2. 处分别
2. Āyatanavibhaṅgo
1. 经分别释义
1. Suttantabhājanīyavaṇṇanā
154154. 接下来,在《处分别》的解说中,现在先阐明经分别的部分,故有言:“十二处:眼处、色处”等语。其中,先以不依圣典文字之方式——
154. Idāni tadanantare āyatanavibhaṅganiddese suttantabhājanīyaṃ tāva dassento dvādasāyatanāni cakkhāyatanaṃ rūpāyatanantiādimāha. Tattha pāḷimuttakena tāva nayena –
从义、相、数量、次第、略说与广说之诸角度;
同样,应当这样来观察与了知其中的抉择。
Atthalakkhaṇatāvatva, kamasaṅkhepavitthārā; Tathā daṭṭhabbato ceva, viññātabbo vinicchayo.
其中,先特别说明:所谓“眼”,即能看,其含义是它享受色或使色显现。所谓“色”,即能显现色,其含义是当发生颜色变化时,显示进入心中的状态。所谓“耳”,即能听。所谓“声”,即能被发出,其含义是被说出。所谓“鼻”,即能嗅。所谓“香”,即能散发气味,其含义是指示自己的所依处。所谓“舌”,即能唤命;所谓“味”,即众生品尝它,其含义是享受。所谓“身”,是诸可厌有漏法的生起处,“处”即生起之地。所谓“触”,即被触。所谓“意”,即能意会。所谓“法”,即保持自己的特相。
Tattha visesato tāva cakkhatīti cakkhu; rūpaṃ assādeti, vibhāveti cāti attho. Rūpayatīti rūpaṃ; vaṇṇavikāraṃ āpajjamānaṃ hadayaṅgatabhāvaṃ pakāsetīti attho. Suṇātīti sotaṃ. Sappatīti saddo; udāhariyatīti attho. Ghāyatīti ghānaṃ. Gandhayatīti gandho; attano vatthuṃ sūcayatīti attho. Jīvitaṃ avhāyatīti jivhā. Rasanti taṃ sattāti raso; assādentīti attho. Kucchitānaṃ sāsavadhammānaṃ āyoti kāyo. Āyoti uppattideso. Phusīyatīti phoṭṭhabbaṃ. Manatīti mano. Attano lakkhaṇaṃ dhārayantīti dhammā.
然而,从共相的角度而言,应知“处”具有“诸法生起之处”、“令生起之法增长”以及“引导广大轮回”的含义。因为在眼、色等之中,那些各自的心、心所法,通过各自的门与所缘,以领受等功用而生起、努力、精勤,故说“生起”。而这些处又令那些已生起的法增长、扩展,故说“令增长”。而且,只要这无始以来流转的、极其广大的轮回之苦尚未止息,它们就一直引导、令其持续运转,故说“引导”。如此,所有这些法,从“生起之处”、“令生起之法增长”以及“引导广大轮回”的角度,被称为“处”。
Avisesato pana āyatanato, āyānaṃ tananato, āyatassa ca nayanato āyatananti veditabbaṃ. Cakkhurūpādīsu hi taṃtaṃdvārārammaṇā cittacetasikā dhammā sena sena anubhavanādinā kiccena āyatanti uṭṭhahanti ghaṭṭenti vāyamantīti vuttaṃ hoti. Te ca pana āyabhūte dhamme etāni tanonti vitthārentīti vuttaṃ hoti. Idañca anamatagge saṃsāre pavattaṃ atīva āyataṃ saṃsāradukkhaṃ yāva na nivattati tāva nayanteva, pavattayantīti vuttaṃ hoti. Iti sabbepi me dhammā āyatanato āyānaṃ tananato āyatassa ca nayanato ‘āyatanaṃ āyatana’nti vuccanti.
再者,应以住处之义、矿藏之义、集会处之义、出生地之义以及原因之义来理解“处”。正如世间称“自在天处”“婆薮天处”等,是以住处为处;称“金处”“银处”等,是以矿藏为处。而在教法中,如说“鸟类栖息于可意的处所”,则是指集会处为处。又如说“南印度是牛的出生地”,那是以出生地为处。再如说“若具备了念与因缘,就能在相应之处获得作证的能力”,这便是指原因为处。
Apica nivāsaṭṭhānaṭṭhena, ākaraṭṭhena, samosaraṇaṭṭhānaṭṭhena , sañjātidesaṭṭhena, kāraṇaṭṭhena ca āyatanaṃ veditabbaṃ. Tathā hi loke ‘‘issarāyatanaṃ vāsudevāyatana’’ntiādīsu nivāsaṭṭhānaṃ āyatananti vuccati . ‘‘Suvaṇṇāyatanaṃ rajatāyatana’’ntiādīsu ākaro. Sāsane pana ‘‘manorame āyatane sevanti naṃ vihaṅgamā’’tiādīsu (a. ni. 5.38) samosaraṇaṭṭhānaṃ. ‘‘Dakkhiṇāpatho gunnaṃ āyatana’’ntiādīsu sañjātideso. ‘‘Tatra tatreva sakkhibhabbataṃ pāpuṇāti sati satiāyatane’’tiādīsu (a. ni. 5.23) kāraṇaṃ.
