欲界善句分别注释巴利
Kāmāvacarakusalapadabhājanīyavaṇṇanā
1 “或者,另外还有一些……无色的法”这一句,并不像“有触”等那样,把“它们也存在”单独拿出来,用“存在”这个词去建立连接来说;而是把已经列举后剩下的部分也收进来,为了把它们归入“这些法是善的”而这样说,因此是被含摄在归摄里的。这样处理之后,在详释里也就没有对这个部分另作分别解说。又因为不是以自性显示出来,所以虽然说了“存在”,却没有再用第二个“存在”一词去连接并作详释;而是以简略方式列举之后,同样以简略方式详释了“或者,另外还有一些法”。对于这个法的列举,作归摄是合理的。而在法的详释中,这个内容是在详释的末尾所说的。巴利
1. ‘‘Ye vā pana…pe… arūpino dhammā’’ti idaṃ ‘‘phasso hotī’’ti evamādikaṃ viya na visuṃ ‘‘tepi hontī’’ti hoti-saddena sambandhaṃ katvā vuttaṃ, uddiṭṭhāvasese ca pana gahetvā ‘‘ime dhammā kusalā’’ti appetuṃ vuttanti appanāya avarodhitaṃ. Evañca katvā niddesepi etassa padabhājanīyaṃ na vuttanti. Sarūpena pana adassitattā ‘‘atthī’’ti vatvā dutiyena hoti-saddena sambandho niddeso ca na kato, saṅkhepena pana uddisitvā saṅkhepeneva ye vā pana dhammā niddiṭṭhāti etassa dhammassa uddese avarodho yutto. Dhammaniddese ca niddesāvasāne vuttassāti.
仅仅通过提问分类的语句,就已经让人知道这里是在提问了;为了进一步说明提问的具体类型,所以又说“这是想说之问”。这里显示的是《大义释》中提到的五种问。“相”,就是想要了解的任何一种状态。“未知”,是说以任何智慧都还不曾知道。“未见”,是说以作为看的智慧,就像没有亲眼见到一样没有见到。“未量”,是说以作为衡量的慧还没有衡量过,不能说“只有这么多”。“未决”,是说以作为决断的慧,还没有完成智慧判断的作用。“未显”,是说对智慧来说还不明显。“未明”,是说还没有被智慧弄清楚。“未见照明”,是说借它让未见者被照亮,所以叫未见照明。“同意之问”,就是征求同意的问。比如“诸比丘,你们怎么想?”这类问,就是在问“你们的同意是什么”。“想说”,就是出于想说的意愿。巴利
Pucchāparicchedavacaneneva pucchābhāve viññāte pucchāvisesañāpanatthaṃ āha ‘‘ayaṃ kathetukamyatāpucchā’’ti. Pañcavidhā hīti mahāniddese (mahāni. 150; cūḷani. puṇṇakamāṇavapucchāniddesa 12; mettagūmāṇavapucchāniddesa 18) āgatā pucchā dasseti. Lakkhaṇanti ñātuṃ icchito yo koci sabhāvo. Aññātanti yena kenaci ñāṇena aññātabhāvaṃ āha. Adiṭṭhanti dassanabhūtena ñāṇena paccakkhaṃ viya adiṭṭhataṃ. Atulitanti ‘‘ettakaṃ ida’’nti tulābhūtāya paññāya atulitataṃ. Atīritanti tīraṇabhūtāya paññāya akatañāṇakiriyāsamāpanataṃ. Avibhūtanti ñāṇassa apākaṭabhāvaṃ . Avibhāvitanti ñāṇena apākaṭīkatabhāvaṃ. Adiṭṭhaṃ jotīyati etāyāti adiṭṭhajotanā. Anumatiyā pucchā anumatipucchā. ‘‘Taṃ kiṃ maññatha, bhikkhave’’tiādipucchāya hi ‘‘kā tumhākaṃ anumatī’’ti anumati pucchitā hoti. Kathetukamyatāti kathetukamyatāya.
“以分类的方式开示诸法”,这是指论母的开示。因为在这里,先说了善等分类,后说诸法,所以才给出“为了显示具有分类者”这一详释。其意思是:在论母中,诸法是连同区别一起说出的;这些法既应当被区别,便是主要的;既是主要的,也就适合作为“应当如此处理”的对象。因此,唯有诸法才是应当提问、应当回答的主要对象。所以,为了指出这些应当提问的法,就说“哪些是诸法?”;为了再指出它们是连同区别而受提问的,又说“善的”。这样,为了显示具有分类者,便作了这样的词序安排。在回答“这些法是善的”时,也应当同样理解。为了阐明“以分类的方式开示诸法,显示之后”这句话的意思,就说了“在此中”等。应当说有多种分类,这是其中的关联。因此,从非假名言说的角度来说,唯有诸法应当被说,而且它们能带来破除密集的分别智,所以具有分类者应当被说,由此与“善的……显示之后”相连接。正是为了说明如前所说显示的因由,才又说“只有诸法”等。“诸法”是以共相来说的:众生以聚集等密集的方式生起单一的执取,所以分类的开示能带来破除这种单一执取的破除密集智。同样,因为阐明了善等诸法以及无记等含义,也能带来法分别智等。为了阐明“为了显示具有分类者”这句话:具有分类者既与“应当如此处理”的性质相应,所以它就是区别的性质。或者,总说以法为主,提问以疑惑为主;而法的自性并不是疑惑的对象,善等分类才是疑惑的对象,因此,为了确定并为了疑惑,就作了这样的词序安排。巴利
Pabhedato dhammānaṃ desananti mātikādesanaṃ āha. Tattha hi purato kusalādike pabhede vatvā pacchato dhammā vuttāti ‘‘pabhedavantadassanattha’’nti niddesaṃ āha. Idaṃ vuttaṃ hoti – mātikāya savisesanā dhammā vuttā, te ca visesitabbattā padhānā, padhānañca itikattabbatāya yujjatīti dhammānameva padhānānaṃ pucchitabbatā vissajjitabbatā ca hoti, tasmā te pucchitabbe dassetuṃ ‘‘katame dhammā’’ti vuttaṃ, te pana visesavanto pucchitāti dassetuṃ puna ‘‘kusalā’’ti vuttanti evaṃ pabhedavantadassanatthaṃ ayaṃ padānukkamo katoti. ‘‘Ime dhammā kusalā’’ti vissajjanepi evameva yojanā kātabbā. ‘‘Pabhedato dhammānaṃ desanaṃ dīpetvā’’ti etassa atthaṃ vivarituṃ ‘‘imasmiñhī’’tiādimāha. Anekappabhedā desetabbāti sambandho. Tasmāti avohāradesanato dhammānameva desetabbattā tesañca ghanavinibbhogapaṭisambhidāñāṇāvahanato pabhedavantānaṃ desetabbattā ‘‘kusalā…pe… dīpetvā’’ti etena sambandho. Evameva hi yathāvuttadīpanassa hetuṃ sakāraṇaṃ pakāsetuṃ puna ‘‘dhammāyevā’’tiādi vuttanti. Dhammāti sāmaññamattavacanena samūhādighanavasena ekattaggahaṇaṃ hotīti ekattavinibbhogakaraṇaṃ ghanavinibbhogañāṇaṃ āvahati pabhedadesanā, tathā kusalādidhammānaṃ abyākatādiatthānañca dīpanato dhammapaṭisambhidādiñāṇañca āvahati. ‘‘Pabhedavantadassanattha’’nti etaṃ vivarituṃ ‘‘idāni ye tenā’’tiādimāha. Pabheda…pe… yujjati itikattabbatāyuttassa visesanattā. Atha vā uddeso dhammappadhāno, pucchā saṃsayitappadhānā, na ca dhammabhāvo saṃsayito, kusalādibhedo pana saṃsayitoti nicchitasaṃsayitavasenāyaṃ padānukkamo kato.
“在此”,指的是在这句话中。为说明“世尊为何这样说”,才说“在‘时’中指出了心”。所谓“在结尾”,就是指在“时”中说明心这一段的“于……开始”这一部分的结尾。所谓“在那时”,就是在那个心生起之时。先用“心”限定“时”,然后才让人了知——这就是两者的关连。进食、行走等时间固然各不相同,集合等也各不相同,但如前面所说,时间是由心所限定、被特别说明的。在别的时间,所想要的触等并不存在;而在由心限定的时间里,为了让人了知触等,首先要指出作为限定条件的心——也就是说,在“时”中指出了心,这就是其含义。应当被限定的“时”,为了有助于自己,便成了限定者的状态;而作为限定者的“心”,为了有助于它,便成了应当被限定的状态。相续密集等,它们的区别是这样的:前后诸法因为毫无间断,所以像合为一体那样生起,这就是相续密集;同样,触等因为属于同一集合、因为作用差别难以了知、因为所缘相同,所以也像合为一体那样生起,这就是集合等密集。巴利
Etthāti etasmiṃ vacane. Kimatthamāha bhagavāti taṃ dassetuṃ āha ‘‘samaye niddisi citta’’nti. Pariyosāneti samaye cittaniddesassa ‘‘yasmiṃ…pe… ārabbhā’’ti etassa pariyosāne. Tasmiṃ samayeti tasmiṃ cittuppādasamaye . Cittena samayaṃ niyametvāna atha pacchā bodhetunti sambandho. Vijjamānepi bhojanagamanādisamayanānatte samavāyādinānatte ca yathāvuttacittaniyamitā visesitā aññasmiṃ samaye yathādhippetānaṃ phassādīnaṃ abhāvā cittaniyamite samaye phassādayo bodhetuṃ visesanameva tāva cittaṃ dassetuṃ samaye cittaṃ niddisīti attho. Visesitabbopi hi samayo attano upakāratthaṃ visesanabhāvaṃ āpajjati, visesanabhūtañca cittaṃ tadupakāratthaṃ visesitabbabhāvanti. Santatighanādīnaṃ ayaṃ viseso – purimapacchimānaṃ nirantaratāya ekībhūtānamiva pavatti santatighanatā, tathā phassādīnaṃ ekasamūhavasena dubbiññeyyakiccabhedavasena ekārammaṇatāvasena ca ekībhūtānamiva pavatti samūhādighanatāti.
“时”和“时机”,指的是适当的时候和诸缘的聚合。“刹那”指的是机会。像如来出世这类事情,就是修道和梵行的机会,因为它是获得这些法之缘的因。刹那本身就是时机。被称为“刹那”和被称为“时机”的,意思就是同一个。“大时”就是大集合。“时”也是戒律圆满的因。“说时者”,指的是宣说邪见的人。因为在那里坐着的外道们,各自宣说自己那一派的教义。“义现观”,就是获得利益。应当被现观了知的,就是现观;义就是现观,也就是现观之义——这是把逼迫等法以应当被现观的状态归为一体来说的;或者说,现观即通达的领域,就是现观之义,那些逼迫等法也同样以同一性来说。其中,逼迫是苦谛的作用,也就是对具有它的人加以损害、令其不得自在。热恼,就是以苦苦等状态来灼烧、燃烧。巴利
Kālañca samayañcāti yuttakālañca paccayasāmaggiñca. Khaṇoti okāso. Tathāgatuppādādiko hi maggabrahmacariyassa okāso tappaccayapaṭilābhahetuttā. Khaṇo eva ca samayo. Yo ‘‘khaṇo’’ti ca ‘‘samayo’’ti ca vuccati, so ekovāti attho. Mahāsamayoti mahāsamūho. Samayopi khoti sikkhāparipūraṇassa hetupi. Samayappavādaketi diṭṭhippavādake. Tattha hi nisinnā titthiyā attano attano samayaṃ pavadantīti. Atthābhisamayāti hitapaṭilābhā. Abhisametabboti abhisamayo, abhisamayo attho abhisamayaṭṭhoti pīḷanādīni abhisamitabbabhāvena ekībhāvaṃ upanetvā vuttāni, abhisamayassa vā paṭivedhassa visayabhūto attho abhisamayaṭṭhoti tāneva tathā ekattena vuttāni. Tattha pīḷanaṃ dukkhasaccassa taṃsamaṅgino hiṃ sanaṃ avipphārikatākaraṇaṃ. Santāpo dukkhadukkhatādibhāvena santāpanaṃ paridahanaṃ.
这里说“于此”,是因为在某些不善法和无记法里,刹那不可能存在。难道善法不是没有第九刹那也能生起吗?不是不能生起,但并不是第九刹那才是刹那,四种轮也都被说为刹那。按最严格的定义来说,如果没有自正愿的刹那,就没有善法的生起,所以这里取的就是这个刹那。“识依于根、境、作意”等,应当看作共通的结果。所谓第九,是依八刹那而说的。所谓四轮运转,是说适合的住处等条件成就时,四轮就运转起来。所谓成为处所,是说就像允许说“现在让善法生起吧”一样,成为它们生起的依托。巴利
‘‘Idhā’’ti vacanaṃ akusalesu abyākatesu ca kesuci khaṇassa asambhavato. Nanu kusalānañca navamena khaṇena vinā uppatti hotīti? No na hoti, na pana navamo eva khaṇo, catucakkānipi khaṇoti vuttāni. Sabbantimena paricchedena attasammāpaṇidhikhaṇamantarena natthi kusalassa uppattīti khaṇo idha gahito. Indriyavisayamanasikārādhīnaṃ viññāṇanti evamādi sādhāraṇaphalaṃ daṭṭhabbaṃ. Navamoti aṭṭhakkhaṇe upādāya vuttaṃ. Catucakkaṃ vattatīti puna patirūpadesavāsādisampatti catucakkaṃ viparivattatīti attho. Okāsabhūtānīti attano nibbattiyā ‘‘idāni uppajjantu kusalānī’’ti anumatidānaṃ viya bhūtāni.
心时:时间只是依于法而加以区分,不是依它已生起、将生起、正生起这种状态差别,也不是依它了知的作用。因此说,这是依这样的法而施设的概念。顺次生起的各种差别本身就是次第,种子状态也可以称为次第,基于这个意思就说“种子时是依法之次第而施设的”。或者说“法之次第”,是就八不离法而说的。犹如积集而被执取的诸时即是时积集。有人无论怎样都执取时间有某一种自性,为了否定这种执著,就说“然而这时间,从自性上说并不存在,只是概念而已”。知已而应了知,这是关联。至于另一种因,这里的“时”应知就是缘。在这里,意为非因因与共因。和合是诸缘的聚集,而因则是每一个单独的缘,应知这是它们之间的差别。通过显示眼识等有多种缘,也就显示了眼门等各自的善法也以那些为缘。巴利
Cittakāloti dhammeneva satā kālo visesito, na tassa pavattittha pavattissati pavattatīti etena avatthāvisesena, nāpi tassa vijānanakiccena, tasmā evaṃvidhe dhamme upādāya paññattoti vutto. Kamappavattā visesā eva paṭipāṭīti bījabhāvo ca paṭipāṭīti vattumarahatīti iminādhippāyena ‘‘bījakāloti dhammapaṭipāṭiṃ upādāya paññatto’’ti āha. Dhammapaṭipāṭiṃ vāti aṭṭhakalāpadhamme sandhāyāha. Sañcitā viya gayhamānakālā eva kālasañcayo, yathā vā tathā vā kāloti ekaṃ sabhāvaṃ gahetvā abhinivesaṃ karontassa tadabhinivesanisedhanatthaṃ ‘‘so panesa sabhāvato avijjamānattā paññattimattako’’ti āha. Ñatvā viññeyyoti sambandho. Itaro pana hetūti esa samayo paccayova viññeyyo. Etthāti etasmiṃ adhikāre na hetuhetu sādhāraṇahetu cāti attho. Samavāyo paccayasāmaggī, hetu pana ekeko paccayoti ayametesaṃ viseso veditabbo. Cakkhuviññāṇādīnaṃ anekapaccayadassanena taṃtaṃdvārikānaṃ kusalānañca tappaccayataṃ dasseti.
注释书的老师们已经作了概括。
所谓“单一因论”,就是主张自性是唯一因,或者主张自在天是唯一因。
所谓“互相观待”,是说由于各部分互相观待,所以被称为集合体。
而观待的意思是:在助缘聚集起来之前,果无法产生;当它们聚集起来时,能够产生果的因缘就产生了果。
所谓聚集,是说当那些条件被结合时,即使它们本身没有主动造作,果仍然生起——这就是它们的存在。巴利
Pariggaho kato aṭṭhakathācariyehi. Ekakāraṇavādoti pakatikāraṇavādo, issarakāraṇavādo vā. Aññamaññāpekkhoti avayavānaṃ aññamaññāpekkhatāya samudāyo vutto. Apekkhā ca yāva sahāyakāraṇasamāgamo na hoti, tāva phalassa anipphādanaṃ samāgame nipphādanasamatthassa nipphādanañca. Samāgamo ca yesu yujjamānesu nibyāpāresupi phalassa pavatti, tesaṃ sabbhāvoti.
“不和合……得”的意思是:当眼、色、光和作意没有和合在一起时,眼识就没有因;而当它们和合在一起时,如果还说它们不具有因性,那就违背了它们各自的本性,因此就犯下“不能成为因”的过失。因为并不是一个自性与另一个东西结合在一起,就变成了另一个自性。所谓“一”,指的是在一百个盲人当中的每一个盲人。否则,如果只按字面意思来理解,那么一个盲人没有看见的能力,并不等于所有盲人全都没有;也不能因为一个人没有能力,就说所有人都没有能力;而是因为所有人各自都没有能力,所以即使聚集在一起也还是没有能力。这样一来,譬喻的说法才说得通,否则譬喻和所譬喻的对象之间就联系不上了。因为在所譬喻的眼等诸法当中,并不是因为其中一个没有能力,就说全部都没有能力,而是因为全部各自都没有能力,所以和合在一起时也没有能力。而“百盲者见”,意思是说一百个盲人和合在一起才能看见;否则,按照前面所说的道理,所譬喻的对象就变得和譬喻一样了。“共……住的状态”是说:当这些条件存在时,果就生起,这就是它们的聚集;当它们这样生起时,果就生起,这就是在说它们的生起。并不是任何许多东西单纯聚在一起就是和合。因为声、香、味、触聚在一起,并不是眼识的因;木片、陶片、石块等聚在一起,也不是耳识的因。“彼”就是那所见。“非……已成立”是说:这个道理不需要再另外论证,因为眼等各自都不是因,而在和合时成为因,这是现量所成立的。巴利
Asāmaggī…pe… pattitoti cakkhurūpālokamanasikārānaṃ asamavetānaṃ cakkhuviññāṇassa ahetubhāve sati samavetānañca taṃsabhāvāvinivattito hetubhāvānāpattitoti attho. Na hi sabhāvantaraṃ aññena sahitaṃ sabhāvantaraṃ hotīti. Ekasminti andhasate ekekasmiṃ andheti adhippāyo. Aññathā yathārutavasena atthe gayhamāne ekassa andhassa dassanāsamatthatā sabbesampi na hoti, nāpi ekassa asamatthatāya sabbesampi asamatthatā vuttā, kintu sabbesaṃ visuṃ asamatthatāya evāti upamāvacanaṃ na yujjeyya, nāpi upamopamitabbasambandho. Na hi upamitabbesu cakkhādīsu ekassa asamatthatāya sabbesampi asamatthatā vuttā, kintu sabbesaṃ visuṃ asamatthatāya sahitānaṃ asamatthatāti. Andhasataṃ passatīti ca andhasataṃ sahitaṃ passatīti adhippāyo aññathā vuttanayena upamitabbāsamānatāpattito. Sādhā…pe… ṭhitabhāvoti yesu vijjamānesu phalappavatti tesaṃ samodhāne, yathā pavattamānesu tesu phalappavatti, tathā pavattimāha. Na yesaṃ kesañci anekesaṃ samodhānamattaṃ sāmaggī. Na hi saddagandharasaphoṭṭhabbasamodhānaṃ cakkhuviññāṇassa, kaṭṭhakapālapāsāṇasamodhānaṃ vā sotaviññāṇassa hetūti. Tanti taṃ dassanaṃ. Asā…pe… siddhoti nāyamattho sādhetabbo visuṃ ahetūnaṃ cakkhādīnaṃ sahitānaṃ hetubhāvassa paccakkhasiddhattāti attho. Na hi paccakkhasiddhe yuttimagganaṃ yuttanti.
人类的存在等这些刹那支分的和合,就是刹那和合;离开这个和合,就没有所谓的第九轮成就的刹那。因为那个刹那和合本身就是那个刹那,这就是它的含义。刹那……等等……显示,意思是显示它自身的难得。或者,刹那这个词的含义就是:被称为刹那的那个时机。它阐明“当这个难得的刹那存在时”这一含义,从而显示:依赖于它的善法生起是何等难得。按照这个方法,和合……等等……的表述,在这里以及后面各处,都应当依各自所要说明的内容来连接、阐明。巴利
Manussattādīnaṃ khaṇāvayavānaṃ sāmaggī khaṇasāmaggī, taṃ vinā so navamacakkasampattisaṅkhāto khaṇo natthi. Sā eva hi khaṇasāmaggī so khaṇoti attho. Khaṇa…pe… dīpeti attano dullabhatāyāti attho. Khaṇattho vā samayasaddo khaṇasaṅkhāto samayoti vutto. So yasmiṃ dullabhe khaṇe satīti imassatthassa vibhāvanavasena tadāyattāya kusaluppattiyā dullabhabhāvaṃ dīpeti. Etenupāyena samavāya…pe… vuttiṃ dīpetīti ettha ito paresu ca yojanā tassa tassa taṃtaṃdīpane kātabbā.
