3. 界分别根本复注
3. Dhātuvibhaṅgo
37 段
《经分别》的注释
1. Suttantabhājanīyavaṇṇanā
172虽然在《界相应》等经里,用“比丘们,我要为你们讲说界的种种差别。比丘们,什么是界的种种差别?眼界……乃至……意识界”这样的方式提到了十八界,但这些界在阿毗达摩里也出现过,所以不把共同的部分拿来(单独处理),只取那些仅在经中出现的三组六界,来作经分别,应当这样理解。“一切界”就是十八界。“界”这个词应当理解为在空、自性、仅自相上已经确立的用法。“未接触的界”意思是不被四大所遍及的状态。
172. Yadipi dhātusaṃyuttādīsu ‘‘dhātunānattaṃ vo, bhikkhave, desessāmi, katamañca, bhikkhave, dhātunānattaṃ? Cakkhudhātu…pe… manoviññāṇadhātū’’tiādinā (saṃ. ni. 2.85) aṭṭhārasa dhātuyo āgatā, tā pana abhidhamme ca āgatāti sādhāraṇattā aggahetvā suttantesveva āgate tayo dhātuchakke gahetvā suttantabhājanīyaṃ vibhattanti veditabbaṃ. Sabbā dhātuyoti aṭṭhārasapi. Suññe sabhāvamatte niruḷho dhātu-saddo daṭṭhabbo. Asamphuṭṭhadhātūti catūhi mahābhūtehi abyāpitabhāvoti attho.
173关于“地界二种”:注释书里已经把这个词拆出来解释了,但巴利原文里出现的是“二种”,意思还是和前面说的一样。如果按“二种”这个读法,下面这层意思也能成立:有两个组成部分,所以叫“二种”;地界的二种就是“地界二种”,意思是两种地界的集合。或者,只是两个组成部分合在一起就叫“二种”,也就是地界二种。“其中,什么是地界?地界有二种,这就是地界。”这样简要地回答。“有内的,有外的”:这里“内”“外”这两个词,不像“内二法”那样指内处和外处,也不和“内三法”里说的“内、外”同义,而是指与根相连和与根不相连的。因此才说“属于有情相续的”等等。而“内、自己的”并不是指各个众生各自在自己身上生起,应该理解为在一切有情的相续中生起。因为通过“内、自己的”这个说法,显示它由于属于有情相续而是内在的,并不是由于各别个体的性质。“以自相之相状”是指由水等所区别、以它自己本身的自性所应把握的相状。
173.Pathavīdhātudvayanti aṭṭhakathāyaṃ paduddhāro kato, pāḷiyaṃ pana ‘‘dveya’’nti āgacchati, attho pana yathāvuttova. Dvayanti pana pāṭhe sati ayampi attho sambhavati. Dve avayavā etassāti dvayaṃ, pathavīdhātūnaṃ dvayaṃ pathavīdhātudvayaṃ, dvinnaṃ pathavīdhātūnaṃ samudāyoti attho. Dve eva vā avayavā samuditā dvayaṃ, pathavīdhātudvayanti. ‘‘Tattha katamā pathavīdhātu? Pathavīdhātudvayaṃ, esā pathavīdhātū’’ti saṅkhepena vissajjeti. Atthi ajjhattikā atthi bāhirāti ettha ajjhattikabāhira-saddā na ajjhattikaduke viya ajjhattikabāhirāyatanavācakā, nāpi ajjhattattike vuttehi ajjhattabahiddhā-saddehi samānatthā, indriyabaddhānindriyabaddhavācakā pana ete. Tena ‘‘sattasantānapariyāpannā’’tiādi vuttaṃ. Niyakajjhattāti ca na paccattaṃ attani jātataṃ sandhāya vuttaṃ, atha kho sabbasattasantānesu jātatanti daṭṭhabbaṃ. Ajjhattaṃ paccattanti vacanena hi sattasantānapariyāpannatāya ajjhattikabhāvaṃ dasseti, na pāṭipuggalikatāya. Sabhāvākāratoti āpādīhi visiṭṭhena attano eva sabhāvabhūtena gahetabbākārena.
“头发的坚硬相”:这是就坚硬性特别明显而说的。“各别的部分”:意思是仅仅像地界的一小部分那样,是空的。“脑”:因为已经被“骨、骨髓”所包含,所以这里没有单独列出,应当这样理解。
Kesākakkhaḷattalakkhaṇāti kakkhaḷatādhikatāya vuttā. Pāṭiyekko koṭṭhāsoti pathavīkoṭṭhāsamatto suññoti attho. Matthaluṅgaṃ aṭṭhimiñjaggahaṇena gahitanti idha visuṃ na vuttanti veditabbaṃ.