在眼与色等之中,那些种种的心与心所法安住于其间,因其运作系属于它们,所以眼等是这些法的住处。那些心、心所法又遍满于眼等之中,因为依止于此、以此为所缘,所以眼等是它们的矿藏。眼等也是它们的集会处,因为在各处依所依、门、所缘而集会。眼等亦是它们的出生地,因为依止于此并以此为所缘,法便在那里生起。眼等还是它们的原因,因为若无眼等,它们便不会存在。如此,依住处之义、矿藏之义、集会处之义、出生地之义、原因之义,以此诸理,这些法被称为“处”。因此,由上述含义可知,眼即是处,名为眼处;……乃至……法即是处,名为法处。在此,首先应如此从“义”来了知抉择。
Cakkhurūpādīsu cāpi te te cittacetasikā dhammā nivasanti tadāyattavuttitāyāti cakkhādayo nesaṃ nivāsanaṭṭhānaṃ. Cakkhādīsu ca te ākiṇṇā taṃ nissitattā tadārammaṇattā cāti cakkhādayo nesaṃ ākaro. Cakkhādayo ca nesaṃ samosaraṇaṭṭhānaṃ, tattha tattha vatthudvārārammaṇavasena samosaraṇato. Cakkhādayo ca nesaṃ sañjātideso; taṃ nissayārammaṇabhāvena tattheva uppattito. Cakkhādayo ca nesaṃ kāraṇaṃ, tesaṃ abhāve abhāvatoti. Iti nivāsaṭṭhānaṭṭhena, ākaraṭṭhena, samosaraṇaṭṭhānaṭṭhena, sañjātidesaṭṭhena, kāraṇaṭṭhenāti imehi kāraṇehi ete dhammā ‘āyatanaṃ āyatana’nti vuccanti. Tasmā yathāvuttenatthena cakkhu ca taṃ āyatanañcāti cakkhāyatanaṃ…pe… dhammā ca te āyatanañcāti dhammāyatananti evaṃ tāvettha ‘atthato’ viññātabbo vinicchayo.
“从相”:在此,也应从诸眼等的相来了知抉择。而它们各自的相,应如前文《色蕴解说》中所说的方法来了解。
‘Lakkhaṇato’ti cakkhādīnaṃ lakkhaṇatopettha viññātabbo vinicchayo. Tāni ca pana nesaṃ lakkhaṇāni heṭṭhā rūpakaṇḍaniddese vuttanayeneva veditabbāni.
“从数量”:即从如此多的状态而言。这是说:眼等同样也是法。既然如此,为何不单说“法处”,而说十二处呢?这是为了确定六识身的生起之门与所缘。在此,由于从门和所缘的角度确定了六识身,这便成为它们的差别,故说为十二处。属于眼识路线的识身,唯以眼处为生起之门,唯以色处为所缘;其余诸处对各自的识身也是如此。对于第六识身,只有属于意处的一部分——有分意——是生起之门,而不共的法处是其所缘。如此,由确定六识身的生起之门与所缘,故说十二处。应当这样从“数量”来了知抉择。
‘Tāvatvato’ti tāvabhāvato. Idaṃ vuttaṃ hoti – cakkhādayopi hi dhammā eva. Evaṃ sati dhammāyatanamicceva avatvā kasmā dvādasāyatanāni vuttānīti ce? Cha viññāṇakāyuppattidvārārammaṇavavatthānato. Idha channaṃ viññāṇakāyānaṃ dvārabhāvena ārammaṇabhāvena ca vavatthānato ayameva tesaṃ bhedo hotīti dvādasa vuttāni. Cakkhuviññāṇavīthipariyāpannassa hi viññāṇakāyassa cakkhāyatanameva uppattidvāraṃ, rūpāyatanameva cārammaṇaṃ . Tathā itarāni itaresaṃ. Chaṭṭhassa pana bhavaṅgamanasaṅkhāto manāyatanekadesova uppattidvāraṃ, asādhāraṇañca dhammāyatanaṃ ārammaṇanti . Iti channaṃ viññāṇakāyānaṃ uppattidvārārammaṇavavatthānato dvādasa vuttānīti. Evamettha ‘tāvatvato’ viññātabbo vinicchayo.
“从次第”:在此,如前面所说,在生起次第等诸种次第中,只有说法次第是合适的。在内六处中,眼处是有见有对的境,较为明显,所以最先说。其次是无见有对的耳处等。或者,因为眼处和耳处是成就见无上与闻无上的原因,有大利益,所以在内六处中先说眼处与耳处。其次再说鼻处等三处。由于前五处各有其行境,所以将意处放在最后说。在外六处中,色处等则依次紧接于眼处等之后,因为它们是眼等处所对应的行境。再者,从确定识生起的原因来看,也应知道这就是它们的次第。正如所说:“缘于眼与色,生起眼识……乃至……缘于意与法,生起意识。”应当这样从“次第”来了知抉择。
‘Kamato’ti idhāpi pubbe vuttesu uppattikkamādīsu desanākkamova yujjati. Ajjhattikesu hi āyatanesu sanidassanasappaṭighavisayattā cakkhāyatanaṃ pākaṭanti paṭhamaṃ desitaṃ. Tato anidassanasappaṭighavisayāni sotāyatanādīni. Atha vā dassanānuttariyasavanānuttariyahetubhāvena bahūpakārattā ajjhattikesu cakkhāyatanasotāyatanāni paṭhamaṃ desitāni. Tato ghānāyatanādīni tīṇi. Pañcannampi gocaravisayattā ante manāyatanaṃ. Cakkhādīnaṃ pana gocarattā tassa tassa anantarāni bāhiresu rūpāyatanādīni. Apica viññāṇuppattikāraṇavavatthānatopi ayameva tesaṃ kamo veditabbo. Vuttañhetaṃ ‘‘cakkhuñca paṭicca rūpe ca uppajjati cakkhuviññāṇaṃ…pe… manañca paṭicca dhamme ca uppajjati manoviññāṇa’’nti (ma. ni. 3.421) evaṃ ‘kamato’pettha viññātabbo vinicchayo.
“略说与广说”:从略说而言,由于意处和一部分法处属于名,其余诸处属于色,所以十二处也只是名色而已。应当这样从“略说与广说”来了知抉择。
‘Saṅkhepavitthārā’ti saṅkhepato hi manāyatanassa ceva dhammāyatanekadesassa ca nāmena, tadavasesānañca āyatanānaṃ rūpena saṅgahitattā dvādasāpi āyatanāni nāmarūpamattameva honti.
