16. 智分别随复注
16. Ñāṇavibhaṅgo
98 段
一法论母等处的注释
1. Ekakamātikādivaṇṇanā
751应当知道“处所”的含义:因为相应法具有依止缘的性质,所缘又是它们生起和停留的地方,所以叫处所。用“非因等”里的“等”字,把“无因”等所有单一类别的智事都收摄进来。“一非因”是说,由于非因性而成为一类;说“五识非因”,就是根据它们的非因性来说的。因为它们完全以无因性而成为同一类。“其他如无因等”也是如此。“与不虚妄的共性相合”,是指以这无因性等,与如实存在的共同性质相合。“智所缘”是指智的所缘,也就是前面所说的五识等。“事之阐明”,是指按照前面所说的差别,对五识等智事加以阐明、开显,这就是慧。
751. Sampayuttānaṃ nissayapaccayatāya, ārammaṇassa pavattiṭṭhānatāya okāsaṭṭho veditabbo. Nahetādīti ādi-saddena ‘‘ahetukā’’tiādikaṃ sabbaṃ ekavidhena ñāṇavatthuṃ saṅgaṇhāti. Ekaṃ nahetūti nahetutāya ekaṃ pañcaviññāṇaṃ nahetūti vuttā tesaṃ nahetutā. Ekantāhetubhāvena hi te ekappakārāvāti. Aññampīti ahetukādi. Avitathasāmaññayuttanti teneva ahetukatādinā yathābhūtena samānabhāvena yuttaṃ. Ñāṇārammaṇanti ñāṇassa ārammaṇaṃ yathāvuttapañcaviññāṇādi. Vatthuvibhāvanāti pañcaviññāṇādikassa ñāṇavatthussa yathāvuttavisesena vibhāvanā pakāsanā paññā.
“最后一对”指的是“能产生利益的慧、已产生利益的慧”这一对。论母就是《法集论》中所说的论母,所以说“不依论母”。
Osānadukassāti ‘‘atthajāpikā paññā, jāpitatthā paññā’’ti imassa dukassa. Dukamātikā dhammasaṅgaṇiyaṃ vuttadukamātikāti āha ‘‘dukamātikaṃ anissāyā’’ti.
“思所成慧”等,是不依靠三母题而说的,所以说“如此,依三母题相应者,在这里也应当看到”。虽然jāpa这个词可以用于言语的表达,也可以在心中生起,但也应当看到它有“产生”的意思,为了说明这一点,所以说“因为界声有多种含义”等等。善慧能产生称为异熟的义;唯作慧作为遍作等,能产生由自身所应产生的称为果的义,因此说“生义慧是趣向因的慧”。异熟慧和唯作慧依靠俱生等缘的力量,产生各自的异熟等义,所以说“已生义——已产生的义是此慧所有的,因此是已生义慧”。虽然俱生诸法具有缘的力量,但异熟慧和唯作慧并不像善慧那样,能无余地获得对异熟的因的称呼,所以说“似因慧”。以阐明的含义来说,慧即使对相应法也如同对所缘一样令其显了,所以说“成为果的开显者”。由此,它被以光、明、灯等同义词来阐明。
‘‘Cintāmayā paññā’’tiādikā tikamātikaṃ anissāya vuttāti āha ‘‘evaṃ tikānurūpehīti etthāpi daṭṭhabba’’nti. Yadipi jāpa-saddo byattavacane, mānase ca pavattati, jananatthepi pana daṭṭhabboti dassento āha ‘‘anekatthattā dhātusaddāna’’ntiādi. Kusalapaññā vipākasaṅkhātassa, kiriyapaññā parikammādibhūtā attanā nibbattetabbaphalasaṅkhātassa atthassa nibbattanato atthajāpikāti vuttāti āha ‘‘atthajāpikā kāraṇagatā paññā’’ti. Vipākapaññā, kiriyapaññā ca sahajātādipaccayavasena taṃtaṃvipākādiatthaṃ jāpeti janetīti āha ‘‘jāpito janito attho etissāti jāpitatthā’’ti. Satipi sahajātānaṃ paccayabhāve vipākakiriyapaññā na kusalā viya vipākānaṃ nippariyāyena kāraṇavohāraṃ labhatīti āha ‘‘kāraṇapaññāsadisī’’ti. Vibhāvanatthena paññā ārammaṇaṃ viya sampayuttepi pakāsetiyevāti vuttaṃ ‘‘phalappakāsanabhūtā’’ti. Yato sā ālokobhāsapajjotapariyāyehi vibhāvitā.
10. 十法论母的注释
10. Dasakamātikāvaṇṇanā
760760. “以生为缘而有老死”,这是智;“生不存在,老死就不存在”,这是智。对过去时也如此:“以生为缘而有老死”,这是智;“生不存在,老死就不存在”,这是智。对未来时也如此:“以生为缘而有老死”,这是智;“生不存在,老死就不存在”,这是智。此外,那属于他的法住智,也是关于尽法、衰灭法、离贪法、灭尽法的智。“以有为缘……乃至……以无明为缘而有行……乃至……灭尽法”(《相应部》2.34);这样一共得出七十七种智。“于老死有智,于老死集有智,于老死灭有智,于趣向老死灭之道有智;于生有智……乃至……于行有智……乃至……于道有智”(《相应部》2.33);这样一共得出四十四种智。闻所成智等诸智,以无障智为最终,就是《无碍解道》(《无碍解道·论母》1.1等)中所说的五十七种智。因此说“五十七……乃至……不在《相应部》中”。或者,这“在《相应部》中”,应与“七十七种智”相连,而不与“五十七”相连。此外还见于其他处,如《人施设论》等中。譬如由于没有正通达,邪智等就如埋在糠堆里的朽株,于所缘中动摇不定,不像如实觉知的智那样;所以说“由如实通达,自己也不动摇”。由于增上力的支持,将此安立于补特伽罗,而说“补特伽罗……乃至……作”。或者应当知道:于异类法中为不动摇之义,于同类法中为支持之义。
760. ‘‘Jātipaccayā jarāmaraṇanti ñāṇaṃ, asati jātiyā natthi jarāmaraṇanti ñāṇaṃ. Atītampi addhānaṃ jātipaccayā jarāmaraṇanti ñāṇaṃ, asati jātiyā natthi jarāmaraṇanti ñāṇaṃ. Anāgatampi addhānaṃ jātipaccayā jarāmaraṇanti ñāṇaṃ, asati jātiyā natthi jarāmaraṇanti ñāṇaṃ. Yampissa taṃ dhammaṭṭhitiñāṇaṃ, tampi khayadhammaṃ vayadhammaṃ virāgadhammaṃ nirodhadhammanti ñāṇaṃ. Bhavapaccayā…pe… avijjāpaccayā saṅkhārā…pe… nirodhadhamma’’nti (saṃ. ni. 2.34) evamāgatāni sattasattati ñāṇāni. ‘‘Jarāmaraṇe ñāṇaṃ, jarāmaraṇasamudaye ñāṇaṃ, jarāmaraṇanirodhe ñāṇaṃ, jarāmaraṇanirodhagāminiyā paṭipadāya ñāṇaṃ. Jātiyā ñāṇaṃ…pe… saṅkhāresu ñāṇaṃ…pe… paṭipadāya ñāṇa’’nti (saṃ. ni. 2.33) evamāgatāni catucattārīsaṃ ñāṇāni. Sutamayañāṇādīni anāvaraṇañāṇapariyosānāni paṭisambhidāmagge (paṭi. ma. mātikā 1.1 ādayo) āgatāni tesattati ñāṇāni. Tenāha ‘‘tesattati pana…pe… na saṃyuttake’’ti. ‘‘Saṃyuttake’’ti vā idaṃ ‘‘sattasattati ñāṇānī’’ti iminā sambandhitabbaṃ, na ‘‘tesattatī’’ti iminā. Aññattha nikkhepakaṇḍādīsu. Yathā sammāpaṭivedhābhāvato micchāñāṇādi thusarāsimhi nikhātakhāṇuko viya ārammaṇe cañcalaṃ hoti, na evaṃ hoti yathābhūtāvabodhakaṃ ñāṇanti āha ‘‘yāthāvapaṭivedhato sayañca akampiya’’nti. Adhibalakaraṇaṃ upatthambhananti taṃ puggale āropento āha ‘‘puggalañca…pe… karotī’’ti. Visabhāgadhammesu vā akampiyattho, sabhāgadhammesu upatthambhanattho veditabbo.
“朝向而前往”是对“走近”这个词的含义解释。这里所说的“走近”,其实就是指宣称自己拥有一切知。所以说“以宣称的方式”。或者在“走近八众”这里,也应当以宣称的方式与一切知结合起来理解。在八众之中,显示出与不动摇之智相应,这就是它们的关联。
Abhimukhaṃ gacchantīti ‘‘upagacchantī’’ti padassa atthavacanaṃ. Upagamanañcettha sabbaññutāya paṭijānanamevāti vuttaṃ ‘‘paṭijānanavasenā’’ti. Aṭṭha vā parisā upasaṅkamantīti etthāpi paṭijānanavasena sabbaññutanti yojetabbaṃ. Aṭṭhasu parisāsu dassitaakampiyañāṇayuttoti sambandho.