“那人”指的是前面所说的那种喜爱奔驰的人。经里说:“比丘们,就好比四个弓箭手,力气大、训练有素、技艺精湛、经验丰富,分别站在四个方向。这时有个人跑过来说:‘在这四位……技艺精湛的弓箭手每射出一箭、箭还没落地的时候,我就能接住带回来。’”(《相应部》2.228)说的就是这样一个速度极快的人。“如此短暂”是说:那些天子以从上到下、从下到上的方式迎面奔跑时,头顶和脚上绑的刀刃相碰的时间,比这个还要更长。被称为“时”的时间,是由心所限定的,当用那个能限定的心说“我这么短暂”时,就是在显示它自身的短暂。就像这一个刹那如此短暂,一切善心生起的整个时段也是如此,因此显示了它的短暂。关于“词”的说明,应当按照前面所讲的方式来理解。巴利
Tassa purisassāti ‘‘seyyathāpi bhikkhave cattāro daḷhadhammā dhanuggahā sikkhitā katahatthā katupāsanā catuddisā ṭhitā assu, atha puriso āgaccheyya ‘ahaṃ imesaṃ…pe… katupāsanānaṃ kaṇḍe khitte khitte appatiṭṭhite pathaviyaṃ gahetvā āharissāmī’’’ti (saṃ. ni. 2.228) evaṃ vuttajavanapurisassa. Tāva parittakoti gamanassādānaṃ devaputtānaṃ heṭṭhupariyāyena paṭimukhaṃ dhāvantānaṃ sirasi pāde ca baddhakhuradhārāsannipātato ca parittataro kālo. Kālasaṅkhāto samayo cittaparicchinno vuccamāno teneva paricchedakacittena ‘‘evaṃ paritto aha’’nti attano parittataṃ dīpeti. Yathā cāhaṃ, evaṃ sabbo kusalacittappavattikāloti tassa parittataṃ dīpeti. Saddassa dīpanā vuttanayānusārena veditabbā.
就像自性论者所说的“大”,或者极微论者所说的“二微”,其实都只是同一个。说“因……而转起”,是为了表明:由于显示了依缘而转起,所以名为“因”的依他转起性就被说明了。然而,当依缘性存在时,依缘聚集性就以“和合”这个名称被显示出来;因为那并不是依他,所以没有说它是那种显示。意思是:世尊以此时作为作者,或以此时作为工具,已经遮止了它。这个道理在前面几处说明中也是一样的。巴利
Pakativādīnaṃ mahato viya aṇuvādīnaṃ dviaṇukassa viya ca ekasseva. Hetu…pe… vuttitaṃ dīpetīti paccayāyattavuttidīpanato tapparabhāvā hetusaṅkhātassa parāyattavuttidīpanatā vuttā. Sati pana paccayāyattabhāve paccayasāmaggīāyattatā samavāyasaṅkhātena dīpiyatīti atapparabhāvato tassa taṃdīpanatā na vuttā. Anena samayena kattubhūtena, anena samayena vā karaṇabhūtena bhagavatā paṭisedhitoti attho. Esa nayo purimāsu dīpanāsu.
以所依处来说,就是依所依处而言。这里“于”字的意思是:在被称作时间集合的那个“时”被把握之时。因为时间虽然由心所限定、从自性上说并不存在,却正是作为所依处而被认知,所以被称为“所依处”;因为那一刹那生起之法,在此前和此后都不存在。有就是作用。以作用来标示另一种作用的特征,就是以有来标示有的特征。譬如,在母牛正被挤奶时他去了、在挤完奶后他回来了,这样,挤奶的作用就成了去的作用的特征。同样,在这里,说“于某时、于某时”的时候,这个意思自然就被领会了:由于不与其他作用相关联,句义并不缺乏“有”;因此,心生起的作用以及触等转起的作用,是以“时”的“有”的作用为特征的。所以,这两处的“时”字都用依格,因为它与作为特征的“有”相连。巴利
Adhikaraṇavasenāti ādhāravasena. Etthāti kālasamūhasaṅkhāte samaye gahiteti attho. Kālopi hi cittaparicchinno sabhāvato avijjamānopi ādhārabhāveneva saññāto ‘‘adhikaraṇa’’nti vutto taṃkhaṇappavattānaṃ tato pubbe parato ca abhāvā. Bhāvoti kiriyā. Kiriyāya kiriyantaralakkhaṇaṃ bhāvenabhāvalakkhaṇaṃ. Yathā gāvīsu duyhamānāsu gato, duddhāsu āgatoti dohanakiriyā gamanakiriyāya lakkhaṇaṃ hoti, evamihāpi ‘‘yasmiṃ samaye tasmiṃ samaye’’ti ca vutte satīti ayamattho viññāyamāno eva hoti aññakiriyāsambandhābhāvena padatthassa sattāvirahābhāvatoti samayassa sattākiriyāya cittuppādakiriyā phassādibhavanakiriyā ca lakkhīyatīti ubhayattha samayasadde bhummaniddeso kato lakkhaṇabhūtabhāvayuttoti.
从摄颂的角度来说,就是从略说、从简要来说。烦恼欲在依附所依欲的状态时,是以可意的方式依附,而不是以欲贪的方式依附;所以,只有烦恼欲是以欲贪的方式存在,所依欲不是。所谓“此有二种”,是把两者合在一起的情况也纳入“界”的范围。这样一来,所依欲单独生起的处所——色界和无色界——就被排除了。难道两种合在一起的情况也在色界、无色界中生起吗?因为色界、无色界法属于所依欲,而以色界、无色界为所缘的色贪、无色贪,就成了烦恼欲?不是这样,因为这里是以烦恼欲的状态,摄入了粗重的欲贪。这样处理之后,在色界、无色界中生起的欲界法中的贪著,这里就不予摄入,因为它微细。虽然以“从摄颂来说,有二种欲”已经总摄了一切欲,但在“此有二种”这里,所摄入的只是其中一部分——由相互结合所限定、以欲贪为自性的所依诸法;或者说,一切无余的烦恼欲——分为欲贪、色贪、无色贪、灭贪的欲爱——都在这里生起,为了显示这种无余的生起,才说“此有二种”;而所依欲在这里也有一小部分不现行,即仅是色界、无色界的异熟,然而,由于欲界法具有圆满的所依欲,所以这里只取欲界法。这样,就和“具刀兵之欲界”的譬喻相应了。在“为色界之生起而修道”中,“色有”略去后半词而说为“色”,这里也应作同样的省略词尾来理解;否则,心就会被说成“欲界所属之所属”了。在“以作所缘”等开头的地方,“欲”一词都指渴爱,因此说“若此爱……”等;本应说“于欲中活动,故为欲界”,而把ca音缩短了。巴利
Uddānatoti uddesato saṅkhepato. Kilesakāmo vatthukāmabhāvaṃ bhajanto kāmanīyavasena bhajati, na kāmanavasenāti kāmanavasena kilesakāmo eva hoti, na vatthukāmo. Duvidhopesoti vacanena duvidhassapi sahitassa avacaraṇappadesaṃ saṅgaṇhāti. Tena vatthukāmasseva pavattideso rūpārūpadhātudvayaṃ apanītaṃ hoti. Nanu ca duvidhopi sahito rūpārūpadhātūsu pavattati rūpārūpāvacaradhammānaṃ vatthukāmattā tadārammaṇānaṃ rūpārūparāgānañca kilesakāmabhāvasiddhitoti? Taṃ na, bahalakilesassa kāmarāgassa kilesakāmabhāvena idha saṅgahitattā. Evañca katvā rūpārūpadhātūsu pavattamānesu kāmāvacaradhammesu nikanti idha na saṅgahitā sukhumattā. ‘‘Uddānato dve kāmā’’ti sabbakāme uddisitvāpi hi ‘‘duvidhopeso’’ti ettha tadekadesabhūtā aññamaññasahitatāparicchinnā kāmarāgatabbatthukadhammāva saṅgahitāti, niravaseso vā kilesakāmo kāmarāgo kāmataṇhārūpataṇhāarūpataṇhānirodhataṇhābhedo idha pavattatīti anavasesappavattitaṃ sandhāya ‘‘duvidhopeso’’ti vuttaṃ, vatthukāmopi ca appako idhāpi na vattati rūpārūpāvacaravipākamatto, tathāpi paripuṇṇavatthukāmattā kāmāvacaradhammāva idha gahitā. Evañca katvā sasatthāvacaropamā yuttā hoti. ‘‘Rūpūpapattiyā maggaṃ bhāvetī’’ti (dha. sa. 163; vibha. 625) ettha rūpabhavo uttarapadalopaṃ katvā ‘‘rūpa’’nti vutto, evamidhāpi uttarapadalopo daṭṭhabbo. Aññathā hi cittaṃ kāmāvacarāvacaranti vucceyyāti. Ārammaṇakaraṇavasenātiādike ‘‘kāmo’’ti sabbaṃ taṇhamāha, tasmā ‘‘kāmañcesā’’tiādi vuttaṃ, ‘‘kāme avacāretīti kāmāvacāra’’nti vattabbe cā-saddassa rassattaṃ kataṃ.
所谓“惯用语”,就是指在跟智相应的法上,用约定俗成的说法来称呼;或者,智相应的法生起之后,因为它的果报是无过失的乐,所以对那些跟它相似的、不与智相应的法,也用这个约定俗成的说法来称呼。另一种情况是:取某个相之后,即使在其他具有那个相的事物上,或者仅仅在某个特定对象上,由于世俗约定、长期沿用的缘故,即使没有那个相,也会使用这个说法,这就叫“惯用语”。比如“躺在大地上的,叫水牛;走着的,叫牛”。同样,善这个词也应该理解为具有惯用语的性质。在解释慧的地方,阿毗达摩里说“善巧”(《法集论》16),因为具有那种状态,所以善这个词就被使用出来;因此,由于跟善巧相连,所以称为善——这就是阿毗达摩的解释方式。“善”这个词,说的就是善的状态。巴利
Ruḷhisaddenāti ñāṇasampayuttesu ruḷhena saddena, ñāṇasampayuttesu vā pavattitvā anavajjasukhavipākatāya taṃsadisesu ñāṇavippayuttesu ruḷhena saddena. Atha vā kiñci nimittaṃ gahetvā satipi aññasmiṃ taṃnimittayutte kismiñcideva visaye sammutiyā cirakālatāvasena nimittavirahepi pavatti ruḷhi nāma yathā ‘‘mahiyaṃ setīti mahiṃso, gacchantīti gāvo’’ti, evaṃ kusalasaddassapi ruḷhibhāvo veditabbo. Paññāniddese ‘‘kosalla’’nti abhidhamme (dha. sa. 16) vuttaṃ, tassa ca bhāvā kusalasaddappavattīti kosallayogā kusalanti ayaṃ abhidhammapariyāyo hoti. Kusalanti kusalabhāvaṃ āha.
异熟等法并不具有与无过失相反的性质,所以只说善本身就是无过失的特相。说“唯是无过失的特相”,是为了排除把乐异熟的自性当作特相;而这种排除,以及把它当作现起来呈现,是依据所依的欲而说的。以成就之义为味,所以说是清净状态的味。以果之义为现起,所以说是可爱异熟的现起。自性,比如坚硬、触等,是不共的。共性,则是共通的,比如无常等自性。在这里,善的特相因为是一切善共通的自性,所以应当看作共性;或者,因为与不善等不共,也可以看作自性。现起的方式,就是依照应当被把握的状态而呈现于智的方式。果则是缘于自己的因,以那因的影像状态,或者以面向的方式而现起,因此称为现起。巴利
Vipākādīnaṃ avajjapaṭipakkhatā natthīti kusalameva anavajjalakkhaṇaṃ vuttaṃ. Anavajjalakkhaṇamevāti sukhavipākasabhāvassa lakkhaṇabhāvanivāraṇatthaṃ avadhāraṇaṃ kataṃ, taṃnivāraṇañca tassa paccupaṭṭhānataṃ vatthukāmatāya kataṃ. Sampattiatthena rasena vodānabhāvarasaṃ. Phalaṭṭhena paccupaṭṭhānena iṭṭhavipākapaccupaṭṭhānaṃ. Sabhāvo kakkhaḷādiphusanādiko asādhāraṇo. Sāmaññaṃ sādhāraṇo aniccādisabhāvo. Idha ca kusalalakkhaṇaṃ sabbakusalasādhāraṇasabhāvattā sāmaññaṃ daṭṭhabbaṃ, akusalādīhi asādhāraṇatāya sabhāvo vā. Upaṭṭhānākāroti gahetabbabhāvena ñāṇassa upaṭṭhahanākāro. Phalaṃ pana attano kāraṇaṃ paṭicca tappaṭibimbabhāvena, paṭimukhaṃ vā upaṭṭhātīti paccupaṭṭhānaṃ.
“了知”说的是想和慧的作用很突出的一种取对象的活动。因为这是一切心都共有的,所以在哪里、以什么方式能得到意义,就应该在那里、以那种方式去把握。凡是靠反复修习的力量积累起来的,以及因为被业所造作而积累起来的,那种心就叫作“心”。但如果不是这样的,也就是有限的两种唯作心和最后的速行心,则应该从可得、思惟、种种变化等方面理解为“心”;而笑心只属于其他速行的情况。再说“诸心”,就是种种不同的意思。因为部分包含在整体之中,所以用集合的说法,部分也被叫作“心”,就像看到山、河、海等的一部分时,就说“看到了山”等等。所谓行,就是拿了应当行走之心的画卷。所谓“色”,就是影像。巴利
Vijānātīti saññāpaññākiccavisiṭṭhaṃ visayaggahaṇaṃ āha. Sabbacittasādhāraṇattā yattha yattha yathā yathā attho labbhati, tattha tattha tathā tathā gahetabboti. Yaṃ āsevanapaccayabhāvena cinoti, yañca kammunā abhisaṅkhatattā citaṃ, taṃ tathā ‘‘citta’’nti vuttaṃ. Yaṃ pana tathā na hoti, taṃ parittakiriyadvayaṃ antimajavanañca labbhamānacintanavicittatādivasena ‘‘citta’’nti veditabbaṃ. Hasituppādo pana aññajavanagatikova. Cittānaṃ panāti vicitrānanti attho. Tadantogadhattā hi samudāyavohārena avayavopi ‘‘citta’’nti vuccati yathā pabbatanadīsamuddādiekadesesu diṭṭhesu pabbatādayo diṭṭhāti vuccantīti. Caraṇaṃ nāma gahetvā caritabbacittapaṭo. Rūpānīti bimbāni.
“内在的”是指与根相连的。说“只是心所造的”,是就心作为根本原因而言,因为对业来说,心就是原因。为了说明这个意思,所以说了“身业等差别”等话。“相状的不同”是指形态的不同,或者是指身体具有不同形态的肢节部分的差别。由于言说方式的不同,在应当以男人、女人等身份来称呼的对象上,会生起不同的愿望,由此产生不同的业。这样,业的这种不同就是由言说方式的不同而来的。以“恶趣……等”中的“等”字,统摄了经中所说的在趣、生、自体、世间法等方面的种种差别。巴利
Ajjhattikanti indriyabaddhaṃ vadati. Cittakatamevāti cittassa mūlakāraṇataṃ sandhāya vuttaṃ. Kammassa hetaṃ cittaṃ kāraṇanti. Taṃ pana atthaṃ vibhāvetuṃ ‘‘kāyakammādibheda’’ntiādimāha. Liṅganānattanti saṇṭhānanānattaṃ, bhinnasaṇṭhānaṅgapaccaṅgavato sarīrassa vā nānattaṃ. Vohāravasena itthipurisādibhāvena voharitabbesu patthanāvisesā uppajjanti, tato kammavisesā. Evamidaṃ kammanānattaṃ vohāranānattato hoti. Apā…pe… kāditāti evamādīsu ādi-saddehi gatiyā upapattiyā attabhāve lokadhammesu ca nānākaraṇāni suttāgatāni saṅgaṇhāti.
这里说的“业不同”等,应当理解为:业的不同是就善业和不善业来说的。因为性质不一样,所以叫“不同”。善业有布施等不同,也有身善行等不同;不善业有悭吝等不同,也有身恶行等不同。因为种类很多,所以叫“多种”。应当知道,布施等有施食等不同,身善行等有离杀生等不同,悭吝等有住处悭吝等不同,身恶行等有杀生等不同。每一种类内部的区分,就叫“细分”。“不同”等的确定,就是按各种情况来确定、决断。按这个方法,应当知道性相不同等,因为它们是由业不同等所产生的。巴利
Kammanānattādivasenāti ettha kusalākusalavasena kammanānattaṃ veditabbaṃ. Visadisasabhāvatā hi nānattanti. Kusalakammassa dānādivasena kāyasucaritādibhāvena ca puthuttaṃ, akusalakammassa ca macchariyādīhi kāyaduccaritādīhi ca puthuttaṃ veditabbaṃ. Bahuppakāratā hi puthuttanti . Annadānādivasena dānādīnaṃ pāṇātipātāviratiādivasena kāyasucaritādīnaṃ āvāsamacchariyādivasena macchariyādīnaṃ pāṇātipātādivasena kāyaduccaritādīnañca pabhedo veditabbo. Ekekassa hi pakārassa bhedo pabhedoti. Nānattādīnaṃ vavatthānaṃ tathā tathā vavatthitatā nicchitatā. Etenupāyena liṅganānattādīni veditabbāni. Kammanānattādīhi nibbattāni hi tānīti.
先说明了现在这个性相从业生起,并依次说明现在业的完成,然后通过显示未来性相不同等的完成来说明轮回,因此说了“缘于业不同”等话。在这里应当知道:前面那句关于业的话,指的是无明和行;关于性相等的话,指的是识等直到有;关于趣等的话,指的是生、老、死。其中,“趣”指地狱等五趣,它们的不同就是无足等状态,因为它们是那样区分的。“生”指牛、水牛等畜生、刹帝利等人、四大王天等天的投生,它们的不同就是高低等状态。因为同是刹帝利,有人凭家族、财富、权势等而高,有人则低。由于这些方面低下就是“劣”,被引向殊胜状态就是“胜”,因为富裕就是“善趣”,因为贫穷就是“恶趣”。或者,按家族来说高低,按权势来说劣胜,按财富来说善趣恶趣,这样搭配理解。“妙色与恶色”是就白、褐等颜色的清净与不清净来说的。“善生与恶生”是就身体是否圆满——比如榕树那样圆满的长宽,或者诸相好——来说的。“善立与恶立”是就肢节的状态来说的。巴利
Paccuppannassa liṅgassa kammato pavattiṃ tadanukkamena paccuppannakammassa nipphattiñca dassetvā tato anāgataliṅganānattādinipphattidassanena saṃsāraṃ ghaṭento ‘‘kammanānākaraṇaṃ paṭiccā’’tiādimāha. Tattha purimena kammavacanena avijjāsaṅkhārā, liṅgādivacanena viññāṇādīni bhavapariyosānāni, gatiādivacanena jātijarāmaraṇāni gahitānīti daṭṭhabbāni. Tattha gatīti nirayādayo pañca gatiyo vuccanti, tāsaṃ nānākaraṇaṃ apadādibhāvo. Tā hi tathā bhinnāti. Upapattīti gomahiṃsādikhattiyādicātumahārājikādiupapattiyo, tāsaṃ nānākaraṇaṃ uccāditā. Khattiyo eva hi ekacco kulabhogaissariyādīhi ucco hoti, ekacco nīco. Tehi eva hīnatāya hīno, padhānabhāvaṃ nītatāya paṇīto, aḍḍhatāya sugato, daliddatāya duggato. Kulavasena vā uccanīcatā, issariyavasena hīnapaṇītatā, bhogavasena sugataduggatatā yojetabbā. Suvaṇṇadubbaṇṇatāti odātasāmādivaṇṇasuddhiasuddhivasena vuttaṃ. Sujātadujjātatāti nigrodhaparimaṇḍalādiārohapariṇāhehi lakkhaṇehi vā attabhāvaparipuṇṇāparipuṇṇajātatāvasena. Susaṇṭhitadussaṇṭhitatāti aṅgapaccaṅgānaṃ saṇṭhānavasena.
另外,还有一段经文也是用来证明前面所说的内在心是心所造的,就是“从业……”等那段话。因为业是从心生起的,所以由业所产生的一切心,都能证明它就是心所造。从业所生的标志而生起的标志想,是从根本因的业、从近因的标志而生起的,所以说“从业……生起”。或者,标志和想合起来叫标志想,它们按顺序从业和从标志生起,这就是意思。“从想而区分”:那些法从女人、男人等标志想而进入女人、男人等称谓的区分,也就是应该这样这样地被称呼,这就是意思。通过这首偈颂,依过去和现在两重缘起,显示了心是心所造的。巴利
Aparampi vuttaṃ ajjhattikacittassa yathāvuttassa cittakatabhāvasādhakaṃ suttaṃ ‘‘kammato’’tiādi. Kammañhi cittato nibbattanti tato nipphajjamānaṃ sabbampi cittaṃ cittakatamevāti sādheti. Kammanibbattato liṅgato pavattamānaliṅgasaññā mūlakāraṇato kammato āsannakāraṇato liṅgato ca pavattā hotīti ‘‘kammato…pe… pavattare’’ti āha. Atha vā liṅgañca saññā ca liṅgasaññā, tā yathāsaṅkhyaṃ kammato liṅgato ca pavattareti attho. Saññāto bhedaṃ gacchantīti te itthipurisādiliṅgasaññāto itthipurisādivohārabhedaṃ dhammā gacchanti, tathā tathā voharitabbāti attho. Imāya gāthāya atītapaccuppannaddhapaṭiccasamuppādavasena cittakataṃ cittaṃ dassitaṃ.
世间本身就是“众生”,因为它是已生的。后一句应当被视为对前一句的解释。就像车轴靠销钉固定一样,众生世间的车也是以业为固定,应当知道这就是譬喻的对应。通过这首偈颂,依两个时段显示了心是由业识所造。“称扬”是背后的称赞,即广泛传播的名声。“赞叹”是当面的称赞,即赞美。“业的不同”是指从业所生的不同,或是依业所生而推知的不同,或者就是业本身的不同。巴利
Loko eva pajātattā pajāti purimapādassa vivaraṇaṃ pacchimapādo daṭṭhabbo. Yathā rathassa āṇi nibandhanā, evaṃ sattalokarathassa kammaṃ nibandhananti upamāsaṃsandanaṃ veditabbaṃ. Imāya ca gāthāya addhadvayavasena cittassa kammaviññāṇakatatā dassitā. Kittinti parammukhā kittanaṃ patthaṭayasataṃ. Pasaṃsanti sammukhā pasaṃsanaṃ thutiṃ. Kammanānākaraṇanti kammato nibbattanānākaraṇaṃ kammajehi anumiyamānaṃ kammasseva vā nānākaraṇaṃ.
