9. 神足分别
9. Iddhipādavibhaṅgo
一、经分别注释
1. Suttantabhājanīyavaṇṇanā
431iddhi(神/成就)一词,第一义为作者义,第二义为工具义;pāda(足)一词则唯说一种工具义。iddhi 被说为“应被成就”,但并非“正在成就”与“应被成就”的 iddhi,与作为成就之工具的 pāda 同一位格,故不能依第一义说“iddhi 即是足,为 iddhipāda(神足)”;同样,以 iddhi 的作用为工具而应被成就的、称为增长的 iddhi,与作为成就之作用工具的“应被成就”——这两种工具并非不同位格,故也不能依第二义说“以 iddhi 为足,为 iddhipāda”。因此,依第一义应为“以 iddhi 为足,为 iddhipāda”,依第二义应为“iddhi 即是足,为 iddhipāda”,如此连结方为合理。
431.Iddhi-saddassa paṭhamo kattuattho, dutiyo karaṇattho vutto, pāda-saddassa eko karaṇamevattho vutto. Pajjitabbāva iddhi vuttā, na ca ijjhantī pajjitabbā ca iddhi pajjanakaraṇena pādena samānādhikaraṇā hotīti ‘‘paṭhamenatthena iddhi eva pādo iddhipādo’’ti na sakkā vattuṃ, tathā iddhikiriyākaraṇena sādhetabbā ca vuddhisaṅkhātā iddhi pajjanakiriyākaraṇena pajjitabbāti dvinnaṃ karaṇānaṃ na asamānādhikaraṇatā sambhavatīti ‘‘dutiyenatthena iddhiyā pādo iddhipādo’’ti ca na sakkā vattuṃ, tasmā paṭhamenatthena iddhiyā pādo iddhipādo, dutiyenatthena iddhi eva pādo iddhipādoti evaṃ yojanā yujjati.
依“若以欲……这称为欲定”这段经文,应知是将“欲为主”与“定”省略“为主”一词后,复合为“欲定”而说。然而,据注释书,为显示“为主”一词的含义,而说“以欲为因或欲增上的定,为欲定”。“勤发”即殊胜所成之义;有说指“精勤所成”,实则为了遮止“有行”等义,才取“勤”一词。或者,能造作种种殊胜,故为“行”,即指一切精进。其中,为遮止不同于成就四作用者,而取“勤”一词,故“勤发”即殊胜所成之义。又因意指四种精进,故用复数表示。“依住立义”:即依两种 iddhi 的住立义。“为足”:由此,应知先前依分别复合方式,取 pāda 一词的方便义,随宜所说的 iddhipāda 之涵义,是就以下将说的证得之前分,具足作者 iddhi 与工具 iddhi 的状态;或就后小分别中所说,以欲等 iddhipāda 所应成就的 iddhi 为作者 iddhi,而以欲等为工具 iddhi 的状态而说。
‘‘Chandaṃ ce…pe… ayaṃ vuccati chandasamādhī’’ti imāya pāḷiyā chandādhipati samādhi chandasamādhīti adhipati-saddalopaṃ katvā samāso vuttoti viññāyati, adhipati-saddatthadassanavasena pana ‘‘chandahetuko chandādhiko vā samādhi chandasamādhī’’ti aṭṭhakathāyaṃ vuttanti veditabbaṃ. Padhānabhūtāti vīriyabhūtāti keci vadanti. Saṅkhatasaṅkhārādinivattanatthañhi padhānaggahaṇanti. Atha vā taṃ taṃ visesaṃ saṅkharotīti saṅkhāro, sabbaṃ vīriyaṃ. Tattha catukiccasādhakato aññassa nivattanatthaṃ padhānaggahaṇanti padhānabhūtā seṭṭhabhūtāti attho. Catubbidhassa pana vīriyassa adhippetattā bahuvacananiddeso kato. Adhiṭṭhānaṭṭhenāti duvidhatthāyapi iddhiyā adhiṭṭhānatthena. Pādabhūtanti iminā visuṃ samāsayojanāvasena pana yo pubbe iddhipādattho pāda-saddassa upāyatthataṃ gahetvā yathāyutto vutto, so vakkhamānānaṃ paṭilābhapubbabhāgānaṃ kattukaraṇiddhibhāvaṃ, uttaracūḷabhājanīye vā vuttehi chandādīhi iddhipādehi sādhetabbāya iddhiyā kattiddhibhāvaṃ, chandādīnañca karaṇiddhibhāvaṃ sandhāya vuttoti veditabbo.