“果成就的转起”是指:由适合的住处、自己的正确愿求等成就所推动的转起,而这些成就是善士亲近等因成就所生的果。用“等”字把经里剩下的内容也收进来了。其中,有善士亲近等。那么,在作用相同的情况下,为什么不像通达智那样,说教说智也是直到阿拉汉道才生起呢?针对这个责难,说了“由通达究竟故”等。“由通达究竟故”是指通达的终结。以那个,也就是以作为通达终结的阿拉汉道智。因为证得它,世尊才成就了圆满的一切知者功德,具足无碍辩才,能以无与伦比的佛之威仪说法。“虽已获得”这一句,是说明教说智无论如何都不可能跟通达者的通达相应,并以此显示:仅凭通达,在这里就已经成就了义利。因此说“教说智”等。
Phalasampattipavattīti sappurisūpanissayādīnaṃ kāraṇasampattīnaṃ phalabhūtāya patirūpadesavāsaattasammāpaṇidhiādisampattiyā pavattanaṃ. Ādi-saddena suttasesā saṅgahitā. Tattha sappurisūpanissayādike. Kasmā panettha samāne atthakicce paṭivedhañāṇassa viya desanāñāṇassāpi yāva arahattamaggā uppajjamānatā na vuttāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘paṭivedhaniṭṭhattā’’tiādi . Paṭivedhaniṭṭhattāti paṭivedhassa pariyosānattā. Tenāti paṭivedhapariyosānabhūtena arahattamaggañāṇena. Tadadhigamena hi sampattasakalasabbaññuguṇo bhagavā anantapaṭibhāno anupamāya buddhalīḷāya dhammaṃ desetuṃ samattho ahosi. ‘‘Paṭiladdhassāpī’’ti iminā sabbathā labhāpakassa paṭivedhānurūpatā desanāñāṇassa asakkuṇeyyāti dīpeti, tena ca paṭivedhanamattenettha atthasiddhīti dasseti. Tenāha ‘‘desanāñāṇassā’’tiādi.
属于退分法的法,就是造成退分的原因。属于欲俱想等的法,是指以欲乐对象为所缘的想、作意等。由先前所作的行等,是指像“等月亮或太阳走到某个位置时,我就出定”这样,在入定之前就已经生起的心行、准备工作等。
Hānabhāgiyadhammanti vā hānabhāgiyabhāvassa kāraṇaṃ. Kāmasahagatasaññādidhammanti kāmaguṇārammaṇaṃ saññāmanasikārādiṃ. Pubbeva katābhisaṅkhārādinti ‘‘cande vā sūriye vā ettakaṃ gate vuṭṭhahissāmī’’tiādinā samāpajjanato pubbe pavattacittābhisaṅkhāraparikammādiṃ.
“以把握彼之无有”是指把握烦恼障的不存在。“住立”是指存在的状态。“与彼相反”是指“没有布施”等邪见。“处所之无”是指不转起,或者不存在。“上面”是指在关于这些力的次第解说中,紧接其上的部分。“显示异熟障不存在等”中,“等”这个字包含了显示业障不存在。“其余”是指显示证得没有立足处。“与它们俱在的界”是指与贪等俱在的自性。而它们的差别,应当通过由缘的差别所成立的状态等差别来了知。“行因”是指作为贪等行状的因的诸法。
Tadabhāvaggahaṇenāti kilesāvaraṇābhāvaggahaṇena. Ṭhitinti atthibhāvaṃ. Tabbiparītāyāti ‘‘natthi dinna’’ntiādikāya micchādiṭṭhiyā. Ṭhānābhāvanti appavattiṃ, natthibhāvaṃ vā. Uparīti imissā balānaṃ anukkamakathāya upari anantarameva. Vipākāvaraṇābhāvadassanādikassāti ādi-saddena kammāvaraṇābhāvadassanaṃ saṅgaṇhāti. Itaranti adhigamassa aṭṭhānadassanaṃ. Taṃsahitānaṃ dhātūnanti rāgādisahitānaṃ sabhāvānaṃ. Vemattatā ca tesaṃ paccayavisesasiddhena avatthādivisesena veditabbā. Cariyāhetūnanti rāgādicariyākāraṇabhūtānaṃ dhammānaṃ.
单一解说部分的注释
1. Ekakaniddesavaṇṇanā
761这个“差别”是说:两种理趣虽然都在说明它们是无因等,但其中一种遮止有因等,另一种则不归入别的聚,这就是它们的不同之处。“由一生”是指由执取和舍弃所限定的一个存在。“包含于其中”是指包含于趣之中。“在处处”是指在各个趣、死和存在之中。
761.Ayaṃ visesoti samānepi nayadvayassa tesaṃ ahetubhāvādidīpane ekassa hetubhāvādipaṭisedhatā, itarassa rāsantarāsaṅgahoti idaṃ nānākaraṇaṃ. Ekāya jātiyāti ādānanikkhepaparicchinnassa ekassa bhavassa. Tadantogadhatāyāti gatiantogadhatāya. Tattha tatthāti taṃtaṃgaticutibhavesu.
762“如是”是指以其他门为所缘。所谓“如乳等……有差别”,意思是:就像乳变成酪、酪变成酪浆那样有差别,但五识并不是这样,不会从无因等状态变成另一种自性,这就是这里的含义。
762.Tathāti aññadvārārammaṇatāya. Khīrādīnaṃ…pe… vilakkhaṇatāti yathā khīrassa dadhibhāvena, dadhino takkabhāvena vilakkhaṇatāpatti, na evaṃ pañcaviññāṇānaṃ nahetubhāvādito aññassa sabhāvāpatti atthīti attho.
763“大”也可以指“多”。因为这里的“大”这个词是表示数量众多,就像在“大众”等说法里那样,它指的是色聚。否则,对自性法来说,哪有什么“大”或“细”可言呢?由于是就眼识而说的,所以他说“在眼净色,是我的所依处”。“自在处”就是自在生起之处。正因如此,它在别处修习后,就安住而使其显现;其他识也按照它给出的方式在那里生起,甚至天眼智也是如此,因此盲人不能成就它。
763.Mahattepīti puthuttepi. Bahubhāvavācako hi ayaṃ mahā-saddo ‘‘mahājano’’tiādīsu viya rūpasaṅghāṭassa adhippetattā. Aññathā sabhāvadhammassa kā mahantatā, sukhumatā vā. Cakkhuviññāṇassa vacanaṃ katvā vuttattā āha ‘‘cakkhupasāde mama vatthumhī’’ti. Issariyaṭṭhānanti issariyapavattanaṭṭhānaṃ. Tathā hi naṃ aññattha bhāvitaṃ vibhāventameva tiṭṭhati, aññaviññāṇāni ca tena dinnanayāneva tattha pavattanti, api dibbacakkhuñāṇaṃ, yato taṃ andhassa na nipphajjati.
764对于已经确定下来的法,也是指彼此不混杂的。次第的规律,就是确定的、按顺序相续的性质。所谓“以此”,是通过“不混杂”这个说法来表达的。
764.Vavatthitānampīti aññamaññaṃ asaṃkiṇṇānampi. Paṭipāṭiniyamo niyatānupubbikatā. Tenāti ‘‘abbokiṇṇā’’ti vacanena.
766转向的状态就是转向的作用。
766.Āvaṭṭanabhāvo āvajjanakiccatā.
所谓“它们”,指的是色等诸法。因为这些色等诸法与五种识相会合——它们应当被撞击、应当被执取为所缘、应当被了知,这就是这句话的意思。因此说“通过作所缘而应当被了知”。这里的关联是:善、不善的思,以及与此思相应的、如上所说的“意为主导……或是不善”等诸法,是应当被了知者;而对它们加以了知,二者便构成关联。这里用的是业处意义上的属格。所谓“与俱生前导法”,是指以见等俱生的触等为先导,以转向等为先导。所谓“其他作用”,是指不同于见等作用的领受等其他作用。
Tesanti rūpādīnaṃ. Etesañhi rūpādīnaṃ pañcahi viññāṇehi samāgamo. Abhinipatitabbāni ālambitabbāni, vijānitabbānīti attho. Tenāha ‘‘ārammaṇakaraṇena paṭivijānitabbānī’’ti. Kusalākusalacetanāya, taṃsampayuttānañca yathāvuttānaṃ ‘‘manopubbaṅgamā…pe… akusalaṃ vā’’ti (vibha. aṭṭha. 766) evaṃ vuttānaṃ paṭivijānitabbānaṃ paṭivijānananti sambandho. Kammatthe hi etaṃ sāmivacanaṃ. Sahajapubbaṅgamadhammenāti dassanādīhi sahajātaphassādinā pubbaṅgamena āvajjanādinā. Kiccantaranti dassanādikiccato aññaṃ sampaṭicchanādikiccaṃ.
