第六 缘起分别
6. Paṭiccasamuppādavibhaṅgo
1. 经分别
1. Suttantabhājanīyaṃ
略说段注释
Uddesavāravaṇṇanā
225“已说故”这一词,是什么格?是原因格。若如此,则会有“以彼为因的分别论者状态”之说。难道是因为目犍连子帝须长老已说,佛陀弟子便成为分别论者了吗?并非如此。因为因有三种:令知因、造作因、令成就因。此中,此处意指令知因。因此,当那位大长老被问“尊者,正自觉者是何种论者”时,他回答“大王,是分别论者”,以此当时所说的话,使人知晓“正自觉者的弟子是分别论者”,这便是“已说故……为分别论者”的意义所在。既然世尊对韦兰阇婆罗门在说了“婆罗门,我确实为调伏而说法,为断除贪欲”等语之后,又说“但并非如你所指而说”等,以分别的方式解说了调御者等状态,那么,随顺此说的弟子们也因此如此宣说,故说“他们以分别的方式说调御者等状态”。“衣等”中的“等”字,应知包含了喜悦等。因为那些也同样以应亲近与不应亲近的方式被分别解说。“分别论者众、分别论者圈”——为了显示在此意义上如何成为陷入者,故说“不诬谤阿阇梨”等。因为从胜义上说,偏离自宗等即是陷入。“也有未染污的无明,非道所断,被它所覆的漏尽者亦不知某些名姓等,此无明亦在善心生起时生起”,这是……
225.‘‘Vuttattā’’ti idaṃ nissakkaṃ kiṃ lakkhaṇaṃ? Hetulakkhaṇaṃ. Yadi evaṃ taṃhetuko vibhajjavādibhāvo āpajjati. Na hi moggaliputtatissattherena vuttattā buddhasāvakā vibhajjavādino ahesunti? Nayidamevaṃ. Tividho hi hetu ñāpako, kārako, sampāpakoti. Tesu ñāpakahetu idhādhippeto, tasmā tena mahātherena ‘‘kiṃ vādī, bhante, sammāsambuddho’’ti puṭṭhena ‘‘vibhajjavādī, mahārājā’’ti tadā vuttavacanena ñāyati ‘‘sammāsambuddhasāvakā vibhajjavādino’’ti imamatthaṃ dasseti kiṃ…pe… vuttattā…pe… vibhajjavādino’’ti. ‘‘Ahañhi, brāhmaṇa, vinayāya dhammaṃ desemi rāgassā’’tiādiṃ vatvā ‘‘no ca kho yaṃ tvaṃ sandhāya vadesī’’tiādinā (pārā. 5-9) verañjabrāhmaṇassa bhagavatā venayikādibhāvo vibhajja vuttoti taṃ anuvadantā sāvakāpi tathā vadantīti āha ‘‘te hi venayikādibhāvaṃ vibhajja vadantī’’ti. Cīvarādīnanti ādi-saddena somanassādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo. Tānipi hi sevitabbāsevitabbabhāvena vibhajja vuttāni. Vibhajjavādiparisā vibhajjavādimaṇḍalanti etasmiṃ atthe yathā taṃ otiṇṇo nāma hoti, taṃdassanatthaṃ ‘‘ācariye anabbhācikkhantenā’’tiādi vuttaṃ. Sakasamayāvokkamādi hi paramatthato tadotāro. ‘‘Asaṃkiliṭṭhāpi avijjā atthi amaggavajjhā, yāya nivutā khīṇāsavāpi nāmagottādīsu ekaccaṃ na jānanti, sā kusalacittuppādesupi pavattatī’’ti nikāyantariyā. Taṃ sandhāyāha ‘‘avijjā puññāneñjābhisaṅkhārānaṃ hetupaccayo hotītiādiṃ vadanto’’ti. Upalakkhaṇañhetaṃ sahajātakoṭiyā. Ādi-saddena akusalacittenapi ñāṇaṃ uppajjati, yā saṃkiliṭṭhā paññāti, acetasikaṃ sīlaṃ, aviññattisaṅkhātaṃ rūpabhāvaṃ dussilyanti evamādiṃ saṅgaṇhāti. Parasamayāyūhanaṃ parasamaye byāpārāpattiyā. Yo tattha sakasamayena viruddho attho, tassa vā dīpanena siyā, parasamaye vādāropanena vā . Tesu purimaṃ ‘‘ācariye anabbhācikkhantenā’’ti iminā apanītanti itaraṃ dasseti ‘‘parasamayaṃ…pe… anāyūhantenā’’ti. Asampiṇḍentenāti upacayatthaṃ sandhāya vadanti. Āyūhana-saddo pana upacayattho na hotīti kecivādo na sārato gahetabbo.
“相反地”,即依律而安住。将有罪显示为无罪等,破坏、毁坏业行,或搅乱法性、法之自性者,即是颠倒执持。“大依处”,即大依止处,指依佛等大人物而说的大因缘。或者,“大依处”即大处所,意为法的大安立处。此处的词义是:因被指示,故为“依处”;以佛为依处,故为“佛依处”。其余依此类推。从意义上说,此大依处对于有人呈报的“我从世尊面前亲闻此”等事,是判别其为“法”或“非法”的根据。那么,其方法为何?即将所呈报的那样,纳入经等中加以对照。既然如此,为何分为四种?法的传承有二:世尊与弟子。弟子之中,又依僧团、众、个人分为三类。于是,依“我从何处领受此法”中应被指示者的差别,而有四种。因此说:“我从世尊面前亲闻此”等。《导论》中也说:“佛依处、僧依处、众多长老依处、一长老依处”。
Tabbipariyāyenāti yathāvinayaṃ avaṭṭhānena. Sāvajjassa anavajjatādīpanādinā kammantaraṃ bhindanto vināsento, āloḷento vā dhammataṃ dhammasabhāvaṃ vilometi viparītato dahati. Mahāpadeseti mahāapadese, buddhādayo mahante mahante apadisitvā vuttāni mahākāraṇāni. Mahāpadeseti vā mahāokāse, mahantāni dhammassa patiṭṭhānaṭṭhānānīti vuttaṃ hoti. Tatrāyaṃ vacanattho – apadisīyatīti apadeso, buddho apadeso etassāti buddhāpadeso. Esa nayo sesesupi. Atthato cāyaṃ mahāpadeso ‘‘sammukhā metaṃ bhagavato suta’’ntiādinā kenaci ābhatassa ‘‘dhammo’’ti vā ‘‘adhammo’’ti vā vinicchayane kāraṇaṃ. Kiṃ pana tanti? Tassa yathābhatassa suttotaraṇādi eva. Yadi evaṃ kathaṃ cattāroti? Dhammassa dve sampadāyo bhagavā, sāvakā ca. Tesu sāvakā saṅghagaṇapuggalavasena tividhā. Evaṃ ‘‘amumhā mayā ayaṃ dhammo paṭiggahito’’ti apadisitabbānaṃ bhedena cattāro. Tenāha ‘‘sammukhā metaṃ bhagavato suta’’ntiādi. Nettiyampi vuttaṃ ‘‘buddhāpadeso saṅghāpadeso sambahulattherāpadeso ekattherāpadeso’’ti.
“经、随顺经、师说、自见”这些大依处中:三次结集所收摄的三藏,以说明意义等为用,称为“经”。随顺前述之经,即前述的四种大依处本身,称为“随顺经”。由把握经典之义而将其安立于法性中,故注释书称为“师说”。由把握理趣,依随觉慧,自己的辩才称为“自见”。应知,此处的经、师说、自见,也因其可作为判别某人呈报之事是法或非法的根据,故说为大依处。“安立”,即不排斥、不违逆。“相反地”,即过度奔逸。先以一种方式说出一词之义后,又以另一种方式再说同一词之义,或以其他同义语解说。例如,先说“无明不令通达苦谛的真实相状”等,后又说了“此无明即是对苦等的无知”,乃至说是“苦谛的一部分”等。或者,先以因的方式说出一义,后又以果的方式说,即重复同一义来解说。如先说“缘识而有名色”,后又说“缘名色而有六处”。或者,将已说的同一义开示为二分、三分等分类,如“此一切有轮即是业与异熟。依烦恼、业、异熟而有三种”等,这也是重复同一义来解说。此处应如此理解其义。
Suttasuttānulomaācariyavādaattanomatimahāpadeseti ettha tisso saṅgītiyo āruḷhāni tīṇi piṭakāni atthasūcanādiatthena suttaṃ. Yathāvuttassa suttassa anulomato yathāvuttā eva cattāro mahāpadesā suttānulomaṃ. Pāḷiyā atthagāhaṇena dhammatāyaṃ patiṭṭhāpanato aṭṭhakathā ācariyavādo. Nayaggāhena anubuddhiyā attano paṭibhānaṃ attanomati. Ettha ca suttaācariyavādaattanomatīnampi kenaci ābhatassa dhammādhammādibhāvavinicchayane kāraṇabhāvasabhāvato mahāpadesatā vuttāti veditabbā. Santiṭṭhati appaṭibāhanto, avilomento ca. Tabbipariyāyena atidhāvati. Ekassa padassa ekena pakārena atthaṃ vatvā tasseva puna pakārantarena atthaṃ vadanto vā aparehi pariyāyehi niddisati nāma yathā ‘‘avijjā dukkhasaccassa yāthāvasarasalakkhaṇaṃ paṭivijjhituṃ na detī’’tiādiṃ vatvā puna ‘‘ayaṃ avijjā dukkhādīsu aññāṇa’’nti vuttāpi ‘‘dukkhasaccassa ekadeso hotī’’tiādivacanaṃ. Atha vā hetubhāvena vuttassa atthassa puna phalabhāvena vacanaṃ tamevatthaṃ punarāvattetvā niddisanaṃ yathā ‘‘viññāṇapaccayā nāmarūpa’’nti vatvā puna ‘‘nāmarūpapaccayā saḷāyatana’’nti vacanaṃ. Atha vā ‘‘sabbametaṃ bhavacakkaṃ kammañceva vipāko ca. Kilesakammavipākavasena tividha’’nti ca ādinā vuttassevatthassa duvidhatividhādivibhāgadassanaṃ tamevatthaṃ punarāvattetvā niddisananti evamettha attho veditabbo.
所谓“七种言说”:以“众生”为假名。诸法以聚集、相续的方式存在着,依于此而施设“众生”的概念。对此,若不落入其最终断灭——即“这些法完全不存在”的极端,而能如实地把握与说明,这对不善巧者而言,实为难行、难达成的。缘起,即无明等缘法,以因等缘的方式,为行等缘生法作缘的状态,这便是缘起。
Sattavohāroti ‘‘satto’’ti samaññā. Ye hi dhamme samūhabhūte santānavasena vattamāne upādāya sattapaññatti, tassā tato aññathānāññathāaccantābhāvasaṅkhāte ante anupagamma yāthāvato saṅgahaṇaṃ, bodhanañca dhammatāyaṃ akusalassa dukkaraṃ durabhisambhavanti. Avijjādikassa paccayadhammassa saṅkhārādipaccayuppannadhammaṃ pati hetuādinā paccayena paccayabhāvo paccayākāro, paṭiccasamuppādoti attho.
“依所说的方法”:即依“不诬谤阿阇梨”等句中所说的方法。虽然此处一切义释皆可依此方法而作,但为了显示缘起注释的特别重要性,他如此说。
Vuttanayenāti ‘‘ācariye anabbhācikkhantenā’’tiādinā vuttanayena. Kāmañcettha sabbāpi atthavaṇṇanā imināva nayena kātabbā, paṭiccasamuppādavaṇṇanāya pana garutarabhāvaṃ dassento evaṃ vadati.
“巴利法”,指三藏中的佛陀言教。“缘起法”,即缘起部分的巴利经文。
Pāḷidhammanti tepiṭakabuddhavacanaṃ. Paṭiccasamuppādanti paṭiccasamuppādapāḷiṃ.
“作义”:即作利益,也就是令它成为能带来利益。或者,“作义”是令自己成为具利益者。闻所成、思所成等是智慧的殊胜;以彼分断、镇伏断等是烦恼断尽的殊胜。
Atthaṃ katvāti hitaṃ katvā. Yathāyaṃ hitāvaho hoti, evaṃ katvā. Aṭṭhiṃ katvāti vā attānaṃ atthikaṃ katvā. Sutacintāmayādiṃ ñāṇavisesaṃ. Tadaṅgavikkhambhanādinā kilesakkhayavisesaṃ.
由于覆盖了有等之中的过患,作为强有力的亲依止缘,又是业的殊胜因,无明是轮回的根本原因。为了显示作为果报轮回之因的业轮,其因的烦恼轮也以无明为根本,故先说无明。因为渴爱正是在无明覆盖过患的境上,随观味著而生起,并非以其他方式。而且,由于以根本等显示的通性,应结合藤蔓根、中、末的显示方式,来显示缘起的通性;虽然以一切智眼已见一切法,但在说法时,随说法智眼,依所应觉悟者而说一部分,这是其中的意趣。
Bhavādīsu ādīnavappaṭicchādanato, balavūpanissayato, kammassa visesahetubhāvato ca vaṭṭassa mūlakāraṇaṃ avijjā. Vipākavaṭṭanimittassa kammavaṭṭassa kāraṇabhūtampi kilesavaṭṭaṃ avijjāmūlakanti dassanatthaṃ avijjā ādito vuttā. Taṇhāpi hi avijjāya paṭicchāditādīnave eva visaye assādānupassino pavattati, na aññathā. Mūlādidassanasāmaññañcāti valliyā mūlamajjhapariyosānassa dassanena paṭiccasamuppādassa taṃdassanasāmaññañca yojetabbaṃ, samantacakkhunā sabbassa diṭṭhattepi desanākāle desanāñāṇacakkhunā bodhetabbatāvasena ekadesadassanassa adhippetattā.
对于伴随见或伴随慢的渴爱,说为“我”;对于其他的渴爱,说为“我的”。“欢喜”一词显示了伴喜渴爱的活动。“称说”一词显示了比前者更强烈的伴随见或伴随慢的渴爱。“执著而住立”一词则显示了比这更强的伴随见的渴爱,或纯粹的渴爱的活动,因为执著是吞下后完全决定而住立。彼缘,即渴爱为缘。如何以“欢喜”一词说四种取呢?故说“欢喜”等。其中,“欢喜”与“彼不分离”:应知以欢喜性,自性上即说为渴爱取;由于对彼欢喜渴爱的不分离、不远离,即说为见取。“以见欢喜性”者,这是说见中也有欢喜性。
Diṭṭhisahitāya mānasahitāya vā taṇhāya ‘‘aha’’nti, itarāya ‘‘mama’’nti abhivadato. ‘‘Abhinandanato’’ti hi iminā sappītikāya taṇhāya pavatti dassitā. ‘‘Abhivadato’’ti iminā tato balavatarāya diṭṭhisahitāya mānasahitāya vā. ‘‘Ajjhosāya tiṭṭhato’’ti iminā pana tatopi balavatamāya diṭṭhisahitāya, kevalāya vā taṇhāya pavatti dassitā. Gilitvā pariniṭṭhāpetvā ṭhānañhi ajjhosānaṃ. Tappaccayanti taṇhāpaccayaṃ. Kathaṃ pana nandivacanena catubbidhampi upādānaṃ vuttanti āha ‘‘nanditā’’tiādi. Tattha nanditātadavippayogatāhīti nandibhāvena sabhāvato taṇhupādānaṃ, tāya nandiyā taṇhāya avippayogena avinābhāvena diṭṭhupādānaṃ vuttanti veditabbaṃ. ‘‘Diṭṭhābhinandanabhāvenā’’ti iminā diṭṭhiyāpi nandibhāvamāha.
于结生时与转起时生起的触、意、思、识,即“结生与转起的触等”。“属于果报轮”应视为对“转起”的修饰。支持轮者,是三轮的亲依止缘。其他,即非业所生。在所说的四食中,由于以渴爱为因的亲依止缘,它们可称为“渴爱为因”。
Paṭisandhipavattiphassādayoti paṭisandhiyaṃ pavatte ca uppannaphassamanosañcetanāviññāṇāni. ‘‘Vipākavaṭṭabhūte’’ti ca idaṃ pavattavisesanaṃ daṭṭhabbaṃ. Vaṭṭūpatthambhakāti vaṭṭattayūpanissayā. Itareti akammajā. Tasminti yathāvutte āhāracatukke. Vattuṃ vaṭṭantīti taṇhānidānūpanissayato ‘‘taṇhānidānā’’ti vattuṃ yujjanti.
如同圣道因远离二边的中道性而被称为“理趣”,缘起也是如此,故说“理趣即道,或彼即是缘起”。它导向自身的通达,因为应以无痴通达而得通达。“导向”一语,是依相假立作者而说,例如“作圣性的诸谛即是圣谛”。自性等,在下文谛分别的因果差别论中已作说明。执无因者为“因”,如迦毗罗等;不觉任何因者,如其他愚凡夫。其余三者,是说从中间开始直至结尾的三种教示。即使有彼义的可能——即可能依各自的原因显示活动,但由于另有目的的存在,注释书说:“为了显示自己证知的老死等苦之因;依食因确定的次第而回溯至过去世,再从过去世开始显示因果次第;从未来世因的生起开始显示未来世”,依次有三个目的。
Yathā ariyamaggo antadvayavajjitamajjhimapaṭipadābhāvato ‘‘ñāyo’’ti vuccati, evaṃ paṭiccasamuppādopīti āha ‘‘ñāyoti maggo, soyeva vā paṭiccasamuppādo’’ti. Attano paṭivedhāya saṃvattati asammohapaṭivedhena paṭivijjhitabbattā. Saṃvattatīti ca nimittassa kattūpacāravasenetaṃ vuttaṃ yathā ‘‘ariyabhāvakarāni saccāni ariyasaccānī’’ti. Pakatiādayo heṭṭhā saccavibhaṅge hetuvippaṭipattikathāyaṃ dassitā eva. Akāraṇaṃ ‘‘kāraṇa’’nti gaṇhanti yathā kāpilādayo. Na kiñci kāraṇaṃ bujjhanti yathā taṃ aññe bālaputhujjanā. Itarāsanti majjhato paṭṭhāya yāva pariyosānā desanādīnaṃ tissannaṃ. Tadatthatāsambhavepīti yathāsakehi kāraṇehi pavattidassanatthatāsambhavepi. Atthantarasabbhāvatoti payojanantarasabbhāvato. Vuttāni hi aṭṭhakathāyaṃ (vibha. aṭṭha. 225) ‘‘jarāmaraṇādikassa dukkhassa attanā adhigatakāraṇasandassanatthaṃ. Āhāranidānavavatthāpanānusārena yāva atītaṃ addhānaṃ atiharitvā puna atītaddhato pabhuti hetuphalapaṭipāṭisandassanatthaṃ. Anāgataddhahetusamuṭṭhānato pabhuti anāgataddhasandassanattha’’nti tissannaṃ yathākkamaṃ tīṇi payojanāni.
各各果的通达,即对生等为缘而起的老死等各各果的觉了。随观,于前一种解释中是对观智相的随观;于后一种中是对说法相的随观。作为欲取的渴爱,对于称为意思食的“有”、与之相应之法,以及以彼为因的其余诸食,是殊胜缘,故说“食、渴爱等是现在世”。以“等”字,应摄至识。食、渴爱等:在此,先取属于现在业轮的食,以作世间的连接;再取属于未来果报轮的,而说“食或应被渴爱令生的未来世”。令生,即未来应令其生起。所谓合理,即先显示属于果的食现前,然后以“彼为因的渴爱、彼之因”等,显示果的次第与因的次第。这既随顺如此觉了者的意乐,也不违法的自性,故为合理。如果渴爱等是过去世,那么取渴爱时即已取了行与无明,为何又再取它们呢?故说“行与无明被说为比那更远的过去世,是为了显示轮回的无始性”。或者,“过去”一词,依过去性的共通性,也应视为摄入了较近的过去。
Taṃtaṃphalapaṭivedhoti jātiādīnaṃ jarāmaraṇāditaṃtaṃphalāvagamo. Anuvilokayatoti purime vikappe vipassanānimittaṃ anuvilokanaṃ, dutiye desanānimittaṃ. Kāmupādānabhūtā taṇhā manosañcetanāhārasaṅkhātassa bhavassa, taṃsampayuttānaṃ, tannimittānañca sesāhārānaṃ visesapaccayo hotīti āha ‘‘āhārataṇhādayo paccuppannaddhā’’ti. Ādi-saddena yāva viññāṇaṃ gahetabbaṃ. Āhārataṇhādayoti ettha paccuppannakammavaṭṭapariyāpanne āhāre gahetvā addhayojanaṃ katvā anāgatavipākavaṭṭapariyāpanne gahetvā yojetuṃ vuttaṃ ‘‘āhārā vā taṇhāya pabhāvetabbā anāgato addhā’’ti. Pabhāvetabbāti āyatiṃ uppādetabbā. Yujjatīti phalabhūte āhāre paccuppanne paccakkhato dassetvā ‘‘taṃnidānaṃ taṇhaṃ tassā nidāna’’ntiādinā phalaparamparāya kāraṇaparamparāya ca dassanaṃ tathābujjhanakānaṃ puggalānaṃ ajjhāsayānulomato, dhammasabhāvāvilomanato ca yuttiyā saṅgayhati. Yadi taṇhādayo atīto addhā, taṇhāggahaṇeneva saṅkhārāvijjā gahitāti kimatthaṃ puna te gahitāti āha ‘‘saṅkhārāvijjā tatopi atītataro addhā vutto saṃsārassa anādibhāvadassanattha’’nti. Atītanti vā atītatāsāmaññena atītatarampi saṅgahitaṃ daṭṭhabbaṃ.
“未来再生起的资益者”,意指以再生起为缘的资益者。如是,由所说之语,即依如此宣说的语句而存在。首先,识食是未来再生起之因,然而其他诸食如何呢?因此说“由于与彼相应……乃至……抟食”。其与未来再生起资益者的关联是:这四种食是未来再生起的资益者。信等成为亲依止缘,是在舍离等时;贪等,则是在执著饮食等时。由此,依次显示了善与不善业识的累积。因此,由于这四种食被执取为未来再生起的资益者,故说“因此”。前文所说的义理,即“食、渴爱等是现在世”等所阐述的意义。“过去”,指在过去的时期。“从此以后”,指从过去世之后,在现在与未来世中,以“行缘识”等方式。“现前者”,指由于属于现在有而呈现在前的诸法。“现在因”,指现在正在运作的渴爱等,是食等的因。
Punabbhavābhinibbattiāhārakāti punabbhavūpapattipaccayā. Iti vacanatoti evaṃ vuttavacanasabbhāvato. Viññāṇāhāro tāva punabbhavābhinibbattiyā hetu, itare pana kathanti āha ‘‘taṃsampayuttattā…pe… kabaḷīkārāhārassā’’ti. Tassa āyatiṃ punabbhavābhinibbattiāhārakā cattāro āhārāti sambandho. Saddhādīnaṃ upanissayatā pariccāgādikāle, rāgādīnaṃ gadhitassa bhojanādikāle. Tena yathākkamaṃ kusalākusalakammaviññāṇāyūhanaṃ dassitaṃ. Tasmāti yasmā āyatiṃ punabbhavābhinibbattiāhārakā cattāro āhārā gayhanti, tasmā. Purimoyevatthoti ‘‘āhārataṇhādayo paccuppannaddhā’’tiādinā vuttaattho. Atīteti atīte addhani. Tato paranti tato atītaddhato paraṃ paccuppanne anāgate ca addhani ‘‘saṅkhārapaccayā viññāṇa’’ntiādinā. Paccakkhānanti paccuppannabhavapariyāpannatāya paccakkhabhūtānaṃ. Paccuppannaṃ hetunti etarahi vattamānaṃ taṇhādikaṃ āhārādīnaṃ hetuṃ.
他引述经文:“以漏的集起,有无明的集起。”这是指作为异熟轮转之因,或作为整个轮转之因。不善业确实是业轮转与烦恼轮转的缘。以“也成为有爱的因”这一句,说明了无明也是烦恼轮转的缘。通过“诸比丘,如是,此被说”等语,显示无明与渴爱这些轮转之头也是有缘的,以此阐明一切有为法的因果相续之流,其前际不可知。
Suttaṃāharati ‘‘āsavasamudayā avijjāsamudayo’’ti (ma. ni. 1.103). Vaṭṭahetunoti vipākavaṭṭahetuno, sakalavaṭṭahetuno vā. Akusalañhi kammaṃ kammavaṭṭassa kilesavaṭṭassa ca paccayo hotiyeva. ‘‘Bhavataṇhāyapi hetubhūtā’’ti iminā kilesavaṭṭassāpi avijjāya paccayabhāvamāha. Evañcetaṃ, bhikkhave, vuccatī’’tiādinā vaṭṭasīsānampi avijjātaṇhānaṃ sappaccayatādassanāpadesena sabbesampi saṅkhatadhammānaṃ hetuphalaparamparāvicchedavuttiyā purimāya koṭiyā apaññāyanaṃ vibhāveti.
“无明随渴爱而转”,这是指在苦受中,渴爱强过无明而现起,由此说无明更有力。因为被无明所制伏的众生,即使受渴爱所逼迫,仍会从事那纯然无益、名为自我折磨的苦行。“渴爱随无明而转”,这是指在乐受中,无明强过渴爱而现起,由此说渴爱更有力。在对有过患的乐受的享受中,无明确实强有力地存在,并遮蔽着存在的过患,然而渴爱比它更为强有力,驱使众生投入于充满大过患的非圣之乐中,因此说无明随彼而转。
Avijjaṃ taṇhā anuvattatīti dukkhe taṇhaṃ abhibhavitvā pavattiyā tato avijjāya balavabhāvamāha. Avijjābhibhūtā hi sattā satipi taṇhāparitassite ekantānatthasaññitaṃ attakilamathānuyogadukkhamanuyuñjanti. Taṇhaṃ avijjā anuvattatīti sukhe avijjaṃ abhibhavitvā pavattiyā tato taṇhāya balavabhāvamāha. Yadipi sāvajjasukhānubhave balavatīyeva avijjā vijjamānaādīnavaṃ paṭicchādentī tiṭṭhati, taṇhā pana tatopi balavataratāya satte vipulānatthasañhite anariye sukhe niyojetīti avijjāya tadanuvattanaṃ vuttaṃ.
或者,六处即是身,与此相关。以眼等为所依的其余诸法,是指以眼等为依处,以及系属于彼、包含在自己相续中的法。将其视为唯依止于眼等而摄,即通过眼等的含摄而被含摄。眼等之身,是指眼等法的集合,即他人的五蕴。为触所触,即被如同触对境般生起的、能生乐受或苦受的触所接触。当触如此生起时,具有该触的人便被称为“为触所触”。
Āyatanachakkaṃ vā kāyoti sambandho. Cakkhādinissaye sesadhammeti cakkhādinissayabhūte, tappaṭibaddhe ca sasantānapariyāpanne dhamme. Cakkhādinissite eva katvāti cakkhādiggahaṇeneva gahite katvā. Cakkhādikāyanti cakkhādidhammasamūhaṃ paresaṃ pañcakkhandhaṃ. Phassena phuṭṭhoti ārammaṇaṃ phusantena viya uppannena sukhavedaniyena, dukkhavedaniyena ca phassena phuṭṭho. Phasse hi tathā uppanne taṃsamaṅgīpuggalo phuṭṭhoti vohāro hotīti.
为了显示“如同六处是触的殊胜缘,对于受也是如此”,故说“六处对于受的殊胜缘性”。“依止于彼”即依止于六处。“以过去世的无明与渴爱为根本”,是指以属于过去世的无明与渴爱为根本。所谓“身的坏灭”与“往生身”,两处都以“身”一词指称所执取的五蕴。“往生彼处”即再生、结生。“以两者为根本”是指以无明与渴爱为根本。
Yathā saḷāyatanāni phassassa visesapaccayo, evaṃ vedanāyapīti dassento ‘‘saḷāyatanānaṃ vedanāya visesapaccayabhāva’’nti āha. Tannissitanti saḷāyatananissitaṃ. Atītaddhāvijjātaṇhāmūlakoti atītaddhabhūtaavijjātaṇhāmūlako. Kāyassa bhedā kāyūpagoti ubhayatthāpi kāyasaddena upādinnakkhandhapañcako gahito. Tadupagatā upapajjanaṃ paṭisandhiggahaṇaṃ. Ubhayamūloti avijjātaṇhāmūlo.
“由于是现观的对立面”,即因为是现观的敌对法。“无明”指当无明存在时。
Anabhisamayabhūtattāti abhisamayassa paṭipakkhabhūtattā. Avijjāyāti avijjāya sati.
“执取”是指可被执取的状态。因此,即使在“行”一词所摄的诸行中,无明缘行也因其为主要而被单独说出,正如“牛与牛主”的用例那样,所以如此。其中所说的,即对于“行”一词所摄的诸行,除去“造作之行”而不取,其余诸行应当与无明关联。这样便显示了所取之义与应取之义二者不相混淆。通过“应在此被解说之状态”这句,指出即使是无明缘行也具有“行”一词所摄的行的性质,但如前所述,其主要性正是如此。“无明缘行”是其一部分被说,这就是关联。在此义理的分别中,以摄集的方式,即使无明缘行被“行”一词所摄的诸行所包含,也因其应在此被解说的状态而作为主要被单独执取;在前一种分别中,则除去它们,这便是差别。因此他说:“以解说与一切摄集的方式,说了两种性”。虽然从总体上被摄集,但为了显示主要性而被单独执取,正如“福智资粮”那样。
Gahaṇanti gahetabbataṃ. Tasmāti yasmā sati saṅkhārasaddena āgatasaṅkhārattepi avijjāpaccayā saṅkhārā padhānatāya visuṃ vuttā gobalībaddañāyena, tasmā. Tattha vuttampīti saṅkhārasaddena āgatasaṅkhāresu vuttampi abhisaṅkharaṇakasaṅkhāraṃ vajjetvā aggahetvā itare saṅkhārā yojetabbā. Evañhi atthassa uddharaṇuddharitabbatādvayaṃ asaṅkarato dassitaṃ hoti. ‘‘Idha vaṇṇetabbabhāvenā’’ti iminā avijjāpaccayā saṅkhārānaṃ satipi saṅkhārasaddena āgatasaṅkhārabhāve yathāvuttameva padhānabhāvaṃ ulliṅgeti. ‘‘Avijjāpaccayā saṅkhārā’’ti tadekadeso vuttoti sambandho. Imasmiṃ atthavikappe saṅgaṇhanavasena saṅkhārasaddena āgatasaṅkhārehi saṅgahitāpi avijjāpaccayā saṅkhārā idha vaṇṇetabbabhāvena padhānāti visuṃ gahitā, purimasmiṃ te vajjetvāti ayaṃ viseso. Tenāha ‘‘vaṇṇetabbasabbasaṅgahaṇavasena duvidhatā vuttā’’ti. Sāmaññato saṅgayhamānampi padhānabhāvajotanatthaṃ visuṃ gayhati yathā taṃ ‘‘puññañāṇasambhārā’’ti.
善与不善法之所以被称为“异熟法”,正是由于它——即累积。什么是累积?在未断除渴爱与无明的相续中,仍有作用的状态。因此他说“结生……的作用是累积”。然而,因为思是主导,故将其作为思的作用而说。“积聚”或“累积”,是就它产生名为色与非色、属于积聚的果报而说。“无有所缘、无记性”,这是将无记法所关联的无有所缘性,说为无记法本身无有所缘。“处”与“结合”,应当理解为令诸法在各自的门中转起。
Yena kusalākusaladhammā ‘‘vipākadhammā’’ti vuccanti, taṃ āyūhanaṃ, kiṃ pana tanti? Anupacchinnataṇhāvijjāmāne santāne sabyāpāratā. Tenāha ‘‘paṭisandhi…pe… āyūhanarasā’’ti. Cetanāpadhānattā pana tassa cetanākiccaṃ katvā vuttaṃ. Rāsikaraṇaṃ, āyūhananti ca rāsibhūtassa rūpārūpasaṅkhātassa phalassa nibbattanato vuttaṃ. ‘‘Anārammaṇatā abyākatatā’’ti idaṃ abyākatasseva anārammaṇattā abyākatasambandhinī anārammaṇatāti katvā vuttaṃ. Āyatanaṃ, ghaṭananti ca taṃtaṃdvārikadhammappavattanameva daṭṭhabbaṃ.
“不了知”等词,是在解释无明一词时所提及的。由于与无明一词相关联而成为不与见相应,这是就阴性词的解释而言。所谓“无有形状”,即是无有形体。
Ananubodhādayo avijjāpadaniddese āgatā. Avijjāpadasambandhena diṭṭhivippayuttāti itthiliṅganiddeso. Asaṇṭhānattāti aviggahattā.
