第十四章
14. Cuddasamo paricchedo
色界定修习之解说
Rūpāvacarasamādhibhāvanāniddeso
我将解说修习之法、利益之法,
敬奉善逝与安乐之道;
我今宣说无上妙义,自此之后,
请聆听此甘美殊胜的解说。
Bhāvanānayamahaṃ hitānayaṃ, Mānayañca sugataṃ sukhānayaṃ; Byākaromi paramaṃ ito paraṃ, Taṃ suṇātha madhuratthavaṇṇanaṃ.
然而,若人欲证得超越人间的法之智见,
最初即应修习戒律的净化。
Uttaraṃ tu manussānaṃ, dhammato ñāṇadassanaṃ; Pattukāmena kātabbaṃ, ādito sīlasodhanaṃ.
对于行为摇摆不定、戒行恶劣、远离戒律者,
若无禅那,道从何生?故应清净戒德。
Saṅkassarasamācāre, dussīle sīlavajjite; Natthi jhānaṃ kuto maggo, tasmā sīlaṃ visodhaye.
Sīlaṃ cārittavārittavasena duvidhaṃ mataṃ; Taṃ panācchiddamakkhaṇḍamakammāsamaninditaṃ.
Kattabbaṃ atthakāmena, vivekasukhamicchatā; Sīlañca nāma bhikkhūnaṃ, alaṅkāro anuttaro.
是宝,是皈依,是安稳;是保护,是庇护,是归宿;
是如意宝珠,是殊胜;戒,是无上的车乘。
Ratanaṃ saraṇaṃ khemaṃ, tāṇaṃ leṇaṃ parāyaṇaṃ; Cintāmaṇi paṇīto ca, sīlaṃ yānamanuttaraṃ.
戒是清凉之水,能洗去烦恼之垢;
是功德之根本,又能摧破过失之力。
Sītalaṃ salilaṃ sīlaṃ, kilesamaladhovanaṃ; Guṇānaṃ mūlabhūtañca, dosānaṃ balaghāti ca.
Tidivārohaṇañcetaṃ, sopānaṃ paramuttamaṃ; Maggo khemo ca nibbānanagarassa pavesane.
Tasmā suparisuddhaṃ taṃ, sīlaṃ duvidhalakkhaṇaṃ; Kattabbaṃ atthakāmena, piyasīlena bhikkhunā.
于此,行持于戒者,当安住于清净与坚定;
断除障碍,及十种障碍。
Kātabbo pana sīlasmiṃ, parisuddhe ṭhitenidha; Palibodhassupacchedo, palibodhā dasāhu ca.
住处、家族与利养,
僧众与业为第五;
旅途、亲属与疾病,
结缚与神通——这十种称为障碍。
‘‘Āvāso ca kulaṃ lābho, Gaṇo kammañca pañcamaṃ; Addhānaṃ ñāti ābādho, Gantho iddhīti te dasā’’ti.
Palibodhassupacchedaṃ, katvā dasavidhassapi; Upasaṅkamitabbo so, kammaṭṭhānassa dāyako.
他应可亲、可敬、可尊崇,善于说法且堪忍言语;
能作深妙之论,而不置人于不当之处。
Piyo garu bhāvanīyo, vattā ca vacanakkhamo; Gambhīrañca kathaṃ kattā, no caṭṭhāne niyojako.
前往亲近具足如是功德、志求利益者;
适时亲近善知识,彼为授予业处者。
Evamādiguṇopetamupagantvā hitesinaṃ; Kalyāṇamittaṃ kālena, kammaṭṭhānassa dāyakaṃ.
Kammaṭṭhānaṃ gahetabbaṃ, vattaṃ katvā panassa tu; Tenāpi caritaṃ ñatvā, dātabbaṃ tassa bhikkhuno.
此性行,即依贪、嗔、痴而有;
及依信、觉慧、寻思,说为六种。
Caritaṃ panidaṃ rāgadosamohavasena ca; Saddhābuddhivitakkānaṃ, vasena chabbidhaṃ mataṃ.
Vomissakanayā tesaṃ, catusaṭṭhi bhavanti te; Tehi attho na catthīti, na mayā idha dassitā.
Asubhā ca dasevettha, tathā kāyagatāsati; Ekādasa ime rāga-caritassānukūlatā.
四种梵住,及这些有色遍中的黄遍;
而这八种始终适宜嗔行者。
Catasso appamaññāyo, savaṇṇakasiṇā ime; Aṭṭheva ca sadā dosa-caritassānukūlatā.
此中,那适合痴行者与寻行者;
名为‘适合’;而安般念则适合多种行者。
Taṃ mohacaritassettha, vitakkacaritassa ca; Anukūlanti niddiṭṭhaṃ, ānāpānaṃ panekakaṃ.
前六随念,是信行者的所依;
与死随念、寂止随念相应,以念为食而安住。
Purimānussatichakkaṃ, saddhācaritadehino; Maraṇūpasamāyuttā, satimāhāranissitā.
想是界之安立,依智慧与本性而生;
此四者则被说为随顺。
Saññā dhātuvavatthānaṃ, buddhippakatijantuno; Ime pana ca cattāro, anukūlāti dīpitā.