以非异熟的状态为因,或者与它一起。所谓“其他”,是指色性等。所谓“令说的作者”,是指以令表识生起的方式而转起的善、不善心生起的诸法。它们正是不动摇身表、语表而转起,与那些相似。所谓“前导的了知”,是以前导的方式了知,即以意门速行的前行方式执取。所谓“在那里”,是指在五门中。说了“未被遮止”之后,为了显示这个不遮止是由能力所得的,所以说“不是身业……因为已被允许”。应当知道,“如是”是为了归结:就像安立身业、语业一样,善等法的受持也不存在。如果从有者不死,那么怎么在五门中说死呢?所以说“不是五门……因为是意门”。这属于那段圣典。所谓“仅达境”,只是达境,只是成为所缘缘。所谓“其他”,是指“色是青”等法的差别,因此说“法自性”。而且不执取“色”,即使同样是色所缘,也不执取“这名为色”。正如有一类人说:“具眼识者了知青,而不是了知青。”色青等行相是色所缘、执色等行相的施设。这确实是彼生施设,就像无常等一样。它更殊胜,因为有寻有伺。所谓“从此其他”,是指从声所缘之外的其他,即名施设所缘;否则,俱生的遮止就不可能,这是其意图。
Avipākabhāvena kāraṇena, tena vā saddhiṃ. Aññanti rūpabhāvādiṃ. Bhāsanakaraṇakarāti viññattisamuṭṭhāpanavasena pavattakusalākusalacittuppādadhammā. Te eva kāyaṅgavācaṅgaṃ acopetvā pavattā taṃsadisā. Pubbaṅgamapaṭivijānananti pubbaṅgamabhāvena vijānanaṃ manodvārikajavanānaṃ purecarabhāvena gahaṇaṃ. Tatthāti pañcadvāre. ‘‘Na paṭisiddha’’nti vatvā svāyamappaṭisedho sāmatthiyaladdhoti dassetuṃ ‘‘na kāyakammaṃ…pe… anuññātattā’’ti vuttaṃ. ‘‘Tathā’’ti idaṃ yathā kāyavacīkammapaṭṭhapanaṃ, evaṃ kusalādidhammasamādānampi natthīti upasaṃharaṇatthaṃ veditabbaṃ. Yadi na bhavato cavati, kathaṃ pañcadvāre cuti vuttāti āha ‘‘na pañcadvārika…pe… ataṃdvārikattā’’ti. Tassā pāḷiyā. Āpāthamattanti āpāthagamanamattaṃ ārammaṇapaccayabhāvamattaṃ. Aññanti ‘‘rūpaṃ nīla’’nti evamādidhammavisesaṃ. Tenāha ‘‘dhammasabhāva’’nti. Rūpanti ca na gaṇhātīti rūpārammaṇampi samānaṃ ‘‘rūpaṃ nāmeta’’nti na gaṇhāti. Tathā cāhu eke ‘‘cakkhuviññāṇasamaṅgī nīlaṃ vijānāti, no tu nīla’’nti. Rūpanīlādiākāro rūpārammaṇarūpādānākārapaññatti. Tajjāpaññatti hesā yathā aniccatādi. Sātisayaṃ savitakkasavicārattā. Tato aññanti saddārammaṇato aññaṃ nāmapaññattiārammaṇaṃ, aññathā sahuppattipaṭisedho na sambhaveyyāti adhippāyo.
所谓“在意识之门中”,并不是只在五门中、在第二次空转的时候,在意识之门中也有。转向应当理解为两三次……因为一个心识刹那的转向,是不可能这样生起的。
Manodvārepīti na pañcadvāreyeva dutiye moghavāre, atha kho manodvārepi. Āvajjanaṃ dvattikkhattuṃ…pe… daṭṭhabbaṃ ekacittakkhaṇikassa āvajjanassa uppattiyaṃ tathā asambhavato.
对于那个,也就是如实阐明事物本身的慧。
Tassāti yāthāvakavatthuvibhāvanāya paññāya.
二法解说的注释
2. Dukaniddesavaṇṇanā
767关于“诸所依”,是指诸句义。所谓“除了自性之外而执取”,是为了显示“义”这个词在那里生起的方式,借此显示“义”这个词的自性义。随着所依的不同,词性也会发生变化。因为语言学家们说:“词性和词数要随所表达的内容而定。”
767.Adhikaraṇesūti padatthesu. Aññatra sabhāvaṃ gahetvāti atthasaddassa tattha pavattanākāradassanaṃ, tena atthasaddassa sabhāvatthataṃ dasseti. Adhikaraṇavasena liṅgaparivattiṃ gacchati. ‘‘Abhidheyyānurūpaṃ liṅgavacanānī’’ti hi saddavidū vadanti.
三法解说的注释
3. Tikaniddesavaṇṇanā
768“已成熟”是指已经成就。“已安立”这里,并不像乳等那样含有过去时的意思,所以说“只是对境的区分而已”。至于“业、技艺”,那是借因果转用的方式把慧说成业和技艺,所以说“或者只是慧……应当了知”。
768.Paripācitesūti sādhitesu. ‘‘Vihitesū’’ti ettha duddhādīsu viya bhūtakālatā nādhippetāti āha ‘‘visayavisesanamattamevā’’ti. ‘‘Kammaṃ, sippa’’nti paññā kāraṇūpacārena vuttāti āha ‘‘paññā eva vā…pe… veditabbā’’ti.
善业是自己的,因为它纯粹带来利益和安乐。与它相反的另一类业则是不善业,不是自己的。由于随顺于对真理的证悟,所以叫随顺真理,因此说“以彼证悟之缘性”。或者,由于随顺道谛而成为随顺真理;同样,也由于随顺胜义谛。所以注释书里说“道谛的”等等。因为要显示慧的作用,所以在慧的领域中说及慧。“在瑜伽所安立之处”等,是解说“地”的;“业是自己的、随顺真理”,是解说“自性”的;“色是无常”等,是解说“种类”的——这些就是如前所说的……各种解说。应当与忍等词搭配,如“在瑜伽所安立的业处有忍,在‘业是自己的’有忍,在‘色是无常’有忍”等等。观察就是现前作证。诸法堪忍于观察,所以说慧有能力观察它们。
Kusalaṃkammaṃ sakaṃ ekantaṃ hitasukhāvahattā. Tappaṭipakkhattā itaraṃ akusalaṃ kammaṃ nosakaṃ. Saccapaṭivedhānulomanaṃ saccānulomanaṃ vuttanti āha ‘‘tappaṭivedhapaccayabhāvenā’’ti. Maggasaccassa anulomanato vā saccānulomikatā, tathā paramatthasaccassa anulomanato. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘maggasaccassā’’tiādi. Paññā vuttā paññāvisaye paññākiccassa dassitattā. ‘‘Yogavihitesū’’tiādinā vuttabhūminiddeso, ‘‘kammassakataṃ saccānulomika’’nti vuttasarūpaniddeso, ‘‘rūpaṃ anicca’’ntiādinā vuttappakāraniddeso ca yathāvuttā…pe… niddesā. ‘‘Yogavihitesu kammāyatanesu khantiṃ, kammassakataṃ khantiṃ, ‘rūpaṃ anicca’nti khanti’’ntiādinā khantiādipadehi yojetabbā. Olokanaṃ paccakkhakaraṇaṃ. Dhammā olokanaṃ khamantīti paññāya tadolokanasamatthatamāha.
769“释放”就是舍断。对于开始造作的行为,决意就是具足,所依就是建立,所以说“释放……适合说”等等。
769.Muñcatīti pajahati. Ārabbha-kiriyāya adhiṭṭhānaṃ samaṅgibhāvo, adhikaraṇaṃ paṭṭhapananti āha ‘‘muñca…pe… vattuṃ yutta’’nti.
770五戒和十戒属于业轮的一部分,针对它们而说:它们在法住立中的含摄。即使有听闻——比如“诸比丘,在此,圣弟子远离杀生”等——即使是从如来处听闻的。对比丘等人所说的那个,就像增上戒的施设一样,并非唯佛不共。
770. Pañcasīladasasīlāni kammavaṭṭekadesabhūtāni sandhāya tesaṃ dhammaṭṭhitiyaṃ samavarodho vutto. Satipi savaneti ‘‘idha, bhikkhave, ariyasāvako pāṇātipātā paṭivirato’’tiādinā (a. ni. 8.39; katā. 480) tathāgatato savane satipi. Bhikkhuādīnampi taṃ vuttaṃ adhisīlapaññāpanaṃ viya na buddhāveṇikanti.
在“由增上慧所产生”中,除了增上慧之外,指的是其余的道法与果法。在“那些所依之处”中,指的是那增上慧的所依处,也就是观法。
Adhipaññānibbattesūti ṭhapetvā adhipaññaṃ tadaññesu maggaphaladhammesu. Tadadhiṭṭhānesūti tassā adhipaññāya adhiṭṭhānesu vipassanādhammesu.
771堕入恶趣的产生,就是没有增长的产生。就在那个地方:就是在那一刹那。
771.Apāyuppādanaṃ avaḍḍhinibbattanaṃ. Tasmiṃyeva ṭhāneti tasmiṃyeva khaṇe.
