15. Sukhavaggo · 15. 乐品义注
14. Buddhavaggo14. 佛陀品
1. Māradhītaravatthu1. 魔女事
Yassajitanti imaṃ dhammadesanaṃ satthā bodhimaṇḍe viharanto māradhītaro ārabbha kathesi. Desanaṃ pana sāvatthiyaṃ samuṭṭhāpetvā puna kururaṭṭhe māgaṇḍiyabrāhmaṇassa kathesi.
世尊住于菩提场时,有魔子弟听闻此法,而起言说。此教义初起于舍卫城,后又于拘噜国对名为摩干底婆罗门者讲说。
Kururaṭṭhe kira māgaṇḍiyabrāhmaṇassa dhītā māgaṇḍiyāyeva nāma ahosi uttamarūpadharā. Taṃ patthayamānā anekabrāhmaṇamahāsālā ceva khattiyamahāsālā ca ‘‘dhītaraṃ no detū’’ti māgaṇḍiyassa pahiṇiṃsu. Sopi ‘‘na tumhe mayhaṃ dhītu anucchavikā’’ti sabbe paṭikkhipateva. Athekadivasaṃ satthā paccūsasamaye lokaṃ volokento attano ñāṇajālassa anto paviṭṭhaṃ māgaṇḍiyabrāhmaṇaṃ disvā ‘‘kiṃ nu kho bhavissatī’’ti upadhārento brāhmaṇassa ca brāhmaṇiyā ca tiṇṇaṃ maggaphalānaṃ upanissayaṃ addasa. Brāhmaṇopi bahigāme nibaddhaṃ aggiṃ paricarati. Satthā pātova pattacīvaramādāya taṃ ṭhānaṃ agamāsi. Brāhmaṇo satthu rūpasiriṃ olokento ‘‘imasmiṃ loke iminā sadiso puriso nāma natthi, ayaṃ mayhaṃ dhītu anucchaviko, imassa me dhītaraṃ dassāmā’’ti cintetvā satthāraṃ āha – ‘‘samaṇa, mama ekā dhītā atthi, ahaṃ tassā anucchavikaṃ purisaṃ apassanto taṃ na kassaci adāsiṃ, tvaṃ panassā anucchaviko, ahaṃ te dhītaraṃ pādaparicārikaṃ katvā dātukāmo, yāva naṃ ānemi, tāva idheva tiṭṭhāhī’’ti. Satthā tassa kathaṃ sutvā neva abhinandi, na paṭikkosi.
据说,拘噜国中这摩干底婆罗门的儿子,名为摩干底,也是容貌秀美者。众多婆罗门长者与刹帝利长者见此,便请求摩干底为他们的儿子导师。可摩干底皆加推辞,说:‘你们不是我儿子的跟随者。’一日,世尊在清晨观察世间,心念智慧之网已然展开,见到这摩干底婆罗门,即心生疑问:‘未来将成何果?’观察此婆罗门及其妻二人,以三果之缘为依止。婆罗门独居乡间,侍奉火分。世尊衣缌持法来到此处,婆罗门见到如来,心念:“世间无出此人者,他确是我儿子之随从;我要使彼随从见我儿。”于是对世尊言曰:“沙门,我有一女儿,若见其随从男子,必予与之;此人若为你随从,我愿作为其仆从,护持教子,直至接回。”世尊闻其言,亦不喜不怒,默然无语。
Brāhmaṇopi gehaṃ gantvā brāhmaṇiṃ āha – ‘‘bhoti, ajja me dhītu anucchaviko puriso diṭṭho, tassa naṃ dassāmā’’ti dhītaraṃ alaṅkārāpetvā ādāya brāhmaṇiyā saddhiṃ taṃ ṭhānaṃ agamāsi. Mahājanopi kutūhalajāto nikkhami. Satthā brāhmaṇena vuttaṭṭhāne aṭṭhatvā tattha padacetiyaṃ dassetvā aññasmiṃ ṭhāne aṭṭhāsi. Buddhānaṃ kira padacetiyaṃ ‘‘idaṃ asuko nāma passatū’’ti adhiṭṭhahitvā akkantaṭṭhāneyeva paññāyati, sesaṭṭhāne taṃ passanto nāma natthi. Brāhmaṇo attanā saddhiṃ gacchamānāya brāhmaṇiyā ‘‘kahaṃ so’’ti puṭṭho ‘‘imasmiṃ ṭhāne tiṭṭhāhīti taṃ avaca’’nti olokento padavalañjaṃ disvā ‘‘idamassa pada’’nti dassesi. Sā lakkhaṇamantakusalatāya ‘‘na idaṃ, brāhmaṇa, kāmabhogino pada’’nti vatvā brāhmaṇena, ‘‘bhoti, tvaṃ udakapātimhi susumāraṃ passasi, mayā so samaṇo diṭṭho ‘dhītaraṃ te dassāmī’ti vutto, tenāpi adhivāsita’’nti vutte, ‘‘brāhmaṇa, kiñcāpi tvaṃ evaṃ vadesi, idaṃ pana nikkilesasseva pada’’nti vatvā imaṃ gāthamāha –
婆罗门回家,将女带至屋中,谓其妻曰:“今日我见到儿子之随从男子,现将女嫁之。”携女佩饰,与妻同行至彼处。民众生出好奇心,纷纷来见。世尊与婆罗门同处一地,为婆罗门指示足迹标记,后转移至另一处。佛时代有足迹圣迹,号曰“这是还童迹”,立于显著处,众人共知,在其他处不可见。婆罗门与女同进,问“彼在何处?”注视足迹土痂,言:“此处是其足迹。”妻因识别特征,慧眼辩曰:“非此处,婆罗门,此非欲乐者足迹。”云:“夫君,你仅见水洼中若隐若现者,我曾见彼沙门言‘我将使你见其子’,彼亦认可。”又言:“婆罗门,你所言不实,此处乃圣洁足迹。”遂作此偈曰:
‘‘Rattassa hi ukkuṭikaṃ padaṃ bhave,
“夜间果有猫足迹,
Duṭṭhassa hoti sahasānupīḷitaṃ;
恶人受千苦迫逼;
Mūḷhassa hoti avakaḍḍhitaṃ padaṃ,
愚者亦有污痕迹,
Vivaṭṭacchadassa idamīdisaṃ pada’’nti. (visuddhi. 1.45; a. ni. aṭṭha. 1.1.260-261; dha. pa. aṭṭha. 1.sāmāvatīvatthu);
「揭去覆盖者如此之句」。(见《清净道论》第一章第四十五节;《增支部注》第一集第一章第二百六十至二百六十一节;《法句经注》第一册萨玛瓦提故事)
Atha naṃ brāhmaṇo, ‘‘bhoti, mā viravi, tuṇhībhūtāva ehī’’ti gacchanto satthāraṃ disvā ‘‘ayaṃ so puriso’’ti tassā dassetvā satthāraṃ upasaṅkamitvā, ‘‘samaṇa, dhītaraṃ te dassāmī’’ti āha. Satthā ‘‘na me tava dhītāya attho’’ti avatvā, ‘‘brāhmaṇa, ekaṃ te kāraṇaṃ kathessāmi, suṇissasī’’ti vatvā ‘‘kathehi, bho samaṇa, suṇissāmī’’ti vutte abhinikkhamanato paṭṭhāya atītaṃ āharitvā dassesi.
之后,有一婆罗门见到行者而行,语曰:“大师勿忧,或归隐寂静吧。”他见导师而告曰:“此人正是他。”于是前往近师,言道:“尊者,我将示汝我子。”师答言:“吾子无益于汝。”言毕,告婆罗门说:“当听吾一事。”婆罗门应曰:“请说,大圣,我当听。”师起行,拣取往昔事迹以示之。
Tatrāyaṃ saṅkhepakathā – mahāsatto rajjasiriṃ pahāya kaṇṭakaṃ āruyha channasahāyo abhinikkhamanto nagaradvāre ṭhitena mārena ‘‘siddhattha, nivatta, ito te sattame divase cakkaratanaṃ pātubhavissatī’’ti vutte, ‘‘ahametaṃ, māra, jānāmi, na me tenattho’’ti āha. Atha kimatthāya nikkhamasīti? Sabbaññutaññāṇatthāyāti. ‘‘Tena hi sace ajjato paṭṭhāya kāmavitakkādīnaṃ ekampi vitakkaṃ vitakkessasi, jānissāmi te kattabba’’nti āha. So tato paṭṭhāya otārāpekkho satta vassāni mahāsattaṃ anubandhi.
此中有简略说法:一大圣弃舍王国财富,执荆棘,具伞出家。其时敌人摩罗于城门立,谓之曰:“悉达多还去吧,七日后此地得轮宝。”圣曰:“我知之,汝无益我。”谓何而出家?乃因全彻通达的缘故。摩罗言:“今若内心起贪欲思想,我必知晓并为汝条理明示。”圣即起内观、持续七年,持续随摩罗修道。
Satthāpi chabbassāni dukkarakārikaṃ caritvā paccattapurisakāraṃ nissāya bodhimūle sabbaññutaññāṇaṃ paṭivijjhitvā vimuttisukhaṃ paṭisaṃvedayamāno pañcamasattāhe ajapālanigrodhamūle nisīdi. Tasmiṃ samaye māro ‘‘ahaṃ ettakaṃ kālaṃ anubandhitvā otārāpekkhopi imassa kiñci khalitaṃ nāddasaṃ, atikkanto idāni esa mama visaya’’nti domanassappatto mahāmagge nisīdi. Athassa taṇhā aratī ragāti imā tisso dhītaro ‘‘pitā no na paññāyati, kahaṃ nu kho etarahī’’ti olokayamānā taṃ tathā nisinnaṃ disvā upasaṅkamitvā ‘‘kasmā , tāta, dukkhī dummanosī’’ti pucchiṃsu. So tāsaṃ tamatthaṃ ārocesi. Atha naṃ tā āhaṃsu – ‘‘tāta, mā cintayi, mayaṃ taṃ attano vase katvā ānessāmā’’ti. ‘‘Na sakkā ammā, esa kenaci vase kātunti. ‘‘Tāta, mayaṃ itthiyo nāma idāneva naṃ rāgapāsādīhi bandhitvā ānessāma, tumhe mā cintayitthā’’ti satthāraṃ upasaṅkamitvā ‘‘pāde te, samaṇa, paricāremā’’ti āhaṃsu. Satthā neva tāsaṃ vacanaṃ manasākāsi, na akkhīni ummīletvā olokesi.
导师行苦行六年,专承自证正知慧,在菩提树下证得圆满智慧,获得解脱之乐。至第五个星期,安坐无悔树下。此时魔王谓:“我纵久伴随苦行者,未见此处起一点过失,现在何尝成我所属。”以此伤心,居于魔道大辩处。其三魔子因渴爱、憎恨、嗔恨不悦,谓曰:“父亲不明智,为何仍沉迷他处?”视他即坐,前往问曰:“为何忧苦恼恨?”导师答其本义。继而魔子言:“父亲勿忧,我等将令其入我所有。”导师答:“无力也,此处无人能控制他。”魔子复言:“我等此时以众女色欲缚住他,汝等勿忧。”遂至导师前悉请供养。导师未起意亦未举目观看。
Puna māradhītaro ‘‘uccāvacā kho purisānaṃ adhippāyā, kesañci kumārikāsu pemaṃ hoti, kesañci paṭhamavaye ṭhitāsu, kesañci majjhimavaye ṭhitāsu, kesañci pacchimavaye ṭhitāsu, nānappakārehi taṃ palobhessāmā’’ti ekekā kumārikavaṇṇādivasena sataṃ sataṃ attabhāve abhinimminitvā kumāriyo, avijātā, sakiṃ vijātā, duvijātā, majjhimitthiyo, mahallakitthiyo ca hutvā chakkhattuṃ bhagavantaṃ upasaṅkamitvā ‘‘pāde te, samaṇa, paricāremā’’ti āhaṃsu. Tampi bhagavā na manasākāsi yathā taṃ anuttare upadhisaṅkhaye vimuttoti. Atha satthā ettakenapi tā anugacchantiyo ‘‘apetha, kiṃ disvā evaṃ vāyamatha, evarūpaṃ nāma vītarāgānaṃ purato kātuṃ na vaṭṭati. Tathāgatassa pana rāgādayo pahīnā. Kena taṃ kāraṇena attano vasaṃ nessathā’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
复有魔子言:“男子之妄念之首,爱有于何女?在何初期、何中期、何末期各有不同所钟,且种种变化予以诱惑。”各分别扮作女相,或童贞或非童贞,或正中期,或少年少女,皆前来拜请:“愿供养足下,尊者!”然导师心不动,犹如断尽诸烦恼。教诲诸随行者曰:“彼不可逼近,以见难成。惟如来已断诸爱欲,何以所以将其置于己所有乎?”言毕,作如下一偈:
§179
179.