“以此”指的是“所谓发”等这样的说法。“作了业”的意思是作了努力、精进或加行。就像想求财富的人在农耕等事上努力那样,想求阿拉汉果的人也应在这个作意上付出努力。“前障碍”是就住处等障碍而言,相对于长发等小障碍来说,后者被称为后障碍。
Imināti ‘‘seyyathidaṃ kesā’’tiādinā. Kammaṃ katvāti payogaṃ vīriyaṃ āyūhanaṃ vā katvāti attho. Bhogakāmena kasiyādīsu viya arahattakāmena ca imasmiṃ manasikāre kammaṃ kattabbanti. Pubbapalibodhāti āvāsādayo dīghakesādike khuddakapalibodhe aparapalibodhāti apekkhitvā vuttā.
以颜色等五种为依而起的作意,是界厌恶作意和颜色厌恶作意共同的前行阶段。为了说明已经生起的界作意,所以说“到最后应当这样让作意运转起来”。彼此没有转向和观察,这是说因和果都不运作,从而显示只是界而已。转向和观察等也同样应当理解为不运作。因为它们并不是先转向、观察了那些以及它们的因之后才生起或造作的。依于相,这是针对“坚硬、粗糙”等说法而说的。
Vaṇṇādīnaṃ pañcannaṃ vasena manasikāro dhātupaṭikūlavaṇṇamanasikārānaṃ sādhāraṇo pubbabhāgoti nibbattitadhātumanasikāraṃ dassetuṃ ‘‘avasāne evaṃ manasikāro pavattetabbo’’ti āha. Aññamaññaṃ ābhogapaccavekkhaṇarahitāti kāraṇassa ca phalassa ca abyāpāratāya dhātumattataṃ dasseti. Ābhogapaccavekkhaṇādīnampi evameva abyāpāratā daṭṭhabbā. Na hi tāni, tesañca kāraṇāni ābhujitvā paccavekkhitvā ca uppajjanti karonti cāti. Lakkhaṇavasenāti ‘‘kakkhaḷaṃ kharigata’’ntiādivacanaṃ sandhāya vuttaṃ.
韦甘塔卡铁是一种铁。龙鼻铁和铁相似,就像黄姜和姜一样,属于铁的种类。把锡、铜等混合起来,通过人工制作而成的,叫人造铁。孔雀铁等就是这类名称。海珠只是一个例子,其实一切珍珠都是珍珠。
Vekantakaṃ ekā lohajāti. Nāganāsikalohaṃ lohasadisaṃ lohavijāti haliddivijāti viya. Tiputambādīhi missetvā kataṃ karaṇena nibbattattā kittimalohaṃ. Morakkhādīni evaṃnāmānevetāni. Sāmuddikamuttāti nidassanamattametaṃ, sabbāpi pana muttā muttā eva.
174174. “能到达”指的是水,它以结合的作用到达其余三大种,也就是使它凝聚,这是它的含义。“成为汁液”即成为味。肾、心脏、肝、肺被湿润:在这里,肝通过充满下方部分而被湿润,其余则通过在上方一点一点流下而被湿润。下方湿润土块这个譬喻,应当理解为只是为了显示湿润者与被湿润者之间“无作用”的共性,而不是为了显示位置的共性。因为对于某些应由积聚的血液来湿润的部分,有些在下方,有些在上方,这在《念处分别》中将会说到。肝的下方部分并不知道“血液住在我里面”,肾等也不知道“湿润我们的血液住在这里”,应当这样连接理解。然而,就像在药物学处中有这样的规定:“凡其肉可食者,其乳亦可食”,在这里则没有这样的规定。
174. Appetīti āpo, ābandhanavasena sesabhūtattayaṃ pāpuṇāti silesatīti attho. Yūsabhūtoti rasabhūto. Vakkahadayayakanapapphāsāni tementanti ettha yakanaṃ heṭṭhābhāgapūraṇena, itarāni tesaṃ upari thokaṃ thokaṃ paggharaṇena temeti. Heṭṭhā leḍḍukhaṇḍāni temayamāneti temakatemitabbānaṃ abyāpārasāmaññanidassanatthāyeva upamā daṭṭhabbā, na ṭhānasāmaññanidassanatthāya. Sannicitalohitena temetabbānaṃ kesañci heṭṭhā, kassaci upari ṭhitatañhi satipaṭṭhānavibhaṅge vakkhatīti, yakanassa heṭṭhābhāgo ‘‘ṭhitaṃ mayi lohita’’nti na jānāti, vakkādīni ‘‘amhe temayamānaṃ lohitaṃ ṭhita’’nti na jānantīti evaṃ yojanā kātabbā. Yathā pana bhesajjasikkhāpade niyamo atthi ‘‘yesaṃ maṃsaṃ kappati, tesaṃ khīra’’nti, evamidha natthi.