由于忧伤等的存在:即未将“生缘老死”作为最终,而在此之后也说了忧伤等;因为它们存在,依于它们便有支数增多的过失,导致缘起支数过多。如何是十二支?为何只是十二支?难道忧伤等作为不同的法,不是在缘起教说中已被说了吗?确实说了,但不是作为不同的支。为了显示这一点,所以说“非也”等。其中,“以果”:即作为果、被老死支所摄的忧伤等。“为了显示根本支”:即为了显示作为此缘起教说之根本的无明支,通过说明由忧伤等而生起痴迷,而说那些忧伤等,目的是显示轮回之不断。老死是这些的因,即老死因;忧伤等,其状态即是老死因性。老死是此的相,即老死相。“此经”:在此,“此”指经。那些以此(老死)为相、以苦为相的忧伤等。“从此以后”:即从未来的第二个生命体以后,在第三个生命体等中的结生。“成为因之因”:即成为原因的因。因为对于结生,诸行是因,而它们的因是无明。“经”:指“未闻凡夫”等经而说。无明被显示为忧伤等的因,因为显示未闻状态的经被无明所胜伏,从中说了它的生起。为了使“并没有经能成立愚者仅以老死为相的忧伤等”这一所说的义理得以明了。
Sokādīnaṃsabbhāvāti ‘‘jātipaccayā jarāmaraṇa’’nti aniṭṭhāpetvā tadanantaraṃ sokādīnampi vuttānaṃ vijjamānattā tesaṃ vasena aṅgabahuttappasaṅge paṭiccasamuppādaṅgānaṃ bahubhāve āpanne. Dvādasevāti kathaṃ dvādaseva, nanu sokādayopi dhammantarabhūtā paṭiccasamuppādadesanāyaṃ vuttāti? Saccaṃ vuttā, na pana aṅgantarabhāvenāti dassento ‘‘na hī’’tiādimāha. Tattha phalenāti phalabhūtena jarāmaraṇaṅgasaṅgahitena sokādinā. Mūlaṅgaṃ dassetunti imāya paṭiccasamuppādadesanāya mūlabhūtaṃ avijjaṅgaṃ socanādīhi sammohāpattikathanena dassetuṃ te sokādayo vuttā bhavacakkassa avicchedadassanatthaṃ. Jarāmaraṇaṃ kāraṇaṃ etesanti jarāmaraṇakāraṇā , sokādayo, tabbhāvo jarāmaraṇakāraṇatā. Jarāmaraṇaṃ nimittaṃ etassāti jarāmaraṇanimittaṃ. Taṃ tannimittānanti ettha tanti suttaṃ. Tannimittānaṃ dukkhanimittānaṃ sokādīnaṃ. Tato parāyāti anāgate dutiyattabhāvato parāya tatiyattabhāvādīsu paṭisandhiyā. Hetuhetubhūtāti kāraṇassa kāraṇabhūtā. Paṭisandhiyā hi saṅkhārā kāraṇaṃ, tesaṃ avijjā. Suttanti ‘‘assutavā puthujjano’’ti (ma. ni. 1.2, 17; saṃ. ni. 2.61; dha. sa. 1007) imaṃ suttaṃ sandhāya vadati. Avijjā sokādīnaṃ kāraṇanti dassitā assutavatāya avijjābhibhavanadīpaniyā taduppattivacanato. ‘‘Na sokādīnaṃ bālassa jarāmaraṇanimittatāmattassa sādhakaṃ sutta’’nti vuttamatthaṃ pākaṭaṃ kātuṃ ‘‘na cā’’tiādi vuttaṃ. Tena na ca jarāmaraṇanimittameva dukkhaṃ dukkhaṃ, atha kho avijjānimittampettha vuttanayena yojetabbanti dasseti. Evaṃ jarāmaraṇena sokādīnaṃ ekasaṅkhepaṃ katvā dvādaseva paṭiccasamuppādaṅgāni veditabbāni.
然而,何故此处的教说仅以老死为终点?莫非此后便无流转?并非没有。因为对于未断烦恼者,由业而有从识等终尽的死亡,结生便显现,因此作为流转止息的老死,正是再次生起的表征。但此义已由“以有缘生”所显示——由业而生的“有”之生已被显示,故不再另说,并非由于此后无流转。再者,由单一业所生的相续,老死是其终点。当烦恼轮存在时,由此业而有再生起;当烦恼轮不存在时,则“这就是苦的边际”,教说便以老死为终点。然而,没有不死的衰老,一切有生者于成熟后必定坏灭;也没有不老的死亡,未成熟则无坏灭,因此将此二者合为一支,不像名色那样虽在不同处却同时生起,也不像六处那样以处的状态而作用相同。而此所示终尽与再生起者,由此,以“识缘名色”等,由于无明、业不存时它亦不存,便显示了“无明缘行”等之义理,从而显示了以三轮无休止地流转。或者,通过执取老,依渐次成熟、更成熟等而存在的名色等及忧伤等也被纳入,同样,于彼成熟时存在的无明也被纳入。如所说:
Kasmā panettha jarāmaraṇantā eva desanā katā, kiṃ tato parā pavatti natthīti? No natthi, appahīnakilesassa hi kammato, viññāṇādipariyosānabhūtāya ca cutiyā paṭisandhipātubhāvoti pavattitaduparamabhūtaṃ jarāmaraṇaṃ punabbhavābhinibbattinimittaṃ. Taṃ pana kammūpapattibhavato jātiyā dassitattā ‘‘bhavapaccayā jātī’’ti imināva pakāsitanti na puna vuccati, na tato paraṃ pavattiyā abhāvato. Ekakammanibbattassa ca santānassa jarāmaraṇaṃ pariyosānaṃ. Sati kilesavaṭṭe kammunā tato punabbhavūpapatti, asati pana tasmiṃ ‘‘esevanto dukkhassā’’ti jarāmaraṇapariyosānāva desanā katā. Yasmā pana na amaraṇā jarā atthi sabbesaṃ uppattimantānaṃ pākānantarabhedato, na cājaraṃ maraṇaṃ apākabhedābhāvā, tasmā tadubhayamekamaṅgaṃ kataṃ, na nāmarūpaṃ viya ubhayaṭṭhāne ekajjhaṃ uppattiyā, saḷāyatanaṃ viya vā āyatanabhāvena kiccasamatāya. Yā panāyaṃ osānaṃ gatā punabbhavābhinibbatti dīpitā, tāya ‘‘viññāṇapaccayā nāmarūpa’’ntiādi, kilesakammābhāve tadabhāvato ‘‘avijjāpaccayā saṅkhārā’’ti evamādi eva vā atthato pakāsito hotīti vaṭṭattayassa anavaṭṭhānena paribbhamanaṃ dassitaṃ hoti. Atha vā jarāgahaṇena paripakkaparipakkatarādikkamena vattamānaṃ nāmarūpādi, sokādi ca gayhati, tathāssa paripākakālavattinī avijjā ca. Yathāha –
“诸比丘,那个少年随着长大、诸根成熟,便具足、圆满五种欲功德而受用,即眼所识知的色……乃至……身所识知的触……乃至……可染的。他以眼见色后,对可爱的色贪著,对不可爱的色生瞋,不持身念而住,心量狭小,且不如实了知心解脱、慧解脱,正是于此,他的那些恶不善法无余灭尽。”等等。
‘‘Sa kho so, bhikkhave, kumāro vuddhimanvāya indriyānaṃ paripākamanvāya pañcahi kāmaguṇehi samappito samaṅgībhūto paricāreti cakkhuviññeyyehi rūpehi…pe… kāyaviññeyyehi phoṭṭhabbehi…pe… rajanīyehi. So cakkhunā rūpaṃ disvā piyarūpe rūpe sārajjati, appiyarūpe rūpe byāpajjati, anupaṭṭhitakāyasati ca viharati parittacetaso, tañca cetovimuttiṃ paññāvimuttiṃ yathābhūtaṃ nappajānāti, yatthassa te pāpakā akusalā dhammā aparisesā nirujjhantī’’tiādi (ma. ni. 1.408).
在此,通过于六根门中执取有贪等,揭示了与其不相离的解脱未被了知时,成为忧等之缘的无明。又,由“因可爱而生忧、悲、苦、忧、恼”之说,显示了忧等从欲漏、有漏生起;由“他‘我是色,色是我的’而被缠缚……因色的变异、变易而生起忧、悲、苦、忧、恼”之说,显示了从见漏生起;由“无闻”等说,显示了从无明漏生起忧等。因此,由于这些漏是忧等之因,通过执取它们而执取了诸漏。又由于诸漏自身具有老的性质,通过执取老而执取它们;又由“以漏集故有无明集”之说,通过执取老而执取了以漏为因的无明。由此,“以无明为缘而有行”等,有轮便回转。又,在说了“以行为缘而有识”之后,再说“以有为缘而有生”,也显示了有轮因无住而流转。在此,以识显示了被无明所覆的再生,以生显示了与渴爱相应的,由于两者在两方面都随转,故显示了以无明、渴爱为因的有轮因无住而流转这一意义。因此,即使教说到老死为止,也不暗示此后没有转起,因为那不是其目的;也不能理解为只是为了显示其他缘而再次言说,因为在一处,那两种教说就已成就。同样,应知:凡是以无明为因的业,也是以渴爱为因的;凡是以渴爱为因的,也是以无明为因的。何以故?因为两种有根互不相离。正如在说以渴爱为缘、以欲取为因的业有行时,显示了无明不能离开有爱而成为行之缘;同样,在说那正是以无明为缘时,也显示了有爱不能离开无明而成为业有之缘。由此,以前转起的以无明等为缘的行等,以及以渴爱、取等为缘的有等;同样,以渴爱为因、以取为缘的有,以无明为缘的行,以有为缘的生,以行为缘的识,以生为缘的老死,以识等为缘的名色等——应知,如此便显示了这些支的前后关联。
Ettha hi paripakkindriyassa chasu dvāresu sarāgādiggahaṇena tadavinābhāvitāya vimuttiyā appajānane ca sokādīnaṃ paccayabhūtā avijjā pakāsitā. Apica ‘‘piyappabhavā sokaparidevadukkhadomanassupāyāsā’’ti vacanato kāmāsavabhavāsavehi, ‘‘tassa ‘ahaṃ rūpaṃ, mama rūpanti pariyuṭṭhaṭṭhāyino…pe… rūpavipariṇāmaññathābhāvā uppajjanti sokaparidevadukkhadomanassupāyāsā’’ti (saṃ. ni. 3.1) vacanato diṭṭhāsavato, ‘‘assutavā’’tiādivacanato avijjāsavato sokādīnaṃ pavatti dīpitāti tesaṃ hetutāya taggahaṇena gahitā āsavā. Tesaṃ sayañca jarāsabhāvatāya jarāgahaṇena gayhanti, tato ca ‘‘āsavasamudayā avijjāsamudayo’’ti vacanato āsavanimittāya ca avijjāya jarāgahaṇena gahaṇaṃ. Tato ca ‘‘avijjāpaccayā saṅkhārā’’ti āvaṭṭati bhavacakkaṃ. Apica ‘‘saṅkhārapaccayā viññāṇa’’nti vatvā ‘‘bhavapaccayā jātī’’ti vadantenapi bhavacakkassa anavaṭṭhānato paribbhamanaṃ dassitaṃ. Ettha hi viññāṇena avijjānivutassa punabbhavo dassito, jātiyā taṇhāya sampayuttassa, ubhayattha ubhinnaṃ anuvattamānattāti avijjātaṇhānimittaṃ bhavacakkaṃ anavaṭṭhānato paribbhamatīti ayamattho dīpitoti jarāmaraṇantāpi desanā na tato paraṃ pavattiyā abhāvaṃ sūceti atadatthattā, na ca paccayantaradassanatthameva puna vacananti sakkā viññātuṃ ekatreva tadubhayadesanāya tassa siddhattā. Tathā yaṃ kammaṃ avijjāhetukaṃ, taṃ taṇhāhetukampi. Yaṃ taṇhāhetukaṃ, taṃ avijjāhetukampi veditabbaṃ. Kasmā? Dvinnaṃ bhavamūlānaṃ aññamaññāvirahato. Yathā hi taṇhāpaccayā kāmupādānahetukaṃ kammabhavasaṅkhāraṃ vadanto na vinā bhavataṇhāya avijjā saṅkhārānaṃ paccayoti dasseti. Tathā tameva avijjāpaccayaṃ desento na antarena avijjāya bhavataṇhā kammabhavassa paccayoti. Tato ca pubbe pavattā avijjādipaccayā saṅkhārādayo , taṇhupādānādipaccayā bhavādayo ca, tathā taṇhāhetuupādānapaccayā bhavo, avijjāpaccayā saṅkhārā, bhavapaccayā jāti, saṅkhārapaccayā viññāṇaṃ, jātipaccayā jarāmaraṇaṃ, viññāṇādipaccayānāmarūpādīti evametesaṃ aṅgānaṃ pubbāparasambandho dassito hotīti veditabbaṃ.
无明词义解说释论
Avijjāpadaniddesavaṇṇanā
226226.“被称为父亲”是指:某某是某某的父亲,以父亲的身份被称说。称说时,为了让人无疑无惑而区别于朋友、仆人等其他身份,为说明此,故云“长……施与”。
226.Pitākathīyatīti asuko asukassa pitāti pitubhāvena kathīyati. Kathiyamāno ca asandehatthaṃ aññehi mittadattehi visesetvā kathīyatīti taṃ dassento āha ‘‘dīgho…pe… datto’’ti.
“如实”即不颠倒。“由作用、种类”是指由覆藏的作用及由生起之处。
Yāthāvoti aviparīto. Kiccajātitoti paṭicchādanakiccato, uppajjanaṭṭhānato ca.
“以执取之因的方式”是指以作为执取之因的方式。“能遮遣其他白色等”是将词引过来而作的关联。
Gahaṇakāraṇavasenāti gahaṇassa kāraṇabhāvavasena. Aññasetādīnaṃ nivattakānīti padaṃ ānetvā sambandho.
“覆盖者”是指以覆盖的方式转起的法。由于如此转起,与之相应且与无明相应的诸法,便以苦为所缘。
Chādentiyāti chādanākārena pavattantiyā. Tathā pavattanahetu taṃsampayuttā avijjāsampayuttā dukkhārammaṇā honti.
“因此”指由于那些法自性不深,难以见到其自性,故以它们为所缘而生起无明。“其他”指灭与道。虽然同样具有殊胜、无杂染等性质,但为了显示有缘者与无缘者的差别,而说“道”等。
Tasmāti sabhāvato agambhīrattā tesaṃ duddasabhāvakaraṇī tadārammaṇatā avijjā uppajjati. Itaresanti nirodhamaggānaṃ. Samānepi paṇītaasaṃkilesikādibhāve sappaccayato appaccayassa visesaṃ dassetuṃ ‘‘maggassā’’tiādi vuttaṃ.
行词义解说释论
Saṅkhārapadaniddesavaṇṇanā
“净化非福果”——以此说明福的异熟远离于苦;“苦”——以此说明心苦的远离;“杂染”——以此说明烦恼苦的远离。或者,“非福果”借此显示福的未来利益;“苦、杂染”借此显示转起中的利益与安乐。“由彼产生”指由产生利益与安乐;能产生应供养之有的,即是能产生应供养者。
‘‘Sodhetiapuññaphalato’’ti iminā puññassa vipākadukkhavivittataṃ āha, ‘‘dukkhato’’ti iminā cetodukkhavivittataṃ, ‘‘saṃkilesato’’ti iminā kilesadukkhavivittataṃ. ‘‘Apuññaphalato’’ti vā iminā puññassa āyatiṃ hitataṃ dasseti. ‘‘Dukkhasaṃkilesato’’ti iminā pavattihitataṃ pavattisukhatañca dasseti. Taṃnipphādanenāti hitasukhanibbattanena. Pujjabhavanibbattako pujjanibbattako.
在“如是此福增长”等语句中,福果亦被称为福,因此说“趣福”即趣向有之成就。
‘‘Evamidaṃ puññaṃ pavaḍḍhatī’’tiādīsu puññaphalampi puññanti vuccatīti āha ‘‘puññupaganti bhavasampattupaga’’nti.
“初修习”是指在诸遍处——如“地、地”等——中生起的修习。此处“地、地”的“iti”一词为“初”义或“种类”义,由此包含其他遍处。“初修习”即作为最初的修习,它被称为“遍作”。作曼陀罗,即作遍处曼陀罗。
Ādibhāvanāti ‘‘pathavī pathavī’’tiādinā kasiṇesu pavattabhāvanā. Pathavī pathavīti vā ettha iti-saddo ādiattho, pakārattho vā. Tena itarakasiṇānaṃ gahaṇaṃ. Ādibhāvanātiādibhūtā bhāvanā. Sā hi ‘‘parikamma’’nti vuccati. Maṇḍalakaraṇaṃ kasiṇamaṇḍalakaraṇaṃ.
“以施的方式”指依施舍应施之物的方式。心与心所法,施是依此而施与。“在那里”指在那些心与心所中。“关于施”指以它们所产生的舍离为对象。或者,如其产生那样而安置。“增上”是它的同义词。或者,如其由相应法所产生的施行为,依成就而达到增上那样而作。确实,布施等业的成就唯依思。“在其他”指在“关于戒”等语境中。
Dānavasenāti deyyadhammapariccāgavasena. Cittacetasikā dhammā dānaṃ diyyati etenāti. Tatthāti tesu cittacetasikesu. Dānaṃ ārabbhāti tehi nibbattiyamānaṃ pariccāgaṃ uddissa. Yathā vā so nippajjati, tathā ṭhapetvā. Adhikiccāti tasseva vevacanaṃ. Yathā vā sampayuttehi nibbattiyamānā dānakiriyā nipphattivasena adhikataṃ pāpuṇāti, tathā katvā. Cetanāvaseneva hi dānādikammanipphatti. Itaresūti ‘‘sīlaṃ ārabbhā’’tiādīsu.
“即使不相似”是指即使与自己不相似,也是已作之色,如此关联。即使没有第四禅的异熟。“色爱”一词,即指此处所说的色爱。“谷”指能容纳一粒拘舍果量的容器;同样,米也是如此。
Asarikkhakampīti attanā asadisampi kaṭattārūpanti sambandho. Vināpi catutthajjhānavipākena. Rūpataṇhāsaṅkhātassāti ‘‘rūpataṇhā’’ti ettha vuttarūpataṇhamāha. Guñjanti guñjaphalaparimāṇaṃ dhāraṇīyavatthuṃ. Tathā taṇḍulaṃ.
“唯是言辞差别”即意味着没有义理差别。为说明没有义理差别,而说:“确实,只有当在身门转起时,才有执取等的导入。”其中,“在身门转起”仅是说转起,故为门的特征;以“执取”等言辞,则属后句。
‘‘Vacanavisesamattamevā’’ti atthavisesābhāvo vuttoti atthavisesābhāvamāha ‘‘kāyadvāre pavattieva hi ādānādipāpanā’’ti. Purimenāti ‘‘kāyadvāre pavattā’’ti iminā. Tañhi pavattimattakathanato dvārūpalakkhaṇaṃ hoti. Pacchimenāti ‘‘ādānā’’divacanena.
“身行、语行的执取”,是约总说而言;“身、语思的执取”,则是约详释而言。“识”指结生识。对于俱生以及无间的,它确实成为缘。“善而有果报法”,是指有学及凡夫相续中的神通思,在此处正是所意趣的,而非其他,因此这样说。由此显示:如前所说的神通思,由于是善性,或者由于是有果报法,也可能如同其他善或不善的思一样,成为结生识的缘。但是,对于出世间善,这一点并非必然。因为它并非结生识的缘。如果说它能给予果报,那么对于已失效的业,这也并非必然。因为那种业不会生起果报,所以说“并非由生起果报而有善性及有果报法性”。实际上,只是由于在其他有果报法的相续中,伴随推动与精勤而生起,而它也在未断烦恼的相续中以那样的行相生起,因此称为有果报法;以无过失的含义,称为善。即便如此,如果神通思是有果报法,为何又说它没有果报?因为这并不可能。为了显示这种不可能,所以说“然而那种……”等。因为假如神通思能生起果报,那它或者生起同地果报,或者生起异地果报。其中,生起异地果报首先就不合理,因为缺乏缘,也从未见有如此情形,因此说“因为不……”等。它可能生起同地果报。
Kāyavacīsaṅkhāraggahaṇeti uddesaṃ sandhāyāha. Kāyavacīsañcetanāgahaṇeti niddesaṃ. Viññāṇassāti paṭisandhiviññāṇassa. Sahajātassa pana anantarassa ca paccayo hotiyeva. ‘‘Kusalā vipākadhammā cā’’ti idaṃ sekkhaputhujjanasantāne abhiññācetanā idhādhippetā, na itarāti katvā vuttaṃ. Tena yathāvuttaabhiññācetanāpi paṭisandhiviññāṇassa paccayo siyā kusalasabhāvattā, vipākadhammattā vā tadaññakusalākusalacetanā viyāti dasseti. Tayidaṃ lokuttarakusalāya anekantikaṃ. Na hi sā paṭisandhiviññāṇassa paccayo. Atha vipākadāyinīti vucceyya, evampi ahosikammena anekantikaṃ. Na hi tassā vipākuppādanaṃ atthīti āha ‘‘na vipākuppādanena kusalatā vipākadhammatā cā’’ti. Kevalañhi yā aññesaṃ vipākadhammānaṃ sabyāpārā saussāhā pavatti, tadākārāvassā appahīnakilese santāne pavattīti vipākadhammatā, anavajjaṭṭhena kusalatā ca vuttā. Evampi yadi vipākadhammā abhiññācetanā, kathaṃ avipākāti? Asambhavatoti taṃ asambhavaṃ dassetuṃ ‘‘sā panā’’tiādi vuttaṃ. Abhiññācetanā hi yadi vipākaṃ uppādeyya, sabhūmikaṃ vā uppādeyya aññabhūmikaṃ vā. Tattha aññabhūmikassa tāva uppādanaṃ ayuttaṃ paccayābhāvato, tathā adassanato ca. Tenāha ‘‘na hī’’tiādi. Sabhūmikaṃ navattabbārammaṇaṃ vā uppādeyya parittādiārammaṇaṃ vā, tesu attano kammasamānārammaṇatāya rūpāvacaravipākassa dassitattā, parittādiārammaṇattā ca abhiññācetanāya navattabbārammaṇaṃ na uppādeyya. Tathā ekantanavattabbārammaṇattā rūpāvacaravipākassa parittādiārammaṇañca na uppādeyyāti ayamasambhavo. Tenāha ‘‘attanā sadisārammaṇañcā’’tiādi. Tattha tiṭṭhānikanti paṭisandhibhavaṅgacutivasena ṭhānattayavantaṃ. ‘‘Pathavīkasiṇaṃ āpokasiṇa’’ntiādinā kusalena abhinnaṃ katvā vipākassa ārammaṇaṃ desitanti āha ‘‘cittuppādakaṇḍe…pe… vuttattā’’ti. ‘‘Rūpāvacaratikacatukkajjhānāni kusalato ca vipākato ca kiriyato ca catutthassa jhānassa vipāko ākāsānañcāyatanaṃ ākiñcaññāyatanaṃ ime dhammā navattabbā ‘‘parittārammaṇā’’tipi ‘mahaggatārammaṇā’tipi ‘appamāṇārammaṇā’tipī’’ti vacanato rūpāvacaravipāko ekantanavattabbārammaṇoti āha ‘‘na ca rūpāvacaravipāko parittādiārammaṇo atthī’’ti. Svāyamasambhavo parittādiārammaṇāya abhiññācetanāya vipākābhāvaṃ sādheti, na navattabbārammaṇāya . Navattabbārammaṇāpi hi sā atthīti na byāpīti vipākānuppādane tassā aññaṃ kāraṇaṃ dassetuṃ ‘‘kasiṇesu cā’’tiādimāha. Samādhivijambhanabhūtā abhiññā samādhissa ānisaṃsamattanti ‘‘samādhiphalasadisā’’ti vuttaṃ. Tassa tassa adhiṭṭhānavikubbanadibbasaddasavanādikassa yadicchitassa kiccassa nipphādanamattaṃ pana abhiññācetanā, na kālantaraphalā, diṭṭhadhammavedanīyaṃ viya nāpi vipākaphalā, atha kho yathāvuttaānisaṃsaphalā daṭṭhabbā.
然而,有些人说:“因同地中辗转修习而得其力,诸禅那强而有力,故能感果,以能做等至故;神通虽亦具禅那性,却无此修习,于种种所缘上乃偶然现起,故而羸弱,因此不感果报。”此说并无道理,因通过反复作遍作,神通中亦具自在力。至于又说:“在基础禅那中,由与自性相同之速行获得修习,于自在完全圆满、具足清净等八支而得殊胜时,神通便生起。又以他们是第四禅性故,唯能生起第四禅地之果报;而该果报,是由具足前述功德、力强的的基础禅那所创造之机会而成就,故无机会故,神通不感果报。”此说亦无道理,以他们自身本无果报故。若他们有能感果之性,则对于无机会感果的非难方为合理;而其无果报,正如前述之理。
Keci pana ‘‘samānabhūmikato āsevanalābhena balavantāni jhānānīti tāni vipākaṃ denti samāpattibhāvato, abhiññā pana satipi jhānabhāve tadabhāvato tasmiṃ tasmiṃ ārammaṇe āgantukāvāti dubbalā, tasmā vipākaṃ na detī’’ti vadanti. Taṃ akāraṇaṃ punappunaṃ parikammavasena abhiññāyapi vasībhāvasabbhāvato. Yaṃ pana vadanti ‘‘pādakajjhāne attanā samānasabhāvehi javanehi laddhāsevane sammadeva vasībhāvappatte parisuddhatādiaṭṭhaṅgasamannāgamena sātisaye jāte abhiññā nibbattanti, tāsañca catutthajjhānikattā catutthajjhānabhūmiko eva vipāko nibbatteyya, so ca yathāvuttaguṇena balavatā pādakajjhāneneva katokāsena sijjhatīti anokāsatāya abhiññā na vipākaṃ detī’’ti. Tampi akāraṇaṃ avipākabhāvato tāsaṃ. Sati hi vipākadāyibhāve vipākassa anokāsacodanā yuttā, avipākatā ca tāsaṃ vuttanayā eva.
“不成为”,指不成为识的缘。有人误以为掉举思亦与神通思无有差别地被说及,便认为“在果报中”一语并非仅表示堪能引果,而是表示果报的实有,故说“应当审察”。正如所说:“因‘在果报中’一语,并不像‘有果报法’那样表示堪于感果。”其中应审察之义,即如前述。然而,此处最终结论是:由于掉举思唯能感转起果报、不能感结生果报,故在《分别》中,随其转起果报而列出果报。对于能感两种果报的思,则说为异刹那业缘;掉举思既无此性质,于《发趣》中便不将其说为彼缘。至于注释书中所说“在成为识的缘方面应当排除”,则是针对结生识而言。如是,“掉举思亦不成为”一语,亦仅是就彼不成为识的缘而言。如此,当知此处巴利圣典与注释书彼此并无矛盾。
Na hotīti viññāṇassa paccayo na hotīti. Uddhaccacetanāpi abhiññācetanāto nibbisesena vuttāti maññamāno ‘‘vipāke’’ti ca vacanaṃ na vipākārahatāmattavācako, atha kho vipākasabbhāvavācakoti āha ‘‘vicāretabba’’nti. Tathā ca vuttaṃ ‘‘na hi ‘vipāke’ti vacanaṃ vipākadhammavacanaṃ viya vipākārahataṃ vadatī’’ti. Tattha yaṃ vicāretabbaṃ, taṃ heṭṭhā vuttameva. Idaṃ panettha sanniṭṭhānaṃ – yasmā uddhaccacetanā pavattivipākameva deti, na paṭisandhivipākaṃ, tasmā tassā pavattivipākassa vasena vibhaṅge vipāko uddhaṭo. Ubhayavipākadāyikāya pana cetanāya nānākkhaṇikakammapaccayo vuccatīti tadabhāvato paṭṭhāne tassā so na vutto. Yaṃ pana aṭṭhakathāyaṃ ‘‘viññāṇassa paccayabhāve apanetabbā’’ti (vibha. aṭṭha. 226 saṅkhārapadaniddesa) vuttaṃ, taṃ paṭisandhiviññāṇameva sandhāya vuttaṃ. ‘‘Evaṃ uddhaccacetanāpina hotī’’ti idampi viññāṇassa paccayatābhāvamattaṃ gahetvā vuttaṃ. Evañhettha aññamaññaṃ pāḷiyā aṭṭhakathāya ca avirodho daṭṭhabbo.
此处,指在掉举思给与果报方面。于名为《无始之道》的著作中。由于“凡夫相续中的不善法应由见所断,有学相续中的则由修所断”这一义趣已得阐明,故说“然而对于凡夫”等。“不被说”以此显示:于凡夫中生起的外结缚等,并无由修所断之说。“如果被说”等,则从理证与教证两方面阐明该义。其中,“某些”指对于自己财物的欲贪等。“某些”指有身见等。“有时”指过去等某一时分。“由于已断故”等,是换一种说法。“依止”指作为亲依止缘。
Etthāti uddhaccacetanāya vipākadāne. Amataggapatheti evaṃnāmake pakaraṇe. ‘‘Puthujjanasantāne akusalā dassanena pahātabbā, sekkhasantāne bhāvanāya pahātabbā’’ti imassa atthassa vuttattā ‘‘puthujjanānaṃ panā’’tiādi vuttaṃ. ‘‘Na vuccantī’’ti iminā puthujjane pavattabahiddhāsaṃyojanādīnaṃ bhāvanāya pahātabbapariyāyābhāvaṃ dasseti. ‘‘Yadi vucceyyu’’ntiādinā tamevatthaṃ yuttito ca āgamato ca vibhāveti. Tattha kesañcīti sakabhaṇḍe chandarāgādīnaṃ. Kecīti sakkāyadiṭṭhiādayo. Kadācīti atītādike kismiñci kāle. Cattattātiādi pariyāyavacanaṃ. Upanissāyāti upanissayapaccaye katvā.
其余诸法,则非由见道所断。并且,它们也并非不存在——这是句义上的连接。如是作已,意谓:依前引圣典所说,由提及掉举,即已包摄与掉举俱行之心生起,而非泛泛地包摄一切掉举,若此义得成。彼,指邪见。何以说‘以过去等分位而不可言说’?难道不是唯属未来者方为所应断吗?并非如此,因为唯堪能生起者,方可严格安立为未来;而所应断者,恰是已不堪能生起者,故说他们不以过去等分位而存在,是故不可言说。‘相对于见’,意即相对于已修习的见道。‘因无同伴故’,是说由缺少名为‘见所断’的协同之因。‘不招感果报’者,其意图是:正如于一切烦恼灭尽时,部分灭尽时亦然,以彼烦恼为缘的某分业亦不感果。‘其果报已于《分别论》中说’,此是就结生与转起二种果报而言。
Itaresanti nadassanenapahātabbānaṃ. Na ca na hontīti sambandho. Evañca katvāti yathāvuttapāḷiyaṃ uddhaccaggahaṇena uddhaccasahagatacittuppādo gahito, na yattha katthaci uddhaccanti evamatthe sati. Tanti diṭṭhiṃ. ‘‘Atītādibhāvena navattabbatte’’ti kasmā vuttaṃ, nanu anāgatā eva pahātabbāti? Na, uppajjanārahā nippariyāyena anāgatā nāma, pahātabbā pana na uppajjanārahāti tesaṃ atītādibhāvena navattabbatā vuttā. Dassanaṃ apekkhitvāti bhāvitaṃ dassanamaggaṃ upanidhāya. Sahāyavirahāti dassanapahātabbasaṅkhātasahakārikāraṇābhāvato. Vipākaṃ na janayantīti sakalakilesaparikkhaye viya ekaccaparikkhayepi tannimittaṃ taṃ ekaccaṃ kammaṃ na vipaccatīti adhippāyo. Vipāko vibhaṅge vuttoti paṭisandhipavattibhedaṃ duvidhampi vipākaṃ sandhāyāha.
‘不善法’,是指凡夫相续中,如前所述的种种不善。‘不应断除者’,是指善法等,具不应断除之自性者。所谓有罪过性,即与不应断除者相违之自性。‘若如是亦’等,是开显另一种过失,以此表明:他们不善法,于此三法中,虽或不归入第三句,然却堕入不可言说之境。‘若以一切法门未摄尽者,于三法二法中,将致不可言说’,为破此疑,故说‘不致如此’。今以‘于心生起品中’等语,依理证与例证,阐明彼不致落入不可言说之义。‘于其中’,是指于某一类三法中。‘决定’,是决定性地、绝对地。‘属于他们之法’,是指为此三句所摄之诸法。‘如于所说句中’,如于所说之初三等句中。犹如应被析解之心生起,及其他诸法,各随其宜,依三聚析解,令其各归所属分位,如是而已。‘于彼处亦’,是指于第四分位中。‘应令其归属’,是说应令他们归属于不可言说之状态。‘由彼第四分位不存在故’,指由彼第四分位不存在。‘如是’,即是以不可言说的方式。
Akusalānanti yathāvuttavisesānaṃ puthujjanasantāne akusalānaṃ. Appahātabbānanti appahātabbasabhāvānaṃ kusalādīnaṃ. Appahātabbaviruddhasabhāvatā sāvajjatā. ‘‘Evampī’’tiādi dosantaradassanaṃ. Tena yadipi tesaṃ akusalānaṃ imasmiṃ tike tatiyapadasaṅgaho na siyā, navattabbatā pana āpajjatīti dīpeti. Sabbena sabbaṃ dhammavasena asaṅgahitassa tikadukesu navattabbatāpattīti āha ‘‘nāpajjatī’’ti. Idāni taṃ navattabbatānāpajjanaṃ ‘‘cittuppādakaṇḍe’’tiādinā kāraṇato, nidassanato ca vibhāveti. Yatthāti yasmiṃ tike. Niyogatoti niyamato ekantato. Tesanti padattayasaṅgahitadhammānaṃ. Yathāvuttapadesu viyāti yathāvuttesu paṭhamādīsu tīsu padesu. Yathā bhinditabbā cittuppādā, itare ca yathārahaṃ rāsittayavasena bhinditvā bhajāpitā taṃtaṃkoṭṭhāsato katā, evaṃ. Tatthāpīti catutthakoṭṭhāsepi. Bhajāpetabbeti navattabbabhāvaṃ bhajāpetabbe. Tadabhāvāti tassa catutthakoṭṭhāsassa abhāvā. Tathāti navattabbabhāvena.