在精进神足的解说中,“具精进定勤行之俱行”一句,精进一词出现两次。其中,前者为定的定语,即“以精进为主的定,为精进定”;后者为显示俱行支。因为,一切处都只有两个俱行支:定与勤行;欲等诸法为定的定语,而勤行唯以“勤”一词来简别,并非以欲等简别,故此处并未说勤行以精进为主。精进是简别定之后而住立,再以俱行支的方式,用“勤行”一词来说,故也并非说以两种精进俱行。然而,由于定由欲等所简别,而与如此简别的定相应的勤行及余法也是如此,故依定的定语而有四种神足。而欲等的定语性,是依各自所依而成立,故在“欲定……神足”中,pāda 一词即使是在“所依”义上,也以“方便”义而说欲等为神足。正因如此,在后小分别中,以“四种神足:欲神足……”等,唯说欲等为神足。在问分中,虽以“四种神足:于此,比丘欲定……”等作总说,但再次分别时,唯分别欲等的善等性。因为,显示所依神足,正是为了显示方便神足;否则,便不会有四种差别。此处应依经文如是了知义理抉择。
Vīriyiddhipādaniddese ‘‘vīriyasamādhipadhānasaṅkhārasamannāgata’’nti dvikkhattuṃ vīriyaṃ āgataṃ. Tattha purimaṃ samādhivisesanaṃ ‘‘vīriyādhipati samādhi vīriyasamādhī’’ti, dutiyaṃ samannāgamaṅgadassanaṃ. Dveyeva hi sabbattha samannāgamaṅgāni samādhi padhānasaṅkhāro ca, chandādayo samādhivisesanāni, padhānasaṅkhāro pana padhānavacaneneva visesito, na chandādīhīti na idha vīriyādhipatitā padhānasaṅkhārassa vuttā hoti. Vīriyañca samādhiṃ visesetvā ṭhitameva samannāgamaṅgavasena padhānasaṅkhāravacanena vuttanti nāpi dvīhi vīriyehi samannāgamo vutto hotīti. Yasmā pana chandādīhi visiṭṭho samādhi, tathā visiṭṭheneva ca tena sampayutto padhānasaṅkhāro sesadhammā ca, tasmā samādhivisesanānaṃ vasena cattāro iddhipādā vuttā. Visesanabhāvo ca chandādīnaṃ taṃtaṃavassayanavasena hotīti ‘‘chandasamādhi…pe… iddhipāda’’nti ettha nissayatthepi pāda-sadde upāyatthena chandādīnaṃ iddhipādatā vuttā hoti. Teneva uttaracūḷabhājanīye ‘‘cattāro iddhipādā chandiddhipādo’’tiādinā chandādīnameva iddhipādatā vuttā. Pañhapucchake ca ‘‘cattāro iddhipādā idha bhikkhu chandasamādhī’’tiādināva (vibha. 462) uddesaṃ katvāpi puna chandādīnaṃyeva kusalādibhāvo vibhattoti. Upāyiddhipādadassanatthameva hi nissayiddhipādadassanaṃ kataṃ, aññathā catubbidhatā na hotīti ayamettha pāḷivasena atthavinicchayo veditabbo.
433433.车辕处:指车的前部。出身低贱的旃陀罗,纵然成就承事等功德,亦不得获任将军等位,故言“净化出身……依止出身”。不可与之共语者:谓此人于利与不利的劝诫,皆不应对其作。
433.Rathadhureti rathassa purato. Hīnajātiko caṇḍālo upaṭṭhānādiguṇayogepi senāpatiṭṭhānādīni na labhatīti āha ‘‘jātiṃ sodhetvā…pe… jātiṃ avassayatī’’ti. Amantanīyoti hitāhitamantane na araho.