Cattāropi ca āruppā, sesāni kasiṇāni ca; Anukūlā ime sabba-caritānanti vaṇṇitā.
Idaṃ sabbaṃ panekanta-vipaccanīkabhāvato; Atisappāyato vutta-miti ñeyyaṃ vibhāvinā.
Kammaṭṭhānāni sabbāni, cattālīsāti niddise; Kasiṇāni dasa ceva, asubhānussatī dasa.
Catasso appamaññāyo, cattāro ca arūpino; Catudhātuvavatthānaṃ, saññā cāhāratā iti.
Kammaṭṭhānesu etesu, upacāravahā kati; Ānāpānasatiṃ kāya-gataṃ hitvā panaṭṭhapi.
其余者,有随念、想、分别等十三种,
这些称为“近行引导”,余者则称为“安住引导”。
Sesānussatiyo saññā, vavatthānanti terasa; Upacāravahā vuttā, sesā te appanāvahā.
Appanāyāvahesvettha, kasiṇāni dasāpi ca; Ānāpānasatī ceva, catukkajjhānikā ime.
Asubhāni dasa cettha, tathā kāyagatāsati; Ekādasa ime dhammā, paṭhamajjhānikā siyuṃ.
以初梵住等为始,此三法能引发三禅;
第四无色定,亦被视为第四禅所摄。
Ādibrahmavihārāti , tikajjhānavahā tayo; Catutthāpi ca āruppā, catutthajjhānikā matā.
依所缘与依禅支,有两种超越;
于色界、无色界中,有行境超越与禅支超越。
Vasenārammaṇaṅgānaṃ, duvidho samatikkamo; Gocarātikkamārūpe, rūpe jhānaṅgatikkamo.
于此,唯十遍处应被扩展;
其余如不净等,则不应扩展。
Daseva kasiṇānettha, vaḍḍhetabbāni honti hi; Na ca vaḍḍhaniyā sesā, bhavanti asubhādayo.
这里论及十遍与十不净;
入出息念亦如此,身至念亦然。
Daseva kasiṇānettha, asubhāni dasāpi ca; Ānāpānasatī ceva, tathā kāyagatāsati.
Paṭibhāganimittāni , honti ārammaṇāni hi; Sesāneva paṭibhāga-nimittārammaṇā siyuṃ.
十不净、食厌想、身至念
此十二种,于诸天中一切时皆不生起
Asubhāni dasāhāra-saññā kāyagatāsati; Devesu nappavattanti, dvādasetāni sabbadā.
此十二种,以及入出息念;
然此十三种,于梵天界中不存在;
Tāni dvādasa cetāni, ānāpānasatīpi ca; Teraseva panetāni, brahmaloke na vijjare.
除四无色外,于无色界中更无所有;
在人间界,一切皆在转起,无可置疑。
Ṭhapetvā caturārūpe, natthi kiñci arūpisu; Manussaloke sabbāni, pavattanti na saṃsayo.
舍弃第四遍处及不净遍处;
此十九法,唯依所见而执取。
Catutthaṃ kasiṇaṃ hitvā, kasiṇā asubhāni ca; Diṭṭheneva gahetabbā, ime ekūnavīsati.
Satiyampi ca kāyamhi, diṭṭhena tacapañcakaṃ; Sesamettha suteneva, gahetabbanti dīpitaṃ.
Ānāpānasatī ettha, phuṭṭhena paridīpitā; Vāyokasiṇamevettha, diṭṭhaphuṭṭhena gayhati.
其余十八法,亦唯由所闻而可执取;
舍、无量,及五无色。
Suteneva gahetabbā, sesā aṭṭhārasāpi ca; Upekkhā appamaññā ca, arūpā ceva pañcime.
Āditova gahetabbā, na hontīti pakāsitā; Pañcatiṃsāvasesāni, gahetabbāni ādito.
在这些业处中,除空遍之外;
九种遍,则为无色定的所缘。
Kammaṭṭhānesu hetesu, ākāsakasiṇaṃ vinā; Kasiṇā nava honte ca, arūpānaṃ tu paccayā.
Dasāpi kasiṇā honti, abhiññānaṃ tu paccayā; Tayo brahmavihārāpi, catukkassa bhavanti tu.
下位的无色定,正是上位无色定之因;
同样,第四无色定被说为灭尽定的因。
Heṭṭhimaṃ heṭṭhimāruppaṃ, uparūparimassa hi; Tathā catutthamāruppaṃ, nirodhassāti dīpitaṃ.
而这一切,总共有四十种;
它们成为内观、有成就与安乐的缘。
Sabbāni ca panetāni, cattālīsavidhāni tu; Vipassanābhavasampatti-sukhānaṃ paccayā siyuṃ.
从师长跟前领受业处后;
对常住者应当为说,对来者即于来时宣说。
Kammaṭṭhānaṃ gahetvāna, ācariyassa santike; Vasantassa kathetabbaṃ, āgatassāgatakkhaṇe.
若比丘领受后,想要前往他处,
然而,他既不应讲得过于简略,也不应讲得过于详细。
Uggahetvā panaññatra, gantukāmassa bhikkhuno; Nātisaṅkhepavitthāraṃ, kathetabbaṃ tu tenapi.