于已生三法中,过去者,此处所说之他们不善并未被言及。纵使他们不具被期待之属性,然因其不逾越彼之自性,亦可作如是说。为避免招致‘不可言说’之过失,先为举示其例,故说:‘或者,如与有对俱者……’等。而此处之‘彼自性’,是指以有罪过性为胜,且无有见所断之状态。‘若此义得成立’等,是显示于此立场所得之功德。‘修所断者’,是就假名说与胜义说二种修所断而言。其中,前者因非主要自性,后者因非果报,故未说多刹那之业缘关系,此乃其意趣所在。进而,为显示:正如修所断者无多刹那业缘关系,同样,以见所断者为缘,他们亦未获致缘之关系,故于‘亦未……被说’之后,为出其由而说:‘因他们……转起’。于此处,‘他们于见道后不转起’之意是:他们以见所断为缘之烦恼,唯属见所断之分位,是故他们绝无修所断之假名说。既然如此,以他们为缘,又怎能说‘见所断者以某种缘,为修所断者’呢?此即是义。或者,就凡夫相续而言,他们不以见所断者,从胜义上说,亦非修所断。而于有学相续中,作为他们之缘的见所断者已不存在,因此,亦应解了‘见所断者为缘’之义。
Uppannattike atītā, idha yathāvuttaakusalā na vuttā, apekkhitabbabhāvenārahitāpi taṃsabhāvānativattanato tathā vuccantīti navattabbatāpattidosaṃ pariharanto tassa udāharaṇaṃ tāva dassetuṃ ‘‘athavā yathā sappaṭighehī’’tiādimāha. Taṃsabhāvo cettha sāvajjatāvisiṭṭho dassanapahātabbabhāvābhāvo. ‘‘Evañca satī’’tiādinā imasmiṃ pakkhe laddhaguṇaṃ dasseti. Bhāvanāya pahātabbānanti pariyāyena nippariyāyena ca bhāvanāya pahātabbānaṃ, tattha purimānaṃ amukhyasabhāvattā, pacchimānaṃ avipākattā nānākkhaṇikakammapaccayatā na vuttāti adhippāyo. Yathā ca bhāvanāya pahātabbānaṃ nānākkhaṇikakammapaccayabhāvo natthi, evaṃ dassanena pahātabbānaṃ vasena tesaṃ paccayalābhopi natthīti dassento ‘‘na ca…pe… vuttā’’ti vatvā tattha kāraṇamāha ‘‘ye hi…pe… pavattantī’’ti. Tattha na te dassanato uddhaṃ pavattantīti ye dassanena pahātabbapaccayā kilesā, te dassanena pahātabbapakkhikā evāti tesaṃ bhāvanāya pahātabbapariyāyo eva natthi, kathaṃ tesaṃ vasena dassanena pahātabbā bhāvanāya pahātabbānaṃ kenaci paccayena paccayoti vucceyyāti attho. Atha vā ye puthujjanasantāne na dassanena pahātabbā, na te paramatthato bhāvanāya pahātabbā. Ye pana te sekkhasantāne, na tesaṃ paccayabhūtā dassanena pahātabbā atthīti evampi dassanena pahātabbā bhāvanāya pahātabbānaṃ kenaci paccayena paccayoti na vuttāti veditabbaṃ. Yadi dassanenapahātabbapaccayā kilesā dassanapakkhikā, tappaccayaṃ uddhaccasahagataṃ dassanena pahātabbaṃ siyāti kathaṃ tassa ekantabhāvanāya pahātabbatā vuttāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘dassanena pahātabbapaccayassā’’tiādi. Tasmāti yasmā sarāgavītarāgasantānesu sahāyavekallena kammassa vipākāvipākadhammatā viya puthujjanasekkhasantānesu uddhaccasahagatassa vuttanayena savipākāvipākatā siddhā, tasmā. Tassāti uddhaccasahagatassa. Tādisassevāti uddhaccasahagatabhāvena ekasabhāvassa.
此处所谓“与掉举俱行者亦非修所断”等语,出自无始轮回之说,此说并无道理。何以故?因为它绝对是修所断。如《法集论》所言:“何等法为修所断?即与掉举俱行之心生起。”(《法集论》1583)若与掉举俱行者亦有非修所断者,则如同“过去所缘三法”中,先说“必无未来所缘”,而后分别说“欲界善异熟有十种心生起”等一般,此处亦应说:“何等法为修所断?必无修所断”已,再说“与掉举俱行之心生起,或是修所断,或不可说为见所断或修所断”等,然并未作此说。而为阐明此义,以“若言……”等所说的道理,也是不合理的。何以故?因为以见所断为所缘的贪、见、疑、掉举,正是许为具有见所断的性质。
Ettha ca yaṃ ‘‘na bhāvanāya pahātabbampi atthi uddhaccasahagata’’ntiādi amataggapathe vuttaṃ, taṃ akāraṇaṃ, kasmā? Tassa ekantena bhāvanāya pahātabbattā. Yathāha ‘‘katame dhammā bhāvanāya pahātabbā? Uddhaccasahagato cittuppādo’’ti (dha. sa. 1583). Yadi hi uddhaccasahagataṃ na bhāvanāya pahātabbampi abhavissa, yathā atītārammaṇattike ‘‘niyogā anāgatārammaṇā natthī’’ti vatvā ‘‘kāmāvacarakusalassa vipākato dasa cittuppādā’’tiādinā puna vibhajitvā vuttaṃ, evamidhāpi ‘‘katame dhammā bhāvanāya pahātabbā? Niyogā bhāvanāya pahātabbā natthī’’ti vatvā ‘‘uddhaccasahagato cittuppādo siyā bhāvanāya pahātabbo, siyā na vattabbo ‘dassanena pahātabbo’tipi ‘bhāvanāya pahātabbo’tipī’’tiādi vattabbaṃ siyā, na ca tathā vuttaṃ. Yā ca tamatthaṃ paṭipādentena ‘‘yadi vucceyyu’’ntiādinā yutti vuttā, sāpi ayutti. Kasmā? Dassanena pahātabbārammaṇānaṃ rāgadiṭṭhivicikicchuddhaccānaṃ dassanena pahātabbabhāvasseva icchitattā.
又,为显示“掉举生起”即指与掉举俱行之心识生起,在增上缘的解说中,以因由的方式提到“掉举未被举出”;但此亦不成因由,因为从其他有剩余文字的经文亦可得见。例如,在“过去法对现在法、未来法对现在法,以所缘缘为缘”(《发趣论》2.18.2)这些法的分别中,已纳入了心他智;而在“现在法对现在法”这一分别中,虽可纳入他心智,却没有被纳入。
Yañca ‘‘uddhaccaṃ uppajjatī’’ti uddhaccasahagatacittuppādo vuttoti dassetuṃ adhipatipaccayaniddese uddhaccassa anuddharaṇaṃ kāraṇabhāvena vuttaṃ, tampi akāraṇaṃ aññathāpi sāvasesapāṭhadassanato. Tathā hi ‘‘atīto dhammo paccuppannassa dhammassa, anāgato dhammo paccuppannassa dhammassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 2.18.2) etesaṃ vibhaṅge cetopariyañāṇaggahaṇaṃ katvā ‘‘paccuppanno dhammo paccuppannassa dhammassā’’ti imassa vibhaṅge labbhamānampi cetopariyañāṇaggahaṇaṃ na kataṃ.
再者,关于见所断法令修所断法成熟异熟一事,应审察其助成关系:究竟如同无明等,能令布施等生起即具有使令变凡夫起之力,而成为修所断法的助成因呢?还是如同烦恼,在业授予结生时(成为助成因)呢?此中,若取前一种方式,则在须陀洹等有学圣者的相续中,修所断法便成唯作,以缺少助伴而被造成非异熟性故,犹如渴爱与无明已尽的相续中的布施等。若取后一种方式,则被视为修所断的法也会变成见所断,因为在授予结生时,它不能超越趣向恶趣之性。然而,此中应说的,前面已经说过了。是故,在不违越巴利圣典与注疏的前提下,此处的义理决断,应依前述之理来解了。
Sahāyabhāvo ca dassanena pahātabbānaṃ bhāvanāya pahātabbassa vipākadānaṃ pati vicāretabbo. Kiṃ avijjādi viya dānādīnaṃ uppattiyā eva vikuppādanasamatthatāpādanena dassanena pahātabbā bhāvanāya pahātabbānaṃ sahakārikāraṇaṃ honti, udāhu kileso viya kammassa paṭisandhidāne satīti, kiñcettha – yadi purimanayo, sotāpannādisekkhasantāne bhāvanāya pahātabbassa kiriyabhāvo āpajjati, sahāyavekallena avipākasabhāvatāya āpāditattā khīṇataṇhāvijjāmāne santāne dānādi viya. Atha dutiyo, bhāvanāya pahātabbābhimatassāpi dassanena pahātabbabhāvo āpajjati, paṭisandhidāne sati apāyagamanīyasabhāvānativattanato. Yaṃ panettha vattabbaṃ, taṃ heṭṭhā vuttameva, tasmā pāḷiyā aṭṭhakathāya ca avirujjhanavasenettha atthavinicchayo vuttanayeneva veditabbo.
“彼”是指掉举思。“在识缘的状态中”,即在圆满的异熟识之缘的状态中。为了显示此中道理:因为在无缺减的果报生起之论题中,它(掉举思)并不存在,所以,虽然掉举思在作为识的缘时应予排除,但在作为由无明之缘而生的状态下,则应当纳入——正是为了显示这一理由。所谓“一切”,即二十种。因此说“应说为二十一”。所谓“彼”,即是由于以“行”来统摄而未曾将神通思纳入的理由。对于其他(掉举思)的说法也是如此。那么,那是什么呢?就是没有作为识的缘的状态。所谓“无差别”,是因为没有依身行、语行而作的区分。所谓“连结”,即依三支分句而作的结缚,同样也有“摄集”的意思。
Sāti uddhaccacetanā. Viññāṇapaccayabhāveti sampuṇṇavipākaviññāṇapaccayabhāve. Kāraṇaṃ dassentoti avikalaphaluppādanādhikāre tadabhāvato yadipi uddhaccacetanā viññāṇassa paccayabhāve apanetabbā, avijjāya pana paccayuppannabhāve gahetabbāti imaṃ kāraṇaṃ dassento. Sabbāpīti vīsatipi. Tenāha ‘‘ekavīsatīti vattabba’’nti. Tanti yena kāraṇena saṅkhāraggahaṇena abhiññācetanāya aggahaṇaṃ, taṃ kāraṇaṃ. Itarāvacanassāpīti uddhaccacetanāvacanassāpi. Kiṃ pana taṃ? Viññāṇassa paccayabhāvābhāvo eva. Bhedābhāvāti kāyavacīsaṅkhāravasena vibhāgābhāvato. Saṃyogoti tikantarapadavasena saṃyojanaṃ, tathā saṅgahoti attho.
对“乐想”的执取即是“味著”——基于此意趣而说“乐想……显示”。而“以乐想”中的“以”字是作具格,因为颠倒想即是在苦中起乐想。至于注疏中所说“以无明”,其中的“以”字是表原因的具格,因为这里显示了无明是颠倒想与味著之因。在“车乘有白色的庄严具”等语句中(《相应部》5.4),“庄严具”一词也有“随从”的含义,因此说“在渴爱的随从中”。所谓“在渴爱的随从中”,是就渴爱通过成就其作用而成为诸行的助成因而言的。为了显示“庄严具”的意义如同“行”的意义一样,也有“装饰”的意义,所以说“在已造作的、已装饰的”。“庄严”,即如同令其具有给予果报的能力那样去造作。“不死之义”就是不死的意义,也就是涅槃的意义。“难行”即五火炙身等难行的苦行。“为天而作的苦行”即是为了成为天的状态而作的苦行。“死”即是“魔”,这是将原因的意义内摄而说的。人们将不吉祥的也以吉祥的称谓来称呼,即所谓“吉祥者”,这就如同“在看见时却说‘未看见’”,好比“对不吉祥的刀剑,却称之为吉祥的”。
Sukhasaññāya gahaṇaṃ assādananti adhippāyenāha ‘‘sukhasaññāya…pe… dassetī’’ti. ‘‘Sukhasaññāyā’’ti ca idaṃ karaṇatthe karaṇavacanaṃ. Vipallāso hi dukkhe sukhasaññā. Yaṃ pana aṭṭhakathāyaṃ ‘‘aññāṇenā’’ti vuttaṃ, taṃ hetumhi karaṇavacanaṃ vipallāsassādanānaṃ avijjāya hetubhāvadassanato. ‘‘Ratho setaparikkhāro’’tiādīsu (saṃ. ni. 5.4) parivāratthopi parikkhārasaddo hotīti vuttaṃ ‘‘taṇhāya parivāre’’ti. Taṇhāparivāreti ca taṇhāya kiccasādhanena saṅkhārānaṃ sahakārikāraṇabhāvaṃ sandhāya vuttaṃ. Parikkhāraṭṭho saṅkhāraṭṭho viya bhūsanaṭṭho hotīti dassento ‘‘saṅkhate alaṅkate’’ti āha. Parikkharoti yathā phaladānasamatthā honti, tathā saṅkharoti. Amaraṇatthāti amatatthā, nibbānatthāti attho. Dukkarakiriyāti pañcātapatappanādidukkaracariyā. Devabhāvāya tapo devabhāvatthaṃ tapo. Māretīti maro hetuatthaṃ antonītaṃ katvā. Amaṅgalampi maṅgalapariyāyena voharanti maṅgalikāti vuttaṃ ‘‘diṭṭhe adiṭṭhasaddo viyā’’ti yathā ‘‘asive sivā’’ti.
将悬崖视作与坠落之苦相似,所以说“生等悬崖之苦”。名为因达杜达梵天峰的山顶悬崖,便是魔罗悬崖。那果报就是它的意义与目的,因此称为“以此为义者”。
Papātaṃ patanadukkhasadisanti katvā vuttaṃ ‘‘jātiādipapātadukkha’’nti. Indaduddabrahmakūṭasaññitapabbatasikharappapāto marupapāto. Taṃ puññaphalaṃ attho payojanaṃ etassāti tadattho.
年轻的女游方行者,无自在者即不能自主而住。因烦恼不净的流漏,为智者所厌离。因贪等热恼及苦的果报,故是苦。生起即是造作。即使是有怖畏的毕舍遮鬼城,也因其欲乐功德的圆满而成为乐颠倒之因,如此连结。不同种类而不混杂,即无间断。因老与死而变易,即是变异。
Paribbājikāya taruṇiyā. Asavaso aserivihārī. Kilesāsucipaggharaṇena paṇḍitehi jigucchanīyaṃ. Rāgādipariḷāhena, kaṭukavipākatāya ca dukkhaṃ. Ārabhati karoti. Sabhayassāpi pisācanagarassa kāmaguṇasamiddhiyā sukhavipallāsahetubhāvo viyāti yojanā. Bhinnajātiyena avomissatā nirantaratā. Jarāya maraṇena ca aññathattaṃ vipariṇāmo.
由于有“波旬,我尚不入般涅槃”的说法,而在“儿啊,来,你暂且接下这个王位吧”等语句中,虽然“tāva”一词也出现在表示限量、规定或仅作填充等场合,但在此处,因其期待后文将述的内容,故有特定所指,所以说“tāva是一个期待后续应说内容的质词”。而“以无明为缘……显示”表明,在注疏中前后并无矛盾。
‘‘Na tāvāhaṃ pāpima parinibbāyissāmī’’ti vacanato ‘‘tāta ehi, tāva idaṃ rajjaṃ paṭipajjāhī’’tiādīsu yadipi parimāṇaniyamanakamapadapūraṇamattādīsupi tāva-saddo dissati, idha pana vakkhamānattāpekkho adhippetoti vuttaṃ ‘‘tāvāti vattabbantarāpekkho nipāto’’ti. Avijjāpaccayā pana…pe… dassetīti pubbenāparaṃ aṭṭhakathāyaṃ avirujjhanamāha.
“于贪等味著之时”:即于贪等的味著之时。关于“与贪、见相应的”这句,首先,与贪相应的无明可以建立联系,因为贪具有味著的性质;然而,与见相应的无明又如何呢?因此说“与彼不相应的见……应当了知”。“彼相应行的”:即与贪等相应的行。“无明所缘等”:即无明的所缘等。以“等”字,涵盖所缘、增上、所缘亲依止、常亲依止,以及无间等缘。“非无明所缘的”:即不以无明为所缘、不缘取无明而生起的。在“所缘、增上、无间等缘的表述”中,应如此结合:在所缘、增上、所缘亲依止缘的表述中,指未说到的非无明所缘者;在无间等缘的表述中,指未说到的第一速行;在两者中都说到的,指以无明为所缘的第二速行等。应知:获得无间缘的,以无间等为缘;俱生的,以因等为缘;非俱生的,以亲依止等为缘——行以无明为缘,此义已由“任何”等开示。“以超越有、希求有故”:即为了超越无明而修习无色界禅那者,以及因被无明所迷惑、希求无色界有的成就而令那些禅那生起者。这是依善行中已说的理趣,随顺所说理趣的意思。
Rāgādiassādanakālesūti rāgādīnaṃ assādanakālesu. ‘‘Rāgadiṭṭhisampayuttāyā’’ti ettha rāgasampayuttāya tāva avijjāya yojanā hotu rāgassa assādanabhāvato, diṭṭhisampayuttāya pana kathanti āha ‘‘tadavippayuttā ca diṭṭhī…pe… veditabbā’’ti. Taṃsampayuttasaṅkhārassāti rāgādisampayuttasaṅkhārassa. Avijjārammaṇāditanti avijjāya ārammaṇāditaṃ. Ādi-saddena ārammaṇādhipatiārammaṇūpanissayapakatūpanissaye, anantarādike ca paccaye saṅgaṇhāti. Anavijjārammaṇassāti na avijjārammaṇassa avijjaṃ anārabbha pavattassa. Ārammaṇādhipatianantarādipaccayavacanesūti ārammaṇādhipatiārammaṇūpanissayapaccayavacanesu avuttassa anavijjārammaṇassa, anantarādipaccayavacanesu avuttassa paṭhamajavanassa, dvīsupi vuttassa avijjārammaṇassa dutiyādijavanassāti yojetabbaṃ. Anantarapaccayalābhino anantarādinā, sahajātassa hetuādinā, asahajātassa upanissayādinā saṅkhārassa avijjā paccayo hotīti ayamattho ‘‘yaṃ kiñcī’’tiādinā dassitoti veditabbaṃ. Samatikkamabhavapatthanāvasenāti avijjāsamatikkamatthāya arūpāvacarajjhānāni uppādentassa, avijjāsammūḷhattā arūpabhavasampattiyo patthetvā tāneva jhānāni nibbattentassāti puññābhisaṅkhāre vuttena nayena, vuttanayānusārenāti attho.
如果执取单因论,便会落入与自性论、自在天论、生主论、人论、时论等论相同的过失。如果世间唯有一个因,那么一切生起就应该毫无遗漏、恒时不断地从此因生起,因为再也没有需要观待的其他因。然而事实并非如此,因为我们看到生起是有次第的。再者,因为需要观待他因,单因论便被破除;而且单一者并不具有多种本质。凡是某一因所生的果,都应与该因具有相同的本质,而不能有不同的本质,否则该因的单一性就无法成立。为了说明这个道理,所以说‘一切……由得证……’等。以余除的道理:在一对一、一对多、多对一这三种情形不存在、不可得时,依靠余除的道理,唯有第四种情形——多对多,才能成立。所谓‘以无明为缘而有行,以触为缘而有受’等开示一因一果的说法,是为了彰显法的殊胜、明显、不共的特质,或是为了随顺所化众生的意乐,而以说法善巧开示一因一果,这并非不合理,而是完全合理的。为了表明此义,所以说‘因为……’等。
Ekakāraṇavādoāpajjati yathā pakatiissarapajāpatipurisakālādivādā. Ekasmiṃyeva lokassa kāraṇabhūte sati tato sakalāya pavattiyā anavasesato, sabbadā ca pavattitabbaṃ apekkhitabbassa kāraṇantarassa abhāvato. Na cetaṃ atthi kameneva pavattiyā dassanato. Kāraṇantarāpekkhatāya pana ekakāraṇavādo apahato siyā ekassa ca anekasabhāvatābhāvā. Yattakā tato nibbattanti, sabbehi tehi samānasabhāveheva bhavitabbaṃ, na visadisehi, itarathā tassa ekabhāvo eva na siyāti imamatthamāha ‘‘sabbassa…pe… pattito cā’’ti. Pārisesenāti ekato ekaṃ, ekato anekaṃ, anekato ekanti imesu tīsu pakāresu avijjamānesu anupalabbhamānesu pārisesañāyena. Anekato anekanti ekasmiṃ catutthe eva ca pakāre vijjamāne. Yadidaṃ ‘‘avijjāpaccayā saṅkhārā, phassapaccayā vedanā’’tiādinā ekahetuphaladīpanaṃ, taṃ ettha desanāvilāsena, vineyyajjhāsayavasena vā dhammānaṃ padhānapākaṭāsādhāraṇabhāvavibhāvanatthanti ekahetuphaladīpanaṃ na nupapajjati upapajjatiyevāti dasseti ‘‘yasmā’’tiādinā.
‘随触’,意思是与乐受所缘等眼触等各自相应的触,这句话已经说出来了。为了显示这个意思,先说了‘乐受所缘’等;再为了显示‘受之确定’一词的含义,而说‘于相同……’等。其中,‘于相同’指没有差别的情形。‘依触’指依乐受所缘等触。‘无颠倒’指没有相反的情况。因为从未有依乐受所缘的触而生起苦受,也不会有依苦等所缘的触而生起乐受。‘乐等眼触所生等’,指乐受等以及眼触所生受等。‘粗、细等’:以‘等’字,应知也包括劣、胜等。其中,若依某缘,某受被称为‘粗’或‘劣’,则绝不会依同一缘,该受有时又变成细或胜。因此说‘没有粗、细等的混杂’。‘如所说触’,指乐受所缘等触。唯从乐受所缘的触生起乐受,不从其余触生起;从乐受所缘的触唯生起乐受,不生起其余受。其他情况也是如此。如此,通过这两句决定:依触来确定受,依受来确定触。这两句显示出:果没有其他因的混杂,因没有其他果的混杂,从而在第一方面成立了无混杂的确定。在第二方面,则显示:由缘的差别,因不同而果也不同;由果的不同,因的不同也被确定。这就是决定的确定。前一方面,是就法的不混杂而说确定;后一方面,是就如实了知确定的状态而说。这是二者的差别。‘时节等’:以‘等’字,包……
Yathāphassanti sukhavedanīyādicakkhusamphassāditaṃtaṃphassānurūpanti vuttaṃ hotīti dassento ‘‘sukhavedanīya’’ntiādiṃ vatvā ‘‘vedanāvavatthānato’’ti padassa atthaṃ dassetuṃ ‘‘samānesū’’tiādi vuttaṃ. Tattha samānesūti avisiṭṭhesu. Phassavasenāti sukhavedanīyādiphassavasena. Vipariyāyābhāvatoti byattayābhāvato. Na hi kadāci sukhavedanīyaṃ phassaṃ paṭicca dukkhavedanā, dukkhādivedanīyaṃ vā phassaṃ paṭicca sukhavedanā uppajjati. Sukhādicakkhusamphassajādīnanti sukhādīnaṃ, cakkhusamphassajādīnañca vedanānaṃ. Oḷārikasukhumādīti ādi-saddena hīnapaṇītādisaṅgaho daṭṭhabbo. Tattha yaṃ upādāya yā vedanā ‘‘oḷārikā, hīnā’’ti vā vuccati, na taṃyeva upādāya tassā kadācipi sukhumatā paṇītatā vā atthīti vuttaṃ ‘‘oḷārikasukhumādisaṅkarābhāvato’’ti. Yathāvuttasamphassassāti sukhavedanīyādiphassassa. Sukhavedanīyaphassatoyeva sukhavedanā, na itaraphassato. Sukhavedanīyaphassato sukhavedanāva, na itaravedanā. Tathā sesesupīti ubhayapadaniyamavasena yathāphassaṃ vedanāvavatthānaṃ, yathāvedanaṃ phassavavatthānanti padadvayena kāraṇantarāsammissatā phalassa, phalantarāsammissatā ca kāraṇassa dassitā paṭhamapakkhe asaṃkiṇṇatāvavatthānanti katvā. Dutiyapakkhe pana paccayabhedabhinnena kāraṇavisesena phalaviseso, phalavisesena ca kāraṇaviseso nicchīyatīti ayamattho dassito sanniṭṭhānaṃ vavatthānanti katvā. Purimasmiñca pakkhe dhammānaṃ asaṅkarato vavatthānaṃ vuttaṃ, dutiyasmiñca yathāvavatthitabhāvajānananti ayametesaṃ viseso. Utuādayoti ādi-saddena cittavisamācārā pittavātādayopi saṅgayhanti. Ekasmiṃ dose kupite itarepi khobhaṃ gacchanti. Santesupi tesu semhapaṭikārena rogavūpasamato semho pākaṭoti attho.
‘有’:因为前面已经说明渴爱是诸行的因,所以说‘有’是对所说诸行之因的说明方式,或者说渴爱本身就是因。因此说‘因已说渴爱为行之因的状态’。其次,‘此亦’指在渴爱中也是如此。因为渴爱即是欲漏与有漏。欲漏和有漏是欲取,见漏是其余取,所以说‘成为四取的欲漏、有漏和见漏’。而根据‘缘取有有’的教导,它们是取;根据‘缘渴爱有取’的教导,渴爱也是行之因,这已经很清楚了。为了显示:在无处可乐、充满众多过患的诸行中,如果没有无明,就不会有乐随观,所以说‘乐随观者……已被显示’。由于漏尽者没有诸行,也就通过遮遣的方式阐明了无明是行之因。因为唯有漏尽者才是真正的智者。以此说明:由于唯在愚者中生起,无明具有不共的特质。因为所依、所缘等是其余烦恼也共通的。考虑到‘所依、所缘、渴爱、取等,如同无明一样,也是福行等的共通之因’这样可能出现的质疑,所以说‘福有等’。其中,以‘等’字应包含非福有、不动有。‘福有’,即由福行所引生的生有。其余类推。在这里,依据作用与作用处的差别,将具有作用的无明分别显示出来。因为不可能了知:在何种状态下的无明是福行的亲依止缘,在那种状态下就是其余行的亲依止缘。在此,从意义上
‘‘Bhavo’’ti vuttānaṃ saṅkhārānaṃ kāraṇassa pakāraṇaṃ, kāraṇameva vā taṇhāti āha ‘‘taṇhāya saṅkhārakāraṇabhāvassa vuttattā’’ti. Tassāpīti taṇhāyapi. Taṇhā hi kāmāsavo bhavāsavo ca. Kāmāsavabhavāsavā kāmupādānaṃ, diṭṭhāsavo itarupādānanti āha ‘‘caturupādānabhūtākāmabhavadiṭṭhāsavā’’ti. Te ca ‘‘upādānapaccayā bhavo’’ti vacanato upādānañca, ‘‘taṇhāpaccayā upādāna’’nti vacanato taṇhā ca saṅkhārassa kāraṇanti pākaṭā. Anassādanīyesu anekādīnavavokiṇṇesu saṅkhāresu assādānupassanā avijjāya vinā na hotīti dassento āha ‘‘assādānupassino…pe… dassitā hotī’’ti. Khīṇāsavassa saṅkhārābhāvatoti byatirekenapi avijjāya saṅkhārakāraṇabhāvaṃ vibhāveti. Ekantena hi khīṇāsavova viddasu. Etena bālānaṃ eva sambhavato avijjāya asādhāraṇatā vuttāti dasseti. Vatthārammaṇādīni hi itaresampi sādhāraṇāni. Vatthārammaṇataṇhupādānādīni viya avijjāpi puññābhisaṅkhārādīnaṃ sādhāraṇakāraṇanti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘puññabhavādī’’tiādi. Tattha ādi-saddena apuññāneñjabhavā gahetabbā. Puññabhavoti puññābhisaṅkhārahetuko upapattibhavo. Esa nayo sesesu. Ettha ca kiccakaraṇaṭṭhānabhedena kiccavatī avijjā bhinditvā dassitā. Na hi yadavatthā avijjā puññābhisaṅkhārānaṃ upanissayo, tadavatthā eva itaresaṃ upanissayoti sakkā viññātuṃ. Ettha ca bhavādīnavappaṭicchādananti atthato puññābhisaṅkhārādīnaṃ taṃtaṃbhavasaṅkhātadukkhahetusabhāvānabhisamayanimittatā.
「处」意指存续状态,故说「处相违即存在性相违」。处不相违者,如眼与色等。以「前心」等为例,已示处相违,故言「此非绝对」。因为下文将以「眼、色等」为例说明处不相违。先前所学技艺等,与后起技艺等行为无法共存,故为处相违。为阐明上述意义,故说「而非技艺等」。其中,「彼」指结生等处;「此处」指在把握处之自性、作用等时。以「等」字应包含所缘、地、相续等相违者,应知这些于顺次第的种姓心、从种姓心至道心的性转等过程中生起。能缘与所造相违,故自性相违之缘,如此连结。其中,「能缘与所造」正彰显非色与色之状态。业以思为自性,色以变坏为自性,故自性相违。如甘味与酸味等:乳为甘味,平息胆汁,其异熟自性为甘;酪为酸味,增盛胆汁,其异熟自性为辛,由此自性相违。
Ṭhānanti dharamānatā adhippetāti vuttaṃ ‘‘ṭhānaviruddhoti atthitāviruddho’’ti. Ṭhānāviruddhā cakkhurūpādayo. ‘‘Purimacittañhī’’tiādinā ṭhānaviruddho ca udāhaṭoti āha ‘‘na idaṃ ekantikaṃ siyā’’ti. ‘‘Cakkhurūpādayo’’tiādinā hi parato ṭhānāviruddhā udāharīyantīti. Purimasippādisikkhā hi pacchā pavattamānasippādikiriyānaṃ samodhānāsambhavā ṭhānavirodhoti yathāvuttamatthaṃ samatthetuṃ ‘‘na ca sippādīna’’ntiādi vuttaṃ. Tattha tanti paṭisandhiādiṭhānaṃ. Idhāti ṭhānasabhāvakiccādiggahaṇe. Ādi-saddena ārammaṇabhūmisantānādiviruddhā gahetabbā, te ca anulomato gotrabhussa, gotrabhuto maggassa liṅgaparivattanādivasena ca pavattiyaṃ veditabbā. Namanaruppanavirodhā sabhāvaviruddho paccayoti yojanā. Tattha namanaruppananti arūparūpabhāvameva dasseti. Kammaṃ cetanāsabhāvaṃ, rūpaṃ ruppanasabhāvanti sabhāvaviruddhaṃ. Madhurambilarasādīti khīraṃ madhurarasaṃ pittupasamanaṃ madhuravipākasabhāvaṃ, dadhi ambilarasaṃ pittabrūhanaṃ kaṭukavipākasabhāvanti ato sabhāvavirodhā.
「酪等」指酪与稻草等。「bhūtiṇaka」是一种名为 bhūtiṇaka 的特定药草。「avī」指母山羊,然其大多有红色毛,故说「红色母山羊」。因为异熟亦有缘性,非异熟亦有缘生性,故并非依异熟法与异熟之对待而成立缘与缘生的关系,故说「它们正是异熟,而非其他」。因此说「所以」等。「彼非异熟者」指不是该无明的异熟。「并非不合理,正是合理」:因只认可缘生性本身。「彼不相违者」指与该无明不相违者。
Dadhiādīnīti dadhipalālāni. Bhūtiṇakassāti bhūtiṇakanāmakassa osadhivisesassa. Avī nāma eḷakā, tā pana yebhuyyena rattalomakā hontīti vuttaṃ ‘‘rattā eḷakā’’ti. Vipākānampi paccayabhāvato, avipākānampi paccayuppannabhāvato na vipākadhammavipākāpekkhā paccayapaccayuppannatāti vuttaṃ ‘‘vipākāyeva te ca nā’’ti. Tenāha ‘‘tasmā’’tiādi. Tadavipākānanti tassā avijjāya avipākabhūtānaṃ. Na na yujjati yujjati eva paccayuppannatāmattassa adhippetattā. Tadaviruddhānanti tāya avijjāya aviruddhānaṃ.
「前后确定」指身体运行、趣向、生类等如理的前后状态之生起。为显示此非由任何所造、非造作所成,而是具有决定性自性,故引决定论者所说譬喻:「犹如以不可切断之线贯穿的不可破碎之摩尼珠」。在第二种解释中,「和合」指无因而生、偶然性,关于此则有言:「随意而生、随意而灭」等。「性」指诸法自性之成就,关于此他们说:「是谁造作了荆棘的尖锐性、迦毗陀果的圆形,或鸟兽种种颜色与形态?这些差别唯是自性成就而已。」因此说:「一切有情、一切有息、一切已生、一切有命者,无自在、无力、无精进,由决定性、和合、自性而转变。」以这些邪见,于死亡等中迷昧而生起「有情死亡」等分别,以此为因;生起不善心,乃不如理作意增长所致。
Pubbāpariyavavatthānanti kāyapavattigatijātiādīnaṃ yathārahaṃ pubbāparabhāvena pavatti, sā pana kenaci akaṭā akaṭavidhā paṭiniyatasabhāvāti dassetuṃ niyativādinā vuttanidassanaṃ āharanto ‘‘acchejjasuttāvutābhejjamaṇīnaṃ viyā’’ti āha. Dutiyavikappe saṅgatīti adhiccasamuppādo yādicchikatā, yaṃ sandhāya ‘‘yadicchāya pavattanaṃ nivattanaṃ yadicchāyā’’tiādi vuccati. Bhāvoti dhammānaṃ sabhāvasiddhitā, yaṃ sandhāya vadanti ‘‘kaṇṭakassa koṭitikhiṇabhāvaṃ, kapiṭṭhaphalassa vaṭṭabhāvaṃ, migapakkhīnaṃ vā vicittavaṇṇasaṇṭhānāditaṃ ko abhisaṅkharoti, kevalaṃ sabhāvasiddhovāyaṃ viseso’’ti. Tenāha ‘‘sabbe sattā, sabbe pāṇā , sabbe bhūtā, sabbe jīvā avasā abalā avīriyā niyatisaṅgatibhāvapariṇatā’’ti (dī. ni. 1.168). Etehi vikappanehīti cutiādīsu sammūḷhatāya ‘‘satto maratī’’tiādivikappanehi kāraṇabhūtehi. Akusalaṃ cittaṃ katvāti ayonisomanasikāraparibrūhanena cittaṃ akusalaṃ katvā.
