473如是我闻:一时,世尊住在舍卫城的祇树给孤独园。那时,世尊对诸比丘说:“诸比丘。”那些比丘回答:“尊者。”世尊这样说:“诸比丘,大多数众生有着这样的欲求、这样的愿望、这样的意图:‘啊,唯愿不可爱、不可喜、不可意之法减退,可爱、可喜、可意之法增长。’然而,诸比丘,对于这样欲求、这样愿望、这样意图的众生,不可爱、不可喜、不可意的法却增长了,可爱、可喜、可意的法反而减退了。诸比丘,你们对此作何思量呢?”“尊者,于我们而言,法以世尊为根本、以世尊为向导、以世尊为依处。恳请世尊开显此语之义;诸比丘听闻世尊解说后,当能记持。”“那么,诸比丘,你们要仔细听、善加思惟,我这就说了。”“是的,尊者。”那些比丘回答世尊。世尊这样说:
Evaṃ me sutaṃ – ekaṃ samayaṃ bhagavā sāvatthiyaṃ viharati jetavane anāthapiṇḍikassa ārāme. Tatra kho bhagavā bhikkhū āmantesi – ‘‘bhikkhavo’’ti. ‘‘Bhadante’’ti te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca – ‘‘yebhuyyena, bhikkhave, sattā evaṃkāmā evaṃchandā evaṃadhippāyā – ‘aho vata aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā parihāyeyyuṃ, iṭṭhā kantā manāpā dhammā abhivaḍḍheyyu’nti. Tesaṃ, bhikkhave, sattānaṃ evaṃkāmānaṃ evaṃchandānaṃ evaṃadhippāyānaṃ aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā abhivaḍḍhanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā parihāyanti. Tatra tumhe, bhikkhave, kaṃ hetuṃ paccethā’’ti? ‘‘Bhagavaṃmūlakā no, bhante, dhammā, bhagavaṃnettikā, bhagavaṃpaṭisaraṇā. Sādhu vata, bhante, bhagavantaññeva paṭibhātu etassa bhāsitassa attho; bhagavato sutvā bhikkhū dhāressantī’’ti. ‘‘Tena hi, bhikkhave, suṇātha, sādhukaṃ manasi karotha, bhāsissāmī’’ti. ‘‘Evaṃ, bhante’’ti kho te bhikkhū bhagavato paccassosuṃ. Bhagavā etadavoca –
474“诸比丘,有一类不闻法的凡夫,不见圣者、不熟圣法、未在圣法中受调练,不见善士、不熟善士法、未在善士法中受调练。他不知何法当亲近,何法不应当亲近;不知何法当依止,何法不应当依止。由于不知何法当亲近、何法不当亲近,不知何法当依止、何法不当依止,他便亲近不应当亲近的法,不亲近应当亲近的法;依止不应当依止的法,不依止应当依止的法。对于如此亲近不当亲近之法、不亲近当亲近之法,依止不当依止之法、不依止当依止之法的他,不可爱、不可喜、不可意的法便增长了,可爱、可喜、可意的法便减退了。这是什么原因呢?诸比丘,因为这正是无智者之性。”
‘‘Idha, bhikkhave, assutavā puthujjano, ariyānaṃ adassāvī ariyadhammassa akovido ariyadhamme avinīto, sappurisānaṃ adassāvī sappurisadhammassa akovido sappurisadhamme avinīto, sevitabbe dhamme na jānāti asevitabbe dhamme na jānāti, bhajitabbe dhamme na jānāti abhajitabbe dhamme na jānāti. So sevitabbe dhamme ajānanto asevitabbe dhamme ajānanto, bhajitabbe dhamme ajānanto abhajitabbe dhamme ajānanto, asevitabbe dhamme sevati sevitabbe dhamme na sevati, abhajitabbe dhamme bhajati bhajitabbe dhamme na bhajati. Tassa asevitabbe dhamme sevato sevitabbe dhamme asevato, abhajitabbe dhamme bhajato bhajitabbe dhamme abhajato aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā abhivaḍḍhanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā parihāyanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ aviddasuno.