175以锐利的作用,是指以锋利和尖锐的性质。灼热,是超出身体正常状态的热性;遍烧,是以燃烧身体的方式生起的大燃烧。这就是它们之间的差别。由此而衰老,也可以理解为由一日疟等疾病而衰老。把酥油加热一百次,投入水中后再取出,人们称之为百洗酥油。味、血、脂肪、肉、筋、骨、骨髓等,就是味等。有些人去掉筋之后,说精液是第七界。自然的,是指还没有被扰动、始终存在的。这里说的饿鬼之火,只取从口中向外喷出的那种。
175.Tejanavasenāti nisitabhāvena tikkhabhāvena. Sarīrassa pakatiṃ atikkamitvā uṇhabhāvo santāpo, sarīradahanavasena pavatto mahādāho paridāho. Ayametesaṃ viseso. Yena jīrīyatīti ekāhikādijararogena jīrīyatītipi attho yujjati. Satavāraṃ tāpetvā udake pakkhipitvā uddhaṭasappi satadhotasappīti vadanti. Rasasoṇitamedamaṃsanhāruaṭṭhiaṭṭhimiñjā rasādayo. Keci nhāruṃ apanetvā sukkaṃ sattamadhātuṃ avocunti. Pākatikoti khobhaṃ appatto sadā vijjamāno. Petaggi mukhato bahi niggatova idha gahito.
176以吹动的方式,是指以剧烈运动的方式,或者以鼓动激发的方式。
176.Vāyanavasenāti savegagamanavasena, samudīraṇavasena vā.
177用这句话——“在某个虚空中……那已被说明”——是为了指出:遍净虚空(kasiṇugghāṭimākāsa)没有被说到,而无结缚虚空(ajaṭākāsa)则被说到了。
177.Iminā yasmiṃ ākāse…pe… taṃ kathitanti idaṃ kasiṇugghāṭimākāsassa akathitataṃ, ajaṭākāsassa ca kathitataṃ dassetuṃ vuttaṃ.
179乐受与苦受之所以能遍满身体,是因为对于身体内部的业所成者来说,由身体上的乐触与苦触所产生的缘,能够随着其力量大小,遍满身体的某一部位或整个身体;喜与忧也同样,通过合意与不合意的心所生起,具有同样的遍满能力。这样一来,由于它们都能遍满身体,当其中一种在某个部位生起时,另一种就会冲击它;当另一种在另一个部位生起时,这一种又会冲击那一种,由此显示出它们彼此之间的对立。或者说,它们这种相互对立、粗显地生起,本身就是它们的遍满。应当把作为持续生起之因的所依与所缘,看作它们遍满的处所。而这种对立性,是就兼具苦乐两者的那个人来说的,因为苦乐比较容易观察到。
179. Sukhadukkhānaṃ pharaṇabhāvo sarīraṭṭhakautussa sukhadukkhaphoṭṭhabbasamuṭṭhānapaccayabhāvena yathābalaṃ sarīrekadesasakalasarīrapharaṇasamatthatāya vutto, somanassadomanassānaṃ iṭṭhāniṭṭhacittajasamuṭṭhāpanena tatheva pharaṇasamatthatāya. Evaṃ etesaṃ sarīrapharaṇatāya ekassa ṭhānaṃ itaraṃ paharati, itarassa ca aññanti aññamaññena sappaṭipakkhataṃ dasseti, aññamaññapaṭipakkhaoḷārikappavatti eva vā etesaṃ pharaṇaṃ. Vatthārammaṇāni ca pabandhena pavattihetubhūtāni pharaṇaṭṭhānaṃ daṭṭhabbaṃ, ubhayavato ca puggalassa vasena ayaṃ sappaṭipakkhatā dassitā sukhadassanīyattā.
181“烦恼欲”是就这里所说的“思惟”而言,也就是指“思惟是欲,贪染是欲”这句话里的思惟,这是它的意趣。因为那个思惟同样会逼迫、伤害人,所以从与烦恼共住而生起的角度,或从烦恼所依之处而生起的角度,把它分析为“烦恼欲”。“与欲相应”是指与称为欲贪的欲相应,或者说是系属于欲。在其他与欲相应的法存在时,由于寻与欲的关联生起得特别强烈,所以应当知道,在“欲”这个复合词中,“界”这个字是专就寻而惯用的。瞋恚界等也是如此。对他人和自己造成痛苦,就是“害”。“害”的意思是想要杀害。
181.Kilesakāmaṃ sandhāyāti ‘‘saṅkappo kāmo rāgo kāmo’’ti (mahāni. 1; cūḷani. ajitamāṇavapucchāniddesa 8) ettha vuttaṃ saṅkappaṃ sandhāyāti adhippāyo. Sopi hi vibādhati upatāpeti cāti kilesasanthavasambhavato kilesakāmo vibhatto kilesavatthusambhavato vā. Kāmapaṭisaṃyuttāti kāmarāgasaṅkhātena kāmena sampayuttā, kāmapaṭibaddhā vā. Aññesu ca kāmapaṭisaṃyuttadhammesu vijjamānesu vitakkeyeva kāmopapado dhātusaddo niruḷho veditabbo vitakkassa kāmappasaṅgappavattiyā sātisayattā. Esa nayo byāpādadhātuādīsu. Parassa attano ca dukkhāyanaṃ vihiṃsā. Vihiṃsantīti hantuṃ icchanti.