「经等法」即经、应颂等教法。因为正确地了知教法后,便能圆满行道法,安立于证悟法。「彼」指此了知,即涅槃的现观。
Suttādidhammanti suttageyyādipariyattidhammaṃ. Pariyattidhammañhi sammadeva jānanto paṭipattidhammaṃ paripūretvā paṭivedhadhamme patiṭṭhahati. Tanti taṃ jānanaṃ, nibbānābhisamayoti attho.
识句释说之解释
Viññāṇapadaniddesavaṇṇanā
227「缘如所说的行」:即缘那些如前所说的福行等行。此处所说的识乃至受,是指现今属于异熟轮转的部分,故说「唯应以此业所生的识而存在」。为了说明这一义注与《界论》的原文不一致,故说「然在《界论》中」等语。其中,依照《界论》的说法,已将一切识、触、受总括在内,因此与《界论》相衔接。「有余」即并非全部,意指唯是异熟。因为在识等之中,当唯以异熟为所意时,正如——
227.Yathāvuttasaṅkhārapaccayāti puññābhisaṅkhārādivuttappakārasaṅkhārapaccayā. Viññāṇādayo vedanāpariyosānā etarahi vipākavaṭṭabhūtā idhādhippetāti āha ‘‘taṃkammanibbattameva viññāṇaṃ bhavituṃ arahatī’’ti. Ayañca atthavaṇṇanā dhātukathāpāḷiyā na sametīti dassento ‘‘dhātukathāyaṃ panā’’tiādimāha. Tattha dhātukathāyaṃ vacanato sabbaviññāṇaphassavedanāpariggaho kato dhātukathāyanti yojanā. Sappadesāti sāvasesā, vipākā evāti adhippāyo. Viññāṇādīsu hi vipākesuyeva adhippetesu yathā –
「与诸异熟法不相应的法,除无为法不被蕴所摄之外,由五蕴、十二处、十三界所摄。由多少不摄?不由任何蕴、不由任何处,由五界所不摄。」
‘‘Vipākehi dhammehi ye dhammā vippayuttā, te dhammā asaṅkhataṃ khandhato ṭhapetvā pañcahi khandhehi dvādasahāyatanehi terasahi dhātūhi saṅgahitā. Katihi asaṅgahitā? Na kehici khandhehi na kehici āyatanehi pañcahi dhātūhi asaṅgahitā’’ti (dhātu. 477) –
对于与果报不相应的法,其摄与不摄已作解答,此处也应同样解答。因此说:“果报诸法,应有如此解答”。所以,因为在不相应法的摄与不摄解说中,已毫无遗漏地包含了识、触、受,所以这么说。那里,即《界论》中,是依阿毗达摩分别说;而在此《缘起分别》中,也是依阿毗达摩分别说。因此说“无明缘行”等。由此,前述的义释是依经分别说而说,从而避开了所显示的矛盾。如果《界论》圣典是依阿毗达摩分别说而展开,那么为何在解答“有”时,是以已执受的蕴说“欲有由五蕴、十一处、十七界所摄,色有由五蕴、五处、八界所摄”等(界论67-68)?考虑到此诘难,故说“然而有……并非依阿毗达摩分别说而取”。正是如此:并非依阿毗达摩分别说而取。在那里,即《界论》中。“果报故”:hi字是原因义。因为如前所述的三十二种识是果报,所以为了显示“彼以行为缘”的意义,而说“由于识是果报”等。
Vipākavippayuttānaṃ saṅgahāsaṅgahā vissajjitā, evamidhāpi vissajjitabbaṃ siyā. Tenāha ‘‘vipākā dhammāti imassa viya vissajjanaṃ siyā’’ti. Tasmāti yasmā vippayuttena saṅgahitāsaṅgahitapadaniddese nippadesāva viññāṇaphassavedanā gahitā, tasmā. Tatthāti dhātukathāyaṃ. Abhidhammabhājanīyavasenāti imasmiṃ paṭiccasamuppādavibhaṅge abhidhammabhājanīyavasena. Tenāha ‘‘avijjāpaccayā saṅkhārā cā’’tiādi. Tena yathāvuttaatthavaṇṇanā suttantabhājanīyavasena vuttāti yathādassitaṃ virodhaṃ pariharati. Yadi abhidhammabhājanīyavasena dhātukathāpāḷi pavattā, atha kasmā ‘‘kāmabhavo pañcahi khandhehi ekādasahāyatanehi sattarasahi dhātūhi saṅgahito. Rūpabhavo pañcahi khandhehi pañcahāyatanehi aṭṭhahi dhātūhi saṅgahito’’tiādinā (dhātu. 67-68) upādinnakkhandhavasena bhavo vissajjitoti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘bhavo pana…pe… na abhidhammabhājanīyavasena gahito’’ti. Evañca katvāti abhidhammabhājanīyavasena aggahitattā eva. Tatthāti dhātukathāyaṃ. Vipākañhetanti hi-saddo hetuattho. Yasmā yathāvuttabāttiṃsavidhaviññāṇaṃ vipākaṃ, tasmā taṃ saṅkhārapaccayanti imamatthaṃ dassento ‘‘viññāṇassa vipākattā’’tiādimāha.
“‘唯就喜俱者而说’这一句应加审察,因为即使在舍俱善或不善的速行之后,也承认有喜俱的彼所缘。正如注释书中说:‘四种二因善心中,任一速行结束时,无因心作为彼所缘而住立’(法集论注498 果报引出说),随后又说:‘然而在可爱所缘上,推度与彼所缘唯是喜俱。’因为善与不善,即使对于极可爱的所缘,由于如此造作,有时并不中当地生起;而果报则依自性而品尝所缘之味,因此说‘不能欺骗果报’。然而,唯作速行由于对所缘的造作之力强,所以其后的彼所缘,随所缘而在受方面被认为是相应的。至于那些不承认唯作速行之后有彼所缘的人,则无需多言。而所谓‘应以速行确定彼所缘’的说法,是就善而说。因此,如上所述应加审察。三因速行终了与二因速行终了:ca字是合集义。然而有人未作区分,说‘善速行终了时也有无因彼所缘,故说“大多”’。或者,由于贪心于众生多现起,故说‘大多’。‘一次或’是为言辞顺畅而说,为了表示‘八或十’,故说‘应知如二夜、三夜等中’。由于无vā字:即指听不见的vā字之不存在而说。然就其意义而言,那里也有vā字可得。然而,当可得三夜等的安住时,于二夜则”
‘‘Somanassasahagatāneva sandhāya vutta’’nti idaṃ vicāretabbaṃ upekkhāsahagatakusalākusalajavanānantarampi somanassasahagatatadārammaṇassa icchitattā. Tathā hi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘catunnaṃ pana duhetukakusalacittānaṃ aññatarajavanassa pariyosāne ahetukacittaṃ tadārammaṇabhāvena patiṭṭhātī’’ti (dha. sa. aṭṭha. 498 vipākuddhārakathā) vatvā ‘‘iṭṭhārammaṇe pana santīraṇampi tadārammaṇampi somanassasahagatamevā’’ti vuttaṃ. Kusalākusalañhi abhiiṭṭhampi ārammaṇaṃ tathābhisaṅkharaṇena kadāci na majjhattaṃ katvā na pavattati, vipākaṃ pana yathāsabhāvatova ārammaṇarasaṃ anubhavati. Tenāha ‘‘na sakkā vipākaṃ vañcetu’’nti. Kiriyajavanānaṃ pana visayābhisaṅkharaṇassa balavabhāvato tadanantarānaṃ tadārammaṇānaṃ yathāvisayaṃ vedanāvasena tadanuguṇatā icchitā. Ye pana kiriyajavanānantaraṃ tadārammaṇaṃ na icchanti, tesaṃ vattabbameva natthi. Yaṃ pana ‘‘javanena tadārammaṇaṃ niyametabba’’nti vuttaṃ, taṃ kusalaṃ sandhāya vuttanti ca vuttaṃ. Tasmā yathāvutto vicāretabbo. Tihetukajavanāvasāne ca duhetukajavanāvasāne cāti samuccayattho ca-saddo. Keci pana vibhāgaṃ akatvā ‘‘kusalajavanāvasānepi ahetukatadārammaṇaṃ hotīti ‘yebhuyyenā’ti vutta’’nti vadanti. Lobhacittassa vā sattānaṃ bahulaṃ uppajjanato ‘‘yebhuyyenā’’ti vuttaṃ. ‘‘Sakiṃ vā’’ti vacanasiliṭṭhatāvasena vuttaṃ yathā ‘‘aṭṭha vā dasa vā’’ti dassetuṃ ‘‘dirattatirattādīsu viya veditabba’’nti āha. Vā-saddassa abhāvāti suyyamānassa vā-saddassa abhāvena vuttaṃ. Atthato pana tatthāpi vā-saddo labbhateva. Tirattaṃ pana vāsādike labbhamāne diratte vattabbameva natthīti dirattaggahaṇaṃ visuṃ na yojetīti adhippāyena ‘‘vacanasiliṭṭhatāmattenā’’ti vuttaṃ. Kevalaṃ ‘‘tiratta’’nti vutte aññattha vāsādinā antaritampi tirattaṃ gaṇheyya, dirattavisiṭṭhaṃ pana tirattaṃ vuccamānaṃ tena anantaritameva tirattaṃ dīpetīti āha ‘‘nirantaratirattadassanatthaṃ vā’’ti. Balavarūpādike ārammaṇeti atimahati rūpādiārammaṇe. ‘‘Adhippāyo’’ti etena ekacittakkhaṇāyukepi visaye kadāci tadārammaṇaṃ uppajjeyyāti ‘‘sakiṃ evā’’tiādinā vuttamatthaṃ ulliṅgeti. ‘‘Sabbadvāresu tadārammaṇe dve eva cittavārā āgatā’’ti vuttattā ayampi attho vicāretvā gahetabbo. Anurūpāya paṭisandhiyāti attano attano anucchavikena paṭisandhānakiccena.
“‘几种结生?几种结生心?’等关于结生的思择,将在后文详细解说,故说‘结生论范围广大,故先显示转起’。无因二种等:以‘等’字包含大果报及大果报心。关于门的定与不定之说:即对门的确定与不确定的说明,意为确定门与不定门,或未加说明。不转起:即不生起。虽然在‘以适当的结生’中,结生在后文也会取到,但由于‘然而于转起’是附加说明的,故此处唯指转起。所有以缘已生的状态而初说的世间果报心,都值得再提及,故说‘其中,即在转起中的三十二种’。”
‘‘Kati paṭisandhiyo, kati paṭisandhicittānī’’tiādinā paṭisandhivicāro parato vitthārato kathīyatīti āha ‘‘paṭisandhikathā mahāvisayāti katvā pavattimeva tāva dassento’’ti. Ahetukadvayādīnanti ādi-saddena mahāvipākamahaggatavipāke saṅgaṇhāti. Dvāraniyamāniyamāvacananti dvārassa niyatāniyatāvacanaṃ, niyatadvāraṃ aniyatadvāranti vā avacananti attho. Anuppattitoti na uppajjanato. Yadipi ‘‘anurūpāya paṭisandhiyā’’ti paṭisandhipi heṭṭhā gahitā, ‘‘pavattiyaṃ panā’’ti adhikatattā pana pavattiyeva paccāmaṭṭhā. Paccayuppannabhāvena paṭhamuddiṭṭhāni sabbānipi lokiyavipākacittāni anvādesaṃ arahantīti āha ‘‘tatrassāti pavattiyaṃ bāttiṃsavidhassā’’ti.
正如在欲界中,虽无被称为结生识的种子,但在色有之中,凭借眼根与耳根的转起作用力,而有眼识与耳识的生起;同样,以同一道理,领受等心所在那里也有生起。为了显示此义,故说“即由于根的转起作用力”等。这里,“以眼门、耳门之别”是指应按眼门与耳门的差别来区别,此为关联。“彼”即指眼门与耳门。门的状态依赖于有门者,故说“由于依赖于识路差别”。而当有彼时,即当有彼门差别与路差别时,“有”即指生起。“能生者随逐”是说,依其相似而给予彼之名称,故如此说。
Yathā kāmāvacarapaṭisandhiviññāṇasaṅkhātassa bījassa abhāvepi rūpabhave cakkhusotindriyapavattiānubhāvato cakkhusotaviññāṇānaṃ sambhavo, evaṃ teneva kāraṇena sampaṭicchanādīnampi tattha sambhavoti dassento ‘‘indriyapavattiānubhāvato evā’’tiādimāha. Tattha cakkhusotadvārabhedenāti cakkhusotadvāravisesena bhavitabbanti sambandho. Tassāti cakkhusotadvārassa. Dvāravantāpekkho dvārabhāvoti āha ‘‘viññāṇavīthibhedāyattattā’’ti. Tasmiñca satīti tasmiṃ dvārabhede vīthibhede ca sati. Bhāvoti uppatti. Janakaṃ anubandhati nāmāti taṃsadise tabbohāraṃ katvā vuttaṃ.
说了“而说此已”之后,即针对色界、无色界之法,说明了不会生起以彼为所缘的心。所谓“修习”,是指以不善的修习令杂染增长,即具有杂染的定,这是其含义。正如在与贪、嗔俱行的心生起时,定也被描述为“安住、不散乱、不分散、心不驰散的状态”等(《法集论》11)。所谓“无立足处”,是为了显示“无因由的状态”,意思是“无所缘的状态”。
Idaṃ pana vatvāti rūpārūpāvacaradhamme ārabbha tadārammaṇānuppattiṃ vatvā. Bhāvanāyāti akusalabhāvanāya saṃkilesavaḍḍhanena, saṃkiliṭṭhasamādhānenāti attho. Tathā hi lobhadosasahagatacittuppādepi samādhi ‘‘avaṭṭhiti avisāhāro avikkhepo avisāhaṭamānasatā’’tiādinā (dha. sa. 11) niddiṭṭho. Avatthubhāvadassanatthanti aṭṭhānabhāvadassanatthaṃ, anārammaṇabhāvadassanatthanti attho.
为了详细显示“以何心、于何处”这句话所简略表达的“以何种心、在何种有中”的含义,而说了“十九种”等。这里,所谓“以彼彼心”,是指与彼彼无因二种等心一同生起,在结生刹那的色法、非色法有十九种结生,如此连接。所谓“以彼彼心”,即以此为因,或以此为工具,依俱生等缘之力。“于彼彼有中”。
‘‘Kena katthā’’ti padassa ‘‘kena cittena kasmiṃ bhave’’ti saṅkhepena vuttamatthaṃ vitthārato dassetuṃ ‘‘ekūnavīsatī’’tiādi vuttaṃ. Tattha tena tena cittenāti tena tena ahetukadvayādicittena saddhiṃ pavattamānā paṭisandhikkhaṇe rūpārūpadhammā ekūnavīsati paṭisandhiyoti yojanā. Tena tena cittena sahajātādipaccayatāya hetubhūtena, karaṇabhūtena vā. Tattha tattha bhave.
“随念的作用”即随念的功用。有人说,这是针对法授长老而说。在三速行轮中……应当如此:即业等现前之后,应以三个速行轮转起。因此他说:“众多……及过度拖延”。“因此”:因为仅以一个速行轮,业等现前而死亡是不可能的。“触”:即撞击之触。当有分心在进行、或在五门路间歇进行时,由触的撞击而首先生起身门转向,这是合理的;然而,若就某一事生起一个速行轮,之后也可能生起身门转向,因为心具有迅速转变的性质——这是一些人论点的意图。如同睡眠者因触的撞击而醒来时,唯有意门转向生起,并无身门转向,因为论中说:“不以五识醒来”(《分别论》751)。此事应如此看待。“轻快现前”:即轻快地现前;意门的所缘是业等。“轻快性”:即轻快现前的状态。“对于色法”:即对于眼等色法。“即使在成为所缘时”:即有色处等所缘。“那些有特定所缘的”:即那些具有非譬喻所缘的。“正是为了显示那些”:即为了显示那些有特定所缘的。以上。
Anussaraṇattho byāpāro anussaraṇabyāpāro. Kecīti dhammasirittheraṃ sandhāya vadati. Tīsu javanavāresu…pe… bhavitabbanti kammādiupaṭṭhānassa parato tīhi javanavārehi pavattitabbanti attho. Tenāha ‘‘aneka…pe… abhippalambanañca hotī’’ti. Tasmāti yasmā ekajavanavārasseva kammādiupaṭṭhānena maraṇaṃ na sambhavati, tasmā. Phoṭṭhabbassāti pahāraphoṭṭhabbassa . Bhavaṅgacitte vattamāne, antarantarā pañcadvāravīthiyā vā vattamānāya phoṭṭhabbasamāyoge paṭhamaṃ kāyadvārāvajjanuppatti yuttā, tathāpi kismiñci cintiyamāne tamevārabbha ekasmiṃ javanavāre pavatte pacchā kāyadvārāvajjanuppatti siyā cittassa lahuparivattibhāvatoti kecivādassa adhippāyo. Yathā niddāyantassa phoṭṭhabbasamāyogena pabujjhanakāle manodvārāvajjanameva āvaṭṭeti, na kāyadvārāvajjanaṃ. ‘‘Pañcahi viññāṇehi na paṭibujjhatī’’ti (vibha. 751) hi vuttaṃ. Evaṃsampadaṃ vā etaṃ daṭṭhabbaṃ. Lahukapaccupaṭṭhānanti lahuupaṭṭhānaṃ. Manodvārassa visayo kammādiko. Lahukatāti lahupaṭṭhānatā. Rūpānanti cakkhādirūpadhammānaṃ. Visayabhāvepīti rūpāyatanādivisayasabbhāvepi. Yesaṃ visayo atthīti yesaṃ nippariyāyena visayo atthi. Taṃdassanatthamevāti tesaṃ sārammaṇānaṃyeva dassanatthaṃ. Tenāti tasmā.
“依地、心生起等”:这是针对业而说;对于业相,也可以依此而得,因为业相具有六种所缘。至于趣相的分类,则唯有青等颜色。
‘‘Bhūmicittuppādādivasenā’’ti idaṃ kammaṃ sandhāya vuttaṃ, kammanimittassapi vasena labbhateva tassa chaḷārammaṇabhāvato. Gatinimittassa pana pabhedo nīlādikoyeva.
在未被道断除、未被舍弃的烦恼中。那是指业等。心相续倾向于他有的状态,是由于对有(生存)的希求而被如此造作。因为在任何心相续中,若对有希求的修习——如同福等思——未被断除,便会于此处生起属于他有的心。而那样生起的心,犹如被它(未断烦恼)所引导一般,因此说“被未断烦恼之力所引导”。“于一切处”:即于善趣、恶趣。“以另一种”:即倾向于善趣结生的死心。为了显示“确定”这一说法的经典依据,而说“或贪著于相的味”等。
Anupacchinnesu maggena appahīnesu. Tañca kammādiṃ. Bhavantaraninnāditā cittasantānassa bhavapatthanāya tathābhisaṅkhatattā. Yasmiñhi cittasantāne puññādicetanāya viya bhavapatthanāya paribhāvanā anupacchinnā, tattheva bhavantarapariyāpannacittuppatti. Taṃ pana cittaṃ tathā uppajjamānaṃ tāya vināmitaṃ viya hotīti vuttaṃ ‘‘anupacchinnakilesabalavināmita’’nti. Sabbatthāti sugatiduggatīsu. Itarāyāti sugatipaṭisandhininnāya cutiyā. ‘‘Nicchinantī’’ti vuttassa nicchayassa nibandhanaṃ āgamaṃ dassento ‘‘nimittassādagadhitaṃ vā’’tiādimāha.
不善法决定为恶趣之因,善法决定为善趣之因,此乃是决定的法理。
Akusale hi duggatūpanissaye niyamite kusalaṃ sugatūpanissayoti niyamitameva hotīti.
“不可爱所缘”之说,是指由此能见恶趣结生。若如此,又为何说“为贪等之因”?答曰:“以彼(不可爱所缘)……亦为……之因故。”彼(tampi)即指不可爱所缘。然而,所谓“卑劣所缘”,即指作为所缘的业相,因此说“或与能引不善异熟之业俱生者”等。此作为业相的所缘,对于能生异熟的业、与彼业俱生者,以及与彼业相似、邻近速行俱生的贪等,即称为“所缘缘”之因,而此亦即其卑劣性所在。为显明此义,故说“因为那……”等。依于业而不可爱:因为是卑劣不善业的所缘,从所缘的角度说之为卑劣,故称不可爱,即使其自性本是可意的——这便是所说意旨。以“否则……”等,显示业相所缘不可能是不善异熟。近所作业的所缘相续:指近所作业的所缘相续中。与彼相似:即与前述业所缘相似。令结生所缘现前:即令结生的所缘现前者。为遮破“若临近死心的速行能生结生,则此义可成”的诘难,而说“然而并非由结生……”等。在同一路心中:即与彼结生在同一个路心中。未被味著:即未被作为味著的渴爱所接触。
Aniṭṭhaṃ ārammaṇaṃ āha yato duggatipaṭisandhi dassīyatīti adhippāyo. Yadi evaṃ ‘‘rāgādihetubhūta’’nti kasmā vuttanti āha ‘‘tampi hi…pe… hotī’’ti. Tampīti aniṭṭhārammaṇampi. Yasmā pana hīnaṃ ārammaṇanti ārammaṇabhūtakammanimittaṃ adhippetaṃ, tasmā ‘‘akusalavipākajanakakammasahajātānaṃ vā’’tiādi vuttaṃ. Kammanimittabhūtañhi ārammaṇaṃ yaṃ vipākassa janakaṃ kammaṃ, tena sahajātānaṃ, tassa kammassa sadisāsannajavanasahajātānañca rāgādīnaṃ ārammaṇapaccayasaṅkhāto hetu hoti, so eva cassa hīnabhāvoti dassetuṃ ‘‘tañhī’’tiādi vuttaṃ. Kammavasena aniṭṭhanti hīnassa akusalakammassa ārammaṇato ārammaṇatāvasena hīnanti katvā aniṭṭhaṃ, sabhāvena iṭṭhampīti adhippāyo. ‘‘Aññathā cā’’tiādinā kammanimittārammaṇassa akusalavipākassa na sambhavoti dasseti. Āsannakatakammārammaṇasantatiyanti āsannakatassa kammassa ārammaṇasantāne. Taṃsadisanti yathāvuttakammārammaṇasadisaṃ. Paṭisandhiārammaṇūpaṭṭhāpakanti paṭisandhiyā ārammaṇassa upaṭṭhāpakaṃ. Cutiāsannajavanānaṃ paṭisandhijanakatte ayamattho labbheyyāti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘na ca paṭisandhiyā’’tiādi. Taṃsamānavīthiyanti tāya paṭisandhiyā ekavīthiyaṃ. Na assāditānīti assādanabhūtāya taṇhāya na āmaṭṭhāni.
“圆满”是指完全、周备,或指通达。针对“于死时……已取”之说,若临近死心的速行能生结生,则此义可成立——考虑到此诘难而说“然而并非由微弱者……”等。以“将说……”等,令已说之义通过累积而更为明显。在《智事分别注释》中,解释“以五识不识别任何法”等句时,将说“一切……皆被否定”。其中,“识别等”的“等”字,含威仪路施设、身语业安立、善不善法的执取、入定出定等。投生、梦境所见等唯依意门心而转起,此是众所周知的,故将其排除在外,而说“以死为终的功用”。与速行俱者:即与速行相伴者,意为与五门速行一起。
Samattāti paripuṇṇā, pariyattā vā. ‘‘Maraṇakāle…pe… samādinnā’’ti vacanato yathāvuttacutiāsannajavanānaṃ paṭisandhidānaṃ siddhanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘na ca dubbalehī’’tiādi. ‘‘Vakkhati cā’’tiādinā vuttamevatthaṃ upacayena pākaṭataraṃ karoti. Ñāṇavatthuvibhaṅgavaṇṇanāyañhi ‘‘pañcahi viññāṇehi na kañci dhammaṃ paṭivijānātī’’ti padānaṃ atthaṃ vivaranto vakkhati ‘‘sabbampi…pe… paṭikkhittānī’’ti. Tattha paṭivijānanādīti ādi-saddena iriyāpathakappanakāyavacīkammupaṭṭhāpanakusalākusaladhammasamādānasamāpajjanavuṭṭhānāni saṅgaṇhāti. Upapajjanasupinadassanādīnaṃ manodvārikacitteneva pavatti pākaṭāti tāni bahi karonto ‘‘cavanapariyosānaṃ kicca’’nti āha. Sahajavanakānīti javanasahitāni, pañcadvārikajavanehi saddhinti attho.
“此处”是对“以五种识不认知任何法”这句经文的注释。所谓“不认知任何法”,并不是说一切色法等都被“法”一词所涵盖。为了指明此处所意指的法,注释才说:“如‘诸法以意为前导’(《法句经》1-2)所说的那样,即使是一个善法或不善法,也不认知。”在点出这一点之后,为了阐明其含义,又说了“yesaṃ”等词句。它的意思是:对于那些善、不善法,由如理作意或不如理作意所生起的乐或苦,会在相续中随行,这就是它们的果报法性。而这种果报法性,在五种识当中是被否定、被遮止的。“与此相同”,是指与对善、不善法的认知相同。如果负责上述作用的、在五门中生起的俱生速行心与路心都被否定了,那么在彼处又如何会有死生(结生)呢?为了回应这一问难,便说了“然而在彼所缘之后”等。由于没有意门转向的生起——意门的状态正是以意门转向的生起为先导的,所以这里说“依此意图”,即并非直接的方式。余下的一心识刹那寿命的色等,也应如此连接来理解。
Tatthāti ‘‘pañcahi viññāṇehi na kañci dhammaṃ paṭivijānātī’’ti pāḷivaṇṇanāyaṃ. Na kañci dhammaṃ paṭivijānātīti ettha na sabbe rūpādidhammā dhammaggahaṇena gahitāti yathādhippetadhammadassanatthaṃ ‘‘manopubbaṅgamā dhammāti (dha. pa. 1-2) evaṃ vuttaṃ ekampi kusalaṃ vā akusalaṃ vā na paṭivijānātī’’ti aṭṭhakathāyaṃ vuttanti dassetvā tassa atthaṃ vivaranto ‘‘yesa’’ntiādimāha. Tassattho – yesaṃ kusalākusaladhammānaṃ paṭivibhāvanappavattiyā siddhā vipākadhammatā yonisomanasikāraayonisomanasikārasamuṭṭhānā, yāya sukhaṃ vā dukkhaṃ vā taṃsantāne anveti anugacchati, pañcaviññāṇānaṃ sā vipākadhammatā paṭikkhittā paṭisedhitāti. Tādisamevāti kusalākusaladhammapaṭivijānanasadisameva. Yadi pañcadvāre yathāvuttakiccassa karaṇe sahajavanakāni vīthicittāni paṭikkhittāni, kathaṃ tattha cavanupapajjanāni sambhavantīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘tadārammaṇānantaraṃ panā’’tiādi. Nippariyāyena manodvārikabhāvo manodvārāvajjanuppattipubbakoti tadabhāvenāha ‘‘iminā adhippāyenā’’ti. Avasesekacittakkhaṇāyuke rūpādimhīti yojanā.
由于所缘相同,而且是往生之相,所以应将其视为如同近行定一般。所谓“有些人”,是针对法喜长老而说的。而“说广大心之终”,是指他们这样解释:如其因缘而入广大等至,出定之后,彼路心生起,随后死心才从这路心生起。以过去为所缘的善趣死有十一种,即九种欲界善趣死,以及识无边处死与非想非非想处死这两种无色界死。五种色界死,加上前述所余的两种无色界死,则是以不可说为所缘的七种死。至于恶趣死,因为后面才会说到,所以此处没有取用。正如将要说到的:“然而恶趣死……并未显示。”
Upacāro viya daṭṭhabbā samānārammaṇattā, upapattinimittattā ca. Kecīti dhammasirittheraṃ sandhāya vadati. Mahaggatāvasānaṃ vadantīti yathāpaccayaṃ mahaggatasamāpattiṃ samāpajjitvā vuṭṭhitassa sā vīthi uppajjati, tato cuticittaṃ hotīti vadanti. Atītārammaṇā ekādasavidhāti nava kāmāvacarasugaticutiyo, dve viññāṇañcāyatananevasaññānāsaññāyatanaāruppacutiyoti evaṃ atītārammaṇā ekādasavidhā sugaticutiyo. Pañca rūpāvacarā, vuttāvasesā dve arūpāvacarāti navattabbārammaṇā sattavidhā cutiyo. Duggaticuti pana parato vuccatīti idha na gahitā. Tathā hi vakkhati ‘‘duggaticutiyā pana…pe… na dassitā’’ti.
“如这些”中的“等”字,含摄了“或由纯粹的速行路”等说法。正如所说:“‘或由纯粹的’,是指以广大业相为所缘的速行路。”虽然借着“地遍等”的“等”字,无色界禅那的所缘也可以被包含进来,但“或由眼、耳”则仅是依于二门而作的另一种分别,此即显示了所意指意义的“表明者”。所谓“表明者”,即无路之路;由于无法成立如上所说的表明者,所以才说“或者”等。依此,于谁、于何处可能,便随应作连结。“这也是结生”,是指从无色界死去后无间而生的结生。“就在那里”,是指在“地遍等为相”这一句所说的第一种分别当中。“下下的结生是没有的”,应如此连结。“因此”即由此故。“从此”即从第四无色界死去。“就在那里”即仅限于第四无色界。从第四无色界死去,以过去为所缘的结生,可在欲界生起过去所缘与现在所缘的结生。“其余”指的是无色界死。第二无色界的结生是以过去为所缘,其余则是以不可说为所缘,因此说“随应”。“以及过去、现在所缘的欲界结生”这句话,在这里也是与“其余”相连的。于一切处,都应连接“应连接”。“此差别”,即由“因此”等所显示的差别。“别别举出”,则是为了表明另一意义而作的增语。
Evamādiketi ādi-saddena ‘‘suddhāya vā javanavīthiyā’’tiādivacanaṃ saṅgaṇhāti. Tathā hi vuttaṃ ‘‘suddhāya vāti mahaggatakammanimittārammaṇāya javanavīthiyā’’ti. ‘‘Viññāyatī’’ti iminā yadipi ‘‘pathavīkasiṇādī’’tiādisaddena arūpāvacarajjhānārammaṇassāpi saṅgaho sambhavati, ‘‘cakkhusotānaṃ vā’’ti pana dvāradvayasseva vasena vikappantarakaraṇaṃ yathādhippetassa atthassa ñāpakanti dasseti. Ñāpakañca nāma agatikā gatīti yathāvuttaṃ ñāpakaṃ asambhāvento ‘‘athāpī’’tiādimāha. Yo yattha sambhavati, tassa yojanā yathāsambhavayojanā, tāya. Ayampi paṭisandhīti āruppacutiyā anantaraṃ paṭisandhiṃ vadati. Tatthevāti ‘‘pathavīkasiṇādikaṃ vā nimitta’’nti vutte paṭhame vikappe eva. Heṭṭhimā heṭṭhimā paṭisandhi natthīti yojanā. Tenāti tasmā. Tatoti catutthāruppacutito. Tatthevāti catutthāruppe eva. Atītārammaṇā paṭisandhi, tato catutthāruppacutito kāmāvacare atītapaccuppannārammaṇā paṭisandhi. Itarāhīti āruppacutīhi. Dutiyā āruppapaṭisandhi atītārammaṇā, itarā navattabbārammaṇāti āha ‘‘yathāsambhava’’nti. Atītapaccuppannārammaṇā ca kāmāvacarapaṭisandhīti etthāpi itarāhīti sambandho. Sabbattha ca ‘‘yojetabbā’’ti sambandhitabbaṃ. Imassa visesassāti ‘‘tenā’’tiādinā yathāvuttassa visesassa. Visuṃ uddharaṇaṃ kataṃ adhikavacanamaññamatthaṃ bodhetīti.
“依所缘为一种”,即依过去所缘为一种。“二种”,指过去所缘与现在所缘二种。对于恶趣死,应将“一种”一词依所缘引来连接。欲界结生依过去、现在所缘,故为二种;色界结生依不可说所缘,故为一种;无色界结生依不可说与过去所缘,故为二种。因此说“依二、一、二种的欲、色、无色界”。“同样”一词,是引用了“依二、一、二种的欲、色、无色界”这一语句。“二种”,即依不可说与过去所缘二种。“各别”即各自分别。“二种欲界与无色界”,在此处的连接是:从不可说所缘的无色界死之后,无间生起的,是过去所缘与现在所缘的二种欲界结生,以及不可说所缘与过去所缘的二种无色界结生;同样,从过去所缘的无色界死之后,也是如此。依此而有八种。
Ārammaṇavasenaekavidhāyāti atītārammaṇatāvasena ekavidhāya. Duvidhāti atītārammaṇā, paccuppannārammaṇā cāti dvippakārā. Duggaticutiyā ārammaṇavasena ‘‘ekavidhāyā’’ti padaṃ ānetvā yojetabbaṃ. Atītapaccuppannārammaṇatāya dvippakārā kāmāvacarapaṭisandhi, navattabbārammaṇatāya ekappakārā rūpāvacarapaṭisandhi, navattabbātītārammaṇatāya dvippakārā āruppapaṭisandhīti āha ‘‘dviekadvippakārānaṃ kāmarūpāruppānaṃ vasenā’’ti. ‘‘Tathevā’’ti iminā ‘‘dviekadvippakārānaṃ kāmarūpāruppānaṃ vasenā’’ti padadvayaṃ ākaḍḍhati. Duvidhāyāti navattabbātītārammaṇatāvasena duvidhāya. Paccekanti visuṃ visuṃ. Dvinnaṃ dvinnaṃ kāmāruppānanti etthāyaṃ yojanā – navattabbārammaṇāya āruppacutiyā anantarā atītārammaṇā paccuppannārammaṇā ca dve kāmapaṭisandhī, navattabbārammaṇā atītārammaṇā ca dve āruppapaṭisandhī, tathā atītārammaṇāyapīti imāsaṃ vasena aṭṭhavidhā.