“然而,诸比丘,多闻的圣弟子,已见圣者,于圣法善巧、在圣法中善受调练;已见善士,于善士法善巧、在善士法中善受调练。他知哪些法应当亲近,哪些法不应亲近;知哪些法应当依止,哪些法不应依止。正因为他知应亲近与不应亲近的法,知应依止与不应依止的法,所以不亲近不应亲近的法,亲近应亲近的法;不依止不应依止的法,依止应依止的法。当他这样不亲近不应亲近、亲近应亲近,不依止不应依止、依止应依止时,不可爱、不可喜、不可意的法便减退,可爱、可喜、可意的法便增长。这是什么原因呢?诸比丘,因为那正是智者的境界。”
‘‘Sutavā ca kho, bhikkhave, ariyasāvako, ariyānaṃ dassāvī ariyadhammassa kovido ariyadhamme suvinīto, sappurisānaṃ dassāvī sappurisadhammassa kovido sappurisadhamme suvinīto, sevitabbe dhamme jānāti asevitabbe dhamme jānāti, bhajitabbe dhamme jānāti abhajitabbe dhamme jānāti. So sevitabbe dhamme jānanto asevitabbe dhamme jānanto, bhajitabbe dhamme jānanto abhajitabbe dhamme jānanto, asevitabbe dhamme na sevati sevitabbe dhamme sevati, abhajitabbe dhamme na bhajati bhajitabbe dhamme bhajati. Tassa asevitabbe dhamme asevato sevitabbe dhamme sevato, abhajitabbe dhamme abhajato bhajitabbe dhamme bhajato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā parihāyanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā abhivaḍḍhanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ viddasuno.
475“诸比丘,有这四种法受持。哪四种呢?诸比丘,一种法受持,现在苦,未来也感苦果;一种法受持,现在乐,未来感苦果;一种法受持,现在苦,未来感乐果;一种法受持,现在乐,未来也感乐果。”
‘‘Cattārimāni, bhikkhave, dhammasamādānāni. Katamāni cattāri? Atthi, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipākaṃ; atthi, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipākaṃ; atthi, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipākaṃ; atthi, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipākaṃ.
“诸比丘,在此,对于那种现世是苦、未来也有苦的果报的法受持,无智而陷于无明之人不如实了知:‘这种法受持,现世是苦,未来也有苦的果报。’那无智而陷于无明之人不如实了知,便去亲近它,而不回避它。对于这样亲近它、不回避它的人,不可爱、不可喜、不可意的法便增长,可爱、可喜、可意的法则减退。这是什么原因呢?诸比丘,因为无智者的情况正是如此。”
‘‘Tatra, bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipākaṃ, taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ nappajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipāka’nti. Taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ appajānanto taṃ sevati, taṃ na parivajjeti. Tassa taṃ sevato, taṃ aparivajjayato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā abhivaḍḍhanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā parihāyanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ aviddasuno.
“诸比丘,对此,那种现前快乐而未来感得苦果的受持法,无智、陷于无明之人不能如其真实地了知:“这种受持法,现前是乐,未来则有苦的果报。”那无智、陷于无明之人因不如实了知,便去亲近它、不回避它。对于这样亲近、不回避之人,不可爱、不可喜、不可意的法便增长,可爱、可喜、可意的法则减退。这是什么原因呢?诸比丘,这正是无智者所会遭遇的情形。”
‘‘Tatra, bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipākaṃ taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ nappajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipāka’nti. Taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ appajānanto taṃ sevati, taṃ na parivajjeti. Tassa taṃ sevato, taṃ aparivajjayato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā abhivaḍḍhanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā parihāyanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ aviddasuno.