182182. 即使是在这两种情况里生起的欲寻,由于它和贪欲相应就能产生业道,又能破坏无贪的业道,所以被称为“业道的破坏”。至于“瞋恚”这个词,是用瞋恚的说法来指出瞋恚寻,因为那个寻就是瞋恚界。同样地,对于害和害界,应当根据瞋恚这一方面,以及随其相应的情况根据杀生等方面,来配合说明业道的破坏。这里说的“在此”,是指在两个三法当中。把其余的两对两对界,收摄在能统摄一切欲界法和一切善法的界里来说明,这就叫“总摄说”。不过,如果说到“在这六界当中”,那么“欲界”这个词就同时把欲界的法和出离界等都包含进去了。
182. Ubhayattha uppannopi abhijjhāsaṃyogena kammapathajananato anabhijjhākammapathabhindanato ca kāmavitakko ‘‘kammapathabhedo’’ti vutto . Byāpādo panāti byāpādavacanena byāpādavitakkaṃ dasseti. So hi byāpādadhātūti. Tathā vihiṃsāya vihiṃsādhātuyā ca byāpādavasena yathāsambhavaṃ pāṇātipātādivasena ca kammapathabhedo yojetabbo. Etthāti dvīsu tikesu. Sabbakāmāvacarasabbakusalasaṅgāhakehi itare dve dve saṅgahetvā kathanaṃ sabbasaṅgāhikakathā. Etthāti pana etasmiṃ chakketi vuccamāne kāmadhātuvacanena kāmāvacarānaṃ nekkhammadhātuādīnañca gahaṇaṃ āpajjati.
应当使其获得:那些正在获得眼界等状态的法,通过把它们提取出来并显示,就应当使其获得。在这里活动,所以叫“行”。活动于什么?活动于遍察。遍察的活动就是“遍察行”,这是对三地诸法的称呼。
Labhāpetabbāti cakkhudhātādibhāvaṃ labhamānā dhammā nīharitvā dassanena labhāpetabbā. Carati etthāti cāro, kiṃ carati? Sammasanaṃ, sammasanassa cāro sammasanacāro, tebhūmakadhammānaṃ adhivacanaṃ.
2. 阿毗达摩分别注释
2. Abhidhammabhājanīyavaṇṇanā
183“眼”这个词,是以不共有的所属关系来显示它的特殊原因的。因为眼不与其他个体共有,却与蓝色等一切色法共有。“令作”的意思是:就像被指派说“你应当这样这样地运作”一样,使它生起。“令作”这个“界”的意义,正是由前缀显示出来的殊胜含义;即使没有前缀,“界”这个词本身也表达那个意义,应当这样理解。在作者、作业、状态、工具、处所这五种意义上,“界”这个词都能成立,这五种意义都已经说过了。金、银等“界”,是金等的矿源,也就是岩石之类。
183.Cakkhussāti visesakāraṇaṃ asādhāraṇasāmibhāvena niddiṭṭhaṃ. Tañhi puggalantarāsādhāraṇaṃ nīlādisabbarūpasādhāraṇañca. Vidahatīti evaṃ evañca tayā pavattitabbanti viniyujjamānaṃ viya uppādetīti attho. Vidahatīti ca dhātuattho eva visiṭṭho upasaggena dīpitoti vināpi upasaggena dhātūti eso saddo tamatthaṃ vadatīti daṭṭhabbo. Kattukammabhāvakaraṇaadhikaraṇesu dhātupadasiddhi hotīti pañcapi ete atthā vuttā. Suvaṇṇarajatādidhātuyo suvaṇṇādīnaṃ bījabhūtā selādayo.