“二双”一偈中,为便于理解,将已阐述的义理归纳起来加以显示。虽然以“业所造故”等语,业对果的依止缘关系已被把握,但以“善不善业”等语,则是单独显示依止缘关系,因此说“欲界……等,显示了种种异刹那业缘关系的方式”。
‘‘Dvidvī’’ti gāthāya vuttamevatthaṃ sukhaggahaṇatthaṃ saṅgahetvā dasseti. Yadipi ‘‘kammassa katattā’’tiādināpi kammassa vipākānaṃ upanissayapaccayabhāvo gahitoyeva hoti, ‘‘kusalākusalaṃ kamma’’ntiādinā pana visuṃ upanissayapaccayabhāvo dassīyatīti ‘‘kāmāvacarassa…pe… ādinā nānākkhaṇikakammapaccayabhāvo dassitappakāro’’ti āha.
“以等”,即以一种有的起始——与色混合的结生识。“于他处”,即于湿生与化生之胎。认为“不说”即是遮止,故说“因为香、味、食已被遮止”,并以“于一切色有中,他们全然不存在”的意图说“即使在眼、耳、所依十法、命根六法聚中,也不存在”。在《法心分别》的巴利圣典中,“五处”指眼、耳、意、色、法处。“五界”即此五界。正如所说:“于色界结生刹那,哪些五处显现?眼处、色处、耳处、意处、法处。此五处显现。哪些五界显现?眼界……乃至……法界。此五界显现。”“六处”,即这些加上声处。“九界”,指眼、色、眼识、耳、声、耳识、意、法、意识界。“以总摄一切故”,即无余摄持故。“于彼”,指于色界。以“且在《论事》中”等语,显示不仅在《法心分别》巴利圣典中,于其他论典中,香等亦被遮止。其中,“如鼻处等”是显示相似的例证。正如鼻处等虽于彼色有中存在却被遮止,香处等同样如此。“于彼有色有中,存在鼻处吗?”这是自宗论师的质问。正是依于彼无有之处,而作此质难。随后,他宗论师执持“彼处内六处中,鼻等三者有安立相状,此即是处”的见解,答言:“是的。”当被依外香处等而问时,因
Ādinā vimissaviññāṇenāti ekassa bhavassa ādibhūtena rūpavimissena paṭisandhiviññāṇena. Aññatthāti saṃsedajaopapātikayoniyaṃ. Avacanaṃ paṭikkhepaṃ maññamāno ‘‘gandharasāhārānaṃ paṭikkhittattā’’ti vatvā sabbena sabbaṃ rūpabhave te natthīti adhippāyenāha ‘‘cakkhusotavatthusattakajīvitachakkabhāvepī’’ti. Pāḷiyanti dhammahadayavibhaṅgapāḷiyaṃ. Pañcāyatanānīti cakkhusotamanarūpadhammāyatanāni. Pañca dhātuyoti tā eva pañca dhātuyo. Vuttañhi – ‘‘rūpadhātuyā upapattikkhaṇe katamāni pañcāyatanāni pātubhavanti? Cakkhāyatanaṃ rūpāyatanaṃ sotāyatanaṃ manāyatanaṃ dhammāyatanaṃ. Imāni pañcāyatanāni pātubhavanti. Katamā pañca dhātuyo pātubhavanti? Cakkhudhātu…pe… dhammadhātu. Imā pañca dhātuyo pātubhavantī’’ti (vibha. 1016). Cha āyatanāni saddāyatanena saddhiṃ tāniyeva. Nava dhātuyoti cakkhurūpacakkhuviññāṇasotasaddasotaviññāṇamanodhammamanoviññāṇadhātuyo. Sabbasaṅgahavasenāti anavasesapariggahavasena. Tatthāti rūpadhātuyaṃ. ‘‘Kathāvatthumhi cā’’tiādinā na kevalaṃ dhammahadayavibhaṅgapāḷiyaṃyeva, atha kho pakaraṇantarepi gandhādayo paṭikkhittāti dasseti. Tattha ghānāyatanādīnaṃviyāti sadisūdāharaṇadassanaṃ. Yathā ghānāyatanādīnaṃ tattha rūpabhave bhāvo atthi, tā paṭikkhittā, evaṃ gandhāyatanādīnañcāti. Atthi tattha ghānāyatananti pucchā sakavādissa. Yañhi tattha āyatanaṃ natthi, tassa vasenāyaṃ codanā. Tato paravādī yaṃ tattha ajjhattikānaṃ tiṇṇaṃ āyatanānaṃ ghānādikaṃ saṇṭhānanimittaṃ, tadeva āyatananti laddhiyā ‘‘āmantā’’ti paṭijānāti. Bāhirānaṃ gandhāyatanādīnaṃ vasena puṭṭho yasmā ghānappasādādayo tattha na icchati, tasmā tesaṃ gocaraṃ paṭisedhento ‘‘na hevaṃ vattabbe’’ti paṭikkhipati. Ādi-saddena ‘‘atthi tattha jivhāyatananti? Āmantā. Atthi tattha rasāyatananti? Na hevaṃ vattabbe’’tiādinayappavattānaṃ anulomapaṭilomasaṃsandanapañhādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo. Aphoṭṭhabbāyatanānanti phoṭṭhabbāyatanabhāvarahitānaṃ, aphoṭṭhabbasabhāvānanti attho.
如今,在承认香与味本非处之自性后,为进一步指出其过,便说“若……”等语。其意旨是:在如法之教说中,在阿毗达摩中,只因它们是无有情、无命之自性,故不将其说为处,并非没有其他理由。而且,如同它们具有界性一样,它们的法性也同样是一定的,其处性亦然。因此,为显示“虽然香与味存于其中,但无论如何,并无将其说于诸处的理由”,而说“法性亦……”等,因为没有其他的胜义。所谓“某处之自性”,正是指法处而言。由此可知,若色界有中确有香与味,则依所述之理,虽不以其为香处、味处而说,也应以法处而说,但经中并未这样说。因此,这便显示并令我们得出结论:“色界有中实无香与味。”且问:经中未以色界中香、味之自性而说,但于欲界中却说之。那么,它们在色界中,是以与香、味自性不同的自性而存在,还是即以其香、味自性而存在?若是前者,因没有非处自性的自性法,它们就应被摄入法处中;若是后者,则以同样的理由,便能成立它们的香处、味处性。为说明此义,故说“若……”等。所以,(结论是:)因在《法心分别》中未说香与味,在《论事》中又遮止了它们的存在,如同不可触的等地,不可嗅、不可尝即无有;且以界之声已摄尽它们,其法性亦为决定;但若它们存在,其处性便能成立,故。如是,依巴利中未说之法,除去后,
Idāni anāyatanasabhāve gandharase paṭijānitvāpi dosaṃ vadanto ‘‘yadi cā’’tiādimāha. Avacane natthi kāraṇaṃ yathādhammasāsane abhidhamme, tesaṃ vā nisattanijjīvasabhāvattāti adhippāyo. Yathā ca dhātubhāvo, evaṃ dhammabhāvo ca tesaṃ ekantiko, tathā āyatanabhāvo cāti sabbathāpi tattha vijjamānānaṃ gandharasānaṃ āyatanesu avacane kāraṇaṃ natthīti dassento ‘‘dhammabhāvo cā’’tiādimāha. Aññassa paramatthassa abhāvā. Koci āyatanasabhāvoti dhammāyatanameva sandhāya vadati. Tena yadi rūpabhave gandharasā vijjanti, yathāvuttakāraṇato gandharasāyatanabhāvena avuccamānāpi dhammāyatanabhāvena vattabbā siyuṃ, na ca vuttā. Tasmā niṭṭhamettha gantabbaṃ ‘‘nattheva rūpabhave gandharasā’’ti dasseti. Kiñca rūpadhātuyaṃ gandharasabhāvena avuttānaṃ, kāmadhātuyaṃ vuttānaṃ tesaṃ kiṃ gandharasabhāvato aññena sabhāvena rūpadhātuyaṃ atthibhāvo, udāhu gandharasabhāvena. Yadi purimo pakkho dhammāyatane tesaṃ saṅgaho siyā anāyatanasabhāvassa sabhāvadhammassa abhāvā, atha dutiyo teneva kāraṇena nesaṃ gandharasāyatanabhāvo siddhoti imamatthaṃ dassento ‘‘yadi cā’’tiādimāha. Tasmāti yasmā gandharasā dhammahadayavibhaṅge na vuttā, kathāvatthumhi ca tesaṃ bhāvo paṭikkhitto, phusituṃ asakkuṇeyyā pathavīādayo viya ghāyituṃ sāyituñca asakkuṇeyyā te natthi, dhātusaddena ca te gahitā, dhammabhāvo ca tesaṃ ekantiko, tasmiñca sati siddho āyatanabhāvo, tasmā. Tathāti pāḷiyaṃ avuttadhamme hāpetvā cakkhusattakādivasena. Evanti cakkhusattakādivasena rūpagaṇanāya kariyamānāya. Dhammatāti pāḷidhammo , rūpabhave vā pavattanakarūpadhammatā. ‘‘Na vilomitā’’ti iminā yathāpaṭiññātaṃ dhammaṃ dīpitaṃ ulliṅgeti.
在此,由于色界众生没有鼻处和舌处,即使存在香和味,它们也不执行处的作用,因此,在经文中未提及它们,而说“五处出现,六处”等。又,由于没有可吞咽的食,故不执行称为食生食素第八色等起的食的作用,并非完全没有香、味和食素。如是,由于没有能缘者及作用,故未说所缘及有作用的法。因为在任何存在中,若无能缘者,则彼处所缘无直接意义上的处性,所以即使存在也不说,如同在色有中,地、火、风界不以触处性被说。然而,凡在何处有所说,彼处即因有能缘者而说其有直接意义上的处性,如就在彼处对色处的说法。若因有能缘者,所缘才有直接意义上的处性,那么为何说“无想有情天有两处出现”?因为无想有情没有眼处,而由于没有眼处,他们的色处岂不是非其他者的所缘?这并不矛盾。以不说色界有想者香处等的意趣,也应不说色处,故无想者应说为一处。实际上,依各自根与境的相对关系,在指出那些有直接意义上处性的处时,由于没有那种处性,故在色界有想者中,不将香等单独说为处,而由于不超越法的自性,且成为意识之境,故将其纳入法处,在经中说为“五处”。正是为此义,才总称为“法处”,或将它们作为背景,说为“五处”。然而,以说无想者有色处的意趣,也应将有想者的香等单独列出,为了显示这个理趣,故说“无想有情天有两处出现”。因为即使没有自己的根,色的色处自性也不可逾越,故它仍被称为色处。通过显示这个理趣,也表明了这样的含义:加上香等三处,有想者有八处,无想者有四处。应当这样接受。否则,在色界中,由于不能触,对地等就不会有言说。因为没有撞击和摩擦,就不会有声音的生起,而具有可触自性者,在任何地方都不可能被认知为不可触的自性。而且,如果没有称为触处的三大种,在色有中,色处等也不可能存在。因此,即使地等可触,由于那里没有身根,故不说它们的触处性。这样,在色界中,它们有对碍的说法也就成立了。因为经中说:“无想有情,依一种无见有对的大种,而有二种大种”等。在此,有对是指三大种通过依止于身净色而撞击的方式,面对身净色,而由于不可触的自性没有撞击,故没有那种有对。难道不是“两处”在此是指间接意义上的处吗?那么,为何不将香处等也包括在内,而说“五处”呢?答:“说法是以显示理趣的方式进行的”,此义已说。或者,那里只说色处,是就它有时成为其他地诸净色之境而言,而非其他处不存在。也不是因为香处等没有间接意义上的处性。因为无想者的色处,能成为同地广果天及上地净居天净色之境,而香和味则不能,故只说它们在那里是合理的。在《论事》中,是针对承认香处等有直接意义上存在者,而作的否定。即使这段经文在那里并非阐明香处等的不存在,但也没有其他经文表明它们存在,难道不是吗?并非如此,因为在注释书中,已明确断定它们在那里存在。凡不违背经文的注释书之说,如同经文一样是定量,因为它是由无过失的师承传至今日的。于此,或许有人会问:“不违背经文的注释书之说才是定量,但此说岂非违背?”并非如此,因为已如上成立其不违背。为了显示眼等处及依彼之识的无有情性,世尊宣说了界教,由于显示了以处性所说者亦有界性,故不说它们的界性也是合理的。因此,应知:为了使不违背经文,注释书中以眼十法等计算色法,在此没有怀疑法性颠倒的余地。
Ettha ca rūpāvacarasattānaṃ ghānajivhāyatanābhāvato vijjamānāpi gandharasā āyatanakiccaṃ na karontīti te anāmasitvā pāḷiyaṃ ‘‘pañcāyatanāni pātubhavanti, cha āyatanānī’’tiādi vuttaṃ. ‘‘Tayo āhārā’’ti ca ajjhoharitabbassa āhārassa abhāvena ojaṭṭhamakarūpasamuṭṭhāpanasaṅkhātassa āhārakiccassa akaraṇato, na sabbena sabbaṃ gandharasānaṃ ojāya ca abhāvato. Iti visayino kiccassa ca abhāvena visayo, kiccavā ca dhammo na vutto. Yasmiñhi bhave visayī natthi, tasmiṃ taṃhetuko nippariyāyena visayassa āyatanabhāvo natthīti vijjamānassāpi avacanaṃ, yathā rūpabhave pathavītejovāyodhātūnaṃ phoṭṭhabbāyatanabhāvena. Yassa pana yattha vacanaṃ, tassa tattha visayīsabbhāvahetuko nippariyāyena āyatanabhāvo vutto diṭṭho yathā tattheva rūpāyatanassa. Yadi visayīsabbhāvahetuko visayassa nippariyāyena āyatanabhāvo, kathaṃ asaññasattānaṃ devānaṃ dve āyatanāni pātubhavantīti. Asaññasattānañhi cakkhāyatanaṃ natthi, acakkhāyatanabhāvena ca nesaṃ rūpāyatanaṃ aññesaṃ avisayoti? Nāyaṃ virodho. Yena adhippāyena rūpadhātuyaṃ saññīnaṃ gandhāyatanādīnaṃ avacanaṃ, tena rūpāyatanassāpi avacananti asaññīnaṃ ekaṃ āyatanaṃ vattabbaṃ. Yathāsakañhi indriyagocarabhāvāpekkhāya yesaṃ nippariyāyena āyatanabhāvo atthi, tesu niddisiyamānesu tadabhāvato rūpadhātuyaṃ saññīnaṃ gandhādike visuṃ āyatanabhāvena avatvā dhammasabhāvānativattanato, manoviññāṇassa ca visayabhāvūpagamanato dhammāyatanantogadhe katvā ‘‘pañcāyatanānī’’ti pāḷiyaṃ vuttaṃ. Etadatthañhi ‘‘dhammāyatana’’nti sāmaññato nāmakaraṇaṃ, piṭṭhivaṭṭakāni vā tāni katvā ‘‘pañcāyatanānī’’ti vuttaṃ. Yena ca pana adhippāyena asaññīnaṃ rūpāyatanaṃ vuttaṃ, tena saññīnampi gandhādīnaṃ visuṃ gahaṇaṃ kātabbanti imassa nayassa dassanatthaṃ ‘‘asaññasattānaṃ devānaṃ dve āyatanāni pātubhavantī’’ti (vibha. 1017) vuttaṃ. Asatipi hi attano indriye rūpassa vaṇṇāyatanasabhāvātikkamo natthevāti taṃ rūpāyatanantveva vuccati. Iminā ca nayadassanena gandhādīni tīṇi pakkhipitvā saññīnaṃ aṭṭha āyatanāni, asaññīnaṃ pañcāti ayamattho dassito hoti. Evañcetaṃ sampaṭicchitabbaṃ. Aññathā rūpaloke phusitumasakkuṇeyyatāya pathavīādīnaṃ vacīghoso eva na siyā. Na hi paṭighaṭṭanānighaṃsamantarena saddappavatti atthi, na ca phusanasabhāvānaṃ katthaci aphusanasabhāvatā sakkā viññātuṃ. Phoṭṭhabbāyatanasaṅkhātassa ca bhūtattayassa abhāve rūpabhave rūpāyatanādīnampi sambhavo eva na siyā, tasmā phusituṃ sakkuṇeyyatāyapi pathavīādīnaṃ tattha kāyindriyābhāvena tesaṃ phoṭṭhabbabhāvo na vutto. Evañca katvā rūpadhātuyaṃ tesaṃ sappaṭighavacanañca samatthitaṃ hoti. Vuttañhi ‘‘asaññasattānaṃ anidassanasappaṭighaṃ ekaṃ mahābhūtaṃ paṭicca dve mahābhūtā’’tiādi (paṭṭhā. 2.22.17). Paṭigho hettha bhūtattayassa kāyappasādaṃ pati taṃnissayabhūtaghaṭṭanadvārena abhimukhabhāvo, so ca phusituṃ asakkuṇeyyasabhāvassa ghaṭṭanāya abhāvato natthi. Nanu ‘‘dve āyatanānī’’ti ettha pariyāyāyatanaṃ adhippetaṃ, atha kasmā gandhāyatanādīnipi gahetvā ‘‘pañcāyatanānī’’ti na vuttanti? ‘‘Nayadassanavasena desanā pavattā’’ti vuttovāyamattho. Atha vā tattha rūpāyatanasseva vacanaṃ kadāci aññabhūmikānaṃ pasādassa visayabhāvaṃ sandhāya, na pana itaresaṃ abhāvato. Nāpi pariyāyena gandhāyatanādīnaṃ āyatanasabhāvābhāvato. Asaññīnañhi rūpāyatanaṃ samānabhūmikānaṃ vehapphalānaṃ, uparibhūmikānañca suddhavāsānaṃ pasādassa visayabhāvaṃ gacchati, na pana gandharasāti tesaṃyeva tatthāvacanaṃ yuttaṃ. Kathāvatthumhi ca nippariyāyena gandhāyatanādīnaṃ atthibhāvaṃ paṭijānantaṃ sandhāya paṭisedho kato. Yadipi cetaṃ vacanaṃ tattha gandhāyatanādīnaṃ abhāvavibhāvanaṃ na hoti, atthibhāvadīpanampi pana aññavacanaṃ natthevāti? Nayidamevaṃ aṭṭhakathāsu tattha nesaṃ atthibhāvassa niddhāretvā vuttattā. Yañhi aṭṭhakathāvacanaṃ pāḷiyā na virujjhati, taṃ pāḷi viya pamāṇabhūtaṃ agarahitāya ācariyaparamparāya yāvajjatanā āgatattā. Tattha siyā – yaṃ pāḷiyā na virujjhati aṭṭhakathāvacanaṃ, taṃ pamāṇaṃ. Idaṃ pana virujjhatīti? Nayidamevaṃ yathā na virujjhati , tathā paṭipāditattā. Cakkhādīnaṃ āyatanānaṃ, tannissayānañca viññāṇānaṃ sattasuññatāsandassanatthaṃ bhagavato dhātudesanāti āyatanabhāvena vuttānaṃyeva dhātubhāvadīpanato dhātubhāvassāpi nesaṃ avacanaṃ yujjati eva, tasmā yathā pāḷiyā avirodho hoti, tathā cakkhudasakādivasena aṭṭhakathāyaṃ rūpagaṇanā katāti na ettha dhammatāvilomanāsaṅkāya okāsoti veditabbaṃ.
第一层意思是:羊在出生时,其羊毛被称作“生羊毛”。为说明比那种羊毛更微细的情形,故说“胎……也有这样的说法”。或者,“生起的类别”是指其生起的差异,即转起的差别。
Eḷakassa jātakāle uṇṇā jātiuṇṇāti paṭhamo attho. Tato sukhumatarataṃ sandhāya ‘‘gabbhaṃ…pe… itipi vadantī’’ti vuttaṃ. Sambhavanassa bhedo vā sambhavabhedo, pavattibhedoti attho.
“在有色的梵天中”是处所格,表处所;“在化生者中”是简别,表从中简别。为说明这一点,说“从化生者中简别有色的梵天”。由此,从总说的“化生者”这一类别中,简别出“有色的梵天”这一特殊类别。“不相合”即不一致,意思是相违。为了显示与哪段经文不相合,而说“因为在《法心分别》中”等。
Rūpībrahmesūti adhikaraṇe bhummaṃ, opapātikayonikesūti niddhāraṇeti dassento ‘‘opapātikayonikehi rūpībrahme niddhāretī’’ti āha. Tena ‘‘opapātikayonikesū’’ti sāmaññato vuttarāsito ‘‘rūpībrahmesū’’ti visesaṃ niddhāreti. Na sametīti na saṃsandati, virujjhatīti attho. Yāya pāḷiyā na sameti, taṃ dassento ‘‘dhammahadayavibhaṅge hī’’tiādimāha.
十一处,指具足处者除去声处的十一处。有些人有十处,指盲者除去眼处的十处。有些人另有十处,指聋者除去耳处的十处。有些人有九处,指盲聋者除去眼处和耳处的九处。有些人有七处,这是就胎卧者而言,依色处、香处、味处、身处、触处、意处、法处而说。
Ekādasāti paripuṇṇāyatanassa saddāyatanavajjāni ekādasāyatanāni. Kassaci dasāyatanānīti andhassa cakkhāyatanavajjāni. Kassaci aparāni dasāyatanānīti badhirassa sotāyatanavajjāni. Kassaci navāyatanānīti andhabadhirassa cakkhusotāyatanavajjāni. Kassaci sattāyatanānīti gabbhaseyyakassa rūpagandharasakāyaphoṭṭhabbamanodhammāyatanavasena vuttaṃ.
“不说有八处”这一句,是“巴利文中……无此说”这句的义解。因为对于眼、耳、鼻根残缺者,在结生时的确只有八处。而且,如果存在无鼻者的结生,那也应说“有些人,另有十处生起”。若是那样,就像依盲聋者而说了一次“有些人,有九处生起”一样,依盲且无鼻者、聋且无鼻者,也应说“有些人,另有九处生起”、“有些人,另有九处生起”,但并未这样说。为了显示此意,故说“那样……并没有那样说”。同样地,对于界等生起之问,应知:“有些人,有十一界生起;有些人,有十界生起;有些人,另有十界生起;有些人,有九界生起;有些人,有七界生起”,这便是界生起之问。以“等”字摄取了“有些人,有十四根生起”等以同样方式展开的根等之问。
‘‘Na vuttaṃ aṭṭhāyatanāni pātubhavantī’’ti idaṃ ‘‘na hi pāḷiyaṃ…pe… vuttā’’ti etassa atthavivaraṇaṃ. Cakkhusotaghānavikalassa hi upapajjamānassa aṭṭheva āyatanāni siyunti. Sati ca aghānakupapattiyaṃ punapi ‘‘kassaci aparāni dasāyatanāni pātubhavantī’’ti vattabbaṃ siyā. Tathā ca sati yathā andhabadhirassa vasena ‘‘kassaci navāyatanāni pātubhavantī’’ti (vibha. 1007) ekavāraṃ vuttaṃ, evaṃ andhāghānakassa, badhirāghānakassa ca vasena ‘‘kassaci aparāni navāyatanāni, kassaci aparāni navāyatanāni pātubhavantī’’ti vattabbaṃ siyā, evaṃ na vuttanti imamatthaṃ dasseti ‘‘tathā…pe… naca taṃ vutta’’nti. Evaṃ dhātupātubhāvādipañhesūti ‘‘kassaci ekādasa dhātuyo pātubhavanti, kassaci dasa dhātuyo, kassaci aparā dasa dhātuyo, kassaci nava dhātuyo, kassaci satta dhātuyo pātubhavantī’’ti (vibha. 1007) evaṃ dhātupātubhāvapañho veditabbo. Ādi-saddena ‘‘kassaci cuddasindriyāni pātubhavantī’’tiādi (vibha. 1007) nayappavattā indriyapañhādayo saṅgahitā.
此处,“色法最多七十种”一句,在谈及湿生与化生时,是依两种生类而结合使用;而“最少三十种”一句则不然,仅依湿生一种生类来结合,因为即使是在一个复合句中开示的内容,其中一部分也能获得关联。正是对湿生中先天盲、聋、无鼻、非男非女者,依舌十法、身十法、心所依处十法而生起三十种色,而非对化生者——这是此处注释的意趣。然而,有些人说:“在《大注释》中说:‘对化生中先天盲……者,生起三十种色’”,那是不应采纳的,因为那是疏忽所致的误写。而且,作了这样的厘清后,在《处双论注释》中将说:“然而,在欲界中,没有无鼻的化生者。如果有,就会说‘对某些人,有八处生起’。”另一些人则说:“‘对某些人,有十一处生起’,乃至‘对某些人,有九处生起’的巴利文,是就化生者而说的。因此,注释前后并无矛盾,得以成立,而且这样也与所说的巴利文的义解完全相符一致。”至于有些人说“化生一词也包含了湿生,因为在《法心分别》中,对于‘在欲界结生刹那,对某些人,有十一处生起’等的总说,只用了‘对于化生的饿’。”
Ettha ca yathā ‘‘sattati ukkaṃsato ca rūpānī’’ti padaṃ ‘‘saṃsedajopapātīsū’’ti ettha yonidvayavasena yojīyati, na evaṃ ‘‘avakaṃsato tiṃsā’’ti idaṃ, idaṃ pana saṃsedajayonivaseneva yojetabbaṃ, ekayoganiddiṭṭhassāpi ekadeso sambandhaṃ labhatīti. Saṃsedajasseva ca jaccandhabadhiraaghānakanapuṃsakassa jivhākāyavatthudasakānaṃ vasena tiṃsa rūpāni uppajjantīti vuttaṃ, na opapātikassāti ayamettha aṭṭhakathāya adhippāyo. Ye pana ‘‘opapātikassa jaccandha…pe… uppajjantīti mahāaṭṭhakathāyaṃ vutta’’nti vadanti, taṃ na gahetabbaṃ. So hi pamādapāṭho. Evañca katvā āyatanayamakavaṇṇanāya ‘‘kāmadhātuyaṃ pana aghānako opapātiko natthi. Yadi bhaveyya, ‘kassaci aṭṭhāyatanāni pātubhavantī’ti vadeyyā’’ti (yama. aṭṭha. āyatanayamaka 18-21) vakkhati. Apare panāhu ‘‘kassaci ekādasāyatanāni pātubhavanti, yāva ‘kassaci navāyatanānī’ti pāḷi opapātike sandhāya vuttā. Tasmā pubbenāparaṃ aṭṭhakathāyaṃ avirodho siddho hoti, tathā ca yathāvuttapāḷiyā ayamatthavaṇṇanā aññadatthu saṃsandati sametiyevā’’ti. Yaṃ paneke vadanti ‘‘opapātikaggahaṇena saṃsedajāpi saṅgayhanti. Tathā hi dhammahadayavibhaṅge ‘kāmadhātuyā upapattikkhaṇe kassaci ekādasāyatanāni pātubhavantī’tiādīnaṃ (vibha. 1007) uddese ‘opapātikānaṃ petāna’ntiādinā opapātikaggahaṇameva kataṃ, na saṃsedajaggahaṇa’’nti, taṃ paripuṇṇāyatanānaṃyeva saṃsedajānaṃ opapātikesu saṅgahaṇavasena vuttanti veditabbaṃ. Tathā hi vakkhati ‘‘saṃsedajayonikā paripuṇṇāyatanāparipuṇṇāyatanabhāvena opapātikasaṅgahaṃ katvā vuttā’’ti ‘‘padhānāya vā yoniyā sabbaṃ paripuṇṇāyatanayoniṃ dassetuṃ ‘opapātikāna’nti vutta’’nti ca. Aṭṭhakathāyaṃ pana yonidvayaṃ sarūpeneva pakāsetuṃ, saṃsedajayonivaseneva ca avakaṃsato pavattiṃ dassetuṃ opapātikayoniyā itaraṃ asaṅgahetvā ‘‘saṃsedajopapātīsū’’ti vuttanti. Sabbaṃ taṃ vīmaṃsitvā gahetabbaṃ.
“死与结生”:指紧挨着前一刻的死,以及紧随其后、有分与无分差别的结生。“以蕴等”:指以蕴、所缘、趣、因、受、喜、寻、伺。因为只有在无色界地,才有“广大内在所缘的死心对广大内在所缘的结生心,非广大外在所缘的死心对非广大外在所缘的结生心”等死与结生的有分与无分的差别,所以说“仅略示入门之要”。“某一善趣”是指除广大善趣以外的善趣,因此说“色界、无色界……”等。然而,也有人认为:“如同除去广大善趣,也除去北俱卢洲。”“某一善趣的死”即指所说的善趣的死。虽然没有“某种恶趣的结生决定不会发生”的定则,但据说教法是就须陀洹而言的。或者,这是着眼于必定成佛的菩萨而说的,因为对他们来说,不会投生到无间地狱等,故没有某一类恶趣的结生。“对于某一恶趣的死”,此处也应按此道理而知其义。
Cutipaṭisandhīnanti anantarātītacutiyā, tadanantarāya missāmissabhedāya paṭisandhiyā. Khandhādīhīti khandhārammaṇagatihetuvedanāpītivitakkavicārehi. Mahaggataajjhattārammaṇāya mahaggataajjhattārammaṇā, amahaggatabahiddhārammaṇāya amahaggatabahiddhārammaṇāti evamādino arūpabhūmīsuyeva cutipaṭisandhīnaṃ bhedābhedavisesassa sambhavato ‘‘nayamukhamattaṃ dassetvā’’ti vuttaṃ. Ekaccasugatīti mahaggatavajjasugati adhippetāti āha ‘‘rūpārūpāvacarāna’’ntiādi. Keci pana ‘‘yathā mahaggatāvajjā, evaṃ uttarakurukavajjā’’tipi vadanti. Ekaccasugaticutiyāti vuttasugaticutiyā. Yadipi ‘‘ayaṃ nāma duggatipaṭisandhi na hotī’’ti niyamo natthi, desanā pana sotapatitā gatāti vadanti. Niyatabodhisattāpekkhāya vā evaṃ vuttaṃ. Tesañhi ekaccaduggatipaṭisandhi natthi avīciādīsu anupapajjanato. ‘‘Ekaccaduggaticutiyā’’ti etthāpi iminā nayena attho veditabbo.
而“某一善趣的结生”,当知是指欲界善趣的结生。“自己本身”即由自己。“差别的详细情况即如此开示”,这是针对“非广大外在所缘……”等而说的。而“对于四蕴……结生”则仅是显示无差别的情况。“在每一种差别中”,是指在“非广大外在所缘……”等的每一种分类中。“就在那里”,当知即在“非广大外在所缘的死心对广大外在所缘的结生心,非广大内在所缘的死心对广大内在所缘的结生心”等每一种差别中,或者就在那些有等之中,依死后结生者的情形,来理解死与结生的关联。为了显示“to”字是处格的意义,故说“tato hetuṃ vinā 即 tattha hetuṃ vinā(于是处,离开因)”。其意思是:在那个过去生中,若离开了已成就的无明、行等因,就不会有(结生)。
Ekaccasugatipaṭisandhīti pana kāmāvacarasugatipaṭisandhi veditabbā. Sayamevāti attanā eva. ‘‘Bhedaviseso eva ca evaṃ vitthārena dassito’’ti idaṃ ‘‘amahaggatabahiddhārammaṇāyā’’tiādiṃ sandhāya vuttaṃ. ‘‘Catukkhandhāya…pe… paṭisandhi hotī’’ti idaṃ pana abhedavisesadassanamevāti. Ekekasmiṃ bhedeti ‘‘amahaggatabahiddhārammaṇāyā’’ti evamādike ekekasmiṃ bhāge. Tattha tatthevāti ‘‘amahaggatabahiddhārammaṇāya mahaggatabahiddhārammaṇā, amahaggatajjhattārammaṇāya mahaggatajjhattārammaṇā’’tiādinā tasmiṃ tasmiṃ bhede, tattha tattheva vā bhavādike cavitvā upapajjantassa vasena cutipaṭisandhiyojanā veditabbā. Bhummatthe ayaṃ to-saddoti dassento ‘‘tato hetuṃ vināti tattha hetuṃ vinā’’ti āha. Tassattho – tasmiṃ purimabhave nipphannaṃ avijjāsaṅkhārādikaṃ kāraṇaṃ vinā na hotīti.
极度微弱的状态,即无法完成自己作用的无能。依五门识而生的死已被否定,而非依其无间识。此义在下文注释中以“五门……”等语出现,故说“即使在五门识无间,先前也已示现死亡”。其中所应说之义,前文已述。为了显示眼处等与死心同时灭去,故说“在双论中……”等。已成熟,意指因成熟而达到终点。触等,即前文所说的与思俱生的触等。对于如已现前的业等所缘,屡屡生起而造作其相续,此乃结生识安住于彼处的因。
Atimandabhāvūpagamanaṃ sakiccāsamatthatā. Pañcadvārikaviññāṇavasena cuti paṭisiddhā, na tadanantaraviññāṇavasena. Svāyamattho ‘‘pañcannaṃ dvārāna’’ntiādinā heṭṭhā aṭṭhakathāyamāgatoti āha ‘‘pañcadvārikaviññāṇānantarampi hi pubbe cuti dassitā’’ti. Tattha yaṃ vattabbaṃ, taṃ heṭṭhā vuttameva. Cuticittena saddhiṃ cakkhāyatanādīnaṃ nirodho hotīti dassetuṃ ‘‘yamake cā’’tiādi vuttaṃ. Pariṇatattāti paripākavasena pariyosānaṃ gatattāti adhippāyo. Phassādayo yathāvuttacetanāsahajātaphassādayo. Yathāupaṭṭhite kammādiārammaṇe anekavāraṃ uppattiyā santānassa abhisaṅkharaṇaṃ tattha paṭisandhiviññāṇapatiṭṭhānassa hetubhāvo.