若作详细分别:在内处中,眼处就生起种类而言,唯是眼净色;然依所缘、趣向、部类、补特伽罗的差别,则有无量种类。耳处等其余四处也是如此。意处依三地善、不善、异熟、唯作识的差别,有八十一种;然依所依、行道等差别,则有无量种类。色处、香处、味处依生起之源的差别,有四种;声处有两种。然而依同类、异类的差别,一切处皆有无量种类。触处依地界、火界、风界有三种;依生起之源有四种;依同类、异类有多种种类。法处依三地所摄之法而为所缘,故有多种种类。应当如此了知简要与详细的抉择。
Vitthārato pana ajjhattikesu tāva cakkhāyatanaṃ jātivasena cakkhupasādamattameva, paccayagatinikāyapuggalabhedato pana anantappabhedaṃ. Tathā sotāyatanādīni cattāri. Manāyatanaṃ tebhūmakakusalākusalavipākakiriyaviññāṇabhedena ekāsītippabhedaṃ, vatthupaṭipadādibhedato pana anantappabhedaṃ. Rūpagandharasāyatanāni samuṭṭhānabhedato catuppabhedāni, saddāyatanaṃ dvippabhedaṃ. Sabhāgavisabhāgabhedato pana sabbānipi anantappabhedāni. Phoṭṭhabbāyatanaṃ pathavīdhātutejodhātuvāyodhātuvasena tippabhedaṃ, samuṭṭhānato catuppabhedaṃ, sabhāgavisabhāgato anekappabhedaṃ. Dhammāyatanaṃ tebhūmakadhammārammaṇavasena anekappabhedanti. Evaṃ saṅkhepavitthārā viññātabbo vinicchayo.
所谓“应见”,在这里,一切处皆应见为无来、无去。因为这些处既非在生起之前从何处而来,亦非在灭去之后前往何处;而是在生起之前未得自性,于灭去之后自性破灭,唯在过去与未来之间依缘而转起,故为无自在者。因此应见为无来、无去。同样地,应见为无功用、无加行。因为眼、色等并不会生起这样的心念:“啊,愿由我们的和合而生起所谓的识”,它们也不会为了生起识而造作功用、生起加行,以作为门、作为所依或作为所缘;而法性即是如此:当眼、色等和合时,眼识等便生起。因此应见为无功用、无加行。又,内处应见如空村,因其中无恒常、乐、我、净之故;外处应见如劫掠村庄的盗贼,因它们损害内处之故。于此有言:“诸比丘,眼为可意、不可意之色所害……”等等广说。又,内六处应见如六种动物,外处应见如它们的行境。应当如此了知此处关于“应见”的抉择。
‘Daṭṭhabbato’ti ettha pana sabbānevetāni āyatanāni anāgamanato aniggamanato ca daṭṭhabbāni. Na hi tāni pubbe udayā kutoci āgacchanti, nāpi uddhaṃ vayā kuhiñci gacchanti; atha kho pubbe udayā appaṭiladdhasabhāvāni, uddhaṃ vayā paribhinnasabhāvāni, pubbantāparantavemajjhe paccayāyattavuttitāya avasāni pavattanti. Tasmā anāgamanato aniggamanato ca daṭṭhabbāni. Tathā nirīhato abyāpārato ca. Na hi cakkhurūpādīnaṃ evaṃ hoti – ‘aho vata amhākaṃ sāmaggiyā viññāṇaṃ nāma uppajjeyyā’ti, na ca tāni viññāṇuppādanatthaṃ dvārabhāvena vatthubhāvena ārammaṇabhāvena vā īhanti, na byāpāramāpajjanti; atha kho dhammatāvesā yaṃ cakkhurūpādīnaṃ sāmaggiyaṃ cakkhuviññāṇādīni sambhavanti. Tasmā nirīhato abyāpārato ca daṭṭhabbāni. Apica ajjhattikāni suññagāmo viya daṭṭhabbāni dhuvasubhasukhattabhāvavirahitattā, bāhirāni gāmaghātakacorā viya ajjhattikānaṃ abhighātakattā. Vuttañhetaṃ – ‘‘cakkhu, bhikkhave, haññati manāpāmanāpehi rūpehīti vitthāro. Apica ajjhattikāni cha pāṇakā viya daṭṭhabbāni, bāhirāni tesaṃ gocarā viyāti. Evampettha ‘daṭṭhabbato’ viññātabbo vinicchayoti.
现在,为了显示它们应当被观察的行相,于是开始说明“眼是无常”等内容。其中,眼首先应了知为无常,以有而后无之义故。也可由另外四种理由了知为无常:因有生灭性故,因变异故,因暂时故,因排斥常故。
Idāni tesaṃ vipassitabbākāraṃ dassetuṃ cakkhuṃ aniccantiādi āraddhaṃ. Tattha cakkhu tāva hutvā abhāvaṭṭhena aniccanti veditabbaṃ. Aparehipi catūhi kāraṇehi aniccaṃ – uppādavayavantato, vipariṇāmato, tāvakālikato, niccapaṭikkhepatoti.
此眼以逼迫为义,故为苦。又或者说,此眼生起后,达到住位,于住位被老所损恼,达老后必定坏灭;因此由四种理由为苦:恒常受逼迫故、是苦法故、是苦处故、排斥乐故。
Tadeva paṭipīḷanaṭṭhena dukkhaṃ. Yasmā vā etaṃ uppannaṃ ṭhitiṃ pāpuṇāti, ṭhitiyaṃ jarāya kilamati, jaraṃ patvā avassaṃ bhijjati; tasmā abhiṇhasampaṭipīḷanato, dukkhamato, dukkhavatthuto, sukhapaṭikkhepatoti imehi catūhi kāraṇehi dukkhaṃ.
以不自在为义,故为无我。又或者说,对于此眼——“生起后,不要达到住位;达住位者,不要老;达老者,不要坏灭”,在这三处,没有任何人能作主,以那种不能自主的方式,它便是空;因此由四种理由为无我:是空故、无主人故、不随心所欲故、排斥我故。
Avasavattanaṭṭhena pana anattā. Yasmā vā etaṃ uppannaṃ ṭhitiṃ mā pāpuṇātu, ṭhānappattaṃ mā jiratu, jarappataṃ mā bhijjatūti imesu tīsu ṭhānesu kassaci vasavattibhāvo natthi, suññaṃ tena vasavattanākārena; tasmā suññato, assāmikato, akāmakāriyato, attapaṭikkhepatoti imehi catūhi kāraṇehi anattā.
