamidaṃ mataṃ.
破无明之卵后,证悟现起;
缘与缘所生法,依自性而善住。
Avijjāṇḍaṃ padāletvā, paṭivedhappavattiyā; Paccayappaccayuppannā, supaṭṭhanti sabhāvato.
无常、苦、无我,是坏灭者、可怖畏者;
了知“有过患”已,即安住于还灭。
Aniccā dukkhanattā ca, bhaṅgavanto bhayāvahā; Sādīnavāti saṅkhāya, vivaṭṭamabhitiṭṭhati.
Tato sānusayā taṇhā, nirujjhati punabbhave; Santānaratiyābhāvā, na pakkhandati sandhiyaṃ.
以无有增长之状态,于彼处与转起相违
以无有行之故,诸思不转起
Aviruḷhikabhāvena, tattha vaṭṭavirodhite; Abhisaṅkhārabhāvena, na pavattanti cetanā.
结生与转起,亦不生于他世;
如是,因无明灭,业思即灭。
Paṭisandhipavattīpi, na janenti bhavantare; Iccāvijjānirodhena, niruddhā kammacetanā.
Paccayatthanirodhena, saṅkhārānaṃ nirodhato; Viññāṇaṃ janakābhāvā, niruddhamiti vuccati.
且由识等灭尽故,名色等亦复如是;
如是,此即称为苦蕴之灭尽。
Viññāṇādinirodhā ca, nāmarūpādikaṃ tathā; Dukkhakkhandhassimassevaṃ, nirodhoti pavuccati.
Iti vaṭṭavivaṭṭānaṃ, vasā dvedhā vibhāvito; Paṭiccasamuppādoti, desitoyaṃ mahesinā.
一切有为法,一切法亦为缘;
能生者与扶持者,如宜分别。
Sabbasaṅkhatadhammānaṃ , sabbe dhammāpi paccayā; Janakā cevupatthambhā, saṃvibhattā yathārahaṃ.
依亲依止缘之义,安立为二十四种;
因缘、所缘缘、增上缘、无间缘、等无间缘。
Āhacca paccayaṭṭhena, catuvīsatidhā ṭhitā; Hetālambaṇādhipatānantarasamanantarā.
俱生缘、相互缘、依止缘,以及亲依止缘;
前生缘、后生缘、习行缘,以及业缘。
Sahajātaaññamañña-nissayā copanissayo; Purejātā pacchājātā-sevanā kammameva ca.
异熟缘、食缘、根缘、禅那缘、道缘,以及相应缘;
不相应缘、有缘、无有缘,及离去缘、不离去缘。
Pākāhārindriyajjhāna-maggaṅgasampayuttakā; Vippayuttatthi natthi ca, vigatāvigatanti ca.
Pañcātītāva kammaṃ tu, vattamānañca īritaṃ; Sabbathāpi tayo vuttā, vattamānā tatopare.
于名有六种,于名色则有五种;
其次,色有一种,名亦有一种。
Chadhā nāmaṃ tu nāmassa, pañcadhā nāmarūpinaṃ; Ekadhā puna rūpassa, rūpaṃ nāmassa cekadhā.
施设、名、色,名有二种之分;
二分有九种,如是六种缘当如何?
Paññattināmarūpāni, nāmassa duvidhā dvayaṃ; Dvayassa navadhā ceti, chabbidhā paccayā kathaṃ.
于诸法灭尽之刹那,即生起者即无间缘;
唯名法对诸名,有生起与资助的作用。
Niruddhānantarā eva, jāyantānamanantaraṃ; Nāmadhammāva nāmānaṃ, janakattopakārakā.
因无间地转起,而有相应的无间缘;
以无间缘故,说名为缘。
Nirantarappavattiyā, anurūpamanantarā; Anantarapaccayena, paccayoti pakāsitā.
以等无间性故,它们即是那些缘;
以等无间之名,说为缘。
Samanantarabhāvena, tesaṃ te eva paccayā; Samanantaranāmena, paccayoti pakāsitā.