为了显示依相续而生起的倾向等作用,其义理只有在单一的结生识中方能成就,故说“倾向……显示……”。以地界为所依,以自己的力与加行作为作者。
Santānavasena nippajjamānānaṃ namanādikiriyānaṃ ekasmiṃ paṭisandhiviññāṇeyeva atthasiddhīti dassento āha ‘‘namana…pe… dassetī’’ti. Pathaviyaṃ sabalapayogehīti pathaviyā ādhāraṇabhūtāya attano balena payogena ca karaṇabhūtena.
“以声为因”,是着眼于声的主要性等而说。像那样的山腹等处也是它的因。“其他灯等”的“等”字,包含了油、灯芯等。因为在那声等生起之前,它们并不存在。就回声等而言,若在声等生起之前已有先成的实体,它们就应能到达声等的缘处,然而它们并非如此,故说“此前无”。在喻例中,也应如此配合义理。又如因所生者不到达因处,同样也不从那里来,故说“因此……不来”。那些声等是这些的缘,故称为“以彼为缘”。依所说的方法,即依譬喻中所开示的方法。存在于前生因处的结生识,前往别处的他生而成为彼缘,这是不成立的,此即义理。依缘而生起的缘生法,不前往别处、不往至缘处而生起,此为第一义。先与缘结合,而后不到别处、不成为缘生法的状态,此为第二义。随其所应,如同对乳与酪作绝对同一与绝对差异的过失论难:“酪不应从乳生”与“酪不应属于乳主”。依此理,对种子等一切因,对芽等一切因所生法,应随顺而作与因相应、与因所生相应的过失论难。在相续连结的诸法中,通过否定绝对同一而否定了常见,故说“遮止‘自作苦乐’之见”;同样,通过否定绝对差异而否定了断见,故说“遮止‘他作苦乐’之见”。
Saddahetukoti saddassa padhānādibhāvaṃ sandhāya vuttaṃ. Tādiso pabbatakucchiādipadesopi tassa hetuyeva. Padīpantarādīti ādi-saddena telavaṭṭiādike saṅgaṇhāti. Tato saddādippavattito pubbe abhāvā. Paṭighosādīnañhi saddādippavattito sati purimasiddhiyaṃ te saddādipaccayadesaṃ gaccheyyuṃ, na pana te atthīti vuttaṃ ‘‘tato pubbe abhāvā’’ti. Upameyyepi evameva attho yojetabbo. Yathā ca hetudesaṃ na gacchati hetusamuppannaṃ, evaṃ tato nāgacchatīti āha ‘‘tasmā na…pe… āgata’’nti. Te saddādayo paccayā etesanti tappaccayā. Vuttanayenāti upamāyaṃ vuttanayeneva. Purimabhavahetudese sannihitaṃ hutvā paṭisandhiviññāṇaṃ tato aññatra bhavantare taṃ upagantvā tappaccayaṃ na hotīti attho. Paccayato nibbattamānaṃ paccayuppannaṃ aññatra agantvā paccayadesaṃ anupagatameva hutvā nibbattatīti paṭhamo attho. Paṭhamaṃ paccayena samodhānagataṃ hutvā tato aññatra gantvā paccayuppannavatthubhāvaṃ nāpajjatīti dutiyo attho. Yathāsambhavanti yāya ‘‘na khīrato dadhi sambhūtaṃ siyā, na khīrasāmino dadhi siyā’’ti ca khīradadhīsu ekantaṃ ekatāya nānatāya ca dosayojanā katā. Iminā nayena bījādīsu sabbahetūsu, aṅkurādīsu sabbahetusamuppannesu yathāsambhavaṃ hetuanurūpaṃ, hetusamupannānurūpañca dosayojanā kātabbā. Santānabaddhesu dhammesu ekantaekatāpaṭisedhena sassatagāhassa paṭisedhitattā vuttaṃ ‘‘sayaṃkataṃsukhaṃ dukkhanti imaṃ diṭṭhiṃ nivāretī’’ti. Tathā ekantanānatāpaṭisedhena ucchedagāho paṭisedhito hotīti āha ‘‘paraṃkataṃ sukhaṃ dukkhaṃ añño karoti, añño paṭisaṃvedetīti imaṃ diṭṭhiṃ nivāretī’’ti. Tena katanāso, akatāgamo ca nivattito hotīti adhiccasamuppannadiṭṭhinivāraṇeneva niyatisabhāvavādapaṭisedhopi katoti daṭṭhabbaṃ.
“其中”指在芽等相续所构成的地种色相续中。“彼”指明辨通达等。“他者”指不同于幼时所学明辨等的他者。不同于行的渴爱等是他缘。
Tatthāti aṅkurādippabandhasaṅkhāte bhūtupādārūpasantāne. Tanti vijjāpāṭavādi. Aññassāti bālakāle katavijjāpariyāpuṇanādito aññassa. Saṅkhārato añño taṇhādiko aññapaccayo.
所谓“交付等果”,是因为交付等本身就是果;“未结果”是指没有交付等果,即如前所述的造作行为。
Niyyātanādi eva phalaṃ niyyātanādiphalaṃ, aphalitaṃ niyyātanādiphalaṃ etassāti aphali…pe… phalaṃ, yathāvuttakiriyākaraṇaṃ.
“依总聚”指依未作部分区分的整体。于一切处,即在福行等一切缘法中,或在结生等分别的缘生法中。应依强力的业来配合。强力的依止即是亲依止。虽说是“无差别地”,但欲界福行对眼识等五者在转起时,其他对初禅异熟等在转起时和结生时是缘,此义明显,故不分别而只说“总摄一切福行”。“十二不善思类别”这不是复合词,而是依连声所说。“十二”是处格用作主格,即在十二不善思中。“不善思类别”指十一不善思的类别和十二不善思的类别,应知此义。如此则此处无需再论,因前已详述。然而有人说“‘十二不善思类别’应与‘六者在转起时’等配合”,依他们之见,取掉举思的用意仍需考察,因为已说在结生时也是缘。“一者”此处省略了“唯”字,故说“唯对一者的缘性决定”。枯萎的花鬘等,即枯萎的花、脏污的布等。意毁者的其他物为何不是不可意?实为不可意,这是意旨。但在注释书(《分别论注》227)中,因不普遍而未提及,只说“同样在欲界天中”。然而有人说“天界中所谓不可意是假想而言,自性上在那里生起的唯是可意”。
Piṇḍavasenāti akatāvayavavibhāgassa samudāyassa vasena. Sabbatthāti puññābhisaṅkhārādike sabbasmiṃ paccayadhamme, paṭisandhibhede vā paccayuppannadhamme. Balavakammassa vasena yojetabbo. Bhuso nissayo hi upanissayo. ‘‘Avisesenā’’ti vuttepi kāmāvacarapuññābhisaṅkhāro cakkhuviññāṇādīnaṃ pañcannaṃ pavatte, itaro paṭhamajjhānavipākādīnaṃ pavatte ca paṭisandhiyañca paccayo hotīti pākaṭoyamatthoti taṃ avibhajitvā ‘‘sabbapuññābhisaṅkhāraṃ saha saṅgaṇhāti’’cceva vuttaṃ. Dvādasākusalacetanābhedoti nayidaṃ samāsapadaṃ, sandhivasena panetaṃ vuttaṃ. Dvādasāti ca bhummatthe paccattavacanaṃ, dvādasasu akusalacetanāsu. Akusalacetanābhedoti ekādasākusalacetanāpabhedo, dvādasākusalacetanāpabhedo cāti attho veditabbo. Evañhi sati na ettha kiñci vicāretabbaṃ heṭṭhā vitthāritattā. Keci pana ‘‘dvādasākusalacetanābhedoti idaṃ ‘channaṃ pavatte’tiādinā yojetabba’’nti vadanti, tesaṃ matena uddhaccacetanāya gahaṇe payojanaṃ vicāretabbameva paṭisandhiyāpi paccayabhāvassa vuttattā. Ekassāti ettha eva-saddo luttaniddiṭṭhoti āha ‘‘ekasseva paccayabhāvaniyamo’’ti. Milātamālādīnanti milātamālakiliṭṭhavatthādīnaṃ. Manopadosikānaṃ tadaññavatthūnampi aniṭṭhatā kathaṃ na siyā, siyā evāti adhippāyo. Aṭṭhakathāyaṃ (vibha. aṭṭha. 227) pana pacuratābhāvato taṃ anāmasitvā ‘‘tathā kāmāvacaradevalokepī’’ti vuttaṃ . Keci pana ‘‘devaloke aniṭṭhaṃ nāma parikappanavasena, sabhāvato pana tatthuppannaṃ iṭṭhamevā’’ti vadanti.
“二十九思差别之和”:以此也承认掉举思亦有转起异熟的作用,或者依注疏的意趣而这样说。十五个无因异熟识的五处中,除去二处,为其余十三处。眼领受识、耳领受识各有二种,推度识有三种,一共九种。由于一分缘性,即以一分——二十思差别的欲界心行之缘性,而说二十九思差别的集合。正如“王子已庄严”的比喻,以部分差别也可称呼集合。
‘‘Ekūnatiṃsacetanābhedampī’’ti iminā uddhaccacetanāyapi pavattivipākadāyitaṃ anujānāti, aṭṭhakathāadhippāyavasena vā evamāha. Pañcadasannaṃ ahetukavipākaviññāṇānaṃ pañcaṭṭhānāni dve apanetvā avasesānaṃ terasannaṃ. Dve dve cakkhusotasampaṭicchanaviññāṇāni, tīṇi santīraṇānīti navannaṃ. Ekadesapaccayabhāvenāti ekadesassa vīsaticetanābhedassa kāmāvacaracittasaṅkhārassa paccayabhāvena ekūnatiṃsacetanābhedo samudāyo vutto. Svevāti avayavagatenāpi visesena samudāyo voharīyati yathā ‘‘alaṅkato rājakumāro’’ti.
“此处”,指五蕴有而说。因为在彼处,以“于欲界善趣住立者”等(《分别论注》227)的方式,在结生与转起中,对异熟作了详细阐明。“第四禅地”,指广果地。因此说“除无想、无色外”。正是第四禅,由修习的差别而转起,成就无想地与无色地,或者应知是以四法的方式作注释。八大异熟、小异熟中最后一种、五种色界异熟,如此共十四种。七种,即其余的小异熟七种。
Yatthāti pañcavokārabhavaṃ sandhāyāha. Tattha hi ‘‘kāmāvacarasugatiyaṃ tāva ṭhitassā’’tiādinā (vibha. aṭṭha. 227) paṭisandhiyaṃ pavattiyañca vipākassa vitthārappakāsanaṃ kataṃ. Catutthajjhānabhūmīti vehapphalabhūmiṃ vadati. Tenāha ‘‘asaññāruppavajjā’’ti. Catutthajjhānameva hi bhāvanāvisesappavattaṃ asaññabhūmiṃ āruppabhūmiñca nipphādeti, catukkanayavasena vā saṃvaṇṇanā vuttāti veditabbā. Aṭṭha mahāvipākā, parittavipākesu pacchimo, pañca rūpāvacaravipākāti evaṃ cuddasannaṃ. Sattannanti sesānaṃ parittavipākānaṃyeva sattannaṃ.
“有等”,即对于有、生趣、生类、有情居。“三识”,指前三种无色异熟识。“于三”,指于第五等三种识住。依所说方式,即“然于欲有之恶趣中,八种小异熟识在转起中同样为缘,非于结生中”等(《分别论注》227)所说的方式。
Bhavādayoti bhavayonigatisattāvāse. Tiṇṇaṃ viññāṇānanti purimānaṃ tiṇṇaṃ āruppavipākaviññāṇānaṃ. Tīsūti pañcamādīsu tīsu viññāṇaṭṭhitīsu. Vuttanayenāti ‘‘kāmabhave pana duggatiyaṃ aṭṭhannampi parittavipākaviññāṇānaṃ tatheva paccayo pavatte, no paṭisandhiya’’ntiādinā (vibha. aṭṭha. 227) vuttanayeneva.
名色句释说之解释
Nāmarūpapadaniddesavaṇṇanā
228虽然在经藏与阿毗达摩中,就缘起解说里的色句而言,其教说并无差别;然而在阿毗达摩中,以“一切色非因”等(《法集论》584)的方式,其教说与经藏确有差别,故说“经藏…差别”。在可计数者中,若以分齐来把握,其义便得以成立,所以说“于义上即已说”——即于彼处计数的分齐。
228. Yadipi suttante abhidhamme ca paṭiccasamuppādaniddese rūpapadassa desanābhedo natthi, abhidhamme pana ‘‘sabbaṃ rūpaṃ na hetū’’tiādinā (dha. sa. 584) suttantato tassa desanābhedo atthevāti āha ‘‘suttantā…pe… bhedo’’ti. Saṅkhyeyyesu paricchedato gahitesu atthasiddho tattha saṅkhyāparicchedoti vuttaṃ ‘‘atthato pana vuttameva hotī’’ti.
“于化生有情中”:或从通称而言,指一切化生。在它们当中,以摄梵众天等而单说色界者,故为指其余者而说“其余化生”,此“其余”的摄取是有意义的。依所说方式,即“二或三十法,至少以始等俱”等(《分别论注》227),于色混合识中所说的方法。
Opapātikasattesūti vā sāmaññato sabbe opapātikā vuttā. Tesu brahmakāyikādiggahaṇena rūpāvacarāva vuttāti tadaññe sandhāya sesaopapātikānanti sesaggahaṇaṃ sātthakameva. Vuttanayenāti ‘‘dve vā tayo vā dasakā, omato ādinā sahā’’tiādinā (vibha. aṭṭha. 227) rūpamissakaviññāṇe vuttanayena.
从“二相续头”起,直至“七相续头”(《分别论注》228)为止,即针对这段注释书文句而说“以七为终”。不认可每一心刹那中色生起三次,故说“以此意趣”。他的意趣是:一切色只于心的生刹那生起。
‘‘Dve santatisīsānī’’ti ārabbha yāva ‘‘satta santatisīsānī’’ti (vibha. aṭṭha. 228) ettakaṃ aṭṭhakathāpāṭhaṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘sattakapariyosāna’’nti. Ekekacittakkhaṇe tikkhattuṃ rūpuppattiṃ ananujānanto āha ‘‘iminādhippāyenā’’ti. Cittassa uppādakkhaṇeyeva sabbaṃ rūpaṃ uppajjatīti hi attano adhippāyo.
“色生起之业生”:此说应视为仅是事实的陈述,因为五识并不具有彼自性。或者,“色生起之业生”是就死心而言。而结生心,则因“于转起中”这一表述即被遮除。“一切死心都不令色生起”(《法集论根本复注》636),此义在《阿他沙利尼复注》中已有说明。在五识的刹那,并没有以彼为缘而生的色,故说“指五识转起时”。然而,在那里确实也有以非俱生识为缘而生的色,故说“及俱生识缘”。“有分等”,即是有分、领受、推度、彼所缘。“以其他者”,是指不同于前面所说业识的其他行作识。因为色法只在善、不善、唯作心转起的刹那,以行作识为缘而生起,而非名为有分。“以彼生起者”,即是以有分等而生起者。以业识为缘,在异熟心转起时,是依异熟名身与业等起色之力。然而,以俱生识为缘,在其余心转起时,也应当显示,异熟依异熟名身之力,以及依心生色之力而有名色的生起,故说“俱生……应连接”。与色声及自己之一分:此为连接。依“自相之一分,同一变化”(波你尼1.2.64)的语法规则,说“自相之一分”。因为即使是一分色,也只取其一分之意,如“已示现与对立者”中所说。“已示现与已示现之对立者”,即是已示现之对立者,此为此处之义。“处”者,以此说余声之……
‘‘Rūpājanakakammaja’’nti idaṃ bhūtakathanamattaṃ daṭṭhabbaṃ pañcaviññāṇānaṃ ataṃsabhāvatābhāvā. Rūpājanakakammajanti vā cuticittaṃ sandhāya vuttaṃ. Paṭisandhicittaṃ pana ‘‘pavattiya’’nti imināva nivattitaṃ. ‘‘Sabbesampi cuticittaṃ rūpaṃ na samuṭṭhāpetī’’ti (dha. sa. mūlaṭī. 636) aṭṭhasālinīṭīkāyaṃ vuttovāyamattho. Pañcaviññāṇakkhaṇe tappaccayā rūpuppattiyā abhāvena vuttaṃ ‘‘pañcaviññāṇappavattikālaṃsandhāyā’’ti. Tatthāpi asahajātaviññāṇapaccayā attheva rūpuppattīti āha ‘‘sahajātaviññāṇapaccayañcā’’ti. Bhavaṅgādīti bhavaṅgasampaṭicchanasantīraṇatadārammaṇāni. Aññenāti yathāvuttakammaviññāṇato aññena abhisaṅkhāraviññāṇena. Rūpameva hi kusalākusalakiriyacittappavattikkhaṇe abhisaṅkhāraviññāṇapaccayā uppajjati, na nāmaṃ bhavaṅgaṃ. Taṃjanakenāti bhavaṅgādijanakena. Kammaviññāṇappaccayā vipākacittappavattikāle vipākanāmassa kammasamuṭṭhānarūpassa ca vasena. Sahajātaviññāṇapaccayā pana itaracittappavattikālepi vipāko vipākanāmavasena, cittasamuṭṭhānarūpavasena ca nāmarūpassa sambhavo dassetabboti āha ‘‘sahajāta…pe… yojetabba’’nti. Rūpasaddena ca attano ekadesenāti sambandho. ‘‘Sarūpānaṃ ekadeso ekavibhattiya’’nti (pāṇinī 1.2.64) saddalakkhaṇaṃ sandhāyāha ‘‘sarūpānaṃ ekadeso’’ti. Icchito hi ekadesarūpānampi ekadeso yathā ‘‘nidassitavipakkhehī’’ti. Nidassito ca nidassitavipakkho ca nidassitavipakkhoti ayañhettha attho. ‘‘Ṭhāna’’nti iminā sesasaddassa atthaṃ vadati. Sarūpena ṭhapanañhi idha sesanaṃ.
由于“那”“此”等词有不可分离的关联,所以即使没有说出,也引出“从彼”一词,故说“从彼即应连接为‘此是相应的’”。于异熟非生起者,为异熟非生起,即仅给予等流果的业,此为其等起,故为异熟非生起业等起。依前所说方式,即“依所依身,于色有二相续头,以及三非色蕴”等(《分别论注》228)所说方式。两者,即指名与色。
Yaṃ-taṃ-saddānaṃ abyabhicāritasambandhattā avuttampi tato-saddaṃ ānetvā āha ‘‘tato yuttameva idanti yojetabba’’nti. Vipākassa ajanakaṃ vipākājanakaṃ, nissandaphalamattadāyakakammaṃ, taṃ samuṭṭhānaṃ etassāti vipākājanakakammasamuṭṭhānaṃ. Vuttanayenāti ‘‘vatthukāyavasena rūpato dve santatisīsāni, tayo ca arūpino khandhā’’tiādinā (vibha. aṭṭha. 228) vuttena nayena. Ubhayanti nāmaṃ rūpañca.
在“业、所缘、结生等时”中,此处的“等”字应理解为含摄思惟等阶段。“彼”,即指行作识。
Kammārammaṇapaṭisandhiādikāleti ettha ādi-saddena sammasanādikālasaṅgaho daṭṭhabbo. Tanti abhisaṅkhāraviññāṇaṃ.
虽然根据‘有色是心所生’等说法(《法集论》584),色的识缘性亦应依经来了知,然而,识所依的可爱感受等,由于有识时现起、无识时不现,正如信心等依托于可信等所缘一般,名的识缘性亦依理成立。但为彰显注释书中所说的意义,他说:‘名依经……应知。’缘起的教说,仅是为了通过阐明缘与缘生法唯是法的角度,无颠倒地开示流转与还灭;而此正是法轮之转起。为显示此义,他说:‘因为……’等。因为由开示流转与还灭,缘相的教说即是谛的教说,而谛的教说即是法轮之转起,如经所说:‘诸比丘,此是苦……在波罗奈仙人堕处鹿野苑,无上法轮已被转动’等。因此,为通过显示‘识缘名色’这一句具有谛之教说的性质,来表明其即是法轮之转起,他说:‘或者仅以说名色唯是法……’等。
Yadipi ‘‘atthi rūpaṃ cittasamuṭṭhāna’’ntiādivacanato (dha. sa. 584) rūpassapi viññāṇapaccayatā suttato jānitabbā, viññāṇasannissitā iṭṭhānubhavanādayo tasmiṃ sati sabbhāvato, asati ca abhāvato yathā saddheyyādivatthumhi saddhādayoti nāmassapi yuttito viññāṇapaccayatā siddhā, aṭṭhakathāyaṃ pana vuttamatthaṃ dassento ‘‘suttato nāmaṃ…pe… jānitabba’’nti āha. Yāvadeva paccayapaccayuppannadhammamattatāvibhāvanamukhena aviparītato pavattinivattisandassanaṃ paṭiccasamuppādadesanā, tāvadeva ca dhammacakkappavattananti dassento ‘‘yasmā’’tiādimāha . Yasmā pana pavattinivattivibhāvanato saccadesanāva paccayākāradesanā, saccadesanā ca dhammacakkappavattanaṃ. Yathāha ‘‘idaṃ dukkhanti me bhikkhave…pe… bārāṇasiyaṃ isipatane migadāye anuttaraṃ dhammacakkaṃ pavattita’’ntiādi, tasmā ‘‘viññāṇapaccayā nāmarūpa’’nti padassa saccadesanābhāvadīpanena dhammacakkappavattanabhāvaṃ dassetuṃ ‘‘nāmarūpamattatāvacaneneva vā’’tiādi vuttaṃ.
六处句释说之解释
Saḷāyatanapadaniddesavaṇṇanā
229‘如相应者’:即随顺其生起的方式。由此,首先,四大种以俱生、依止、有、不离去的方式,成为眼处等五处的缘;在诸所依中,心所依处于结生时,以俱生、依止、相互、不相应、有、不离去的缘方式,成为第六处的缘;在转起时,由于与无间心一同生起的所依,因达到住位而获得强力,能成为该心的依止而非俱生者,故以前生、依止、不相应、有、不离去的缘方式,成为缘。其他所依则依根缘的方式,成为称为五识的第六处的缘;命根则依根、有、不离去的缘方式,成为缘,应如此了知。‘唯以一种方式’:如同眼等处由于随顺意处的特定见等功能,其缘的方式是确定的、唯以一种方式;而色处等则不然,它们以色所缘等不同方式成为该意处的缘,故说‘非确定’。然而,有些人将‘确定’一词与‘属于自相续’相连,解释为‘绝对属于自相续’。
229.Yathāsambhavanti sambhavānurūpaṃ. Tena catunnaṃ tāva bhūtānaṃ sahajātanissayaatthiavigatavasena cakkhāyatanādīnaṃ pañcannaṃ paccayabhāvo, vatthūsu pana hadayavatthuno chaṭṭhāyatanassa paṭisandhiyaṃ sahajātanissayaaññamaññavippayuttaatthiavigatavasena, pavattiyaṃ yasmā anantaracittena saddhiṃ uppannameva vatthu ṭhitippattiyā balavabhāvena tassa nissayo bhavituṃ sakkoti, na sahajātaṃ, tasmā purejātanissayavippayuttaatthiavigatavasena. Itaravatthūnaṃ pañcaviññāṇasaṅkhātassa chaṭṭhāyatanassa indriyapaccayavasena ca, jīvitassa indriyaatthiavigatavasena paccayabhāvo vuttoti daṭṭhabbo. Ekappakārenevāti yathā cakkhādīnaṃ manāyatanassa paṭiniyatadassanādikiccānuvidhānato niyato ekappakāreneva paccayabhāvo, na evaṃ rūpāyatanādīnaṃ, tesaṃ pana rūpārammaṇādinā pakārantarena tassa paccayabhāvoti ‘‘aniyamato’’ti vuttaṃ. Keci pana ‘‘niyamato’’ti padaṃ ‘‘sasantatipariyāpanna’’nti iminā sambandhitvā atthaṃ vadanti ‘‘ekantena sasantatipariyāpanna’’nti.
‘第六处与意处为第六处’:以此分析,从意义上显示;以其他两句,从语法和意义上显示其自性。‘与眼等一起称为六处’:依所说的方法,将意处与眼等一起省略,在经文中说为‘六处’,即‘以名色为缘,六处’。‘如所说者’:即如自己所说的‘第六处与意处’等类别。‘于一切处’:即在名色一词与六处一词的语法自性中,或意义自性中。如果于经分别中唯以异熟的第六处为所期望者,那么为何又说‘其他则’等?因为那里非异熟者被称为‘其他’,为回应此问难,他说:‘然而在缘相分别中……’等。
‘‘Chaṭṭhāyatanañca manāyatanañca chaṭṭhāyatana’’nti iminā viggahena atthato, itarehi dvīhi saddatopi atthatopi sarūpataṃ dasseti. ‘‘Cakkhādīhi saha ‘saḷāyatana’nti vutta’’nti vuttanayena ekasesaṃ katvā manāyatanaṃ cakkhādīhi saddhiṃ ‘‘saḷāyatana’’nti pāḷiyaṃ vuttaṃ ‘‘nāmarūpapaccayā saḷāyatana’’nti. Yathāvuttoti ‘‘chaṭṭhāyatanañca manāyatanañcā’’tiādinā attanā vuttappakāro. Sabbatthāti nāmarūpasaddena saḷāyatanasaddena ca saddasarūpatāsu, atthasarūpatāsu vā. Yadi suttantabhājanīye vipākachaṭṭhāyatanameva adhippetaṃ, atha kasmā ‘‘itaraṃ panā’’tiādi vuttaṃ. Avipākañhi tattha itaranti adhippetanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘paccayanaye panā’’tiādi.
在俱生等缘中,加入因缘、食缘、根缘,则成十种;从中除去一种,便成九种;再除去一种,便成八种。应如此了知缘的关联。这样,此处依共通的方式是最少数,依因等不共通的方式是最多数;依禅那等的方式,亦应如是了知。
Sahajātādīsu hetuāhārindriyapaccaye pakkhipitvā dasadhā, tato ekaṃ apanetvā navadhā, tato ekaṃ apanetvā aṭṭhadhā paccayabhāvo veditabbo. Evamettha sādhāraṇavasena avakaṃso, hetuādiasādhāraṇavasena ukkaṃsoti jhānādīnampi vasena veditabbo.
在结生时,无色法于业生色生起的刹那为缘,故以“于转起时”加以简别。以“唯后生、不相应等”的决定,排除了俱生、前生、不相应等。
Paṭisandhiyaṃ arūpadhammā kammajarūpassa uppādakkhaṇe paccayā hontīti ‘‘pavatte’’ti viseseti. ‘‘Pacchājātavippayuttādayo evā’’ti niyamena sahajātapurejātavippayuttādayo nivatteti.
“对于其余意处”:为显示“其余”的含摄也依论典唯是特定的所缘,他遂说“于五蕴有中……”等,因为注释书中说有“所依色”等。应如理结合:于结生时,名法有俱生、相互、依止、有、不离去等缘的关系,这是俱生等共通的缘关系;有相应、异熟、因、食、根等缘的关系,这是相应等不共通的缘关系;而色法则有不相应的缘关系。应如此结合。
‘‘Avasesamanāyatanassā’’ti avasesaggahaṇampi pakaraṇato visiṭṭhavisayamevāti dassetuṃ ‘‘pañcakkhandhabhave’’tiādimāha, yato aṭṭhakathāyaṃ ‘‘vatthurūpa’’ntiādi vuttaṃ. Yathāsambhavaṃ yojetabboti nāmarūpassa paṭisandhiyaṃ sahajātaaññamaññanissayaatthiavigatādipaccayabhāvo sahajātādisādhāraṇapaccayabhāvo, sampayuttavipākahetuāhārindriyādipaccayabhāvo sampayuttādiasādhāraṇapaccayabhāvo nāmassa, rūpassa pana vippayuttapaccayabhāvo yojetabbo.
触句释说明
Phassapadaniddesavaṇṇanā
230“以其无差别故”:即依彼触的无差别性,意思是触的本质共通性。“唯说一种是不合理的”:对于其他也是如此,即对于如上所说者之外的其他也是如此。因为从一切处来说,单一触不可能生起;在此问难中,连带地,从一处来说,多个触的生起也无可能。为了显示“这样的法性不存在”,故说“对于其他也是如此”等。“以举例的方式”:即以显示例证的方式。“一个触的生起是可能的”:这是理由的陈述。由于一个触的生起可得,世尊说“以六处为缘,触”,这是为了显示回答,如此连接。“于其余中”:即于一等中。在九种缘中,应阐明一种异熟意处;同样地,以所缘、前生、有、不离去等缘的方式。为了显示此缘的方式属于哪些,他说:“现在……是就……而说”。对于已脱离过去、未来时的法,由于仅作为所缘而可能,他说:“所缘……是就……而说”。“其中,那”:即色处等。
230.Tadabhedavasenāti tassa phassassa abhedavasena, phassabhāvasāmaññenāti attho. Na yuttaṃ ekasseva vacanaṃ. Aññassāpīti yathāvuttato aññassāpi. Sabbāyatanato hi ekassa phassassa asambhavacodanāyaṃ tappasaṅgena ekāyatanato anekassāpi sambhavo natthīti codanā ‘‘īdisī dhammatā natthī’’ti ñāpanatthāti dasseti ‘‘aññassāpī’’tiādinā. Nidassanavasenāti udāharaṇadassanavasena . Ekaphassassa sambhavatoti kāraṇāpadeso. Ekaphassasambhavassa labbhamānattā ‘‘saḷāyatanapaccayā phasso’’ti bhagavatā vuttanti parihāraṃ dassentoti yojanā. Sesesūti ekantiādīsu. Navadhā paccayatte ekaṃ vipākamanāyatanaṃ vibhāvaye. Tathā cāti ārammaṇapurejātaatthiavigatavasena. Yvāyaṃ paccayabhāvo yādisānaṃ hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘paccuppannāni…pe… sandhāya vutta’’nti āha. Atītānāgatakālavimuttānampi ārammaṇamattatāya sambhavato āha ‘‘ārammaṇa…pe… sandhāya vutta’’nti. Tattha tanti rūpāyatanādiṃ.
受句释说明
Vedanāpadaniddesavaṇṇanā
231“以无间等”:即以无间缘、等无间缘、亲依止缘、无有缘、离去缘。“于亲依止”:即于无间亲依止。因为无间缘和等无间缘,唯以无间性的方式,即包含在无间亲依止中。而无有缘与离去缘,乃因它们唯是无间缘、等无间缘之法如此存在的状态,故也摄于其中。“它的”:即亲依止的。
231.Anantarādīhīti anantarasamanantarūpanissayanatthivigatapaccayehi. Upanissayeti anantarūpanissaye. Anantarasamanantarapaccayā hi anantaratāvaseneva anantarūpanissaye antogadhā. Natthivigatapaccayā pana anantarasamanantarapaccayadhammānaṃyeva tathābhāvato tadantogadhā. Tassāti upanissayassa.
所谓“一切”,指异熟与非异熟。因为与结生、有分、死心相应的受,其俱生意触依前说方式成为八种缘。其中,无间缘以无间等的方式为缘,非无间缘则唯以亲依止的方式为缘。应当了知,这是显示其存在,而非显示那些受的意门状态。
Sabbassāti vipākassa, avipākassa ca. Paṭisandhibhavaṅgacuticittasampayuttāya hi vedanāya sahajātamanosamphasso vuttanayena aṭṭhadhā paccayo hoti. Anantaro anantarādinā, anānantaro upanissayavaseneva paccayo hoti. Sambhavadassanañcetaṃ, na tāsaṃ manodvārikabhāvadassananti daṭṭhabbaṃ.
渴爱句释说明
Taṇhāpadaniddesavaṇṇanā
232正如药石所生的营养与寿力,当知以此为缘的乐,以及由此当除的老死等苦,皆应以法所缘的方式加以连结。
232. Yathā ca rasāyanajāni ojājīvitāni, evaṃ taṃnimittaṃ sukhaṃ, tadapaneyyaṃ jarādidukkhañca dhammārammaṇabhāvena yojetabbaṃ.
众生由于希求业果而造作诸业,因此异熟受对渴爱具有殊胜的亲依止力,其他受则不然,故说“异熟受特别……其他受则无差别”。“其他”指非异熟。所谓“仅说为乐”,是就本质可意的舍而言,并非就本质不可意的舍。因此说“然而舍……”等。“一切”指未离欲者与离欲者中具有受的补特伽罗。
Kammaphalābhipatthanāvasena sattā kammānipi āyūhantīti sātisayaṃ taṇhāya vipākavedanā upanissayo, na tathā itarāti āha ‘‘vipākā visesena…pe… avisesena itarā cā’’ti. Itarāti avipākāti attho. ‘‘Sukhamicceva bhāsitā’’ti idaṃ iṭṭhasabhāvaṃyeva upekkhaṃ sandhāya vuttaṃ, na aniṭṭhasabhāvaṃ. Tenāha ‘‘upekkhā panā’’tiādi. Sabbassāti avītarāgassa vītarāgassa ca vedanāvato puggalassa.
“唯以受为缘”这一决定,旨在排除其他决定,不应视为排除其他缘。由此,对缘生其他法的否定亦被排除。
Vedanāpaccayā evāti ayaṃ niyamo niyamantaranivattanaparoti nāssa paccayantaranivattanatthatā daṭṭhabbā. Etena paccayuppannantarapaṭikkhepopi nivattito hoti.