诸比丘,对于那种现世苦、来世乐报的法受持,无智者、无明之人不如实了知:‘这种法受持,现世是苦,来世有乐报。’他不如实了知,便不亲近它,而回避它。由于他不亲近而回避,不可爱、不可喜、不可意的法便增长,可爱、可喜、可意的法便减退。这是什么原因呢?诸比丘,因为这正是无智者的情形。
‘‘Tatra , bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipākaṃ, taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ nappajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipāka’nti. Taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ appajānanto taṃ na sevati, taṃ parivajjeti. Tassa taṃ asevato, taṃ parivajjayato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā abhivaḍḍhanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā parihāyanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ aviddasuno.
476诸比丘,对于那种现世乐、来世亦乐报的法受持,无智者、无明之人不如实了知:‘这种法受持,现世是乐,来世亦有乐报。’他不如实了知,便不亲近它,而回避它。由于他不亲近而回避,不可爱、不可喜、不可意的法便增长,可爱、可喜、可意的法便减退。这是什么原因呢?诸比丘,因为这正是无智者的情形。
‘‘Tatra, bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipākaṃ, taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ nappajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipāka’nti. Taṃ avidvā avijjāgato yathābhūtaṃ appajānanto taṃ na sevati, taṃ parivajjeti. Tassa taṃ asevato, taṃ parivajjayato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā abhivaḍḍhanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā parihāyanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ aviddasuno.
诸比丘,对此,那种现世即苦、未来亦有苦果的受持法,有智的具明者如实了知:‘这正是现世即苦、未来亦有苦果的受持法。’如此如实了知后,他便不亲近它、舍离它。由于不亲近、舍离它,那些不可爱、不可喜、不可意的法便减退,而可爱、可喜、可意的法便增长。
‘‘Tatra, bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipākaṃ taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipāka’nti. Taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānanto taṃ na sevati, taṃ parivajjeti. Tassa taṃ asevato, taṃ parivajjayato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā parihāyanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā abhivaḍḍhanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ viddasuno.
诸比丘,对此,那种现世即乐、未来却有苦果的受持法,有智的具明者如实了知:‘这正是现世即乐、未来却有苦果的受持法。’如此如实了知后,他便不亲近它、舍离它。由于不亲近、舍离它,那些不可爱、不可喜、不可意的法便减退,而可爱、可喜、可意的法便增长。
‘‘Tatra, bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipākaṃ taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipāka’nti. Taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānanto taṃ na sevati, taṃ parivajjeti. Tassa taṃ asevato, taṃ parivajjayato , aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā parihāyanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā abhivaḍḍhanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ viddasuno.
诸比丘,对此,那种现世即苦、未来却有乐果的受持法,有智的具明者如实了知:‘这正是现世即苦、未来却有乐果的受持法。’如此如实了知后,他便亲近它、不舍离它。由于亲近、不舍离它,那些不可爱、不可喜、不可意的法便减退,而可爱、可喜、可意的法便增长。这是什么原因呢?诸比丘,因为这就是智者的方式。
‘‘Tatra , bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipākaṃ taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipāka’nti. Taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānanto taṃ sevati, taṃ na parivajjeti. Tassa taṃ sevato, taṃ aparivajjayato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā parihāyanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā abhivaḍḍhanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ viddasuno.
477诸比丘,其中,那种现世乐、未来也感乐果的法受持,有智、得明者如实了知:‘此是现世乐、未来也感乐果的法受持。’有智、得明者如实了知后,便亲近它,不避开它。当他亲近而不避开时,那些不可爱、不可喜、不可意的法便减退,那些可爱、可喜、可意的法便增长。这是什么原因呢?诸比丘,因为这就是有智者的情形。
‘‘Tatra, bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipākaṃ taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānāti – ‘idaṃ kho dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipāka’nti. Taṃ vidvā vijjāgato yathābhūtaṃ pajānanto taṃ sevati, taṃ na parivajjeti. Tassa taṃ sevato, taṃ aparivajjayato, aniṭṭhā akantā amanāpā dhammā parihāyanti, iṭṭhā kantā manāpā dhammā abhivaḍḍhanti. Taṃ kissa hetu? Evañhetaṃ, bhikkhave, hoti yathā taṃ viddasuno.