Kammaṭṭhānaṃ gahetvāna, sammaṭṭhānaṃ manobhuno; Aṭṭhārasahi dosehi, niccaṃ pana vivajjite.
Anurūpe vihārasmiṃ, vihātabbaṃ tu gāmato; Nātidūre naccāsanne, sive pañcaṅgasaṃyute.
Khuddako palibodhopi, chinditabbo panatthi ce; Dīghā kesā nakhā lomā, chinditabbā vibhāvinā.
Cīvaraṃ rajitabbaṃ taṃ, kiliṭṭhaṃ tu sace siyā; Sace patte malaṃ hoti, pacitabbova suṭṭhu so.
断除障碍之后,再由那位比丘
在闲静的住处,随其所乐而安住
Acchinnapalibodhena , pacchā tena ca bhikkhunā; Pavivitte panokāse, vasantena yathāsukhaṃ.
避开青色、黄色、白色与红色的泥土,
唯以细腻而近于深色的红褐色泥土,作成令人悦意的圆相。
Vajjetvā mattikaṃ nīlaṃ, pītaṃ setañca lohitaṃ; Saṇhāyāruṇavaṇṇāya, mattikāya manoramaṃ.
希望证得禅那的智者,应当修习遍禅;
于寂静的住处,或于类似的户外之处。
Kattabbaṃ kasiṇajjhānaṃ, pattukāmena dhīmatā; Senāsane vivittasmiṃ, bahiddhā vāpi tādise.
在隐蔽之处、岩荫下,或洞穴之中;
应作可携带之[遍相],或即安立在那里的[固定相]。
Paṭicchanne panaṭṭhāne, pabbhāre vā guhantare; Saṃhārimaṃ vā kātabbaṃ, taṃ tatraṭṭhakameva vā.
制作可携僧衣时,在四种杖量中,
或用皮革、或用粗麻、或用布片,也是如此。
Saṃhārimaṃ karontena, daṇḍakesu catūsvapi; Cammaṃ vā kaṭasāraṃ vā, dussapattampi vā tathā.
捆缚之后,应依陶土的尺度而作;
铺展于地面后,便应加以观察。
Bandhitvā tathā kātabbaṃ, mattikāya pamāṇato; Bhūmiyaṃ pattharitvā ca, oloketabbameva taṃ.
于彼处,在地面划出圆形,钉下小桩后;
以蔓藤绑结后,应做成平正的圆心。
Tatraṭṭhaṃ bhūmiyaṃ vaṭṭaṃ, ākoṭitvāna khāṇuke; Vallīhi taṃ vinandhitvā, kātabbaṃ kaṇṇikaṃ samaṃ.
Vitthārato pamāṇena, vidatthicaturaṅgulaṃ; Vaṭṭaṃ vattati taṃ kātuṃ, vivaṭṭaṃ pana micchatā.
将遍处圆相修得善妙平正,犹如鼓面后;
清扫该处,沐浴后,智者便至。
Bherītalasamaṃ sādhu, katvā kasiṇamaṇḍalaṃ; Sammajjitvāna taṃ ṭhānaṃ, nhatvā āgamma paṇḍito.
Hatthapāsapamāṇasmiṃ, tamhā kasiṇamaṇḍalā; Padese tu supaññatte, āsanasmiṃ suatthate.
于彼高处安坐已,离一拃四指之处;
端正其身,系念于前。
Ucce tattha nisīditvā, vidatthicaturaṅgule; Ujukāyaṃ paṇidhāya, katvā parimukhaṃ satiṃ.
Kāmesvādīnavaṃ disvā, nekkhammaṃ daṭṭhu khemato; Paramaṃ pītipāmojjaṃ, janetvā ratanattaye.
‘‘Bhāgī assamahaṃ addhā, imāya paṭipattiyā; Pavivekasukhassā’’ti, katvā ussāhamuttamaṃ.
应以同样的方式,睁开双眼后;
善取所缘相者,应当反复修习。
Ākārena sameneva, ummīlitvāna locanaṃ; Nimittaṃ gaṇhatā sādhu, bhāvetabbaṃ punappunaṃ.
不应观其颜色,亦不应观其相状;
然而不舍离颜色,依增上之力而行。
Na vaṇṇo pekkhitabbo so, daṭṭhabbaṃ na ca lakkhaṇaṃ; Vaṇṇaṃ pana amuñcitvā, ussadassa vasena hi.
将心安立于施设之法,令心专一;
智者应念诵“地、地”,而后如是修习。
Cittaṃ paṇṇattidhammasmiṃ, ṭhapetvekaggamānaso; ‘‘Pathavī pathavi’’ccevaṃ, vatvā bhāveyya paṇḍito.
地、大地、地面、持财者、持宝藏者;
如是,于大地诸名之中,仅说其一亦足矣。
Pathavī medanī bhūmi, vasudhā ca vasundharā; Evaṃ pathavināmesu, ekaṃ vattumpi vaṭṭati.
睁眼闭眼,应反复观察;
只要取相还未生起,他就应如此行持。
Ummīlitvā nimīlitvā, āvajjeyya punappunaṃ; Yāvuggahanimittaṃ tu, nuppajjati ca tāva so.
Evaṃ bhāvayato tassa, puna ekaggacetaso; Yadā pana nimīletvā, āvajjantassa yogino.