业是自己的,就是以业为己有。接受业的遗产、应当由此而承受,所以叫业的继承者。卵生等各类生处都是从业而生的,所以业就是它们的生处,是获得身体的根本原因,因此叫业为生处。以束缚的意义来说,业是它们的亲属,所以叫业为亲属。巴利
Kammassakāti kammasayā. Kammassa dāyaṃ tena dātabbaṃ ādiyantīti kammadāyādā. Aṇḍajādīnañca yonīnaṃ kammato nibbattattā kammameva yoni attabhāvapaṭilābhanimittaṃ etesanti kammayonī. Bandhanaṭṭhena kammaṃ bandhu etesanti kammabandhū.
“心”是指业识。要知道,它之所以没得到机会,是因为被别的业挡住了,也是因为众生在它还没成熟的时候就已经出生了。即使这种后后受报的业识存在,也要看到它缺少时机、趣向、作用等俱生缘,其余诸缘也不具足。“某心”是指由心所应作之心,成为其中某一类,这就是所说的由心所应作之心。巴利
Cittassāti kammaviññāṇassa. Tassa pana aladdhokāsatā aññena kammena paṭibāhitattā tadavipaccanokāse puggalassa nibbattattā ca veditabbā. Vijjamānampi aparāpariyavedanīyakammaviññāṇaṃ kālagatipayogādisahakārīpaccayavikalatāya avasesapaccayavekallaṃ daṭṭhabbaṃ. Ekaccacittanti cittena kattabbacitrena ekaccabhūtaṃ tena kattabbacitramāha.
经历了、修习了之后,就消失不见,这就是“已存在已消失”。所谓“已经历已存在”,是用“存在”这个词的通称来说的。因为通称本身,只是靠前缀才被区分出特殊含义。“经历”这个词,由于没有表达宾格的意图,应当理解为表示经历者。以分别执取的方式,贪等以及它们的对立面——不善和善——领受所缘的味道。这不是异熟,因为它由业力所推动;也不是唯作,因为无因心极其微弱,而有因心在漏尽者身上生起时,如同六支舍,过于寂静。在这里,按前一种说法,出于要说明善与不善的意图,才说“已存在已消失”。如“为了断除已生的不善法,为了安住已生的善法”(相应部5.651-662;分别论390-391),这里取了“已生”,是说明对同类法的断除和增长;按后一种说法,则用“且”字把善和不善都拉进来,说一切有为法,目的是要说明“已存在已消失”这个意思。巴利
Anubhavitvā bhavitvā ca apagataṃ bhūtāpagataṃ. Anubhūtabhūtatā hi bhūtatāsāmaññena bhūtasaddena vuttā. Sāmaññameva hi upasaggena visesīyatīti. Anubhūtasaddo ca kammavacanicchābhāvato anubhavakavācako daṭṭhabbo. Vikappagāhavasena rāgādīhi tabbipakkhehi ca akusalaṃ kusalañca ārammaṇarasaṃ anubhavati, na vipāko kammavegakkhittattā, nāpi kiriyā ahetukānaṃ atidubbalatāya sahetukānañca khīṇakilesassa chaḷaṅgupekkhāvato uppajjamānānaṃ atisantavuttittā. Ettha ca purimanaye kusalākusalameva vattuṃ adhippāyavasena ‘‘bhūtāpagata’’nti vuttaṃ. Yaṃ ‘‘uppannānaṃ akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāya uppannānaṃ kusalānaṃ dhammānaṃ ṭhitiyā’’ti (saṃ. ni. 5.651-662; vibha. 390-391) ettha uppannanti gahetvā taṃsadisānaṃ pahānaṃ, vuddhi ca vuttā, pacchimanaye pana ca-saddena kusalākusalañca ākaḍḍhitvā sabbaṃ saṅkhataṃ vuttaṃ bhūtāpagatabhāvābhidhānādhippāyena.
以造作成熟机会的方式而生起的过去业,以及从它之后开始生起的未来果报,被称为“已得机会而生起”。凡是无需“已生起”这个词就能被了知的已生起状态,就是针对它而说了“比丘们,我不说思所作……”等经文(增支部10.217, 219)。所谓“在那些那些地中”,是指在被称为人、天等身体的取蕴当中。在各自的心相续中,因为尚未生起、尚未引生,所以没有被断除。在这里,“已得地”被称为“得地”,就像“已置之火”一样。而在“已得机会而生起”这个词中,也应理解为“机会已由它造作”和“机会已为它造作”这两种含义,同样,“所作”一词的倒置也应这样理解。巴利
Vipaccituṃ okāsakaraṇavasena uppatitaṃ atītakammañca tato uppajjituṃ āraddho anāgato vipāko ca ‘‘okāsakatuppanna’’nti vutto. Yaṃ uppannasaddena vināpi viññāyamānaṃ uppannaṃ , taṃ sandhāya ‘‘nāhaṃ, bhikkhave, sañcetanikāna’’ntiādi (a. ni. 10.217, 219) vuttaṃ. Tāsu tāsu bhūmīsūti manussadevādiattabhāvasaṅkhātesu upādānakkhandhesu. Tasmiṃ tasmiṃ santāne anuppattianāpāditatāya asamūhataṃ. Ettha ca laddhabhūmikaṃ ‘‘bhūmiladdha’’nti vuttaṃ aggiāhito viya. Okāsakatuppannasaddepi ca okāso kato etenāti, okāso kato etassāti ca duvidhatthepi evameva katasaddassa paranipāto veditabbo.
即使并非始终在运作,但由于没有通过对治的审察来镇伏它,所以仍然说它“已生起”。“令消失”是指能镇伏的入出息念将其镇伏。“只在中间”的意思是在已得之地、同地之中没有中断的情况下把它切断。既不是过去也不是未来、即使只处于三刹那中的某一分,只要正在生起,就说它“处于三刹那”。在说法中,以重点所取的含义称为“头”。因为当说到应当宣说的世间法时,说法之心成为先行;或者这是就法的自性而说的。“不善”是指一切不善法。有人说是“思”。“属于不善方面的”是指贪等一向不善的。“站在不善一边的”是指触等也属于那一边的。“意在这些法中最先生起”——即使是俱生的意,因为含摄了相应法,并以主导作用而转起,所以就像最先生起一样,才这样说。相应法也因为随顺它而被称为随后跟上的不善法;或者这是就无间缘的意而说“意先行”。“被心所引导”是就造作识或与渴爱相应的心而说的。“极光净”是就自性洁白而说的。“未守护”是指没有以念守护,被随贪、嗔恚等所支配,被贪等所染污,被它们所漏泄。在论证心是先行者时,以互相给予力量的方式守护经文;或者在这里,应当依照阿毗达摩论师所了知的、长久流转的方式,来理解所引用的这些法。巴利
Sabbadā avattamānampi gamiyacittaṃ paṭipakkhapaccavekkhaṇāya avikkhambhitattā ‘‘uppanna’’nti vuttaṃ. Antaradhāpetīti vikkhambhikā ānāpānassati vikkhambheti. Antarāyevāti bhūmiladdhe sabhūmiyaṃ abbocchinne vicchinditvāti attho. Anatītaṃ ananāgatañca khaṇattayekadesagatampi uppajjamānaṃ ‘‘khaṇattayagata’’nti vuttaṃ. Desanāya padhānena gahito attho ‘‘sīsa’’nti vuccati. Lokiyadhammañhi desetabbaṃ patvā desanāya cittaṃ pubbaṅgamaṃ hoti, dhammasabhāvaṃ vā sandhāyetaṃ vuttaṃ. Akusalāti sabbepi akusalā dhammā vuttā. Cetanāti keci. Akusalabhāgiyāti rāgādayo ekantaakusalā. Akusalapakkhikāti phassādayopi tappakkhikā. Mano tesaṃ dhammānaṃ paṭhamaṃ uppajjatīti sahajātopi mano sampayutte saṅgaṇhitvā adhipatibhāvena pavattamāno paṭhamaṃ uppanno viya hotīti evaṃ vutto. Sampayuttāpi tadanuvattanatāya anvadeva akusalā dhammāti vuttā, anantarapaccayamanaṃ vā sandhāya manopubbaṅgamatā vuttā. Cittena nīyatīti abhisaṅkhāraviññāṇaṃ sandhāyāha, taṇhāsampayuttaṃ vā. Pabhassaranti sabhāvapaṇḍarataṃ sandhāyāha. Arakkhiteti satiyā anunayapaṭighādīhi arakkhite, rāgādīhi byāpanne, tehi eva avassute. Cittassa pubbaṅgamabhāvasādhane aññamaññaṃ baladānavasena suttānurakkhaṇaṃ, idha vā upasaṃhatānaṃ ābhidhammikehi viññātānaṃ cirakālappavattivasena veditabbaṃ.
“你是哪种慧”这类话并不在巴利圣典里,而是注释书里才这样说的:“世尊是这样问的。”另外,“慧又有什么作用”这也是一部经。它的回答是:“为了证智,为了遍知,为了断除。”巴利
Katarapaññaṃ tvantiādi na pāḷiāruḷhaṃ, evaṃ bhagavā pucchatīti aṭṭhakathāyameva vuttaṃ. Paññā pana kimatthiyāti idampi ekaṃ suttaṃ. ‘‘Abhiññatthā pariññatthā pahānatthā’’ti tassa vissajjanaṃ.
“可意”是就它的自性来说的;“甜美”是用譬喻来说的,犹如甜美。“再生有”是指有令再生起的性质。因为在各处都欢喜,所以叫喜;喜就是贪,所以叫喜贪;与喜贪的状态一起存在,所以说“喜贪俱行”——这里并不是按相应关系来说俱行,而是“俱行”这个词显示了渴爱的喜贪状态,其义为“喜贪”。 “所依”是指基础。“色与非色所缘”是指地遍等和虚空等所缘。“相杂”是指像乳和水那样融合,几乎成为一体。“俱生”是指相应的俱生,不是仅仅同生。“在此处也”是指“在这个句子里,所想的正是这个意思”,也就是这部注释书所显示的:“相杂”这个词指的是俱生。“非色依于色”是指在结生刹那依于所依色。“增胜说”是指以无余摄而作的殊胜解说。巴利
Sātanti sabhāvavasena vuttaṃ, madhuranti madhuraṃ viyāti upamāvasena. Ponobbhavikāti punabbhavakaraṇasīlā. Tatratatrābhinandanato nandī, nandibhūto rāgo nandirāgo, nandirāgabhāvena sahagatāti nandirāgasahagatāti na ettha sampayogavasena sahagatabhāvo atthīti sahagatasaddo taṇhāya nandirāgabhāvaṃ joteti. Nandirāgabhūtāti cassa attho. Nissayeti pādake. Rūpārūpārammaṇānanti pathavīkasiṇādiākāsādiārammaṇānaṃ. Saṃsaṭṭheti khīrodakaṃ viya samodite ekībhāvamiva gate. Sahajāteti sampayuttasahajāte, na sahajātamatte. Idhāpīti ‘‘imasmimpi pade ayameva attho adhippeto’’ti imissā aṭṭhakathāya yathādassitasaṃsaṭṭhasaddo sahajāte adhippetoti. Arūpaṃ rūpenāti paṭisandhikkhaṇe vatthunā. Ukkaṭṭhaniddesoti anavasesasaṅgahena kato atisayaniddeso.
所谓“未被提及”,就是指像“所见”“所闻”等说法中的“所见性”等一样,属于没有被说出来的状态。因为从一切方面都相同的第二个心被称为“有行”,由此就能知道这个心是“无行”,所以“因为没有说出来所以没有被取”这个意思是成立的。不过,其意图是:正因为巴利圣典中没有说出来,所以在那里并没有以应当宣说的方式被取、被收摄,并不是那个含义不存在。或者,正因为巴利圣典中没有提及,所以注释书中没有取它,它的含义也没有被说出。再者,由于后面就说到了这种类型的有行状态,所以在这里仅仅以没有说的方式,就确定了无行状态。巴利
Anābhaṭṭhatāyevāti ‘‘diṭṭhaṃ suta’’ntiādīsu diṭṭhatādayo viya abhāsitabbatā anābhaṭṭhatā. Sabbākārena sadisassa dutiyacittassa sasaṅkhārikatāvacanena imassa asaṅkhārikatā viññāyati, tasmā abhāsitabbatāya na gahitoti attho yujjati. Adhippāyo pana pāḷiyaṃ abhāsitattā eva tattha desetabbabhāvena na gahito na saṅgahito na tassatthassa abhāvāti. Atha vā pāḷiyaṃ anābhaṭṭhatāya eva aṭṭhakathāyaṃ na gahito na tassattho vutto. Niyametvāvāti parato evaṃvidhasseva sasaṅkhārikabhāvavacanato idha tadavacaneneva asaṅkhārikabhāvaṃ niyametvā.
这里说的“意识”,提到了“门”和“所依”;或者也可以说,通过“门”来指与它相伴的心所依处。“以自味自性”是指以各自作用为自性。因为无明的作用就是作为行的缘,或者,应当被品尝、被了知的、不共其他的状态就是“自味自性”,比如无明的自味自性、行的自味自性等等。也有写成“以自味自性”的读法,意思一样。或者说,“无明缘”是以自味来说,“行”是以自性来说。巴利
Manoviññāṇanti ettha dvāraṃ vatthūti vuttaṃ, dvārena vā taṃsahāyabhūtaṃ hadayavatthu vuttaṃ. Sarasabhāvenāti sakiccabhāvena. Avijjā hi saṅkhārānaṃ paccayabhāvakiccā, aññāsādhāraṇo vā rasitabbo viññātabbo bhāvo sarasabhāvo, avijjāsabhāvo saṅkhārasabhāvoti evamādiko. ‘‘Sarasasabhāvenā’’tipi pāṭho, soyeva attho. Avijjāpaccayāti vā sarasena, saṅkhārāti sabhāvena.
“同一等起性”等说法只应套用在色法上,因为这类说法在色法中用得最多。过去性等则适用于色法和非色法;或者,心、心所和涅槃,也应按照它们各自的自性,套用为一种、两种或多种等起。“未进入范围”,是指不在眼等的行境里,就像微细的尘埃等色,因为所依太小;就像落在热铁丸上的水滴,因为刹那太短;也因为极远、极近、过去、未来等。“境”是就“不往别处”而说,“行境”是就“在那里行走”而说,以确定其所缘,所以说是依靠处。这个道理成立,否则,由于它们是以法为所缘,而“领受他们的行境”这句话就不合理了。以天眼、天耳、神变智,按上面所说的方式,未进入范围的色等被缘取时,在某些地方被说成不是法所缘,而在另一些地方又被说成“以天眼见色”等。巴利
Ekasamuṭṭhānāditā rūpadhammesu eva yojetabbā tesu tabbohārabāhullato. Atītādibhāvo rūpārūpadhammesu, cittacetasikanibbānānampi vā yathāsabhāvaṃ ekadvinakutocisamuṭṭhānatā yojetabbā. Anāpāthagatāti cakkhādīnaṃ agocaragatā sukhumarajādirūpaṃ viya vatthuparittatāya tattāyoguḷe patitodakabindurūpaṃ viya khaṇaparittatāya atidūratāya accāsannāditāya atītānāgatatāya ca. Visayo anaññatthabhāvena, gocaro ca tattha caraṇena vutto, tabbisayanicchayena mano paṭisaraṇaṃ. Ayamattho siddho hoti aññathā tesaṃ dhammārammaṇabhāvena ‘‘nesaṃ gocaravisayaṃ paccanubhotī’’ti vacanassa anupapattito. Dibbacakkhudibbasotaiddhividhañāṇehi yathāvuttanayena anāpāthagatāni rūpādīni ālambiyamānāni na dhammārammaṇanti katthaci vuccamānāni diṭṭhāni, itarathā ca diṭṭhāni ‘‘dibbena cakkhunā rūpaṃ passatī’’tiādīsūti.
进入心识范围,是通过意和五种识能够执取的状态而到来的。“撞击之后”,是指进入面对面的范围。对于诵经者和插话者来说,应当依据本性所见等方式进入范围,以及由食物消化、时节、食物差别、精勤等而保持健康;或者病者被风等逼迫,随顺身体状态者的清醒有分,其动摇的缘,以及以身乐、身苦、时节、食物等为近依缘,以心的志向、相似与不相似的关联、所见等为缘,还有睡眠者在梦中见等以界扰动等为缘,应如此了知。对于未见、未闻的未来佛色等,想要生起净信者的状态,仅凭所谓相似性——即已见已闻的关联——而生起。不仅相似性是两者的关联,相反性、同一部分性、与之相应性等也应当了知。对任何人所说、任何所闻不加思察就信受,是信;自己思察之后而喜好,是喜好;“将是这样或那样”的理则思察,是理则思惟;思察者于某处对见解的认可忍受,是见解认可忍。巴利
Āpāthamāgacchati manasā pañcaviññāṇehi ca gahetabbabhāvūpagamanena. Ghaṭṭetvāti paṭimukhabhāvāpāthaṃ gantvā. Sarabhāṇakassa osārakassa. Pakatiyā diṭṭhādivasena āpāthagamanañca bhojanapariṇāmautubhojanavisesaussāhādīhi kalyaṃ, rogino vātādīhi ca upaddutaṃ vā kāyaṃ anuvattantassa jāgarassa bhavaṅgassa calanapaccayānaṃ kāyikasukhadukkhautubhojanādiupanissayānaṃ cittapaṇidahanasadisāsadisasambandhadassanādipaccayānaṃ, suttassa ca supinadassane dhātukkhobhādipaccayānaṃ vasena veditabbaṃ. Adiṭṭhassa asutassa anāgatabuddharūpādino pasādadātukāmatāvatthussa taṃsadisatāsaṅkhātena diṭṭhasutasambandheneva. Na kevalaṃ taṃsadisatāva ubhayasambandho, kintu tabbipakkhatā tadekadesatā taṃsampayuttatādiko ca veditabbo. Kenaci vutte kismiñci sute avicāretvā saddahanaṃ saddhā, sayameva taṃ vicāretvā rocanaṃ ruci, ‘‘evaṃ vā evaṃ vā bhavissatī’’ti ākāravicāraṇaṃ ākāraparivitakko, vicārentassa katthaci diṭṭhiyā nijjhānakkhamanaṃ diṭṭhinijjhānakkhanti.
在黄赭石、雌黄、锑等界中,净相就是执取净妙的相。因为它属于净相、又能引生染著,所以成为贪的所依。依确定之心,就是依确定的方式。其余两种也是这样。转向,就是已经转向。粗涩的人嗔恚多,无嗔多的人则是柔和的人。彼胜解,是指心倾向于喜。由此……应知:喜与悦俱,是不可能分离的。巴利
Gerukaharitālañjanādidhātūsu. Subhanimittaṃ subhaggahaṇassa nimittaṃ. Taṃ subhanimittattā rañjanīyattā ca lobhassa vatthu. Niyamitassa cittassa vasena niyamitavasena. Evamitaresu dvīsu. Ābhogo ābhujitaṃ. Lūkhapuggalā dosabahulā. Adosabahulā siniddhapuggalā. Tadadhimuttatāti pītininnacittatā. Imehi…pe… veditabbo pītiyā somanassavippayogāsambhavatoti adhippāyo.
依活命方式而成为处所故,象骑师等技艺本身就是技艺处;耕作、经商等业本身就是业处;阿育吠陀等明本身就是明处。无恼害,是指在离忧恼害的色界中。法句,就是法的分类。显现,就是现起、出现。瑜伽,就是由修习相应、由定而来。所依清净作,就是使内外诸所依变得清净的作用。信等诸根互不超越,就是诸根均等成就。审察深奥的、应当以智慧行持或以深智行持的经典,就是深智行持的审察。巴利
Jīvitavuttiyā āyatanabhāvato hatthārohādisippameva sippāyatanaṃ. Kasivāṇijjādikammameva kammāyatanaṃ. Āyuvedādivijjā eva vijjāṭṭhānaṃ. Abyāpajjeti domanassabyāpādarahite rūpabhave. Dhammapadāti dhammakoṭṭhāsā. Pilavantīti upaṭṭhahanti padissanti. Yogāti bhāvanābhiyogā samādhito. Vatthuvisadakiriyāti ajjhattikabāhirānaṃ vatthūnaṃ nimmalabhāvakiriyā. Saddhādīnaṃ indriyānaṃ aññamaññānativattanaṃ indriyasamattapaṭipādanatā. Gambhīrānaṃ ñāṇena caritabbānaṃ, gambhīrañāṇena vā caritabbānaṃ suttantānaṃ paccavekkhaṇā gambhīrañāṇacariyapaccavekkhaṇā.
“传承”是指次第,“系统”是指相续,“传统”是指关联。这些都是对行持行为的持续所作的表述。因为是行持之戒,所以属于戒所成。通过“我要布施”这样的言语表达,物品已经转变,从那时起,布施便叫做已经开始;因为从此以后,他在自己的回向等事上就会犯戒。在物品存在的情况下,从内心思量的那一刻起,布施就已经开始了,那时便有施所成的善——这是这里的意旨。因为即使布施的物品并不存在,准备布施的人也并非就没有善。然而那只是施所成的前分,所以应归入施所成之中,注释书中已经这样说。依家族传承等,这只是举例而已。依自己受持的义务,以及依善士义务、村落义务、地方义务等,应当知道这就是行持戒。巴利
Vaṃsoti anukkamo. Tantīti santati. Paveṇīti sambandho. Sabbametaṃ cārittakiriyāpabandhassa vacanaṃ. Cārittasīlattā sīlamayaṃ. ‘‘Dassāmī’’ti vacībhedena vatthussa pariṇatattā tato paṭṭhāya dānaṃ āraddhaṃ nāma hoti , yato tassa attano pariṇāmanādīsu āpatti hoti. Vijjamānavatthusmiṃ cintanakālato paṭṭhāya dānaṃ āraddhanti tattha dānamayaṃ kusalaṃ hotīti adhippāyo. Na hi dānavatthuṃ avijjamānakampi saṅkharontassa kusalaṃ na hotīti. Taṃ pana dānamayassa pubbabhāgoti tadeva bhajeyya, vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ. Kulavaṃsādivasenāti udāharaṇamattamevetaṃ. Attanā samādinnavattavasena sappurisavattagāmajanapadavattādivasena ca cārittasīlatā veditabbā.