“持有自己的自性,所以叫界”——在这里也应该知道“界”这个词的词源构成。因为“界”这个词本身也有“持有”的意思。而且,这个“作者”的意思和前面说的不一样,所以“持有唯非情自性”是“界”这个词的主要意思,这一点另外作了说明。“如同界一般的界”——在这里,就像“狮子”一词本来用在狮子身上、却转用于人身上一样,“界”这个词本来用在岩石的部分上、却转用于眼等,应该这样看待。智与所知就是智与所知,它们的组成部分、即由它们分类而成的界,就是智与所知的部分。其中,智的分类是法界的一部分,所知的分类则是十八种,因此界只是智与所知的部分而已。或者,以智所应了知的自性,当用“界”这个词来说时,是依不颠倒而成为智所应了知,而不是依见等颠倒执取而成为所应了知,这是它的意思。那智所应了知的部分就是眼等。“界”这个词本来用在具有不同特相的部分上,如味等,而转用于其他类似的部分,如眼等,应该这样看待;或者,就像在味等中一样,在眼等中也是本来惯用的。“这是唯无命者的同义语”——以此显示“界”这个词在“唯无命”这个词义上是惯用的。“有此六界者”就是“六界者”,世间称为“人”的那个法聚集,就是六界者,只是地等六种唯无命自性的聚集而已,其中并没有命者或人存在,这是它的意思。
Attano sabhāvaṃ dhārentīti dhātuyoti etthāpi dhātīti dhātūti padasiddhi veditabbā. Dhātu-saddo eva hi dhāraṇatthopi hotīti. Kattuatthopi cāyaṃ purimena asadisoti nissattasabhāvamattadhāraṇañca dhātu-saddassa padhāno atthoti visuṃ vutto. Dhātuyo viya dhātuyoti ettha sīha-saddo viya kesarimhi niruḷho purisesu, selāvayavesu niruḷho dhātu-saddo ca cakkhādīsu upacarito daṭṭhabbo. Ñāṇañca ñeyyañca ñāṇañeyyāni, tesaṃ avayavā tappabhedabhūtā dhātuyo ñāṇañeyyāvayavā. Tattha ñāṇappabhedā dhammadhātuekadeso, ñeyyappabhedā aṭṭhārasāpīti ñāṇañeyyāvayavamattā dhātuyo honti. Atha vā ñāṇena ñātabbo sabhāvo dhātusaddena vuccamāno aviparītato ñāṇañeyyo, na diṭṭhiādīhi viparītaggāhakehi ñeyyoti attho. Tassa ñāṇañeyyassa avayavā cakkhādayo. Visabhāgalakkhaṇāvayavesu rasādīsu niruḷho dhātu-saddo tādisesu aññāvayavesu cakkhādīsu upacarito daṭṭhabbo, rasādīsu viya vā cakkhādīsu niruḷhova. Nijjīvamattassetaṃ adhivacananti etena nijjīvamattapadatthe dhātu-saddassa niruḷhataṃ dasseti. Cha dhātuyo etassāti chadhātuyo, yo loke ‘‘puriso’’ti dhammasamudāyo vuccati, so chadhāturo channaṃ pathavīādīnaṃ nijjīvamattasabhāvānaṃ samudāyamatto, na ettha jīvo puriso vā atthīti attho.
前面已经说过眼等的次第,所以这里在每一个三法组中说明三种界的次第时,就说“依因果的次第而安立”。因果的次第安立,就是因果性本身。其中,“因”指的是缘,“果”指的是缘所生,因此说“眼界”等。而意界、法界与意识之间的因性,应当随各自的情况来配合说明;或者,意界是作为门的意,以此成为那意识的因。
Cakkhādīnaṃ kamo pubbe vuttoti idha ekekasmiṃ tike tiṇṇaṃ tiṇṇaṃ dhātūnaṃ kamaṃ dassento āha ‘‘hetuphalānupubbavavatthānavasenā’’ti. Hetuphalānaṃ anupubbavavatthānaṃ hetuphalabhāvova. Tattha hetūti paccayo adhippeto. Phalanti paccayuppannanti āha ‘‘cakkhudhātū’’tiādi. Manodhātudhammadhātūnañca manoviññāṇassa hetubhāvo yathāsambhavaṃ yojetabbo, dvārabhūtamanovasena vā tassā manodhātuyā.
所谓“依一切”,就是依照前面所说的光界等三十五界来说的。世俗自性在任何时候都不可能包含在胜义自性之中,所以说“依自性而存在”。月光、日光等只是颜色的光辉,所以说“光界其实就是色界”。所谓“系属于色等”,是指以贪欲所依之处的状态,将其执取为净相,因此不说“色等即是”,而说“系属”。即使没有贪欲所依之处的状态,也说了第二种选项:“善异熟所缘的净界”。害界是思心所,或者是伤害他人的欲求;无害界是悲悯。
Sabbāsaṃ vasenāti yathāvuttānaṃ ābhādhātuādīnaṃ pañcatiṃsāya dhātūnaṃ vasena. Aparamatthasabhāvassa paramatthasabhāvesu na kadāci antogadhatā atthīti āha ‘‘sabhāvato vijjamānāna’’nti. Candābhāsūriyābhādikā vaṇṇanibhā evāti āha ‘‘rūpadhātuyeva hi ābhādhātū’’ti. Rūpādipaṭibaddhāti rāgavatthubhāvena gahetabbākāro subhanimittanti sandhāya ‘‘rūpādayovā’’ti avatvā paṭibaddhavacanaṃ āha. Asatipi rāgavatthubhāve ‘‘kusalavipākārammaṇā subhā dhātū’’ti dutiyo vikappo vutto. Vihiṃsādhātu cetanā, paraviheṭhanachando vā. Avihiṃsā karuṇā.