正如睁眼之时,如是趋入于境;
此即名为‘取相’,亦名为‘生起’。
Yathā ummīlitekāle, tathāpāthaṃ tu yāti ce; Taduggahanimittaṃ ta-muppannanti pavuccati.
然而,当相生起时,禅修者从那时起
不应再坐于该处,智者应当了知。
Nimitte pana sañjāte, tato pabhuti yoginā; Nisīditabbaṃ no cevaṃ, tasmiṃ ṭhāne vijānatā.
智者进入自己的住处后,
他在那里坐下后,应随宜修习。
Attano vasanaṭṭhānaṃ, pavisitvāna dhīmatā; Tena tattha nisinnena, bhāvetabbaṃ yathāsukhaṃ.
Papañcaparihāratthaṃ, pādānaṃ pana dhovane; Tassekatalikā dve ca, icchitabbā upāhanā.
他的定力尚稚嫩,若因某种不适缘,
若那定力退失,便应再去取得它。
Samādhitaruṇo tassa, asappāyena kenaci; Sace nassati taṃ ṭhānaṃ, gantvāvādāya taṃ pana.
Pīṭhe sukhanisinnena, bhāvetabbaṃ punappunaṃ; Samannāharitabbañca, kare takkāhatampi ca.
然而,若舍弃了那个相,心便向外驰骋;
应当制止它,将心安住于相上。
Nimittaṃ pana taṃ hitvā, cittaṃ dhāvati ce bahi; Nivāretvā nimittasmiṃ, ṭhapetabbaṃ tu mānasaṃ.
无论在何处坐下,苦行者都希望心能如此;
随处,无论昼夜,他的心都现起那相。
Yattha yattha nisīditvā, tamicchati tapodhano; Tattha tattha divārattiṃ, tassupaṭṭhāti cetaso.
Evaṃ tassa karontassa, anupubbena yogino; Vikkhambhanti ca sabbāni, pañca nīvaraṇānipi.
Samādhiyati cittampi, upacārasamādhinā; Paṭibhāganimittampi, uppajjati ca yogino.
Ko panāyaṃ viseso hi, imassa purimassa vā; Thavikā nīhatādāsa-maṇḍalaṃ viya majjitaṃ.
Meghato viya nikkhantaṃ, sampuṇṇacandamaṇḍalaṃ; Paṭibhāganimittaṃ taṃ, balākā viya toyade.
那难取之相,破之方现;
它变得更加清净,现起而安住于他。
Taduggahanimittaṃ taṃ, padāletvāva niggataṃ; Tatodhikataraṃ suddhaṃ, hutvāpaṭṭhāti tassa taṃ.
Tanusaṇṭhānavantañca, vaṇṇavantaṃ na ceva taṃ; Upaṭṭhākāramattaṃ taṃ, paññajaṃ bhāvanāmayaṃ.
当似相生起时,此即修习所成之相,
五盖确实已被镇伏。
Paṭibhāge samuppanne, nimitte bhāvanāmaye; Honti vikkhambhitāneva, pañca nīvaraṇānipi.
Kilesā sannisinnāva, yuttayogassa bhikkhuno; Cittaṃ samāhitaṃyeva, upacārasamādhinā.
Ākārehi pana dvīhi, samādhiyati mānasaṃ; Upacārakkhaṇe tassa, paṭilābhe samādhino.
以断五盖,于近行刹那亦然;
由诸禅支显现故,于证得之刹那。
Nīvāraṇappahānena , upacārakkhaṇe tathā; Aṅgānaṃ pātubhāvena, paṭilābhakkhaṇe pana.
Dvinnaṃ pana samādhīnaṃ, kiṃ nānākaraṇaṃ pana; Aṅgāni thāmajātāni, upacārakkhaṇena ca.
然而,于安止,诸支已具力而生起;
因此,此安止心,纵使一整天亦能相续运转。
Appanāya panaṅgāni, thāmajātāni jāyare; Tasmā taṃ appanācittaṃ, divasampi pavattati.
即依彼跏趺坐,增广彼所缘相已;
若他善美,便能证得安止。
Pallaṅkena ca teneva, vaḍḍhetvā taṃ nimittakaṃ; Appanaṃ adhigantuṃ so, sakkoti yadi sundaraṃ.
若他不能以此
然而,对于瑜伽行者,那相
犹如转轮圣王之胎,
如宝物般难得。
No ce sakkoti so tena, Taṃ nimittaṃ tu yoginā; Cakkavattiya gabbhova, Ratanaṃ viya dullabhaṃ.
应恒常以不放逸、具足正念而守护;
守护相者所得之定,无有退失。
Satataṃ appamattena, rakkhitabbaṃ satīmatā; Nimittaṃ rakkhato laddhaṃ, parihāni na vijjati.
若无守护,所得悉皆灭失;
因此,它确应被守护,此即守护之法。
Ārakkhaṇe asantamhi, laddhaṃ laddhaṃ vinassati; Rakkhitabbaṃ hi tasmā taṃ, tatrāyaṃ rakkhaṇāvidhi.
住所、行处、谈话、人、饮食、时节
威仪——此七者,于不适宜时应回避。
Āvāso gocaro bhassaṃ, puggalo bhojanaṃ utu; Iriyāpathoti sattete, asappāye vivajjaye.