以趣向灭尽故,以前后相续而流转于诸有故,以舍弃其本性故,是为变易法。这即是无常的同义语。于“色无常”等中,理趣也是如此。还有,在这里,除眼之外的三地诸法是无常,而不是眼;眼则既是眼,又是无常。同样地,其余诸法是苦,而不是眼;眼则既是眼,又是苦。其余诸法是无我,而不是眼;眼则既是眼,又是无我。于色等中,理趣也是如此。
Vibhavagatikato , pubbāparavasena bhavasaṅkantigamanato, pakatibhāvavijahanato ca vipariṇāmadhammaṃ. Idaṃ aniccavevacanameva. Rūpā aniccātiādīsupi eseva nayo. Apicettha ṭhapetvā cakkhuṃ tebhūmakadhammā aniccā, no cakkhu. Cakkhu pana cakkhu ceva aniccañca. Tathā sesadhammā dukkhā, no cakkhu. Cakkhu pana cakkhu ceva dukkhañca. Sesadhammā anattā, no cakkhu. Cakkhu pana cakkhu ceva anattā cāti. Rūpādīsupi eseva nayo.
在此经分别中,如来显示了什么?显示了十二处的无我相。正自觉者在显示无我相时,或以无常显示,或以苦显示,或以无常与苦两者显示。其中,在“若有人说眼是我,这并不成立。因为眼的生起与灭去可被了知。凡是生起与灭去可被了知者,他便会这样认为:‘我的我生起又灭去’。因此,若有人说眼是我,这并不成立。如此,眼是无我”(中部·3·422)这一经中,以无常显示了无我相。在“诸比丘,色是无我。诸比丘,若此色是我,则此色不应导致病苦,于色可得:‘愿我色如是,愿我色勿如是’。诸比丘,正因为色是无我,所以色导致病苦,于色不可得:‘愿我色如是,愿我色勿如是’”(相应部·3·59;大品·20)这一经中,以苦显示了无我相。在“诸比丘,色是无常,凡无常者是苦,凡苦者是无我,凡无我者,此非我所,此非我,此非我的我”(相应部·3·15)等经中,以无常与苦两者显示了无我相。何以故?因为无常与苦是明显的。
Imasmiṃ pana suttantabhājanīye tathāgatena kiṃ dassitanti? Dvādasannaṃ āyatanānaṃ anattalakkhaṇaṃ. Sammāsambuddho hi anattalakkhaṇaṃ dassento aniccena vā dasseti, dukkhena vā, aniccadukkhehi vā. Tattha ‘‘cakkhu, attāti yo vadeyya, taṃ na upapajjati. Cakkhussa uppādopi vayopi paññāyati. Yassa kho pana uppādopi vayopi paññāyati ‘attā me uppajjati ca veti cā’ti iccassa evamāgataṃ hoti. Tasmā taṃ na upapajjati – cakkhu attāti yo vadeyya iti cakkhu anattā’’ti (ma. ni. 3.422). Imasmiṃ sutte aniccena anattalakkhaṇaṃ dassesi. ‘‘Rūpaṃ, bhikkhave, anattā. Rūpañca hidaṃ, bhikkhave, attā abhavissa, na yidaṃ rūpaṃ ābādhāya saṃvatteyya; labbhetha ca rūpe – evaṃ me rūpaṃ hotu, evaṃ me rūpaṃ mā ahosīti. Yasmā ca kho, bhikkhave, rūpaṃ anattā tasmā rūpaṃ ābādhāya saṃvattati; na ca labbhati rūpe – evaṃ me rūpaṃ hotu, evaṃ me rūpaṃ mā ahosī’’ti (saṃ. ni. 3.59; mahāva. 20) imasmiṃ sutte dukkhena anattalakkhaṇaṃ dassesi. ‘‘Rūpaṃ, bhikkhave, aniccaṃ, yadaniccaṃ taṃ dukkhaṃ, yaṃ dukkhaṃ tadanattā, yadanattā taṃ netaṃ mama, nesohamasmi, na meso attā’’tiādīsu (saṃ. ni. 3.15) aniccadukkhehi anattalakkhaṇaṃ dassesi. Kasmā? Aniccadukkhānaṃ pākaṭattā.
当钵或盘等从手中脱落摔碎时,人们会说‘啊,无常!’。如此,无常是明显的。当身上生起痈疮等,或被树桩、荆棘等刺伤时,人们会说‘啊,苦!’。如此,苦也是明显的。无我相则不明显,幽暗、不清晰、难通达、难阐明、难教示。无常相与苦相,无论如来出世与否,都能被认知;而无我相则唯有佛陀出世时才能被认知,若非佛陀出世则不能被认知。因为即使是有大神力、大威德的苦行者与游行者,乃至如萨罗邦伽大师等,也能说‘无常、苦’,却不能说‘无我’。如果他们能在与会大众中宣说无我,那么与会大众便能证悟道果。开示无我相并非其他任何人的领域,唯是一切知佛陀的领域。如此,这无我相是不明显的。因此,导师在开示无我相时,或以无常来开示,或以苦来开示,或以无常与苦两者来开示。此处应知,他正是以无常与苦两者来开示它的。
Hatthato hi taṭṭake vā sarake vā kismiñcideva vā patitvā bhinne ‘aho anicca’nti vadanti. Evaṃ aniccaṃ pākaṭaṃ nāma. Attabhāvasmiṃ pana gaṇḍapiḷakādīsu vā uṭṭhitāsu khāṇukaṇṭakādīhi vā viddhāsu ‘aho dukkha’nti vadanti. Evaṃ dukkhaṃ pākaṭaṃ nāma. Anattalakkhaṇaṃ apākaṭaṃ andhakāraṃ avibhūtaṃ duppaṭivijjhaṃ duddīpanaṃ duppaññāpanaṃ . Aniccadukkhalakkhaṇāni uppādā vā tathāgatānaṃ anuppādā vā paññāyanti. Anattalakkhaṇaṃ vinā buddhuppādā na paññāyati, buddhuppādeyeva paññāyati. Mahiddhikā hi mahānubhāvā tāpasaparibbājakā sarabhaṅgasatthārādayopi ‘aniccaṃ dukkha’nti vattuṃ sakkonti, ‘anattā’ti vattuṃ na sakkonti. Sace hi te sampattaparisāya anattāti vattuṃ sakkuṇeyyuṃ, sampattaparisāya maggaphalapaṭivedho bhaveyya. Anattalakkhaṇapaññāpanañhi aññassa kassaci avisayo, sabbaññubuddhānameva visayo. Evametaṃ anattalakkhaṇaṃ apākaṭaṃ. Tasmā satthā anattalakkhaṇaṃ dassento aniccena vā dassesi, dukkhena vā, aniccadukkhehi vā. Idha pana taṃ aniccadukkhehi dassesīti veditabbaṃ.