诸法之存在,为‘无’而作资助;
他们即以此‘无有缘’之名,被称为‘无有缘’。
Atthibhāvāya dhammānaṃ, natthitāyopakārakā; Natthipaccayanāmena, vuttā te eva tādinā.
由施与处之故,为已离去者作资助;
那些法则称为‘离去缘’。
Okāsadānabhāvena, vigatāvopakārakā; Dhammā te eva vuccanti, vigatappaccayoti ca.
为诸速行之练达故,作诸速行之资益;
名‘重复缘’,被认定于灭已无间。
Javā paguṇabhāvāya, javānamupakārakā; Āsevanapaccayoti, niruddhānantarā matā.
对混合者与俱生者,以相应为缘;
名法对名法,即说为‘相应缘’。
Saṃsaṭṭhasahajātānaṃ, sampayogena paccayā; Sampayuttapaccayoti, nāmā nāmānamīritā.
如是,此一转起,与五种过去法皆如理;
于无色法,以无色法为缘,计有六种。
Icceko vattamāno ca, pañcātītā yathārahaṃ; Arūpānamarūpā ca, paccayā chabbidhā matā.
于转起之心与业生色的结合处;
对于俱生的色与非色等,也是如此。
Pavatte cittajātānaṃ, kammajānañca sandhiyaṃ; Rūpānaṃ sahajātāna-marūpānañca tādinā.
六法为因,以根本之义作为资助者;
以其为因缘的状态,故说为“缘”。
Hetubhūtā cha dhammāpi, mūlaṭṭhenopakārakā; Hetupaccayabhāvena, paccayoti pakāsitā.
同样地,以审察之义,它们正是这些法的资助者;
以禅那缘之名,阐明诸禅那法。
Tathā nijjhāyanaṭṭhena, tesamevopakārakā; Jhānapaccayanāmena, jhānadhammā vibhāvitā.
同样,以出离之义,阐明为缘;
以道缘之名,大仙阐明诸道支。
Tatheva niyyānaṭṭhena, paccayāti pakāsitā; Maggapaccayanāmena, maggaṅgā ca mahesinā.
Tesameva ca dhammānaṃ, sahajātāti cetanā; Kammabyāpārābhāvena, vattamānā ca paccayā.
已作业与色法的果报,乃是种种不同刹那之思;
此种造作的状态,被认为是能生缘。
Kaṭattārūpapākānaṃ, nānakkhaṇikacetanā; Abhisaṅkhārabhāvena, janakappaccayā matā.
如是,思依遍满之义而分为二类;
由业缘之名,说为缘。
Iccevaṃ duvidhā bhedā, vipphāraṭṭhena cetanā; Kammapaccayanāmena, paccayoti pakāsitā.
对于俱生的色法,它们彼此之间的非色法,
以‘有’的状态为缘,称为异熟。
Rūpānaṃ sahajātānaṃ, aññamaññamarūpinaṃ; Paccayā santabhāvena, vipākā samudīritā.
Ekotītopi cattāro, vattamānāti pañcadhā; Paccayā nāmadhammāva, nāmarūpānamīritā.
Imassa rūpakāyassa, pacchājātopakārako; Pacchājātapaccayoti, nāmaṃ rūpānamekadhā.
七识界转起时,有六种所依;
于五识路心,依次有五种所缘。
Sattaviññāṇadhātūnaṃ , cha vatthūni pavattiyaṃ; Pañcaviññāṇavīthiyā, pañcālambā yathākkamaṃ.
以前生缘特有的方式,资助诸名法;
即名为‘前生缘’——色法对名法的一种资助方式。
Purejātavisesena, nāmānamupakārakā; Purejātapaccayoti, rūpaṃ nāmassa cekadhā.
心与心所诸法,随其所缘而生起;
这一切,即称为‘所缘缘’。
Cittacetasikā dhammā, yaṃ yamārabbha jāyare; Ālambaṇapaccayoti, sabbametaṃ pavuccati.
以某所缘为重要依止,诸名法乃得转起;
此即被说明为“所缘依止”。
Yamālambaṃ garuṃ katvā, nāmadhammā pavattare; Svāyamevālambaṇūpa-nissayoti pakāsito.
