二法母纲注释
Dukamātikāpadavaṇṇanā
1-6“以根本义”:指以善安住为性所成就的根本义,而非仅以缘的层面,因法称为因。如此,“因法”与“因”是复合表述与非复合表述的差别,这是两种说法的不同。同样地,“以相应”即相应故。对有因者,因与因相应故,应知说为“相应”,并非因为“俱”字有相应义。“俱”字显示从同聚生起到灭尽,有因者与因同处执取,从而有因等存在;“相应”字则依同生等,显示与因合一的状态,由此应知两种二法的差别。即使法无差别,也因词义不同而说为不同的二法。因为并非在因二法所摄的法之外,另有法被有因二法等所说,而是那些法本身依有因、无因等状态,被有因二法等所说。同样,有因二法所摄的法本身,依与因相应、不相应的状态,被因相应二法所说。由于不同的二法之说并非观待于法未被宣说,所以没有重复的过失。因为了知应说之种类即是说法之善巧,亦即说法之智。由此,法的此类性质已被说出。以全体与部分的方式,将第一二法与第二二法的一部分——“有因”一词,以及与第三二法的一部分——“因相应”一词结合,而宣说了第四等三个二法。
1-6.Mūlaṭṭhenāti suppatiṭṭhitabhāvasādhanena mūlabhāvena, na paccayamattaṭṭhena hetudhammā hetū dhammāti samāsāsamāsaniddesabhāvo dvinnaṃ pāṭhānaṃ viseso. Tathevāti sampayogatova. Sahetukānaṃ hetusampayuttabhāvato ‘‘sampayogato’’ti vuttanti veditabbaṃ, na sahasaddassa sampayogatthattā. Saha-saddo pana ekapuñje uppādato yāva bhaṅgā sahetukānaṃ hetūhi samānadesagahaṇānaṃ hetuādisabbhāvaṃ dīpeti, sampayutta-saddo ekuppādādivasena saha hetūhi ekībhāvupagamanaṃ, tato eva ca dvinnaṃ dukānaṃ nānattaṃ veditabbaṃ. Dhammanānattābhāvepi hi padatthanānattena dukantaraṃ vuccati. Na hi hetudukasaṅgahitehi dhammehi aññe sahetukadukādīhi vuccanti, te eva pana sahetukāhetukādibhāvato sahetukadukādīhi vuttā. Evaṃ sahetukadukasaṅgahitā eva hetusampayuttavippayuttabhāvato hetusampayuttadukena vuttā. Na hi dhammānaṃ avuttatāpekkhaṃ dukantaravacananti natthi punaruttidoso. Desetabbappakārajānanañhi desanāvilāso tathā desanāñāṇañcāti. Tena dhammānaṃ tappakāratā vuttā hoti. Sakalekadesavasena paṭhamadukaṃ dutiyatatiyehi saddhiṃ yojetvā catutthādayo tayo dukā vuttā. Sakalañhi paṭhamadukaṃ dutiyadukekadesena sahetukapadena tatiyadukekadesena hetusampayuttapadena ca yojetvā yathākkamaṃ catutthapañcamadukā vuttā, tathā paṭhamadukekadesaṃ nahetupadaṃ sakalena dutiyadukena yojetvā chaṭṭhaduko vutto. Idampi sambhavatīti etena avuttampi sambhavavasena dīpitanti dasseti. Sambhavo hi gahaṇassa kāraṇanti. Yathā hetusahetukāti idaṃ sambhavatīti katvā gahitaṃ, evaṃ hetuahetukāti idampi sambhavatīti katvā gahetabbamevāti evaṃ aññatthāpi yojetabbaṃ.
如此,将第一二法与第二、第三二法中的后词相结合,可得出两个二法:“因法且无因”与“无因法且非因”,“因法且与因不相应”与“与因不相应法且非因”。在仅依可能性显示其摄之后,为显示其余二法的摄,以“然而”一词起头,说道“其中,凡此”等。“其中”,指在圣典之中。“这是额外的义”,指现在将要说明的义理。在此,以“其他”及“以其他方式”等,显示了二者分别转起的两个二法;但依共同转起的角度,也应知有此二法:“因法且与因相应,亦与因不相应”。然而,在这五个二法中,正如第三二法与第二二法(义无差别),第五二法与第四二法(义无差别),基于第六二法与之义无差别,“非因法且与因相应,亦与因不相应”这一二法便未被说出。因为它所示之义的无差别之理,已由前面的二法得以显示。在其余四个之中,“因且与因不相应二法”因与“因且无因二法”义同,“因且与因相应二法”因与“因且有因二法”义同,故不应说,正如“非因与因相应二法”不应被说出一样。在那两个之中,后二法中的“因法且有因”一词,因与第四二法的第一词无差别,不应说;“因法且无因”一词,因与“因法且无因”此句无差别,不应说。在剩余的一个二法中,“无因法且非因”
