第三 不堪任品注释
3. Akammaniyavaggavaṇṇanā
21在第三品第一经中,“未修习”:指由于止与观的修习而未修习,正因为如此未修习。此心被称为“未增长”,因为它未通过对立面的制伏而得到培育。因此,世尊说:“成为不堪任。”
21. Tatiyassa paṭhame abhāvitanti samathavipassanābhāvanāvasena na bhāvitaṃ tathā abhāvitattā. Tañhi ‘‘avaḍḍhita’’nti vuccati paṭipakkhābhibhavena paribrūhanābhāvato. Tenāha bhagavā – ‘‘akammaniyaṃ hotī’’ti.
22第二经的义理,应依与前说相反的方式来了知。「第一」:指第三品的第一经。「依轮转」:指依果的轮转。「三有轮转」:指三界果的轮转。「为获得轮转之业」:即为了获得果的轮转而作为近依的业;应知,作为该业之同伴的烦恼轮转,也已被「业」这一词所含摄。然而,那导致最后有的结生业,是「为获得离转之业」,还是不是呢?不是,因为它是轮转的基础。不过,最后的结生亦可理解为「离转的近依」。确实,若无三因的结生,殊胜的证悟绝不可能发生。「于此诸经中」:在这第一、第二经中,其实只依序开示了轮转与离转。
22. Dutiye vuttavipariyāyena attho veditabbo. Paṭhameti tatiyavaggassa paṭhamasutte. Vaṭṭavasenāti vipākavaṭṭavasena. Tebhūmakavaṭṭanti tebhūmakavipākavaṭṭaṃ. Vaṭṭapaṭilābhāya kammanti vipākavaṭṭassa paṭilābhāya upanissayabhūtaṃ kammaṃ, tassa sahāyabhūtaṃ kilesavaṭṭampi kammaggahaṇeneva saṅgahitanti daṭṭhabbaṃ. Vivaṭṭapaṭilābhāya kammanti vivaṭṭādhigamassa upanissayabhūtaṃ kammaṃ. Yaṃ pana carimabhavanibbattakaṃ kammaṃ, taṃ vivaṭṭappaṭilābhāya kammaṃ hoti, na hotīti? Na hoti vaṭṭapādakabhāvato. Carimabhavapaṭisandhi viya pana vivaṭṭūpanissayoti sakkā viññātuṃ. Na hi kadāci tihetukapaṭisandhiyā vinā visesādhigamo sambhavati. Imesu suttesūti imesu pana paṭhamadutiyasuttesu yathākkamaṃ vaṭṭavivaṭṭameva kathitaṃ.
23第三经中,「未修习」:此处所谓的修习,指的是定的修习。于何处应生疑?其意趣是说「欲界初广大善心等未修习」,故经文云:「人天成就」等。
23. Tatiye abhāvitanti ettha bhāvanā nāma samādhibhāvanā. Sā yattha āsaṅkitabbā, taṃ kāmāvacarapaṭhamamahākusalacittādiabhāvitanti adhippetanti āha – ‘‘devamanussasampattiyo’’tiādi.
24第四经中,此处的「心」特指依离转而生的心。因此,由于此心能不产生生、老、病、死、忧等苦,故能成办广大的利益——应当如此会通文句。
24. Catutthe yasmā cittanti vivaṭṭavaseneva uppannacittaṃ adhippetaṃ, tasmā jātijarābyādhimaraṇasokādidukkhassa anibbattanato mahato atthāya saṃvattatīti yojanā veditabbā.
25-26第五、第六经中,「已生起」:此心虽具未灭、生起等三刹那,却因未能成就智者所许的「已生起」应有之用,故称为未修习、远离修习、未显现,正如「非子」一名。如同世间有能力却不尽为人子应尽之责者,便被称为「非子」,此处用法亦然。因此注释说:「为何」等。而「于他们法中」:指作为出世间基础的禅那等法。长老为彰显唯达顶点方名「已修习心」,故说:「唯是道心」。
25-26. Pañcamachaṭṭhesu uppannanti avigatuppādādikhaṇattayampi abhāvitaṃ bhāvanārahitaṃ apātubhūtameva paṇḍitasammatassa uppannakiccassa asādhanato yathā ‘‘aputto’’ti. So hi samattho hutvā pitu puttakiccaṃ asādhento aputtoti loke vuccati, evaṃ sampadamidaṃ. Tenāha – ‘‘kasmā’’tiādi. Tesu dhammesūti lokuttarapādakajjhānādīsu. Thero pana matthakappattameva bhāvitaṃ cittaṃ dassento ‘‘maggacittamevā’’ti āha.
27-28第七、第八经中,「屡屡非作」:指未依修习之殷重修习而一再修作。「此二亦」:即此二经中所出现的两种心。
27-28. Sattamaṭṭhamesu punappunaṃ akatanti bhāvanābahulīkāravasena punappunaṃ na kataṃ. Imānipi dveti imesu dvīsu suttesu āgatāni imānipi dve cittāni.
29-30第九经中,「引持」:即带来。「以苦」:即艰难地。「难遣故」:因需以苦劳驱遣之故。达至圆满的观乐,较寻常的禅那乐更为寂静、更为殊胜,故注释说:「观乐较禅那乐更为殊胜。」因此,世尊说:
29-30. Navame adhivahatīti āneti. Dukkhenāti kicchena. Duppesanatoti dukkhena pesetabbato. Matthakappattaṃ vipassanāsukhaṃ pākatikajjhānasukhato santatarapaṇītataramevāti āha – ‘‘jhānasukhato vipassanāsukha’’nti. Tenāha bhagavā –
比丘进入空寂处,心得寂静;
如法正观者,获得超越凡俗的喜悦。
每当他省察诸蕴的生灭时,
他便获得喜与悦,那即是了知不死之境。
‘‘Suññāgāraṃ paviṭṭhassa, santacittassa bhikkhuno; Amānusī rati hoti, sammā dhammaṃ vipassato. ‘‘Yato yato sammasati, khandhānaṃ udayabbayaṃ; Labhatī pītipāmojjaṃ, amataṃ taṃ vijānata’’nti. (dha. pa. 374);
因为那种心,犹如掷出的因陀罗金刚,从不落空。
Tañhi cittaṃ vissaṭṭhaindavajirasadisaṃ amoghabhāvato.