四义释的注释
4. Catukkaniddesavaṇṇanā
793“害怕”就是恐惧、心里惊慌,所以对于“不害怕”这个词,这里解释为“不希求、不恐惧”的意思。
793. Paritassanaṃ parittāso, cittutrāso cāti ‘‘na paritassatī’’ti padassa ‘‘na pattheti na uttasatī’’ti atthamāha.
796在圣谛的语境中,“法”这个词的用法就像“现见法”等说法里那样。圣道以及它的果就是“法”,因为它能让按照教导修行的人不堕入恶趣,并使他们得以保持。这里说的“慧”,是指以那圣道和圣果为依托的慧,所以说“与彼俱行”。“把未知的引导得像已知一样,使人知道”,这就是推理,也就是比度;它的引导和运作。为了排除“那是另外单独生起一个智”的疑问,所以说“不是别的……有差别”。因为依据自己的证悟,去类推他人在三个时期所证得的道等的运作方式,这就是引导的运作。正是针对这种推理的方式,才说“只是智的运作差别”。而引导运作的理由,在于它在诸谛中是现量运行的。用“如是”这个词,把这样的含义总摄起来:正如从道智之外,其他也可以说“以此法”;同样,以另一种方式说“以此法、以此智”,在这里也是合理的。因此,通过那智而了知,通过相应而引导运作。以智为对境,就是以证悟智的对境;以所了知、所证悟的四谛法,或者以与智相应而了知、了知之后而安立的道果法。
796.Ariyasaccesudhammasaddo ‘‘diṭṭhadhammo’’tiādīsu viya. Ariyamaggo, tassa ca phalaṃ dhammo yathānusiṭṭhaṃ paṭipanne apāyesu apatamāne dhāretīti. Tattha paññāti tasmiṃ ariyamaggaphale nissayabhūte paññā. Tenāha ‘‘taṃsahagatā’’ti. Aviditaṃ viditaṃ viya neti ñāpetīti nayo, anumānaṃ, tassa nayanaṃ pavattanaṃ, taṃ pana visuṃyevekaṃ ñāṇuppādananti āsaṅkāya nivattanatthamāha ‘‘na añña…pe… viseso’’ti. Attano hi adhigamānusārena parādhigatānaṃ kālattaye maggādīnaṃ pavattiākārānumānaṃ nayanayanaṃ. Anuminanākārameva hissa sandhāya vuttaṃ ‘‘ñāṇasseva pavattiviseso’’ti. Kāraṇañca nayanayanassa saccesu paccakkhapavattanato. ‘‘Tathā’’ti iminā yathā maggañāṇato aññāpi ‘‘iminā dhammenā’’ti vattuṃ yuttaṃ, tathā pakārantarenapi ‘‘iminā dhammena ñāṇenā’’ti ettha attho yujjatīti imamatthaṃ upasaṃharati. Tenāti tasmā ñāṇena ñātato sampayogehi nayanayanato. Ñāṇavisayabhāvenāti paṭivedhañāṇassa visayabhāvena. Ñātena paṭividdhena catusaccadhammena, ñāṇasampayogena vā ñātena jānitvā ṭhitena maggaphaladhammena.
“以一切方式的一切”,就是以所有方式的一切,义为无余。因为属于三时、属于三地诸行的一切都被遍知。“由引导故”,就是由把握理趣故。或者,“因”这个词是表示随顺意义的词,就像在“说因”等用法中那样。
Sabbena sabbanti sabbappakārena sabbaṃ, anavasesanti attho. Addhattayapariyāpannañhi sabbaṃ tebhūmakasaṅkhāragataṃ sammasīyati. Nayanatoti nayaggāhato. Anurūpatthavācako vā kāraṇasaddo ‘‘kāraṇaṃ vadatī’’tiādīsu viya.
随顺智也是因为彻底通达而运作,所以它是对境的觉知有差别,因此说“于法智……不存在”。这是就它仅仅照亮境、只是了知这一共同性来说的——也就是说,即使没有现证而执取,也只是凭被称为显了境的觉知这一共同性。在被称为“智”的那些法当中,也就是在已经获得“智”这个名称的那些法当中。由于共许,它不像法智等那样直接缘取境,而是通过施设的方式运作。其余的就是指共许智。它与其余三种智不同类,也就是与法智等三种智相异。
Anvayañāṇassapi pariyogāhetvā pavattanato saviseso visayāvabodhoti vuttaṃ ‘‘dhamme ñāṇa…pe… abhāvā’’ti. Visayobhāsanamattajānanasāmaññenāti asatipi abhisamecca gahaṇe visayavibhāvanasaṅkhātaavabodhasāmaññamattena. ‘‘Ñāṇa’’nti sammatesūti ‘‘ñāṇa’’nti voharitesu laddhañāṇavohāresu. Sammutivasenāti dhammañāṇādi viya samukhena visaye appavattitvā paññattimukhena pavattaṃ. Avasesanti sammutiñāṇamevāha. Itarañāṇattayavisabhāganti dhammañāṇādiñāṇattayavidhuraṃ.
797对于被称为欲有的法。
797.Kāmabhavadhammeti kāmabhavasaṅkhāte dhamme.
798“彼”指的是初禅的智慧。“离贪修习状态者”指的是被称为“成为离贪者”的那种人。“彼”指的是第六通。因为道智从作用上也证悟道谛;其他的,则是下位道的智慧。由于是彼的依止——也就是由于是那第六通的依止,或者由于是那证悟的依止——所以称为证悟。“随宜”是指对见漏等随宜。在漏尽中,是以因来转称,所以说是漏尽的同义词;由于产生彼,也就是由于产生被称为漏尽的果。而这是依据经中所说“漏尽智是第六通”而说的。
798.Sāti paṭhamajjhānapaññā. Vītarāgabhāvanāvatthassāti ‘‘vītarāgo hotī’’ti evaṃ vuttassa. Tanti chaṭṭhābhiññaṃ. Maggañāṇañhi kiccato maggasaccampi paṭivijjhati. Itarāti heṭṭhimamaggapaññā. Tadupanissayattāti tassā chaṭṭhābhiññāya, tassa vā paṭivijjhanassa upanissayattā paṭivijjhati nāma. Yathānurūpanti diṭṭhāsavādīnaṃ yathānurūpaṃ. Āsavakkhayeti āsavakkhayapariyāye kāraṇūpacārena. Taṃnibbattanatoti tassa āsavakkhayasaṅkhātassa phalassa nibbattanato. Idañca ‘‘āsavānaṃ khaye ñāṇaṃ chaṭṭhābhiññā’’ti sutte āgatattā vuttaṃ.
801或者,用殊胜的智慧把它彰显出来,就是通过证得而让它清楚明白地显现。
801.Abhivisiṭṭhena vā ñāṇena pākaṭaṃ karontassāti adhigamavasena pakāsaṃ vibhūtaṃ karontassa.
802缺少五种自在,还没有达到自在的状态,只是刚刚获得而已。与行道所缘一同生起的慧,就是与行道所缘相关联的慧,所以说“以慧的行道所缘来指示”。
802.Vasitāpañcakarahitaṃ vasibhāvaṃ apāpitaṃ paṭiladdhamattaṃ. Paṭipadārammaṇasahagatā paññā paṭipadārammaṇasambandhinīti āha ‘‘paññāya paṭipadārammaṇuddesenā’’ti.
五法解说的注释
5. Pañcakaniddesavaṇṇanā
804经文用“在两种禅那中,慧与喜遍满相伴”等说法来分别说明这个慧。遍流、遍涌、遍满,也像遍满那样,是喜遍满以及与之俱生的乐的殊胜作用,所以说“遍流……应当知道”。所谓“等方式”,就是依照经中“遍流”等说法的方式。这里的遍满,应当理解为由喜与乐所生起的殊胜色法遍布全身。所缘,是指以喜遍满和乐遍满为名所说的三禅、二禅的所缘。那些就是喜遍满和乐遍满。
804.Tameva paññaṃ ‘‘dvīsu jhānesu paññā pītipharaṇenā’’tiādinā vibhajati. Abhisandanaparisandanaparipūraṇānipi parippharaṇaṃ viya pharaṇāpītiyā, taṃsahagatasukhassa ca kiccavisesabhūtāni adhippetānīti āha ‘‘abhisandetīti…pe… veditabba’’nti. Ādinā nayenāti ‘‘abhisandetī’’tiādinā (dī. ni. 1.226; ma. ni. 1.427) sutte āgatanayena. Pharaṇañcettha pītisukhasamuṭṭhitapaṇītarūpehi kāyassa abhibyāpanaṃ daṭṭhabbaṃ. Ārammaṇeti pītipharaṇatāsukhapharaṇatāsīsena vuttānaṃ tikadukajhānānaṃ ārammaṇe. Tāti pītipharaṇatāsukhapharaṇatā.
“以定为门”是指把定当作门、当作首要,也就是以定为头首的意思;或者是以定为最上的开示与解说。其他烦恼,指邪见、慢等。“无需加行”是指不像禅那、解脱等那样需要生起预备加行。以果等至为目的的审视修行与转向相似。由于已安立,即已转起。由于念的殷重修习,即念的屡屡生起。以能限断的念而显示为时间的念——这是句子的连接。
Samādhimukhenāti samādhiṃ mukhaṃ pamukhaṃ katvā, samādhisīsenāti attho, samādhipamukhena vā uddesaniddesena. Aññe kilesā diṭṭhimānādayo . Appayogenāti jhānavimokkhādīnaṃ viya uppādanīyaparikammapayogena vinā. Āvajjanāsadiso hi phalasamāpattiattho sammasanacāro. Ṭhapitattāti pavattitattā. Satibahulatāyāti satiyā abhiṇhuppattiyā. Paricchindanasatiyā kālassa satoti dassetīti yojanā.