Evaṃ paṭhamadukaṃ dutiyatatiyadukesu dutiyapadehi yojetvā ‘‘hetū ceva dhammā ahetukā ca, ahetukā ceva dhammā na ca hetū, hetū ceva dhammā hetuvippayuttā ca, hetuvippayuttā ceva dhammā na ca hetū’’ti ye dve dukā kātabbā, tesaṃ sambhavavaseneva saṅgahaṃ dassetvā kho pana-padena aparesampi dukānaṃ saṅgahaṃ dassetuṃ ‘‘tatra yadeta’’ntiādimāha. Tatrāti pāḷiyaṃ. Ayaṃ atirekatthoti idāni yaṃ vakkhati, tamatthamāha. Tattha pana aññepi aññathāpīti etesaṃ visuṃ pavattiyā dve dukā dassitā, saha pavattiyā pana ayampi duko veditabbo ‘‘hetū ceva dhammā hetusampayuttāpi hetuvippayuttāpī’’ti, etesu pana pañcasu dukesu dutiyadukena tatiyaduko viya, catutthadukena pañcamaduko viya ca chaṭṭhadukena ninnānatthattā ‘‘na hetu kho pana dhammā hetusampayuttāpi hetuvippayuttāpī’’ti ayaṃ duko na vutto. Dassitaninnānatthanayo hi so purimadukehīti. Itaresu catūsu hetū ceva ahetukadukena samānatthattā hetū ceva hetuvippayuttaduko, hetusahetukadukena samānatthattā hetuhetusampayuttaduko ca nahetuhetusampayuttaduko viya na vattabbo. Tesu pana dvīsu pacchimaduke ‘‘hetū kho pana dhammā sahetukā’’ti padaṃ catutthaduke paṭhamapadena ninnānākaraṇattā na vattabbaṃ, ‘‘hetū kho pana dhammā ahetukā’’ti padaṃ ‘‘hetū ceva dhammā ahetukā’’ti etena ninnānattā na vattabbaṃ. Avasiṭṭhe pana ekasmiṃ duke ‘‘ahetukā ceva dhammā na ca hetū’’ti padaṃ chaṭṭhaduke dutiyapadena ekatthattā na vattabbaṃ. Idāni ‘‘hetū ceva dhammā ahetukā cā’’ti idamevekaṃ padaṃ avasiṭṭhaṃ, na ca ekena padena duko hotīti tañca na vuttanti. Catutthaduke dutiyapadena pana samānatthassa chaṭṭhaduke paṭhamapadassa vacanaṃ dukapūraṇatthaṃ, etena vā gatidassanena sabbassa sambhavantassa saṅgaho katoti daṭṭhabbo. Tathā hi sabbo sambhavaduko paṭhamaduke dutiyatatiyadukapakkhepena dassito, tesu ca paṭhamadukapakkhepenāti.
7-13为显明由同时的缘、非同时的缘及离时的缘所成就、依缘而存之诸法,其诸缘仅以缘性的状态而存在,故说“有缘”一词;它不像“有因”一词那样只指同时者,也不像“有见”一词那样指其自性无有间断的存在。而“有为”一词,则显示由诸缘和合而成就的状态,这是它们之间的差别,也是安立不同二法的缘由。在此,“无缘、无为”以复数表述,应知是从安立论母的角度,为了显示未决断的义界而作。因为,从总说的角度,仅仅说明存在善等自性的法,并非界定,故总说以不界定的方式而用复数表述。色,指色处,或地等。于前一种释义中,会引致色处未被包摄,故说“或以恼坏相为色”,此是义理的解说。其中,色即是恼坏的自性。“不坏、不灭”,指所执取者并非如此,彼为世间;那些无所执取者——出世间者,则无世间性。或者,苦谛即是世间,在那里,即以彼世间自性而了知,故为世间。
7-13. Samānakālena asamānakālena kālavimuttena ca paccayena nipphannānaṃ paccayāyattānaṃ paccayabhāvamattena tesaṃ paccayānaṃ atthitaṃ dīpetuṃ sappaccayavacanaṃ, na sahetukavacanaṃ viya samānakālānameva, nāpi sanidassanaṃ viya taṃsabhāvassa anatthantarabhūtassa. Saṅkhata-saddo pana sametehi nipphāditabhāvaṃ dīpetīti ayametesaṃ viseso dukantaravacane kāraṇaṃ. Ettha ca appaccayā asaṅkhatāti bahuvacananiddeso avinicchitatthaparicchedadassanavasena mātikāṭhapanato katoti veditabbo. Uddesena hi kusalādisabhāvānaṃ dhammānaṃ atthitāmattaṃ vuccati, na paricchedoti aparicchedena bahuvacanena uddeso vuttoti. Rūpanti rūpāyatanaṃ pathaviyādi vā. Purimasmiṃ atthavikappe rūpāyatanassa asaṅgahitatā āpajjatīti ruppanalakkhaṇaṃ vā rūpanti ayaṃ atthanayo vutto. Tattha rūpanti ruppanasabhāvo. Na lujjati na palujjatīti yo gahito tathā na hoti, so lokoti taṃgahaṇarahitānaṃ lokuttarānaṃ natthi lokatā. Dukkhasaccaṃ vā loko, tattha teneva lokasabhāvena viditāti lokiyā.