然而,这些相由于对什么不作意而不能通达,被什么所遮蔽而不显现呢?无常相,由于对生灭不作意而不能通达,被相续所遮蔽,故不显现。苦相,由于对持续逼迫不作意而不能通达,被威仪所遮蔽,故不显现。无我相,由于对种种界的分别不作意而不能通达,被密集所遮蔽,故不显现。然而,当把握了生灭,破坏了相续时,无常相便如实地显现。当对持续逼迫作意,揭开了威仪时,苦相便如实地显现。当将种种界分别开来,破除了密集时,无我相便如实地显现。
Imāni pana lakkhaṇāni kissa amanasikārā appaṭivedhā, kena paṭicchannattā, na upaṭṭhahanti? Aniccalakkhaṇaṃ tāva udayabbayānaṃ amanasikārā appaṭivedhā, santatiyā paṭicchannattā, na upaṭṭhāti. Dukkhalakkhaṇaṃ abhiṇhasampaṭipīḷanassa amanasikārā appaṭivedhā, iriyāpathehi paṭicchannattā, na upaṭṭhāti. Anattalakkhaṇaṃ nānādhātuvinibbhogassa amanasikārā appaṭivedhā, ghanena paṭicchannattā, na upaṭṭhāti. Udayabbayaṃ pana pariggahetvā santatiyā vikopitāya aniccalakkhaṇaṃ yāthāvasarasato upaṭṭhāti. Abhiṇhasampaṭipīḷanaṃ manasikatvā iriyāpathe ugghāṭite dukkhalakkhaṇaṃ yāthāvasarasato upaṭṭhāti. Nānādhātuyo vinibbhujitvā ghanavinibbhoge kate anattalakkhaṇaṃ yāthāvasarasato upaṭṭhāti.
在此,应当了知这样的区分:无常即是无常相,苦即是苦相,无我即是无我相。其中,无常是指五蕴。何以故?因为具有生灭变易之故,或因有而后无之故;生灭变易是无常相,或有而后无这种相状的变化,就是无常相。然而,依‘凡是无常的,即是苦’之说,此同一五蕴即是苦。何以故?因为持续受逼迫之故;持续受逼迫的相状即是苦相。又依‘凡是苦的,即是无我’之说,此同一五蕴即是无我。何以故?因为不得自主之故;不得自主的相状即是无我相。如是,无常、苦、无我是一义;无常相、苦相、无我相是另一义。因为五蕴、十二处、十八界这一切,都名为无常、苦、无我,而上面所述种种相状的变化,则称为无常相、苦相、无我相。
Ettha ca aniccaṃ aniccalakkhaṇaṃ, dukkhaṃ dukkhalakkhaṇaṃ, anattā anattalakkhaṇanti ayaṃ vibhāgo veditabbo. Tattha aniccanti khandhapañcakaṃ. Kasmā? Uppādavayaññathattabhāvā, hutvā abhāvato vā; uppādavayaññathattaṃ aniccalakkhaṇaṃ, hutvā abhāvasaṅkhāto ākāravikāro vā. ‘‘Yadaniccaṃ taṃ dukkha’’nti vacanato pana tadeva khandhapañcakaṃ dukkhaṃ. Kasmā? Abhiṇhasampaṭipīḷanato; abhiṇhasampaṭipīḷanākāro dukkhalakkhaṇaṃ. ‘‘Yaṃ dukkhaṃ taṃ anattā’’ti pana vacanato tadeva khandhapañcakaṃ anattā. Kasmā? Avasavattanato; avasavattanākāro anattalakkhaṇaṃ. Iti aññadeva aniccaṃ dukkhaṃ anattā, aññāni aniccadukkhānattalakkhaṇāni. Pañcakkhandhā, dvādasāyatanāni, aṭṭhārasa dhātuyoti idañhi sabbampi aniccaṃ dukkhaṃ anattā nāma. Vuttappakārākāravikārā aniccadukkhānattalakkhaṇānīti.
简而言之,在此,十处属于欲界,两处属于三地。应当了知,这一切都是思惟修习所行之处。
Saṅkhepato panettha dasāyatanāni kāmāvacarāni, dve tebhūmakāni. Sabbesupi sammasanacāro kathitoti veditabbo.
2. 阿毗达摩分别释义
2. Abhidhammabhājanīyavaṇṇanā
155在阿毗达摩分别中,不同于前面为利益观照者而以‘眼处、色处’等成对方式宣说,此处为了显示内外一切方面的自性,依‘眼处、耳处’等区分内外的理趣而说。
155. Abhidhammabhājanīye yathā heṭṭhā vipassakānaṃ upakāratthāya ‘‘cakkhāyatanaṃ rūpāyatana’’nti yugalato āyatanāni vuttāni, tathā avatvā ajjhattikabāhirānaṃ sabbākārato sabhāvadassanatthaṃ ‘‘cakkhāyatanaṃ sotāyatana’’nti evaṃ ajjhattikabāhiravavatthānanayena vuttāni.