“有所依”是指连同鼓等所依物一起而作;“现存所依”则指鼓等所依物本身。在闻法、宣告等场合,以有所依的方式行声音的布施,只是使声音所依之处随着声音而起;因此应当知道,这种思惟就是对现存所依的舍离。法王在此处,以颜色所缘等类别分别显示;在别处,以“比丘们,有三种福行事”一语,说明布施等性质;又在另一处,以“哪些法是善的?三种……由它们所起的身业”等语,说明身业等性质。至于“不被包含”,是说从究竟意义上并不存在,也就是不属于任何所缘处,因而不被摄。巴利
Savatthukanti bheriādivatthusahitaṃ katvā. Vijjamānakavatthunti bheriādivatthuṃ. Dhammassavanaghosanādīsu ca savatthukaṃ katvā saddassa dānaṃ saddavatthūnaṃ ṭhānakaraṇānaṃ sasaddappavattikaraṇamevāti tassa cintanaṃ vijjamānavatthupariccāgo veditabbo. Bhājetvā dassesi dhammarājā idha ca rūpārammaṇādibhāvaṃ, aññattha ca ‘‘tīṇimāni, bhikkhave, puññakiriyavatthūnī’’ti (dī. ni. 3.305) dānamayādibhāvaṃ, aparattha ca ‘‘katame dhammā kusalā? Tīṇi…pe… taṃsamuṭṭhānaṃ kāyakamma’’ntiādinā kāyakammādibhāvañca vadanto. Apariyāpannā cāti paramatthato avijjamānattā aññāyatanattā ca asaṅgahitā.
受用味,是以受用为缘而生起的喜与悦。不过,这是按照味的相似性来执取,才说成“味所缘”,并不是从自性上来说的。如果从自性上来执取,喜与悦本身就是法所缘,所以说“乐受是法所缘”。所缘是固定的,也就是色所缘……乃至法所缘,是像这样确定下来之后才说的。由于业不固定,也就是业不确定。正如在色等所缘中,一个心取某一所缘时,不会再去取别的所缘;但在身门等当中,并非像那样,一个在某一道门生起的业不会在另一道门中生起。因此,业没有门的确定性,门也没有业的确定性;在这里,就不像所缘那样确定下来之后再说。由于没有所缘就不能生起,这句话的意思也应该这样理解:就像在身业等当中,某一业可以不经由那道门而在别的门中运作;但在色等所缘中,取某一所缘的心,若没有那个所缘,就不会在别的所缘上生起。因为并不是在语门中生起的业就可以叫“身业”,也不是在声所缘中生起的心就可以叫“色所缘”。巴利
Paribhogaraso paribhogapaccayaṃ pītisomanassaṃ. Ayaṃ pana rasasamānatāvasena gahaṇaṃ upādāya rasārammaṇanti vutto, na sabhāvato. Sabhāvena pana gahaṇaṃ upādāya pītisomanassaṃ dhammārammaṇameva hotīti ‘‘sukhā vedanā dhammārammaṇa’’nti vuttaṃ. Ārammaṇameva nibaddhanti rūpārammaṇaṃ…pe… dhammārammaṇanti evaṃ niyametvā vuttaṃ. Kammassa anibaddhattāti kammassa aniyatattā. Yathā hi rūpādīsu ekārammaṇaṃ cittaṃ anaññārammaṇaṃ hoti, na evaṃ kāyadvārādīsu ekadvārikakammaṃ aññasmiṃ dvāre nuppajjati, tasmā kammassa dvāraniyamarahitattā dvārampi kammaniyamarahitanti idha ārammaṇaṃ viya niyametvā na vuttaṃ. Vinā ārammaṇena anuppajjanatoti etassapi cattho ‘‘yathā kāyakammādīsu ekaṃ kammaṃ tena dvārena vinā aññasmiṃ dvāre carati, na evaṃ rūpādīsu ekārammaṇaṃ cittaṃ tenārammaṇena vinā ārammaṇantare uppajjatī’’ti veditabbo. Na hi yathā vacīdvāre uppajjamānampi ‘‘kāyakamma’’nti vuccati, evaṃ saddārammaṇe uppajjamānaṃ ‘‘rūpārammaṇa’’nti vuccati.
身业门注释巴利
Kāyakammadvārakathāvaṇṇanā
这是为了说明这个含义:因为各种业门之间没有固定的对应关系,所以用“诸业在门中运行”等说法来加以阐明。这里说到“五识”时,没有单独指出第六识和它的门,是因为门与拥有门者总是共同存在的。按照确定的色与非色来说,已经讲了四种所生身,因此声音的变化色等并没有被包括在内。巴利
Imassapanatthassāti kammadvārānaṃ aññamaññasmiṃ aniyatatāya ‘‘dvāre caranti kammānī’’tiādinā pakāsanatthaṃ. Pañca viññāṇānīti ettha chaṭṭhassa viññāṇassa tassa ca dvārassa anuddeso dvāradvāravantānaṃ sahābhāvā. Niyatarūparūpavasena catusamuṭṭhānikakāyā vuttāti saddassa vikārarūpādīnañca asaṅgaho.
由第一个速行生起的风界,在那个刹那虽然不能以让色法在别处生起的方式使它动摇,但仍应知道,它正是带着表识的变化而存在的。因为在十个方向中,无论他想去哪个方向,或者想挥动手脚,这个风界都会让那些色法朝向那个方向而僵直、维持,所以它具有朝向那个方向的变化状态;而随顺意图的变化就是表识。这样看来,转向本身也有生起表识的作用,也就是通过随顺意图而产生变化色。因此才说有三十二种心能生起身表和语表。由于它无数次地生起,所以可以说成“走了一由旬”“走了十由旬”。巴利
Paṭhamajavanasamuṭṭhitā vāyodhātu yadipi tasmiṃ khaṇe rūpānaṃ desantaruppattihetubhāvena cāletuṃ na sakkoti, tathāpi viññattivikārasahitāva sā veditabbā. Dasasu hi disāsu yaṃ disaṃ gantukāmo aṅgapaccaṅgāni vā khipitukāmo, taṃdisābhimukhāneva rūpāni sā santhambheti sandhāreti cāti tadabhimukhabhāvavikāravatī hoti, adhippāyasahabhāvī ca vikāro viññattīti. Evañca katvā āvajjanassapi viññattisamuṭṭhāpakabhāvo yathādhippāyavikārarūpuppādanena upapanno hoti, yato bāttiṃsa cittāni rūpiriyāpathaviññattijanakāni vuttānīti. Yojanaṃ gato, dasayojanaṃ gatoti vattabbataṃ āpajjāpeti anekasahassavāraṃ uppannā.
风界……成为缘:在心生大种当中,存在一种特殊的行相,能够作为风界僵硬与动摇的缘,这就叫作表。因为那些大种当时具有那样的行相,所以风界才僵硬、动摇。非心所生:这句话显示,从究竟意义上说,它并不存在。因为色法不可能没有因,而且除了涅槃之外,也没有恒常的事物。以表性:就是以表的变化性。应当知道,正如心所生性一样,这里所指的是大种的变化性以及所造色性。巴利
Vāyodhātuyā…pe… paccayo bhavitunti thambhanacalanesu vāyodhātuyā paccayo bhavituṃ samattho cittasamuṭṭhānamahābhūtānaṃ eko ākāraviseso atthi, ayaṃ viññatti nāma. Tesañhi tadākārattā vāyodhātu thambheti cāleti cāti. Na cittasamuṭṭhānāti etena paramatthato abhāvaṃ dasseti. Na hi rūpaṃ appaccayaṃ atthi, na ca nibbānavajjo attho nicco atthīti. Viññattitāyāti viññattivikāratāya. Cittasamuṭṭhānabhāvo viya mahābhūtavikāratāya upādārūpabhāvo ca adhippetoti veditabbo.
身体的动作,是指发生在身门的心所造作,也就是意图。所谓“令作”,意思是:通过随色相执取而把握的表识,有一种行为应当被了知;通过对它的了知,就显示出表识已被了知。因为在对没有表识的树木摇动等事物上,不会生起“这是他在令它动”的了知。眼识的作用只是撞击诸色,并不把握与意图同时存在的动摇变化。然而,由于心念转变极其迅速,在眼识过程之后紧接着由意识了知的动摇,被那些不能分辨差别的人误以为是眼睛所见的。因此,就像随着蓝色撞击而生起的眼识过程,与以“蓝色”而生起的意识过程之间,中间的环节不被察觉一样,当那个动摇以不被察觉的中间环节被意门识把握时,便与心同时转起,从而对被称为身体僵直、变化、动摇的那个对象产生“这是他在令它动,这是他的意图”的了知。巴利
Kāyikakaraṇanti kāyadvārappavattaṃ cittakiriyaṃ, adhippāyanti attho. Kāreti maññeti etena vaṇṇaggahaṇānusārena gahitāya viññattiyā yaṃ karaṇaṃ viññātabbaṃ, tassa vijānanena viññattiyā viññātattaṃ dasseti. Na hi viññattirahitesu rukkhacalanādīsu ‘‘idamesa kāretī’’ti vijānanaṃ hotīti. Cakkhuviññāṇassa hi rūpe abhinipātamattaṃ kiccaṃ, na adhippāyasahabhuno calanavikārassa gahaṇaṃ. Cittassa pana lahuparivattitāya cakkhuviññāṇavīthiyā anantaraṃ manoviññāṇena viññātampi calanaṃ cakkhunā diṭṭhaṃ viya maññanti avisesaviduno, tasmā yathā nīlābhinipātavasappavattāya cakkhuviññāṇavīthiyā nīlanti pavattāya manoviññāṇavīthiyā ca antaraṃ na viññāyati, evaṃ aviññāyamānantarena manodvāraviññāṇena gahite tasmiṃ cittena saheva anuparivatte kāyathambhanavikāracopanasaṅkhāte ‘‘idamesa kāreti, ayamassa adhippāyo’’ti vijānanaṃ hoti.
看见棕榈叶等色相之后,在紧接着生起的意门路中,虽然中间的环节没有被觉察到,却已把握了棕榈叶等与水等相伴而存的相状;这就好比执取水等一样。在这里应当知道:以随色相把握之后的识,通过“这里会有水”等与水等相关联的行相,了知了应当被了知的水等;由于了知了那种水等,便说那种行相已被了知。然而应当明白,对身体行为的把握以及对水等的把握,都以先前已经建立起来的关联性把握为近依。再者,即使表识没有被刻意执取,它仍然是把握身体行为的缘。因为以先前已建立的关联性把握为近依,识先把握了随意图而变起的色相,紧接着才生起意图的把握;而这意图的把握,若离开了与意图相伴的变化,就不可能存在。既然如此,正如色相把握之后紧接着的水等把握,使棕榈叶等的相状显现出来,色相把握之后紧接着的意图把握,也使表识变得明显。所以说,表识是依意图的了知而被了知的,也就是了知“他令作这个、令作那个”。巴利
Tālapaṇṇādirūpāni disvā tadanantarappavattāya manodvāravīthiyā aviññāyamānantarāya tālapaṇṇādīnaṃ udakādisahacārippakārataṃ saññāṇākāraṃ gahetvā udakādiggahaṇaṃ viya. Ettha udakaṃ bhavissatītiādinā ca udakādisambandhanākārena rūpaggahaṇānusāraviññāṇena yaṃ udakādi viññātabbaṃ, tassa vijānanena tadākārassa viññātatā vuttāti daṭṭhabbā. Etassa pana kāyikakaraṇaggahaṇassa udakādiggahaṇassa ca purimasiddhasambandhaggahaṇaṃ upanissayo hotīti daṭṭhabbaṃ. Atha pana nālambitāpi viññatti kāyikakaraṇaggahaṇassa ca paccayo purimasiddhasambandhaggahaṇopanissayavasena sādhippāyavikārabhūtavaṇṇaggahaṇānantaraṃ pavattamānassa adhippāyaggahaṇassa adhippāyasahabhūvikārābhāve abhāvato, evaṃ sati vaṇṇaggahaṇānantarena udakādiggahaṇeneva tālapaṇṇādisaññāṇākāro viya vaṇṇaggahaṇānantarena adhippāyaggahaṇeneva viññatti pākaṭā hotīti ‘‘idañcidañca esa kāreti maññe’’ti adhippāyavijānaneneva viññattiyā viññātatā vuttā.
他说“这个人想打我们”,这是通过了解对方的意图,显示出表识已经变得明显。因为如果表识不明显,就不可能了解对方的意图。所谓“面对面的……才名为”,正是要说明:就像不在面前、不在感知范围内的色等,不具备眼识所能认知等性质一样,那本身存在的两种表识方式也得以成立。即使没有想让别人知道的意愿,仅仅通过前进等行为,与心俱起的那些变化也能传达意图,而且它自身也能被了知。因此应当知道,这两种方式都是表识。巴利
Ayaṃ no paharitukāmoti adhippāyavijānanena viññattiyā pākaṭabhāvaṃ dasseti. Na hi tadapākaṭabhāve adhippāyavijānanaṃ hotīti. Sammukhī…pe… yeva nāma hotīti asammukhībhūtatāya anāpāthagatānaṃ rūpādīnaṃ cakkhuviññeyyādibhāvo viya sabhāvabhūtaṃ taṃ dvidhā viññattibhāvaṃ sādheti. Paraṃ bodhetukāmatāya vināpi abhikkamanādippavattanena so cittasahabhūvikāro adhippāyaṃ viññāpeti, sayañca viññāyatīti dvidhāpi viññattiyevāti veditabbā.
“在那个门中成就”:因为它是通过那个门而被了知的,也是通过那个门而获得名称的,所以就它在那个门中明显地呈现而言,它是在那里成就的。“善或不善”:应当搁置。为什么?因为对外道来说,无果报的业性不成立,而对另一方来说则成立,所以应当依那十一种令表识生起的唯作心补足三法,然后搁置。巴利
Tasmiṃ dvāre siddhāti tena dvārena viññātabbabhāvato teneva dvārena nāmalābhato tasmiṃ dvāre pākaṭabhāvavasena siddhā. Kusalaṃ vā akusalaṃ vāti ṭhapetabbaṃ. Kasmā? Yasmā paravādino avipākassa kammabhāvo na siddho, itarassa pana siddhoti viññattisamuṭṭhāpakānaṃ ekādasannaṃ kiriyacittānaṃ vasena tikaṃ pūretvā ṭhapetabbaṃ.
“诸业在门中运行”这句话的意思是:如果诸门是在门与门之间运行的,那么门就会混淆,业也会混淆,身业和身业门等彼此之间的区分就不可能成立;诸业在业与业之间运行也是同样的道理。但如果诸门不以门的身份在业与业之间运行,诸业也不以业的身份在门与门之间运行,那么业与门的区分就会更加清楚。然而,诸业并非不在门与门之间运行——诸业既在门中运行,也在其他处运行。可是,因为诸门并不在门与门之间运行,所以,以那些不作为运行者的门为因,即使诸业在门与门之间运行,也仍然能够被区分。不仅诸业被区分,诸门也因它们而被区分。这样,业与门彼此得到区分,这是依照“以多数而言、以常行而言”所说的区分规则。其中,由于诸业的“身业”等性质是观待于门的,所以由那些不作为运行者的门来区分;而不是由在门与门之间运行的诸业来区分诸门,因为依门而被区分的“身业”等,正是由观待于业的“身门”等性质的门,才成就了“身业门”等的区分。或者也可以说,即使在门与门之间运行,它们也确实是依“身”等而被表征而运行的,因为杀生等具有这样的自性,而且即使以命令、手势等方式说示,也了知它们具有须由“身”等来成就的自性。因此,即使业在其他门中运行,也不会因此使该门具有其他门之名;业也不会因此使门具有该业之名。相反,各别的门,唯赋予业以其门之名;而业,即使在门与门之间运行,也唯赋予其自身之门以业之名——这样,彼此的区分便得以成立。然而,前面所说诸业于门中不被系属,只是就其在门与门之间运行而言,这并不是这里所说的区分之意。巴利
Dvāre caranti kammānīti ettha ayamadhippāyo – yadi dvārā dvārantaracārino honti, dvārasambhedā kammasambhedopīti kāyakammaṃ kāyakammadvāranti aññamaññavavatthānaṃ na siyā, kammānampi kammantaracaraṇe eseva nayo. Yadi pana dvārānampi dvārabhāvena kammantaracaraṇaṃ kammānañca dvārantaracaraṇaṃ na siyā, suṭṭhutaraṃ kammadvāravavatthānaṃ siyā. Na pana kammānaṃ dvārantare acaraṇaṃ atthi, kintu dvāre aññasmiñca caranti kammāni aññānipi. Yasmā pana dvāre dvārāni na caranti, tasmā advāracārīhi dvārehi kāraṇabhūtehi kammāni dvārantare carantānipi vavatthitāni. Na kevalaṃ kammāneva, tehi pana dvārānipīti evaṃ kammadvārāni aññamaññaṃ vavatthitāni ‘‘yebhuyyenavuttitāya tabbahulavuttitāya cā’’ti vuccamānāya vavatthānayuttiyā. Tattha dvārāpekkhattā kammānaṃ kāyakammādibhāvassa advāracārīhi dvārehi vavatthānaṃ hoti, na pana dvārantaracārīhi kammehi dvārānaṃ avavatthānaṃ kammānapekkhakāyadvārādibhāvehi dvārehi vavatthitānaṃ kāyakammādīnaṃ kāyakammadvārādivavatthānakarattā. Atha vā dvārantare carantānipi kāyādīhi upalakkhitāneva caranti pāṇātipātādīnaṃ evaṃsabhāvattā āṇattihatthavikārādīhi vuccamānassapi kāyādīhi sādhetabbasabhāvāvabodhato, tasmā na kammantarassa attani carantassapi dvārantaraṃ sanāmaṃ deti, nāpi kammaṃ dvārassa, taṃtaṃdvārameva pana kammassa kammañca dvārantare carantampi attanoyeva dvārassa nāmaṃ detīti siddhaṃ aññamaññavavatthānaṃ. Pubbe pana dvāresu anibaddhatā kammānaṃ dvārantaracaraṇameva sandhāya vuttā, na etaṃ vavatthānanti.
这里说的“其中”,是指在那些门业当中。所谓“身业的生起处”,说的就是与身业同时生起的身表本身。虽然身表无论如何都不是身业的缘,但它作为业的一种特殊表征,是与业同时生起的,所以被称为业的生起处。这是因为按照前面所说的限定规则,被其他条件所限定的业不会在被其他条件所限定的地方生起。而“以身所作故”,是说生起身表之后,通过身表来完成断命根等事,因此就它自身的完成来说,称为“以身所作的业”。在这里,身是作为因。巴利
Tatthāti tesu dvārakammesu. Kāyakammassa uppajjanaṭṭhānanti taṃsahajātā viññattiyeva vuccati. Kiñcāpi hi sā tassa kenaci pakārena paccayo na hoti, tathāpi kammassa visesikā viññatti taṃsahajātā hotīti tassa uppattiṭṭhānabhāvena vuttā yathāvuttaniyamena aññavisesanassa kammassa visesanantare uppattiabhāvā. Kāyena pana katattāti kāyaviññattiṃ janetvā tāya jīvitindriyupacchedādinipphādanato attano nipphattivasena ‘‘kāyena kataṃ kamma’’nti vuttaṃ. Kāraṇabhūto hi panettha kāyoti.
彼此区分在这里的意思是:业把身区分成身业门,而不是仅仅区分成身。就像以针业区分成作针业,而不是仅仅区分成针,这里也应这样理解。彼此区分就是彼此被简别。所谓若如是,是指不采用前面所说的那种区分规则,而只抓住诸业在门中运行这类说法来责难。其中,若如是的意思是:当诸业在门中运行、彼此区分、得名、简别时。巴利
Aññamaññaṃvavatthitāti ettha kammunā kāyo kāyakammadvāranti evaṃ vavatthito, na kāyo icceva. Yathā sūcikammunā sūcikammakaraṇanti vavatthitā, na sūci icceva, tathā idampi daṭṭhabbaṃ. Aññamaññaṃ vavatthitāti ca aññamaññaṃ visesitāti attho. Evaṃ santeti yathāvuttaṃ vavatthānaniyamaṃ aggahetvā ‘‘dvāre caranti kammānī’’tiādivacanameva gahetvā codeti. Tattha evaṃ santeti kammānaṃ dvāracaraṇe aññamaññena ca vavatthāne nāmalābhe visesane satīti attho.
语业门的讨论注释巴利
Vacīkammadvārakathāvaṇṇanā
比丘们,所谓“具足四支”,在这里应当这样理解:不两舌语,以说善语为本质;不杂秽语,以说法为本质;不粗恶语,以说爱语为本质;不妄语,以说谛语为本质。这里要看待的,就是这些言语,以及如此生起的思。至于“与声俱”这句话,是因为那变化与声一同生起,才这么说的。不过,由于它跟随心转,所以不应认为它始终以声音的状态存在。依照“寻的扩散之声不是耳识所能认知”这一大注疏中通行的说法,就会得出“心所等起的声音即使没有表色的撞击也能生起”的结论。因为依据“那言语的表”(《法集论》636)这一说法便可知晓:表并不与非耳识所能认知的声音一同生起。巴利
Catūhi, bhikkhave, aṅgehi samannāgatāti ettha subhāsitabhāsanasaṅkhātā apisuṇavācā, dhammabhāsanasaṅkhāto asamphappalāpo, piyabhāsanasaṅkhātā apharusavācā, saccabhāsanasaṅkhāto amusāvādo cāti etā vācā tathāpavattā cetanā daṭṭhabbā. Sahasaddā panāti tassa vikārassa saddena saha sambhūtattā vuttaṃ. Cittānuparivattitāya pana so na yāva saddabhāvīti daṭṭhabbo, vitakkavipphārasaddo na sotaviññeyyoti pavattena mahāaṭṭhakathāvādena cittasamuṭṭhānasaddo vināpi viññattighaṭṭanena uppajjatīti āpajjati. ‘‘Yā tāya vācāya viññattī’’ti (dha. sa. 636) hi vacanato asotaviññeyyasaddena saha viññattiyā uppatti natthīti viññāyatīti.