若如此,由眼识所应识知的色处,与不由该眼识所应识知的声处等,因两者不同,故由词义不同而成为一对。然而,若如此安立对,则会导致对的数量过多:有多少识,便说有多少对,但须除去以一切法为所缘的诸识。而且,在这些识中,对会被割裂;若如此,则“由某者”一词便不能涵盖一切识,且此说与解释相违。既然注释书不可能反驳巴利圣典,那么,在彼处所作的遮止——“那些为眼所识知的法,并非那些为耳所识知的法,这不成为一对”——又如何能成立呢?而且,“由某者”一词的词义,并非“由彼”之义。“由某者”此起始词,其词义是未加限定的任何一个;而随后所说的第二个“由某者”,其词义是未加限定的另一个,这是世间所共许的。解释也正是依此而展开。在此,并非依所应识知的法的差别而成立对的不同,即并非有多少所应识知,便有多少对,因此并无对的数量过多之失。因为并非只有一个所应识知是“由某者所应识知、由某者所不应识知”,而是还有另一个、再另一个,如此,在涵盖一切所应识知时,对便得以成立。如此,则“由某者”一词,以未加限定的方式,便成就了涵盖一切识的作用。而且,此对是依
Evaṃ sante cakkhuviññāṇena vijānitabbassa rūpāyatanassa teneva navijānitabbassa saddāyatanādikassa ca nānattā dvinnampi padānaṃ atthanānattato duko hoti. Evaṃ pana duke vuccamāne dukabahutā āpajjati, yattakāni viññāṇāni, tattakā dukā vuttā samattā ṭhapetvā sabbadhammārammaṇāni viññāṇāni. Tesu ca dukassa pacchedo āpajjati, tathā ca sati ‘‘kenacī’’ti padaṃ sabbaviññāṇasaṅgāhakaṃ na siyā, niddesena ca viruddhaṃ idaṃ vacanaṃ. Yo ca tattha ‘‘ye te dhammā cakkhuviññeyyā, na te dhammā sotaviññeyyāti ayaṃ duko na hotī’’ti paṭisedho kato, so ca kathaṃ yujjeyya. Na hi samatthā aṭṭhakathā pāḷiṃ paṭisedhetunti, na ca kenaci-saddassa tenevāti ayaṃ padattho sambhavati, ‘‘kenacī’’ti etassa ādipadassa aniyamitaṃ yaṃ kiñci ekaṃ padattho, taṃ vatvā vuccamānassa ‘‘kenacī’’ti dutiyapadassa yaṃ kiñci aparaṃ aniyamitaṃ padatthoti lokasiddhametaṃ, tatheva ca niddeso pavatto, na cettha viññātabbadhammabhedena dukabhedo samatto āpajjati yattakā viññātabbā, tattakā dukāti, tasmā natthi dukabahutā. Na hi ekaṃyeva viññātabbaṃ kenaci viññeyyaṃ kenaci na viññeyyañca, kintu aparampi aparampīti sabbaviññātabbasaṅgahe duko samatto hoti, evañca sati ‘‘kenacī’’ti padaṃ aniyamena sabbaviññāṇasaṅgāhakanti siddhaṃ hoti, viññāṇanānattena ca viññātabbaṃ bhinditvā ayaṃ duko vutto, na viññātabbānaṃ atthantaratāyāti. Etassa pana dukassa nikkheparāsiniddeso dukasaṅgahitadhammekadesesu dukapadadvayappavattidassanavasena pavatto. Atthuddhāraniddeso niravasesadukasaṅgahitadhammadassanavasenāti veditabbo.
14-19“从眼……乃至……从意”:在眼识等路及随此而起的意门路中,虽然也有善等生起,但只有欲漏等,如同从疮口流出脓液一般,以流漏不净之性而流转,因此它们才被称为“漏”。因为在那里,“漏”一词是约定俗成地用于流漏不净之物的。从法的角度说,“乃至种姓”:因为此后在道果中不再生起,故如此说。因为这些漏在以所缘的方式运行于诸法时,此后便不再运行。若问:“难道此后不运行于有分等吗?”答:不然,因为那些有分等,也由于在所曾缘取的先前世间法上,以有漏之性而被包含,所以并无“此后”可言。在此,当知“种姓”一词也包含了种姓、净、果定、前行、遍作等;或者,仅取初道的前行作为种姓,用以显示界限。此后,由于与道果相似,在其他道的道心路、果定心路以及灭尽定之后生起的诸果与涅槃中,诸漏的生起已被遮止,应如此了知。“流转”:即运行、流动。界限有两种:遍满界限的领域与不遍满界限的领域。遍满界限的领域,是作用遍满而转起,如说“世尊的声誉远播至有顶天”;另一种则排除在外,如说“从华氏城开始下雨”。而此处的“ā”字,是取遍及之义,故说为“内在作用”
14-19.Cakkhutopi…pe… manatopīti cakkhuviññāṇādivīthīsu tadanugatamanoviññāṇavīthīsu ca kiñcāpi kusalādīnampi pavatti atthi, kāmāsavādayo eva pana vaṇato yūsaṃ viya paggharaṇakaasucibhāvena sandanti, tasmā te eva ‘‘āsavā’’ti vuccanti. Tattha hi paggharaṇakaasucimhi niruḷho āsavasaddoti. Dhammato yāva gotrabhunti tato paraṃ maggaphalesu appavattito vuttaṃ. Ete hi ārammaṇakaraṇavasena dhamme gacchantā tato paraṃ na gacchantīti. Nanu tato paraṃ bhavaṅgādīnipi gacchantīti ce? Na, tesampi pubbe ālambitesu lokiyadhammesu sāsavabhāvena antogadhattā tato paratābhāvato. Ettha ca gotrabhuvacanena gotrabhuvodānaphalasamāpattipurecārikaparikammāni vuttānīti veditabbāni, paṭhamamaggapurecārikameva vā gotrabhu avadhinidassanabhāvena gahitaṃ, tato paraṃ maggaphalasamānatāya pana aññesu maggesu maggavīthiyaṃ phalasamāpattivīthiyaṃ nirodhānantarañca pavattamānesu phalesu nibbāne ca pavatti nivāritā āsavānanti veditabbā. Savantīti gacchanti. Duvidho hi avadhi abhividhivisayo anabhividhivisayo ca. Abhividhivisayaṃ kiriyā byāpetvā pavattati ‘‘ābhavaggā bhagavato yaso gato’’ti, itaraṃ bahi katvā ‘‘āpāṭaliputtā vuṭṭho devo’’ti. Ayañca ā-kāro abhividhiattho idha gahitoti ‘‘antokaraṇattho’’ti vuttaṃ.