于适宜时应奉行此七者,如是修行者,
比丘不久即得安止。
Sappāye satta seveyya, evañhi paṭipajjato; Na cireneva kālena, hoti bhikkhussa appanā.
Yassappanā na hoteva, evampi paṭipajjato; Appanāya ca kosallaṃ, sammā sampādaye budho.
此乃安止善巧,于此说为十种;
我因恐广解结缚,故作此释出。
Appanāya hi kosalla-midaṃ dasavidhaṃ idha; Ganthavitthārabhītena, mayā vissajjitanti ca.
如此修习成就时,然而安止之善巧;
获得所缘相时,安止便转起。
Evañhi sampādayato, appanākosallaṃ pana; Paṭiladdhe nimittasmiṃ, appanā sampavattati.
即便如是修行者,若安止仍未转起,
智者亦不舍离瑜伽,唯应精勤努力。
Evampi paṭipannassa, sace sā nappavattati; Tathāpi na jahe yogaṃ, vāyametheva paṇḍito.
Cittappavattiākāraṃ , tasmā sallakkhayaṃ budho; Samataṃ vīriyasseva, yojayetha punappunaṃ.
心若稍现沉滞,即应将其提起;
制止了过度的精进之后,应令其平稳地持续。
Īsakampi layaṃ yantaṃ, paggaṇhetheva mānasaṃ; Accāraddhaṃ nisedhetvā, samameva pavattaye.
令心从沉滞与掉举的状态中解脱出来之后,
应引导心朝向似相。
Līnatuddhatabhāvehi, mocayitvāna mānasaṃ; Paṭibhāganimittābhi-mukhaṃ taṃ paṭipādaye.
然而,当如此引导心朝向相时,
如今,他的安止定即将成就。
Evaṃ nimittābhimukhaṃ, paṭipādayato pana; Idānevappanā tassa, sā samijjhissatīti ca.
有分既断,同样,地遍(呈现);
在瑜伽行者的意门中,即以此(地遍)为所缘。
Bhavaṅgaṃ pana pacchijja, pathavīkasiṇaṃ tathā; Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
Jāyatevajjanaṃ cittaṃ, tatrevārammaṇe tato; Javanāni ca jāyante, tassa cattāri pañca vā.
Avasāne panekaṃ tu, rūpāvacarikaṃ bhave; Takkādayo panaññehi, bhavanti balavattarā.
于未得安止之心,这些法依遍作与近行而生起;
这些法称为遍作,亦名为近行。
Appanācetaso tāni, parikammopacārato; Vuccanti parikammāni, upacārāni cātipi.
因随顺安止故,它们即是随顺;
在这当中,那最后者,即称为种姓。
Appanāyānulomattā , anulomāni eva ca; Yaṃ taṃ sabbantimaṃ ettha, gotrabhūti pavuccati.
于此,因已取之取,故说遍作、安止等;
第二是近行,第三是随顺。
Gahitāgahaṇenettha, parikammappanādikaṃ; Dutiyaṃ upacāraṃ taṃ, tatiyaṃ anulomakaṃ.
Catutthaṃ gotrabhu diṭṭhaṃ, pañcamaṃ appanāmano; Paṭhamaṃ upacāraṃ vā, dutiyaṃ anulomakaṃ.
第三是种姓心所见,第四是安止心;
安止在第四或第五,并不超越于此。
Tatiyaṃ gotrabhu diṭṭhaṃ, catutthaṃ appanāmano; Catutthaṃ pañcamaṃ vāti, appeti na tato paraṃ.
于第六或第七刹那,安止亦不生起;
由于邻近有分心,速行心即止于此。
Chaṭṭhe vā sattame vāpi, appanā neva jāyati; Āsannattā bhavaṅgassa, javanaṃ pati tāvade.
由前前修习而得,或第六、或第七;
此处所说的‘安止’,乃是论师乔达多所言。
Purimehāsevanaṃ laddhā, chaṭṭhaṃ vā sattamampi vā; Appetīti panetthāha, godatto ābhidhammiko.
Dhāvanto hi yathā koci, Naro chinnataṭāmukho; Ṭhātukāmo pariyante, Ṭhātuṃ sakkoti neva so.
同样地,于第六或第七速行心,意(心)
不能令安止生起,智者应当了知。
Evameva panacchaṭṭhe, sattame vāpi mānaso; Na sakkotīti appetuṃ, veditabbaṃ vibhāvinā.
而此安止,唯有一个心识刹那;
此后便落入有分,如是阐明。
Ekacittakkhaṇāyeva, hotāyaṃ appanā pana; Tato bhavaṅgapātova, hotīti paridīpitaṃ.
此后,截断有分,出于省察,
转向后,即是禅那省察之心。
Tato bhavaṅgaṃ chinditvā, paccavekkhaṇahetukaṃ; Āvajjanaṃ tato jhāna-paccavekkhaṇamānasaṃ.
欲贪、嗔恚、昏沉睡眠、掉举,
追悔与疑——此五盖已被断除。
Kāmacchando ca byāpādo, thinamiddhañca uddhato; Kukkuccaṃ vicikicchā ca, pahīnā pañcime pana.