一百七十九。
‘‘Yassa jitaṃ nāvajīyati,
『已胜者无人能害,』
Jitaṃ yassa noyāti koci loke;
『未胜者无人能胜,』
Taṃ buddhamanantagocaraṃ,
『此胜者为佛,具无限所知,』
Apadaṃ kena padena nessatha.
『无有过失,以何等法而除?』
§180
180.
一百八十。
‘‘Yassa jālinī visattikā,
『其网纷扰含五十五丝,』
Taṇhā natthi kuhiñci netave;
渴爱不在任何所缘之中;
Taṃ buddhamanantagocaraṃ,
那是如来所及无尽之处,
Apadaṃ kena padena nessathā’’ti.
应当以何处之句而破灭呢?」
Tattha yassa jitaṃ nāvajīyatīti yassa sammāsambuddhassa tena tena maggena jitaṃ rāgādikilesajātaṃ puna asamudācaraṇato nāvajīyati, dujjitaṃ nāma na hoti. Noyātīti na uyyāti, yassa jitaṃ kilesajātaṃ rāgādīsu koci eko kilesopi loke pacchato vattī nāma na hoti, nānubandhatīti attho. Anantagocaranti anantārammaṇassa sabbaññutaññāṇassa vasena apariyanta gocaraṃ. Kena padenāti yassa hi rāgapadādīsu ekapadampi atthi, taṃ tumhe tena padena nessatha. Buddhassa pana ekapadampi natthi, taṃ apadaṃ buddhaṃ tumhe kena padena nessatha.
这里所说的「已胜故不死」是指正自觉者,彼以各种道胜了由贪等烦恼所生者,故由于不再生起贪欲等烦恼,而不复死者。故谓「苦难已灭」的不生死。」「不灭」是指已胜烦恼中无一有烦恼处世,故谓「不随流而灭」。所谓无尽所及者,是指凭借无所破灭全智之力,无边无际所及遍及。所谓「以何句为所依」者,是说你们若有对贪等烦恼的诸言,请以该句破灭;但佛无有一言可依,所以佛不可破灭、不可依赖。
Dutiyagāthāya taṇhā nāmesā saṃsibbitapariyonandhanaṭṭhena jālamassā atthītipi jālakārikātipi jālūpamātipi jālinī. Rūpādīsu ārammaṇesu visattatāya visattamanatāya visāharatāya visapupphatāya visaphalatāya visaparibhogatāya visattikā. Sā evarūpā taṇhā yassa kuhiñci bhave netuṃ natthi, taṃ tumhe apadaṃ buddhaṃ kena padena nessathāti attho.
第二偈中所说的渴爱,是以妨碍除灭渴爱的网罗锁链比喻,宛如网罗、施网罗者、网罗如现象。于色等所缘之中,有不洁、不净、不满、不凋谢、不结果、不享用的污秽相,正是此类渴爱,因无所缘之处,故你们用何处之语句破灭佛所说之法义乎?
Desanāvasāne bahūnaṃ devatānaṃ dhammābhisamayo ahosi. Māradhītaropi tattheva antaradhāyiṃsu.
教诲末了时,诸天欢喜法慧随顺,魔王之势力亦在那里当时现灭失踪。
Satthā imaṃ dhammadesanaṃ āharitvā, ‘‘māgaṇḍiya, ahaṃ pubbe imā tisso māradhītaro addasaṃ semhādīhi apalibuddhena suvaṇṇakkhandhasadisena attabhāvena samannāgatā, tadāpi methunasmiṃ chando nāhosiyeva. Tava dhītu sarīraṃ dvattiṃsākārakuṇapaparipūraṃ bahivicitto viya asucighaṭo. Sace hi mama pādo asucimakkhito bhaveyya, ayañca ummāraṭṭhāne tiṭṭheyya, tathāpissā sarīre ahaṃ pāde na phuseyya’’nti vatvā imaṃ gāthamāha –
尊者基于此法的教诲而告诫曰:『魔的女儿,你隽昔曾见过三魔之子,他们虽被猛兽般昏钝所掩蔽,却因其自相庄严如金堆般身相光明隆盛,然于交合欲中并无爱欲。你的妻身却因二十余种躯体缺陷而尽显外露之丑陋,犹如恶臭污秽之污油。假使我的脚被污秽污油所沾染,且屹立于肮脏之处,我亦决不会用脚触及此身。』如是说后,称颂此偈曰——
‘‘Disvāna taṇhaṃ aratiṃ ragañca,
『观见渴欲、厌恶、贪恋,
Nāhosi chando api methunasmiṃ;
交爱欲中亦无爱欲;
Kimevidaṃ muttakarīsapuṇṇaṃ,
如何能为自由净洁之人?
Pādāpi naṃ samphusituṃ na icche’’ti. (su. ni. 841; mahāni. 70);
连足都不愿触及此身。』(出自《相应部》、大长部注)
Desanāvasāne ubhopi jayampatikā anāgāmiphale patiṭṭhahiṃsūti.
讲法结束时,彼二人皆以不退转果位之胜止住,无有侵犯之举。
Māradhītaravatthu paṭhamaṃ. · 魔女事为第一。
2. Devorohaṇavatthu2. 天降事
Yejhānapasutā dhīrāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā saṅkassanagaradvāre bahū devamanusse ārabbha kathesi. Desanā pana rājagahe samuṭṭhitā.
智者者,谓禅定之束缚已断,佛陀于此教法中,于萨加萨纳城门多次对众天人和人间众生宣说法义。但宣说之处乃聚集于王舍城。
Ekasmiñhi samaye rājagahaseṭṭhi parissayamocanatthañceva pamādena galitānaṃ ābharaṇādīnaṃ rakkhaṇatthañca jālakaraṇḍakaṃ parikkhipāpetvā gaṅgāya udakakīḷaṃ kīḷi. Atheko rattacandanarukkho gaṅgāya uparitīre jāto gaṅgodakena dhotamūlo patitvā tattha tattha pāsāṇesu saṃbhajjamāno vippakiri. Tato ekā ghaṭappamāṇā ghaṭikā pāsāṇehi ghaṃsiyamānā udakaūmīhi pothiyamānā maṭṭhā hutvā anupubbena vuyhamānā sevālapariyonaddhā āgantvā tassa jāle laggi. Seṭṭhi ‘‘kimeta’’nti vatvā ‘‘rukkhaghaṭikā’’ti sutvā taṃ āharāpetvā ‘‘kiṃ nāmeta’’nti upadhāraṇatthaṃ vāsikaṇṇena tacchāpesi. Tāvadeva alattakavaṇṇaṃ rattacandanaṃ paññāyi. Seṭṭhi pana neva sammādiṭṭhi na micchādiṭṭhi, majjhattadhātuko. So cintesi – ‘‘mayhaṃ gehe rattacandanaṃ bahu, kiṃ nu kho iminā karissāmī’’ti. Athassa etadahosi – ‘‘imasmiṃ loke ‘mayaṃ arahanto mayaṃ arahanto’ti vattāro bahū, ahaṃ ekaṃ arahantampi na passāmi. Gehe bhamaṃ yojetvā pattaṃ likhāpetvā sikkāya ṭhapetvā veḷuparamparāya saṭṭhihatthamatte ākāse olambāpetvā ‘sace arahā atthi, imaṃ ākāsenāgantvā gaṇhātū’ti vakkhāmi. Yo taṃ gahessati, taṃ saputtadāro saraṇaṃ gamissāmī’’ti. So cintitaniyāmeneva pattaṃ likhāpetvā veḷuparamparāya ussāpetvā ‘‘yo imasmiṃ loke arahā, so ākāsenāgantvā imaṃ pattaṃ gaṇhātū’’ti āha.
一时,于王舍城,城中富贾为防护以及戒备他人疏忽而失窃,布置了用网和笼子等工具,并将其置于恒河水中戏水。一株赤檀树长于河岸,树根被河水冲刷后散乱于石间。树根附近有一罐大小的罐子,被石块摩擦着,水流冲击下逐渐破碎。罐子漂浮至凉亭,挂于其网中。富贾见此,问“这是什么?”答曰“树根罐子”,遂取下。又问“这叫什么?”因欲辨认,便用瓦片轻轻敲击,是红色之赤檀。富贾心中无明,既非正见亦非邪见,属中道。心念:“我家中有很多赤檀,拿此物何用?”随即生念:“这个世界上,常有众人言‘我们是阿拉汉’,我却看不到一个阿拉汉在家中。如果真有阿拉汉,便悬挂此罐于空中说‘若有阿拉汉者,请从天空降临携此罐。谁能做到,我当以善儿之身皈依护持义法。’”于是他写下誓言,将罐子挂于空中,言辞坚定。
Cha satthāro ‘‘amhākaṃ esa anucchaviko, amhākameva naṃ dehī’’ti vadiṃsu. So ‘‘ākāsenāgantvā gaṇhathā’’ti āha. Atha chaṭṭhe divase nigaṇṭho nāṭaputto antevāsike pesesi – ‘‘gacchatha, seṭṭhiṃ evaṃ vadetha – ‘amhākaṃ ācariyasseva anucchavikoyaṃ, mā appamattakassa kāraṇā ākāsenāgamanaṃ kari, dehi kira me taṃ patta’’’nti . Te gantvā seṭṭhiṃ tathā vadiṃsu. Seṭṭhi ‘‘ākāsenāgantvā gaṇhituṃ samatthova gaṇhātū’’ti āha. Nāṭaputto sayaṃ gantukāmo antevāsikānaṃ saññaṃ adāsi – ‘‘ahaṃ ekaṃ hatthañca pādañca ukkhipitvā uppatitukāmo viya bhavissāmi, tumhe maṃ, ‘ācariya, kiṃ karotha, dārumayapattassa kāraṇā paṭicchannaṃ arahattaguṇaṃ mahājanassa mā dassayitthā’ti vatvā maṃ hatthesu ca pādesu ca gahetvā ākaḍḍhantā bhūmiyaṃ pāteyyāthā’’ti. So tattha gantvā seṭṭhiṃ āha, ‘‘mahāseṭṭhi, mayhaṃ ayaṃ patto anucchaviko, aññesaṃ nānucchaviko, mā te appamattakassa kāraṇā mama ākāse uppatanaṃ rucci, dehi me patta’’nti. Bhante, ākāse uppatitvāva gaṇhathāti. Tato nāṭaputto ‘‘tena hi apetha apethā’’ti antevāsike apanetvā ‘‘ākāse uppatissāmī’’ti ekaṃ hatthañca pādañca ukkhipi. Atha naṃ antevāsikā, ‘‘ācariya, kiṃ nāmetaṃ karotha, chavassa lāmakassa dārumayapattassa kāraṇā paṭicchannaguṇena mahājanassa dassitena ko attho’’ti taṃ hatthapādesu gahetvā ākaḍḍhitvā bhūmiyaṃ pātesuṃ. So seṭṭhiṃ āha – ‘‘ime, mahāseṭṭhi, uppatituṃ na denti, dehi me patta’’nti. Uppatitvā gaṇhatha, bhanteti. Evaṃ titthiyā cha divasāni vāyamitvāpi taṃ pattaṃ na labhiṃsuyeva.