“久住”的意思,是长久居住、旧有的状态。以“始”字,包含了“诸比丘,过去之始不可知,为有爱所缠”这部经。由于已显示了无明漏与有漏的久住性,也就同时显示了与之俱生的欲漏与见漏的久住性。在其他如前所述的法中,当依处与所缘而生起慢等时,它们以执为我、我所等方式而遍满,以令人陶醉的方式而与漏相似。但这仅是就这些法而言,并非其余,故应知“漏”一词唯在这些法上约定俗成地使用。或者,“漏”也有长久流转、令果报成熟的意思。因为没有哪种轮回之苦能离漏而生起。那些由所缘性而令漏如疮口般流出的法,即使处于不相应、无此漏的状态中,也与漏共存,因此称为“有漏”,即“具有漏”的意思。
Cirapārivāsiyaṭṭho ciraparivutthatā purāṇabhāvo. Ādi-saddena ‘‘purimā, bhikkhave, koṭi na paññāyati bhavataṇhāyā’’ti (a. ni. 10.62) idaṃ suttaṃ saṅgahitaṃ. Avijjāsavabhavāsavānañca ciraparivutthatāya dassitāya tabbhāvabhāvīnaṃ kāmāsavadiṭṭhāsavānañca ciraparivutthatā dassitā hoti. Aññesupi yathāvutte dhamme okāsañca ārammaṇaṃ katvā pavattamānesu mānādīsu vijjamānesu attattaniyādiggāhavasena abhibyāpanaṃ madakaraṇavasena āsavasadisatā ca etesaṃyeva, nāññesanti etesveva āsavasaddo niruḷho daṭṭhabbo. Āyataṃ vā savanti phalantīti āsavā. Na hi kiñci saṃsāradukkhaṃ āsavehi vinā uppajjamānaṃ atthīti. Ārammaṇabhāvena ye dhammā vaṇo viya āsave paggharanti, te asampayoge atabbhāvepi saha āsavehīti sāsavā, āsavavantoti attho.
在最后一对中,不说“非漏”,而说“与漏不相应”,这是为了显示:有漏法不像有因法那样,与相应法存在俱存的关系。同样,在其余的诸聚中,也应随应地了知采用“不相应”的用意。再者,“非漏而有漏”这一句,在第四对中与第二句并无区别,而且单凭这一句也不能构成一对,因此,唯独取“与漏不相应”这一句来组成最后一对,才是合理的。然而,在因聚中,与因不相应者并不具备“有因”的性质,所以不能取它来组成一对,因此取“非因”这一句来组成最后一对。或者,在第一对中:以第二句投入第一句,得一句;以第三句投入,得两句;以第一句投入第二句,得一句;以第一句投入第三句,得两句;以第二句投入第三句,得一句;以第三句投入第二句,得一句——如此共得八对,其中三对及其余的已依理显示。此理也适用于其余的诸聚。
Osānaduke ‘‘no āsavā kho panā’’ti avatvā ‘‘āsavavippayuttā kho panā’’ti vacanaṃ sāsavānaṃ sahetukānaṃ viya sampayuttehi taṃsahitatā na hotīti dassanatthaṃ. Evaṃ sesagocchakesupi yathāsambhavaṃ vippayuttaggahaṇe payojanaṃ daṭṭhabbaṃ. Apica ‘‘no āsavā kho pana dhammā sāsavā’’ti idaṃ padaṃ catutthaduke dutiyapadena ninnānaṃ, na ca ekena duko hoti, tasmā āsavavippayuttapadameva gahetvā osānadukayojanā ñāyāgatāti katā. Hetugocchake pana hetuvippayuttānaṃ sahetukatā natthīti te gahetvā dukayojanāya asakkuṇeyyattā nahetupadaṃ gahetvā osānadukayojanā katā. Ye vā pana paṭhame duke dutiyassa pakkhepe eko, tatiyassa dve, paṭhamassa dutiye eko, tatiye dve, dutiyassa tatiye eko, dutiye ca tatiyassa ekoti aṭṭha dukā labbhanti, tesu tīhi itare ca nayato dassitāti veditabbā. Esa nayo sesagocchakesupi.
20-25二十至二十五条:以烦恼、业、果报三轮为缘而结缚于彼处。即使有其他诸缘,若无结缚,那些法为其缘性亦不成立;由摄于下分结与上分结的业,而决定各各投生的业与有(存在)的确定性,然而已断除结缚者,纵使造作了业,那些业亦不令生起有。或者,所谓‘应被结缚者’为所结法,即系属于结者。即使远去,亦被牵引,难以脱离,故结缚如锁链、轮辐般系属。作结缚者为结,作连结者为缚,作黏合者为轭——当知此为它们之间的差别。然而,了知诸法自性与作用差别的世尊,见到它们与相应法、所缘及其缘俱生起的各各作用差别,故而将那些法依漏、结、缚、轭等而说,因此不应责难:‘为何只说这些法?又为何于说过后复说?’
20-25. Kilesakammavipākavaṭṭānaṃ paccayabhāvena tattha saṃyojenti, satipi aññesaṃ tappaccayabhāve na vinā saṃyojanāni tesaṃ tappaccayabhāvo atthi, orambhāgiyuddhambhāgiyasaṅgahitehi ca taṃtaṃbhavanibbattakakammaniyamo bhavaniyamo ca hoti, na ca upacchinnasaṃyojanassa katānipi kammāni bhavaṃ nibbattentīti. Saṃyojetabbāti vā saṃyojaniyā, saṃyojane niyuttāti vā. Dūragatassapi ākaḍḍhanato nissarituṃ appadānavasena bandhanaṃ saṃyojanaṃ, ganthakaraṇaṃ saṅkhalikacakkalakānaṃ viya paṭibaddhatākaraṇaṃ vā ganthanaṃ gantho, saṃsilisakaraṇaṃ yojanaṃ yogoti ayametesaṃ visesoti veditabbo. Dhammānaṃ sabhāvakiccavisesaññunā pana bhagavatā sampayuttesu ārammaṇesu tappaccayesu ca tehi tehi nipphādiyamānaṃ taṃ taṃ kiccavisesaṃ passantena te te dhammā tathā tathā āsavasaṃyojanaganthādivasena vuttāti ‘‘kimatthaṃ eteyeva dhammā evaṃ vuttā, kasmā ca vuttā eva puna vuttā’’ti na codetabbametaṃ.