赖吒婆罗长老依于善法欲:赖吒婆罗长老既有出家之欲,按理父母怎会不允许?然而他七日不食,令父母允许后出家,唯依善法欲而证得出世间法,故说“如赖吒婆罗长老”。
Raṭṭhapālatthero chande sati kathaṃ nānujānissantīti sattapi bhattāni abhuñjitvā mātāpitaro anujānāpetvā pabbajitvā chandameva avassāya lokuttaradhammaṃ nibbattesīti āha ‘‘raṭṭhapālatthero viyā’’ti.
摩伽罗阇长老依止于审察:世尊为他说了空性之论:“应观世间为空”。为折伏依慧而起的慢心,世尊于他两次请益而不答。于此,因善法欲屡屡生起,犹如喜悦,故说欲有同于现起的状态;精进则因其坚毅而犹如勇悍;如说“六门之主是王”,故心有犹如殊胜种性而先行发起的状态。
Mogharājatthero vīmaṃsaṃ avassayīti tassa bhagavā ‘‘suññato lokaṃ avekkhassū’’ti (su. ni. 1125) suññatākathaṃ kathesi, paññānissitamānaniggahatthañca dvikkhattuṃ pucchito pañhaṃ na kathesi. Tattha punappunaṃ chanduppādanaṃ tosanaṃ viya hotīti chandassa upaṭṭhānasadisatā vuttā, thāmabhāvato vīriyassa sūrattasadisatā, ‘‘chadvārādhipati rājā’’ti (dha. pa. aṭṭha. 2.181 erakapattanāgarājavatthu) vacanato pubbaṅgamattā cittassa visiṭṭhajātisadisatā.
不分别说:即是将欲等三法各各归纳而说,或不将神足与神足道相混杂而说之义。其中,由于欲、精进等依此而特别成就,故称之为神足;而“成就”即是神足,故不特别区分时,定与勤行等亦得名为神足。
Abhedatoti chandādike tayo tayo dhamme sampiṇḍetvā, iddhiiddhipāde amissetvā vā kathananti attho. Tattha chandavīriyādayo visesena ijjhanti etāyāti iddhīti vuccanti, ijjhatīti iddhīti avisesena samādhipadhānasaṅkhārāpīti.
欲神足、定神足等是殊胜的,而“足”则是一切神足所共通的,故非殊胜。因此,为显示不应仅将殊胜者纳入,亦应将非殊胜者纳入而说,故于一切处指出:“足,也可说为依止或住立。”所谓“即于此”,是指在欲定勤行神足等中,即在四种欲等之中。“有欲者,何定不成就?”的意思是:以定修习为门而修习者,即是定修习。
Chandiddhipādasamādhiddhipādādayo visiṭṭhā, pādo sabbiddhīnaṃ sādhāraṇattā avisiṭṭho, tasmā visiṭṭhesveva pavesaṃ avatvā avisiṭṭhe ca pavesaṃ vattuṃ yuttanti dassetuṃ sabbattha ‘‘pāde patiṭṭhātipi vattuṃ vaṭṭatī’’ti āha. Tatthevāti chandasamādhipadhānasaṅkhāraiddhipādesu, catūsu chandādikesvevāti attho. ‘‘Chandavato ko samādhi na ijjhissatī’’ti samādhibhāvanāmukhena bhāvitā samādhibhāvitā.