取词义解说的注释
Upādānapadaniddesavaṇṇanā
233“前所见”是针对先前已执著“我是常”的常见而说,故言“应知此为执我……”。“正在执取”即正在执取。“世间”或“执取”指“世间是常”的执取,此即是见,故说“成为见取”。所谓“法略说……仅是见”,是显示被隔开词语之间的关联。其中,略说是渴爱的坚固,略说仅是见,意指四种取。从法的略说与广说——即作为总体的法略说与广说中,确定其部分的略说与广说。
233.Purimadiṭṭhinti ‘‘sassato attā’’ti (dī. ni. 1.31) pageva abhiniviṭṭhaṃ sassatagāhaṃ sandhāya vuttaṃ. Tenāha ‘‘attaggahaṇaṃ…pe… daṭṭhabba’’nti. Upādiyamānanti gaṇhantaṃ. Lokoti vā gahaṇanti yaṃ ‘‘loko sassato’’ti gahaṇaṃ, sā diṭṭhīti attho. Tenāha ‘‘diṭṭhupādānabhūta’’nti. ‘‘Dhammasaṅkhepa…pe… diṭṭhimattamevā’’ti idaṃ byavahitānaṃ padānaṃ sambandhadassanaṃ. Tattha saṅkhepato taṇhādaḷhattaṃ, saṅkhepato diṭṭhimattameva cattāri upādānānīti adhippāyo. Dhammasaṅkhepavitthāratoti samudāyabhūtato dhammasaṅkhepavitthārato tadavayavabhūtaṃ saṅkhepaṃ vitthārañca niddhāreti.
应理解为以常见为先导的执我与以断见为先导的执我。其中,“它们的”指作为前述常见与断见之根本的执我,因其为确立者,故为主。“‘等’字”指“第一,我论取”等语句。
Sassatagāhapubbaṅgamo, ucchedagāhapubbaṅgamo ca attagāhoti yojanā. Tesanti yathāvuttasassatucchedagāhānaṃ mūlabhāvena vidhāyakattā sāmibhūto. Ādinā vāti ‘‘paṭhamaṃ attavādupādāna’’ntiādinā vā vākyena.
由于对有之乐味心生贪著,造作令有生起之业而投生,此有爱在相续中长久相随、频繁生起,唯对已投生者生起,故说“虽……应令转起”。因为有贪亦为阿拉汉道所断,其亦具欲取的性质,故说“以为‘渴爱的坚固’不存在”。因为有贪亦于其境强有力地转起。“一切渴爱即欲取”中也说到它为阿拉汉道所断,应引此而连接。
Yena bhavassādena gadhitacitto bhavanibbattakaṃ kammaṃ katvā upapanno, sā bhavanikanti santāne cirānubandhā abhiṇhuppattikā upapannamattassa uppajjatīti āha ‘‘yadipi…pe… pavattitabbattā’’ti. Arahattamaggavajjhattā bhavarāgassapi kāmupādānabhāvo atthevāti āha ‘‘taṇhādaḷhattaṃ na hotīti maññamāno’’ti. Bhavarāgopi hi savisaye daḷhaṃ pavattatīti. Sabbāpi taṇhā kāmupādānanti etthāpi tassa arahattamaggavajjhatā vuttāti ānetvā yojetabbaṃ.
这是指它们为生起之处,而非所缘。因此,即以诸蕴为爱著。所谓“所缘亲依止、无间亲依止、本性亲依止”,即指所缘亲依止、无间亲依止、本性亲依止。所谓“无间缘等”,即指无间缘、等无间缘、所缘缘等。
Uppattiṭṭhānabhūtā na ārammaṇabhūtāti adhippāyo. Tenāti khandhānaṃ ālayabhāvena. Ārammaṇānantarapakatūpanissayāti ārammaṇūpanissayaanantarūpanissayapakatūpanissayā. Anantarapaccayādīnanti anantarasamanantaraārammaṇapaccayādīnaṃ.
有词义解说的注释
Bhavapadaniddesavaṇṇanā
234234. “存在”(bhavatī)是对“生有”的词源解释。“二者”即业有与生有二种。“能生果”指具有令果生起的能力。“产生”即令生起。
234.‘‘Bhavatī’’ti idaṃ upapattibhavanibbacanaṃ. Dvayassāti kammupapattibhavadvayassa. Nipphādanaphalaṃ phalassa uppādanasamatthatā. Nibbattanaṃ nipphādanaṃ.
正如“以世尊为根本”那样,本来应说“saññāvaṃbhavo”,但在表示“有”义时,vaṃ音被省略而说,故说为“saññābhavo”(想有)。“其义”即此vantu音的意义,为“有”义。不作“a”音,即如在“他有喜乐”之义中,不作“a”音而生起,名为“喜乐禅”;同样,“他有想”即“有想者”、“有”,此即是“想有”。此“想有”仅在一者中,即仅在色蕴中。由于转起,虽转起者与转起之处无别,但以譬喻的方式显示为有别。
‘‘Bhagavaṃmūlakā’’ti (a. ni. 8.83; 9.1; 10.58; 11.19) viya ‘‘saññāvaṃbhavo’’ti vattabbe atthi-atthe vā vaṃ-saddo luttaniddiṭṭhoti āha ‘‘saññābhavo’’ti. Tassa vā attheti tassa vantusaddassa atthe, atthi-attheti attho. Akāraṃ katvāti yathā ‘‘pītisukhaṃ assa atthī’’ti atthe akāraṃ katvā uppādetvā jhānaṃ pītisukhanti vuccati, evaṃ saññā assa atthīti sañño, bhavo, sova saññabhavo. Ekasminti rūpakkhandhe eva. Pavattattāti pavattakapavattanaṭṭhānānaṃ abhedepi upacāravasena bhinnaṃ viya katvā dasseti.
“业所构成的”指应被称为“业”的状态,或业的部分。经藏中亦说:“比丘们,我说思即是业”等,思的业性已出现。但为以阿毗达摩根本文证明“唯思是业有”这一离譬喻义,故说“因已说……”等。因为这部《界论》根本文指出,业有与受蕴、想蕴、识蕴,意处、意识界,以及行蕴、法处、法界的一部分相应,由此表明了它的思性。
Kammasaṅkhātatanti ‘‘kamma’’nti vattabbataṃ, kammakoṭṭhāsataṃ vā. ‘‘Cetanāhaṃ, bhikkhave, kammaṃ vadāmī’’tiādinā (a. ni. 6.63) suttepi cetanāya kammabhāvo āgatova. Nippariyāyena pana cetanāva kammabhavoti vuttamatthaṃ abhidhammapāḷiyāva sādhento ‘‘vuttañhī’’tiādimāha. Imāya hi vedanāsaññāviññāṇakkhandhehi, manāyatanamanoviññāṇadhātūhi, saṅkhārakkhandhadhammāyatanadhammadhātuekadesena ca kammabhavassa sampayuttataṃ vadantiyā dhātukathāpāḷiyā tassa cetanābhāvo dīpitoti.
“由法差别”指由与思相应及不相应的状态,以及由善、不善、无记的状态而进行的法之分判。为显示他人“这‘再说’便是承认了重复的过失”这一疑虑,故说“这‘再说’是有意义的,若说‘这不合理’”。“由有的部分”指诸行是业有的一部分。由此显示:那些法的集合被称为有,诸行是其一部分,而集合与部分在意义上确实有别。再者,为显示如前所述的差别在心作意后,意义上并非再说,故说“或以其他……”等。
Dhammabhedatoti cetanācetanāsampayuttabhāvena, kusalākusalābyākatabhāvena ca dhammavibhāgato. ‘‘Punavacana’’nti imināva punaruttidosāpatti paṭiññātāti parassa āsaṅkaṃ dassento ‘‘sātthakamevidaṃ punavacananti etaṃ na yuttanti ce’’ti āha. Bhavekadesabhāvenāti kammabhavassa ekadesattā saṅkhārānaṃ. Tena yesaṃ dhammānaṃ samudāyo bhavo vutto, tadekadesā saṅkhārā, samudāyekadesā ca atthato bhinnā evāti vuttamevetanti dasseti. Puna yathāvuttameva bhedaṃ manasi katvā atthato punavacanābhāvaṃ dassento ‘‘parena vā’’tiādimāha.
“包含在内”指包含在欲有等中的想有等。“欲有等”指欲有、色有、无色有。
Antogadheti kāmabhavādiantogadhe saññābhavādike. Kāmabhavādiketi kāmarūpārūpabhave.
所谓“取的差别”,即欲取等取的种种不同。
Upādānabhedanti kāmupādānādiupādānavisesaṃ.
“以此”即以此戒禁取。“将说”即如《分别论注》234等注释书中,将以“此名为戒禁……”等方式予以说明的方式。古传的梵卵相、林伽相、积聚古传等。“为求福而举行白杀祭祀”等(《清净道论大复注》2.650),即与杀生仪轨相结合的祭仪,也就是牲祭。
Tenāti sīlabbatupādānena. Vakkhamānenāti ‘‘idaṃ sīlabbataṃ nāmā’’tiādinā (vibha. aṭṭha. 234) aṭṭhakathāyaṃ vakkhamānena pakārena. Purāṇaṃ brahmaṇḍaliṅgakhandapurāṇādi. ‘‘Setavadhayajjaṃ ārabhate bhūtikāmo’’tiādinā (visuddhi. mahāṭī. 2.650) pasumāraṇavidhānayutto yaññavidhi pasubandhavidhi.
戒禁取只是执取自身清净之道,故而说戒禁取是我语取之因。
Attano suddhimaggaparāmāsamattattā sīlabbatupādānassa attavādupādānanimittaṃ vuttaṃ.
道缘,以其邪出离的自性而成为缘。至于紧邻的欲业有,则以无间缘、等无间缘、亲依止缘、无有缘、离去缘、习行缘为取的缘,此缘性显而易见,故未加说明。
Maggapaccayā honti micchāniyyānasabhāvattā. Anantarassa pana kāmakammabhavassa anantarasamanantaraanantarūpanissayanatthivigatāsevanapaccayehi upādānassa paccayabhāvo pākaṭoyevāti na vutto.
生、老死等词义解说的注释
Jātijarāmaraṇādipadaniddesavaṇṇanā
235235.“生起于生有”:即于生有中,或以生有的状态,所执蕴的生起。对于正出生的蕴而言,生是结生的变异。生有也是生的缘。何以故?若无生有,则无生故,如此连结。“以正出生的色为足处”等语,也正是阐明此有对生的缘性。
235.Upapattibhavuppattīti upapattibhave, upapattibhavabhāvena vā upādinnakkhandhānaṃ uppatti. Jāyamānassa khandhassa. Jāti nibbattivikāro. Upapattibhavopi jātiyā paccayo. Kasmā? Upapattibhave asati jātiyā abhāvāti yojanā. ‘‘Jāyamānarūpapadaṭṭhānatā’’tiādināpi tassa jātiyā paccayabhāvaṃyeva vibhāveti.
即使有精血等来自父亲的特殊外在之缘,但因这些缘并不确定,且意在说明胜劣等差别,故说“内在……无有”。
Satipi sukkasoṇitādike pitugatavisesādikāraṇe bāhire paccaye tassa pana aniyatattā, hīnapaṇītādivisesassa ca adhippetattā vuttaṃ ‘‘ajjhatta…pe… abhāvā’’ti.
有轮论的注释
Bhavacakkakathāvaṇṇanā
242“已关联、已去、已至”即是已会合,因此说“已聚集”。
242. Sambandhaṃ itaṃ gatanti samitaṃ. Tenāha ‘‘saṅgata’’nti.
有爱即是有贪。“听闻其相应之语”,即听闻与其愚痴状态、非理作意相应的语。以此显示由诽谤他人等因所生之苦;以“不见业果”显示由惩罚所生之苦;以其余显示由堕恶趣所生之苦。“令去”即“使知”。以决定不失的果亦可推知因,如由洪水推知上游降雨。因此说“令觉知”。
Bhavacchando bhavarāgo. Tassāruppakathāsavananti tassa bālabhāvassa ayuttakāritāya anucchavikakathāsavanaṃ. Etena parūpavādahetukādidukkhaṃ dasseti, ‘‘kammakāraṇādassana’’nti iminā daṇḍahetukaṃ, itarena duggatinibbattihetukaṃ . Gamentīti ñāpenti. Phalenāpi hi abyabhicārinā hetu ñāyati, vuṭṭhinimittena viya mahoghena uparidese vuṭṭhinipāto. Tena vuttaṃ ‘‘bodhentī’’ti.
“唯”字有遮遣差别之义,如“无寻唯伺”等(《法集论·三法母》6)中。未断除的无明,因有生起之缘,故在近处,因此说“由令其近在故”。“感受”即令知,其释义为“领受”。或“感受”即令智生起,其释义为“知”。“被感受”则是就能作者与所作而言,为阐明其义,故说“知且被知”。“且”字意为合集,即排除了梵天等作者、也排除了自感受者等含义。“且”字义的复合,即是相违复合。
Visesanivattiattho mattasaddo ‘‘avitakkavicāramattā’’tiādīsu (dha. sa. tikamātikā 6) viya. Appahīnāvijjā kāraṇalābhe uppattiarahatāya samīpeyevāti āha ‘‘sannihitabhāvakaraṇenā’’ti. Vedetīti vedayati. Tassa atthavacanaṃ anubhavatīti. Vedaṃ vā ñāṇaṃ karoti uppādetīti vedeti. Tassa atthavacanaṃ jānātīti. Vediyatīti pana kammakattukammānaṃ vasena niddesoti tassapi atthaṃ dassento ‘‘jānāti, ñāyati cā’’ti āha. Ca-saddatthoti samuccayattho, brahmādinā ca kārakena, attanā ca vedakena rahitanti attho. Ca-saddatthasamāsanti dvandasamāsamāha.
或者,所谓四种空,是就恒常等空与自我等空而说。
Catubbidhampi vā suññatanti dhuvabhāvādisuññataṃ, attādisuññatañca sandhāya vadati.
“从前际”,即从过去的部分。为表明即使以受为终,有轮亦是圆满,故说“或受”等。或者,以无明含摄爱、取,以行含摄有,以识等含摄生、老死及愁等,如此,以受为终的有轮也是合理的。在“以爱为根本”中,应连结“以爱、取摄无明”等。因此说“二种……”。其中,“二种”指前后两种,即除去因果的两种。令生起颠倒执着,是以作者的譬喻说明其相。为阐明无有间断,而作如是连结。
Pubbantatoti atītakoṭṭhāsato. Vedanāvasānampi bhavacakkaṃ paripuṇṇamevāti dassetuṃ ‘‘vedanā vā’’tiādi vuttaṃ. Avijjāgahaṇena vā taṇhupādānāni, saṅkhāraggahaṇena bhavo, viññāṇādiggahaṇena jātijarāmaraṇāni sokādayo ca gahitāti evampi vedanāvasānaṃ bhavacakkanti yuttamevetaṃ. Taṇhāmūlake cāti taṇhupādānaggahaṇena avijjā gahitātiādinā yojetabbaṃ. Tenāha ‘‘dvinnaṃ…pe… hotī’’ti. Tattha dvinnanti purimapacchimānaṃ ubhinnaṃ hetuphalavajjānaṃ. Viparītābhinivesaṃ karontīti nimittaṃ kattuupacārena vadati. Anupacchedameva pakāsetīti yojanā.
因果连结、果因连结、再因果连结,如此,因等在前,因果等在前。依因果因果而言,即依无明等为因、识等为果、爱等为因、生为果。“被散播”一词,因前缀差异而有义理差别,故说其义为“被显示”。烦恼、业、异熟,这是指从无明等至受终;异熟、烦恼、业,这是指从识等至有终。再者,业与异熟的关系,由于已依前说之理,故此未取。“轮转”,这是依据“三轮转”的辨析而说。
Hetuphalasandhi, phalahetusandhi, punapi hetuphalasandhīti evaṃ hetuādipubbakā hetuphalahetupubbakā. Hetuphalahetuphalavasenāti avijjādihetu, viññāṇādiphala, taṇhādihetu, jātiphalavasena. Upasaggavisesena atthaviseso hotīti ‘‘ākirīyantī’’ti padassa pakāsīyantīti attho vutto. Kilesakammavipākāti avijjādike vedanāpariyosāne vadati. Vipākakilesakammehīti viññāṇādīhi bhavapariyosānehi. Puna kammassa vipākasambandho vuttanayattā na gahito. ‘‘Vaṭṭānī’’ti ca idaṃ ‘‘tīṇi vaṭṭānī’’ti viggahavasena labbhamānaṃ gahetvā vuttaṃ.
“于过去业有中,痴”等语(《分别论注》242),因注释书中已有说明,故就近于现前者而言,说为“于此”。依《分别论》文所示,与注释书前后并无相违,因其已随文显了义理,这便是其中的意趣。其中,与思相应诸法及思本身,是以行与业有的状态而应被宣说的。为显示两处文字意旨的开显,故说“其中”等。“有”即生有。“称为有”即与思相应者,应作如是连结。“执取”是以欲求的方式执取所缘。因此说“欲取是依作用而说”。其余亦依作用而说,作如是连结。在三种义释中,即“彼造业者之前思”等所说的三种造业思之义释中。难道在第三义释中,造业终了的思未被说到吗?虽未以自性来宣说,然“与彼相应”者,是以言声说为主要之造业,以非主要的方式说为终了,即如后文所说。因此,约此理趣,说“于三种……终”。
‘‘Purimakammabhavasmiṃ moho’’tiādinā (vibha. aṭṭha. 242) aṭṭhakathāya āgatattā āsannapaccakkhataṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘imissā’’ti. Vibhaṅgapāḷiyā vasena dassitaṃ, tasmā na aṭṭhakathāya pubbāparavirodho yathāpāṭhaṃ atthassa pakāsitattāti adhippāyo. Tattha cetanāsampayuttānañca cetanāya ca saṅkhārabhāvena kammabhavabhāvena ca vattabbamevāti pāḷidvayādhippāyavivaraṇavasena dassetuṃ ‘‘tatthā’’tiādi vuttaṃ. Bhavassāti upapattibhavassa. ‘‘Bhavo’’ti vuttā cetanāsampayuttāti sambandho. Gahaṇanti nikāmanavasena ārammaṇassa gahaṇaṃ. Tenāha ‘‘kāmupādānaṃ kiccenāhā’’ti. Itarāni kiccenāhāti yojanā. Tīsu atthavikappesūti ‘‘taṃ kammaṃ karoto purimā cetanāyo’’tiādinā vuttesu tīsu āyūhanacetanānaṃ atthavikappesu. Nanu ca tatiye atthavikappe āyūhanassa avasāne cetanā na vuttāti? Yadipi sarūpato na vuttā, ‘‘taṃsampayuttā’’ti pana saddato padhānabhāvena vuttassa āyūhanassa appadhānabhāvena vuttā avasāne pacchato vuttā viya hotīti imaṃ pariyāyaṃ sandhāya ‘‘tīsupi…pe… avasāne’’ti vuttaṃ.
然而,若就不作简略分别而说,为了显示那些在“积聚”终了时所说的思,便说“于二……之中……食”。在第三义释中,是将“积聚行”与彼相应者相连属而称为“食”的。业是作为缘的,即指行缘。由此,在“造业时”这一句中,以“业”这个词显示了所有的行都已被含摄。因此说“并非只是与业相应的”。
Nippariyāyena pana yesu āyūhanassa avasāne cetanā vuttā, te dassetuṃ ‘‘dvīsu…pe… āhā’’ti vuttaṃ. Tatiye atthavikappe vutte āyūhanasaṅkhāre taṃsampayuttāti āhāti yojanā. Kammassa paccayabhūtanti saṅkhārapaccayaṃ. Tena ‘‘kammakaraṇakāle’’ti ettha kamma-saddena sabbassapi saṅkhārassa gahitataṃ dasseti. Tenāha ‘‘na kammasampayuttamevā’’ti.
“诸业”即是诸业本身。由于具有异熟法的性质,它们与业相似。它们以俱生缘和亲依止缘的方式帮助该业,故为“彼之助缘”。“被聚集”即被收摄、被合集。先依处所成就的方式解释“聚集”一词的含义,说“于此聚集”,然后再依业成就的方式说“被聚集”等。
Kammānevāti kammāniyeva. Vipākadhammatāya kammasarikkhakā. Sahajātakoṭiyā, upanissayakoṭiyā ca tassa kammassa upakārakāti tadupakārakā. Saṃkhippantīti saṃkhipīyanti saṃyūhīyanti. ‘‘Saṃkhippanti etthā’’ti adhikaraṇasādhanavasena saṅkhepasaddassa atthaṃ vatvā puna kammasādhanavasena vattuṃ ‘‘saṃkhipīyatī’’tiādi vuttaṃ.
“于彼处”即指被称为“业”的业资具中。“有去之法”指具有坏灭去之法。由此,“无常”即称为坏灭之后。以“无常”一词,显示坏灭法性,揭示无坚实、无我坚实。如是,以“无常”等语,显示了无常、动摇、短暂、不恒久四词的各别含义。此处的“处”指缘。“其他”指于他处所说。对于各各果报,若唯有法的存在、轮回的断灭存在,则如此连接。如此,依所说方式,当有表“和合”义的“ca”字时。
Tatthāpīti ‘‘kamma’’nti vuttakammasambhārepi. Gamanadhammanti bhaṅgupagamanadhammaṃ. Tena ittaranti bhaṅgaparanti vuttaṃ hoti. Tenāti vinassanadhammatādīpakena ittarasaddena. Nissārataṃ attasārābhāvaṃ dīpeti. Evaṃ ‘‘ittara’’ntiādinā aniccaṃ calaṃ ittaraṃ addhuvanti catunnaṃ padānaṃ atthavisesavācitaṃ dasseti. Ṭhānasoti ettha vuttaṭṭhānaṃ nāma paccayo. Aññampīti aññattha vuttaṃ. Tassa tassa phalassa. Dhammamattasambhave sati vaṭṭupacchede satīti yojanā. Evanti vuttappakārena samuccayatthe ca-sadde sati.
“诸谛即是起源”,这是就同格关系而说“从谛起源故,即从谛”。亦即未加简别,直接指那种“为断除它而于世尊处修梵行”的圣谛。
Saccāniyeva pabhavoti samānādhikaraṇapakkhaṃ sandhāyāha ‘‘saccappabhavatoti saccato’’ti. ‘‘Yassa pahānatthaṃ bhagavati brahmacariyaṃ vussatī’’ti evaṃbhūtaṃ ariyasaccaṃ visesaṃ akatvā.
由他们忧等。依前已说的“忧、愁、恼与无明不相离”等方式所成立的无明。“只是自己”即不观待缘所生,唯自己转起之作用。
Tehi sokādīhi. ‘‘Sokadomanassupāyāsā avijjāya aviyogino’’tiādinā pubbe vuttanayena siddhāya avijjāya. Attanoyevāti paccayuppannaṃ anapekkhitvā attanoyeva pavattasaṅkhātakiccato.
“忧等亦”中的“亦”字表原因。由于“忧等依于缘而不自主”这一意义,已由“以生为缘……生起”等语得以成立,故此处意在遮止“自我忧愁”等邪见。
Sokādayopi hīti ettha hi-saddo hetuattho. Yasmā ‘‘sokādayo paccayāyattā avasavattino’’ti idaṃ ‘‘jātipaccayā…pe… sambhavantī’’ti etena vacanena siddhaṃ, tasmā taṃ ‘‘attā socatī’’tiādidassananivāraṇanti attho.
为显示:当执取存在时,诸趣便如同王国一般伴随着种种无益之事,而识则为他们所逼恼,故说“被行所执取……于王国”等语;或应如此理解此处之义。如同依临终速行心所构想而执取的业等,亦为结生识所构想,然其构想仅仅是将其作为所缘,故说“被构想……”。或复次,“思惟”即是构想,故说“以寻而寻思”。带有资具的眼等,是六处的特定安立处。
Sati ca pariggahe rajjaṃ viya gatiyo anekānatthānubandhanā, tāhi ca viññāṇassa upaddutatāti dassetuṃ ‘‘saṅkhārapariggahitaṃ…pe… rajje’’ti vuttanti evaṃ vā ettha attho daṭṭhabbo. Yathāupaṭṭhitāni kammādīni cutiāsannajavanehi parikappetvā viya gahitāni paṭisandhiviññāṇenapi parikappitāni viya honti, taṃ panassa parikappanaṃ atthato ārammaṇakaraṇamevāti vuttaṃ ‘‘pari…pe… to’’ti. Saṅkappanaṃ vā parikappananti vuttaṃ ‘‘vitakkena vitakkanato’’ti. Sasambhāracakkhuādayo saḷāyatanassa patiṭṭhāviseso.
生以何种形态呈现,老死便以相应形态生起;而其生起,又是依次第而转起的。此义即是“以生为缘而生起、集起”之义。对于已集合、已聚集的补特伽罗,其衰坏、破裂状态之法,以老死之名而说;而他们的这种状态以生为先导,且他们正是以集合的方式而转起的。如此,应知从生而有老死的生起、集起之义。老死非不从生而有,是必定有的,因为已生者必有老死生起;老死亦非离生而独存,因为未生者便无老死。如此,以“非从生……”等语,通过随顺与遮止,阐明老死以生为缘。如是,便说明了生缘老死的产生形态。
Yadākārāya jātiyā yadākāraṃ jarāmaraṇaṃ sambhavati, sambhavantañca yathānupubbaṃ pavattaṃ, so attho jātipaccayasambhūtasamudāgataṭṭho, sahitassa samuditassa puggalassa jīraṇabhijjanāvatthā dhammā jarāmaraṇāpadesena vuttā, sā ca nesaṃ avatthā jātipubbikā, te ca samuditā eva pavattantīti evaṃ jātito jarāmaraṇassa sambhūtasamudāgataṭṭho veditabbo. Jātito jarāmaraṇaṃ na na hoti hotiyeva ekantena jātassa jarāmaraṇasambhavato, na ca jātiṃ vinā hoti ajātassa tadabhāvatoti jarāmaraṇassa jātipaccayataṃ anvayabyatirekehi vibhāveti ‘‘na jātito’’tiādinā. Itthanti jātipaccayā jarāmaraṇassa nibbattākāraṃ vadati.
“从灭”即名为缘灭之灭,即从缘灭而称为缘所生之灭。并且,随顺的说法是从中间开始的,如此连接。
Nirodhā nirodhasaṅkhātanti paccayanirodhā paccayuppannanirodhasaṅkhātaṃ. Anulomadesanāya ca vemajjhato paṭṭhāyāti yojanā.
非福行的一部分是有贪的,因为与贪俱生一处。而一切非福行也都有贪,因为处于应断一处。然而,由于不善法是不善法的同类,非不善法则为异类,且随宜成为缘,故说“因非对立,而成为贪的增长者”。又因存在“彼识流转轮回”的邪执,识的流转作用也被说为有功用。应当分别连接:因功用执著之力强,因转生执著之力强。“以不共存故,以共存故”,即以此显示不共存为分离,共存为不分离。
Apuññābhisaṅkhārekadeso sarāgo rāgena sahajekaṭṭhoti katvā. Sabbopi apuññābhisaṅkhāro sarāgo pahānekaṭṭhabhāvato. Yasmā pana akusaladhammo akusaladhammassa sabhāgo, anakusaladhammo visabhāgo, yathārahaṃ paccayo ca hoti, tasmā ‘‘apaṭipakkhabhāvato, rāgappavaḍḍhako’’ti ca vuttaṃ . ‘‘Tadeva viññāṇaṃ sandhāvati saṃsaratī’’ti micchābhinivesasabbhāvato saṃsaraṇakiriyāyapi sabyāpāratā viññāṇassa vuttā. Sabyāpāratābhinivesabalavatāya, saṅkantiabhinivesabalavatāyāti paccekaṃ yojetabbaṃ. ‘‘Asahavattanato, sahavattanato’’ti etena asahavutti vinibbhogo, sahavutti avinibbhogoti dasseti.
照明是通达自性之因相。因为依眼等为所依,五识了别色等自性。其余的是触、等至、集会之处。“六”即六触。
Sabhāvādhigamanimittatā obhāsanaṃ. Cakkhādisannissayena hi pañcaviññāṇāni rūpādisabhāvaṃ upalabhanti. Itare phusanasaṅgatisannipātaṭṭhā. Channanti channampi samphassānaṃ.
“取”字即使没有前缀“upa-”,也意指坚固的执取,所以说“取义通于四种取”。“执取”指因欲求而遮蔽所缘,故说“执取义是欲取的”。其余的是见取等。因此,是语尾不变所致。“以”即投掷之义。或者,损减、灭尽的状态即是坏灭,所以说“或者坏灭义”等。二者即是老与死。或者,由于老有导向死亡的作用,故也显示了死之义。
Ādānanti upasaddena vināpi daḷhagāho adhippetoti āha ‘‘ādānaṭṭho catunnampi upādānānaṃ samāno’’ti. Gahaṇanti nikāmanavasena visayassa paṭicchannanti vuttaṃ ‘‘gahaṇaṭṭho kāmupādānassā’’ti. Itaresanti diṭṭhupādānādīnaṃ. Tasmāti vibhattiyā aluttabhāvato. Tenāti khipanasaddena. Hāni vā khīṇabhāvo khayoti ‘‘khayaṭṭho vā’’tiādi vuttaṃ. Dvinnanti jarāmaraṇānaṃ. Maraṇūpanayanarasattā vā jarāyapi maraṇaṭṭho eva dassito.
“引导”即“令知”,故称为“引导”,即“一性”等。被什么引导?被无明等义引导,因此说“无明等”。所谓“以彼自性”,即以其自身的无明等自性,而不舍弃它。因为从胜义谛来说,并没有任何脱离无明等的所谓“一性”存在。或者,“以彼自性”即以其自身的一性等自性。在无明等中认知的、被称为因果诸法同一相续流转的一性等状态,正是以其自身本质而被认知,并非以无明等自性而被认知。因为那些(无明等)是所引导的,所以它们是那些(一性等)的引导者。或者,无明等本身就是义(所引导的对象)。虽然诸法众多,但以相续无间的方式而被认知、被称为“一”,那个(相续无间)在此处堪能说为“工具格”,同样地,其他(如种种性等)也是如此,因此说“诸义以‘一性’等而被‘一’等引导”。其中,“被引导”即被认知、被施设。由于前后诸法的灭与生起无间,对于名身;由于关联而起,对于色身;以及由于二者互相依止,对于难以了知的种种状态,如同融为一体之密集状态的相续,以因果状态而关联,正确地守护(延续),故为“相续”。其无间断、如……
Nīyanti gamentīti nayā, ekattādayo. Kehi nīyanti? Avijjādiatthehīti imamatthamāha ‘‘avijjādī’’tiādinā. Sena bhāvenāti sakena avijjādibhāvena, taṃ amuñcitvā eva. Na hi avijjādivinimuttaṃ ekattaṃ nāma kiñci paramatthato atthi. Sena bhāvenāti vā sakena ekattādibhāvena. Avijjādīsu viññāyamāno hetuphaladhammānaṃ ekasantatipatitādisaṅkhāto ekattādibhāvo teneva sabhāvena ñāyati, na avijjādibhāvenāti. Te hi netabbāti tesaṃ nayā. Atthā eva vā avijjādayo. Anekepi samānā dhammā yena santānānupacchedena ‘‘eka’’nti ñāyanti voharīyanti, so tattha karaṇabhāvena vattabbataṃ arahati, tathā itarepīti āha ‘‘ekattādīhi ca atthā ‘eka’ntiādinā nīyantī’’ti. Tattha nīyantīti ñāyanti, paññāpīyanti ca. Purimapacchimānaṃ dhammānaṃ nirodhuppādanirantaratāya nāmakāyassa, sambandhavuttitāya rūpakāyassa, ubhayassa ca aññamaññasannissitatāya duviññeyyanānato ekībhūtassa viya ghanabhāvappabandho hetuphalabhāvena sambandho sammā tānoti santāno, tassa anupacchedo tathāpavatti ekattanti āha ‘‘santānānupacchedo ekatta’’nti.
“无关联者”即已失去因果相互关联的状态。“其他有情”即不同的有情。他执取断见,因为不如实观察果的转起是随顺因缘而生,由于在不同相续中见种种性无关联,便认为先前已生起、无因无作用的诸法灭后,因无因的确定性,不可能有绝对的生起;同样地,认为以相续而生起、以相似自性而生起、以相同种类、地域、变化、年龄、色、力、形态而生起等不合理,如是分别而执取断见。
Sambandharahitassāti hetuphalabhāvena aññamaññasambandhabhāvarahitassa. Sattantaroti añño satto. Ucchedadiṭṭhimupādiyatīti yathānurūpakāraṇato phalappavattiṃ asamanupassanto nānāsantāne viya asambandhanānattadassanato hetubhāvarahitānaṃ nippayojanānaṃ purimuppannānaṃ dhammānaṃ nirodhe hetuniyamābhāvato ekantena uppatti na yuttā, tathā santānena uppatti, sadisabhāvena uppatti, samānajātidesapariṇāmavayarūpabalasaṇṭhānānaṃ uppatti na yuttātiādīni vikappento ucchedadiṭṭhiṃ gaṇhāti.
为何不会有生起?如同沙中不能出油,芝麻中才能出油;又如甘蔗或母牛之外,不能别处出乳——因与果是异性。那么有何理由说,那些果不会从那些因生起,而唯从其他因生起呢?因此,若果可从异因生起,则一切应从一切生起;然而事实并非如此,故不应理。因为宿命论者不承认果从随顺之因生起,唯认诸法之转起是自性成就,所以说“即使因不存在时”。正是自性成就的诸法,犹如被不可割断的线所贯穿、不可分割的宝石,无有逾越,如此这般,由宿命本身令身体等聚合,成为身体、诸根、乐受等状态的变化,由此而有趣、生、结缚以及解脱,这便是宿命论。因此他说“由决定性……转起”。“决定性”的意义前文已释。
Kasmā uppatti na siyāti vālikāhi viya tilehipi telassa, ucchuto viya gāvitopi khīrassa aññābhāvato kena kāraṇena tehi tesaṃ uppatti na siyā, itarehi eva ca nesaṃ uppatti hotīti. Tasmāti aññassa aññato uppattiyaṃ sabbassa sabbaso uppattiyā bhavitabbaṃ, na cetaṃ atthi, tasmā. Yasmā niyativādī anurūpā hetuto phaluppattiṃ na icchati, sabhāvasiddhameva ca dhammappavattiṃ icchati, tasmā ‘‘avijjamānepi hetumhī’’ti vuttaṃ. Sabhāvasiddhā eva hi acchejjasuttāvutābhejjamaṇi viya kamalaṅghanarahitā tathā tathā sarīrindriyasukhādibhāvapariṇāmāya niyatiyāva kāyā samāgacchanti, yato gatijātibandhā, apavaggo ca hotīti niyativādo. Tenāha ‘‘niyatatāya…pe… pavattantī’’ti. Niyatiattho vuttoyeva.