由寻与伺,由喜与乐,
与心一境性相应,此是五支禅那。
Vitakkena vicārena, pītiyā ca sukhena ca; Ekaggatāya saṃyuttaṃ, jhānaṃ pañcaṅgikaṃ idaṃ.
贪著种种所缘的人,便随顺了欲贪;
从此处到彼处游荡,犹如林中的猴子。
Nānāvisayaluddhassa , kāmacchandavasā pana; Ito cito bhamantassa, vane makkaṭako viya.
心唯住于单一所缘,即是等持;
即称为“定是欲贪的对治”。
Ekasmiṃ visayeyeva, samādhāneva cetaso; ‘‘Samādhi kāmacchandassa, paṭipakkho’’ti vuccati.
既因喜悦之状态,亦由本性清凉;
因此,喜称为‘嗔恚的对治’。
Pāmojjabhāvato ceva, sītalattā sabhāvato; ‘‘Byāpādassa tato pīti, paṭipakkhā’’ti bhāsitā.
以其广大性,从出离等而生起;
寻称为‘昏沉睡眠的对治’。
Savipphārikabhāvena, nekkhammādipavattito; ‘‘Vitakko thinamiddhassa, paṭipakkho’’ti vaṇṇito.
未得寂静者,自身亦极度不安;
是乐,为掉举与追悔二者的对治。
Avūpasantabhāvassa, sayañcevātisantato; ‘‘Sukhaṃ uddhaccakukkucca-dvayassa paṭipakkhakaṃ’’.
与慧相应故,说『寻』之相为触击;
『伺』乃疑之对治,如是显示。
Matiyā anurūpattā, ‘‘anumajjanalakkhaṇo; Vicāro vicikicchāya, paṭipakkho’’ti dīpito.
此禅那离五支、具五支;
寂静,具足三种善妙,具足十相。
Pañcaṅgavippayuttaṃ taṃ, jhānaṃ pañcaṅgasaṃyutaṃ; Sivaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ.
Evañcādhigataṃ hoti, paṭhamaṃ tena yoginā; Suciraṭṭhitikāmena, tassa jhānassa sabbaso.
然于进入彼定之前,应当先清净诸恶法;
若能进入彼定,此定便能长久安住。
Taṃ samāpajjitabbaṃ tu, visodhetvāna pāpake; Taṃ samāpajjato tassa, suciraṭṭhitikaṃ bhave.
此处,为希求心之修习增广的比丘,
应当次第修习、增长此似相。
Cittabhāvanavepullaṃ, patthayantena bhikkhunā; Paṭibhāganimittaṃ taṃ, vaḍḍhetabbaṃ yathākkamaṃ.
增长之基有二:近行与安止;
或仅达近行,亦可得其增长。
Vaḍḍhanābhūmiyo dve ca, upacārañca appanā; Upacārampi vā patvā, vaḍḍhetuṃ tañca vattati.
若得安止,此中则有增长之次第:
如农夫在适当之处割除杂草,如理耕作。
Appanaṃ pana patvā vā, tatrāyaṃ vaḍḍhanakkamo; Kasitabbaṃ yathāṭhānaṃ, paricchindati kassako.
行者依此方法,或以一指、或以二指等,
反复划分之后,应随其所欲而增长。
Yoginā evamevampi, aṅguladvaṅgulādinā; Paricchijja paricchijja, vaḍḍhetabbaṃ yathicchakaṃ.
Pattepi paṭhame jhāne, ākārehipi pañcahi; Suciṇṇavasinā tena, bhavitabbaṃ tapassinā.
于转向、等至、决意三者之中,
在出定与省察中,说为五种自在。
Āvajjanaṃ samāpatti, adhiṭṭhānesu tīsu ca; Vuṭṭhānapaccavekkhāsu, vasitā pañca bhāsitā.
转向后、决意后,再三进入等至;
出定后观察,当成就五种自在。
Āvajjitvā adhiṭṭhitvā, samāpajja punappunaṃ; Vuṭṭhitvā paccavekkhitvā, vasitā pañca sādhaye.
若于初禅未得自在,而希求第二禅者;
修行者于两边皆失,第一与第二亦然。
Paṭhame avasipatte, dutiyaṃ yo panicchati; Ubhato bhaṭṭhobhave yogī, paṭhamā dutiyāpi ca.
若与欲俱行的想,依作意而转起,
放逸者的禅那,即属退分。
Kāmassahagatā saññā, manakkārā caranti ce; Pamādayogino jhānaṃ, hoti taṃ hānabhāgiyaṃ.
Sati santiṭṭhate tasmiṃ, santā tadanudhammatā; Mandassa yogino jhānaṃ, hoti taṃ ṭhitibhāgiyaṃ.
Atakkasahitā saññā, manakkārā caranti ce; Appamattassa taṃ jhānaṃ, visesabhāgiyaṃ siyā.
若与厌离相应之想,依于作意而转起;
此禅那成为决择分,如是已明。
Nibbidāsaṃyutā saññā, manakkārā caranti ce; Nibbedhabhāgiyaṃ jhānaṃ, hotīti paridīpitaṃ.
因此,在这五种之中,善行习练者
从熟练的第一禅那出定后,便依规则而行。
Tasmā pañcasu etesu, suciṇṇavasinā pana; Paṭhamā paguṇato jhānā, vuṭṭhāya vidhinā tato.