此处“然则”,是指在分别说中,由于在无分别说中已说,故无新义。因为在无分别说中被称为“神足及神足道”的三法,在分别说中既是神足亦是神足道,而其余诸法则仅是神足道。为了显示如此并无新义,故说“欲即是定……”等。的确,这三法……不能离开(相应的法),因此与它们相应的其余四蕴,可依这三法的成就而称为“神足”,但并非依其自性而称为神足,故它们仅是神足道,而非神足。应知这是依前者的因相而说。或者,为了成立“三法具有神足性与神足道性,其余诸法唯有神足道性”这一切,故说“因为这三法……不能离开……”。由此显示:因为能成就,故为神足;而在成就时,因为是与相应法一起成就,不能离开,所以相应法是神足道;而这三法由于包含在神足道中,故也是神足道。为了显示相应蕴也有被称为神足的情形,故说“然而相应的诸蕴……”等。在四蕴中,一部分有神足性,而四蕴全体依“神足之足为神足道”之义而有神足道性,又四蕴全体依“神足本身就是足为神足道”之义而有神足道性。
Ettha panāti bhedakathāyaṃ abhedakathanato abhinavaṃ natthīti attho. Ye hi tayo dhammā abhedakathāyaṃ iddhiiddhipādotveva vuttā, te eva bhedakathāyaṃ iddhīpi honti iddhipādāpi, sesā iddhipādā evāti evaṃ abhinavābhāvaṃ dassento ‘‘chando samādhī’’tiādimāha. Ime hi tayo…pe… na vinā, tasmā sesā sampayuttakā cattāro khandhā tesaṃ tiṇṇaṃ ijjhanena iddhi nāma bhaveyyuṃ, na attano sabhāvenāti te iddhipādā eva honti, na iddhīti evamidaṃ purimassa kāraṇabhāvena vuttanti veditabbaṃ. Atha vā tiṇṇaṃ iddhitā iddhipādatā ca vuttā, sesānañca iddhipādatāva, taṃ sabbaṃ sādhetuṃ ‘‘ime hi tayo…pe… na vinā’’ti āha. Tena yasmā ijjhanti, tasmā iddhi. Ijjhamānā ca yasmā sampayuttakehi saheva ijjhanti, na vinā, tasmā sampayuttakā iddhipādā, tadantogadhattā pana te tayo dhammā iddhipādāpi hontīti dasseti. Sampayuttakānampi pana khandhānaṃ iddhibhāvapariyāyo atthīti dassetuṃ ‘‘sampayuttakā panā’’tiādimāha. Catūsu khandhesu ekadesassa iddhitā, catunnampi ‘‘iddhiyā pādo iddhipādo’’ti iminā atthena iddhipādatā, punapi catunnaṃ khandhānaṃ ‘‘iddhi eva pādo iddhipādo’’ti iminā atthena iddhipādatā ca dassitā, na aññassāti katvā āha ‘‘na aññassakassaci adhivacana’’nti. Iminā ‘‘iddhi nāma anipphannā’’ti idaṃ vādaṃ paṭisedheti.
为了说明“获得”与“获得的前分”即是神足、神足道,这一说法并非前所未有,故而发问:“依何义为神足?依何义为足?”(答:)“获得”与“前分”乃是省略之语。方便正因为是方便,便成为自果的安立处,因此说“即依安立处之义为足”。已说“欲即是欲神足道……(中略)……观即是观神足道”,因此,并非与神足同时或异时的四蕴为神足道,而是作为最胜者的欲等,才是一切处的神足道。这便是诸注释师们的意趣。因为在经分别与论分别中,为了阐明以定为简别而显示的、作为方便的神足道,故说《后小品》。所谓“某些人”,据说是指后寺住长老们。
Paṭilābhapubbabhāgānaṃ paṭilābhasseva ca iddhiiddhipādatāvacanaṃ apubbanti katvā pucchati ‘‘kenaṭṭhena iddhi, kenaṭṭhena pādo’’ti. Paṭilābho pubbabhāgo cāti vacanaseso. Upāyo ca upāyabhāveneva attano phalassa patiṭṭhā hotīti āha ‘‘patiṭṭhānaṭṭheneva pādo’’ti. Chandoyeva…pe… vīmaṃsāva vīmaṃsiddhipādoti kathitaṃ, tasmā na cattāro khandhā iddhiyā samānakālikā nānākkhaṇikā vā iddhipādā, jeṭṭhakabhūtā pana chandādayo eva sabbattha iddhipādāti ayameva tesaṃ aṭṭhakathācariyānaṃ adhippāyo. Suttantabhājanīye hi abhidhammabhājanīye ca samādhivisesanavasena dassitānaṃ upāyabhūtānaṃ iddhipādānaṃ pākaṭakaraṇatthaṃ uttaracūḷabhājanīyaṃ vuttanti. Kecīti uttaravihāravāsitherā kira.