有能成立此义的经典。“混乱”本身或混乱的状态,即是“杂乱”。“结”指由辗转现起的烦恼、业与果报所成之结。“巢”指鸟巢。“轮回”在此处是说善趣有的相续,因为恶趣的相续已由“恶趣”等语句说过了。
Etassa atthassa sādhakaṃ suttaṃ. Ākulameva, ākulabhāvo vā ākulakaṃ. Jaṭitāti heṭṭhupariyavasena pavattamānehi kilesakammavipākehi jātajaṭā. Nīḍanti kulāvakaṃ. Saṃsāranti idha sampattibhavappabandhamāha apāyādipadehi duggatippabandhassa vuttattā.
二、阿毗达摩分别的注释
2. Abhidhammabhājanīyavaṇṇanā
243关于彼缘起。“各各心所摄”意指不像在阿毗达摩分别中那样,将(缘起支)摄入、包含在各各心中。而“非俱生的”与“俱生的”,于第一个词中应视为省略一分的表述。在“行缘识”中,唯显示非俱生的缘与缘所生,因为此处只意趣果报识。而在“无明缘行,识缘名色”等中,则有非俱生的与俱生的。“以每一种理趣”出自古本,但现今许多典籍中则是“以每一种四支组”。“理趣四支组轮转”意指在理趣中四支组的轮转,即在无明为根等九种理趣中,各自对于缘四支组等四种四支组,有“名缘第六处”等以特殊差别而区分的四种轮转,此为其义。“已确定”指依如上所说的特殊差别而不相混杂。“四支组的”指四支组轮转的十六轮转,即是理趣的状态,此为其意旨所在。
243.Taṃ paṭiccasamuppādaṃ. Ekekacittāvaruddhanti abhidhammabhājanīye viya ekekasmiṃ citte avaruddhaṃ antogadhaṃ akatvā. Asahajātānañca ‘‘asahajātānaṃ, sahajātānañcā’’ti evaṃ paṭhamapade ekasesaniddeso daṭṭhabbo. ‘‘Saṅkhārapaccayā viññāṇa’’nti asahajātāyeva paccayapaccayuppannā dassitā vipākaviññāṇasseva adhippetattā. ‘‘Avijjāpaccayā saṅkhārā, viññāṇapaccayā nāmarūpa’’nti (vibha. 225) ca evamādīsu asahajātā, sahajātā ca. ‘‘Ekekena nayenā’’ti purātano pāṭho, etarahi pana ‘‘ekekena catukkena’’ icceva bahūsu potthakesu pāṭho. Nayacatukkavārāti nayesu catukkānaṃ vārā, avijjāmūlakādīsu navasu nayesu paccekaṃ paccayacatukkādīnaṃ catunnaṃ catukkānaṃ ‘‘nāmapaccayā chaṭṭhāyatana’’ntiādivisesabhinnā cattāro vārāti attho. Vavatthitāti yathāvuttavisesena asaṃkiṇṇā. Catukkānanti vāracatukkānaṃ vārasoḷasakassa nayabhāvatoti adhippāyo.
1. 四种缘的注释
1. Paccayacatukkavaṇṇanā
缘与缘所生合在一起被说为支分,而不仅仅是缘。因此,在“第六处缘触”中,第六处不是支分。由此说:“不,因为它不是支分。”如此而作,是因为缘与缘所生合为支分之故。在三种方式中,即如注释书中所说的“第一种以总摄义”等三种方式中。“缘的差别等”中,名与第六处是缘的差别。以“等”字,包含了生处的差别、诸处的圆满与不圆满、有的差别,因为这些是第二转等差异的原因。“以义差别”指,虽然在别处说“六处缘触”,六处被说为缘,但它也以俱生、依止等名之状态而转起,所以它也是唯以名为缘的。这是以显示缘起种种理趣之微细、深奥状态为特征的义差别,以及以无余显示名缘为特征的义差别。正如:“阿难,正是依于那些行相、那些特征、那些相、那些施设,而有名身的施设;当那些行相……施设不存在时,难道可在色身中施设增语触吗?”如是,为了显示触的名缘状态,而有《大因缘经》的教导。同样地,当说“名色缘触,应如是说”时,说“名色缘”即已说“名缘”。
Paccayasahitapaccayuppannāni aṅgabhāvena vuttāni, na kevalaṃ paccayā. Tasmā ‘‘chaṭṭhāyatanapaccayā phasso’’ti ettha na chaṭṭhāyatanassa aṅgatā. Tena vuttaṃ ‘‘na, tassa anaṅgattā’’ti. Evañca katvāti paccayasahitassa paccayuppannassa aṅgabhāvato. Tīsu pakāresūti ‘‘paṭhamo sabbasaṅgāhikaṭṭhenā’’tiādinā (vibha. aṭṭha. 243) aṭṭhakathāyaṃ vuttesu tīsupi pakāresu. Paccayavisesādīti ettha nāmaṃ, chaṭṭhāyatanañca paccayaviseso. Ādi-saddena yoniviseso, āyatanānaṃ apāripūripāripūribhavaviseso ca gahito. Te hi dutiyavārādīnaṃ nānattakarā. Atthavisesenāti yadipi aññattha ‘‘saḷāyatanapaccayā phasso’’ti saḷāyatanapaccayo vutto, tathāpi sahajātādināmasannissayena pavattanato nāmamattapaccayāpi so hotīti paṭiccasamuppādassa nānānayavicittatānumitassa gambhīrabhāvassa vibhāvanasaṅkhātena, anavasesanāmapaccayadassanasaṅkhātena ca atthavisesena. Tathā hi ‘‘yehi, ānanda, ākārehi yehi liṅgehi yehi nimittehi yehi uddesehi nāmakāyassa paññatti hoti, tesu ākāresu…pe… uddesesu asati api nu kho rūpakāye adhivacanasamphasso paññāyethā’’ti (dī. ni. 2.114) phassassa nāmapaccayatāvibhāvanavasena mahānidānadesanā pavattā. Tathā ‘‘nāmarūpapaccayā phassoti iccassa vacanīya’’nti (dī. ni. 2.97) ‘‘nāmarūpapaccayā’’ti vadantena ‘‘nāmapaccayā’’tipi vuttameva hotīti.
在四轮转中说“行”,而未说忧等;前二轮转中未说色;三轮转中未说六入——应如此连贯理解。
Vāracatukke ‘‘saṅkhāro’’ti vuttaṃ, sokādayo na vuttā, purimasmiṃ vāradvaye rūpaṃ na vuttaṃ, vārattaye saḷāyatanaṃ na vuttanti yojetabbaṃ.
“一切……战”者:因为作为识的转起处所,共通于一切有;或者,因为作为识的转起处所,共通于一切有。果相同,缘也相同,这是由于由俱生等缘所资助,以及作为资助者。这是那个识的。识食,是令异熟识生起。这是那个识的。
Sabba…pe… raṇatoti sabbassa viññāṇassa pavattiṭṭhānabhūtasabbabhavasādhāraṇato, viññāṇassa vā pavattiṭṭhānabhūtasabbabhavasādhāraṇato. Samānaṃ phalaṃ samāno paccayo sahajātādipaccayehi upakattabbato, upakārakato ca. Tassa viññāṇassa. Viññāṇāharaṇanti vipākaviññāṇanibbattanaṃ. Assa viññāṇassa.
“指示趣向者”:世间将hi字说为趣向义,故这么说。“离”字中,vi字表示遮止;两个遮止使本性显露,故说“以离、遮止为门,即是趣向”。
Gatisūcakoti hi-saddaṃ loke gatiatthaṃ vadantīti katvā vuttaṃ. ‘‘Vigata’’nti ettha vi-saddo paṭisedhadīpakoti dve paṭisedhā pakatiṃ ñāpentīti āha ‘‘vigatatānivāraṇavasena gati eva hotī’’ti.
“三种、四种或五种”:于此,想、作意等以俱生缘、依止缘、有缘而成为三种;触、思等以这些及食等而成为四种;受、寻等以这些及禅那、根等而成为五种。如同定,精进也应这样看待,因为它也依增上缘、根缘、道缘等,成为六种。
Tidhā catudhā pañcadhā vāti ettha saññāmanasikārādayo sahajātanissayaatthipaccayavasena tidhā, phassacetanādayo tesañceva āhārādīnañca vasena catudhā, vedanāvitakkādayo tesañceva jhānindriyādīnañca vasena pañcadhā. Yathā samādhi, evaṃ vīriyampi daṭṭhabbaṃ. Tampi hi adhipatindriyamaggapaccayehi chadhā paccayo hoti.
所谓“依言说之力”,是显示:在这四法之中,他们以俱生缘为主导而施设教说,此即他们之意趣。“义”,即指缘法。“于某处”,即于某一轮转中,对于自己的缘所生法,缘并非不依各自的缘而成为缘。又有“从义而言”的文本。若依理,不应说“有缘故生”等,然而经中却已宣说。因此,不应认为第一组四法仅依俱生缘而说。故有“并非未说彼”等语。当知此与“不应说有缘故生等”的关联。所谓缘之说,即如“以无明为缘”等之中所阐说的缘之说。“他们的”,即那些阿阇梨的。未加连接而说,便是关联。如何说呢?即“以总相……所指而说”。此处,就“俱生指示者”等而言,是从所阐之义不能成立的角度;就“从俱生”等而言,则是依义准而成立。若不可能,则可依其他义成立,或由言说、或由义而成办所指示的意义。
‘‘Vacanavasenā’’ti iminā imasmiṃ catukke sahajātapaccayaṃ dhuraṃ katvā desanā pavattāti tesaṃ adhippāyoti dasseti. Atthoti paccayadhammo. Katthacīti kismiñci vāre attano paccayuppannassa yathāsakehi paccayo na na hoti. ‘‘Atthato’’ti ca pāṭho. ‘‘Bhavapaccayā jātī’’tiādi na vattabbaṃ siyā, vuttañca taṃ. Tasmā sahajātapaccayavaseneva paṭhamacatukko vuttoti na gahetabbanti dasseti. Tenāha ‘‘na ca taṃ na vutta’’ntiādi. Imassa ca ‘‘bhavapaccayā jātītiādi na vattabbaṃ siyā’’ti iminā sambandho veditabbo. Paccayavacanamevāti ‘‘avijjāpaccayā’’tiādīsu vuttapaccayavacanameva ca. Tesanti tesaṃ ācariyānaṃ. Ayojetvā vuttanti sambandho. Kathaṃ pana vuttanti āha ‘‘sāmaññena…pe… sandhāyavutta’’nti. Ettha ca ‘‘sahajātasūcaka’’ntiādinā yathādhippetassa atthassa vacanato asiddhimāha, ‘‘sahajātato’’tiādinā pana atthāpattito. Asambhave hi aññassa atthato sijjheyya vacanato vā atthato vā adhippetatthasādhanāti.
“于他处”,即于另一经中。这是为了拣别过去世,与现在、未来一起显示三世的缘故。也是为了摄持彼教说,也就是为了摄持《大因缘》的教说。而那也是为了显示两种教说彼此契合的性质。如此,一切知佛所说的一切教说,确实是相互契合的。
Aññatthāti aññasmiṃ sutte. Atītaddhaṃ niddhāretvā paccuppannānāgatehi saddhiṃ addhattayadassanatthaṃ. Taṃdesanāpariggahatthanti mahānidānadesanāpariggahatthaṃ. So ca ubhinnaṃ desanānaṃ aññamaññaṃ saṃsandanabhāvadassanatthaṃ. Evaṃ sabbaññubuddhabhāsitā desanā aññadatthu saṃsandatīti.
“此”,即此第三轮转。
Imassāti imassa tatiyavārassa.
由于无所期待、无杂染而生、不为不净所染,欲界诸天及一切梵天皆如此化生,故应知化生为胜。以摄益与示例故,即以化生含摄湿生为例、为喻。所缘缘的触虽亦有转起的性质,然如同作为俱生等缘的内在第六处,并非特别殊胜,故说“此处所缘缘非转起者”。
Aparāpekkhatāya, aparikiliṭṭhupapattitāya, asuciamakkhitatāya kāmāvacaradevānaṃ, sabbesañca brahmānaṃ tathā upapajjanato ca opapātikayoniyā padhānatā veditabbā. Saṅgahanidassanavasenāti opapātikayoniyā eva saṃsedajayoniyā saṅgahassa nidassanavasena udāharaṇavasena. Ārammaṇapaccayassāpi phassassa satipi pavattihetubhāve so pana sahajātādipaccayabhūtassa ajjhattikassa chaṭṭhāyatanassa viya na sātisayoti vuttaṃ ‘‘ārammaṇapaccayo cettha pavattako na hotī’’ti.
“某些”:指诸根具足之胎生。“最后……常生起”:这是说,其他生类不会如胎生那样,诸处次第生起。注释中亦如是说:“以俱生说明故”。
Kesañcīti paripuṇṇāyatanānaṃ gabbhaseyyakānaṃ. ‘‘Pacchima…pe… sadā sambhavatī’’ti idaṃ gabbhaseyyakānaṃ viya itarayonikānaṃ kamena āyatanuppatti natthīti vuttaṃ. Tathā cāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sahuppattidīpanato’’ti.
二、因四法注释
2. Hetucatukkavaṇṇanā
244“非有故”:即从有与非有的角度而言。凡唯于生刹那存在、此后即不存在者,于生可成为非离缘,因为非离缘的法则决定存在。然而,有(bhava)在生刹那之后亦复存在,故彼并非生的非离缘。因此说“此后为有,是其义”。于有,即于有之语句,或于应成就之有。此理亦适用于生等。“然而”等,是以所说之理显示非离缘的不存在及其决定的不存在,进而显示非遍满,因为阐明了非离缘的缘所生法与缘法并非恒常存在。诸行等蕴,乃为净化道而说。彼自作答。彼有刹那,故为有刹那者;非有刹那者,即无刹那者。因彼存在故,即非恒常存在之义。然而,为显示因如何存在,故说“然而,对于有为相”等。
244.Abhāvatoti bhāvābhāvato. Yañhi jātikkhaṇamatteyeva bhavati, na tato paraṃ, taṃ jātiyā avigatapaccayo siyā avigatapaccayaniyamasabbhāvato. Bhavo pana yasmā jātikkhaṇato parampi bhavati, tasmā na so tassā avigatapaccayo hoti. Tena vuttaṃ ‘‘tato uddhaṃ bhāvatoti attho’’ti. Bhaveti bhavapade, bhave vā nipphādetabbe. Esa nayo jātiādīsūti etthāpi. ‘‘Yathā panā’’tiādinā ‘‘avigatapaccayassa abhāvato, niyamābhāvato cā’’ti vuttānaṃ hetūnaṃ vuttanayena abyāpibhāvavibhāvanena akāraṇataṃ dasseti ayāvabhāvino paccayuppannassa, paccayadhammassa ca avigatapaccayabhāvadassanato. Saṅkhārakkhandhetiādi maggasodhanavasena vuttaṃ. Tassa parihāraṃ sayameva vadati. So khaṇo etassa atthīti taṅkhaṇiko, na taṅkhaṇiko ataṅkhaṇiko, tassa sabbhāvā, ayāvabhāvikasabbhāvāti attho. Yathā pana hetū honti, taṃ dassetuṃ ‘‘saṅkhatalakkhaṇānaṃ panā’’tiādimāha.
“如是”:即如前所说之理存在时,如是存在之义。“因为……不存在”:以此显示,如同生等依于不离缘而为缘所生法,但也没有缘的性质。于此说原因:“因为是非有自性法。”
Evanti evaṃ yathāvuttanaye sati, evaṃ santeti attho. ‘‘Na hi…pe… atthī’’ti iminā jātiādīnaṃ avigatapaccayavasena paccayuppannabhāvo viya paccayabhāvopi natthīti dasseti. Tattha kāraṇamāha ‘‘asabhāvadhammattā’’ti.
那么,非有自性法如生等,如何既是缘所生法,又是缘呢?为此说:“然而对于正在生起的……”等。其中的“彼”,指生、老、死。“应说之处”,即是“除……外”这一说法的处所。然而,那是什么?即如前所说的名,以及名色——因为老死由行蕴与色蕴所摄。“有是生的缘”:以此显示,即使是被“有”所摄的生等,由于不是生的缘,故不说“除……外”,意即他们对彼(生)并无缘的疑惑。因此,在有应除、应取的区别时,是带有疑惑而说的。
Kathaṃ pana asabhāvadhammānaṃ jātiādīnaṃ paccayuppannatā, paccayatā cāti āha ‘‘jāyamānānaṃ panā’’tiādi. Tassāti jātijarāmaraṇassa. Vattabbapadesoti ‘‘ṭhapetvā’’ti vattabbapadeso. Ko pana soti? Yathāvuttaṃ nāmaṃ, nāmarūpañca saṅkhārakkhandhena rūpakkhandhena ca jarāmaraṇānaṃ saṅgahitattā . ‘‘Yo bhavo jātiyā paccayo’’ti etena bhavasaṅgahitānipi jātiādīni jātiyā appaccayattā eva ‘‘ṭhapetvā’’ti na vuttānīti dasseti, paccayabhāvāsaṅkā eva nesaṃ tassā natthīti adhippāyo. Teneva ṭhapetabbagahetabbavisese satīti sāsaṅkaṃ vadati.
四、互相四法注释
4. Aññamaññacatukkavaṇṇanā
246“缘所生者”,即具有缘所生性质者。“别立而住者”,即不被“有”所摄者。此处唯取某一分,因为唯以受等三蕴为所指,且已成定说。除去缘所生,唯取作为缘的名。正如不离缘的法则不存在一样,于“有”中,取的相互缘法则也不存在,这是连结。依前述的方法,即依“然而对于有为相……”等已说的方法。
246.Paccayuppannassāti paccayuppannabhāvino. Visuṃ ṭhitassāti bhavena asaṅgahitassa. Sappadesameva gahitaṃ idha vedanādikkhandhattayasseva adhippetattā niruḷhattā ca. Paccayuppannaṃ ṭhapetvā paccayabhūtaṃyeva nāmaṃ gahitaṃ, avigatapaccayaniyamābhāvo viya bhave upādānassa aññamaññapaccayaniyamābhāvoti yojanā. Vuttanayenāti ‘‘saṅkhatalakkhaṇānaṃ panā’’tiādinā vuttanayena.
为说明“如同相互缘那样的相互缘”这一意义是此处所期,故说“相互……乃至……应是所期”。而且他们这样说:“而在此处,‘相互’不应依《发趣论》中所说的相互来理解。”眼处积集等,即如同层层堆叠而生起的眼处等,或者是眼处的支持者,也就是眼处积集等。
Aññamaññapaccayo viya aññamaññapaccayoti ayamattho idhādhippetoti dassento ‘‘aññamañña…pe… adhippeto siyā’’ti āha. Tathā ca vadanti ‘‘aññamaññañcettha na paṭṭhāne āgataaññamaññavasena gahetabba’’nti. Cakkhāyatanupacayādīnanti uparūpari citāni viya uppannacakkhāyatanādīni, cakkhāyatanādīnaṃ vā upatthambhakāni cakkhāyatanupacayādīni.
以行等为根本的方法纲目说明
Saṅkhārādimūlakanayamātikāvaṇṇanā
247虽然总体上已获得特殊含义,但通过总括,理趣中的特殊仍依自性而显示,故虽说了“以名为缘有无明”,还是应当显示名之特殊对无明的缘性,因此说“名之特殊……乃至……已说”。为何又说“然而凡为名……”等呢?难道不是通过“名”的摄取,即使未被“名”所摄的生等,也通过“有”的摄取而被摄,从而已显示此义吗?针对这一问难,而说“而且通过有的摄取……”等。此处也是指“以有为缘有无明”。不会有“以无明为缘有无明”之说。因此,即因总摄所指示的并非特殊所指示的。彼,即是有。以此,即通过自性、非自性法的摄集。
247. Yadipi sāmaññato gataviseso, tathāpi sāmaññaggahaṇena nayagato viseso sarūpato dassito hotīti ‘‘nāmapaccayā avijjā’’ti vatvāpi nāmavisesānaṃ tassā paccayabhāvo dassetabboti āha ‘‘nāmavisesānaṃ…pe… vuttā’’ti. ‘‘Yadeva pana nāma’’ntiādi kasmā vuttaṃ, nanu nāmaggahaṇena aggahitopi jātiādi bhavaggahaṇena gahitoti dassitovāyamatthoti codanaṃ sandhāyāha ‘‘bhavaggahaṇena cā’’tiādi. Idhāpīti ‘‘bhavapaccayā avijjā’’ti idhāpi. Nasiyāti ‘‘avijjāpaccayā avijjā’’ti vuttaṃ na siyā. Tasmāti yasmā sāmaññacoditaṃ visesacoditameva na hoti, tasmā. Soti bhavo. Tenāti sabhāvāsabhāvadhammasaṅgahaṇena.
由于取也是“有”的一部分,故说“以取为缘……乃至……未被摄”。针对“以有为缘有生”这句话,说“有之声……乃至……被说时”。在“以名为缘有无明”中,由于除开缘所生而取缘,故除无明之外的其余四蕴被称为名,因此说“名之声并非无余令知者”。而在此不应单方面寻求理由。因为有之声是无余令知者,而名之声则不是,所以说“因为这些词句自有如是性质”。以此意趣,即因为有之声是无余令知者,以其所缘为已执受的四蕴故。生等是依正在生等之法变异的状态,故应说生等系属于正在生等的蕴,而非正在生等的蕴系属于生等,因此在同一心刹那,生等作为无明的缘并不成立;为了说明此义,说“然而对于正在生者……”等。然而在不同心刹那,生等可作为无明的亲依止缘,故以“同一心刹那”加以简别。即以此,即以不成立故。
Upādānassapi bhavekadesattā vuttaṃ ‘‘upādānapaccayā…pe… aggahite’’ti. ‘‘Bhavapaccayā jātī’’ti idaṃ vacanaṃ sandhāyāha ‘‘bhavasaddo…pe… vuccamāno’’ti. ‘‘Nāmapaccayā avijjā’’ti ettha paccayuppannaṃ ṭhapetvā paccayassa gahaṇato avijjāvinimuttā eva cattāro khandhā nāmasaddena vuccantīti āha ‘‘na nāmasaddo niravasesabodhako’’ti. Na cettha ekaṃsato kāraṇaṃ maggitabbaṃ. Yena bhava-saddo niravasesabodhako, na nāma-saddoti āha ‘‘evaṃsabhāvā hi etā niruttiyo’’ti. Iminā adhippāyenāti bhavasaddo niravasesabodhako upādinnacatukkhandhavisayattāti iminā adhippāyena. Jāyamānādidhammavikārabhāvato jāyamānādikkhandhapaṭibaddhā jātiādayo vucceyyuṃ, na pana jātiādipaṭibaddhā jāyamānādikkhandhāti na ekacittakkhaṇe jātiādīnaṃ avijjāya paccayabhāvo sambhavatīti imamatthamāha ‘‘jāyamānānaṃ panā’’tiādinā. Nānācittakkhaṇe pana jātiādayo avijjāya upanissayapaccayo hontīti ‘‘ekacittakkhaṇe’’ti visesitaṃ. Tenevāti asambhaveneva.
不善义释的注释
Akusalaniddesavaṇṇanā
248-9“彼”,即见取。“其他”,即欲取。由于以“渴爱”一语摄取了它,即由于在“以渴爱为缘”这句中,它已被渴爱这一用语所摄取。若是如此,那已被名所摄取的渴爱,为何又要再说呢?因此说“因为不像名那样有特殊的缘性”。因为在“以名为缘而有第六处”中,欲爱也被摄于名中,所以名对于第六处,有其随宜的缘性,在那里确有特殊缘性;然而,取也被摄于有之中,所以在“以渴爱为缘而有取”与“以欲取为缘而有有”之间,确实没有这种特殊性,因而说“因为不像名那样有特殊的缘性”。渴爱是此的缘,故为渴爱缘,即见。是有的缘者,即对两种有都是因。以此两者,显示取在有的解说中唯应被安置。缘所生与缘是同一事,即在“以渴爱为缘而有取”中所说的缘所生,与在“以取为缘而有有”中所说的缘,是同一事,因此缘并未被分别开来而与缘所生相异。
248-9.Tanti diṭṭhupādānaṃ. Itarassāti kāmupādānassa. Taṇhāgahaṇenāti ‘‘taṇhāpaccayā’’ti ettha taṇhāgahaṇena gahitattā. Yadi evaṃ nāmaggahaṇena gahitā taṇhā kasmā puna vuttāti āha ‘‘nāme viya visesapaccayattābhāvā’’ti. ‘‘Nāmapaccayā chaṭṭhāyatana’’nti ettha hi kāmataṇhāpi nāme saṅgahitāti nāmassa yathārahaṃ chaṭṭhāyatanassa paccayabhāvo vuttoti atthi tattha visesapaccayattaṃ, upādānassa pana bhavasaṅgahopi atthīti ‘‘taṇhāpaccayā upādāna’’nti etena ‘‘kāmupādānapaccayā bhavo’’ti etassa nattheva visesoti vuttaṃ ‘‘nāme viya visesapaccayattābhāvā’’ti. Taṇhā etissā paccayoti taṇhāpaccayā, diṭṭhi . Bhavassa paccayabhūtāti duvidhassapi bhavassa kāraṇabhūtā. Ubhayenapi upādānassa bhavaniddese ṭhapetabbataṃyeva vibhāveti. Paccayuppannaṃ paccayo ca ekamevāti ‘‘taṇhāpaccayā upādāna’’nti ettha vuttapaccayuppannaṃ, ‘‘upādānapaccayā bhavo’’ti ettha vuttapaccayo ca eko evattho, tasmā paccayo visuṃ paccayuppannato bhinnaṃ katvā na vibhatto.
252依支持、令生起及后生缘之力:即依作为支持者的心生色法之令生起力,以及依后生缘之力。
252.Upatthambhakasamuṭṭhāpanapacchājātapaccayavasenāti upatthambhakassa cittasamuṭṭhānarūpassa samuṭṭhāpanavasena, pacchājātapaccayavasena ca.
254“五者”,即眼处等五种。“俱生等缘”,即俱生缘、所依缘、有缘、不离缘等。指称为所依的色法。“前生等缘”,即前生缘、所依缘、不相应缘、有缘、不离缘。“后生等缘”,即后生缘、不相应缘、有缘、不离缘。第六者的“俱生等”,以“等”字摄取了相互缘、所依缘、相应缘、有缘、不离缘等。
254.Pañcannanti cakkhāyatanādīnaṃ pañcannaṃ. Sahajātādipaccayoti sahajātanissayaatthiavigatādipaccayo. Vatthusaṅkhātaṃ rūpaṃ. Purejātādipaccayoti purejātanissayavippayuttaatthiavigatapaccayo. Pacchājātādipaccayoti pacchājātavippayuttaatthiavigatapaccayo. Chaṭṭhassa sahajātādīti ādi-saddena aññamaññanissayasampayuttaatthiavigatādayo gahitā.
264“彼”,是针对“而彼有”中所述“彼”字而说。因此说“应连接‘有’”。
264.Yassāti ‘‘yassa ca hotī’’ti ettha vuttaṃ ‘‘yassā’’ti padaṃ sandhāya vuttaṃ. Tenāha ‘‘hotīti yojetabba’’nti.
280“彼”,指“作为强烦恼的疑”一词。“以此”,即以“渴爱之处”一词。“在心生品等中”,“等”字即包含了此缘起分别中的经分别等。
280.Tassāti ‘‘balavakilesabhūtāya vicikicchāyā’’ti (vibha. aṭṭha. 280) padassa. Tenāti ‘‘taṇhāṭṭhāne’’ti padena. Cittuppādakaṇḍādīsūti ādi-saddena imasmiṃ paṭiccasamuppādavibhaṅge suttantabhājanīyādiṃ saṅgaṇhāti.
善与无记论释
Kusalābyākataniddesavaṇṇanā
306“有作用的”,即具有努力,意为异熟法。“无明处已退失者”,即这些人已退失无明处。
306.Sabyāpārānīti saussāhāni, vipākadhammānīti attho. Parihīnaṃ avijjāṭṭhānaṃ etesanti parihīnāvijjāṭṭhānā.
“针对”,即如同在显示意趣般地说,然而在注释书中依自性而说:“而眼识等并不令色生起”。连结:并非不得名色。
Sandhāyāti adhippāyaṃ vibhāvento viya vadati, sarūpeneva pana ‘‘na ca cakkhuviññāṇādīni rūpaṃ samuṭṭhāpentī’’ti (vibha. aṭṭha. 306) aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Nāmarūpaṃ na na labbhatīti yojanā.
无明为根之善论释
Avijjāmūlakakusalaniddesavaṇṇanā
334善果:由于这里所取的正是善异熟结生识,因此说它如同味美、有毒的树种。
334.Kusalaphaleti kusalavipākapaṭisandhiviññāṇassa gahitattā tassa sādurasavisarukkhabījasadisatā vuttā.
虽然可以获得“行缘”等连结,但“未离四种四法”等则不可得,因为这是依所得之连结而显示的。
Yadipi ‘‘saṅkhārahetuka’’ntiādinā yojanā labbhati, avigatacatukkādīni pana na labbhanti yathālābhayojanāya dassitattā.
善根异熟解说之注释
Kusalamūlakavipākaniddesavaṇṇanā
343意谓:业如同缘,因其为异熟之体性。业作为异熟的缘,尤为殊胜,故为直接;而与之相应的诸法则可能是间接的。依此意趣,故说“依间接方式说为亲依止缘”。然而,依“善法对无记法以亲依止缘为缘,不善法对无记法,异熟法对非异熟非非异熟法以亲依止缘为缘”之说,可见一切善、不善法皆以直接的方式成为异熟的亲依止缘。为显示“善根、不善根”的复指亦依缘词而用阳性词“此”,故说“此……应联结”。
343.Kammaṃ viya paccayo hoti vipākabhāvatoti adhippāyo. Vipākassa kammaṃ paccayo hontaṃ sātisayaṃ hotīti tassa nippariyāyatā, taṃsampayuttānaṃ pariyāyatā siyāti adhippāyena ‘‘pariyāyena upanissayapaccayoti vuttānī’’ti āha. ‘‘Kusalo dhammo abyākatassa dhammassa upanissayapaccayena paccayo (paṭṭhā. 1.1.423), akusalo dhammo abyākatassa dhammassa (paṭṭhā. 1.1.423), vipākadhammadhammo nevavipākanavipākadhammadhammassa upanissayapaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 1.3.103) pana vacanato nippariyāyena sabbepi kusalākusalā dhammā vipākassa upanissayapaccayo hotīti ayamattho dissati. ‘‘Kusalamūlaṃ akusalamūla’’nti imesaṃ anvādesopi paccayasaddāpekkhāya ‘‘esā’’ti pulliṅgavasena vuttoti dassento āha ‘‘esāti…pe… yojetabba’’nti.
以“作意亦”等语,显示即使未断无明,唯作之善不善根与无明亦非亲依止缘。后分中唯指业轮与异熟轮所成的行与识,故说“唯作……则……去”。依这些缘而有多种类别,此即意趣,应如是联结。
‘‘Manasikāropī’’tiādinā appahīnāvijjānampi kiriyāya kusalākusalamūlāni, avijjā ca upanissayā na hontīti dasseti. Kammavaṭṭavipākavaṭṭabhūtāniyeva saṅkhāraviññāṇāni pacchimanaye adhippetānīti vuttaṃ ‘‘kiriyāni pana…pe… gacchantī’’ti. Tesaṃ paccayānaṃ vasena anekappakāratoti adhippāyoti yojanā.
九等类别,即指九、八、七等分类。四种四法,即指前分与后分中随其所应而有的四种四法各四组。以“又于善不善之异熟中”的“又”字,应总括善与不善两者,故说“善……应说”。依根本句为一缘的状态,即依亲依止缘的状态。唯依一种理趣:于善不善中,以无明为根;于异熟中,以善不善根为根,如是唯依一种理趣。法缘的差别,即作为缘的法或缘生法,以缘的状态而有差别。为显示此义,先说“无明等”,再以“彼彼心生”等另一种方式阐明。
Navādibhedānanti navaaṭṭhasattachāti evaṃpabhedānaṃ. Catunnaṃ catukkānanti purimanaye pacchimanaye ca āgatānaṃ yathālābhaṃ catunnaṃ catunnaṃ catukkānaṃ. ‘‘Kusalākusalānaṃ pana vipāke cā’’ti ca-saddena kusalākusale cāti samuccetabboti āha ‘‘kusala…pe… vattabba’’nti. Mūlapadekapaccayatāvasenāti mūlapadassa ekapaccayabhāvavasena upanissayapaccayatāvasena. Ekasseva nayassāti kusalākusalesu avijjāmūlakassa, vipākesu kusalākusalamūlakassāti evaṃ ekasseva nayassa vasena. Dhammapaccayabhedeti dhammassa paccayabhūtassa, paccayuppannassa vā paccayabhāvena bhedeti imamatthaṃ dassento ‘‘avijjādīna’’ntiādiṃ vatvā puna tameva ‘‘taṃtaṃcittuppādā’’tiādinā pakārantarena vibhāveti.