478“诸比丘,什么是现世苦、未来也苦果报的法受持呢?诸比丘,在此,有人带着痛苦、带着忧恼而行杀生,并因杀生而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而行偷盗,并因偷盗而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而行邪淫,并因邪淫而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而说妄语,并因妄语而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而说离间语,并因离间语而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而说粗恶语,并因粗恶语而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而说绮语,并因绮语而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而心怀贪欲,并因贪欲而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而心怀嗔恚,并因嗔恚而领受痛苦与忧恼;带着痛苦、带着忧恼而持有邪见,并因邪见而领受痛苦与忧恼。他身坏命终,后生于苦界、恶趣、堕处、地狱。诸比丘,这便称为现世苦、未来也苦果报的法受持。”
‘‘Katamañca , bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipākaṃ? Idha, bhikkhave, ekacco sahāpi dukkhena sahāpi domanassena pāṇātipātī hoti, pāṇātipātapaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena adinnādāyī hoti, adinnādānapaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena kāmesu micchācārī hoti, kāmesu micchācārapaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena musāvādī hoti, musāvādapaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena pisuṇavāco hoti, pisuṇavācāpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena pharusavāco hoti, pharusavācāpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena samphappalāpī hoti, samphappalāpapaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena abhijjhālu hoti, abhijjhāpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena byāpannacitto hoti, byāpādapaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena micchādiṭṭhi hoti, micchādiṭṭhipaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti. So kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjati. Idaṃ vuccati, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipākaṃ.
479“诸比丘,什么是现世乐、未来却苦果报的法受持呢?诸比丘,在此,有人带着快乐、带着喜悦而行杀生,并因杀生而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而行偷盗,并因偷盗而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而行邪淫,并因邪淫而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而说妄语,并因妄语而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而说离间语,并因离间语而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而说粗恶语,并因粗恶语而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而说绮语,并因绮语而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而心怀贪欲,并因贪欲而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而心怀嗔恚,并因嗔恚而领受快乐与喜悦;带着快乐、带着喜悦而持有邪见,并因邪见而领受快乐与喜悦。他身坏命终,后生于苦界、恶趣、堕处、地狱。诸比丘,这便称为现世乐、未来却苦果报的法受持。”
‘‘Katamañca, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipākaṃ? Idha, bhikkhave, ekacco sahāpi sukhena sahāpi somanassena pāṇātipātī hoti, pāṇātipātapaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena adinnādāyī hoti, adinnādānapaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena kāmesumicchācārī hoti, kāmesumicchācārapaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena musāvādī hoti, musāvādapaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena pisuṇavāco hoti, pisuṇavācāpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena pharusavāco hoti, pharusavācāpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena samphappalāpī hoti, samphappalāpapaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena abhijjhālu hoti, abhijjhāpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena byāpannacitto hoti, byāpādapaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena micchādiṭṭhi hoti, micchādiṭṭhipaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti. So kāyassa bhedā paraṃ maraṇā apāyaṃ duggatiṃ vinipātaṃ nirayaṃ upapajjati. Idaṃ vuccati, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipākaṃ.