六位老师说:“此人是我们的弟子,仅属于我们。”言道:“请从天空降临携取罐子。”第六天,他派遣丁纳婆罗前往内宅,说:“去劝说富贾如是说:‘他是我们的老师弟子,请勿因疏忽而从空中取走罐子,将此托我。’”丁纳婆罗等依言去行。富贾说:“若空中有人来取便让他取。”丁纳婆罗自己愿去,向内宅施予信号:“我将会生病,请你们以‘老师,其因树木之罐子所藏阿拉汉功德,不可展示于大众。’之言对我说,然后我将被扶护。”于是丁纳婆罗去见富贾。富贾言:“大富贾,此罐是我弟子,不是他人徒弟。莫因粗心致我罐子从空中坠落,请给我罐子。”并说“若他真从空中取走就让他去。”丁纳婆罗答:“那亦是可以阻止之事。”随即他被带入内宅,拔起一手一脚假装欲起身。内宅人说:“老师,务必止步,否则你将被拖入地牢。”丁纳婆罗被拉住不能动。富贾说:“大富贾,这罐不能起走,请给我罐子。”丁纳婆罗既起又说“取罐子吧。”如此数日试图离去,但罐子未能获得。
Sattame divase āyasmato mahāmoggallānassa ca āyasmato piṇḍolabhāradvājassa ca ‘‘rājagahe piṇḍāya carissāmā’’ti gantvā ekasmiṃ piṭṭhipāsāṇe ṭhatvā cīvaraṃ pārupanakāle dhuttakā kathaṃ samuṭṭhāpesuṃ ‘‘ambho pubbe cha satthāro loke ‘mayaṃ arahantamhā’ti vicariṃsu., Rājagahaseṭṭhino pana ajja sattamo divaso pattaṃ ussāpetvā ‘sace arahā atthi, ākāsenāgantvā gaṇhātū’ti vadantassa, ekopi ‘ahaṃ arahā’ti ākāse uppatanto natthi. Ajja no loke arahantānaṃ natthibhāvo ñāto’’ti. Taṃ kathaṃ sutvā āyasmā mahāmoggallāno āyasmantaṃ piṇḍolabhāradvājaṃ āha – ‘‘sutaṃ te, āvuso bhāradvāja, imesaṃ vacanaṃ, ime buddhassa sāsanaṃ pariggaṇhantā viya vadanti. Tvañca mahiddhiko mahānubhāvo, gaccha taṃ pattaṃ ākāsena gantvā gaṇhāhī’’ti. Āvuso mahāmoggallāna, tvaṃ iddhimantānaṃ aggo, tvaṃ etaṃ gaṇhāhi, tayi pana aggaṇhante ahaṃ gaṇhissāmīti. ‘‘Gaṇhāvuso’’ti vutte āyasmā piṇḍolabhāradvājo abhiññāpādakaṃ catutthajjhānaṃ samāpajjitvā uṭṭhāya tigāvutaṃ piṭṭhipāsāṇaṃ pādantena paṭicchādento tulapicu viya ākāse uṭṭhāpetvā rājagahanagarassa upari sattakkhattuṃ anupariyāyi. So tigāvutapamāṇassa nagarassa pidhānaṃ viya paññāyi. Nagaravāsino ‘‘pāsāṇo no avattharitvā gaṇhātī’’ti bhītā suppādīni matthake katvā tattha tattha nilīyiṃsu . Sattame vāre thero piṭṭhipāsāṇaṃ bhinditvā attānaṃ dassesi. Mahājano theraṃ disvā, ‘‘bhante piṇḍolabhāradvāja, tava pāsāṇaṃ daḷhaṃ katvā gaṇha, mā no sabbe nāsayī’’ti. Thero pāsāṇaṃ pādantena khipitvā vissajjesi. So gantvā yathāṭhāneyeva patiṭṭhāsi. Thero seṭṭhissa gehamatthake aṭṭhāsi. Taṃ disvā seṭṭhi urena nipajjitvā ‘‘otaratha sāmī’’ti vatvā ākāsato otiṇṇaṃ theraṃ nisīdāpetvā pattaṃ otārāpetvā catumadhurapuṇṇaṃ katvā therassa adāsi. Thero pattaṃ gahetvā vihārābhimukho pāyāsi. Athassa ye araññagatā vā suññāgāragatā vā taṃ pāṭihāriyaṃ nāddasaṃsu. Te sannipatitvā, ‘‘bhante, amhākampi pāṭihāriyaṃ dassehī’’ti theraṃ anubandhiṃsu. So tesaṃ tesaṃ pāṭihāriyaṃ dassetvā vihāraṃ agamāsi.
第七日,长老摩嘎剌那及宾多纳帕拉德瓦迦前往王舍城乞食,站在一块石头旁边,收拾袈裟时,叙述之前诸位老师曾议论“天下众人皆称自身为阿拉汉。”又说今日是第七天,富贾悬挂誓言于空中,言“若有阿拉汉,请下空中携取”,却无人现身。说:“此刻世上无阿拉汉存在乃确知无疑。”摩嘎剌那闻之,对宾多纳帕拉德瓦迦说:“听闻此言,世尊教法承传人尽议论。你乃大神通具足,去空中取此罐吧。”摩嘎剌那言:“你为诸神通之首,去取罐,我将受教而不反对。”宾多纳帕拉德瓦迦闻令,以第四禅三昧入定,起身绕行七十三圈石头,似推磨般将石头撒向空中。此行为如封城,众生恐惧石块将降,议论石头未落地而被空中承接。第七日长老裂开石头自现。富众见之,对长老宾多纳帕拉德瓦迦说:“尊者,断石取罐,小心我们莫毁坏。”长老以脚尖推罐放下,复立于原处。长老前往富贾府中。富贾见之伏地称呼“请坐,大师。”长老坐下。富贾以弓箭递上誓言,称“请接此誓言挂于空中。”长老接誓言,往别处禅林。听者及游方修行者见此神异,聚集请求“尊者,请示神异予我们。”长老展示神异后,离开禅林。
Satthā taṃ anubandhitvā unnādentassa mahājanassa saddaṃ sutvā, ‘‘ānanda, kasseso saddo’’ti pucchitvā, ‘‘bhante, piṇḍolabhāradvājena ākāse uppatitvā candanapatto gahito, tassa santike eso saddo’’ti sutvā bhāradvājaṃ pakkosāpetvā ‘‘saccaṃ kira tayā evaṃ kata’’nti pucchitvā ‘‘saccaṃ, bhante’’ti vutte, ‘‘kasmā te, bhāradvāja, evaṃ kata’’nti theraṃ garahitvā taṃ pattaṃ khaṇḍākhaṇḍaṃ bhedāpetvā bhikkhūnaṃ añjanapisanatthāya dāpetvā pāṭihāriyassa akaraṇatthāya sāvakānaṃ sikkhāpadaṃ (cūḷava. 252) paññāpesi.
老师听闻神异事,将消息告诉万人,请问阿难:“这消息如何?”阿难答:“尊者,宾多纳帕拉德瓦迦乃空中取罐,拾得赤檀罐。”随后将宾多纳帕拉德瓦迦召来,问:“诚然如此吗?”答“诚然。”再问“宾多纳帕拉德瓦迦,为何如此?”长老接过誓言,将罐子破碎,涂以朱砂以供比库涂抹并为弟子授戒,作为示现神异的引导。
Titthiyā ‘‘samaṇo kira gotamo taṃ pattaṃ bhedāpetvā pāṭihāriyassa akaraṇatthāya sāvakānaṃ sikkhāpadaṃ paññāpesī’’ti sutvā ‘‘samaṇassa gotamassa sāvakā paññattaṃ sikkhāpadaṃ jīvitahetupi nātikkamanti, samaṇopi gotamo taṃ rakkhissateva. Idāni amhehi okāso laddho’’ti nagaravīthīsu ārocentā vicariṃsu ‘‘mayaṃ attano guṇaṃ rakkhantā pubbe dārumayapattassa kāraṇā attano guṇaṃ mahājanassa na dassayimhā, samaṇassa gotamassa sāvakā pattakamattassa kāraṇā attano guṇaṃ mahājanassa dassesuṃ. Samaṇo gotamo attano paṇḍitatāya pattaṃ bhedāpetvā sikkhāpadaṃ paññāpesi, idāni mayaṃ teneva saddhiṃ pāṭihāriyaṃ karissāmā’’ti.
有人听闻异事,说:“沙门果德玛破罐子示现神奇,为弟子授戒。”众人在街头议论:“因沙门果德玛授戒,弟子们能跨越生死路,沙门果德玛也会护持罐子。如今机会已得。”众人商议,“我们将守护此罐,保护神异之法,相信沙门果德玛会护之。沙门果德玛因聪慧破罐宣授戒法,我们今后将同心护持神异事迹。”
Rājā bimbisāro taṃ kathaṃ sutvā satthu santikaṃ gantvā ‘‘tumhehi kira, bhante, pāṭihāriyassa akaraṇatthāya sāvakānaṃ sikkhāpadaṃ paññatta’’nti? ‘‘Āma, mahārājā’’ti. Idāni titthiyā ‘‘tumhehi saddhiṃ pāṭihāriyaṃ karissāmā’’ti vadanti, kiṃ idāni karissathāti? ‘‘Tesu karontesu karissāmi, mahārājā’’ti. Nanu tumhehi sikkhāpadaṃ paññattanti. Nāhaṃ, mahārāja, attano sikkhāpadaṃ paññāpesiṃ, taṃ mameva sāvakānaṃ paññattanti. Tumhe ṭhapetvā aññattha sikkhāpadaṃ paññattaṃ nāma hoti, bhanteti. Tena hi, mahārāja, tamevettha paṭipucchāmi, ‘‘atthi pana te, mahārāja, vijite uyyāna’’nti. ‘‘Atthi, bhante’’ti. ‘‘Sace te, mahārāja, uyyāne mahājano ambādīni khādeyya, kimassa kattabba’’nti? ‘‘Daṇḍo, bhante’’ti. ‘‘Tvaṃ pana khādituṃ labhasī’’ti? ‘‘Āma, bhante, mayhaṃ daṇḍo natthi, ahaṃ attano santakaṃ khādituṃ labhāmī’’ti. ‘‘Mahārāja, yathā tava tiyojanasatike rajje āṇā pavattati, attano uyyāne ambādīni khādantassa daṇḍo natthi, aññesaṃ atthi, evaṃ mamapi cakkavāḷakoṭisatasahasse āṇā pavattati, attano sikkhāpadapaññattiyā atikkamo nāma natthi, aññesaṃ pana atthi, karissāmahaṃ pāṭihāriya’’nti. Titthiyā taṃ kathaṃ sutvā ‘‘idānamhā naṭṭhā, samaṇena kira gotamena sāvakānaṃyeva sikkhāpadaṃ paññattaṃ, na attano. Sayameva kira pāṭihāriyaṃ kattukāmo, kiṃ nu kho karomā’’ti mantayiṃsu.
王宾比萨拉听闻此事,亲自赴师面前,问道:「尊者,传言诸位尊者为了避免造作神迹,已制定了戒律,是真的吗?」佛答:「诚然,大王。」此时外道众说:「我们将与你们共同行神迹。」问佛:「对此你意下如何?」佛答:「我将随他们而做,大王。」佛又言:「你们说制定戒律,我却未曾制定自己的戒律,那是我的弟子们的戒律。你们若制定弃其他戒律而单立此戒律者,那就不是。」因此我在此问:「大王,汝园中可有围园?」王曰:「有,尊者。」佛问:「若园中大群众啖食柿子,应当如何处置?」王答:「应当使用鞭杖。」佛曰:「那么你能够去吃吗?」王答:「不能,我没有鞭杖,我只吃自己的所栽柿。」佛言:「正如你之园地出现狮子群,不得用鞭杖去驱赶,但其他人却可以出手,我作为拥有无数诸天护法的三千大千世界转轮圣王,亦无违犯戒律之由,可以做神迹,而他人仍可许可。我若如此当为神迹。」外道众闻此,心中生疑:「今此神迹非出于释迦牟尼沙门自身弟子戒律,然其自称欲为神迹,我等当如何?」
Rājā satthāraṃ pucchi – ‘‘bhante, kadā pāṭihāriyaṃ karissathā’’ti. ‘‘Ito catumāsaccayena āsāḷhipuṇṇamāyaṃ, mahārājā’’ti. ‘‘Kattha karissatha, bhante’’ti ? ‘‘Sāvatthiṃ nissāya, mahārājā’’ti. ‘‘Kasmā pana satthā evaṃ dūraṭṭhānaṃ apadisī’’ti? ‘‘Yasmā taṃ sabbabuddhānaṃ mahāpāṭihāriyakaraṇaṭṭhānaṃ, apica mahājanassa sannipātanatthāyapi dūraṭṭhānameva apadisī’’ti. Titthiyā taṃ kathaṃ sutvā ‘‘ito kira catunnaṃ māsānaṃ accayena samaṇo gotamo sāvatthiyaṃ pāṭihāriyaṃ karissati, idāni taṃ amuñcitvāva anubandhissāma, mahājano amhe disvā ‘kiṃ ida’nti pucchissati. Athassa vakkhāma ‘mayaṃ samaṇena gotamena saddhiṃ pāṭihāriyaṃ karissāmā’ti vadimhā. So palāyati, mayamassa palāyituṃ adatvā anubandhāmā’’ti. Satthā rājagahe piṇḍāya caritvā nikkhami. Titthiyāpissa pacchatova nikkhamitvā bhattakiccaṭṭhāne vasanti. Vasitaṭṭhāne punadivase pātarāsaṃ karonti. Te manussehi ‘‘kimida’’nti pucchitā heṭṭhā cintitaniyāmeneva ārocesuṃ . Mahājanopi ‘‘pāṭihāriyaṃ passissāmā’’ti anubandhi.