156在它们的解说部分中,‘其中,何等为眼处’等,应如前文所述之方法了知。
156. Tesaṃ niddesavāre tattha katamaṃ cakkhāyatanantiādīni heṭṭhā vuttanayeneva veditabbāni.
167然而,在法处的解说中,所谓‘其中,何等为无为界?贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽’,这里的意思是:无为界就是具有无为自性的涅槃。又因为依止此涅槃,贪等得以灭尽,所以说为贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽。这是诸师共同的论义。
167. Yaṃ panetaṃ dhammāyatananiddese ‘‘tattha katamā asaṅkhatā dhātu? Rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayo’’ti vuttaṃ, tatrāyamattho – asaṅkhatā dhātūti asaṅkhatasabhāvaṃ nibbānaṃ. Yasmā panetaṃ āgamma rāgādayo khīyanti, tasmā rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayoti vuttaṃ. Ayamettha ācariyānaṃ samānatthakathā.
然而,诡辩论者却主张:“并没有一个单独的、名为涅槃的事物,烦恼的灭尽本身就是涅槃。”若被要求:“请出示经文。”他便举出《阎浮车经》:“舍利弗贤友,人们常说‘涅槃、涅槃’;贤友,究竟什么是涅槃呢?贤友,贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽——这就称为涅槃。”并声称:“依此经应知,并无单独的涅槃,烦恼的灭尽即是涅槃。”此时应对他说:“那么,此经的意义是否如其文字呢?”他肯定会说:“是的,意义不能脱离经文。”接着便应对他说:“你暂且引了此经;请再引紧接着的下一部经来。”那紧接着的下一部经便是:“舍利弗贤友,人们常说‘阿罗汉果、阿罗汉果’;贤友,究竟什么是阿罗汉果呢?贤友,贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽——这就称为阿罗汉果。”(相应部 4.315)这正是紧接着所引之经。
Vitaṇḍavādī panāha – ‘pāṭiyekkaṃ nibbānaṃ nāma natthi, kilesakkhayova nibbāna’nti. ‘Suttaṃ āharā’ti ca vutte ‘‘nibbānaṃ nibbānanti kho, āvuso sāriputta, vuccati; katamaṃ nu kho, āvuso, nibbānanti? Yo kho, āvuso, rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayo – idaṃ vuccati nibbāna’’nti etaṃ jambukhādakasuttaṃ āharitvā ‘iminā suttena veditabbaṃ pāṭiyekkaṃ nibbānaṃ nāma natthi, kilesakkhayova nibbāna’nti āha. So vattabbo – ‘kiṃ pana yathā cetaṃ suttaṃ tathā attho’ti? Addhā vakkhati – ‘āma , natthi suttato muñcitvā attho’ti. Tato vattabbo – ‘idaṃ tāva te suttaṃ ābhataṃ; anantarasuttaṃ āharā’ti. Anantarasuttaṃ nāma – ‘‘arahattaṃ arahattanti, āvuso sāriputta, vuccati; katamaṃ nu kho, āvuso, arahattanti? Yo kho, āvuso, rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayo – idaṃ vuccati arahatta’’nti (saṃ. ni. 4.315) idaṃ tassevānantaraṃ ābhatasuttaṃ.
当这部经被呈给他时,他们说道:“所谓的涅槃,是摄属于法处的法;而阿罗汉果则是四蕴。证得涅槃而住的法将(舍利弗尊者),无论被问及涅槃还是阿罗汉果,都只说烦恼的灭尽。那么,涅槃与阿罗汉果究竟是同一回事,还是不同的呢?”(他答道:)“管它是同一还是不同,你在此处如此繁琐地剖析,又有什么意义呢?”(他们追问:)“你连它们是同是异都不知道吗?难道不是了知才算好吗?”就这样被反复追问,他再也无法欺瞒,便说道:“阿罗汉果之所以被称为贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽,是因为它就在贪等烦恼灭尽之时生起。”于是他们对他说:“你造下了一个严重的错误知见。即便你花钱请别人来教你,他也会让你说出同样的话。正如你自己对此作了分别解说,你也应当这样去理解:正是因为依于涅槃,贪等烦恼才得以灭尽,所以说涅槃是贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽。这三者实际上都是涅槃的同义词。”
Imasmiṃ pana naṃ ābhate āhaṃsu – ‘nibbānaṃ nāma dhammāyatanapariyāpanno dhammo, arahattaṃ cattāro khandhā. Nibbānaṃ sacchikatvā viharanto dhammasenāpati nibbānaṃ pucchitopi arahattaṃ pucchitopi kilesakkhayameva āha. Kiṃ pana nibbānañca arahattañca ekaṃ udāhu nāna’nti? ‘Ekaṃ vā hotu nānaṃ vā. Ko ettha tayā atibahuṃ cuṇṇīkaraṇaṃ karontena attho’? ‘Na tvaṃ ekaṃ nānaṃ jānāsīti. Nanu ñāte sādhu hotī’ti evaṃ punappunaṃ pucchito vañcetuṃ asakkonto āha – ‘rāgādīnaṃ khīṇante uppannattā arahattaṃ rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayo’ti vuccatīti. Tato naṃ āhaṃsu – ‘mahākammaṃ te kataṃ. Lañjaṃ datvāpi taṃ vadāpento etadeva vadāpeyya. Yatheva ca te etaṃ vibhajitvā kathitaṃ, evaṃ idampi sallakkhehi – nibbānañhi āgamma rāgādayo khīṇāti nibbānaṃ rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayoti vuttaṃ. Tīṇipi hi etāni nibbānasseva adhivacanānī’ti.