对于“心所生起的声音处”这一说法,这里的意思是:没有任何由心生起的声音是不被包含在内的,以此否定大注疏的观点。因为在六种色法的包含等分类中,无论是“耳识所认知的”还是“所见、所闻”中的“所闻”,没有任何声音是不被包含的。然而大注疏可能是基于这样的意图,才说“非耳识所认知”:有一种微细声音,它与表色同时生起,是由寻引发的舌、腭等运动所产生的;经中说“以天耳闻后记说”,而在《发趣论》中,则是就粗显的声音而说“以所缘缘为耳识的缘”。然而说“声音是非耳识所认知的”,这是自相矛盾的,应当予以否定。表之缘的撞击就是表撞击,或者就是表本身。以撞击的行相而转起的四大种的变化,就称为“撞击”。与撞击一起,声音同时生起,没有前后之别。对于“地界”这一说法,这是说:如同风界以动摇为作用一样,这里把撞击视为地界的主要作用,因而这样说;而变化以彼为缘,应依前述方式理解。因为诸大种的变化,彼此相互缘。其余一切规则,都应如身表那样理解。巴利
Cittasamuṭṭhānaṃ saddāyatananti ettha ca na koci cittasamuṭṭhāno saddo asaṅgahito nāma atthīti adhippāyena mahāaṭṭhakathāvādaṃ paṭisedheti. Chabbidhena rūpasaṅgahādīsu hi ‘‘sotaviññeyya’’nti ‘‘diṭṭhaṃ suta’’nti ettha ‘‘suta’’nti ca na koci saddo na saṅgayhatīti. Mahāaṭṭhakathāyaṃ pana viññattisahajameva jivhātālucalanādikaravitakkasamuṭṭhitaṃ sukhumasaddaṃ ‘‘dibbasotena sutvā ādisatī’’ti sutte paṭṭhāne ca oḷārikasaddaṃ sandhāya ‘‘sotaviññāṇassa ārammaṇapaccayena paccayo’’ti vuttanti iminā adhippāyena asotaviññeyyatā vuttā siyā. Saddo ca asotaviññeyyo cāti viruddhametanti pana paṭikkhepo veditabbo. Viññattipaccayā ghaṭṭanā viññattighaṭṭanā. Viññatti eva vā. Ghaṭṭanākārappavattabhūtavikāro hi ‘‘ghaṭṭanā’’ti vutto. Saṅghaṭṭanena saheva saddo uppajjati, na pubbāparabhāvena. Pathavīdhātuyāti idaṃ vāyodhātuyā viya cālanaṃ pathavīdhātuyā saṅghaṭṭanaṃ kiccaṃ adhikanti katvā vuttaṃ, vikārassa ca tappaccayabhāvo vuttanayeneva veditabbo. Tabbikārānañhi bhūtānaṃ aññamaññassa paccayabhāvoti. Aññampi sabbaṃ vidhānaṃ kāyaviññattiyaṃ viya veditabbaṃ.
由三因所生的色身……等等,是得不到的。因为移动并不是已执取色的撞击。所谓移动,是指从一处到另一处相续生起;而撞击,是指由于缘的差别,诸大种聚更近距离地生起。也没有支撑的作用。意思是:即使没有支撑,由第一个心所生起的色法也能以撞击的方式生起,所以为了撞击,不需要以支撑为作用;而且,由于经过修习的心,撞击才具有力量。这就是其中的意趣。应当审察“支撑是有还是无”之后再作取舍。巴利
Tisamuṭṭhānikakāyaṃ…pe… na labbhati. Na hi cālanaṃ upādinnaghaṭṭananti. Cālanañhi desantaruppādanaparamparatā, ghaṭṭanaṃ paccayavisesena bhūtakalāpānaṃ āsannataruppādoti. Upatthambhanakiccampi natthīti upatthambhanena vinā paṭhamacittasamuṭṭhānāpi ghaṭṭanākārena pavattatīti ghaṭṭanatthaṃ upatthambhanena payojanaṃ natthi, laddhāsevanena citteneva ghaṭṭanassa balavabhāvato cāti adhippāyo. Upatthambhanaṃ natthi atthīti vicāretvā gahetabbaṃ.
意业门的注释巴利
Manokammadvārakathāvaṇṇanā
不能说“这种思不是业”,这句话是为了显示:意是它的门。“造作”的意思是:它就像在吩咐“你去做触,你去感受”那样运转。“安排”指的也是同一个意思。“它造成什么聚集呢?”这是从“蓄积”的意义来问的。因为,使触等诸法不散乱、让它们各自发挥自己的作用,这就是蓄积;就在这同一处运作,就是思;这样去造作,就是行作。这里只取三界内的业,因为出世间业能灭尽业。巴利
Ayaṃ nāma cetanā kammaṃ na hotīti na vattabbāti idaṃ yassa dvāraṃ mano, taṃdassanatthaṃ vuttaṃ. Kappetīti ‘‘tvaṃ phusanaṃ karohi, tvaṃ vedayita’’nti evaṃ kappentaṃ viya pavattatīti attho. Pakappanañca tadeva. Kiṃ piṇḍaṃ karotīti āyūhanatthavasena pucchati. Phassādidhamme hi avippakiṇṇe katvā sakiccesu pavattanaṃ āyūhanaṃ, tattheva byāpāraṇaṃ cetayanaṃ, tathākaraṇaṃ abhisaṅkharaṇanti. Tebhūmakasseva gahaṇaṃ lokuttarakammassa kammakkhayakarattā.
“思虑之后才造业”:在这里,因为人先以之前的思去思虑,然后才做出决定性的行为,所以业是以思为先导的,它的本质就是那个思,因此我说“思就是业”。或者,即使两者是同时发生的,因的作用也可以说成是在先,果的作用也可以说成是在后。又因为人以思思虑之后,通过身和语做出策动性的行为,通过意做出贪欲等行为,所以我说“作为那种行为之作者的思,就是业”。所谓“于身”,就是指称为身表的身。“存在”,就是指还活着、还没有坏灭的时候。能令身生起的思,就是身思。在这里,应当是由能产生苦乐的业来构成,而思被说成是能产生苦乐的,所以它的业性就成立了。“有思的”,就是具有思的本质。萨米提长老没有加以分别就回答说:“贤友,有思的……以意感受乐。”然而那个问题应当分别以“乐受业”等来回答,所以那不能算是正确回答。其余两种也是同样的道理。然而,就像诸经所安立的那样,身和语是策动性行为的所依,意门是贪欲等行为的所依;以那种思,借助作为工具的身等,做出策动和贪欲等行为,就像用斧头等做砍伐等一样,那种思就是业。这样,在诸门转起的时候,也能看到业门的区分和业门的确定。这样一来,“以身所造业”等偈颂就非常契合了。巴利
Cetayitvākammaṃ karotīti ettha yasmā purimacetanāya cetayitvā sanniṭṭhānakammaṃ karoti, tasmā cetanāpubbakaṃ kammaṃ taṃcetanāsabhāvamevāti cetanaṃ ahaṃ kammaṃ vadāmīti attho. Atha vā samānakālattepi kāraṇakiriyā pubbakālā viya vattuṃ yuttā, phalakiriyā ca aparakālā viya. Yasmā ca cetanāya cetayitvā kāyavācāhi copanakiriyaṃ manasā ca abhijjhādikiriyaṃ karoti, tasmā tassā kiriyāya kārikaṃ cetanaṃ ahaṃ kammaṃ vadāmīti attho. Kāye vāti kāyaviññattisaṅkhāte kāye vā. Satīti dharamāne, anirodhite vā. Kāyasamuṭṭhāpikā cetanā kāyasañcetanā. Ettha ca sukhadukkhuppādakena kammena bhavitabbaṃ, cetanā ca sukhadukkhuppādikā vuttāti tassā kammabhāvo siddho hoti. Sañcetaniyanti sañcetanasabhāvavantaṃ. Samiddhittherena ‘‘sañcetaniyaṃ, āvuso…pe… manasā sukhaṃ so vedayatī’’ti (ma. ni. 3.300; kathā. 539) avibhajitvā byākato. Sukhavedanīyantiādinā pana vibhajitvā byākātabbo so pañho, tasmā sammā byākato nāma na hoti. Itaradvayepi eseva nayo. Yathā pana suttāni ṭhitāni, tathā copanakiriyānissayabhūtā kāyavācā abhijjhādikiriyānissayo ca manodvārāni, yāya pana cetanāya tehi kāyādīhi karaṇabhūtehi copanābhijjhādikiriyaṃ karonti vāsiādīhi viya chedanādiṃ, sā cetanā kammanti dvārappavattiyampi kammadvārābhedanañca kammadvāravavatthānañca dissati, evañca sati ‘‘kāyena ce kataṃ kamma’’ntiādigāthāyo (dha. sa. aṭṭha. 1 kāyakammadvāra) ativiya yujjanti.
出世间道在这里讨论世间业的语境中,虽然不是原本要说的重点,但如果要把它归类,它可以归入三种业。所谓“以意恶戒”,就是包含除身、语违犯以外的一切不善,或者邪见、邪思惟、邪精进、邪念、邪定。而这也是针对“以意防护为善”所说的防护,从它的反面来说的,并不是从戒的败坏来说的。因为那种意的破戒并不存在,所以对道本身的归类,因其范围广大。觉支确实只应归入意业,而且并非不能通过道本身的归类来理解它们的归类。巴利
Lokuttaramaggo idha lokiyakammakathāyaṃ anadhippetopi bhajāpiyamāno tīṇi kammāni bhajati. Manena dussīlyanti kāyikavācasikavītikkamavajjaṃ sabbaṃ akusalaṃ saṅgaṇhāti, micchādiṭṭhisaṅkappavāyāmasatisamādhiṃ vā. Tampi cetaṃ ‘‘manasā saṃvaro sādhū’’ti (saṃ. ni. 1.116; dha. pa. 361) vuttassa saṃvarassa paṭipakkhavasena vuttaṃ, na sīlavipattivasena. Na hi sā mānasikā atthīti maggasseva bhajāpanaṃ mahāvisayattā. Bojjhaṅgā hi manokammameva bhajeyyuṃ, na ca na sakkā maggabhajāpaneneva tesaṃ bhajāpanaṃ viññātunti.
即使还没达到业道,也会在各自的门中发生关联、收摄;在另一门中生起别的业时,也有业门的区分,这叫做“门的关联”。依照“诸比丘,三种身思是不善的身业”等说法,只有达到业道的决定思才被称为业,所以说“一切前思并不都是身业”。“令(他人)去做……却得不到”:这是就所命令的人没有被杀而言,意思是成为语恶行,因为还没有达到业道的状态。以“愿这些众生被杀”这样的瞋害心所转起的思,属于思的一类,也可以获得身业的称呼。或者,它是不可记说的,没有意业的称呼。在有聚集物的地等中,水等在这里是举例说明。巴利
Kammapathaṃ appattānampi taṃtaṃdvāre saṃsandanaṃ avarodhanaṃ dvārantare kammantaruppattiyampi kammadvārābhedanañca dvārasaṃsandanaṃ nāma. ‘‘Tividhā, bhikkhave, kāyasañcetanā akusalaṃ kāyakamma’’ntiādinā (kathā. 539) kammapathappattāva sanniṭṭhāpakacetanā kammanti vuttāti purimacetanā sabbā kāyakammaṃ na hotīti vuttaṃ. Āṇāpetvā…pe… alabhantassāti āṇattehi amāritabhāvaṃ sandhāya vuttaṃ, vacīduccaritaṃ nāma hoti akammapathabhāvatoti adhippāyo. ‘‘Ime sattā haññantū’’ti pavattabyāpādavasena cetanāpakkhikā vā bhavanti kāyakammavohāralābhā. Abbohārikā vā manokammavohāravirahā. Sasambhārapathavīādīsu āpādayo ettha nidassanaṃ.
kulumbassa 是指胎儿,或者就是指家族。因为未被收入三次结集,所以不认可“你的经”这种说法。十种神变应当依据《无碍解道》中神通论的说明来理解。“修所成”是就决意神变而说的。就像瓶子破碎一样,会对他人造成伤害;就像水被毁坏一样,神变也会消失——这个譬喻是相应的。“你的问题”是想表达“修所成(神变)会造成伤害”这个意思。阿闼婆神变属于明所成神变。“第七句”是指从坛等开始的第七句。巴利
Kulumbassāti gabbhassa, kulasseva vā. Tissopi saṅgītiyo āruḷhatāya ananujānanato ‘‘tava suttassā’’ti vuttaṃ. Dasavidhā iddhi paṭisambhidāmagge iddhikathāya gahetabbā. Bhāvanāmayanti adhiṭṭhāniddhiṃ sandhāya vadati. Ghaṭabhedo viya parūpaghāto, udakavināso viya iddhivināso ca hotīti upamā saṃsandati. Tava pañhoti bhāvanāmayāya parūpaghāto hotīti vutto ñāpetuṃ icchito attho. Āthabbaṇiddhi vijjāmayiddhi hoti. Sattame padeti maṇḍalādito sattame pade.
用别的说法才能让人领会的,是“义需引申”(neyyattha,不了义);本身就能让人领会的,是“义已显了”(nītattha,了义)。“是从造作生起,还是从不造作生起?”——这是针对他所说的故意妄语来问的,不是针对《伍波萨他犍度》里所说的来问。因为在那里面,他把根本没有说过的,当成“非圣者之言”来执取,然后这样称呼。“vācāgiri”:就是名为“语”的言辞,或者口头的发声。巴利
Vacanantarena gametabbatthaṃ neyyatthaṃ, sayameva gamitabbatthaṃ nītatthaṃ. Kiriyato samuṭṭhāti, udāhu akiriyatoti tenādhippetaṃ sampajānamusāvādaṃ sandhāya pucchati, na uposathakkhandhake vuttaṃ. Tattha avuttameva hi so anariyavohāraṃ vuttanti gahetvā voharatīti. Vācāgiranti vācāsaṅkhātaṃ giraṃ, vācānuccāraṇaṃ vā.
蕴、湿婆等是最上的,因为是孩子;这里的“蕴”是指童子,“湿婆”是指大自在天,应当知道这是为了显示邪见才这么说的。因为只有断灭见等已经达到业道程度的,才算作业。然而在这里,思不被记为业,所以即使它从身门和语门生起,也得不到身业、语业的称呼,因为这里以贪欲等为主导。但依据“诸比丘,有三种意思是不善的意业”这一说法,思从自性上就是意业,并不是因为属于贪欲等一边才不被说为意业。不过在这个地方,还没有发动身支和语支、只是在心里思惟的时候,思以及与思相应的心所都只在意门生起,因此意思是:思并非在任何情况下都不被记为业。巴利
Khandasivādayo seṭṭhāti khandāti kumārā. Sivāti mahessarā, micchādiṭṭhiyā nidassanatthamidaṃ vuttanti daṭṭhabbaṃ. Natthikadiṭṭhādayo eva hi kammapathappattā kammanti. Cetanā panettha abbohārikāti kāyadvāre vacīdvāre ca samuṭṭhitāpi kāyakammaṃ vacīkammanti ca vohāraṃ na labhati abhijjhādippadhānattā. ‘‘Tividhā, bhikkhave, manosañcetanā akusalaṃ manokamma’’nti pana vacanato sabhāveneva sā manokammaṃ, na abhijjhādipakkhikattāti ‘‘abhijjhādipakkhikāvā’’ti na vuttaṃ. Imasmiṃ pana ṭhāne kāyaṅgavācaṅgāni acopetvā cintanakāle cetanāpi cetanāsampayuttadhammāpi manodvāre eva samuṭṭhahanti, tasmā cetanāya abbohārikabhāvo kathañci natthīti adhippāyo.
比丘们,有三种身思是善的身业,根据这样的说法,与杀生等相对立、并且以远离杀生等为特征的思,就是离杀生等,所以说它是思那一类的,而不是说它是离那一类的。“守护”一词,是就“不令坏失”而说的;“破坏”一词,是就“令其坏失”而说的。巴利
‘‘Tividhā , bhikkhave, kāyasañcetanā kusalaṃ kāyakamma’’ntiādivacanato (kathā. 539) pāṇātipātādipaṭipakkhabhūtā tabbirativisiṭṭhā cetanāva pāṇātipātaviratiādikā hontīti ‘‘cetanāpakkhikā vā’’ti vuttaṃ, na ‘‘viratipakkhikā’’ti. Rakkhatīti avināsetvā katheti. Bhindatīti vināsetvā katheti.
“眼识门”就是眼识的门。眼本身就是那个识门,所以叫“眼识门”;或者,“眼是识门”这是一种不合成复合词的拆解说法。而这个眼识门其实就是眼本身。其余几门也是同样的道理。《法句经》第360偈说“以眼防护为善”等等,那里把净色身的防护和动转身的防护合在一起,说为“身防护”;这里则把它拆开,说为八种防护,与它们相反的就说为八种不防护。戒防护等五种防护,虽然是在一切门中生起的,但与它们相反的破戒等,就说为不防护。其中,破戒就是杀生等的思。忘失正念是念的对立面,属于不善法。有人说是放逸。对冷热等的抗拒,就是不能忍耐。昏沉睡眠,就是懈怠。巴利
Cakkhuviññāṇadvāranti cakkhuviññāṇassa dvāraṃ. Cakkhu ca taṃ viññāṇadvārañcāti vā cakkhuviññāṇadvāraṃ. Cakkhu viññāṇadvāranti vā asamāsaniddeso. Taṃ pana cakkhumeva. Esa nayo sesesupi. ‘‘Cakkhunā saṃvaro sādhū’’tiādikāya (dha. pa. 360) gāthāya pasādakāyacopanakāyasaṃvare ekajjhaṃ katvā kāyena saṃvaro vutto, taṃ idha bhinditvā aṭṭha saṃvarā, tappaṭipakkhabhāvena asaṃvarā aṭṭha kathitā. Sīlasaṃvarādayopi pañceva saṃvarā sabbadvāresu uppajjamānāpi, tappaṭipakkhabhāvena dussīlyādīni asaṃvarāti vuttāni. Tattha dussīlyaṃ pāṇātipātādicetanā. Muṭṭhassaccaṃ satipaṭipakkhā akusalā dhammā. Pamādanti keci. Sītādīsu paṭigho akkhanti. Thinamiddhaṃ kosajjaṃ.
“离开语门、纯粹称为身门”这句话,是为了防止这样一种说法:既然被语门所标示的妄语等,也有在身门中发生的情况,那就有不纯粹的问题。因为那并不是身业。而纯粹被语门所标示的,才是语业。这里说的“不防护”,是指虽然在其他门中生起,但被纯粹身门所标示的不防护。应当知道,一切没有被其他门所标示的,就是属于该门的不善。这样处理之后,在业道对应中,“依动转身不防护门而生起的不防护,就是不善身业”等说法,与“不善身业依动转身不防护门和语不防护门而生起”等说法,就不会互相矛盾。因为不防护虽然生起于其他门,仍然可以说它是在自门中,也可以说是依自门而生起;而业则是在另一门中、依另一门而生起,这样就不矛盾了。巴利
Vinā vacīdvārena suddhaṃ kāyadvārasaṅkhātanti idaṃ vacīdvārasallakkhitassa musāvādādinopi kāyadvāre pavattisabbhāvā asuddhatā atthīti taṃnivāraṇatthaṃ vuttaṃ. Na hi taṃ kāyakammaṃ hoti. Suddhavacīdvāropalakkhitaṃ pana vacīkammameva hotīti. Ettha asaṃvaroti etena suddhakāyadvārena upalakkhito asaṃvaro dvārantare uppajjamānopi vutto. Dvārantarānupalakkhitaṃ sabbaṃ taṃdvārikākusalañceti veditabbaṃ. Evañca katvā kammapathasaṃsandane ‘‘copanakāyaasaṃvaradvāravasena uppajjamāno asaṃvaro akusalaṃ kāyakammameva hotī’’tiādi ‘‘akusalaṃ kāyakammaṃ copanakāyaasaṃvaradvāravasena vacīasaṃvaravasena ca uppajjatī’’tiādinā saha aviruddhaṃ hoti. Asaṃvaro hi dvārantare uppajjamānopi sadvāre evāti vuccati, sadvāravasena uppannoti ca, kammaṃ aññadvāre aññadvāravasena cāti evaṃ aviruddhaṃ.
或者,这里说的“在动转中”,是在没有分辨“纯粹”和“不纯粹”的情况下就这么说的。这样一来,被其他门所标示、已经达到业道状态的语业和意业,就说成是在动转身不防护门中生起的;其余的一切,就像在该门中生起的不善一样,被称为“动转身不防护”。已经达到业道状态、在其他门中生起的身业,则不这样称呼,这样一来就可能和业道的对应产生矛盾;关于它并不矛盾这一点,我们会在那里说明。戒防护等五种,将在安立品中显现。其中,在智防护中,应当看到缘依止戒被包含在内;在精进防护中,应当看到活命遍净被包含在内。巴利
Atha vā etthāti suddhaṃ asuddhanti etaṃ avicāretvā etasmiṃ copaneti vuttaṃ hoti. Evaṃ sati dvārantaropalakkhitaṃ kammapathabhāvappattatāya vacīmanokammaṃ copanakāyaasaṃvaradvāre uppannaṃ, sesaṃ sabbaṃ taṃdvāruppannākusalaṃ viya ‘‘copanakāyaasaṃvaro’’ti vuccati. Kammapathabhāvappattiyā dvārantaruppannaṃ kāyakammañca tathā na vuccatīti kammapathasaṃsandanavirodho siyā, tadavirodhaṃ tattheva vakkhāma. Sīlasaṃvarādayo pañca nikkhepakaṇḍe āvi bhavissanti. Tattha ñāṇasaṃvare paccayasannissitasīlassa, vīriyasaṃvare ca ājīvapārisuddhiyā antogadhatā daṭṭhabbā.