因为这些至邻近不善法之垢;
由于寻思者之粗重,故此禅支羸弱。
Yasmā ayaṃ samāpatti, āsannākusalārikā; Thūlattā takkacārānaṃ, tatoyaṃ aṅgadubbalā.
瑜伽行者如此观见初禅之过患后,
智者思惟第二禅那为寂静后,
Iti ādīnavaṃ disvā, paṭhame pana yoginā; Dutiyaṃ santato jhānaṃ, cintayitvāna dhīmatā.
于初禅中,更完全制伏欲求后,
为证得第二禅,应修习其行道。
Nikantiṃ pariyādāya, jhānasmiṃ paṭhame puna; Dutiyādhigamatthāya, kātabbo bhāvanakkamo.
那时,当他如法从初禅出定后;
具念正知者,审察禅支。
Athassa paṭhamajjhānā, vuṭṭhāya vidhinā yadā; Satassa sampajānassa, jhānaṅgaṃ paccavekkhato.
瑜伽行者们,从粗大的寻思行中,得以稳固安住;
他的其余三支,便安住于寂静之中。
Thūlato takkacārā hi, upatiṭṭhanti yogino; Sesamaṅgattayaṃ tassa, santamevopatiṭṭhati.
那时,为了舍弃粗重的支分,那位瑜伽行者……
为证得寂静支分,那正是其相。
Thūlaṅgānaṃ pahānāya, tadā tassa ca yogino; Santaṅgapaṭilābhāya, nimittaṃ tu tadeva ca.
心中反复作意“地为地”,
现在,第二禅将由此生起,这便是其义。
‘‘Pathavī pathavi’’ccevaṃ, karoto manasā puna; Idāni dutiyajjhāna-muppajjissati taṃ iti.
有分断除之后,地遍现前;
瑜伽行者于意门中,即以此地为所缘。
Bhavaṅgaṃ pana pacchijja, pathavīkasiṇaṃ pana; Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
转向之心生起,随后缘取彼所缘;
速行心遂生起,他们为四或五。
Jāyatāvajjanaṃ cittaṃ, tasmiṃ ārammaṇe tato; Javanāni hi jāyante, tassa cattāri pañca vā.
而于结束时,其等速行心亦有多数;
此即为色界第二禅心。
Avasāne panekampi, tesaṃ javanacetasaṃ; Rūpāvacarikaṃ hoti, dutiyajjhānamānasaṃ.
清净信与中舍,喜与乐俱;
与心一境性相应,此禅那具足三支。
Sampasādanamajjhattaṃ, pītiyā ca sukhena ca; Ekaggatāya saṃyuttaṃ, jhānaṃ hoti tivaṅgikaṃ.
依前所说之法,观察其余;
如是,则缺二支,与三支相应。
Heṭṭhā vuttanayeneva, sesaṃ samupalakkhaye; Evaṃ duvaṅgahīnaṃ tu, tīhi aṅgehi saṃyutaṃ.
此禅那具三种善妙,具足十种特相;
是比丘所证得的第二禅那,为修习所成。
Jhānaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ; Dutiyādhigataṃ hoti, bhikkhunā bhāvanāmayaṃ.
证得第二禅时,以五种行相;
成为善修习者,于第二禅亦具念。
Dutiyādhigate jhāne, ākārehi ca pañcahi; Suciṇṇavasinā hutvā, dutiyepi satīmatā.
Tasmā paguṇato jhānā, vuṭṭhāya dutiyā puna; Āsannatakkacārāri, samāpatti ayaṃ iti.
Pītiyā piyato tassa, cetaso uppilāpanaṃ; Pītiyā pana thūlattā, tatoyaṃ aṅgadubbalā.
于第二禅中见到过患后,即于第三禅中见到寂静;
复于第二禅中,彻底制伏了欲求。
Tattha ādīnavaṃ disvā, tatiye santato pana; Nikantiṃ pariyādāya, jhānasmiṃ dutiye puna.
为证得第三禅,应当修习其次第;
当他从第二禅出定之后,于某时;
Tatiyādhigamatthāya, kātabbo bhāvanakkamo; Athassa dutiyajjhānā, vuṭṭhāya ca yadā pana.
具念正知,而省察禅支之时;
喜呈现为粗重,乐等则呈现为寂静。
Satassa sampajānassa, jhānaṅgaṃ paccavekkhato; Thūlato pītupaṭṭhāti, sukhādi santato pana.
为断除粗重支分,那时,那位瑜伽行者
为获得寂静支分,所依正是那个相。
Thūlaṅgānaṃ pahānāya, tadā tassa ca yogino; Santaṅgapaṭilābhāya, nimittaṃ tu tadeva ca.
“地,地”——心中如此作意已,复又……
“现在将生起第三禅”,如是作意。
‘‘Pathavī pathavi’’ccevaṃ, karoto manasā puna; Idāni tatiyaṃ jhāna-muppajjissati taṃ iti.
Bhavaṅgaṃ manupacchijja, pathavīkasiṇaṃ pana; Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
于是,对此所缘,意门转向心生起;
随后速行心生起,或四或五。
Jāyatāvajjanaṃ cittaṃ, tasmiṃ ārammaṇe tato; Javanāni ca jāyante, tassa cattāri pañca vā.