王向尊者请教:「尊者,何时将做神迹?」佛答:「四个月后,阿索利月圆之时,大王。」王又问:「何处作神迹,尊者?」佛答:「沙伽提城。」王问:「尊者,为何对遥远之处发愿?」佛答:「这是所有佛历代圣者立神迹处,也是大众会集之所,所以选为远地。」外道众闻此,心中思忖:「今沙门释迦牟尼四个月后将于沙伽提做神迹,现未显现,我们便密切跟随观察。大众见我等,必问此为何事,我当答以‘我等与释迦牟尼同作神迹’。」他们于是逃走,不愿被我追随。」佛亦从王舍城出游乞食,住其饭处,日间与外道聚会。人问其事,众人皆思虑如然。大众亦说:「将见神迹。」
Satthā anupubbena sāvatthiṃ pāpuṇi. Titthiyāpi tena saddhiṃyeva gantvā upaṭṭhāke samādapetvā satasahassaṃ labhitvā khadirathambhehi maṇḍapaṃ kāretvā nīluppalehi chādāpetvā ‘‘idha pāṭihāriyaṃ karissāmā’’ti nisīdiṃsu. Rājā pasenadi kosalo satthāraṃ upasaṅkamitvā, ‘‘bhante, titthiyehi maṇḍapo kārito, ahampi tumhākaṃ maṇḍapaṃ karissāmī’’ti. ‘‘Alaṃ, mahārāja, atthi mayhaṃ maṇḍapakārako’’ti. ‘‘Bhante, maṃ ṭhapetvā ko añño kātuṃ sakkhissatī’’ti? ‘‘Sakko, devarājā’’ti. ‘‘Kahaṃ pana, bhante, pāṭihāriyaṃ karissathā’’ti? ‘‘Kaṇḍambarukkhamūle, mahārājā’’ti. Titthiyā ‘‘ambarukkhamūle kira pāṭihāriyaṃ karissatī’’ti sutvā attano upaṭṭhākānaṃ ārocetvā yojanabbhantare ṭhāne antamaso tadahujātampi ambapotakaṃ uppāṭetvā araññe khipāpesuṃ.
尊者渐渐抵达沙伽提,外道众亦同往,礼请其弟子许多十万人,筑起以柿木为材的广场,用蓝色莲叶遮盖,说:「今将在此做神迹。」王太子巴舍底来到尊者面前说:「尊者,外道已筑坛,我亦欲为汝筑坛。」尊者答:「可以,我有筑坛师。」王问:「尊者,若我建坛,谁还可建?」佛答:「天帝萨咖。」王又问:「尊者,神迹将于何处作?」佛答:「枣树根下,大王。」外道众闻其言,告弟子,距坛约数十由旬处,有毒柿子树,砍断柿子,投弃林中。
Satthā āsāḷhipuṇṇamadivase antonagaraṃ pāvisi. Raññopi uyyānapālo kaṇḍo nāma ekaṃ piṅgalakipillikehi katapattapuṭassa antare mahantaṃ ambapakkaṃ disvā tassa gandharasalobhena sampatante vāyase palāpetvā rañño khādanatthāya ādāya gacchanto antarāmagge satthāraṃ disvā cintesi – ‘‘rājā imaṃ ambaṃ khāditvā mayhaṃ aṭṭha vā soḷasa vā kahāpaṇe dadeyya, taṃ me ekattabhāvepi jīvitavuttiyā nālaṃ. Sace panāhaṃ satthu imaṃ dassāmi, avassaṃ taṃ me dīghakālaṃ hitāvahaṃ bhavissatī’’ti. So taṃ ambapakkaṃ satthu upanāmesi. Satthā ānandattheraṃ olokesi . Athassa thero catumahārājadattiyaṃ pattaṃ nīharitvā hatthe ṭhapesi. Satthā pattaṃ upanāmetvā ambapakkaṃ paṭiggahetvā tattheva nisīdanākāraṃ dassesi. Thero cīvaraṃ paññāpetvā adāsi. Athassa tasmiṃ nisinne thero pānīyaṃ parissāvetvā ambapakkaṃ madditvā pānakaṃ katvā adāsi. Satthā ambapānakaṃ pivitvā kaṇḍaṃ āha – ‘‘imaṃ ambaṭṭhiṃ idheva paṃsuṃ viyūhitvā ropehī’’ti. So tathā akāsi. Satthā tassa upari hatthaṃ dhovi. Hatthe dhovitamatteyeva naṅgalasīsamattakkhandho hutvā ubbedhena paṇṇāsahattho ambarukkho uṭṭhahi. Catūsu disāsu ekekā, uddhaṃ ekāti pañca mahāsākhā paṇṇāsahatthā ahesuṃ. So tāvadeva pupphaphalasañchanno hutvā ekekasmiṃ ṭhāne paripakkaambapiṇḍidharo ahosi. Pacchato āgacchantā bhikkhū ambapakkāni khādantā eva āgamiṃsu. Rājā ‘‘evarūpo kira ambarukkho uṭṭhito’’ti sutvā ‘‘mā naṃ koci chindī’’ti ārakkhaṃ ṭhapesi. So pana kaṇḍena ropitattā kaṇḍambarukkhotveva paññāyi. Dhuttakāpi ambapakkāni khāditvā ‘‘hare duṭṭhatitthiyā ‘samaṇo kira gotamo kaṇḍambarukkhamūle pāṭihāriyaṃ karissatī’ti tumhehi yojanabbhantare tadahujātāpi ambapotakā uppāṭāpitā, kaṇḍambo nāma aya’’nti vatvā te ucchiṭṭhaambaṭṭhīhi pahariṃsu.
值怛莉月圆,师入沙伽提城。国王园丁在一株大毒柿子树间,见有蚂蚁在树间蠕动,因贪柿香,欲拉开杀蚁,反激起大风,走到后林时见尊者,思虑曰:「国王食此柿时,应付我八、十六、三十二铜钱,换得我长时供养。若我为师展此柿,则终身获益。」遂将柿呈给尊者,尊者望见阿难长老,收回四大王旗于手,置于腹前,示现坐姿。长老受衣献上,并为尊者净水、调服饮料。尊者饮柿汁树果后,手摩柿树,风起如犁首,柿树枝叶翻转五十肘长,四方各有大枝,树上满是成熟柿,枝下腐熟柿堆积,后来越来比库食柿。王闻此神树生起,吩咐守护,勿折树枝。然部分比库仍摘食腐柿。外道众说,「恶劣外道曰:‘释迦牟尼将于枣树根处作神迹’,遂数十由旬中砍断毒柿枝叶毁损树体。」
Sakko vātavalāhakaṃ devaputtaṃ āṇāpesi ‘‘titthiyānaṃ maṇḍapaṃ vātehi uppāṭetvā ukkārabhūmiyaṃ khipāpehī’’ti. So tathā akāsi. Sūriyampi devaputtaṃ āṇāpesi ‘‘sūriyamaṇḍalaṃ nikaḍḍhanto tāpehī’’ti. So tathā akāsi. Puna vātavalāhakaṃ āṇāpesi ‘‘vātamaṇḍalaṃ uṭṭhāpento yāhī’’ti. So tathā karonto titthiyānaṃ paggharitasedasarīre rajovaṭṭiyā okiri. Te tambamattikasadisā ahesuṃ. Vassavalāhakampi āṇāpesi ‘‘mahantāni bindūni pātehī’’ti. So tathā akāsi. Atha nesaṃ kāyo kabaragāvisadiso ahosi. Te nigaṇṭhā lajjamānā hutvā sammukhasammukhaṭṭhāneneva palāyiṃsu. Evaṃ palāyantesu purāṇakassapassa upaṭṭhāko eko kassako ‘‘idāni me ayyānaṃ pāṭihāriyakaraṇavelā, gantvā pāṭihāriyaṃ passissāmī’’ti goṇe vissajjetvā pātova ābhataṃ yāgukuṭañceva yottakañca gahetvā āgacchanto purāṇaṃ tathā palāyantaṃ disvā, bhante , ajja ‘ayyānaṃ pāṭihāriyaṃ passissāmī’ti āgacchāmi, tumhe kahaṃ gacchathā’’ti. Kiṃ te pāṭihāriyena, imaṃ kuṭañca yottañca dehīti. So tena dinnaṃ kuṭañca yottañca ādāya nadītīraṃ gantvā kuṭaṃ yottena attano gīvāya bandhitvā lajjanto kiñci akathetvā rahade patitvā udakapubbuḷe uṭṭhāpento kālaṃ katvā avīcimhi nibbatti.
天帝萨咖遣风神破坏外道坛,疾驰吹去其所在荒地。日神亦遣其光芒烤炙黑暗处,风神作大风扬起砂尘。雨神遣大雨点滴。遂致外道身披如腐牛皮恶臭,外道惊惧败散。昔日咖萨巴尊者随侍者说:「今奉吾尊神迹之期,将去观神迹,尔等往何处?」答曰:「神迹即此秘坛。」遂携神坛材至河岸,将坛材系身,羞愧而沉入水中,经时湮入地狱。风神天在空中舞动宝轮光环,形成东西两大轮面。尊者在众所会,大众阴影深重,闻香出城,起立朝拜。彼时有一名不还来人,女生自述将用水池呈现自身,左右前后四方重现法界之像。大众见之赞叹。外道闻讯惊惧四散。尊者心知此现象,即刻否认多余神迹,予以驳回。四十万人会中,猛狮吼声起,众闻圣言,心信坚定。众问:「你们将如何立此神迹?」答曰:「必依此法。」尊者前,众声应狮吼。
Sakko ākāse ratanacaṅkamaṃ māpesi. Tassa ekā koṭi pācīnacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ ahosi, ekā pacchimacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ. Satthā sannipatitāya chattiṃsayojanikāya parisāya vaḍḍhamānakacchāyāya ‘‘idāni pāṭihāriyakaraṇavelā’’ti gandhakuṭito nikkhamitvā pamukhe aṭṭhāsi. Atha naṃ gharaṇī nāma iddhimantī ekā anāgāmiupāsikā upasaṅkamitvā, ‘‘bhante, mādisāya dhītari vijjamānāya tumhākaṃ kilamanakiccaṃ natthi, ahaṃ pāṭihāriyaṃ karissāmī’’ti āha. ‘‘Kathaṃ tvaṃ karissasi, gharaṇī’’ti? ‘‘Bhante, ekasmiṃ cakkavāḷagabbhe mahāpathaviṃ udakaṃ katvā udakasakuṇikā viya nimujjitvā pācīnacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ attānaṃ dassessāmi, tathā pacchimauttaradakkhiṇacakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ, tathā majjhe’’. Mahājano maṃ disvā ‘‘kā esā’’ti vutte vakkhati ‘‘gharaṇī nāmesā, ayaṃ tāva ekissā itthiyā ānubhāvo, buddhānubhāvo pana kīdiso bhavissatī’’ti . Evaṃ titthiyā tumhe adisvāva palāyissantīti. Atha naṃ satthā ‘‘jānāmi te gharaṇī evarūpaṃ pāṭihāriyaṃ kātuṃ samatthabhāvaṃ, na panāyaṃ tavatthāya baddho mālāpuṭo’’ti vatvā paṭikkhipi. Sā ‘‘na me satthā anujānāti, addhā mayā uttaritaraṃ pāṭihāriyaṃ kātuṃ samattho añño atthī’’ti ekamantaṃ aṭṭhāsi. Satthāpi ‘‘evameva tesaṃ guṇo pākaṭo bhavissatīti evaṃ chattiṃsayojanikāya parisāya majjhe sīhanādaṃ nadissatī’’ti maññamāno aparepi pucchi – ‘‘tumhe kathaṃ pāṭihāriyaṃ karissathā’’ti. Te ‘‘evañca evañca karissāma, bhante’’ti satthu purato ṭhitāva sīhanādaṃ nadiṃsu. Tesu kira cūḷaanāthapiṇḍiko ‘‘mādise anāgāmiupāsake putte vijjamāne satthu kilamanakiccaṃ natthī’’ti cintetvā ‘‘ahaṃ, bhante, pāṭihāriyaṃ karissāmī’’ti vatvā ‘‘kathaṃ karissasī’’ti puṭṭho ‘‘ahaṃ, bhante, dvādasayojanikaṃ brahmattabhāvaṃ nimminitvā imissā parisāya majjhe mahāmeghagajjitasadisena saddena brahmaapphoṭanaṃ nāma apphoṭessāmī’’ti. Mahājano ‘‘kiṃ nāmeso saddo’’ti pucchitvā ‘‘cūḷaanāthapiṇḍikassa kira brahmaapphoṭanasaddo nāmā’’ti vakkhati. Titthiyā ‘‘gahapatikassa kira tāva eso ānubhāvo, buddhānubhāvo kīdiso bhavissatī’’ti tumhe adisvāva palāyissantīti. Satthā ‘‘jānāmi te ānubhāva’’nti tassapi tatheva vatvā pāṭihāriyakaraṇaṃ nānujāni.