“两者”就是法界和意识界。在卑下等分类里,按照前面那种方式,被轻视的眼等就是卑下,被推崇的就是殊胜,既不太被轻视也不太被推崇的就是中等——应当知道,这是从《蕴分别》里所说的卑下二法中提取出来,而说为中等界的。意识界虽然是按六识界来分别的,但既然说“由于摄取意识界,作为它前导和后随的意界也就被摄取了”,所以说“意识界……就是七识的纲要”。由于眼界等数量众多,而且其中每一界都有种种不同状态,世间就是依众多界、种种界而说的,所以说“只是十八界的分类而已”。
Ubhopīti dhammadhātumanoviññāṇadhātuyo. Hīnādīsu purimanayena hīḷitā cakkhādayo hīnā, sambhāvitā paṇītā, nātihīḷitā nātisambhāvitā majjhimāti khandhavibhaṅge āgatahīnadukatoyeva nīharitvā majjhimā dhātu vuttāti veditabbā. Viññāṇadhātu yadipi chaviññāṇadhātuvasena vibhattā, tathāpi ‘‘viññāṇadhātuggahaṇena tassā purecārikapacchācārikattā manodhātu gahitāva hotī’’ti vuttattā āha ‘‘viññāṇadhātu…pe… sattaviññāṇasaṅkhepoyevā’’ti. Anekesaṃ cakkhudhātuādīnaṃ, tāsu ca ekekissā nānappakāratāya nānādhātūnaṃ vasena anekadhātunānādhātuloko vuttoti āha ‘‘aṭṭhārasadhātuppabhedamattamevā’’ti.
注释书里写的是“以眼界、耳界、鼻界、舌界、身界、意界、意识界的分别”。这里并不是只想用“界”这个字直接跟眼等连接起来,因为这是对“能了知”这一性质所作的分别说明。如果跟“意识界”这个词连接,那就不应该取两次“意”,因为并不存在两个意识界。或者应该说“以眼……身、意识、意界的分别”,因为在不等的组合里并没有双数复合词。不过,这里的文句可能是“以眼……身识、意、意识界的分别”。
‘‘Cakkhusotaghānajivhākāyamanomanoviññāṇadhātubhedenā’’ti aṭṭhakathāyaṃ likhitaṃ. Tattha na cakkhādīnaṃ kevalena dhātu-saddena sambandho adhippeto vijānanasabhāvassa pabhedavacanato. Viññāṇadhātu-saddena sambandhe kariyamāne dve manogahaṇāni na kattabbāni. Na hi dve manoviññāṇadhātuyo atthīti. ‘‘Cakkhu…pe… kāyamanoviññāṇamanodhātū’’ti vā vattabbaṃ atulyayoge dvandasamāsābhāvato. Ayaṃ panettha pāṭho siyā ‘‘cakkhu…pe… kāyaviññāṇamanomanoviññāṇadhātubhedenā’’ti.
蕴和处的教说是简略的说法,根的教说是详细的说法;相对于这两者,界的教说是不太简略也不太详细的。或者说,在经分别中所说的界教说是过于简略的说法,而按照光明界等各种界、种种界来宣说的教说则是过于详细的说法;相对于这两者,这里的教说就是“不太简略也不太详细”。
Khandhāyatanadesanā saṅkhepadesanā, indriyadesanā vitthāradesanāti tadubhayaṃ apekkhitvā nātisaṅkhepavitthārā dhātudesanā. Atha vā suttantabhājanīye vuttadhātudesanā atisaṅkhepadesanā, ābhādhātuādīnaṃ anekadhātunānādhātuantānaṃ vasena desetabbā ativitthāradesanāti tadubhayaṃ apekkhitvā ayaṃ ‘‘nātisaṅkhepavitthārā’’ti.
就像鼓面是声音的所依,眼界是识的所依。通过这些譬喻说明:就像没有生命的鼓面、鼓槌等凑在一起时,没有生命的声音等就生起;同样,没有生命的眼、色等凑在一起时,没有生命的眼识等就生起。这样一来,就显示出因与果都只是诸界而已,并没有作者和受者。
Bherītalaṃ viya cakkhudhātu saddassa viya viññāṇassa nissayabhāvato. Etāhi ca upamāhi nijjīvānaṃ bherītaladaṇḍādīnaṃ samāyoge nijjīvānaṃ saddādīnaṃ viya nijjīvānaṃ cakkhurūpādīnaṃ samāyoge nijjīvānaṃ cakkhuviññāṇādīnaṃ pavattīti kāraṇaphalānaṃ dhātumattattā kārakavedakabhāvavirahaṃ dasseti.