不善业道论的注释巴利
Akusalakammapathakathāvaṇṇanā
对于本性就是会堕落的有情,在其寿命中途就极其迅速地令其堕落,这就是杀生,意思是根本不给它慢慢堕落的机会,而是快速使它堕落。或者,越过、以刀杖等制服之后令其堕落,也是杀生。杀生之所以罪过重大,是因为加行、对象重大等原因,由这些条件所生起的思具有强大的力量。在与此所说条件相反的情况下,也应当了知:由各种条件所生起的思,随着力量的强弱,罪过有小有大。神通所成的、业报神通所成的,就像獠牙尖端等那样。巴利
Saraseneva ca patanasabhāvassa pāṇassa antarā eva atīva pātanaṃ atipāto, saṇikaṃ patituṃ adatvāva sīghaṃ pātananti attho. Atikkamma vā satthādīhi abhibhavitvā pātanaṃ atipāto. Payogavatthumahantatādīhi mahāsāvajjatā tehi paccayehi uppajjamānāya cetanāya balavabhāvato. Yathāvuttapaccayavipariyāyepi taṃtaṃpaccayehi uppajjamānāya cetanāya balavābalavavaseneva appasāvajjamahāsāvajjatā veditabbā. Iddhimayo kammavipākajiddhimayo dāṭhākoṭikādīnaṃ viya.
被族人守护的,就是“族护”。被同法者守护的,就是“法护”。有丈夫守护的,就是“有守护”。如果她出门时国王已经立下刑罚,她就是“有刑罚”。所谓“破坏义利”,这里说的是达到业道,因为这一段讲的就是业道。所谓“不想把自己拥有的东西给别人”等等,是就妄语的一般情况来说的。即使出于开玩笑的意图,也唯有以欺骗为先导者才算妄语。所谓“空虚”,是因为没有喜乐而空空洞洞。因为利益被破坏,所以不让人心里喜欢。所谓“不接受”,是指不信的人,这时不成就业道。而任何杂秽语,都要靠两个条件才能成立。应当知道,把功德回向给自己,只是心意而已。所谓“邪见”,就是错误地看。巴利
Gottarakkhitā sagottehi rakkhitā. Dhammarakkhitā sahadhammikehi rakkhitā. Sasāmikā sārakkhā. Yassā gamane raññā daṇḍo ṭhapito, sā saparidaṇḍā. Atthabhañjakoti kammapathappattaṃ vuttaṃ. Kammapathakathā hesāti. Attano santakaṃ adātukāmatāyātiādi musāvādasāmaññato vuttaṃ. Hasādhippāyena visaṃvādanapurekkhārasseva musāvādo. Suññabhāvanti pītivirahitatāya rittataṃ. Atthavipannatāya na hadayaṅgamā. Aggaṇhanteti asaddahante kammapathabhedo na hoti. Yo koci pana samphappalāpo dvīhi sambhārehi sijjhatīti. Attano pariṇāmanaṃ cittenevāti veditabbaṃ. Micchā passatīti vitathaṃ passati.
所谓“部分”,是指在以触为第五支等心聚的部分中,那些部分,这就是它的意思。有人问:思在业道里不是没被提到吗?那么依次说七种业道就不合理了吧?回答:不。没提到另有原因。并不是因为思不是业道,才在业道这一类里不提它;而是因为它有时是业道,并非任何时候都是,由于它作为业道的身份不确定,所以没提。但当它是业道时,并不会被排除在业道这一类之外。“五学处只以有限的事物为所缘”,用这句话,关于不与取等以有情为所缘的矛盾,他自己就会化解,应当说成“依称为有情的诸行而生起”。“没有化生有情”这种正在生起的邪见,是以三地诸法为对象的,所以说它以行为所缘。异熟果与等流果,依次是地狱等异熟、恶趣等。巴利
Koṭṭhāsatoti phassapañcamakādīsu cittaṅgakoṭṭhāsesu ye koṭṭhāsā honti, tatoti attho. Nanu ca cetanā kammapathesu na vuttāti paṭipāṭiyā sattannaṃ kammapathabhāvo na yuttoti? Na, avacanassa aññahetuttā. Na hi cetanāya akammapathattā kammapatharāsimhi avacanaṃ, kadāci pana kammapatho hoti, na sabbadāti kammapathabhāvassa aniyatattā avacanaṃ. Yadā pana kammapatho hoti, tadā kammapatharāsisaṅgaho na nivāritoti. ‘‘Pañca sikkhāpadā parittārammaṇā evā’’ti etena adinnādānādīnaṃ sattārammaṇabhāvavirodhaṃ ‘‘sattasaṅkhāte saṅkhāre eva ārabbha pavattito’’ti sayameva pariharissati. ‘‘Natthi sattā opapātikā’’ti pavattamānā diṭṭhi tebhūmakadhammavisayāvāti saṅkhārārammaṇatā vuttā. Vipākanissandaphalāni yathākkamaṃ nirayādivipākaduggatatādīni.
善业道论注释巴利
Kusalakammapathakathāvaṇṇanā
关于“从杀生等远离”这一句,是说:与那些远离相应的思,被称为“身业、语业”,而它们具有业道的性质也是合理的,所以才这样说。正如后文将会说:“按次序,七种思也转起,远离也转起。”“生兔肉”,指活着的兔肉。“成为杀害者之后,我不知。”以恶戒等为所缘,就是取彼为所缘。为了说明“以命根等为所缘,怎样断除恶戒等”,才说了“然而”等话。“无贪……远离者”,意思是断除贪欲的人。因为并没有从意恶行远离,只是通过无贪等来断除它。巴利
Pāṇātipātādīhi pana viratiyoti etaṃ yāhi viratīhi sampayuttā cetanā ‘‘kāyavacīkammānī’’ti vuccanti, tāsañca kammapathabhāvo yuttoti katvā vuttaṃ. Tathā hi vakkhati ‘‘paṭipāṭiyā satta cetanāpi vaṭṭanti viratiyopī’’ti. Allasasamaṃsanti jīvamānakasasamaṃsaṃ. Voropetā hutvā nābhijānāmi. Dussīlyādārammaṇā tadārammaṇā. Jīvitindriyādiārammaṇā kathaṃ dussīlyādīni pajahantīti taṃ dassetuṃ ‘‘yathā panā’’tiādi vuttaṃ. Anabhijjhā…pe… viramantassāti abhijjhaṃ pajahantassāti attho. Na hi manoduccaritā virati atthi anabhijjhādīheva tappahānato.
业道相应的讨论注释巴利
Kammapathasaṃsandanakathāvaṇṇanā
这段是在讨论“业道相应”这个说法到底该怎么理解。有人主张:把已到达业道的恶戒等无防护、恶行,以及已到达业道的善戒等防护、善行,跟不善业道和善业道从意义上说成没有差别,这就是“业道相应”。另一些人则说:所谓业道相应,是指用不与触门等相冲突的方式来说明它们。这个说法需要考察。
因为在五种触门、五种无防护门、五种防护门里生起的无防护和防护,并不具有业道的性质。杀生等行为,以及贪图他人财物、以其他众生为对象的嗔害、无因见等,都不会在这些门里生起。而且,三类身恶行等显然就是业道,那又何必再说明它们跟业道意义上没有差别呢?再者,恶行和善行并不是依触门等来说明其生起的,无防护和防护也不是,所以用“不与触门等相冲突”的方式来阐明它们,根本站不住脚。其实这里只是说明了:依触门等生起的无防护和防护,具有身业等的性质。如果这就叫业道相应,那就不该有“不善身业不依五种触门生起”这类关于业道相应的说法。
如果又认为,这也是在显示与六种触门等不相冲突,那么为了用另一种方式说明已经说过的内容,就不该说“或者”。而且,如果“或者”一词是用来表示总括,那么那些把已到达业道的恶戒等说成身业等名称的人,就不该说意业依六种触门生起,因为意业并不依眼门等生起。如果只取已到达业道的无防护等,那么由于恶行之外并没有别的无防护,而且它们已经被说成是各自的业性,就不该说“由能发动身体的无防护门所生的无防护,就是不善身业”这类话。因为一旦这样说,就会产生混杂的过失:语业、意业也会在身门中生起,同样,其余各种业也会在其余诸门中生起。巴利
Kammapathappattānaṃ dussīlyādīnaṃ asaṃvarānaṃ tathā duccaritānañca akusalakammapathehi kammapathappattānameva ca susīlyādīnaṃ saṃvarānaṃ tathā sucaritānañca kusalakammapathehi atthato nānattābhāvadassanaṃ. Atha vā tesaṃ phassadvārādīhi avirodhabhāvena dīpanaṃ kammapathasaṃsandananti keci vadanti , tadetaṃ vicāretabbaṃ. Na hi pañcaphassadvārapañcaasaṃvaradvārapañcasaṃvaradvāresu uppannānaṃ asaṃvarānaṃ saṃvarānañca kammapathatā atthi pāṇātipātādīnaṃ parasantakavatthulobhaparasattārammaṇabyāpādaahetukadiṭṭhiādīnañca tesu dvāresu anuppattito. Tividhakaāyaduccaritādīni ca kammapathāti pākaṭā evāti kiṃ tesaṃ kammapathehi nānattābhāvadassanena, na ca duccaritānaṃ sucaritānañca phassadvārādivasena uppatti dīpitā, nāpi asaṃvarānaṃ saṃvarānañca yato tesaṃ phassadvārādīhi avirodhabhāvena dīpanā siyā, kevalaṃ pana phassadvārādivasena uppannānaṃ asaṃvarānaṃ saṃvarānañca kāyakammāditā dīpitā. Yadi ca ettakaṃ kammapathasaṃsandanaṃ, ‘‘akusalaṃ kāyakammaṃ pañcaphassadvāravasena nuppajjatī’’tiādi kammapathasaṃsandanaṃ na siyā. Esāpi chaphassadvārādīhi avirodhadīpanāti ce, vuttameva pakārantarena dassetuṃ ‘‘atha vā’’ti na vattabbaṃ. Samuccayatthe ca atha vā-sadde kammapathappattāneva dussīlyādīni kāyakammādināmehi vadantehi manokammassa chaphassadvāravasena uppatti na vattabbā. Na hi taṃ cakkhudvārādivasena uppajjatīti. Yadi ca kammapathappattā eva asaṃvarādayo gahitā, duccaritehi aññesaṃ asaṃvarānaṃ abhāvā tesañca taṃtaṃkammabhāvassa vuttattā ‘‘copanakāyaasaṃvaradvāravasena uppanno asaṃvaro akusalaṃ kāyakammameva hotī’’tiādi na vattabbaṃ siyā. Vuccamāne hi tasmiṃ saṅkaro siyā, vacīmanokammānipi hi kāyadvāre uppajjanti, tathā sesadvāresupi kammantarānīti.
不过,如果认为在其他门之间生起的业也还是属于那个门的业,那么“三种身恶行是不善身业”这类说法,以及“不善身业依现行身无防护门和语无防护门而生起”这类说法,就会互相矛盾。因为恶行确实可以在其他门中运作,而在其他门之间生起的业并不会成为那个门的业。因此,由于前面已经说过,只有达到业道的才具有身业等的性质,而其余的——依各自的门而生起的善与不善法——在门的对应中已经被归入各自那一门的范畴,所以这里所说的“业道相应”是指:说明那些尚未达到业道的、因为不是思而成为非业的、以及被归入无防护与防护的,也和业道一样具有身业等的性质;说明已经达到业道的三类身恶行等和三类身善行等,即使在其他门中运作,也不舍弃身业等的性质;以及说明已经阐述过的、已到达和未到达业道的不善身业等和善身业等,是依触门等而生起。为什么?因为在这里,非业道与业道之间由于名称相同而相通,业道与业道之间由于不舍弃共通名称而相通,两者又都由于生起的方式而在诸门中相通。巴利
Atha pana dvārantare uppajjamānaṃ kammantarampi taṃdvārikakammameva siyā, ‘‘tividhaṃ kāyaduccaritaṃ akusalaṃ kāyakammamevā’’tiādi, ‘‘akusalaṃ kāyakammaṃ copanakāyaasaṃvaradvāravasena vācāasaṃvaradvāravasena ca uppajjatī’’tiādi ca virujjheyya. Duccaritānañhi aññadvāracaraṇaṃ atthi, na cassa dvārantaruppannaṃ kammantaraṃ hotīti. Tasmā heṭṭhā kammapathappattānaṃ eva kāyakammādibhāvassa vuttattā sesānañca taṃtaṃdvāruppannānaṃ kusalākusalānaṃ dvārasaṃsandane taṃtaṃdvārapakkhikabhāvassa katattā idha kammapathaṃ appattānañca cetanābhāvato akammānañca asaṃvarānaṃ saṃvarānañca bhajāpiyamānānaṃ kammapathānaṃ viya kāyakammāditādīpanaṃ, kammapathappattānaṃ tividhakāyaduccaritādīnaṃ tividhakāyasucaritādīnañca dvārantaracaraṇepi kāyakammādibhāvāvijahanadīpanaṃ, yathāpakāsitānañca kammapathabhāvaṃ pattānaṃ apattānañca akusalakāyakammādīnañca kusalakāyakammādīnañca phassadvārādīhi uppattipakāsanañca kammapathasaṃsandanaṃ nāma. Kasmā? Akammapathānaṃ kammapathesu kammapathānañca akammapathesu samānanāmatāvasena, kammapathānaṃ kammapathesu sāmaññanāmāvijahanavasena, ubhayesañca uppattivasena dvāresu ettha saṃsanditattā.
在这里:依三种业门生起的诸业,因为被称为业,而各各业之性又不可说,所以只能在业门中说明它们的生起;又因为不曾依五识门说明无防护等的生起方式,论主便避开业门与识门,而说“依五触门生起”等等。他依据“由眼触为缘而生起乐”以及“由眼触为缘而有受蕴,此是善”等经文,说明了依五触门无防护等生起的方式;但并没有“由眼识为缘”这样的说法。这一点也已经说过:“与眼识俱生的触,就是眼触”等等。因此,由于无防护与防护并非与眼触等俱生,论主便说明了与意触俱生的情况,以及依眼触门等而生起的情况。在“那于身门达到现行的,是不善身业”以及“依现行身无防护门生起的,就是不善身业”等说法中,当达到业道的语业等无防护被归入身业等时,应当看到:这是用“四种语恶行就是不善语业”等排除性表述来否定的。这样处理之后,前面所示的无防护判定以及第二种判定就没有任何矛盾。因为,语业等现行身所具有的无防护,并不成为身业等。巴利
Tattha tividhakammadvāravasena uppannānaṃ kammānaṃ ñātakammabhāvatāya taṃtaṃkammabhāvassa avacanīyattā kammadvāresu tesaṃ uppattiyā ca vuttattā pañcaviññāṇadvāravasena asaṃvarādīnaṃ uppattipariyāyavacanābhāvato ca kammadvāraviññāṇadvārāni virajjhitvā ‘‘pañcaphassadvāravasena hi uppanno’’tiādi vuttaṃ. ‘‘Yampidaṃ cakkhusamphassapaccayā uppajjati sukhaṃ vā’’tiādinā ‘‘cakkhusamphassapaccayā vedanākkhandho atthi kusalo’’tiādinā ca pañcaphassadvāravasena asaṃvarādīnaṃ uppattipariyāyo vutto, na ca ‘‘yamidaṃ cakkhuviññāṇapaccayā’’tiādivacanaṃ atthīti. Vuttampi cetaṃ ‘‘cakkhuviññāṇasahajāto hi phasso cakkhusamphasso’’tiādi (dha. sa. 1 kammakathā; mahāni. aṭṭha. 86). Tena hi asaṃvarānaṃ saṃvarānañca cakkhusamphassādīhi asahajātattā manosamphassasahajātānañca cakkhusamphassadvārādivasena uppatti dīpitāti. ‘‘So hi kāyadvāre copanaṃ patto akusalaṃ kāyakammaṃ hotī’’tiādinā ‘‘copanakāyaasaṃvaradvāravasena uppanno akusalaṃ kāyakammameva hotī’’tiādinā ca vacīkammādīnañca kammapathappattānaṃ asaṃvarabhūtānaṃ kāyakammādibhāve āpanne ‘‘catubbidhaṃ vacīduccaritaṃ akusalaṃ vacīkammameva hotī’’tiādinā apavādena nivatti daṭṭhabbā. Evañca katvā pubbe dassitesu asaṃvaravinicchayesu dutiyavinicchayesu ca na koci virodho. Na hi vacīkammādibhūto copanakāyaasaṃvaro kāyakammādi hotīti.
不善的意业,则是依六触门而生起的。当它在身门和语门达到发动状态时,就成为不善的身业和语业。那么,这里所说的不善意业到底是什么呢?就是按前面所说的方式,在身门和语门中生起的三类意恶行,以及尚未达到发动状态的一切不善法。如果这样的话,它就不具有身业和语业的性质,那么“达到发动状态就成为身业和语业”这句话不就说不通了吗?并非说不通,因为“达到发动状态就是在身和语上成为不善业”这个道理本身是成立的。那么,当它作为业存在时,算是什么业呢?它只是意业。这里说的是:达到发动状态的不善业,在身门和语门中仍然是意业。或者,不把“那”这个词和意业联系起来,而是把它和依六触门生起的东西联系起来,也就是说,仅就前面所说的那种生起本身来限定。那么,“那”指的是什么呢?由于这是在讨论业的语境中展开的,所以应理解为“业”,而且即使是在意触门中生起,它也构成三种业。为了说明它是怎样构成的,才说“在身门、语门达到发动状态”等等。在这里,由于没有作出限定,达到发动状态只是用来标示身业和语业名称的成就,但并不是一切达到发动状态的都属于身业和语业;也不是在善的方面未达到发动状态就不成为身业和语业,这个道理本身就是成立的。巴利
Akusalaṃ manokammaṃ pana chaphassadvāravasena uppajjati, taṃ kāyavacīdvāresu copanaṃ pattaṃ akusalaṃ kāyavacīkammaṃ hotīti ettha kiṃ taṃ akusalaṃ manokammaṃ nāma, heṭṭhā dassitanayena ca kāyavacīdvāresu uppannaṃ tividhaṃ manoduccaritaṃ copanaṃ appattaṃ sabbākusalañca. Yadi evaṃ tassa kāyavacīkammabhāvo natthīti ‘‘copanappattaṃ kāyavacīkammaṃ hotī’’ti na yujjatīti ? No na yujjati copanappattaṃ kāye vācāya ca akusalaṃ kammaṃ hotīti atthasiddhito. Kammaṃ pana hontaṃ kiṃ kammaṃ hotīti? Manokammameva hotīti. Idaṃ vuttaṃ hoti – copanappattaṃ akusalaṃ kāyadvāre vacīdvāre ca manokammaṃ hotīti. Atha vā taṃ-saddassa manokammena sambandhaṃ akatvā chaphassadvāravasena yaṃ uppajjati, tanti yathāvuttauppādamattaparicchinnena sambandho kātabbo. Kiṃ pana tanti? Kammakathāya pavattamānattā kammanti viññāyati, tañca manosamphassadvāre uppajjamānampi tividhaṃ kammaṃ hotīti. Yathā taṃ hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘kāyavacīdvāresu copanaṃ patta’’ntiādimāha. Tattha niyamassa akatattā copanappatti upalakkhaṇabhāvena kāyavacīkammanāmasādhikāva, na pana sabbampi copanappattaṃ kāyavacīkammameva, nāpi kusalapakkhe copanaṃ appattaṃ kāyavacīkammaṃ na hotīti ayamattho siddhova hotīti.
或者,“彼”指依六触门而生的意业,即抓住问难者的意图,把一切由意所成就的业都称为意业,而不是前面所说的那种意业。有的人持这样的主张:“既然是由意成就的,那就一切都只能是意业,不可能是身业、语业。”为了遮止这种观点、显示三种业的决定,才开始说“当它在身门、语门达到发动状态”等。这里无混杂的情况,应照前面那种方式理解。或者,把“业”这个词不加区分,只就“业”这个字来建立关联,从而显示如前所说的业的分类是怎样的;无混杂的情况也如前所说。至于有些人说“与身业、语业俱生的贪等,当它们属于思这一类时,这些意业就成为身业、语业”,这也不对,因为属于思这一类的东西并没有意业的性质;而在无记的情况下,意业性就更不存在了。对此也说过“或者是无记的”。所以,不应当说意业具有身业、语业的性质。与作为贪等行为的造作之思相应的贪等是意业,而不与杀生等身语行为的造作之思相应,因此它们更加是意业,所以不应当说这些意业具有身业、语业的性质。这样一来,由于业对诸门、诸门对业都不固定,就没有建立门的固定关联。现在,即使没有建立门的固定关联,为了说明此心依哪些门而生起、那些各各门业道又如何生起,并如所引经文所说,而说“其中,欲界”等。“心依三种业门而生起”,这是就它作为意业门、依自性生起这一点而说的。或者,如同“心以心为主”是依相应而说,这里也应这样理解。至于没有两种发动的意相续,它作为意业门的情况就更不必说了。巴利
Atha vā tanti taṃ chaphassadvāravasena uppajjamānaṃ manokammanti sabbaṃ manasāpi nipphajjamānaṃ kammaṃ manokammanti codakādhippāyena gahetvā vadati, na pubbe dassitamanokammanti. Yo hi parassa adhippāyo ‘‘manasā nipphattito sabbena manokammeneva bhavitabbaṃ, na kāyavacīkammenā’’ti, taṃ nivattetvā kammattayaniyamaṃ dassetuṃ idamāraddhaṃ ‘‘taṃ kāyavacīdvāresu copanaṃ patta’’ntiādi. Ettha ca saṅkarābhāvo purimanayeneva veditabbo. Atha vā kammanti avisesena kammasaddamattena sambandhaṃ katvā yathāvutto kammappabhedo yathā hoti, taṃ pakāraṃ dasseti. Asaṅkaro ca vuttanayova. Yaṃ pana vadanti ‘‘kāyavacīkammasahajātā abhijjhādayo yadā cetanāpakkhikā honti, tadā tāni manokammāni kāyavacīkammāni hontī’’ti, tañca na, cetanāpakkhikānaṃ manokammattābhāvā. Abbohārikatte ca manokammatā suṭṭhutaraṃ natthi. Vuttampi cetaṃ ‘‘abbohārikā vā’’ti. Tasmā manokammassa kāyavacīkammatā na vattabbā. Abhijjhādikiriyākārikāya eva cetanāya sampayuttā abhijjhādayo manokammaṃ, na pāṇātipātādikāyavacīkiriyākārikāyāti bhiyyopi tesaṃ manokammatāti na tesaṃ manokammānaṃ sataṃ kāyavacīkammatā vattabbāti. Evaṃ kammānaṃ dvāresu dvārānañca kammesu aniyatattā dvāranibandhanaṃ na kataṃ. Idāni akatepi ca dvāranibandhane yesaṃ dvārānaṃ vasena idaṃ cittaṃ uppajjati, tesaṃ taṃtaṃdvārakammapathānañca vasena uppattiyā yathābhaṭṭhapāḷiyā vuttāya ca dīpanatthaṃ ‘‘tattha kāmāvacara’’ntiādimāha. Cittaṃ tividhakammadvāravasena uppajjatīti idaṃ manokammadvārabhūtassa tena sabhāvena uppattiṃ gahetvā vuttaṃ. Yathā vā cittaṃ cittādhipateyyanti sampayuttavasena vuccati, evamidhāpīti veditabbaṃ. Copanadvayarahitassa manopabandhassa manokammadvārabhāve pana vattabbameva natthi.