6. 分:六法解说的注释
6. Chakkaniddesavaṇṇanā
805“清净性”就是清净的状态。说“因为是天眼智的一部分”,是因为这个智是天眼智的附属智,所以才这样说。就像巴利经典里,先从“为了让心了知众生的死与生,引导心、令心倾注”开始,接着又说“他以清净的天眼……”等等。天眼能看见隐蔽的、极远的等种种对象,而另一种眼虽然也能看见色境,但天眼智的最高顶点在于能看见众生正在死亡和正在投生,所以说“以到达顶点者”等等。
805.Visuddhibhāvanti visuddhiyā sabbhāvaṃ. ‘‘Dibbacakkhuñāṇekadesattā’’ti idaṃ tassa paribhaṇḍañāṇattā vuttaṃ. Tathā hi pāḷiyaṃ ‘‘sattānaṃ cutūpapātañāṇāya cittaṃ abhinīharati abhininnāmetī’’ti (dī. ni. 1.247) ārabhitvā ‘‘so dibbena cakkhunā visuddhenā’’tiādi (dī. ni. 1.246) vuttaṃ. Dibbassa tirohitavippakaṭṭhādibhedassa, itarassa ca rūpāyatanassa dassanasamatthassāpi dibbacakkhuñāṇassa sikhāpatti cavamānopapajjamānasattadassananti āha ‘‘muddhappattena cā’’tiādi.
七法解说的注释
7. Sattakaniddesavaṇṇanā
806六种观察智,指的是按照“由生为缘而有老死”这样的智等所说的、以观察缘起诸支的方式生起的智。总括而取,就是合在一起取,以观所缘的共同性而取为同一。以略说而说,就是像前面以六种方式所说的那样显示的法住智,如此略说而说。以“灭法”等的方式来看见,这是文句的连接关系。生起的智,指依“由生为缘而有老死”等而生起的智,或者关于轮转、轮回生起中的智。以智为所缘的观,就是智观。而这里所说的“观”,是指由“由生为缘而有老死”等分别显示缘与缘所生法而见的法住智。了知那法是灭法性等,就是逆观。因此说“只是观与逆观之见”。
806.Chabbidhampi paccavekkhaṇañāṇanti ‘‘jātipaccayā jarāmaraṇanti ñāṇa’’ntiādinā (vibha. 806) vuttaṃ paṭiccasamuppādaṅgānaṃ paccavekkhaṇavasena pavattañāṇaṃ. Saha gahetvāti ekajjhaṃ gahetvā vipassanārammaṇabhāvasāmaññena ekattena gahetvā. Saṅkhipitvā vuttenāti pubbe chadhā vuttaṃ viya dassitaṃ dhammaṭṭhitiñāṇanti evaṃ saṅkhipitvā vuttena. ‘‘Khayadhamma’’ntiādinā pakārena dassananti sambandho. Pavattañāṇassāti ‘‘jātipaccayā jarāmaraṇa’’ntiādinā pavattassa ñāṇassa, pavatte vā saṃsāravaṭṭe ñāṇassa. Ñāṇārammaṇā vipassanā ñāṇavipassanā. Vipassanāti ca ‘‘jātipaccayā jarāmaraṇa’’ntiādinā paccayapaccayuppannadhamme vibhāgena dassanato dhammaṭṭhitiñāṇaṃ idhādhippetaṃ. Tassa khayadhammatādijānanaṃ paṭivipassanā. Tenāha ‘‘vipassanāpaṭivipassanādassanamatta’’nti.
这里先按注释的意图说明了经文里的含义,现在要按自己的意图来说明,所以说了“但在巴利文中”等话。“于一切处”,是指在三时中,依据缘的差别来确定缘所生法的差别。“以智之语”,是指通过“生缘老死”等说法来把握智。“诸支”,是指七十七支。“以iti一词”,是指“灭法”等地方所说的iti一词。“已显示”,是指已经阐明了智生起的方式。由此说明,最终所说的智与法住智是不同的。所以说“观智是第七智”。为了说明这个意思在这里是合理的,说了“因为不……”等话。其中,“‘那也是智’——这样的连接不能成立”,意思是:这样的连接不合理,因为不能显示支的差别。因此说“彼智……非所意”。因为并不是个别分别说的内容,仅凭合在一起说就能成为别的意思。“以‘灭法……’等”,是通过累积指出前面那种主张中的过失。
Evamettha aṭṭhakathādhippāyavasena pāḷiyā atthaṃ dassetvā idāni attano adhippāyavasena dassetuṃ ‘‘pāḷiyaṃ panā’’tiādimāha. Sabbatthāti addhattaye paccayavisesena paccayuppannavisesaniddhāraṇe. Ñāṇavacanenāti ‘‘jātipaccayā jarāmaraṇa’’ntiādinā ñāṇassa gahaṇena. Aṅgānanti sattasattatiyā aṅgānaṃ. Itisaddenāti ‘‘nirodhadhamma’’nti ettha vuttaitisaddena. Pakāsetvāti ñāṇassa pavattiākāraṃ jotetvā. Tena dhammaṭṭhitiñāṇato aññaṃyeva pariyosāne vuttaṃ ñāṇanti dasseti. Tenāha ‘‘vipassanāñāṇaṃ sattamaṃ ñāṇa’’nti. Ayameva cettha attho yuttoti dassento ‘‘na hī’’tiādimāha. Tattha ‘‘tampi ñāṇanti sambandho na hotī’’ti evaṃ sambandho na yutto aṅgantarabhāvassa avibhāvanatoti attho. Tena vuttaṃ ‘‘taṃñāṇa…pe… anadhippetattā’’ti. Na hi visuṃ visuṃ vuttameva ekajjhaṃ vacanamattena atthantaraṃ hotīti. ‘‘Khayadhammaṃ…pe… cā’’ti iminā purimasmiṃ pakkhe upacayena dosamāha.
8. 八法解说的注释
8. Aṭṭhakaniddesavaṇṇanā
808所谓“敌对法”,就是盖障等敌对法。所谓“苦”,是指还没有进入等至时生起的苦。
808.Paccanīkadhammeti nīvaraṇādipaccanīkadhamme. Dukkhanti samāpajjane asati uppajjanakadukkhaṃ.
10. 十法解说
10. Dasakaniddeso
第一力解说注释
Paṭhamabalaniddesavaṇṇanā
809“非处”就是“处”加上表示不可得的“a”,所以注释说“不存在的处就是非处”。或者“a”表示无有,而不是其他对立之类的意思,所以说“无有处的状态就是非处”。那么这两个意思有什么区别呢?第一个说的是依因缘不可得,第二个说的是完全不存在,这就是它们的区别。对于以乐想执取渴爱、取等,邪见颠倒是其因,这邪见颠倒力量特别强,能让心在并非乐的地方也强烈地转起,所以说“邪见颠倒……是所意趣的”。为什么特别说“依我见”呢?难道圣弟子不是一切见都没有了吗?确实没有,但为了显示一切见都以我见为依靠,所以说“依我见,指的是首要的见”。随顺分别的事物,就是随顺分别,以“非法为法”等方式而转起。
809. Na ṭhānanti aṭṭhānaṃ, anupalabbhanattho ayamakāroti āha ‘‘avijjamānaṃ ṭhānaṃ aṭṭhāna’’nti. Abhāvattho vā, na aññapaṭipakkhādiatthoti āha ‘‘natthi ṭhānanti vā aṭṭhāna’’nti. Ko panetassa atthadvayassa visesoti? Paṭhamo hetupaccayehi anupalabbhamānataṃ vadati, dutiyo sabbena sabbaṃ abhāvanti ayametesaṃ viseso. Taṇhupādānādīnampi sukhato upagamanassa hetubhāve diṭṭhivipallāsassa so sātisayo asukhepi daḷhaṃ pavattāpanatoti āha ‘‘diṭṭhivipallāsova…pe… adhippeta’’nti. ‘‘Attadiṭṭhivasenā’’ti kasmā visesetvā vuttaṃ, nanu ariyasāvakassa sabbāpi diṭṭhiyo natthīti? Saccaṃ natthi, attadiṭṭhisannissayā pana sabbadiṭṭhiyoti dassetuṃ ‘‘attadiṭṭhivasenāti padhānadiṭṭhimāhā’’ti vuttaṃ. Bhedānurūpassa vatthuno. Bhedānurūpena ‘‘adhamme dhammo’’tiādinayappavattena.
所谓“就是那个人”,是说当性别特征还没有转变时,在那个生命体当中维系的有分与命根相续,就是那个人。因为就是依据这个相续,才安立了“同一生”的说法。但在这里,不应该拿色聚的命根来提出质疑,因为这里所指的其实是另一种命根。那个有分命根因为在那个生命体里不间断地运作,所以得到了“相续”这个称呼;而另一种命根则是因为共同守护诸法的性质,也被称为命根。因此,那种质疑是没有根据的。
So evāti yo liṅge aparivatte tasmiṃ attabhāve bhavaṅgajīvitindriyappabandho, so eva. Tañhi upādāya ekajātisamaññā, na cettha bhāvakalāpajīvitindriyassa vasena codanā kātabbā tadaññasseva adhippetattā. Tañhi tattha avicchedavuttiyā pabandhavohāraṃ labhati, itarampi vā bhāvānupālanatāsāmaññenāti anokāsāva codanā.