有些无生命的东西,就像无生命者的前导和随从。意思是:某些无生命之物,作为无生命者的前导与后随。或者,意界本身不超出自己的刹那,而眼识等也不超出自己的刹那——虽然并没有真正的前导与后随,但由于有前时和后时的差别,就应当看作像前导与随从一样。又因为与三种苦相连,应当看作像箭、像矛。贪求本身就是苦,就是贪求之苦,或者因为贪求被破坏而成为苦。因为想把不真实的、即使是苦苦的事物也认知为净等,由此生起那种贪求,又因为所希求的净等无法达成而带来破坏。以业为主的诸行,所以说“投入结生”等。所谓“与生苦相随”,就是被自己所生的生苦所跟随,因为“有缘生”就是生苦。就像看似莲花实则如刀轮,色也以女人等样子显现,产生种种灾祸。一切不幸——贪等烦恼以及生等之苦——都是有害的、不真实的、可怕的;而作为它们的对立面,应当看作不死等。
Purecarānucarā viyāti nijjīvassa kassaci keci nijjīvā purecarānucarā viyāti attho. Manodhātuyeva vā attano khaṇaṃ anativattantī attano khaṇaṃ anativattantānaṃyeva cakkhuviññāṇādīnaṃ avijjamānepi purecarānucarabhāve pubbakālāparakālatāya purecarānucarā viya daṭṭhabbāti attho. Sallamiva sūlamiva tividhadukkhatāsamāyogato daṭṭhabbo. Āsāyeva dukkhaṃ āsādukkhaṃ, āsāvighātaṃ dukkhaṃ vā. Saññā hi abhūtaṃ dukkhadukkhampi subhādito sañjānantī taṃ āsaṃ tassā ca vighātaṃ āsīsitasubhādiasiddhiyā janetīti. Kammappadhānā saṅkhārāti ‘‘paṭisandhiyaṃ pakkhipanato’’tiādimāha. Jātidukkhānubandhanatoti attanā nibbattiyamānena jātidukkhena anubandhattā. Bhavapaccayā jāti hi jātidukkhanti. Padumaṃ viya dissamānaṃ khuracakkaṃ viya rūpampi itthiyādibhāvena dissamānaṃ nānāvidhupaddavaṃ janeti. Sabbe anatthā rāgādayo jātiādayo ca visabhūtā asantā sappaṭibhayā cāti tappaṭipakkhabhūtattā amatādito daṭṭhabbā.
即使放开了,又抓取另一个——这句话是在说明:就像猴子放开了已经抓住的树枝,却没有能力停在虚空中;同样,心即使放开了已经执取的所缘,如果不另外抓取一个所缘,就没有能力继续运作,以此显示它与猴子相似。被箭刺入骨中,仍然不驯服的,是凶恶的马,也就是劣马。登上舞台的演员,就是舞台演员。
Muñcitvāpi aññaṃ gahetvāvāti etena makkaṭassa gahitaṃ sākhaṃ muñcitvāpi ākāse ṭhātuṃ asamatthatā viya gahitārammaṇaṃ muñcitvāpi aññaṃ aggahetvā pavattituṃ asamatthatāya makkaṭasamānataṃ dasseti. Aṭṭhivedhaviddhopi damathaṃ anupagacchanto duṭṭhasso assakhaḷuṅko. Raṅgagato naṭo raṅganaṭo.
184在“缘于眼与诸色”等说法中,针对门与所缘的单数、复数说明,是因为一相续与不同相续所摄者作为同一相续之识的缘的性质,以及一性与多性。
184.Cakkhuñca paṭicca rūpe cātiādinā dvārārammaṇesu ekavacanabahuvacananiddesā ekanānāsantānagatānaṃ ekasantānagataviññāṇapaccayabhāvato ekanānājātikattā ca.
“于一切法中”这里,“一切”这个词应当理解为:依据论题的范围,它指的是前面所说的识所摄或所缘所摄的局部一切。在解释意识界时,经文说“从眼识界生起并灭去之后,无间生起意界;从意界生起并灭去之后,无间生起心”,正如眼识界之后有意界,意界之后也有心生起,直到下一个意界将要生起之前,把这段时间内持续生起的一切心作为一个整体来把握而说,这样理解也可以成立。这样一来,意识界之后生起的意界,就不会有变成意识界的过失了。因为显示五识界和意界的次第,是为了表明:与这些界性质不同、并且由生起处所限定之心具有意识界的性质,而不是仅仅因为无间生起就算。因此,把性质不同的心归为一个整体来显示,是合理的。即使没有归为一个整体,当其中某一类性质不同的心被显示时,依据共通性,其余一切具有那种性质的心也就已经被显示了,应当这样理解。如果用“亦”字把意识界也收摄进来,那么有人会问:“既然以‘于意识界之后也无间生起心……乃至……那些意识界’这样的表述把意识界收摄在内,有分之后生起的意界心就被排除了吗?”不是的,因为那个心并不成立为意识界。被质疑的东西本身,并不能成为辩解的依据。