诸中小比库中一人,思虑「我无尊者婢女,不能助师除外道杂务」,乃言:「师,吾当立此神迹。」佛问:「汝何以为神迹?」答曰:「我将于十二由旬之梵天境,运用雷电巨响震动大会,使演天音破开。」众人问:「名为何音?」对曰:「小比库名为梵音破击之声。」外道说:「出家人家男子亦有此类神迹,佛门神迹何异?」闻此外道骇散。佛知其心曰:「我知尔欲望立神迹况态,然非我所执而以贪著。」彼时四十万人会中响起狮吼般的震动声,众响应师言,予以敬信,遂生欢喜心。
Athekā paṭisambhidappattā sattavassikā cīrasāmaṇerī kira nāma satthāraṃ vanditvā ‘‘ahaṃ, bhante, pāṭihāriyaṃ karissāmī’’ti āha. ‘‘Kathaṃ karissasi cīre’’ti? ‘‘Bhante, sineruñca cakkavāḷapabbatañca himavantañca āharitvā imasmiṃ ṭhāne paṭipāṭiyā ṭhapetvā ahaṃ haṃsasakuṇī viya tato tato nikkhamitvā asajjamānā gamissāmi, mahājano maṃ disvā ‘kā esā’ti pucchitvā ‘cīrasāmaṇerī’ti vakkhati. Titthiyā ‘sattavassikāya tāva sāmaṇeriyā ayamānubhāvo, buddhānubhāvo kīdiso bhavissatī’ti tumhe adisvāva palāyissantī’’ti. Ito paraṃ evarūpāni vacanāni vuttānusāreneva veditabbāni. Tassāpi bhagavā ‘‘jānāmi te ānubhāva’’nti vatvā pāṭihāriyakaraṇaṃ nānujāni. Atheko paṭisambhidappatto khīṇāsavo cundasāmaṇero nāma jātiyā sattavassiko satthāraṃ vanditvā ‘‘ahaṃ bhagavā pāṭihāriyaṃ karissāmī’’ti vatvā ‘‘kathaṃ karissasī’’ti puṭṭho āha – ‘‘ahaṃ, bhante, jambudīpassa dhajabhūtaṃ mahājamburukkhaṃ khandhe gahetvā cāletvā mahājambupesiyo āharitvā imaṃ parisaṃ khādāpessāmi, pāricchattakakusumāni ca āharitvā tumhe vandissāmī’’ti. Satthā ‘‘jānāmi te ānubhāva’’nti tassa pāṭihāriyakaraṇaṃ paṭikkhipi.
一位名为七岁长久沙玛内莉的比库尼,曾获得殊胜的智慧,向师长礼敬后说道:『我,尊者,将当现神通。』师长问道:『你将如何做到,沙玛内莉?』她答言:『尊者,我当取来锡兰、《转轮圣山》及喜马拉雅山,在此地依规安置,形同天鹅雌鸟,时而从此地飞出,彼时大众见我问:“此者何人?”说:“是长久沙玛内莉。”外道见到你们会说:“此沙玛内莉具有七年的修行功德,乃佛陀证知的圣人,亦如佛陀之证验,如何变化?”你们会惊恐逃走。』随后应当依此言理知此义。即使如此,世尊说:『我知汝功德,』而不为其神通助力。又一位得殊胜智慧的断尽烦恼者,名曰勤勉沙玛内,出身七岁,向师长礼敬说:『我,世尊,将现神通。』师长问:『尔将如何行?』他说:『尊者,我将取来犹阔果林中巨大的犹阔树枝,携之而行,携来大量犹阔果果,供养大众,采集纱盖花来奉敬汝等。』世尊说:『我知汝功德,』便止住他的神通展现。
Atha uppalavaṇṇā therī satthāraṃ vanditvā ‘‘ahaṃ, bhante, pāṭihāriyaṃ karissāmī’’ti vatvā ‘‘kathaṃ karissasī’’ti puṭṭhā āha – ‘‘ahaṃ, bhante, samantā dvādasayojanikaṃ parisaṃ dassetvā āvaṭṭato chattiṃsayojanāya parisāya parivuto cakkavattirājā hutvā āgantvā tumhe vandissāmī’’ti . Satthā ‘‘jānāmi te ānubhāva’’nti tassāpi pāṭihāriyakaraṇaṃ paṭikkhipi. Atha mahāmoggallānatthero bhagavantaṃ vanditvā ‘‘ahaṃ, bhante, pāṭihāriyaṃ karissāmī’’ti vatvā ‘‘kathaṃ karissasī’’ti puṭṭho āha – ‘‘ahaṃ, bhante, sinerupabbatarājānaṃ dantantare ṭhapetvā māsasāsapabījaṃ viya khādissāmī’’ti. ‘‘Aññaṃ kiṃ karissasī’’ti? ‘‘Imaṃ mahāpathaviṃ kaṭasārakaṃ viya saṃvellitvā aṅgulantare nikkhipissāmī’’ti. ‘‘Aññaṃ kiṃ karissasī’’ti? ‘‘Mahāpathaviṃ kulālacakkaṃ viya parivattetvā mahājanaṃ pathavojaṃ khādāpessāmī’’ti. ‘‘Aññaṃ kiṃ karissasī’’ti? ‘‘Vāmahatthe pathaviṃ katvā ime satte dakkhiṇahatthena aññasmiṃ dīpe ṭhapessāmī’’ti. ‘‘Aññaṃ kiṃ karissasī’’ti? ‘‘Sineruṃ chattadaṇḍaṃ viya katvā mahāpathaviṃ ukkhipitvā tassupari ṭhapetvā chattahattho bhikkhu viya ekahatthenādāya ākāse caṅkamissāmī’’ti. Satthā ‘‘jānāmi te ānubhāva’’nti tassapi pāṭihāriyakaraṇaṃ nānujāni. So ‘‘jānāti maññe satthā mayā uttaritaraṃ pāṭihāriyaṃ kātuṃ samattha’’nti ekamantaṃ aṭṭhāsi.
后来,名为蓝莲花色的长老比库尼,向世尊礼敬后说:『我,尊者,将显神通。』世尊问:『尔将如何显?』她言:『尊者,我将环视四周见十二由旬般的僧众,环绕三十由旬之僧众庄严,后以世界王身份到来,向诸贤礼敬。』世尊说:『我知汝功德,』亦不允许她展现神通。继而长老大穆迦兰那向世尊礼敬,言:『我,尊者,将现神通。』尊者问『何以为神通?』他说:『我将于锡兰山脉界边,若树种子般吃芒果籽。』世尊问:『还有何事?』他说:『我将振动此广阔土地若湿土,插入指间。』世尊问:『还有何事?』答曰:『如陶轮绕大地周旋,供养大众脚力。』世尊问:『又何事?』答曰:『切割西边土地,以七只南象之力,置于他岛。』世尊问:『又何事?』答曰:『断锡兰山顶,飞越大地,若一手拿伞,步如比库般独行空中。』世尊说:『我知尔此功德,』仍不允许其神通显现。又说:『我意此师长知晓,能为我行大神通。』便静默坐一侧。
Atha naṃ satthā ‘‘nāyaṃ moggallānaṃ tavatthāya baddho bālāpuṭo. Ahañhi asamadhuro, mama dhuraṃ añño vahituṃ samattho nāma natthi. Anacchariyametaṃ, yaṃ idāni mama dhuraṃ vahituṃ samattho nāma bhaveyya. Ahetukatiracchānayoniyaṃ nibbattakālepi mama dhuraṃ añño vahituṃ samattho nāma nāhosiyevā’’ti vatvā ‘‘kadā pana, bhante’’ti therena puṭṭho atītaṃ āharitvā –
世尊却说道:『此迦兰陀长老确实是愚钝,未征服我驭内心,我的心无人能征服。此事无奇,若从来无他能驱我,亦无他将来也能。』长老复问:『尊者,但何时?』
‘‘Yato yato garu dhuraṃ, yato gambhīravattanī;
世尊答:『每当重负加诸我,每当深沉烦恼聚集诸根,』
Tadāssu kaṇhaṃ yuñjanti, svāssu taṃ vahate dhura’’nti. –
『即显黑碍,呼吸迂回强造力。』
Idaṃ kaṇhausabhajātakaṃ (jā. 1.1.29) vitthāretvā puna tameva vatthuṃ visesetvā dassento –
世尊从此黑碍马喻说起,详述此例,进一步详说此旨。
‘‘Manuññameva bhāseyya, nāmanuññaṃ kudācanaṃ;
『当言可说,勿言不可何处;』
Manuññaṃ bhāsamānassa, garuṃ bhāraṃ udaddhari;
『言可说者,承重庄严;』
Dhanañca naṃ alābhesi, tena cattamano ahū’’ti. –
『不获财物,以致贫困也。』
Idaṃ nandivisālajātakaṃ vitthāretvā kathesi. Kathetvā ca pana satthā ratanacaṅkamaṃ abhiruhi, purato dvādasayojanikā parisā ahosi tathā pacchato ca uttarato ca dakkhiṇato ca. Ujukaṃ pana catuvīsatiyojanikāya parisāya majjhe bhagavā yamakapāṭihāriyaṃ akāsi.
此为南地弥沙那经疏解。说毕后来,世尊登上宝轮,前方有十二由旬的众会,后方、北方、南方亦是如此。而直线有二十四由旬的众会,世尊于其中造就双重光辉。
Taṃ pāḷito tāva evaṃ veditabbaṃ (paṭi. ma. 1.116) – katamaṃ tathāgatassa yamakapāṭihāriye ñāṇaṃ? Idhaṃ tathāgato yamakapāṭihāriyaṃ karoti asādhāraṇaṃ sāvakehi, uparimakāyato aggikkhandho pavattati, heṭṭhimakāyato udakadhārā pavattati . Heṭṭhimakāyato aggikkhandho pavattati, uparimakāyato udakadhārā pavattati. Puratthimakāyato, pacchimakāyato; pacchimakāyato, puratthimakāyato; dakkhiṇaakkhito, vāmaakkhito; vāmaakkhito, dakkhiṇaakkhito; dakkhiṇakaṇṇasotato, vāmakaṇṇasotato; vāmakaṇṇasotato, dakkhiṇakaṇṇasotato; dakkhiṇanāsikāsotato, vāmanāsikāsotato; vāmanāsikāsotato, dakkhiṇanāsikāsotato; dakkhiṇaaṃsakūṭato, vāmaaṃsakūṭato; vāmaaṃsakūṭato, dakkhiṇaaṃsakūṭato; dakkhiṇahatthato, vāmahatthato; vāmahatthato, dakkhiṇahatthato; dakkhiṇapassato, vāmapassato; vāmapassato, dakkhiṇapassato; dakkhiṇapādato, vāmapādato; vāmapādato, dakkhiṇapādato; aṅgulaṅgulehi, aṅgulantarikāhi; aṅgulantarikāhi, aṅgulaṅgulehi; ekekalomakūpato aggikkhandho pavattati, ekekalomato udakadhārā pavattati. Ekekalomato aggikkhandho pavattati, ekekalomakūpato udakadhārā pavattati channaṃ vaṇṇānaṃ nīlānaṃ pītakānaṃ lohitakānaṃ odātānaṃ mañjeṭṭhānaṃ pabhassarānaṃ. Bhagavā caṅkamati, buddhanimmito tiṭṭhati vā nisīdati vā seyyaṃ vā kappeti…pe… nimmito seyyaṃ kappeti, bhagavā caṅkamati vā tiṭṭhati vā nisīdati vā. Idaṃ tathāgatassa yamakapāṭihāriye ñāṇanti.