Anantarapaccayena, ye dhammā paccayā matā; Te eva vānantarūpa-nissayoti pakāsito.
贪、信等法,于内随眠;
众生、诸行法,于外亲近依止。
Rāgasaddhādayo dhammā, ajjhattamanuvāsitā; Sattasaṅkhāradhammā ca, bahiddhopanisevitā.
对于贪、信等诸法,业与果报是其缘;
如来便将它确立为“本性依止缘”。
Rāgasaddhādidhammānaṃ, kammaṃ pākānamiccayaṃ; Pakatūpanissayoti, paṭṭhapesi tathāgato.
Iccevaṃ balavaṭṭhena, nissayenopakārakā; Upanissayanāmena, paccayoyaṃ tidhā mato.
色与非色即如此,有三时者与无时者;
施设与名法,许有二种缘。
Rūpārūpaṃ paniccevaṃ, tekālikamakālikā; Paññatti ceva nāmānaṃ, paccayo duvidho mato.
所缘增上所生者,是名法之粗重行境;
俱生增上法,于俱生者如理相应。
Ālambādhippatibhūtaṃ, nāmānaṃ garugocaraṃ; Sahajādhippatīdhammā, sahajānaṃ yathārahaṃ.
Nāmarūpānamicceva-mādhippaccena paccayo; Adhippatipaccayoti, duvidhā paridīpito.
Sahajā nāmarūpānaṃ, mahābhūtā ca rūpinaṃ; Paṭisandhikkhaṇe vatthu, nāmānamiti sabbathā.
以俱生之差别,助益诸法者;
俱生缘,如是阐明为三种。
Sahajātavisesena, dhammānamupakārakā; Sahajātapaccayoti, tividhevaṃ vibhāvitā.
无色者有四蕴,大种有四种;
结合与诸所依名,于一切时称俱生。
Arūpino catukkhandhā, mahābhūtā catubbidhā; Sandhiyaṃ vatthunāmāni, sahajānīti sabbathā.
他们如此彼此资助而转起,
称为相互缘,被认为有三种分别。
Upakārapavattā ca, aññamaññassa tādinā; Aññamaññapaccayoti, vibhattā tividhā matā.
于七识界,及四大种与所造色,
及俱生之名色诸法,依次第。
Sattaviññāṇadhātūnaṃ, bhūtopādāyarūpinaṃ; Sahajātanāmarūpa-dhammānañca yathākkamaṃ.
作为所依处的四大种与四蕴,以依止的方式作资助;
名为“依止缘”者,此缘被认为有三种。
Vatthu bhūtā catukkhandhā, nissayenopakārakā; Nissayappaccayo nāma, paccayoti mato tidhā.
段食,是色身的缘;
而非色之食,则如其对应地,作为俱生法之缘。
Kabaḷīkāro āhāro, rūpakāyassa paccayo; Arūpino panāhārā, sahajānaṃ yathārahaṃ.
名色等法,即如此以资助存续之义而为缘;
如是,此食缘即被阐说为二种。
Nāmarūpānamiccevaṃ, yāpanaṭṭhena paccayā; Āhārapaccayoteva, duvidhevaṃ pakāsito.
净色、命根色与诸根法,依次第而为缘;
此为五识、所执取色与名色之缘。
Pasādajīvitārūpi-ndriyadhammā yathākkamaṃ; Pañcaviññāṇupādinna-rūpānaṃ nāmarūpinaṃ.
名色等俱生之法,以不相混杂之义而为缘;
根缘如是,由三种方式而解说。
Sahajātānamicceva-missaraṭṭhena paccayā; Indriyappaccayoteva, tividhā samudāhaṭo.
七识界的六所依,如理为缘;
后生的心与心所,於色身亦如是为缘。
Sattaviññāṇadhātūnaṃ, cha vatthūni yathārahaṃ; Pacchājātā ca kāyassa, cittacetasikā tathā.
Arūpā sahajātānaṃ, rūpānanti matā tidhā;
所谓不相应缘,即是以不相应而作助成之义。
Vippayuttapaccayoti, vippayogopakārakā.
