医师品
19 段
医师与老师篇
Vejjācariya kaṇḍa
286二百八十六
286.
医方明的修习,为众人所乐见。
具足圣者戒德之人,方堪称医者。
Āyubedakatābhyāso , sabbesaṃ piyadassano; Ariyasīlaguṇopeto, esa vejjo vidhīyate.
287二百八十七。
287.
通达种种结使,善见业之具足;
技艺精湛,手法迅捷,且具足威严勇猛之相。
Nānāganthajānanañca, sudiṭṭhakammasampadā; Dakkhatā hatthasīghatā, pasādasūrasattitā.
288二百八十八。
288.
以及顺应日常持续之识而善说的教示;
精进、能干、具足一切,是医者的特征。
Sābhāvikataṅkhaṇika-ñāṇasubhāsitāpi ca; Ussāho dabbo sabbatā, vejjācerassa lakkhaṇaṃ;
289二百八十九。
289.
垢衣、忿怒、过慢与粗野。
不被邀请便前往,这五种都应远离。
Kiliṭṭhavatthaṃ kodho ca, atimānañca gammatā; Animantitagamanaṃ, ete pañca vivajjiyā.
290二百九十
290.
所见业处、忧伤、善巧,以及了达的传承;
这四项被智者认为是善巧而具足功德的美好品性。
Diṭṭhakammatā socañca, dakkhatā viditāgamo; Cattāro subhisakkassa, suguṇā viññunā matā.
291二百九十一。
291.
疾苦与治愈之相,以及药味;
三相的差别,亦为医者所应了知。
Rujāya jayalakkhaṇaṃ, raso ca bhesajjampi ca; Tilakkhaṇabhedo ceva, viññeyyo bhisakkena ve.