此巴利文故应如是了解——何为如来双重光辉之智?如来造此双重光辉,为非凡异事而示众:上身燃起火焰,身下流淌水流;身下燃火,上身流水。前身与后身,后身与前身;右眼与左眼,左眼与右眼;右耳与左耳,左耳与右耳;右鼻孔与左鼻孔,左鼻孔与右鼻孔;右腋窝与左腋窝,左腋窝与右腋窝;右手与左手,左手与右手;右目与左目,左目与右目;右脚与左脚,左脚与右脚;以指间与指间隙,指间隙与指间;单独时间之坑中,火焰流动;独立时间之处,水流流动。单独时间处火焰流,单独坑穴之处水流流。色彩遮蔽,有蓝、黄、红、白、粉红、鲜亮等多色。世尊行走,佛像端坐与卧卧皆显现。……佛像卧卧示现,世尊行走、端坐、立立等随之变化。此即如来所现双重光辉之智。
Idaṃ pana pāṭihāriyaṃ bhagavā tasmiṃ caṅkame caṅkamitvā akāsi. Tassa tejokasiṇasamāpattivasena uparimakāyato aggikkhandho pavattati, āpokasiṇasamāpattivasena heṭṭhimakāyato udakadhārā pavattati. Na pana udakadhārāya pavattanaṭṭhānato aggikkhandho pavattati, aggikkhandhassa pavattanaṭṭhānato udakadhārā pavattatīti dassetuṃ ‘‘heṭṭhimakāyato uparimakāyato’’ti vuttaṃ. Eseva nayo sabbapadesu. Aggikkhandho panettha udakadhārāya asammisso ahosi, tathā udakadhārā aggikkhandhena. Ubhayampi kira cetaṃ yāva brahmalokā uggantvā cakkavāḷamukhavaṭṭiyaṃ patati. ‘‘Channaṃ vaṇṇāna’’nti vuttā panassa chabbaṇṇaraṃsiyo ghaṭehi āsiñcamānaṃ vilīnasuvaṇṇaṃ viya yantanālikato nikkhantasuvaṇṇarasadhārā viya ca ekacakkavāḷagabbhato uggantvā brahmalokaṃ āhacca paṭinivattitvā cakkavāḷamukhavaṭṭimeva gaṇhiṃsu. Ekacakkavāḷagabbhaṃ vaṅkagopānasikaṃ viya bodhigharaṃ ahosi ekālokaṃ.
此光辉由世尊在宝轮上行走时所显。由火光轮相成,上体火焰燃烧;由水光轮相成,下体水流涌现。因彼水流所在处,不起火焰;火焰所在处,不生水流。故说为『下身如火,上身如水』。此理通于一切。火焰与水流虽临近,却互不侵染,水流亦如火焰不妨碍。此二光直贯至梵天,达天界最高旋转之处,轮胚若初生之蓝色火焰光。所谓多色覆体,如同褪尽色素之金黄色,或如光带中流出之金色光线,从一轮胚升起,经至梵天再回归于轮中心。轮胚如弯曲入口之灯火塔,具足觉悟之光,独步于世间。
Taṃdivasaṃ satthā caṅkamitvā pāṭihāriyaṃ karonto antarantarā mahājanassa dhammaṃ kathesi. Kathento ca janaṃ nirassāsaṃ akatvā tassa assāsavāraṃ deti. Tasmiṃ khaṇe mahājano sādhukāraṃ pavattesi. Tassa sādhukārapavattanakāle satthā tāvamahatiyā parisāya cittaṃ olokento ekekassa soḷasannaṃ ākārānaṃ vasena cittācāraṃ aññāsi. Evaṃ lahukaparivattaṃ buddhānaṃ cittaṃ . Yo yo yasmiñca dhamme yasmiñca pāṭihīre pasanno, tassa tassa ajjhāsayavaseneva dhammañca kathesi, pāṭihīrañca akāsi. Evaṃ dhamme desiyamāne pāṭihīre ca kariyamāne mahājanassa dhammābhisamayo ahosi. Satthā pana tasmiṃ samāgame attano manaṃ gahetvā aññaṃ pañhaṃ pucchituṃ samatthaṃ adisvā nimmitabuddhaṃ māpesi. Tena pucchitaṃ pañhaṃ satthā vissajjesi, satthārā pucchitaṃ so vissajjesi. Bhagavato caṅkamanakāle nimmito ṭhānādīsu aññataraṃ kappesi, nimmitassa caṅkamanakāle bhagavā ṭhānādīsu aññataraṃ kappesi. Tamatthaṃ dassetuṃ ‘‘nimmito caṅkamati vā’’tiādi vuttaṃ. Evaṃ karontassa satthu pāṭihāriyaṃ disvā dhammakathaṃ sutvā tasmiṃ samāgame vīsatiyā pāṇakoṭīnaṃ dhammābhisamayo ahosi.
当年,世尊周游诸地,施展神通,经常为广大民众宣说佛法。人民听闻其说,无所厌倦,不断沐浴佛法,逐渐发生欢喜。正当此时,世尊以广大圣众为伴,观察众生心行,发现每个人的心理状态受十六种形态所控制。如此,佛陀的心念轻灵灵动。如来依各自所欢喜的法与神通为各人说法,令其心生欢喜。因法被宣说,神通展现,广大民众遂生法悦。时至此会,世尊凝神于自心,不欲他问,示现缘觉以应答众问。问者所问,悉由世尊释疑,有问者皆获释疑。世尊周行期间于各处示现神通,乃于诸处以不同形态化现。为显示此故,世尊以“神通周行”等语而说。如此行为之世尊,显现神通,众生闻法会增,生起法悦,达到二十亿人次法悦之规模。
Satthā pāṭihīraṃ karontova ‘‘kattha nu kho atītabuddhā idaṃ pāṭihīraṃ katvā vassaṃ upentī’’ti āvajjetvā ‘‘tāvatiṃsabhavane vassaṃ upagantvā mātu abhidhammapiṭakaṃ desentī’’ti disvā dakkhiṇapādaṃ ukkhipitvā yugandharamatthake ṭhapetvā itaraṃ pādaṃ ukkhipitvā sinerumatthake ṭhapesi. Evaṃ aṭṭhasaṭṭhiyojanasatasahassaṭṭhāne tayo padavārā ahesuṃ, dve pādachiddāni. Satthā pādaṃ pasāretvā akkamīti na sallakkhetabbaṃ. Tassa hi pādukkhipanakāleyeva pabbatā pādamūlaṃ āgantvā sampaṭicchiṃsu, satthārā akkamanakāle te pabbatā uṭṭhāya sakaṭṭhāneyeva aṭṭhaṃsu. Sakko satthāraṃ disvā cintesi – ‘‘paṇḍukambalasilāya maññe satthā imaṃ vassāvāsaṃ upessati, bahūnañca devatānaṃ upakāro bhavissati, satthari panettha vassāvāsaṃ upagate aññā devatā hatthampi ṭhapetuṃ na sakkhissanti. Ayaṃ kho pana paṇḍukambalasilā dīghato saṭṭhiyojanā, vitthārato paṇṇāsayojanā, puthulato pannarasayojanā, satthari nisinnepi tucchaṃ bhavissatī’’ti. Satthā tassa ajjhāsayaṃ viditvā attano saṅghāṭiṃ silāsanaṃ paṭicchādayamānaṃ khipi. Sakko cintesi – ‘‘cīvaraṃ tāva paṭicchādayamānaṃ khipi, sayaṃ pana parittake ṭhāne nisīdissatī’’ti. Satthā tassa ajjhāsayaṃ viditvā nīcapīṭhakaṃ mahāpaṃsukūliko viya paṇḍukambalasilaṃ antocīvarabhogeyeva katvā nisīdi. Mahājanopi taṃkhaṇaññeva satthāraṃ olokento nāddasa, candassa atthaṅgamitakālo viya sūriyassa ca atthaṅgamitakālo viya ahosi. Mahājano –
世尊展神通时,如是说:“过去的佛陀曾施此神通,每年在涅槃天宫中安住雨季精舍,讲授母法律藏。”说毕,世尊举起右脚,置于胯骨之上,提起左脚,放于膝前。如此位置,据测量,在六万六千四百多由旬的距离里,形成三步距离,地面被三处分割。世尊伸展足步,表示非狂乱之举。于是行脚时恰至山脚,坐止如车轮之上。萨咖天帝见世尊如此,思念云:“以青蛙皮石所制之雨季居处,众多天人必获利益。然如来既至此雨季精舍,他天人不能安放象足。此青蛙皮石,长六十由旬,宽五十由旬,厚十六由旬,佛陀坐于其上,不致空虚。”世尊了知天帝念,披披氅遮盖石座,坐下。天帝自思:“至多仅遮衣,佛陀当独坐于屋檐之下。”世尊识知此心,坐于低垫,宛如大尘堆之衣方为法座。广大民众此时方才得见世尊,不觉视若日月同辉,普照人间。众生称叹道:
‘‘Gato nu cittakūṭaṃ vā, kelāsaṃ vā yugandharaṃ;
“坐莲华峰或诃罗萨峰上,
Na no dakkhemu sambuddhaṃ, lokajeṭṭhaṃ narāsabha’’nti. –
举目难见世尊,世间尊主无上者。”
Imaṃ gāthaṃ vadanto paridevi. Apare ‘‘satthā nāma pavivekarato, so ‘evarūpāya me parisāya evarūpaṃ pāṭihīraṃ kata’nti lajjāya aññaṃ raṭṭhaṃ vā janapadaṃ vā gato bhavissati, na dāni taṃ dakkhissāmā’’ti paridevantā imaṃ gāthamāhaṃsu –
念诵此偈时,有众生哀叹。又有者不忍道:“世尊独住荒寂之处,因舍此拥护之会而获神通。彼必离开此地,必入别国他乡,今后不再得见世尊。”心怀哀痛者,唱此偈言:
‘‘Pavivekarato dhīro, nimaṃ lokaṃ punehiti;
“孤寂者智能高,护持大众宜;
Na no dakkhemu sambuddhaṃ, lokajeṭṭhaṃ narāsabha’’nti.
不可见世尊者为世间尊长、众生之杰。
Te mahāmoggallānaṃ pucchiṃsu – ‘‘kahaṃ, bhante, satthā’’ti? So sayaṃ jānantopi ‘‘paresampi guṇā pākaṭā hontū’’ti ajjhāsayena ‘‘anuruddhaṃ pucchathā’’ti āha. Te theraṃ tathā pucchiṃsu – ‘‘kahaṃ, bhante, satthā’’ti? Tāvatiṃsabhavane paṇḍukambalasilāyaṃ vassaṃ upagantvā mātu abhidhammapiṭakaṃ desetuṃ gatoti. ‘‘Kadā āgamissati, bhante’’ti? ‘‘Tayo māse abhidhammapiṭakaṃ desetvā mahāpavāraṇadivase’’ti. Te ‘‘satthāraṃ adisvā na gamissāmā’’ti tattheva khandhāvāraṃ bandhiṃsu. Ākāsameva kira nesaṃ chadanaṃ ahosi. Tāya ca mahatiyā parisāya sarīranighaṃso nāma na paññāyi, pathavī vivaraṃ adāsi, sabbattha parisuddhameva bhūmitalaṃ ahosi.