俱生、前生、后生,于一切时中,
段食,即此色身与命根。
Sahajātaṃ purejātaṃ, pacchājātañca sabbathā; Kabaḷīkāro āhāro, rūpajīvitamiccayaṃ.
所谓“有缘”,被理解为有五种缘;
Atthipaccayasaṅkhāto, paccayo pañcadhā mato;
Vijjamānasabhāvena, paccayaṭṭhā yathārahaṃ.
它们即成为不离,作为正在运作的资助者;
善逝将其确立为‘不离缘’。
Te evāvigatā hutvā, vattamānopakārakā; Avigatapaccayoti, sugatena vavatthitā.
如是运作的名色等八种缘,
以及在一切处为增上者,如是名色共有九种。
Aṭṭhevaṃ vattamānāni, nāmarūpāni paccayā; Sabbatthādhippatī cāti, navadhā nāmarūpinaṃ.
如此,已概说与详说的发趣论之要义,
由大牟尼以善、不善等善巧分别。
Itthamuddiṭṭhaniddiṭṭhā, paṭṭhānanayasaṅgahā; Kusalākusalādīhi, suvibhattā mahesinā.
Paññattināmarūpānaṃ, vasena tividhā ṭhitā; Paccayāti pakāsenti, catuvīsati paṇḍitā.
Paññatti paññapīyattā, paññāpetīti ca dvidhā; Nāmarūpavinimuttā, paññattā tādinā kathaṃ.
依诸实有转变之相,如彼如是;
如地、山、岩石、草、树、藤蔓等。
Bhūtapariṇāmākāramupādāya tathā tathā; Bhūmipabbatapāsāṇatiṇarukkhalatādayo.
依于组合之形态,由构造而殊胜;
如车、村、林、园、席、衣等。
Sambhārākāramārabbha, sannivesavisesitā; Yānagāmavanuyyānakaṭasārapaṭādayo.
作者与受者之相,由识与根所表征;
依五蕴,而有人、阿修罗、天等施设;
Kārakavedakākāraṃ, viññattindriyalakkhitaṃ; Khandhapañcakamāhacca, maccāsurasurādayo.
依月轮、运行等,而有方位、时间等施设;
依传承等,而有种姓、家族等。
Candādāvaṭṭanādīhi, disākālādisammuti; Pārampariyakādīhi, jātigottakulādayo.
依彼彼作用等差别,而立粗涩等施设;
于彼彼色聚触所及,如井、虚空、洞穴等。
Taṃtaṃkriyādibhedehi, paññattā kathinādayo; Taṃtaṃkalāpāsamphuṭṭhā, kūpākāsaguhādayo.
种种所缘相,于正思惟者心中,它已现前;
诸如‘遍’等名言,为修习所成之行境。
Taṃ taṃ nimittamārabbha, cintayantassupaṭṭhitā; Kasiṇādikavohārā, bhāvanāmayagocarā.
因先前不可得,而有遍处之移除等;
以及灭尽定,以无殊胜为特征。
Pubbopalabbhābhāvena, kasiṇugghāṭimādayo; Nirodhā ca samāpatti, visesābhāvalakkhitā.
Iti taṃ tamupādāya, samaññātā tathā tathā; Saṅkhā samaññā paññatti, vohāroti pakāsitā.
虽于实体上并不存在,却以所缘事的方式显现;
由思惟与名言所成,如义之影而说。
Ālambaṇaṭṭhākārena, santābhāvepi vatthuto; Cintāvohāranipphannā, atthacchāyāva bhāsinī.
由于被施设,故称为名施设;
依止施设,以及近置施设。
Paññāpīyattāpaññatti, nāmāyamiti bhāsitā; Upādāya ca paññatti, sā evopanidhāya ca.
施设,乃诸智者依施设之义所阐明;
施设有二种:非存在的施设与存在的施设。
Paññatti paññāpanato, paṇḍitehi pakāsitā; Avijjamānā paññatti, vijjamānātipi dvidhā.
从世间言说的意义上,是所施设;从胜义上,则是非存在。
Lokavohārikaṭṭhena, paññattaṃ paramatthato; Avijjamānametāya, paññāpenti yadā tadā.