Avasāne panekaṃ tu, tesaṃ javanacetasaṃ; Rūpāvacarikaṃ hoti, tatiyajjhānamānasaṃ.
Satiyā sampajaññena, sampannaṃ tu sukhena ca; Ekaggatāya saṃyuttaṃ, duvaṅgaṃ tatiyaṃ mataṃ.
Heṭṭhā vuttanayeneva, sesaṃ samupalakkhaye; Evamekaṅgahīnaṃ tu, dvīhi aṅgehi saṃyutaṃ.
禅那具有三种善妙,具足十种相;
第三禅为比丘所证得,是修习所成。
Jhānaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ; Tatiyādhigataṃ hoti, bhikkhunā bhāvanāmayaṃ.
证得第三禅时,以五种行相;
成为善修习而得自在者,对此具念。
Tatiyādhigate jhāne, ākārehi ca pañcahi; Suciṇṇavasinā hutvā, tasmiṃ pana satīmatā.
因此,他从娴熟的第三禅出定后,复又;
因为喜的过患近在眼前,以及这些等至。
Tasmā paguṇato jhānā, vuṭṭhāya tatiyā puna; Āsannapītidosā hi, samāpatti ayanti ca.
在此之中,凡有心的转向,便唯求安乐;
由于乐之粗重,此禅支便如此羸弱。
Yadevacettha ābhogo, sukhamicceva cetaso; Evaṃ sukhassa thūlattā, hotāyaṃ aṅgadubbalā.
如此,在第三禅中见到过患之后;
瑜伽行者又以心照见:第四禅是寂静的。
Iti ādīnavaṃ disvā, jhānasmiṃ tatiye puna; Catutthaṃ santato disvā, cetasā pana yoginā.
彻底调伏了对第三禅的欲贪之后,
为证得第四禅,应当修习此修行次第。
Nikantiṃ pariyādāya, jhānasmiṃ tatiye puna; Catutthādhigamatthāya, kātabbo bhāvanakkamo.
然而,当他从第三禅出定之后,
具念、正知,他省察禅支。
Athassa tatiyajjhānā, vuṭṭhāya hi yadā pana; Satassa sampajānassa, jhānaṅgaṃ paccavekkhato.
于他,心所生乐以粗重之相现起;
而舍以寂静之相现起于他,心一境性亦然。
Thūlato tassupaṭṭhāti, sukhaṃ taṃ mānasaṃ tato; Upekkhā santato tassa, cittassekaggatāpi ca.
为了舍弃粗重之支,为了获得寂静之支;
那正是其相,即‘地、地’。
Thūlaṅgassa pahānāya, santaṅgassūpaladdhiyā; Tadeva ca nimittañhi, ‘‘pathavī pathavī’’ti ca.
瑜伽行者唯以心一再造作;
这便是第四禅,它将如是生起。
Karoto manasā eva, punappunañca yogino; Catutthaṃ panidaṃ jhānaṃ, uppajjissati taṃ iti.
同样地,截断有分之后,以地遍为所缘;
瑜伽行者即以此(地遍)为所缘,于意门中。
Bhavaṅgaṃ panupacchijja, pathavīkasiṇaṃ tathā; Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
Jāyatāvajjanaṃ cittaṃ, tasmiṃ ārammaṇe tato; Javanāni ca jāyante, tassa cattāri pañca vā.
Avasāne panekaṃ tu, tesaṃ javanacetasaṃ; Rūpāvacarikaṃ hoti, catutthajjhānamānasaṃ.
Ekaṅgavippahīnaṃ tu, dvīhi aṅgehi yogato; Catutthaṃ panidaṃ jhānaṃ, duvaṅganti pavuccati.
如是三种善妙,具足十种相;
第四禅由比丘修习而得成就。
Evaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ; Catutthādhigataṃ hoti, bhikkhunā bhāvanāmayaṃ.
因为对乐不再以舍心耽着,
唯与舍俱的速行心,速速生起。
Yasmā sukhamupekkhāya, na hotāsevanaṃ pana; Upekkhāsahagatāneva, javanāni javanti ca.
Upekkhāsahagataṃ tasmā, catutthaṃ samudīritaṃ; Ayamettha viseso hi, sesaṃ vuttanayaṃ pana.
于四支禅那中,第二禅那分为两种;
在五支禅法中,第二禅被立为第三禅。
Yaṃ catukkanaye jhānaṃ, dutiyaṃ taṃ dvidhā pana; Katvāna pañcakanaye, dutiyaṃ tatiyaṃ kataṃ.
Tatiyaṃ taṃ catutthañca, catutthaṃ pañcamaṃ idha; Paṭhamaṃ paṭhamaṃyeva, ayamettha visesatā.
Evamettāvatā vuttā, nātisaṅkhepato mayā; Nātivitthārato cāyaṃ, rūpāvacarabhāvanā.
具足如此极甜美、极殊胜之言语者,又怎能不令一切人心生欢喜?
这是极锐利、极清净的智慧,能令人生起净信,可亲身证知。
Sumadhuravarataravacano, kaṃ nu janaṃ neva rañjayati; Atinisitavisadabuddhi-pasādajana vedanīyoyaṃ.