他们向长老大摩嘎剌那问曰:「尊者,导师何在?」自身虽知,却以意念告诫说:「询问阿努儒达。」他们又如此问尊者:「尊者,导师何在?」尊者到忉利天宫中的青缟衣处所居住的雨季,准备用法藏教诲慈母。彼时问曰:「尊者,何时至?」答曰:「三个月后,雨季讲法终结日。」他们说:「既已得导师,不必离去。」即刻束缚其身躯处所,据说如空一般,覆蔽其处。并且以广大僧众无身体相争执,地界开阔,遍处皆清净,地面平整如镜。
Satthā paṭhamameva moggallānattheraṃ avoca – ‘‘moggallāna, tvaṃ etissāya parisāya dhammaṃ deseyyāsi, cūḷaanāthapiṇḍiko āhāraṃ dassatī’’ti. Tasmā taṃ temāsaṃ cūḷaanāthapiṇḍikova tassā parisāya yāpanaṃ yāgubhattaṃ khādanīyaṃ tambulatelagandhamālāpilandhanāni ca adāsi. Mahāmoggallāno dhammaṃ desesi, pāṭihāriyadassanatthaṃ āgatāgatehi puṭṭhapañhe ca vissajjesi. Satthārampi mātu abhidhammadesanatthaṃ paṇḍukambalasilāyaṃ vassaṃ upagataṃ dasasahassacakkavāḷadevatā parivārayiṃsu. Tena vuttaṃ –
导师首次对大摩嘎剌那长老说:「摩嘎剌那,你当于此僧众讲法,粗饭供养。」因此数月如粗饭者供养其僧众,并给予饮食、药物、檀香、花环和附属物。大摩嘎剌那讲法,为显神通解答往返问难。导师自己为传授阿毗达摩法,入忉利天到青缟衣处所,受到一万众神围护,其语曰——
‘‘Tāvatiṃse yadā buddho, silāyaṃ paṇḍukambale;
「当忉利天中,世尊于青缟衣处,
Pāricchattakamūlamhi, vihāsi purisuttamo.
洞察根本修行处,安住于善男子中。
‘‘Dasasu lokadhātūsu, sannipatitvāna devatā;
诸天地界中,众神合会共聚。
Payirupāsanti sambuddhaṃ, vasantaṃ nāgamuddhani.
众生供养正觉者,居于那伽之顶。
‘‘Na koci devo vaṇṇena, sambuddhassa virocati;
“无一天人以其色相,胜过正觉者光明;
Sabbe deve atikkamma, sambuddhova virocatī’’ti. (pe. va. 317-319);
诸天皆远超越,正觉者真光辉煌。”(《比库尼律婆沙》317-319)
Evaṃ sabbā devatā attano sarīrappabhāya abhibhavitvā nisinnassa panassa mātā tusitavimānato āgantvā dakkhiṇapasse nisīdi. Indakopi devaputto āgantvā dakkhiṇapasseyeva nisīdi, aṅkuro vāmapasse nisīdi. So mahesakkhāsu devatāsu sannipatantīsu apagantvā dvādasayojanike ṭhāne okāsaṃ labhi, indako tattheva nisīdi. Satthā te ubhopi oloketvā attano sāsane dakkhiṇeyyapuggalānaṃ dinnadānassa mahapphalabhāvaṃ ñāpetukāmo evamāha – ‘‘aṅkura, tayā dīghamantare dasavassasahassaparimāṇakāle dvādasayojanikaṃ uddhanapantiṃ katvā mahādānaṃ dinnaṃ, idāni mama samāgamaṃ āgantvā dvādasayojanike ṭhāne okāsaṃ labhi, kiṃ nu kho ettha kāraṇa’’nti? Vuttampi cetaṃ –
是时,群天以其身光而胜过众生,坐者其母,自忉利天宫降临来到南方,安坐于南边。天子因陀迦亦来到,安坐于南侧,根那居于左侧。诸大天聚集时,他离群索居于十二由旬的地方得一闲暇,因陀迦亦于那里安坐。世尊两者俯视,为示教法中南方诸人布施之大果报,欲宣说此意,即语言:“根,尔曾于遥远无限岁月中,于十二由旬高峰举行大布施。今吾来到,得此十二由旬之地得一闲暇,此中何因?”对此,已闻说曰——
‘‘Oloketvāna sambuddho, aṅkurañcāpi indakaṃ;
“正觉者曾瞻察根、因陀迦,
Dakkhiṇeyyaṃ sambhāvento, idaṃ vacanamabravi.
为南方大众说法,言此语焉。”
‘‘Mahādānaṃ tayā dinnaṃ, aṅkura dīghamantare;
『大布施汝所与,种子久长间;
Atidūre nisinnosi, āgaccha mama santike’’ti. (pe. va. 321-322);
汝远坐处甚远,速来吾身边』(引自《比库尼法义》321-322页);
So saddho pathavītalaṃ pāpuṇi. Sabbāpi naṃ sā parisā assosi. Evaṃ vutte –
彼信心至地上。众会中无一人应对。因如是说——
‘‘Codito bhāvitattena, aṅkuro etamabravi;
『被此心激励者,种子如是言;
Kiṃ mayhaṃ tena dānena, dakkhiṇeyyena suññataṃ.
此布施于我者,为回馈乃虚空;
‘‘Ayaṃ so indako yakkho, dajjā dānaṃ parittakaṃ;
此为印魔鬼,劣质布施具护害;
Atirocati amhehi, cando tārāgaṇe yathā’’ti. (pe. va. 323-324);
“月亮照耀天上的众星,如此光辉明亮。”(参考经文片段)
Tattha dajjāti datvā. Evaṃ vutte satthā indakaṃ āha – ‘‘indaka, tvaṃ mama dakkhiṇapasse nisinno, kasmā anapagantvāva nisīdasī’’ti? So ‘‘ahaṃ, bhante, sukhette appakabījaṃ vapanakassako viya dakkhiṇeyyasampadaṃ alattha’’nti dakkhiṇeyyaṃ pabhāvento āha –
在此文中,“给予(daññāti)”表示施予之后。佛陀如此问道:“印达卡,你坐在我右侧,为何不早早就来坐呢?”他回答:“世尊,我犹如穷乡僻壤中一粒微小的种子农夫,获得了南方丰饶之地的土地。”随后,印达卡目睹南方富饶,便说道——
‘‘Ujjaṅgale yathā khette, bījaṃ bahumpi ropitaṃ;
“正如荒地田野里,虽种植了许多种子,
Na phalaṃ vipulaṃ hoti, napi toseti kassakaṃ.
却不结果实丰富,也不能让农夫满足。”
‘‘Tatheva dānaṃ bahukaṃ, dussīlesu patiṭṭhitaṃ;
“施舍给予也同样如此,虽多施于恶行者,
Na phalaṃ vipulaṃ hoti, napi toseti dāyakaṃ.
却不生起广大的功德果报,给予者也不感到满足。”
‘‘Yathāpi bhaddake khette, bījaṃ appampi ropitaṃ;
譬如善田中,即便只种下极少的种子,
Sammā dhāraṃ pavecchante, phalaṃ toseti kassakaṃ.
农夫勤勉地浇灌与深耕,便得安稳美妙的丰收果实。
‘‘Tatheva sīlavantesu, guṇavantesu tādisu;
同样在品德高尚、善行卓著的人中,
Appakampi kataṃ kāraṃ, puññaṃ hoti mahapphala’’nti. (pe. va. 325-328);
即使只做了极小的善业,也会得到广大丰厚的福报。」(《增支部杂藏》325-328页)
Kiṃ panetassa pubbakammanti? So kira anuruddhattherassa antogāmaṃ piṇḍāya paviṭṭhassa attano ābhataṃ kaṭacchubhikkhaṃ dāpesi. Tadā tassa puññaṃ aṅkurena dasavassasahassāni dvādasayojanikaṃ uddhanapantiṃ katvā dinnadānato mahapphalataraṃ jātaṃ. Tasmā evamāha.
那么,这前行善业是什么呢?传说大阿难尊者初入僧团,自己用衣钵装盛食物,施舍给乞食的比库。当时他的福德,便如种下的种子,经过一万二千年的时间,在一万二千由旬高的平地上生长茂盛,因而由施舍而生起极大的果报。故以此比喻。
Evaṃ vutte satthā, ‘‘aṅkura, dānaṃ nāma viceyya dātuṃ vaṭṭati, evaṃ taṃ sukhettesu vuttabījaṃ viya mahapphalaṃ hoti. Tvaṃ pana na tathā akāsi, tena te dānaṃ mahapphalaṃ na jāta’’nti imamatthaṃ vibhāvento –
如此所言,世尊说:“种子即是布施,种子成熟才会发芽生长,乃至结果丰盛。你却未做到布施,故你的布施福报不会产生丰硕果实。”这是针对此意专门详说的。
‘‘Viceyya dānaṃ dātabbaṃ, yattha dinnaṃ mahapphalaṃ…pe….
『应舍施与者』者,即应当布施之处,是指布施所得功德最甚丰盛之所……
‘‘Viceyya dānaṃ sugatappasatthaṃ,
『应舍施与』者,谓为世尊所欢喜所利益之布施,
Ye dakkhiṇeyyā idha jīvaloke;
此中所有受施者,皆为此世间之众生;
Etesu dinnāni mahapphalāni,
此中所施者皆为大功德皆成之物,
Bījāni vuttāni yathā sukhette’’ti. (pe. va. 329-330) –
如同众已种植之种子于良田中者一般。」(《增支部》卷末329-330页)——
Vatvā uttarimpi dhammaṃ desento imā gāthā abhāsi –
于是,顶礼世尊及长老后,于早晨正时讲说教法时,发表此偈言——
‘‘Tiṇadosāni khettāni, rāgadosā ayaṃ pajā;
三种烦恼如同田地,愤怒的烦恼即此子民。
Tasmā hi vītarāgesu, dinnaṃ hoti mahapphalaṃ.
因此对于离恼者,所授之果实甚大。
‘‘Tiṇadosāni khettāni, dosadosā ayaṃ pajā;
三种烦恼如同田地,嗔恨的烦恼即此子民。
Tasmā hi vītadosesu, dinnaṃ hoti mahapphalaṃ.
因此对于离恼者,所授之果实甚大。
‘‘Tiṇadosāni khettāni, mohadosā ayaṃ pajā;
三种烦恼如同田地,痴愚的烦恼即此子民。
Tasmā hi vītamohesu, dinnaṃ hoti mahapphalaṃ.
因此对于离痴者,所授之果实甚大。
‘‘Tiṇadosāni khettāni, icchādosā ayaṃ pajā;
「三种恶业如同田地,渴求的恶业即众生;因此,若不除去恶业,必定难得大果。」
Tasmā hi vigaticchesu, dinnaṃ hoti mahapphala’’nti.
「故曰:因恶业不除,必然难得大利益。」
Desanāvasāne aṅkuro ca indako ca sotāpattiphale patiṭṭhahiṃsu, mahājanassāpi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
「说法结束时,芽苗与水秧也接受了得初果的果位,故大众中亦能出现真切的法义说法。」
Atha satthā devaparisāya majjhe nisinno mātaraṃ ārabbha ‘‘kusalā dhammā, akusalā dhammā, abyākatā dhammā’’ti abhidhammapiṭakaṃ paṭṭhapesi. Evaṃ tayo māse nirantaraṃ abhidhammapiṭakaṃ kathesi. Kathento pana bhikkhācāravelāya ‘‘yāva mamāgamanā ettakaṃ nāma dhammaṃ desetū’’ti nimmitabuddhaṃ māpetvā himavantaṃ gantvā nāgalatādantakaṭṭhaṃ khāditvā anotattadahe mukhaṃ dhovitvā uttarakuruto piṇḍapātaṃ āharitvā mahāsālamāḷake nisinno bhattakiccaṃ akāsi. Sāriputtatthero tattha gantvā satthu vattaṃ karoti. Satthā bhattakiccapariyosāne, ‘‘sāriputta , ajja mayā ettako nāma dhammo bhāsito, tvaṃ attano antevāsikānaṃ bhikkhūnaṃ vācehī’’ti therassa kathesi. Yamakapāṭihīre kira pasīditvā pañcasatā kulaputtā therassa santike pabbajiṃsu. Te sandhāya theraṃ evamāha. Vatvā ca pana devalokaṃ gantvā nimmitabuddhena desitaṭṭhānato paṭṭhāya sayaṃ dhammaṃ desesi. Theropi gantvā tesaṃ bhikkhūnaṃ dhammaṃ desesi. Te satthari devaloke viharanteyeva sattapakaraṇikā ahesuṃ.