480“诸比丘,什么是现世苦、未来却乐果报的法受持呢?诸比丘,在此,有人伴随着痛苦、伴随着忧恼而远离杀生,并因远离杀生而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而远离不与取,并因远离不与取而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而远离邪淫,并因远离邪淫而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而远离妄语,并因远离妄语而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而远离离间语,并因远离离间语而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而远离粗恶语,并因远离粗恶语而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而远离绮语,并因远离绮语而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而无贪欲,并因无贪欲而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而无嗔恚心,并因无嗔恚心而感受痛苦与忧恼;伴随着痛苦、伴随着忧恼而具有正见,并因具有正见而感受痛苦与忧恼。他身坏命终后,生于善趣、天界。诸比丘,这便称为现世苦、未来却乐果报的法受持。”
‘‘Katamañca, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipākaṃ? Idha, bhikkhave, ekacco sahāpi dukkhena sahāpi domanassena pāṇātipātā paṭivirato hoti, pāṇātipātā veramaṇīpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti ; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena adinnādānā paṭivirato hoti, adinnādānā veramaṇīpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena kāmesumicchācārā paṭivirato hoti, kāmesumicchācārā veramaṇīpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena musāvādā paṭivirato hoti, musāvādā veramaṇīpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena pisuṇāya vācāya paṭivirato hoti , pisuṇāya vācāya veramaṇīpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti ; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena pharusāya vācāya paṭivirato hoti, pharusāya vācāya veramaṇīpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena samphappalāpā paṭivirato hoti, samphappalāpā veramaṇīpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena anabhijjhālu hoti, anabhijjhāpaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena abyāpannacitto hoti, abyāpādapaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi dukkhena sahāpi domanassena sammādiṭṭhi hoti, sammādiṭṭhipaccayā ca dukkhaṃ domanassaṃ paṭisaṃvedeti. So kāyassa bhedā paraṃ maraṇā sugatiṃ saggaṃ lokaṃ upapajjati. Idaṃ vuccati, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipākaṃ.
481“诸比丘,什么是现世乐、未来也乐果报的法受持呢?诸比丘,在此,有人伴随着快乐、伴随着喜悦而远离杀生,并因远离杀生而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而远离不与取,并因远离不与取而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而远离邪淫,并因远离邪淫而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而远离妄语,并因远离妄语而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而远离离间语,并因远离离间语而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而远离粗恶语,并因远离粗恶语而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而远离绮语,并因远离绮语而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而无贪欲,并因无贪欲而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而无嗔恚心,并因无嗔恚心而感受快乐与喜悦;伴随着快乐、伴随着喜悦而具有正见,并因具有正见而感受快乐与喜悦。他身坏命终后,生于善趣、天界。诸比丘,这便称为现世乐、未来也乐果报的法受持。”
‘‘Katamañca, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipākaṃ? Idha, bhikkhave, ekacco sahāpi sukhena sahāpi somanassena pāṇātipātā paṭivirato hoti, pāṇātipātā veramaṇīpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena adinnādānā paṭivirato hoti, adinnādānā veramaṇīpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena kāmesumicchācārā paṭivirato hoti, kāmesumicchācārā veramaṇīpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena musāvādā paṭivirato hoti, musāvādā veramaṇīpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena pisuṇāya vācāya paṭivirato hoti, pisuṇāya vācāya veramaṇīpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena pharusāya vācāya paṭivirato hoti, pharusāya vācāya veramaṇīpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena samphappalāpā paṭivirato hoti, samphappalāpā veramaṇīpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena anabhijjhālu hoti, anabhijjhāpaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena abyāpannacitto hoti, abyāpādapaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti; sahāpi sukhena sahāpi somanassena sammādiṭṭhi hoti, sammādiṭṭhipaccayā ca sukhaṃ somanassaṃ paṭisaṃvedeti. So kāyassa bhedā paraṃ maraṇā sugatiṃ saggaṃ lokaṃ upapajjati. Idaṃ, vuccati, bhikkhave, dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipākaṃ. Imāni kho, bhikkhave, cattāri dhammasamādānāni.