如果这样说了之后,他能够信解,那自然很好;如果不能,便应以“有多个涅槃”的过失来纠正他。如何纠正呢?首先应当这样问他:“所谓贪的灭尽,是仅仅指贪的灭尽,还是也包含了嗔与痴的灭尽?所谓嗔的灭尽,是仅仅指嗔的灭尽,还是也包含了贪与痴的灭尽?所谓痴的灭尽,是仅仅指痴的灭尽,还是也包含了贪与嗔的灭尽?”他必定会回答:“所谓贪的灭尽,仅仅是贪的灭尽;所谓嗔的灭尽,仅仅是嗔的灭尽;所谓痴的灭尽,仅仅是痴的灭尽。”
Sace evaṃ vutte saññattiṃ gacchati iccetaṃ kusalaṃ; no ce, bahunibbānatāya kāretabbo. Kathaṃ? Evaṃ tāva pucchitabbo – ‘rāgakkhayo nāma rāgasseva khayo udāhu dosamohānampi? Dosakkhayo nāma dosasseva khayo udāhu rāgamohānampi? Mohakkhayo nāma mohasseva khayo udāhu rāgadosānampī’ti? Addhā vakkhati – ‘rāgakkhayo nāma rāgasseva khayo, dosakkhayo nāma dosasseva khayo, mohakkhayo nāma mohasseva khayo’ti.
接着应对他说:“按照你的说法,贪的灭尽是一种涅槃,嗔的灭尽是一种涅槃,痴的灭尽是一种涅槃;那么,当三种不善根灭尽时,便有三种涅槃;当四种取灭尽时,便有四种涅槃;当五种盖灭尽时,便有五种涅槃;当六种渴爱身灭尽时,便有六种涅槃;当七种随眠灭尽时,便有七种涅槃;当八种邪性灭尽时,便有八种涅槃;当九种以渴爱为根本的法灭尽时,便有九种涅槃;当十种结灭尽时,便有十种涅槃;当一千五百种烦恼灭尽时,便各各有其各自的涅槃,如此,涅槃便多得不可胜数了。然而,你的这种涅槃并无定数。你不应如此执取,而应如此理解:正是依于涅槃,贪等才得以灭尽,故唯一的涅槃被称为贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽。这三者实质上都是涅槃的同义词。你应当这样执取。”
Tato vattabbo – ‘tava vāde rāgakkhayo ekaṃ nibbānaṃ hoti, dosakkhayo ekaṃ, mohakkhayo ekaṃ; tiṇṇaṃ akusalamūlānaṃ khaye tīṇi nibbānāni honti, catunnaṃ upādānānaṃ khaye cattāri, pañcannaṃ nīvaraṇānaṃ khaye pañca, channaṃ taṇhākāyānaṃ khaye cha, sattannaṃ anusayānaṃ khaye satta, aṭṭhannaṃ micchattānaṃ khaye aṭṭha, navannaṃ taṇhāmūlakadhammānaṃ khaye nava, dasannaṃ saṃyojanānaṃ khaye dasa, diyaḍḍhakilesasahassassa khaye pāṭiyekkaṃ pāṭiyekkaṃ nibbānanti bahūni nibbānāni honti. Natthi pana te nibbānānaṃ pamāṇanti. Evaṃ pana aggahetvā nibbānaṃ āgamma rāgādayo khīṇāti ekameva nibbānaṃ rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayoti vuccati. Tīṇipi hetāni nibbānasseva adhivacanānīti gaṇha’.
如果这样说了之后,他仍然不能理解,则应以粗显的过失来纠正他。如何纠正呢?(对他这样说:)“那些盲目的愚人,乃至熊、豹、鹿、猴之类,被烦恼缠缚时也会去接触对象,而接触结束之时,烦恼便暂时平息。按照你的说法,熊、豹、鹿、猴等就都成了证得涅槃者了。你的涅槃竟是如此粗劣、笨重,连充当耳饰都不配。你不应如此执取,而应如此理解:正是依于涅槃,贪等才得以灭尽,故唯一的涅槃被称为贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽。这三者实质上都是涅槃的同义词。你应当这样执取。”
Sace pana evaṃ vuttepi na sallakkheti, oḷārikatāya kāretabbo. Kathaṃ? ‘Andhabālā hi acchadīpimigamakkaṭādayopi kilesapariyuṭṭhitā vatthuṃ paṭisevanti. Atha nesaṃ paṭisevanapariyante kileso vūpasammati. Tava vāde acchadīpimigamakkaṭādayo nibbānappattā nāma honti. Oḷārikaṃ vata te nibbānaṃ thūlaṃ, kaṇṇehi piḷandhituṃ na sakkāti. Evaṃ pana aggahetvā nibbānaṃ āgamma rāgādayo khīṇāti ekameva nibbānaṃ rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayoti vuccati. Tīṇipi hetāni nibbānasseva adhivacanānīti gaṇha’.
如果这样说了之后,他仍然不能理解,则应以种姓者来纠正他。如何纠正呢?首先应当这样问他:“你承认有‘种姓者’这回事吗?”“是的,我承认。”“在种姓心的那一刹那,烦恼是已灭尽、正在灭尽,还是将要灭尽呢?”“不是已灭尽,也不是正在灭尽;但将要灭尽。”“种姓者以什么为所缘呢?”“以涅槃为所缘。”(于是对他说:)“在你的种姓心那一刹那,烦恼既未灭尽,也非正在灭尽,仅是将要灭尽。而你却在烦恼尚未灭尽时,便将烦恼的灭尽安立为涅槃;在随眠尚未断除时,便将随眠的断除安立为涅槃。这于理不通。你不应如此执取,而应如此理解:正是依于涅槃,贪等才得以灭尽,故唯一的涅槃被称为贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽。这三者实质上都是涅槃的同义词。你应当这样执取。”
Sace pana evaṃ vuttepi na sallakkheti, gotrabhunāpi kāretabbo. Kathaṃ? Evaṃ tāva pucchitabbo – ‘tvaṃ gotrabhu nāma atthīti vadesī’ti? ‘Āma vadāmī’ti. ‘Gotrabhukkhaṇe kilesā khīṇā, khīyanti, khīyissantī’ti? Na khīṇā, na khīyanti; apica kho khīyissantīti. ‘Gotrabhu pana kiṃ ārammaṇaṃ karotī’ti? ‘Nibbānaṃ’. ‘Tava gotrabhukkhaṇe kilesā na khīṇā, na khīyanti; atha kho khīyissanti. Tvaṃ akhīṇesuyeva kilesesu kilesakkhayaṃ nibbānaṃ paññapesi, appahīnesu anusayesu anusayappahānaṃ nibbānaṃ paññapesi. Taṃ te na sameti. Evaṃ pana aggahetvā nibbānaṃ āgamma rāgādayo khīṇāti ekameva nibbānaṃ rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayoti vuccati. Tīṇipi hetāni nibbānasseva adhivacanānīti gaṇha’.