应以怨敌的方式套用,即:“以‘我要杀死怨敌’的意图,在怨敌躺卧之处,以人身杀死躺在那里的母亲或父亲”等,这样来套用。“在一切处”,是指在四种情况中。“先前的意图心”,是指属于前行阶段的死亡意图。“无量”,是因为靠它无法达成目的。这里说“那只是施给凡夫的”——就像有人证得阿拉汉果之后受用了布施,但那布施仍只是在凡夫阶段施给凡夫的布施;同样,在凡夫阶段以杀意打下去,后来证得阿拉汉果,因那一击而死,为什么就只算杀阿拉汉,而不算杀凡夫呢?因为有差别存在。布施只要把施物舍出去就能成立,杀生却不是这样。杀生必须圆满五个条件:有情、有情想、杀心、加行、由此而死;不圆满就不算杀生。所以,只有当被打的人在证得阿拉汉果之后死去,才算杀阿拉汉,不算杀凡夫。不过,“我要杀这个人”的杀意是针对某一相续生起的,虽然那相续在加行刹那和死亡刹那之间,因是凡夫还是漏尽者而有变化,但仍被视为同一相续。当目的达成时,那时已是漏尽者的状态,所以判定为杀阿拉汉。那么,这里的杀心怎么能以现在为所缘呢?回答说:“杀心虽然以现在为所缘……也仍然会生起。”其中“以相续断绝的方式”,意思是生起能令相续断绝的那种加行。因此,当相续断绝时,那时就是阿拉汉;这样前面说的杀阿拉汉就成立了。“并非如此”:杀心是依靠他时而成就作用的,舍心却不是这样。用“因为它”等话,正是说明舍心的作用是不必等待他时就能成就的。“令属他人所有”,是指把自己对它的所有权脱开,使它成为另一位应受供养者所有。“彼”,是指所应舍之物。“于何者”,是指对哪位凡夫。正是施给那位凡夫,即使他后来证得阿拉汉果而受用,意思也是这样。
Sapattavasena yojetabbanti ‘‘sapattaṃ māremīti abhisandhinā sapattena nipannaṭṭhāne nipannaṃ manussabhūto manussabhūtaṃ mātaraṃ pitaraṃ vā mārento’’tiādinā yojetabbaṃ. Sabbatthāti catūsupi vikappesu. Purimaṃ abhisandhicittanti pubbabhāgiyo maraṇādhippāyo. Appamāṇaṃ tena atthasiddhiyā abhāvato. Puthujjanasseva taṃ dinnaṃ hotīti ettha yathā arahattaṃ patvā paribhuttampi puthujjanakāle dinnaṃ puthujjanadānameva hoti, evaṃ maraṇādhippāyena puthujjanakāle pahāre dinne arahattaṃ patvā teneva pahārena mate kasmā arahantaghātoyeva hoti, na puthujjanaghātoti? Visesasambhavato. Yathā hi dānaṃ deyyadhammassa pariccāgamattena hoti, na evaṃ vadho. So hi pāṇo, pāṇasaññitā, vadhakacetanā, upakkamo, tena maraṇanti imesaṃ pañcannaṃ aṅgānaṃ pāripūriyāva hoti, na apāripūriyā. Tasmā arahattaṃ pattasseva maraṇanti arahantaghātoyeva hoti , na puthujjanaghāto. Yasmā pana ‘‘imaṃ māremī’’ti yaṃ santānaṃ ārabbha māraṇicchā, tassa puthujjanakhīṇāsavabhāvena payogamaraṇakkhaṇānaṃ vasena satipi santānabhede abhedoyeva. Yadā ca atthasiddhi, tadā khīṇāsavabhāvo. Tasmā arahantaghātova hotīti nicchitaṃ. Kathaṃ panettha vadhakacetanā vattamānavisayā siyāti āha ‘‘vadhakacittaṃ paccuppannārammaṇampi…pe… pavattatī’’ti. Tattha pabandhavicchedavasenāti yena pabandho vicchijjati, tādisaṃ payogaṃ nibbattetīti attho. Tena yadā pabandhavicchedo, tadā arahāti yathāvuttaṃ arahantaghātaṃ patiṭṭhāpeti. Na evanti yathā kālantarāpekkhakiccasiddhaṃ vadhakacittaṃ, na evaṃ cāgacetanā. ‘‘Sā hī’’tiādinā cāgacetanāya kālantarānapekkhakiccasiddhitaṃyeva vibhāveti. Aññasakakaraṇanti attato vinimocetvā aññassa dakkhiṇeyyassa santakabhāvakaraṇaṃ. Tassāti cajitabbassa vatthuno. Yassāti yassa puthujjanassa. Tasseva taṃ dinnaṃ hoti, sacepi arahattaṃ patvā tena paribhuttanti attho.
“劫灭”这个说法,因为前面已经说过“劫住立时”,所以是指大劫的毁灭而说的;因此说“与劫论不相符”,因为这里指的是寿劫。而这里的寿劫,应当理解为:生于无间地狱的有情,其最长寿命相当于一个中间劫的量。正是针对这一点,才说“把一个劫分成八十份,取其中一份的时间”。这里说的“一个劫”,如果意思是一个大劫,那就成了一个无数劫,等于二十个中间劫的量。如果意思是一个无数劫,那就无论如何都和“六十四个中间劫”的说法相矛盾,应当这样去审察。然而,为了说明这部注释怎样与劫论相符,就说了“然而,正是在劫灭……”等话。
‘‘Kappavināse’’ti idaṃ ‘‘saṇṭhahante kappe’’ti vuttattā mahākappavināsaṃ sandhāya vuttanti āha ‘‘kappaṭṭhakathāya na sametī’’ti ettha āyukappassa adhippetattā. Āyukappo cettha avīciyaṃ nibbattasattānaṃ antarakappaparimāṇaṃ paramāyu veditabbaṃ. Tañhi sandhāya ‘‘ekaṃ kappaṃ asītibhāge katvā tato ekabhāgamattaṃ kāla’’nti (kathā. aṭṭha. 654-657) vuttaṃ. Tayidaṃ ‘‘ekaṃ kappa’’nti yadi ekaṃ mahākappanti attho, tathā sati vīsatiantarakappaparimāṇo eko asaṅkhyeyyakappoti vuttaṃ hoti. Atha ekaṃ asaṅkhyeyyakappanti attho, sabbathāpi ‘‘catusaṭṭhi antarakappā’’ti vacanena virujjhatīti vīmaṃsitabbaṃ. Yathā pana kappaṭṭhakathāya ayaṃ aṭṭhakathā sameti, taṃ dassetuṃ ‘‘kappavināseyevāti panā’’tiādimāha.
本性纯净者,或者不是犯巴拉基格的人。同住者,依甘马与业果之力,不是别住者,这里的意思应当这样理解。
Pakatatto vā apārājiko. Samānasaṃvāsako kammaladdhīnaṃ vasena anānāsaṃvāsakoti evamettha attho veditabbo.
遮止了决定补特伽罗的存在,这是句子的连接方式。其中,“遮止”是指像这样说“然而,并没有名为决定的补特伽罗”来遮止。对此,说出理由:“就像邪性决定法和正性决定法一样,从自性上来说。”因为所谓“决定补特伽罗”,只是依靠邪性决定法和正性决定法而假名施设的。如所问的那样——“是什么前因使它决定?”等等——以这种问法所问的,就是能作决定的因。而那个因,是指后三道的观智。决定与不决定的差别,就是入流等决定的差别,以及七返有等不决定的差别。因为一位入流者,有的叫七返有,有的叫家家,有的叫一种子,这样说了入流者的决定性,所以说“入流者也是决定的”。这里的“而”字表示差别之义。在那之前,就是在入流道之前。说“没有前因的作用”,是因为入流的决定性已经说了,同时心里放着后面将要说的过失而说的。针对“如果后道有资助,那么初道也有资助,这已经成立”的责难,便说“如果……”等。那个决定性,就是入流道的决定性。
Niyatassa puggalassa vijjamānataṃ paṭisedhetvāti yojanā. Tattha paṭisedhetvāti ‘‘puggalo pana niyato nāma natthī’’ti evaṃ paṭisedhetvā. Tattha kāraṇamāha ‘‘micchattasammattaniyatadhammānaṃ viya sabhāvato’’ti. Paññattimattañhetaṃ micchattasammattaniyatadhammanissayaṃ, yadidaṃ niyato puggaloti . Yathāpucchitanti ‘‘kiṃ pubbahetu niyametī’’tiādinā pucchitappakāraṃ niyāmakahetuṃ. Yenāti yena uparimaggattayavipassanāñāṇena. Niyatāniyatabhedanti sotāpannādiniyatabhedaṃ, sattakkhattuparamādianiyatabhedañca. Sotāpanno eva hi eko sattakkhattuparamo nāma hoti, eko kolaṃkolo nāma, eko ekabījī nāmāti sotāpannassa niyatabhāvo vuttoti āha ‘‘sotāpanno ca niyato’’ti. Byatirekattho hi ayaṃ ca-saddo. Tato pubbeti sotāpattimaggato pubbe. ‘‘Pubbahetukiccaṃ natthī’’ti idaṃ sotāpannassa niyatatāya vuttattā vakkhamānañca dosaṃ hadaye ṭhapetvā vuttaṃ. Uparimaggānaṃ saupanissayatte paṭhamamaggassāpi saupanissayatā siddhā evāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘yadi hī’’tiādi. Tañca niyatattaṃ. Assāti sotāpattimaggassa.