482“诸比丘,好比一个与毒药相杂的有毒苦瓠。这时,一个人走了过来,他想要活命、不愿死去,喜爱快乐、厌恶痛苦。有人对他这样说:‘仁者,这个苦瓠有毒,与毒药相杂。如果你想喝,就喝吧。当你饮用时,它的色泽、气味、味道都不会让你满意;饮用之后,你会遭遇死亡或近乎死亡的痛苦。’那人不加省思、未作舍弃,便将其喝下。他饮用时,对它的色泽、气味、味道都不满意;饮用之后,果然遭遇了死亡或近乎死亡的痛苦。诸比丘,我说,这便是现世苦、未来也苦果报的法受持的比喻。”
‘‘Seyyathāpi, bhikkhave, tittakālābu visena saṃsaṭṭho. Atha puriso āgaccheyya jīvitukāmo amaritukāmo sukhakāmo dukkhappaṭikūlo. Tamenaṃ evaṃ vadeyyuṃ – ‘ambho purisa, ayaṃ tittakālābu visena saṃsaṭṭho, sace ākaṅkhasi piva . Tassa te pivato ceva nacchādessati vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana maraṇaṃ vā nigacchasi maraṇamattaṃ vā dukkha’nti. So taṃ appaṭisaṅkhāya piveyya, nappaṭinissajjeyya. Tassa taṃ pivato ceva nacchādeyya vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana maraṇaṃ vā nigaccheyya maraṇamattaṃ vā dukkhaṃ. Tathūpamāhaṃ, bhikkhave, imaṃ dhammasamādānaṃ vadāmi, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhañceva āyatiñca dukkhavipākaṃ.
483“诸比丘,譬如一只色泽、香气、味道俱佳的铜杯饮品,但其中掺了毒。这时来了一人,珍爱生命、不愿死去,喜爱快乐、厌弃痛苦。有人对他说:‘朋友,这是一只色泽、香气、味道俱佳的铜杯,但里面掺了毒。你若想喝,便喝吧。你喝的时候,它的色泽、香气和味道都会令你愉悦;喝下之后,却会遭遇死亡,或近乎死亡的痛苦。’那人不加思量,也不舍弃,便将它喝下。他喝的时候,色泽、香气与味道确实令他愉悦;喝下之后,也确实遭遇了死亡,或近乎死亡的痛苦。诸比丘,我说此喻,正是指那种现世乐而未来果报却苦的法受持。”
‘‘Seyyathāpi, bhikkhave, āpānīyakaṃso vaṇṇasampanno gandhasampanno rasasampanno. So ca kho visena saṃsaṭṭho. Atha puriso āgaccheyya jīvitukāmo amaritukāmo sukhakāmo dukkhappaṭikūlo. Tamenaṃ evaṃ vadeyyuṃ – ‘ambho purisa, ayaṃ āpānīyakaṃso vaṇṇasampanno gandhasampanno rasasampanno. So ca kho visena saṃsaṭṭho, sace ākaṅkhasi piva. Tassa te pivatohi kho chādessati vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana maraṇaṃ vā nigacchasi maraṇamattaṃ vā dukkha’nti. So taṃ appaṭisaṅkhāya piveyya, nappaṭinissajjeyya. Tassa taṃ pivatohi kho chādeyya vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana maraṇaṃ vā nigaccheyya maraṇamattaṃ vā dukkhaṃ. Tathūpamāhaṃ, bhikkhave, imaṃ dhammasamādānaṃ vadāmi, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannasukhaṃ āyatiṃ dukkhavipākaṃ.
484诸比丘,譬如有一份腐尿药,与种种药材调和而成。那时,来了一位患黄疸病的人。人们对他说:‘喂,朋友,这是一份与种种药材调和的腐尿药,你若想喝便喝。你饮用时,它的颜色、气味与味道都不会令你愉悦,但饮用之后,你将会安乐。’那人经过审察思惟后,会饮下它,而不会拒绝。他在饮用时,它的颜色、气味与味道确实不会令他悦意,但饮用之后,他却会得到安乐。诸比丘,我以此为喻,来说明这种法受持:它是现苦、未来乐的法受持。
‘‘Seyyathāpi, bhikkhave, pūtimuttaṃ nānābhesajjehi saṃsaṭṭhaṃ. Atha puriso āgaccheyya paṇḍukarogī. Tamenaṃ evaṃ vadeyyuṃ – ‘ambho purisa, idaṃ pūtimuttaṃ nānābhesajjehi saṃsaṭṭhaṃ, sace ākaṅkhasi piva. Tassa te pivatohi kho nacchādessati vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana sukhī bhavissasī’ti. So taṃ paṭisaṅkhāya piveyya, nappaṭinissajjeyya. Tassa taṃ pivatohi kho nacchādeyya vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana sukhī assa. Tathūpamāhaṃ, bhikkhave, imaṃ dhammasamādānaṃ vadāmi, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannadukkhaṃ āyatiṃ sukhavipākaṃ.