26-37二十六至三十七条:关于‘所结法’,此处另有他义:‘作结缚者为结,结缚即是结;系属于结者为所结法;能被结缚者,或值得被结缚者亦为所结法。’于‘所暴流法’等,亦应如此理解。‘以此超越’——取此字根之义,成就了‘所暴流法’一词的语法成立。
26-37.Ganthaniyāti ettha ayamañño attho ‘‘ganthakaraṇaṃ ganthanaṃ, ganthane niyuttāti ganthaniyā, ganthayituṃ sakkuṇeyyā, ganthayituṃ arahantīti vā ganthaniyā’’ti. Evaṃ oghaniyādīsupi daṭṭhabbaṃ. Tenātikkamatīti etaṃ dhātvatthaṃ gahetvā oghaniyāti padasiddhi katā.
50-54五十至五十四条:不取法之自性,而执取为其他者,为执取。‘其他’指从常等角度而言。‘执取’谓以否定自性而遍计执取。
50-54. Dhammasabhāvaṃ aggahetvā parato āmasantīti parāmāsā. Paratoti niccādito. Āmasantīti sabhāvapaṭisedhena parimajjanti.
55-68五十五至六十八条:不取依自性存在或不存在、由种种想所标记的所缘而转起,故缘取诸法为有所缘。思量为执取,即获得所缘。系属于心,或与心相应者,为心所。因其种种性难以了知,故似成一体之状态,称为无间状态。对于某些色法,心为俱生缘,而这些色法与心的种种性容易了知,故应知并非无间状态。‘即使俱转’中的‘即使’一词,表示‘何况不俱转’之义。于此应审察:非别离的色法,是互相相应,还是不相应?因各别所缘性,种种性易知,故非相应;亦非不相应,因为不应怀疑它们具有相应之自性。四蕴互相有相应之自性,因此对于色与涅槃,也可能生起‘有相应性、无相应性’之疑,是故说它们与其余、其余与它们为不相应自性;然而,色与色在任何情况下皆无相应性,故无此疑,因此不说色与色为不相应。这就是它们的自性。于‘心相应、心等起’等句中,‘相应’、‘等起’等词系属于‘心’一词,故各各与‘心’一词关联,分别结合而释义为:‘心相应且心等起’等。‘执取’即诸界确实执持、确实依止之义。诸界如此执持、被执持、被依止,而这些(所造色)并非如此被执持、依止,故为所造色。或者,不离诸界,而依他们之显……
55-68. Sabhāvato vijjamānaṃ avijjamānaṃ vā vicittasaññāya saññitaṃ ārammaṇaṃ aggahetvā appavattito ālambamānā dhammā sārammaṇā. Cintanaṃ gahaṇaṃ ārammaṇūpaladdhi. Cetasi niyuttā, cetasā saṃsaṭṭhā vā cetasikā. Dubbiññeyyanānattatāya ekībhāvamivupagamanaṃ nirantarabhāvupagamanaṃ. Yesaṃ rūpānaṃ cittaṃ sahajātapaccayo hoti, tesaṃ cittassa ca suviññeyyanānattanti nirantarabhāvānupagamanaṃ veditabbaṃ. Ekato vattamānāpīti api-saddo ko pana vādo ekato avattamānāti etamatthaṃ dīpeti. Idamettha vicāretabbaṃ – avinibbhogarūpānaṃ kiṃ aññamaññaṃ saṃsaṭṭhatā, udāhu visaṃsaṭṭhatāti? Visuṃ ārammaṇabhāvena suviññeyyanānattattā na saṃsaṭṭhatā, nāpi visaṃsaṭṭhatā saṃsaṭṭhāti anāsaṅkanīyasabhāvattā. Catunnañhi khandhānaṃ aññamaññaṃ saṃsaṭṭhasabhāvattā rūpanibbānehipi so saṃsaṭṭhabhāvo atthi natthīti siyā āsaṅkā, tasmā tesaṃ itarehi, itaresañca tehi visaṃsaṭṭhasabhāvatā vuccati, na pana rūpānaṃ rūpehi katthaci saṃsaṭṭhatā atthīti tadāsaṅkābhāvato visaṃsaṭṭhatā ca rūpānaṃ rūpehi na vuccatīti. Esa hi tesaṃ sabhāvoti. Cittasaṃsaṭṭhasamuṭṭhānādipadesu saṃsaṭṭhasamuṭṭhānādisaddā cittasaddāpekkhāti paccekaṃ cittasaddasambandhattā cittasaṃsaṭṭhā ca te cittasamuṭṭhānā cāti paccekaṃ yojetvā attho vutto. Upādiyantevāti bhūtāni gaṇhanti eva, nissayanti evāti attho. Yathā bhūtāni upādiyanti gayhanti nissīyanti, na tathā etāni gayhanti nissīyanti, tasmā upādā. Atha vā bhūtāni amuñcitvā tesaṃ vaṇṇanibhādibhāvena gahetabbato upādā.
75-82七十五至八十二条:依‘杂染论’中所说之理,即除去‘杂’字,以‘染污’故为‘烦恼’等之理。
75-82.Saṃkiliṭṭhattikevuttanayenāti saṃ-saddaṃ apanetvā kilisantīti kilesātiādinā nayena.