再者,当依不存在的施设去施设存在时;
那时,这一施设便说为‘存在的施设’。
Avijjamānapaññatti, vijjamānaṃ yadā puna; Paññāpenti tadā esā, vijjamānanti vuccati.
如是,由共许义之殊胜,阐明施设法;
从色等自相之殊胜,阐明有法。
Itthaṃ paññattidhammañca, sammatatthavisesato; Bhāvadhammañca rūpādi-salakkhaṇavisesato.
“施设”即是指称“此是名”;
凡是那个名,由名、名业等名所宣说。
Paññāpetīti paññatti, nāmāyamiti bhāsitā; Yā nāmaṃ nāmakammādināmena samudīritā.
名为“女人声”者具足六神通,而“王子”则是被宣说的。
Sā evāvijjamānena-vijjamānādibheditā; Itthisaddo chaḷābhiñño, rājaputto tu bhāsitā.
Kriyānimittatthayoga-ruḷhijātopacārikā; Sambandhopacayāvatthā, saṇṭhānāpekkhitā tathā.
提婆达多、智者、受,以及月;
刹帝利、人狮、胞弟、红袍青年。
Devadattotha medhāvī, vedanā candimā tathā; Khattiyo narasīho ca, bhātā lohitakaṃ yuvā.
Kuṇḍalaṃ dussamiccevamādibheditasaṅgahā; Sammatatthasabhāvesu, vohārākāralakkhitā.
Sāyaṃ yādicchakānvatthasaṅketakkhaṇasambhavā; Vohāratthavisesena, ñeyyākārānusārinī.
依语声之随顺,于耳识路中;
为转起后无间生起的意门所行境。
Vacīghosānusārena, sotaviññāṇavīthiyā; Pavattānantaruppanna-manodvārassa gocarā.
依其随顺,诸义得以了知,从此以后;
共许的与自性的,皆是先前约定之分。
Atthā yassānusārena, viññāyanti tato paraṃ; Sammatā ca sabhāvā ca, pubbasaṅketabhāgino.
凡此种种所缘行相差别中,所了别者;
受等语声,随自性而转之心。
Yāyaṃ vālambaṇākāravisese paṭidissati; Vedanādivacīghosaṃ, sabhāvānugacetaso.
此施设当知,由世间约定所造;
有些人说:声即与语表俱者。
Sāyaṃ paññatti viññeyyā, lokasaṅketanimmitā; Vacīviññattisahito, saddo evāti kecana.
Itthaṃ paññattidhammāti, vuttaṃ paññattikadvayaṃ; Tathādhivacanā dhammā, niruttīti ca tādinā.
依其不虚妄之义,成就世间言说;
有智通达者,说此为通称之谛。
Avisaṃvādakaṭṭhena, lokavohārasādhakaṃ; Samaññāsaccamiccevaṃ, ācikkhanti vicakkhaṇā.
导师——最胜功德者,将胜义分别为名与色二种;
善巧于自性法,洞彻法之差别;
又依施设,宣说另一应知的言说义之殊胜。
Satthā yaṃ paramatthamuttamaguṇo nāmañca rūpanti ca, Dvedhākāsi sabhāvadhammakusalo nibbijjha dhammantaraṃ; Vohāratthavisesañeyyamaparaṃ byākāsi paññattito, Āraddhaṃ kamato mayevamakhilaṃ taṃ suṭṭhu niṭṭhāpitaṃ.
到达彼处后,他来到那属于众多最胜城邑、闪耀光辉的名为“乌腊巴”的枝条。
Yaṃ dhammaṃ dhammarājā niratikamabhisambodhi maggena buddhā, Katvā kaṇḍambamūle paramamanupamaṃ pāṭihīraṃ khaṇena; Pātvākā tattha patvā puravaragaṇamullāpalāvaṇṇaraṃsi, Tatthādāyatthasāraṃ kathitamaticiraṃ ṭhātu pāṭhānukūlaṃ.
如是,在《名色分别》中,名为“一切总摄分别”的部分。
Iti nāmarūpaparicchede sabbasaṅgahavibhāgo nāma