485诸比丘,譬如将凝乳、蜂蜜、酥油与糖浆调和在一起。那时,来了一位患痢疾的人。人们会对他说:‘朋友,这是凝乳、蜂蜜、酥油和糖浆调和而成的饮品。你若愿意,便饮下吧。你饮时,它的色泽、香气与味道,都会让你适意;饮后你也会得安乐。’那人思量之后,便会饮下,而不拒绝。他饮时,这饮品的色泽、香气与味道,确实令他适意;饮后,他也得安乐。诸比丘,我以此作为譬喻,说明这种法的受持:它是‘现乐且未来乐’的法受持。
‘‘Seyyathāpi, bhikkhave, dadhi ca madhu ca sappi ca phāṇitañca ekajjhaṃ saṃsaṭṭhaṃ. Atha puriso āgaccheyya lohitapakkhandiko. Tamenaṃ evaṃ vadeyyuṃ – ‘ambho purisa, idaṃ dadhiṃ ca madhuṃ ca sappiṃ ca phāṇitañca ekajjhaṃ saṃsaṭṭhaṃ, sace ākaṅkhasi piva. Tassa te pivato ceva chādessati vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana sukhī bhavissasī’ti. So taṃ paṭisaṅkhāya piveyya, nappaṭinissajjeyya. Tassa taṃ pivato ceva chādeyya vaṇṇenapi gandhenapi rasenapi, pivitvā ca pana sukhī assa. Tathūpamāhaṃ, bhikkhave, imaṃ dhammasamādānaṃ vadāmi, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipākaṃ.
486“诸比丘,就像在雨季最后一个月,秋天的时节,天空晴朗,万里无云。太阳升上天空,驱散虚空中的一切黑暗,照耀、炽燃、辉耀。同样地,诸比丘,这种现世快乐、又带来未来快乐果报的法受持,驱散了其他种种沙门、婆罗门外道的言论,照耀、炽燃、辉耀。”
‘‘Seyyathāpi, bhikkhave, vassānaṃ pacchime māse saradasamaye viddhe vigatavalāhake deve ādicco nabhaṃ abbhussakkamāno sabbaṃ ākāsagataṃ tamagataṃ abhivihacca bhāsate ca tapate ca virocate ca; evameva kho, bhikkhave, yamidaṃ dhammasamādānaṃ paccuppannasukhañceva āyatiñca sukhavipākaṃ tadaññe puthusamaṇabrāhmaṇaparappavāde abhivihacca bhāsate ca tapate ca virocate cā’’ti.
世尊如是说。比丘们心满意足,对世尊的教导欢喜信受。
Idamavoca bhagavā. Attamanā te bhikkhū bhagavato bhāsitaṃ abhinandunti.
━━ 归纳讲解,仅供参考 ━━
人物名册
| Pali | 中文(经文用名) | 角色 |
|---|
| Bhagavā | 世尊 | 说法者 |
| Bhikkhū | 诸比丘 | 闻法众 |
事件
世尊在祇树给孤独园向比丘们开示。他首先指出,众生普遍希望可爱的法增长、不可爱的法减退,但现实常与愿违。由此,世尊引出无智者与有智者的根本差异,并展开解说“四种法受持”,分别从因果和当下体验两个维度,详细剖析了善恶业行及其果报,最后以四个生动的比喻(毒苦瓠、毒饮、药尿、甘露)加以总结,并以太阳驱散黑暗作结,阐明善法受持的光辉。
经文摘要
众生颠倒的希望(A)→ 引出无知者亲近恶法、远离善法,有智者反之(B)→ 展开“四种法受持”的业果分析,并以比喻说明(C)。
中心思想(白话 + 重点拆解)
1. 背景:众生共同的困境与颠倒
经文一开头就点出一个我们都很熟悉的心理状态:总希望不好的事情滚远点,好的事情都冲我来。但世尊马上指出,现实往往是“所求不得,不欲偏至”。他问比丘们,这是什么原因?