83-100八十三至一百条:于欲界等,另有此义:欲爱即是欲,同样,色爱、无色爱即是色与无色。以作所缘故,这些爱行于何处,它们即是欲界等。如此,则在他地生起的法,便不会成为非欲界性或欲界性,此义得成。于‘安置品’中,‘此处行’一语,应知是就无间地狱至他化自在天所限界内的欲爱所缘性而说,而彼处性应知为爱倾向于彼处。如果‘所属’一词的含义是‘包含于内’,则道等诸法因包含于出世间,也成为所属。难道‘所属’一词在此不包含三地的执取吗?不成为,因为依一切时转起的现前世间而决定为所属。或者,由能限制的爱所限制,而到达、行入、被执取者,即是所属。
83-100.Kāmāvacarādīsu ayamaparo attho – kāmataṇhā kāmo, evaṃ rūpārūpataṇhā rūpaṃ arūpañca. Ārammaṇakaraṇavasena tāni yattha avacaranti, te kāmāvacarādayoti. Evañhi sati aññabhūmīsu uppajjamānānaṃ akāmāvacarāditā kāmāvacarāditā ca nāpajjatīti siddhaṃ hoti. Nikkhepakaṇḍepi ‘‘etthāvacarā’’ti vacanaṃ avīciparanimmitaparicchinnokāsāya kāmataṇhāya ārammaṇabhāvaṃ sandhāya vuttanti veditabbaṃ, tadokāsatā ca taṇhāya tanninnatāya veditabbā. Yadi pariyāpannasaddassa antogadhāti ayamattho, maggādidhammānañca lokuttarantogadhattā pariyāpannatā āpajjati. Na hi ‘‘pariyāpannā’’ti ettha tebhūmakagahaṇaṃ atthīti? Nāpajjati sabbadā pavattamānassa paccakkhassa lokassa vasena pariyāpannanicchayato. Atha vā paricchedakārikāya taṇhāya paricchinditvā āpannā paṭipannā gahitāti pariyāpannā.
“Anīya”一词通常表示行为主体,因此从轮回中出离者称为“niyyānīyā”(应被引导出离者);缩短nī音、将ya音转为ka音后,说为“niyyānikā”(能引导出离者),或者具有引导出离性质者称为“niyyānikā”。由于没有指出其他应被超越的法,所以正在被阐释的、具有更上法的法本身即是应被超越者,故说为“自身”。“Rāgādīnaṃ”指贪等十种烦恼,或指一切决定性的不善法。被那些能产生种种苦的烦恼所征服的众生,即使不哭喊,也因具足哭喊的因缘而称为哭喊。然而,由于以断除的同一性而说为“saraṇā”(应被断除者),因此通过“rāgādīnaṃ”一词可知贪、瞋、痴已被包含。“Raṇa”一词应视为惯用于贪等尘垢,或者raṇa意为战斗,如“诸欲是你的第一支军队”(《经集》438;《大义释》28, 68, 149;《小义释·难陀摩那婆问经释》47)等所说,那些不善军队因为应被圣道之战所征服,本身具有战斗性,故被称为“saraṇā”。而在《无诤分别经》(《中部》第三册323页起)中,那些
Anīya-saddo bahulā kattuabhidhāyakoti vaṭṭacārakato niyyantīti niyyānīyā, nī-kārassa rassattaṃ ya-kārassa ca ka-kārattaṃ katvā ‘‘niyyānikā’’ti vuttaṃ, niyyānakaraṇasīlā vā niyyānikā. Uttaritabbassa aññassa niddiṭṭhassa abhāvā niddisiyamānā sauttarā dhammāva uttaritabbāti ‘‘attāna’’nti āha. Rāgādīnanti rāgādīnaṃ dasannaṃ kilesānaṃ sabbaniyatākusalānaṃ vā. Tehi nānappakāradukkhanibbattakehi abhibhūtā sattā kandanti akandantāpi kandanakāraṇabhāvato. Yasmā pana pahānekaṭṭhatāvasena ca ‘‘saraṇā’’ti āha, tasmā ‘‘rāgādīna’’nti vacanena rāgadosamohāva gahitāti ñāyati. Raṇa-saddo vā rāgādireṇūsu niruḷho daṭṭhabbo, raṇaṃ vā yuddhaṃ, ‘‘kāmā te paṭhamā senā’’ti (su. ni. 438; mahāni. 28, 68, 149; cūḷani. nandamāṇavapucchāniddesa 47) evamādikā ca akusalā senā ariyamaggayuddhena jetabbattā sayuddhattā ‘‘saraṇā’’ti vuccantīti. Araṇavibhaṅgasutte (ma. ni. 3.323 ādayo) pana sadukkhā saupaghātā saupāyāsā sapariḷāhā micchāpaṭipadābhūtā kāmasukhānuyogādayo ‘‘saraṇā’’ti vuttāti dukkhādīnaṃ raṇabhāvo tannibbattakasabhāvānaṃ akusalānaṃ saraṇatā ca veditabbā.