这里所说的“连接”是指:“以色为所缘……或者以法为所缘”这一段和“或者无论任何”这一段之间的关联,这就是它的意思。那么,这个关联是什么呢?能让语句彼此衔接起来、使前后话语具有用意的东西,就是关联。在这里,先显示一切所缘等之后,紧接着“或者无论任何”这句话,它的用意应当被理解为一种连接。其中,先指出“以色为所缘……或者以法为所缘”这一说法会带来的过失,然后为了遮止这个过失而显示“或者无论任何”的用意,所以说了“上文”等话。在第二种义理分别中,“或者无论任何”也把并非主要的色等拉进来,因为主要的心本身并没有属于自己的所缘。“依照上文所说的方法”,就是依照一切所缘等的方法。说了“上文已经提到的就是已经提到的”之后,为了显示那句话的用意,而说“以色……或者以此为所缘、或者以此为所缘”,这是为了说明才这么说的。其中,“或者以此为所缘、或者以此为所缘”应当理解为是就一切所缘等而说的。巴利
Ayaṃ yojanāti ‘‘rūpārammaṇaṃ vā…pe… dhammārammaṇaṃ vā’’ti etena saha ‘‘yaṃ yaṃ vā panā’’ti etassa ayaṃ sambandhoti attho. Ko panāyaṃ sambandhoti? Yena vacanāni aññamaññaṃ sambajjhanti, taṃ pubbāparavacane payojanaṃ sambandho. Idha ca sabbārammaṇatādidassanaṃ ‘‘rūpārammaṇaṃ vā…pe… dhammārammaṇaṃ vā’’ti etassa anantaraṃ ‘‘yaṃ yaṃ vā panā’’ti etassa vacane payojanaṃ yojanā daṭṭhabbaṃ. Tattha ‘‘rūpārammaṇaṃ vā…pe… dhammārammaṇaṃ vā ārabbhā’’ti ettakena āpannaṃ dosaṃ dassetvā tannivattanavasena ‘‘yaṃ yaṃ vā panā’’ti etassa payojanaṃ dassetuṃ ‘‘heṭṭhā’’tiādimāha. Dutiye atthavikappe ‘‘yaṃ yaṃ vāpanā’’ti etena appadhānampi rūpādiṃ ākaḍḍhati. Na hi padhānassa cittassa attanoyeva ārammaṇabhāvo atthīti. Heṭṭhā vuttanayenāti sabbārammaṇatādinayena. ‘‘Heṭṭhā gahitameva gahitanti vatvā tassa vacane payojanaṃ dassetuṃ ‘rūpaṃ vā…pe… idaṃ vā idaṃ vā ārabbhā’ti kathetuṃ idaṃ vutta’’nti vuttaṃ. Tattha idaṃ vā idaṃ vāti etaṃ sabbārammaṇatādiṃ sandhāya kathitanti veditabbaṃ.
法开示品之论巴利
Dhammuddesavārakathā
触为第五法聚的注释巴利
Phassapañcamakarāsivaṇṇanā
“老师”指的是雷瓦达老师。不过,不应该把这看作核心。因为这里并不是为了说明触等属于欲界等性质才开始的,而是为了说明在那个时候触等的自性。巴利
Ācariyānanti revatācariyassa. Na panetaṃ sārato daṭṭhabbaṃ. Na hi phassādīnaṃ kāmāvacarādibhāvadassanatthaṃ idamāraddhaṃ, kintu tasmiṃ samaye phassādisabhāvadassanatthanti.
因为心对触的最初落点,所以说一切心所都依于心、以心的作用而被称为心的作用,因此触被称为“心最初落点”。虽然已生起触的人或心与心所的聚集体被所缘接触,是以与触俱生的受在同一刹那感受;但触就像照亮四周的灯,是受等的特殊条件,所以说是“如先于时”。放在椽子上方的横木,叫椽侧木。像两根木头等,虽然并非在某一部分、某一侧贴附在一起,但与色共同具有的触的共性,正是不贴附的碰撞本身,而不是境的状态;这碰撞就是心与所缘会合的状态。依所依与所缘的会合而生起,所以触具足碰撞。像两手相握,心与所缘的会合就是触,它成为心于所缘中会合而转起的条件,因此以作用义说其味为“碰撞味”。同样,缘的状态就是那触的碰撞作用。正如手掌与手掌的碰撞是那特殊的色法,心于所缘的碰撞,也应视为那特殊的一个心所法。“唯于心”:以此显示触的碰撞是心所自性,不与所依、所缘相杂,但并不否定依于所依。那触的因——与它相应的相应作意,就是“彼相应作意”。根朝向那方、以及转向令成所缘、境的遍净、被造作而成为识的境性,这就是其义。巴利
Cittassa paṭhamābhinipātattāti sabbe cetasikā cittāyattā cittakiriyābhāvena vuccantīti phasso ‘‘cittassa paṭhamābhinipāto’’ti vutto. Kāmaṃ uppannaphasso puggalo cittacetasikarāsi vā ārammaṇena phuṭṭho phassasahajātāya vedanāya taṃsamakālameva vedeti, phasso pana obhāsassa padīpo viya vedanādīnaṃ paccayaviseso hotīti purimakālo viya vutto. Gopānasīnaṃ upari tiriyaṃ ṭhapitakaṭṭhaṃ pakkhapāso. Kaṭṭhadvayādi viya ekadesena ekapassena anallīyamānopi rūpena saha phassassa sāmaññaṃ anallīyamānaṃ saṅghaṭṭanameva, na visayabhāvo, saṅghaṭṭanañca phassassa cittārammaṇānaṃ sannipatanabhāvo eva. Vatthārammaṇasannipātena sampajjatīti saṅghaṭṭanasampattiko phasso. Pāṇidvayassa sannipāto viya cittārammaṇasannipāto phasso cittassa ārammaṇe sannipatitappavattiyā paccayo hotīti kiccaṭṭheneva rasena saṅghaṭṭanaraso. Tathā paccayabhāvo hi tassa phassassa saṅghaṭṭanakiccanti. Yathā hi pāṇiyā pāṇimhi saṅghaṭṭanaṃ tabbisesabhūtā rūpadhammā, evaṃ cittassa ārammaṇe saṅghaṭṭanaṃ tabbisesabhūto eko cetasikadhammo daṭṭhabbo. Citteyevāti etena cetasikasabhāvataṃ vatthārammaṇehi asaṃsaṭṭhaṃ saṅghaṭṭanaṃ vedanāya dasseti, na pana vatthunissayataṃ paṭikkhipati. Tassa phassassa kāraṇabhūto tadanurūpo samannāhāro tajjāsamannāhāro. Indriyassa tadabhimukhabhāvo āvajjanāya ca ārammaṇakaraṇaṃ visayassa parikkhatatā abhisaṅkhatatā viññāṇassa visayabhāvakaraṇanti attho.
只有在乐受中才可得味著,这是这里的意旨。已遍净者指的是阿拉汉的境界。因为界有多种含义,所以阿拉汉这个词义是由带前缀 vi 的 su 一词构成的。或者说,已遍净就是已安住于自在、已能随心所欲。只领受所缘的一分——这是就触等作用像只领受一分而说的。因为感受的自性本身就是领受。或者,以触等方式执取所缘,是领受一分;以感受的方式执取,则是随所欲而领受全部。如此,那些执取各有自己的自性,所以不应像对受那样,以各自执行各自作用为理由,去说触等也有自主的领受。此中此——用这个说法,是指在五种受中,此心所意指的喜受,因此应当知道:除去非喜受之后,所取的喜受,因其同分,就说为可爱相的受用味。巴利
Sukhavedanāyameva labbhati assādabhāvatoti adhippāyo. Vissavitāyāti arahatāya. Anekatthattā hi dhātūnaṃ arahattho vipubbo susaddo. Vissavaṃ vā sajanaṃ vasitā kāmakāritā vissavitā. Ārammaṇarasekadesameva anubhavantīti idaṃ phusanādikiccaṃ ekadesānubhavanamiva hotīti katvā vuttaṃ. Vedayitasabhāvo eva hi anubhavananti. Phusanādibhāvena vā ārammaṇaggahaṇaṃ ekadesānubhavanaṃ, vedayitabhāvena gahaṇaṃ yathākāmaṃ sabbānubhavanaṃ. Evaṃ sabhāvāneva tāni gahaṇānīti na vedanāya viya phassādīnampi yathāsakakiccakaraṇena sāmibhāvānubhavanaṃ codetabbaṃ. Ayaṃ idhāti etena pañcasu vedanāsu imasmiṃ citte adhippetaṃ somanassavedanaṃ vadati, tasmā asomanassavedanaṃ apanetvā gahitāya somanassavedanāya samānā iṭṭhākārasambhogarasatā vuttāti veditabbā.
以相再次认知为作用,以再次认知为味。再次认知的缘,就是再次认知缘;那同一个相,就是“再次……相”,对它所作的,就是“再次……作”。或者说,作为再次认知缘的相作,就是“再次……作”——这就是它的作用,这是意思。应当知道,再次认知缘的相作,对于作相者和以相认知者的一切想来说,都是相同的。只有智随转,因此它不是执著为作者,也不是颠倒执取者,这是意旨。以这个方法,也应看到:与定相应的不久住性也是不存在的。巴利
Nimittena punasañjānanakiccā paccābhiññāṇarasā. Punasañjānanassa paccayo punasañjānanapaccayo, tadeva nimittaṃ puna…pe… nimittaṃ, tassa karaṇaṃ puna…pe… karaṇaṃ. Punasañjānanapaccayabhūtaṃ vā nimittakaraṇaṃ puna…pe… karaṇaṃ, tadassā kiccanti attho. Punasañjānanapaccayanimittakaraṇaṃ nimittakārikāya nimittena sañjānantiyā ca sabbāya saññāya samānaṃ veditabbaṃ. Ñāṇameva anuvattati, tasmā abhinivesakārikā viparītaggāhikā ca na hotīti adhippāyo. Etenupāyena samādhisampayuttāya aciraṭṭhānatā ca na hotīti daṭṭhabbā.
“Abhisandahati”(连接)就是持续不断地推动、令其运转。思的状态,就是造作活动的状态。“加倍精勤”并不是指把精进的力量真的加倍,而是为了显示它自身那种造作作用的广大。“以精勤的状态”,就是以恭敬、认真的状态。因为它本身就是恭敬,所以也能让与它相应的心所变得恭敬。巴利
Abhisandahatīti pabandhati pavatteti. Cetanābhāvo byāpārabhāvo. Diguṇussāhāti na diguṇaṃ vīriyayogaṃ sandhāya vuttaṃ, attano eva pana byāpārakiccassa mahantabhāvaṃ dīpeti. Ussāhanabhāvenāti ādarabhāvena. Sā hi sayaṃ ādarabhūtā sampayutte ādarayatīti.
识知是对所缘的获得。连结是把后起的心接续起来。所谓“以眼见”,意思就是应当以眼来看见。就像“所见、所闻、所觉、所识”被称为所见等等,这里也应这样理解。在“以眼……”等话里,意思是以眼为门……乃至以意为门。应当知道,就像守城人一样,心的工作只是把所缘弄清楚、只是持守、只是获得;而通达所缘、再次了知等作用,则是慧、想等的作用。前面所说的,是在时节区分中所指出的。为了显示“并不像修习者那样不生起,而是生起”,所以说了“心存在”。如果“存在”一词和“生起”一词意思相同,那还说得通;如果意思不同,就不该说“在那里已生起”,因为说“已生起的东西生起”是不合理的。而心的已生起状态已经在时节区分中说过了,何必再显示它的生起呢?而且,作了时节区分的人并非不能对它加以解释,那又何必再用第二首摄颂来解释?再者,通过这一解释,心与触等的差别已经成立,何必还要为这个意思再说一遍?然而,前面说“心”是有别的用意,后面说的则是为了显示在那个时节中存在的法。前面是为了时节区分而说,不是为了显示在已区分的时节中存在的法;后面则是为了显示在那个时节中存在的法而说,不是为了时节区分。同一用意的说法不会表达别的用意,也不是用暗示的方式说的,所以大悲者不会不让义理显明。巴利
Vijānanaṃ ārammaṇassa upaladdhi. Sandahanaṃ cittantarassa anuppabandhanaṃ. Cakkhunā hi diṭṭhanti cakkhunā daṭṭhabbaṃ. Yathā ‘‘diṭṭhaṃ sutaṃ mutaṃ viññāta’’nti daṭṭhabbādi vuccati, evamidhāpi veditabbaṃ. Cakkhunā hītiādīsu cakkhunā…pe… manasā dvārenāti attho. Nagaraguttikassa viya cittassa ārammaṇavibhāvanamattaṃ upadhāraṇamattaṃ upaladdhimattaṃ kiccaṃ, ārammaṇapaṭivedhanapaccābhiññāṇādi pana kiccaṃ paññāsaññādīnanti veditabbaṃ. Purimaniddiṭṭhanti samayavavatthāne niddiṭṭhaṃ. Bhāvento viya na na uppajjati, kintu uppajjatīti dassetuṃ ‘‘cittaṃ hotī’’ti vuttanti etaṃ hoti-saddassa uppajjati-saddassa ca samānatthatte sati yujjeyya, tadatthatte ca tattha uppannaṃ hotīti na vucceyya. Na hi yuttaṃ uppannaṃ uppajjatīti vattuṃ. Cittassa ca uppannatā samayavavatthāne vuttā evāti kiṃ tassa puna uppattidassanena. Yena ca samayavavatthānaṃ kataṃ, tassa niddeso na na sakkā kātunti kiṃ taṃ niddesatthaṃ uddesena dutiyena, niddeseneva ca phassādīhi ca aññattaṃ cittassa sijjhatīti kiṃ tadatthena puna vacanena, aññappayojanattā pana purimassa cittavacanassa pacchimaṃ vuttaṃ. Purimañhi samayavavatthānatthameva vuttaṃ, na vavatthitasamaye vijjamānadhammadassanatthaṃ, itarañca tasmiṃ samaye vijjamānadhammadassanatthaṃ vuttaṃ, na samayavavatthānatthaṃ, na ca aññadatthaṃ vacanaṃ aññadatthaṃ vadati, na ca lesena vuttoti katvā mahākāruṇiko atthaṃ pākaṭaṃ na karotīti.
禅支聚注释巴利
Jhānaṅgarāsivaṇṇanā
“寻思”这句话,是为了排除把法以外的东西当作作者,而指出法本身就是作者。不过,为了排除它(法)有主宰性这一层意思,又用“或者说是寻思”来说明这种状态。就像敲着“色、色”或“地、地”一样,它具有敲击的特相。最初或正面的击打叫“击”,从四周或翻转过来击打叫“遍击”。就“伺”来说,从粗重的意义上讲,寻只是伺;从寻是伺的前导这一意义上讲,寻是随转的粗重者,而它的前导者——寻,就像敲钟的第一击。正如敲钟的第一击是第一次撞击,寻也以朝向所缘安立的意义成为第一次撞击。“有扩展的”:与动摇相应。“以无间相续而转起”:在近行或安止中,以相续的方式转起。因为在那里,寻变得不动摇,进入所缘后而转起。“圆”:指打谷场。巴利
Vitakketīti dhammato aññassa kattunivattanatthaṃ dhammameva kattāraṃ niddisati. Tassa pana vasavattibhāvanivāraṇatthaṃ ‘‘vitakkanaṃ vā’’ti bhāvaniddeso. Rūpaṃ rūpanti pathavī pathavīti vā ākoṭento viya hotīti ākoṭanalakkhaṇo. Ādito, abhimukhaṃ vā hananaṃ āhananaṃ, parito, parivattetvā vā āhananaṃ pariyāhananaṃ. Vicārato oḷārikaṭṭhena vicārasseva pubbaṅgamaṭṭhena anuravato oḷāriko tassa ca pubbaṅgamo ghaṇṭābhighāto viya hoti vitakko. So yathā ghaṇṭābhighāto paṭhamābhinipāto hoti, evaṃ ārammaṇābhimukhaniropanaṭṭhena paṭhamābhinipāto hoti. Vipphāravāti vicalanayutto. Anuppabandhena pavattiyanti upacāre vā appanāyaṃ vā santānena pavattiyaṃ. Tattha hi vitakko niccalo hutvā ārammaṇaṃ anupavisitvā pavattati. Maṇḍalanti khalamaṇḍalaṃ.
遍满喜比涌跃喜更殊胜:因为不动摇、长久安住,所以更为殊胜。以轻安之相的方式而孕育。与安止相应的喜,就是安止定的圆满者,因此这样安立;其余两种喜,则是刹那定和近行定的圆满者。巴利
Piṇayatīti tappeti, vaḍḍheti vā. Pharaṇarasāti paṇītarūpehi kāyassa byāpanarasā. Udaggabhāvo odagyaṃ. Khuddikā lahuṃ lomahaṃsanamattaṃ katvā bhinnā na puna uppajjati. Khaṇikā bahulaṃ uppajjati. Ubbegato pharaṇā niccalattā ciraṭṭhitikattā ca paṇītatarā. Passaddhiyā nimittabhāvena gabbhaṃ gaṇhantī. Appanāsampayuttāva pīti appanāsamādhipūrikāti katvā sā ṭhapitā. Itarā dve khaṇikopacārasamādhipūrikā pītī.
以定心,即与定相应的心。不流散,是它自身不流散的性质。不散乱,是相应诸法的不散乱状态。由于它,相应诸法成为不散乱的,这个法就是不散乱。就差别而言,是就大多数情况说的。因为即使没有乐,也还是有定。用灯的譬喻,显示定的相续安住状态。巴利
Samādhicittenāti samādhisahitacittena. Avisāro attano eva avisaraṇasabhāvo. Avikkhepo sampayuttānaṃ avikkhittatā. Yena sampayuttā avikkhittā honti, so dhammo avikkhepoti. Visesatoti yebhuyyena. Sukhavirahitopi hi atthi samādhīti. Padīpanidassanena santānaṭṭhitibhāvaṃ samādhissa dasseti.
根聚的注释巴利
Indriyarāsivaṇṇanā
信以信而信,这是就信的作用正在进行的诸法来说,显示信对它们具有增上缘的地位。因为当诸法确实以这种方式作为缘时,才有“人相信”这样的世俗说法。在应当生起净信的地方,与净信相反的不善法就是不信和邪胜解。作为净信的决定,是依于所缘而具有胜解的特征,而不是泛泛的胜解。它执行“自在者”的作用,意思是像说“没有我,你们就不会有胜解,你们是因为我才相信的”,这样让相应法随顺自己。其余诸根也是如此。“跳入”就是沉没。泥从淤泥而变得坚实。水华是滑腻的水垢。黄水。“有随入之相”就是不进入而“是如此”的确定之相;无浊的状态,即无浑浊之状,意为不混浊。佛等事为所信。亲近善士、听闻正法、如理作意、法随法行是入流支。应视为如取诸善法之手,如成办一切圆满之财,如使不死甘露果成办之种子。巴利
Saddahanti etāyāti saddahanakiriyāya pavattamānānaṃ dhammānaṃ tattha ādhipaccabhāvena saddhāya paccayataṃ dasseti. Tassā hi dhammānaṃ tathāpaccayabhāve sati ‘‘puggalo saddahatī’’ti vohāro hoti. Pasādanīyaṭṭhānesu pasādassa paṭipakkhabhūtaṃ akusalaṃ assaddhiyaṃ micchādhimokkho ca. Pasādabhūto nicchayo vatthugato adhimokkhalakkhaṇaṃ, na yevāpanakādhimokkhoti. Indaṭṭhaṃ kāretīti ‘‘maṃ antarena tumhākaṃ adhimuccanaṃ natthi, mayā saddahathā’’ti viya attānaṃ anuvatteti sampayuttadhamme. Evaṃ sesesupi. Pakkhandananti saṃsīdanaṃ. Paṅko kaddamato ghanībhūto hoti. Paṇakaṃ picchilaṃ udakamalaṃ. Pītaṃ udakaṃ. Okappanalakkhaṇāti anupavisitvā evametanti kappanalakkhaṇā. Akalusabhāvo akālusiyaṃ, anāvilabhāvoti attho. Buddhādivatthūni saddheyyāni. Sappurisūpasevanasaddhammasavanayonisomanasikāradhammānudhammapaṭipattiyo sotāpattiyaṅgāni. Kusaladhammānaṃ ādāne hattho viya, sabbasampattinipphādane vittaṃ viya, amatakasiphalaphalane bījaṃ viya daṭṭhabbā.