→ 拆开看: 经文说“大多数众生有如此欲……”,这不是说愿望本身有错,而是引出一个更深的问题:为什么我们实现不了愿望?直接把答案指向了“知见”的匮乏——因为无知,所以我们分辨不清什么该做、什么该远离。我们以为自己在趋乐避苦,实际上却在亲手引燃痛苦。
2. 核心:不只是行为,更是行为背后的“明”与“无明”
这篇经的核心框架是“四种法受持”,但它不是一份简单的功德过患清单。世尊把每一类行为(如杀生、离杀生)都和“当下感受”(苦或乐)以及“未来果报”(苦或乐)结合起来,形成四种组合:
* 现苦、未来苦:比如带着煎熬去杀生,死后又堕恶道。
* 现乐、未来苦:比如带着快感去杀生,暂时爽了,死后还是堕恶道。
* 现苦、未来乐:比如忍着不适勉强自己持戒,过程辛苦,但这是迈向善趣的必经之路。
* 现乐、未来乐:比如身心舒畅地持戒、行善,不仅当下快乐,未来果报也光明。
关键来了,无智者与有智者的区别不在于他们会不会遇到这四种情况,而在于“识不识货”。
经文反复强调:“无智者、无明者没真正了知……亲近它,不回避它”;“有智者、到达明者如实了知……不亲近它,回避它”。就像一个有眼力的人知道哪杯是掺了毒药的甜美饮料,所以坚决不喝;而无知的人只看表面,一口闷下去,当时痛快,后患无穷。
→ 一句话要旨: 真正的智慧,不是追求“当下感觉好”,而是能看穿行为从近到远的因果链条,敢于为长远的安乐,放下眼前的诱惑或忍受暂时的辛苦。
3. 要旨:化苦为乐的智慧之路
经文的四个比喻把这个道理讲活了:第一种“现苦、未来苦”像一杯难喝又致命的毒苦瓜汁;第二种“现乐、未来苦”像一杯好喝但要命的毒酒;第三种“现苦、未来乐”像难闻却能治病的药尿;第四种“现乐、未来乐”像美味又能治病的蜜糖。
修行最怕的就是把第二种“毒酒”当宝贝,把第三种“良药”当垃圾。这篇经就是教我们培养一种深度的因果觉知,最终导向第四个比喻“美味且治病的蜜糖”所代表的最高法受持——那种能“驱散一切黑暗,照耀、炽燃、光辉”的、从里到外都无懈可击的善法。
关键术语锚
- dhamma=法/教法/事物: 本经标题和核心“法受持”就大量使用此词。它极易混淆,因为从“可爱的诸法”(对象、事物)、“圣法”(真理/教义)到“法受持”(行为/实践方式),都在同一文本中切换。
- diṭṭhi=见/见解: 经文末尾提到“驱散……外道的诸说”,此处“诸说”原文即diṭṭhigata(见的落脚处)。在本经语境下,特指错误的信条和哲学,区别于中性或正面的“正见”。
- sārāṇa=受持/依止/亲近: 标题核心词,指出于意愿而采取、遵循或依止的行为模式。它不是被动接受教条,而是主动选择的“活法”,是一个动词性的“遵循”,而非名词性的“戒条”。
- kamma=业/(善恶)行: 经文中以十善业道与十不善业道具体展开。这里的kamma不只是抽象的业力法则,更具体指由“杀生”、“离杀生”等身体和语言构成的实际行为,是“四种法受持”分析的直接对象。