如果这样说明之后,他依然不能理解,便应以“道”来纠正他。如何纠正呢?先这样问他:“你承认有所谓‘道’吗?”“是的,我承认。”“在道心生起的刹那,烦恼是已灭尽、正在灭尽,还是将要灭尽呢?”他若如实了知,便会回答:“说‘已灭尽’或‘将要灭尽’都不恰当,说‘正在灭尽’才恰当。”于是对他说:“既然如此,道所灭的烦恼之灭尽,哪个是涅槃?被道所灭的烦恼是哪些?道以哪一个烦恼灭尽的涅槃为所缘,而灭除哪些烦恼?因此,你不要这样执取。因为依于涅槃,贪等才得以灭尽,所以唯一的涅槃被称为贪的灭尽、嗔的灭尽、痴的灭尽。这三者其实都是涅槃的同义词。”
Sace pana evaṃ vuttepi na sallakkheti, maggena kāretabbo. Kathaṃ? Evaṃ tāva pucchitabbo – ‘tvaṃ maggaṃ nāma vadesī’ti? ‘Āma vademī’ti. ‘Maggakkhaṇe kilesā khīṇā, khīyanti, khiyissantī’ti? Jānamāno vakkhati – ‘khīṇāti vā khīyissantīti vā vattuṃ na vaṭṭati, khīyantīti vattuṃ vaṭṭatī’ti. ‘Yadi evaṃ, maggassa kilesakkhayaṃ nibbānaṃ katamaṃ? Maggena khīyanakakilesā katame? Maggo katamaṃ kilesakkhayaṃ nibbānaṃ ārammaṇaṃ katvā katame kilese khepeti? Tasmā mā evaṃ gaṇha. Nibbānaṃ pana āgamma rāgādayo khīṇāti ekameva nibbānaṃ rāgakkhayo dosakkhayo mohakkhayoti vuccati. Tīṇipi hetāni nibbānasseva adhivacanānī’ti.
这样说后,他便问道:“你总是说‘依于、依于’,是吗?”“是的,我说。”“你所说的‘依于’这个词,是从何处得来的?”“是从经中得来的。”“把经文取来。”于是诵出:“如此,无明与渴爱依于彼,于彼灭尽,于彼坏灭,便无任何存在。”这样说后,外道便默然了。
Evaṃ vutte evamāha – ‘tvaṃ āgamma āgammāti vadesī’ti? ‘Āma vademī’ti. ‘Āgamma nāmāti idaṃ te kuto laddha’nti? ‘Suttato laddha’nti . ‘Āhara sutta’nti. ‘‘Evaṃ avijjā ca taṇhā ca taṃ āgamma, tamhi khīṇā, tamhi bhaggā, na ca kiñci kadācī’’ti. Evaṃ vutte paravādī tuṇhībhāvaṃ āpannoti.
在此,应当了知:十处属于欲界,其余二处则通于四地,是世间与出世间的混合。
Idhāpi dasāyatanāni kāmāvacarāni, dve pana catubhūmakāni lokiyalokuttaramissakānīti veditabbāni.
三、问难释
3. Pañhāpucchakavaṇṇanā
168于此问难中,凡有所问、能得与不能得,悉皆问已,唯依能得而作答;不唯此处,于一切问难中,此理皆同。然此处当知:十处因色法故,为无记。二处当知如同蕴分别中之四蕴,有善等性。盖四蕴实为有缘、有为,而法处则说为“或无缘,或无为”。于“所缘三法”中,称微细色之法处因非所缘故,入不可说分;且因非所缘故,不取小等性,成为不可说法所缘——此即此处之差别。其余则完全相同。此处,正如四蕴,二处以五十五欲界法为所缘,对正染着者、正瞋恚者、正愚痴者、正防护者、正正思惟者、正观察者,为小所缘。此一切皆与蕴分别中所说相同。
168. Idhāpi pañhāpucchake yaṃ labbhati yañca na labbhati, taṃ sabbaṃ pucchitvā labbhamānavaseneva vissajjanaṃ vuttaṃ; na kevalañca idha, sabbesupi pañhāpucchakesu eseva nayo. Idha pana dasannaṃ āyatanānaṃ rūpabhāvena abyākatatā veditabbā. Dvinnaṃ āyatanānaṃ khandhavibhaṅge catunnaṃ khandhānaṃ viya kusalādibhāvo veditabbo. Kevalañhi cattāro khandhā sappaccayāva saṅkhatāva dhammāyatanaṃ pana ‘‘siyā appaccayaṃ, siyā asaṅkhata’’nti āgataṃ. Ārammaṇattikesu ca anārammaṇaṃ sukhumarūpasaṅkhātaṃ dhammāyatanaṃ na-vattabbakoṭṭhāsaṃ bhajati. Tañca kho anārammaṇattā na parittādibhāvena navattabbadhammārammaṇattāti ayamettha viseso. Sesaṃ tādisameva. Idhāpi hi cattāro khandhā viya dvāyatanā pañcapaṇṇāsa kāmāvacaradhamme ārabbha rajjantassa dussantassa muyhantassa saṃvarantassa sammasantassa paccavekkhantassa ca parittārammaṇāti sabbaṃ khandhesu vuttasadisamevāti.