正是由那个道而尽,也就是由入流道而尽。因为如果因被断除,果也就可能被断除。从那里,就是从七返有等开始。那个,就是七返有等的性质。转起,就是从异熟相续来说。由那个,就是由入流道。在出起时,就是在有出起时。没有因就没有果,所以说“有身……应当存在”。“由命名的原因”这句话,是用来说明由于命名这一原因而成为决定,因为一种子等名称是名副其实的名称。因此说“观……是针对……而说”。
Teneva khīṇāti sotāpattimaggeneva khīṇā. Kāraṇupacchedena hi phalupacchedo siyā. Tatoti sattakkhattuparamādito. Sāti sattakkhattuparamāditā. Pavattitoti vipākappabandhato. Tenāti sotāpattimaggena. Vuṭṭhāneti vuṭṭhāne sati. Kāraṇena vinā phalaṃ natthīti āha ‘‘sakkāya…pe… bhavitabba’’nti. ‘‘Nāmakaraṇanimittato’’ti iminā nāmakaraṇahetutāya niyāmakataṃ vibhāveti ekabījiādisamaññānaṃ anvatthasaññābhāvato. Tenāha ‘‘vipassanā…pe… sandhāya vutta’’nti.
“Ādi”(初)这个词涵盖的是“我是唯一的正自觉者,已清凉、已寂灭”等语句(《大品》11;《论事》405;《中部》1.285)。在这里应当理解:由于“没有与我相等的人,我是唯一的正自觉者”(《大品》11;《论事》405;《中部》1.285),以及“尊者,如果有人这样问我:‘现在还有其他沙门或婆罗门,在正觉上与世尊相等吗?’我会回答‘没有’”(《长部》3.161)这些说法,就可以看出:就像在这个世界界中一样,在其他世界界中也不会出现另一位佛陀。因为如果确实存在另一位佛陀,就不可能说“没有与我相等的人”这样的话。至于有人说“这是针对不同世界界而说的”,那也不成立,因为并没有那样的限定语,而且这恰恰说明佛陀的威德并非做不到这一点。在这里宣说教令所行的领域,是为了显示法性。因为世尊确实能在任何他想要的地方行使教令。“在一个世界界中”这句话,则是为了显示作为佛土的那个世界界。这里的意思是:这个作为佛土的世界界是唯一的。在其中,同一时期只会有一位正自觉者出现。因此说“佛土……中略……意趣”。
Ādi-saddena ‘‘ekomhi sammāsambuddho, sītībhūtosmi nibbuto’’tiādīni (mahāva. 11; kathā. 405; ma. ni. 1.285) saṅgayhanti. Ettha ca ‘‘sadiso me na vijjati, ekomhi sammāsambuddho (mahāva. 11; kathā. 405; ma. ni. 1.285). ‘Atthetarahi aññe samaṇā vā brāhmaṇā vā bhagavatā samasamā sambodhiya’nti evaṃ puṭṭho ahaṃ, bhante, ‘no’ti vadeyya’’ntiādi (dī. ni. 3.161) vacanehi imissā lokadhātuyā viya aññassa buddhassa aññissā lokadhātuyā uppādo nivāritoti daṭṭhabbaṃ. Na hi vijjamāne ‘‘sadiso me na vijjatī’’tiādi sakkā vattuṃ. Yaṃ pana vadanti ‘‘lokadhātuvisesāpekkhāya vutta’’nti, tampi natthi tathā visesanassa abhāvato, buddhānubhāvassa ca asamatthabhāvavibhāvanato. Āṇākhettakittanañcettha dhammatādassanatthaṃ. Sakkoti hi bhagavā yattha yattha icchati, tattha tattha āṇaṃ vattetuṃ. ‘‘Ekissā lokadhātuyā’’ti ca idaṃ buddhakhettabhūtāya lokadhātuyā dassanatthaṃ vuttaṃ. Tatthāyamattho – buddhakhettabhūtā ekāvāyaṃ lokadhātu. Tattha ekasmiṃ kāle eko eva sammāsambuddho uppajjatīti. Tenāha ‘‘buddhakhetta…pe… adhippāyo’’ti.
所谓“因此”,是因为巴帝摩卡取决于达上,而达上又取决于出家,所以说“因此”。当巴帝摩卡成立时,出家与达上也就成立了。从此之后,所谓“已灭尽”,是指:从最后的证悟之后,证悟之教已灭尽;从最后的破戒之后,修行之教已灭尽。不过,为了显示两者在教法本质上是一回事,作者把它们合在一起说,所以说道:“最后的……省略……合在一起。”
Tasmāti yasmā upasampadādhīnaṃ pātimokkhaṃ, upasampadā ca pabbajjādhīnā, tasmā. Pātimokkhe siddhe, siddhāsu tāsu pabbajjūpasampadāsu. Tato paraṃ vinaṭṭhaṃ nāma hotīti pacchimapaṭivedhato paraṃ paṭivedhasāsanaṃ, pacchimasīlabhedato ca paraṃ paṭipattisāsanaṃ vinaṭṭhaṃ nāma hotīti sāsanabhāvasāmaññena pana ubhayaṃ ekajjhaṃ katvā dassento ‘‘pacchima…pe… ekato katvā’’ti āha.
所谓悲泣之悲悯,是指由悲泣而值得悲悯的状态,就是悲悯的行为。
Paridevanakāruññanti paridevanena karuṇāyitabbatā karuṇāyanā.
诸法的自性差别是无法把握的。因为在探究巴拉密等的时候,大地震动,连水界都被波及;而在成正觉那天,除了东北方菩提树下的那片土地以外,其他地方都承受不住这位大丈夫,整个轮围世界就像一艘船,过重的货物全堆在一侧,于是翻覆了。在应当说“samuppādikā”的地方,为了说明“sa”中的“a”变成了长音“ā”,并且省略了一个“pa”,所以说道:“samaṃ uddhaṃ pajjatīti sāmupādikā”(平等地向上生起,所以叫sāmupādikā)。或者说,“samaṃ upādiyati”就是“samupādā”,“samupādā”本身就是“sāmupādikā”,意思是“令其生起”。
Dhammānaṃ sabhāvaviseso na sakkā dhāretuṃ, yato pāramīpavicayādīsu udakapariyantaṃ katvā mahāpathavīkampo ahosi, abhisambodhidivase ca ṭhapetvā pubbuttaradisābhāge bodhirukkhamūle bhūmibhāgo mahāpurisaṃ dhāretuṃ nāsakkhi, aññadatthu ekapasse pakkhittaatibhārabharitanāvā viya cakkavāḷagabbho viparivatto. ‘‘Samuppādikā’’ti vattabbe sa-kāre a-kārassa ā-kāro, ekassa ca pa-kārassa lopo katoti dassento āha ‘‘samaṃ uddhaṃ pajjatīti sāmupādikā’’ti. Samaṃ upādiyatīti vā samupādā, samupādā eva sāmupādikā, samupāhinīti attho.
从相续和刹那的角度来说:依相续而具有积集性;依执取有前分和后分,以及依思的刹那位而具有思性——应当这样结合起来理解。当某一个缘现起时,以缘的力量,另一个缘的现起就是转变。
Santatikhaṇavasenāti santativasena āyūhanasamaṅgitā, sapubbapacchābhāgassa gahaṇavasena cetanākkhaṇavasena cetanāsamaṅgitāti yojetabbā. Ekasmiṃ upaṭṭhite paccayavasena tadaññassa upaṭṭhānaṃ parivattanaṃ.
第二力释的注释
Dutiyabalaniddesavaṇṇanā
810他不懂得享用财富,反而把它毁掉,这就是这句话的连接方式。
810. Bhoge bhuñjituṃ na jānāti, vināsetīti yojanā.
这里的意思是:生命转瞬即逝。
Lahuparivattitāya jīvitassāti adhippāyo.
他的意思是:没有通过相应的话语来给予,所以说是“生起”。
Naadāsi payuttavācāya uppannanti adhippāyena.
通过正确的实践,也就是正确的修行。
Sammāpayogenāti sammāpaṭipattiyā.
第五力的解说注释
Pañcamabalaniddesavaṇṇanā
813“界自性”是指被称作界的地界等的自性,依同类而作为果。“以意乐界来区分”是指,对意乐的自性加以区分而了知为“低劣”或“殊胜”,就像凭降雨的征兆,以大雨推知上方浓云将要降雨一样。
813.Dhātusabhāvoti bhūtādisaṅkhātadhātūnaṃ sabhāvo. Sabhāgavasena phalabhūtena. Ajjhāsayadhātuparicchindanatoti ajjhāsayasabhāvassa ‘‘hīnaṃ, paṇīta’’nti vā paricchijja jānanato, vuṭṭhinimittena viya mahoghena uparimeghavuṭṭhiyā.