经教二法论母句释
Suttantikadukamātikāpadavaṇṇanā
101-108101-108. 明与蕴中所摄的法,因与明同分,故说为存在于明的一部分,即明聚中。如同金刚所落之处,没有任何宝石、岩石等不可破坏之物,而其行经之路亦不再生出障碍;同样,当知阿罗汉道生起之处,于彼相续中即没有任何不可破坏的烦恼,且已破坏的烦恼不再生起,故有金刚的譬喻。依此近喻,愚者被说为“床在叫喊”。“黑生”指恶趣,以及人中遭受双重不幸者。或谓,对热恼之苦有助益者,称为“应被热恼的”。
101-108. Vijjārāsantogadhadhammā vijjāsabhāgatāya tadekadese vijjākoṭṭhāse vattantīti vuttā. Vajirassa yattha taṃ patati, tattha abhejjaṃ nāma kiñci maṇipāsāṇādi natthi, na ca tena gamanamaggo viruhati, evameva arahattamaggena yattha so uppajjati, tasmiṃ santāne abhejjo kileso nāma natthi, na ca bhinno puna viruhatīti vajirupamatā veditabbā. Tadupacārena bālā yathā ‘‘mañcā ghosantī’’ti. Kaṇhābhijātīti apāyā vuccanti manussesu ca dobhaggiyaṃ. Tapanassa vā dukkhassa hitāti tapaniyā.
即使在‘奴仆’等词中,也如同‘sirivaḍḍhaka’等词一样,仅是依于不实、唯以言说为据而安立的增语。然而,因为增语、训释、施设这些词意义相同,且一切言说皆具增语等性质,所以对于各类言说中的特殊用词,通过特为安立的增语等词,一切言说都以意义开示的这一共通性而说明——应知这是基于此意趣所作的意义联结。或者,‘adhi-’此前缀意为‘上方’,上方的言说就是增语。在什么之上?在应被开显的意义之上——当知此义。或者,依他而立的言说即是增语。依他于何者?依他于意义。同样地,对于某一意义的阐明,被认定或决定的言说就是训释。由于以地界、人我等各种方式令人了知,故为施设——应知增语等词如此适用于一切言说。否则,会导致唯像‘sirivaḍḍhaka’、‘dhanavaḍḍhaka’这类称呼才具增语性,唯像‘abhisaṅkharontī’这类确定的言说才具训释性,唯像‘takko vitakko’这样以多种方式表示同一意义的才具施设性。
Dāsādīsupi sirivaḍḍhakādisaddā viya atathattā vacanamattameva adhikāraṃ katvā pavattā adhivacanā. Yasmā pana adhivacananiruttipaññattipadāni samānatthāni, sabbañca vacanaṃ adhivacanādibhāvaṃ bhajati, tasmā tesupi vacanavisesesu visesena pavattehi adhivacanādisaddehi sabbāni vacanāni atthappakāsanasāmaññena vuttānīti etenādhippāyena ayaṃ atthayojanā katāti veditabbā. Atha vā adhi-saddo uparibhāge, upari vacanaṃ adhivacanaṃ. Kassa upari? Pakāsetabbassa atthassāti viditovāyamattho. Adhīnaṃ vā vacanaṃ adhivacanaṃ. Kena adhīnaṃ? Atthena. Tathā taṃtaṃatthappakāsane nicchitaṃ, niyataṃ vā vacanaṃ nirutti. Pathavīdhātupurisāditaṃtaṃpakārena ñāpanato paññattīti evaṃ adhivacanādipadānaṃ sabbavacanesu pavatti veditabbā. Aññathā sirivaḍḍhakadhanavaḍḍhakappakārānameva abhilāpānaṃ adhivacanatā, abhisaṅkharontīti evaṃpakārānameva niddhāraṇavacanānaṃ niruttitā, takko vitakkoti evaṃpakārānameva ekamevatthaṃ tena tena pakārena ñāpentānaṃ paññattitā ca āpajjeyyāti.
109-118109-118. 触、受等,一切非色法皆以触等为名,正如地等对于发、瓶等不会获得别的名称一样,它们也始终不会获得别的名称。因此,四蕴与涅槃由于具有命名的意义而称为‘名’。因与朝向所缘的倾向性不相离,故有朝向所缘之义;因是倾向的原因,故称为‘名’。或者,如同增语触,某些法若不通过名,便不能被未积累菩提资粮者所执取,这些法因其执取依赖于名,故称为‘名’。然而,色即使不依名的辅助,也以其自身变坏的性质而得被执取,故称为‘色’。
109-118. Phasso vedanāti sabbadāpi arūpadhammānaṃ phassādināmakattā pathaviyādīnaṃ kesakumbhādināmantarāpatti viya nāmantarānāpajjanato ca sadā attanāva katanāmatāya catukkhandhanibbānāni nāmakaraṇaṭṭhena nāmaṃ. Namanaṃ avinābhāvato ārammaṇābhimukhatā, namanahetubhūtatā nāmanaṃ. Atha vā adhivacanasamphasso viya adhivacanaṃ nāmamantarena ye anupacitabodhisambhārānaṃ gahaṇaṃ na gacchanti, te nāmāyattaggahaṇā nāmaṃ. Rūpaṃ pana vināpi nāmasādhanaṃ attano ruppanasabhāvena gahaṇaṃ upayātīti rūpaṃ.
119-123119-123. ‘在此之前是遍作,在此之后是有分,中间是等至’——如此以安止来界定等至的智慧,是等至善巧。‘出定时的善巧状态’,是之前对出定作界定的智慧。以相、以无常等方式而作意,即是作意。
119-123. Ito pubbe parikammaṃ pavattaṃ, ito paraṃ bhavaṅgaṃ, majjhe samāpattīti evaṃ samāpattīnaṃ appanāparicchedapaññā samāpattikusalatā. Vuṭṭhāne kusalabhāvo pubbe vuṭṭhāne paricchedakaraṇañāṇaṃ. Lakkhaṇādivasena aniccādivasena ca manasi karaṇaṃ manasikāro.