所谓“勇者的状态”,是指因为那个法而成为勇者,这就是它的意思。“给予随助”就是策励。有路应当走,路已经走了;有业应当做,业已经做了;轻微的病生起了,从病中起来,病愈不久;为了乞食而走进村落或城镇,不能随心所欲地得到粗劣或精美食物的满足,或者能得到……乃至满足。这些就是八种策励精进之事,它们与随顺观察相伴,或者是以此为根本的观察。巴利
Vīrabhāvoti yena vīro nāma hoti, so dhammoti attho. Anubalappadānaṃ paggaho. Maggo gantabbo hoti, maggo gato, kammaṃ kattabbaṃ, kammaṃ kataṃ, appamattako ābādho uppanno, gilānā vuṭṭhito hoti aciravuṭṭhito gelaññā, gāmaṃ vā nigamaṃ vā piṇḍāya caranto na labhati lūkhassa vā paṇītassa vā bhojanassa yāvadatthaṃ pāripūriṃ, labhati…pe… pāripūrinti etāni anurūpapaccavekkhaṇāsahitāni aṭṭha vīriyārambhavatthūni taṃmūlakāni vā paccavekkhaṇāni.
前往久习等的所缘之后而安住,或者不舍弃所缘而使其现起。就像水中的葫芦,不让所缘漂浮而去;就像石头一样,把不动的所缘安置、持守,令其不忘失,使之不漂浮。使不漂浮,就是令不漂浮。所谓“趣”,就是指成就,这是从其生起与果的角度来说的。另一种理趣,是为了显示味等而开始的。不忘失是遗忘的对治作用,并不是仅仅没有遗忘。以身等作为念的所依,就是身等念处;或者,前念本身就是后念的立足处。巴利
Cirakatādiārammaṇaṃ upagantvā ṭhānaṃ, anissajjanaṃ vā ārammaṇassa upaṭṭhānaṃ. Udake alābu viya ārammaṇaṃ pilavitvā gantuṃ appadānaṃ pāsāṇassa viya niccalassa ārammaṇassa ṭhapanaṃ sāraṇaṃ asammuṭṭhatākaraṇaṃ apilāpanaṃ. Apilāpe karoti apilāpeti. Gatiyoti nipphattiyo sambhavato phalato ca. Aparo nayoti rasādidassanatthaṃ āraddhaṃ. Sammosapaccanīkaṃ kiccaṃ asammoso, na sammosābhāvamattaṃ. Satiyā vatthubhūtā kāyādayo kāyādisatipaṭṭhānā, satiyoyeva vā purimā pacchimānaṃ padaṭṭhānaṃ.
对于散乱掉举。说“施设”,是指用各种方式让人知道。“成为一光明”,这是针对观禅的随烦恼的光明而说的。以“manate”来说,因为它是靠这个去了知,所以叫“意”;这样说来,在“缘意与法”这句话里,“意”是作为原因来说的。因为一切意都是它自己无间生起的识的原因。“了知”,是指以限定、取得的方式去了知,而不是像想和慧那样以认知、通达的方式去了知。巴利
Vikkhepassa uddhaccassa. Paññāpetīti pakārehi jānāpeti. Ekālokā hotīti vipassanupakkilesobhāsaṃ sandhāyāha. Manate vijānāti etenāti vā mano, evañca katvā ‘‘manañca paṭicca dhamme cā’’ti (ma. ni. 1.204, 400; 3.421, 425) kāraṇabhāvena mano vutto. Sabbo hi mano attano anantarassa viññāṇassa kāraṇanti. Vijānātīti paricchinnopaladdhivasena jānāti, na saññāpaññā viya sañjānanapaṭivijjhanavasena.
当说到“与喜和悦相应”时,由于这种相应,心成为喜悦的,那个就被称为“悦”。这样一来,喜也就具有了悦的性质。因此,应当这样连接理解:即使没有身体作为所依,也仍然与乐受相应。这样,无喜的悦也被包含在内了;或者,应当这样理解其含义:以喜为特征的悦,即是有喜的悦和无喜的悦。巴利
Pītisomanassasampayogatoti vutte yena yogā sumano hoti, taṃ somanassanti vuccatīti pītiyā ca somanassabhāvo āpajjati, tasmā vināpi kāyena vatthunā sātavedanāsampayogatoti yojetabbaṃ. Evañca nippītikaṃ somanassañca saṅgahitaṃ hoti, pītiupalakkhitaṃ vā somanassaṃ sappītikaṃ nippītikañca somanassanti attho daṭṭhabbo.
以转起相续为增上,就是在被称为转起的相续中成为增上。因为命根在自身存在的刹那,既守护自身,又作为随后那些被守护之法生起的因,凭这个作用,转起才能长久安住。它随着各种不同的业而有差别,或者无差别地持续到死,或者无间断地持续到般涅槃,并且与存活的差别相连。为了说明色命根和非色命根具有共同特相等,所以说对于与自己不相离的诸法。守护只存在于有应被守护者的刹那,因为如果没有应被守护者,就像水对于莲花等,还能守护什么呢?彼彼,指守护等作用。以成就,就是通过成就。而这种成就,因为是存活这一差别的缘。巴利
Pavattasantatādhipateyyanti pavattasaṅkhātāya santatiyā adhipatibhūtaṃ. Jīvitindriyassa hi attano vijjamānakkhaṇe anupālentassa anantarañca sānupālanānaṃ uppattiyā hetubhūtassa vasena pavattaṃ ciraṭṭhitikaṃ hoti, taṃtaṃkammavisesena visesayuttaṃ yāva cuti avisesena vā yāva parinibbānaṃ avicchinnaṃ pavattati jīvamānatāvisesayuttañcāti rūpārūpajīvitindriyānaṃ samānalakkhaṇādiṃ vattuṃ ‘‘attanā avinibhuttadhammāna’’nti āha. Anupāletabbānaṃ atthikkhaṇeyeva. Asati hi anupāletabbe uppalādimhi kiṃ udakaṃ anupāleyyāti. Tassa tassāti anupālanādikassa. Sādhanatoti sādhanena. Taṃsādhanañca jīvamānavisesapaccayabhāvato.
道支聚的注释巴利
Maggaṅgarāsivaṇṇanā
“正”是指不颠倒、能导向解脱。殊胜也应该这样理解。巴利
Sammāti aviparītaniyyānikabhāvena. Pasatthatā ca evameva daṭṭhabbā.
“不信”是指不信的原因。“依两种词”是指依“信”这个词和“力”这个词等两种词。“内生的”:它的生起来源是内在的、由生等所生的,所以叫“内生的”。当师长说了什么话时,出于尊重而听从,这叫“随听”;与随听一起存在的,叫“有随听”;意思是说,作为随听、与随听同类的任何尊重。通过观察出身等的高贵而生起的惭,在那里以尊重的方式运作,所以说它“以有随听为特相”。“畏惧罪过、见到怖畏”是指害怕罪过,并且把罪过看作可怕的。具有这种性质的,就是愧。惭把恶法看作粪便,愧把恶法看作火。“遗产”指九种出世间法等。惭和愧的“内生的”等性质,虽然在各处都按它们明显表现出来的样子来说,但并不是说它们有时会互相分离。因为,有惭却不怕罪过,或者怕罪过却无惭,都是不可能的。巴利
Assaddhiyeti assaddhiyakāraṇā. Ubhayapadavasenāti saddhāpadaṃ balapadanti evamādipadadvayavasena. Niyakajjhattaṃ jātiādisamuṭṭhānaṃ etissāti ajjhattasamuṭṭhānā. Garunā kismiñci vutte gāravavasena patissavanaṃ patissavo, saha patissavena sappatissavaṃ, patissavabhūtaṃ taṃsabhāgañca yaṃkiñci gāravanti attho. Jātiādimahattapaccavekkhaṇena uppajjamānā ca hirī tattha gāravavasena pavattatīti ‘‘sappatissavalakkhaṇā’’ti vuccati. Vajjaṃ bhāyati tañca bhayato passatīti vajjabhīrukabhayadassāvī. Evaṃsabhāvaṃ ottappaṃ. Hirī pāpadhamme gūthaṃ viya passati, ottappaṃ uṇhaṃ viya. Dāyajjaṃ navalokuttaradhammādi. Ajjhattasamuṭṭhānāditā ca hirīottappānaṃ tattha tattha pākaṭabhāvena vuttā, na pana tesaṃ kadāci aññamaññaṃ vippayogā. Na hi lajjanaṃ nibbhayaṃ pāpabhayaṃ vā alajjanaṃ hotīti.
无贪就是不贪求、不渴望。不黏着:以不黏着的状态为意愿,这样才和譬喻相合。随顺的朋友就是跟着走的人。律仪之味就是律仪的味道。无嗔是对治恶戒之垢的,这是就恶戒以嗔为生起因、以嗔为近依来说的。不修习:对于“以不超越在那里生起的诸法为修习,以诸根同一味为修习,以运载精进到那里为修习,以反复练习为修习”这样所说的、以慧为成就的修习不转起,或者作为其对立面的不善,就是不修习。在没有功德的人身上执取功德,是过度执取。把存在的功德破坏掉再执取,是减损执取。四种颠倒的执取,是颠倒执取。巴利
Agedho anabhijjhanaṃ anabhikaṅkhanaṃ. Anallīno bhāvo adhippāyo etassāti anallīnabhāvo, evañhi upamāya sameti. Anukūlamitto anuvattako. Vinayarasoti vinayanaraso. Adoso dussīlyamalassāti idaṃ dussīlyassa dosasamuṭṭhānataṃ dosūpanissayatañca sandhāya vuttaṃ. Abhāvanāyāti ‘‘tattha jātānaṃ dhammānaṃ anativattanaṭṭhena bhāvanāindriyānaṃ ekarasaṭṭhena bhāvanā tadupagavīriyavāhanaṭṭhena bhāvanā āsevanaṭṭhena bhāvanā’’ti evaṃ vuttāya paññāsādhanāya bhāvanāya appavatti, tappaṭipakkhabhūtā vā akusalā abhāvanā. Nigguṇepi guṇaggahaṇaṃ adhikaggahaṇaṃ. Vijjamānampi guṇaṃ viddhaṃsetvā gahaṇaṃ ūnaggahaṇaṃ. Catuvipallāsaggahaṇaṃ viparītaggahaṇaṃ.
对于“如实的状态”,因为可以这样观察:“这个法有这么多功德,这个法有这么多过失”,也就是观察功德和过失的真实状态;又可以这样观察:“有老的本质就会老,在这里哪里能得到不老呢?”等等。由于无贪,居士们在田地、宅地等上面没有争执。由于无痴,出家修行者在见解上的争执不存在。因为居士们被对欲贪的执著所束缚而互相争论,沙门们被对见贪的执著所束缚而互相争论。以贪为原因而有结交朋友,以嗔为原因而有敌对,以及由此产生的特别亲近和疏远;或者对色等所缘对象有贪求和排斥。被称为“非中舍状态”的嗔恨与贪随,是由痴而发生的。在乐受变坏、苦受结合时,由于嗔的生起,对受的把握不能成立;因此,依靠无嗔的力量,受念处得以成立。“天住”指四种禅那。“圣住”是果等至。由于痴而不加思择,即使在对中舍方面的一切行、一切有情上也会生起执著;因此应当知道,无痴者没有这种情况。因为嗔是苦见的邻近对立面,所以通过它的对治法——无嗔,苦见才能生起。巴利
Yāthāvasabhāveti ‘‘ettako etassa guṇo, ettako doso’’ti guṇadosānaṃ sabhāve ‘‘jarādhammo jīrati, taṃ kutettha labbhā mā jīrī’’ti evamādipaccavekkhaṇasambhavato. Alobhena ca gahaṭṭhānaṃ khettavatthādīsu vivādābhāvato. Amohena pabbajitānaṃ diṭṭhigatavivādābhāvato. Kāmarāgābhinivesavinibandhā hi gahaṭṭhā gahaṭṭhehi vivadanti, diṭṭhirāgābhinivesavinibandhā samaṇā samaṇehīti. Rāgavasena mittasanthavo dosavasena virodho ca tabbisesena upagamāpagamā, ārammaṇe vā rūpādimhi anurodhavirodhā. Amajjhattabhāvassa paṭighānunayasaṅkhātassa mohena pavatti. Sukhavipariṇāme dukkhasamāyoge ca paṭighapavattiyaṃ vedanāpariggaho na sijjhatīti adosānubhāvena vedanāsatipaṭṭhānaṃ sijjhati. Dibbavihārassāti catunnaṃ jhānānaṃ. Ariyavihāro phalasamāpatti. Mohena avicārento udāsīnapakkhesupi sattasaṅkhāresu sabbesu abhisaṅgaṃ karotīti amūḷhassa tadabhāvo veditabbo. Dukkhadassanassa āsannapaṭipakkhattā dosassa tappaṭipakkhena adosena dukkhadassanaṃ hoti.
业道聚的注释巴利
Kammapatharāsivaṇṇanā
应当这样理解:乐等(心所)不会伤害或毁坏自己,也不会伤害或毁坏他人。这是从业道性、以及与之同类性的角度,依业道来说的。巴利
Sukhādīni attano na byāpādeti na vināseti parassa cāti daṭṭhabbaṃ. Kammapathatātaṃsabhāgatāhi kammapathavasena.
轻安等一对的注释巴利
Passaddhādiyugalavaṇṇanā
“扰动”是激愤,是苦与忧之缘的、以掉举为首的诸烦恼,也是四种蕴的别名。以掉举为首的烦恼就叫“掉举等烦恼”,或者是以掉举为开头,把一切烦恼都收摄进来。“如金纯净”,意思是就像纯净的金子能够用来打造各种装饰和造型,同样地,这个也堪能用于利益他人的行动。巴利
Daratho sārambho, dukkhadomanassapaccayānaṃ uddhaccādikānaṃ kilesānaṃ catunnaṃ vā khandhānaṃ etaṃ adhivacanaṃ. Uddhaccappadhānā kilesā uddhaccādikilesā, uddhaccaṃ vā ādiṃ katvā sabbakilese saṅgaṇhāti. Suvaṇṇavisuddhi viyāti yathā suvaṇṇavisuddhi alaṅkāravikativiniyogakkhamā, evaṃ ayampi hitakiriyāviniyogakkhamā.
正知就是平等地、或从各个方面、以各种方式了知。为了礼敬佛塔等目的,在前进、后退等动作中,分辨有益和无益,这是有益正知。在有益的事情上,分辨适合与不适合的色法等,这是适合正知。在前往托钵的村庄等时,不放弃业处,这是行境正知。以界等方式对前进、后退等加以简择,这是不痴正知。对于致力于修习一切业处的一切瑜伽行者来说,这两个法在任何时候都有很大帮助,因为它们能去除障碍、增长修习。正如经中所说:“有两个法大有助益,就是念与正知。”像被套上轭一样,就是“共轭”,意思是两者作为彼此的标志、平等地运行。因为经中说:“再者,贤友,比丘修习止与观共轭。”在一切善法中,由于这两个法平等地结合,就不会有昏沉和掉举,所以说“为了精进与定的结合”,意思是为了瑜伽的运作。巴利
Samaṃ , samantato vā pakārehi jānanaṃ sampajaññaṃ. Cetiyavandanādiatthaṃ abhikkamādīsu atthānatthapariggaṇhanaṃ sātthakasampajaññaṃ. Sati ca atthe sappāyāsappāyarūpādipariggaṇhanaṃ sappāyasampajaññaṃ. Gocaragāmābhikkamanādīsu kammaṭṭhānāvijahanaṃ gocarasampajaññaṃ. Abhikkamanādīnaṃ dhātuādivasena pavicayo asammohasampajaññaṃ. Sabbakammaṭṭhānabhāvanānuyuttānaṃ sabbayogīnaṃ sabbadā upakārakā ime dve dhammā pāripanthakaharaṇato bhāvanāvaḍḍhanato ca. Yathāha ‘‘dve dhammā bahukārā sati ca sampajaññañcā’’ti (dī. ni. 3.352). Yuge naddhā viyāti yuganaddhā, aññamaññaṃ nimittabhāvena samaṃ pavattāti attho. ‘‘Puna caparaṃ, āvuso, bhikkhu samathavipassanaṃ yuganaddhaṃ bhāvetī’’ti (a. ni. 4.170; paṭi. ma. 2.1) hi sutte etesaṃ yuganaddhatā vuttā. Sabbakusaladhammesu līnuddhaccābhāvo etehi dvīhi samaṃ yuttehīti ‘‘vīriyasamādhiyojanatthāyā’’ti āha, yogavacanatthāyāti attho.
其余法的注释巴利
Yevāpanakavaṇṇanā
“无色”是指没有变坏。“法”在这里的意思是:以自性而可被了知。 “慈的前分”是指尚未达到安止的慈的前分,意思是此心中有遍作慈。 “依远离之力”并不是说语言行为不圆满,而是说以远离相应为义。 “无失支”就是不缺失的支分。 对所缘以各种方式决断、确定,就是胜解。 因为若没有胜解,就不会在杀生等事或布施等事上运作;而信则是对值得净信之事生起净信与胜解,这就是二者的差别。 就像幼童东爬西爬,想着“我要做、我不做”而无法决断,其对立面就是不攀爬。 “从先前意”是指从有分。 令不相似的路心速行之心生起,就是以“作意”这个通称来显示路心速行的引发者。 “于那些法”是指心与心所诸法。 因为即使在没有彼所缘时,当它们平等运作,由于处于舍的状态,所以称为中舍性。 它以不昏沉、不掉举的生起为缘,作用是防止不足与过度。 “身恶行等事”是指对有情等。 不恼害就是恼害的对治。巴利
Rūpābhāvenāti ruppanābhāvena. Dhammāti etassa attho sabhāvato upalabbhamānāti. Mettāpubbabhāgoti appanāppattāya mettāya pubbabhāgo , parikammamettā etasmiṃ citte atthīti attho. Virativasenāti vacīpavattiyā na pūreti, kintu viratiyogenāti attho. Apaṇṇakaṅgānīti aviraddhaṅgāni. Yathā tathā vā ārammaṇe vinicchayanaṃ adhimuccanaṃ. Na hi anadhimuccanto pāṇātipātādīsu dānādīsu vā pavattati, saddhā pana pasādanīyesu pasādādhimokkhoti ayametesaṃ viseso. Dārakassa viya ito cito ca saṃsappanassa karissāmi na karissāmīti avinicchayassa paṭipakkhakiriyā asaṃsappanaṃ. Purimamanatoti bhavaṅgato. Visadisaṃ vīthijavanaṃ manaṃ karotīti manasikārasāmaññena vīthijavanapaṭipādake dasseti. Tesu dhammesūti cittacetasikadhammesu. Atadārammaṇattepi hi tesu samappavattesu udāsīnabhāvato tatramajjhattatāti vuccati. Alīnānuddhatappavattipaccayattā ūnādhikanivāraṇarasā. Kāyaduccaritādivatthūnanti pāṇādīnaṃ. Amaddanā maddanapaṭipakkhabhāvova.
由于没有按各各聚集的作用来区分,所以是“无区分”。“于此”的意思是:在这些有区分的第二处等中,即使加以分析,也没有任何前所未有的内容。“句已圆满”指禅那等句依五支等而圆满。因为五支就是禅那句的含义,其中若缺一支,禅那句就不圆满。句的集合、句的部分,或那句本身,若未说出而被省略,就称为“损减”,因此说“已圆满”。当只是就所说的内容来说时,有人以为就像众多男子的声音那样毫无关联,所以说“无连贯之说”。当只是就所说的内容而间杂地说时,法并没有依次第被解说,所以说“无次第”。触第五的聚集,是依一切心生起的共通性以及四蕴之缘的摄受而说的。然而,在如前所说的诸聚集中,由于连单一聚集的作用也不存在,所以欲等是以“或诸”的方式来说的。并且,对于已说的法,如受等,虽然已说明其禅支等状态,但并没有同样说明易受教、善友等差别,因此为了摄集这些,把某些法单独列出,并将那些法及其差别以“或复有”来说。或者,是依所化者的意乐,在宣说了有余的法之后,才说“或复有”。巴利
Taṃtaṃrāsikiccavasena vibhāgarahitā avibhattikā. Etthāti etesu savibhattikesu dutiyaṭṭhānādīsupi bhājiyamānesu apubbaṃ natthīti attho. Padaṃ pūritanti jhānādipadaṃ pañcakādivasena pūritaṃ. Pañca hi aṅgāni jhānapadassa attho, tesu ekasmiñca ūne jhānapadaṃ ūnaṃ hotīti. Padasamūho padakoṭṭhāso vā taṃ tameva vā padaṃ, avuttaṃ hāpitaṃ nāma hotīti vuttaṃ ‘‘pūrita’’nti. Vuttasmiññeva vuccamāne anekesaṃ purisasaddānaṃ viya koci sambandho natthīti maññamāno āha ‘‘ananusandhikā kathā’’ti. Antarantarā vuttasmiññeva vuccamāne anukkamena dhammā kathitā na hontīti āha ‘‘uppaṭipāṭiyā’’ti. Phassapañcamakarāsi sabbacittuppādasādhāraṇavasena catukkhandhatappaccayasaṅgahavasena ca vutto. Yathāvuttesu pana rāsīsu ekarāsikiccassapi abhāvā chandādayo yevāpanakavasena vuttā. Vuttānampi ca dhammānaṃ yathā vedanādīnaṃ jhānaṅgādibhāvo vutto, na evaṃ sovacassatākalyāṇamittatādiviseso vuttoti tassa saṅgaṇhanatthaṃ keci dhamme visuṃ ṭhapetvā te ca tañca visesaṃ ‘‘ye vā panā’’ti āha. Veneyyajjhāsayavasena vā sāvasese dhamme vatvā ‘‘ye vā panā’’ti vuttaṃ.