第六力的说明注释
Chaṭṭhabalaniddesavaṇṇanā
“Saddattho”(词义)是依复合词本身的构造,从词的形成方式而成立的。“Tesaṃ”(那些)指的是上中下、清净与不清净的信等诸根。而“Evañca katvā”(这样做了之后)是说:从意乐等而有根的高低差别,从根的高低差别而有胜解的差别,这正是因为其自性殊胜。
Saddattho sambhavati samāsanteneva tathā saddasiddhito. Tesanti paroparānaṃ visadāvisadānaṃ saddhādiindriyānaṃ. Evañca katvāti āsayādito indriyaparopariyattassa, indriyaparopariyattato ca adhimuttibhedassa visiṭṭhasabhāvattā eva.
815有人问:“哪些是圣者的住处?”他先这样提问,然后直接引用经文本身来开示,引出“诸比丘,在此……”等经文,并以“如是所说”作结。接着,为了说明这些圣者住处是通过证得圣道而证得的,他又说了“在这些之中……”等话。其中,“其他”指的是具足六支、一守护、审虑而受用等。
815. ‘‘Ke pana te ariyāvāsā’’ti pucchitvā te sutteneva dassento ‘‘idha, bhikkhave’’tiādipāḷiṃ āharitvā ‘‘evaṃ vuttā’’ti nigametvā puna maggādhigameneva tesaṃ adhigamaṃ dassento ‘‘etesū’’tiādimāha. Tattha itareti chaḷaṅgasamannāgamaekārakkhāsaṅkhāyapaṭisevanādayo.
816关于“所缘与相续的随眠”:这是指所缘随眠和相续随眠这两种随眠。就像未被圣道断除的贪,在遇到合适条件时就能生起,因为它具有潜在的力量,所以说它随眠于相续之中;同样地,在可意所缘上也是如此,应当知道这就是它的所缘随眠。为了说明这种随眠在生起时是明显的,注释书中说了“正如……”等话。通过“已惯习、已常行”这一句,说明了贪在可意所缘上长期反复熏习的情况。然而,因为这样长期熏习之后,它就像缠绕而住一样安住着,所以说“以好像从四面八方缠绕而安住的状态显示了随眠性”。就像所举的沉入水中的譬喻那样。根据“一切三地之法,以可欲之义为欲”等经文,应当知道有贪也有事欲。以贪之力,就是指对所缘的染著力。
816.Ārammaṇasantānānusayanesūti ārammaṇānusayanaṃ, santānānusayananti dvīsu anusayanesu. Yathā hi maggena asamucchinno rāgo kāraṇalābhe uppajjanāraho thāmagataṭṭhena santāne anusetīti vuccati, evaṃ iṭṭhārammaṇepīti tassa ārammaṇānusayanaṃ daṭṭhabbaṃ. Taṃ panassa anusayanaṃ uppattiyā pākaṭaṃ hotīti dassetuṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘yathā nāmā’’tiādi (vibha. aṭṭha. 816) vuttaṃ. ‘‘Āciṇṇasamāciṇṇā’’ti etena iṭṭhārammaṇe rāgassa ciraparibhāvanaṃ vibhāveti. Yasmā pana evaṃ ciraparibhāvitaṃ pariveṭhetvā viya ṭhitaṃ hoti, tasmā ‘‘samantato veṭhetvā viya ṭhitabhāvena anusayitataṃ dassetī’’ti vuttaṃ. Tathā hi udake nimuggasadiso udāhaṭo. ‘‘Sabbepi tebhūmakā dhammā kāmanīyaṭṭhena kāmā’’tiādipāḷivasena bhavarāgassāpi vatthukāmatā veditabbā. Rāgavasenāti ārammaṇarajjanavasena.
818根器的差别,就是指所应教化者的根性优劣。
818.Indriyaviseso vineyyānaṃ indriyaparopariyattaṃ.
819为了灭除由应当断除的法所致的逼恼而寻求能断除者,所以先说应当断除的法,后说能断除者——这个应当断除的法与能断除者的次第,就是通过“断的次第”这个词说出来的。“Yassa”指的是应当断除的法。“Taṃ”指的是那个应当断除的法。说“首先”,是指在思择诸断之中最先宣说;从那之后才是非应当断除的法,就像在见所断等三法分类中所说的那样。
819. Pahātabbena upaddutanirodhanatthaṃ pahāyakaṃ pariyesatīti paṭhamaṃ pahātabbaṃ, pacchā pahāyakanti ayaṃ pahātabbapajahanakkamo pahānakkamapadena vutto. Yassāti pahātabbassa. Tanti pahātabbaṃ. Paṭhamaṃ vuccatīti pahānavicāraṇānaṃ paṭhamaṃ vuccati. Tato pacchā appahātabbaṃ yathā taṃ dassanattikādīsu.
826Tanti指的是有分心。Tassā指的是出世间的。Pādakaṃ是就最后生者的有分心而说的。
826.Tanti bhavaṅgaṃ. Tassāti lokuttarassa. Pādakanti antimabhavikassa bhavaṅgaṃ sandhāyāha.
第七力讲解的注释
Sattamabalaniddesavaṇṇanā
828意思是:他自认为“我已进入”。
828.Samāpannomhīti maññatīti attho.
定,或者作为定之所缘的业处,或者心的宝库——应当这样连接理解。“安立”是指让等至心在限定的时间内持续运转。
Samādhi vā tassa ārammaṇabhūtaṃ kammaṭṭhānaṃ vā cittamañjūsāti yojanā. Ṭhapetunti yathāparicchinnaṃ kālaṃ samāpatticittaṃ pavattetuṃ.
通过这些想和作意。“具有那种本性”是指不进入欲界、第二禅等的本性。“熟练清净”是指由熟练而成就的、从禅那的对立面而来的清净。
Tehīti saññāmanasikārehi. Taṃsabhāvatāti kāmādidutiyajjhānādianupakkhandanasabhāvatā. Paguṇavodānaṃ paguṇabhāvasiddhā jhānassa paṭipakkhato visuddhi.
第十力的解说注释
Dasamabalaniddesavaṇṇanā
831“慧即是解脱”:从贪等烦恼中解脱出来的那种慧,就是解脱——应当这样连接理解。“业之异熟即是异熟”:意思是说,这里指的是了知异熟,因为了知异熟是第二力的作用,而了知业是第三力的作用。“与力相似”:是指与某一种力相似。那么,在这里宣说力智的作用时,为什么举出禅那等非力的智呢?针对这个问难,说了“虽然……”等话。“彼所包含”:是指含摄在以观察禅那等为自性的第七力智之中。“如是”:是指像禅那等智那样。“令进入及令变化”:是就自己所说的方式而说的。如果一切知智连断除集等某一部分智的作用都不执行,又怎么能执行令进入等禅那等的作用呢?然而,虽然以力智应当了知,并且能了知它们以及更上的内容,但由于不执行某一部分力的作用,所以力智是一类,一切知智是另一类——为了显示这个道理,在注释书(《分别论注》831)中说了“然而,它们并不执行全部作用……”等话。其中,为了显明“就像一切知智不执行某一部分非力的作用,也不执行力的作用”而举出例证,说了“因为彼成为禅那而令进入……”等,因此说“或者……应当见……”。
831.Paññāva vimuttīti rāgādīhi vimuttibhūtā paññāva vimuttīti yojanā. Kammantarassa vipākantaramevāti attho vipākantarajānanasseva dutiyabalakiccattā, kammantarajānanassa ca tatiyabalakiccattā. Balasadisatanti ekaccabalasadisataṃ. Kasmā panettha balañāṇakicce vuccamāne jhānādiabalañāṇaṃ udāhaṭanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘yadipī’’tiādi. Tadantogadhanti tasmiṃ jhānādipaccavekkhaṇāsabhāve sattamabalañāṇe antogadhaṃ. Evanti jhānādiñāṇaṃ viya. Appetuṃ, vikubbituñcāti attanā vuttākāraṃ sandhāyāha. Samudayappahānādiekaccañāṇakiccampi akarontaṃ sabbaññutaññāṇaṃ kathamappanādikaṃ jhānādikiccaṃ kareyya, balañāṇehi pana jānitabbaṃ, tato uttariñca jānantampi yasmā ekaccabalakiccaṃ na karoti, tasmā aññāneva balañāṇāni, aññaṃ sabbaññutaññāṇanti dassanatthaṃ ‘‘etesaṃ pana kiccaṃ na sabbaṃ karotī’’tiādi (vibha. aṭṭha. 831) aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Tattha yathā sabbaññutaññāṇaṃ abalakiccaṃ ekaccaṃ na karoti, evaṃ balakiccampīti udāharaṇadassanavasena ‘‘tañhi jhānaṃ hutvā appetu’’ntiādi vuttanti dassetuṃ ‘‘atha vā…pe… daṭṭhabba’’nti vuttaṃ.