124-134清净的戒行即是‘soracca’,因为那是对善业的喜乐。和蔼的柔软状态,或和蔼与柔软的状态,即是温和的言语。说‘不守护门’时,由于未指明是哪些门,故说‘在诸根中’。‘能正知’即是‘正知者’,其状态即为‘正知’;而那也是智,因能正知故,说‘能正知者即正知’。在不思惟的相或境中。以精进为首,即以精进为主导。已生起的力量:因精进的支撑,善的修习得以有力、坚固地生起;如此生起的有力善修习,也称为有力的七觉支。诸如遍相、想、有形的,应被善加观察的相状称为‘相’。止也具有这样的相状,故称为‘相’,因为它在观察者观察时被执取。不散乱心即是心不散乱,或者说,散乱的排除即是不散乱。
124-134. Sucisīlatā soraccaṃ. Sā hi sobhanakammaratatāti. Sammodakassa, sammodako vā mudubhāvo sammodakamudubhāvo, saṇhavācatā. ‘‘Aguttadvāratā’’ti vutte kesu dvāresūti na paññāyatīti ‘‘indriyesū’’ti vuttaṃ. Sampajānātīti sampajāno, tassa bhāvo sampajaññaṃ. Tadapi ñāṇaṃ yasmā sampajānāti, tasmā ‘‘sampajānātīti sampajañña’’nti āha. Appaṭisaṅkhāne nimitte visaye vā. Vīriyasīsenāti vīriyapāmokkhena. Uppannaṃ balanti vīriyopatthambhena hi kusalabhāvanā balavatī thirā uppajjatīti tathā uppannā balavatī kusalabhāvanā balavanto satta bojjhaṅgātipi vuccanti. Kasiṇanimittaṃ viya saññāṇaṃ viya saviggahaṃ viya ca suṭṭhu upalakkhetabbākāraṃ ‘‘nimitta’’nti vuccati. Samatho ca evaṃ ākāroti ‘‘nimitta’’nti vutto. Tathā hi so paccavekkhantena paccavekkhaṇato gayhatīti. Uddhaccamiva cittaṃ na vikkhipatīti, vikkhepapaṭikkhepo vā avikkhepo.
135-142当戒被反复修习时,不论是世间戒还是出世间戒,皆能令戒圆满,因此说‘由戒圆满’。‘戒成就’是就因戒与果戒这一完整集合中的某一部分而说的。又或者,如经中说:‘居士,什么是善戒?善的身业、善的语业、清净的活命’(《中部》2.264),因此将一切善与不善总称为‘戒’,从中择取善戒,称为‘戒成就’。同样,‘见成就’也应如此理解。
135-142. Sīlameva punappunaṃ āseviyamānaṃ lokiyaṃ lokuttarampi sīlaṃ paripūretīti ‘‘sīlaparipūraṇato’’ti vuttaṃ. Sīlassa sampadāti kāraṇasīlampi phalasīlampi sampannasamudāyassa ekadesavasena vuttaṃ. Atha vā ‘‘katame ca thapati akusalā sīlā? Akusalaṃ kāyakammaṃ akusalaṃ vacīkammaṃ pāpako ājīvo’’ti (ma. ni. 2.264) vuttattā sabbampi kusalākusalaṃ ‘‘sīla’’nti gahetvā tattha kusalasīlaṃ niddhāretvā ‘‘sīlasampadā’’ti vuttaṃ. Evaṃ diṭṭhisampadāpi veditabbā.
然而,见清净即是‘如其所见者的精进’,也就是名为业自性智等的见清净;同时,由于‘见清净’与‘然而见清净’这两个词句的等同性,它即是慧。‘如其所见者’,是指具有能生起如此这般之见者,或具有与应生起之精进相应的见者,或依见而发起行为者。悚惧,指与愧相应的智,或即是愧本身。完全的满足、喜悦、饱足、知足;若没有这种知足,便是不满足,不满足的状态即是不满足性。在精进之流持续运转时,中途退却、回转即是退缩,有这种退缩的人即是退缩者;不退缩即是不退缩者,其状态即是不退缩性。所谓解脱,是指于所缘上的决意,以及从烦恼和一切行中的出离。依结生而言,是指对于各道所应断的烦恼,在道生起时,于蕴相续中再次连结。‘于无生之状态’,是指在各自的果中。‘于无生之究竟’,是指能令无生的道即是无生,在其最究竟处。
Diṭṭhivisuddhi kho pana yathādiṭṭhissa ca padhānanti kammassakatañāṇādisaṅkhātā diṭṭhivisuddhi cevāti paṭipāṭiyā diṭṭhivisuddhi diṭṭhivisuddhi kho panāti ca padadvayassa samānattā paññā. Yathādiṭṭhissāti nibbattitappakāradiṭṭhissa nibbattetabbapadhānānurūpadiṭṭhissa vā yathādiṭṭhipavattakiriyassa vā. Saṃvegoti sahottappaṃ ñāṇaṃ, ottappameva vā. Samattaṃ tussanaṃ titti santuṭṭhi, natthi etassa santuṭṭhīti asantuṭṭhi, asantuṭṭhissa bhāvo asantuṭṭhitā. Vīriyappavāhe pavattamāne antarā eva paṭigamanaṃ nivattanaṃ paṭivānaṃ, taṃ assa atthīti paṭivānī , na paṭivānī appaṭivānī, tassa bhāvo appaṭivānitā. Vimuccanaṃ nāma ārammaṇe adhimuttatā kilesehi sabbasaṅkhārehi ca nissaṭatā ca. Paṭisandhivasenāti kilesānaṃ taṃtaṃmaggavajjhānaṃ uppannamagge khandhasantāne puna saṃdahanavasena. Anuppādabhūteti taṃtaṃphale. Anuppādapariyosāneti anuppādakaro maggo anuppādo, tassa pariyosāne.