Sabbadhammesūti ettha sabba-saddo adhikāravasena yathāvuttaviññāṇasaṅkhāte ārammaṇasaṅkhāte vā padesasabbasmiṃ tiṭṭhatīti daṭṭhabbo. Manoviññāṇadhātuniddese ‘‘cakkhuviññāṇadhātuyā uppajjitvā niruddhasamanantarā uppajjati manodhātu, manodhātuyāpi uppajjitvā niruddhasamanantarā uppajjati citta’’nti cakkhuviññāṇadhātānantaraṃ manodhātu viya manodhātānantarampi uppajjati cittanti yāva aññā manodhātu uppajjissati, tāva pavattaṃ sabbaṃ cittaṃ ekattena gahetvā vuttanti evampi attho labbhati. Evañhi sati manoviññāṇadhātānantaraṃ uppannāya manodhātuyā manoviññāṇadhātubhāvappasaṅgo na hotiyeva. Pañcaviññāṇadhātumanodhātukkamanidassanañhi tabbidhurasabhāvena uppattiṭṭhānena ca paricchinnassa cittassa manoviññāṇadhātubhāvadassanatthaṃ, na anantaruppattimattenāti tabbidhurasabhāve ekattaṃ upanetvā dassanaṃ yujjati. Anupanītepi ekatte tabbidhurasabhāve ekasmiṃ dassite sāmaññavasena aññampi sabbaṃ taṃ sabhāvaṃ dassitaṃ hotīti daṭṭhabbaṃ. Pi-saddena manoviññāṇadhātusampiṇḍane ca sati ‘‘manoviññāṇadhātuyāpi samanantarā uppajjati cittaṃ…pe… tajjā manoviññāṇadhātū’’ti manoviññāṇadhātuggahaṇena bhavaṅgānantaraṃ uppannaṃ manodhātucittaṃ nivattitaṃ hotīti ce? Na, tassā manoviññāṇadhātubhāvāsiddhito. Na hi yaṃ codīyati, tadeva parihārāya hotīti.
“于意界,亦于意识界”——通过这种对“意”的两种表述,显示了二者彼此性质相异。正因如此,应当知道:意界转向具有意识界性这一点已被排除。因为与意识界相异的意界自性,已经通过“或于一切法中,第一转向生起”等说法宣说过了。“那一切”这一说法,只是简要提示而已。并非只有速行的终点才是意识界,彼所缘等同样也是意识界。如此,先依与五识界、意界性质相区别的自性,显示了全部意识界,然后再依意门显示殊胜的速行意识界,所以说“依于意……”等。如果认为这里只是依六门而把速行终点的心显示为“意识界”,那么由于没有摄死亡、结生、有分,就成了有余的开示,因此应当按前面所说的方式理解其义。或者应当知道,与六门心具有相同特征的其他心,也被显示为“意识界”。
Manodhātuyāpi manoviññāṇadhātuyāpīti manadvayavacanena dvinnaṃ aññamaññavidhurasabhāvatā dassitāti teneva manodhātāvajjanassa manoviññāṇadhātubhāvo nivattitoti daṭṭhabbo. Vutto hi tassa manoviññāṇadhātuvidhuro manodhātusabhāvo ‘‘sabbadhammesu vā pana paṭhamasamannāhāro uppajjatī’’tiādinā. Sā sabbāpīti etaṃ mukhamattanidassanaṃ. Na hi javanapariyosānā eva manoviññāṇadhātu, tadārammaṇādīnipi pana hontiyevāti. Evaṃ pañcaviññāṇadhātumanodhātuvisiṭṭhasabhāvavasena sabbaṃ manoviññāṇadhātuṃ dassetvā puna manodvāravasena sātisayaṃ javanamanoviññāṇadhātuṃ dassento ‘‘manañca paṭiccā’’tiādimāha. Yadi pana channaṃ dvārānaṃ vasena javanāvasānāneva cittāni idha ‘‘manoviññāṇadhātū’’ti dassitānīti ayamattho gayheyya, cutipaṭisandhibhavaṅgānaṃ aggahitattā sāvasesā desanā āpajjati, tasmā yathāvuttena nayena attho veditabbo. Chadvārikacittehi vā samānalakkhaṇāni aññānipi ‘‘manoviññāṇadhātū’’ti dassitānīti veditabbāni.
在“缘”这个词出现的地方,比如“意也领受它们行境的对象”这类说法里,把“意”单独拿出来说是可以的;但在这里“缘眼……”等说法中,是用“ca”这个字把它合在一起,就像让转向也依止于眼等那样,在“缘意”出现的地方,意思是:应当让转向只依止于被称为意门的有分。
Paṭiccāti āgataṭṭhāneti ettha ‘‘mano ca nesaṃ gocaravisayaṃ paccanubhotī’’tiādīsu (ma. ni. 1.455) visuṃ kātuṃ yuttaṃ, idha pana ‘‘cakkhuñca paṭiccā’’tiādīsu ca-saddena sampiṇḍetvā āvajjanassapi cakkhādisannissitatākaraṇaṃ viya manañca paṭiccāti āgataṭṭhāne manodvārasaṅkhātabhavaṅgasannissitameva āvajjanaṃ kātabbanti adhippāyo.
3. 提问者注释
3. Pañhapucchakavaṇṇanā
问分因为前面已经讲过规则,所以这里的意思很清楚。
Pañhapucchakaṃ heṭṭhā vuttanayattā uttānamevāti.