二、论分别注释
2. Abhidhammabhājanīyavaṇṇanā
444在论分别中,为了显示神足与神足道的意义,故说“策励、不散乱”,并将心与慧略说。所谓“已分别四千种理趣”,应就具足增上转的圆满理趣并不存在而加以审察。因为诸增上并无其他增上,然而在每一神足道的解说中,各得一增上转,故得十六个百理趣,即一千六百理趣。
444. Abhidhammabhājanīye ‘‘iddhipādoti tathābhūtassa phasso…pe… paggāho avikkhepo’’ti (vibha. 447) iddhiiddhipādatthadassanatthaṃ paggāhāvikkhepā vuttā, cittapaññā ca saṅkhipitvāti. Cattāri nayasahassāni vibhattānīti idaṃ sādhipativārānaṃ paripuṇṇānaṃ abhāvā vicāretabbaṃ. Na hi adhipatīnaṃ adhipatayo vijjanti, ekekasmiṃ pana iddhipādaniddese ekeko adhipativāro labbhatīti soḷasa soḷasa nayasatāni labbhanti.
三、问分注释
3. Pañhapucchakavaṇṇanā
难道不是四种增上在同一刹那皆可获得,但彼此不互为增上吗?因为已说“四种神足非道增上”。王子譬喻也阐明此义吗?不,正因为同一刹那中无有第二增上,又已说“非道增上”,故王子譬喻正是阐明“不作增上”之义,而非说明诸增上共存。如何得知?因为已被否定。《增上缘解说》的注释中说:“为何不像在《因缘解说》中说‘因对因相应诸法’那样,在此处不说‘增上对增上相应诸法’,而依‘欲增上对欲相应诸法’等方式说法?因为同一刹那中,诸增上并不共存。”若四种增上共存,就不应有“具足圣道者修习以观为增上的道”这样的简别,因为不存在不以观为增上的道。若欲等可互为增上,也不应有“除观外,与彼相应”等说欲等以观为增上的文句。同样,由“四种圣道或为道增上,或不可说道增上”(《法集论》1429)等文,诸增上的共存也已被否定。
Nanu ca cattāropi adhipatayo ekakkhaṇe labbhanti, aññamaññassa pana adhipatayo na bhavanti ‘‘cattāro iddhipādā na maggādhipatino’’ti vuttattā. Rājaputtopamāpi hi etamatthaṃ dīpetīti? Na, ekakkhaṇe dutiyassa adhipatino abhāvato eva, ‘‘na maggādhipatino’’ti vuttattā rājaputtopamā adhipatiṃ na karontīti imamevatthaṃ dīpeti, na adhipatīnaṃ sahabhāvaṃ. Taṃ kathaṃ jānitabbanti? Paṭikkhittattā. Adhipatipaccayaniddese hi aṭṭhakathāyaṃ (paṭṭhā. aṭṭha. 1.3) vuttā ‘‘kasmā pana yathā hetupaccayaniddese ‘hetū hetusampayuttakāna’nti vuttaṃ, evamidha ‘adhipatī adhipatisampayuttakāna’nti avatvā ‘chandādhipati chandasampayuttakāna’ntiādinā nayena desanā katāti? Ekakkhaṇe abhāvato’’ti. Sati ca catunnaṃ adhipatīnaṃ sahabhāve ‘‘ariyamaggasamaṅgissa vīmaṃsādhipateyyaṃ maggaṃ bhāventassā’’ti visesanaṃ na kattabbaṃ siyā avīmaṃsādhipatikassa maggassa abhāvā. Chandādīnaṃ aññamaññādhipatikaraṇabhāve ca ‘‘vīmaṃsaṃ ṭhapetvā taṃsampayutto’’tiādinā chandādīnaṃ vīmaṃsādhipatikattavacanaṃ na vattabbaṃ siyā. Tathā ‘‘cattāro ariyamaggā siyā maggādhipatino, siyā na vattabbā maggādhipatino’’ti (dha. sa. 1429) evamādīhipi adhipatīnaṃ sahabhāvo paṭikkhitto evāti.