于是世尊坐于天众中,转向摩耶母亲,讲说「善法、不善法、未被表明的法」,阐述了阿毗达摩经藏。如此三个月不断讲解阿毗达摩经藏。讲法时,在乞食期间,心存愿望『直到我来世,这称为法』。于是身往喜马拉雅山,食尽龙象之牙塔,从寒冷火炽处净面,向北而行,取乞食后,坐于大食堂松枝上用膳。长老沙利弗至此,护持世尊教法。世尊用毕饭事后,对沙利弗长老说:「沙利弗,今我已说此法,你便以此语,教导自己同住处之比库。」长老因有双重戒律防护,五百名贵族子弟便在此长老之旁出家。此等邀约长老,并称说。复往天界,承受起示现佛所说的法处,亲自说法。长老亦前往,向这些比库宣讲法义。他们如在天界长住一般,成为山林的守护者。
Te kira kassapabuddhakāle khuddakavagguliyo hutvā ekasmiṃ pabbhāre olambantā dvinnaṃ therānaṃ caṅkamitvā abhidhammaṃ sajjhāyantānaṃ saddaṃ sutvā sare nimittaṃ aggahesuṃ. Te ‘‘ime khandhā nāma, imā dhātuyo nāmā’’ti ajānitvā sare nimittagahaṇamatteneva tato cutā devaloke nibbattā, ekaṃ buddhantaraṃ dibbasampattiṃ anubhavitvā tato cavitvā sāvatthiyaṃ kulagharesu nibbattā. Yamakapāṭihīre uppannapasādā therassa santike pabbajitvā sabbapaṭhamaṃ sattapakaraṇikā ahesuṃ. Satthāpi teneva nīhārena taṃ temāsaṃ abhidhammaṃ desesi. Desanāvasāne asītikoṭisahassānaṃ devatānaṃ dhammābhisamayo ahosi, mahāmāyāpi sotāpattiphale patiṭṭhahi.
这些众生,当时在咖萨巴佛时代,作为《小品部》的成员,傍晚时分依偎两位长老之间,听闻讲解阿毗达摩经声而获得信心。他们不识「此为五蕴」或「此为诸界」等名称,仅凭法相领解。随后死去,往天界;在天界经历一佛缘后,入涅槃,转生于萨瓦提的世家。双重戒律群児出家,以此长老为师,成为山林守护者。世尊亦于此秘密处,在当月讲解阿毗达摩。说法结束时,有八千万众天人集会,佛陀之母摩耶也得初果证。
Sāpi kho chattiṃsayojanaparimaṇḍalā parisā ‘‘idāni sattame divase mahāpavāraṇā bhavissatī’’ti mahāmoggallānattheraṃ upasaṅkamitvā āha – ‘‘bhante satthu, orohaṇadivasaṃ saññātuṃ vaṭṭati, na hi mayaṃ satthāraṃ adisvā gamissāmā’’ti. Āyasmā mahāmoggallāno taṃ kathaṃ sutvā ‘‘sādhāvuso’’ti vatvā tattheva pathaviyaṃ nimuggo sinerupādaṃ gantvā ‘‘maṃ abhiruhantaṃ parisā passatū’’ti adhiṭṭhāya maṇiratanena āvutaṃ paṇḍukambalasuttaṃ viya paññāyamānarūpova sinerumajjhena abhiruhi. Manussāpi naṃ ‘‘ekayojanaṃ abhiruḷho, dviyojanaṃ abhiruḷho’’ti olokayiṃsu. Theropi satthu pāde sīsena ukkhipanto viya abhiruhitvā vanditvā evamāha – ‘‘bhante, parisā tumhe disvāva gantukāmā, kadā orohissathā’’ti. ‘‘Kahaṃ pana te, moggallāna, jeṭṭhabhātiko sāriputto’’ti. ‘‘Bhante, saṅkassanagare vassaṃ upagato’’ti. Moggallāna, ahaṃ ito sattame divase mahāpavāraṇāya saṅkassanagaradvāre otarissāmi, maṃ daṭṭhukāmā tattha āgacchantu, sāvatthito saṅkassanagaradvāraṃ tiṃsayojanāni, ettake magge kassaci pātheyyakiccaṃ natthi, uposathikā hutvā dhuravihāraṃ dhammassavanatthāya gacchantā viya āgaccheyyāthāti tesaṃ āroceyyāsīti. Thero ‘‘sādhu, bhante’’ti gantvā tathā ārocesi.
此时,三十余由旬的天界众生群体聚集,向大摩嘎剌那长老称:「今为第七日,乃大结夏日。」长老至问世尊:「尊者,应当知晓明天下山的日子,恐我等若未听告别,难得见尊者。」长老闻言答曰「善友啊。」即入地面,去往锡耶那池,攀登宝玉之生布棕袈裟,状似知识所着,登顶于池中。人间亦见,称长老攀登一由旬至二由旬;长老如同执礼顶礼世尊足下般登顶,顶礼后言:「尊者,群众见你皆欲来,会何日下山?」世尊答曰:「寂天啊,耆长弟子沙利弗现居桑迦萨那城。」长老曰:「尊者,吾将在第七日大结夏,于桑迦萨那城门下山。愿诸众欲见我者,便来此处。桑迦萨那城至萨瓦提三十由旬,如此道路无人干扰。住此八关斋戒,游行听法者亦如是自由来去。」长老说道:「甚好,尊者。」遂前往,如其所言告知。
Satthā vuṭṭhavasso pavāretvā sakkassa ārocesi – ‘‘mahārāja, manussapathaṃ gamissāmī’’ti . Sakko suvaṇṇamayaṃ maṇimayaṃ rajatamayanti tīṇi sopānāni māpesi. Tesaṃ pādā saṅkassanagaradvāre patiṭṭhahiṃsu, sīsāni sinerumuddhani. Tesu dakkhiṇapasse suvaṇṇamayaṃ sopānaṃ devatānaṃ ahosi, vāmapasse rajatamayaṃ sopānaṃ mahābrahmānaṃ ahosi, majjhe maṇimayaṃ sopānaṃ tathāgatassa ahosi. Satthāpi sinerumuddhani ṭhatvā devorohaṇasamaye yamakapāṭihāriyaṃ katvā uddhaṃ olokesi, yāva brahmalokā ekaṅgaṇā ahesuṃ. Adho olokesi, yāva avīcito ekaṅgaṇaṃ ahosi. Disāvidisā olokesi, anekāni cakkavāḷasatasahassāni ekaṅgaṇāni ahesuṃ. Devā manusse passiṃsu, manussāpi deve passiṃsu, sabbe sammukhāva passiṃsu.
世尊起身,辞别萨咖天帝,说:“大王,我将要往人道去。”萨咖却设置了金光灿烂、珠玉辉映、银光闪烁的三重梯级。三梯级的顶端座落在山城城门口,顶端装饰着旋转的宝瓶。南方的梯级是金光灿烂的,为诸天所居;西方的梯级是银光闪烁的,为大梵天所居;中间的梯级是珠玉辉映的,为如来所住。世尊立于旋转宝瓶顶端,天众敬献双重法宝奇迹后,向上远望,见诸梵天世界形成一个境界;向下眺望,见众生寻求归处而成一个境界;又观察四方天及其域界,千万千个天界交织成一个境界。诸天观察人类,人民观察诸天,彼此互见,皆同摄于一处。
Bhagavā chabbaṇṇaraṃsiyo vissajjesi. Taṃ divasaṃ buddhasiriṃ oloketvā chattiṃsayojana parimaṇḍalāya parisāya ekopi buddhabhāvaṃ apatthento nāma natthi. Suvaṇṇasopānena devā otariṃsu, rajatasopānena mahābrahmāno otariṃsu, maṇisopānena sammāsambuddho otari. Pañcasikho gandhabbadevaputto beluvapaṇḍuvīṇaṃ ādāya dakkhiṇapasse ṭhatvā satthu gandhabbamadhuradibbavīṇāya saddena pūjaṃ karonto otari, mātali, saṅgāhako vāmapasse ṭhatvā dibbagandhamālāpupphaṃ gahetvā namassamāno pūjaṃ katvā otari, mahābrahmā chattaṃ dhāresi, suyāmo vālabījaniṃ dhāresi. Satthā iminā parivārena saddhiṃ otaritvā saṅkassanagaradvāre patiṭṭhahi. Sāriputtattheropi āgantvā satthāraṃ vanditvā yasmā sāriputtattherena tathārūpāya buddhasiriyā otaranto satthā ito pubbe na diṭṭhapubbo, tasmā –
世尊放出辉煌光明。当天尊观视,当日三十余由旬的广阔圆地庄严中,没有一处不显露佛的妙相。诸天由金梯而降,大梵天由银梯而降,如来由珠梯而降。五位比库携带香乐天子演奏洁白琴,立于南方,伴随佛王美妙琴音礼敬随行而下。魔王持缚身天蓬花环,立于西方,恭敬礼拜后随佛降下。大梵天持佛伞,牧鹿之弦,随佛从众护卫中同行至山城城门。长老沙利子等亦至,礼敬世尊。因见与沙利子等相似的佛光降落,世尊说:
‘‘Na me diṭṭho ito pubbe, na suto uda kassaci;
“我以前未曾见过,也无人曾听闻;
Evaṃ vagguvado satthā, tusitā gaṇimāgato’’ti. (su. ni. 961; mahāni. 190) –
世尊如是赞叹,认为彼来降临者正是喜乐天众的尊者。”(见小部律书961页,大集律书190页)
Ādīhi attano tuṭṭhiṃ pakāsetvā, ‘‘bhante, ajja sabbepi devamanussā tumhākaṃ pihayanti, patthentī’’ti āha. Atha naṃ satthā, ‘‘sāriputta, evarūpehi guṇehi samannāgatā buddhā devamanussānaṃ piyā hontiyevā’’ti vatvā dhammaṃ desento imaṃ gāthamāha –
由此启示自心满足,世尊告诫说:“尊者啊,今天所有天人护卫你们,唯有你是他们的所爱。”又言:“沙利子啊,具足此种功德的佛,天人必定爱护。”说罢开示教法,作诗歌赞叹:
§181
181.
(此处指代赞歌181节)
‘‘Ye jhānapasutā dhīrā, nekkhammūpasame ratā;
‘‘那些具足禅那法的智者们,欢喜于出离与宁静;
Devāpi tesaṃ pihayanti, sambuddhānaṃ satīmata’’nti.
天人亦护持他们,正觉者心怀念念呵护他们。’’
Tattha ye jhānapasutāti lakkhaṇūpanijjhānaṃ ārammaṇūpanijjhānanti imesu dvīsu jhānesu āvajjanasamāpajjanaadhiṭṭhānavuṭṭhānapaccavekkhaṇehi yuttappayuttā. Nekkhammūpasame ratāti ettha pabbajjā nekkhammanti na gahetabbā, kilesavūpasamanibbānaratiṃ pana sandhāyetaṃ vuttaṃ. Devāpīti devāpi manussāpi tesaṃ pihayanti patthenti. Satīmatanti evarūpaguṇānaṃ tesaṃ satiyā samannāgatānaṃ sambuddhānaṃ. ‘‘Aho vata mayaṃ buddhā bhaveyyāmā’’ti buddhabhāvaṃ icchamānā pihayantīti attho.
其中文中‘具足禅那法’者,指专注于禅定的身心状态,对此可分别解为“止禅”和“观禅”,即在这两种禅那中运用压制烦恼与维持专注的正念观察。“欢喜于出离与宁静”指这里的出家即是“出离”,并非指简单舍弃世俗,而是向烦恼涅槃之乐靠近。天人即天地人,也都护持这样修行之人。‘正念者’即具足此等功德的正觉悟者。言‘他们护持’者,意谓如来等圣人因渴望成佛所护持这些修行者。
Desanāvasāne tiṃsamattānaṃ pāṇakoṭīnaṃ dhammābhisamayo ahosi, therassa saddhivihārikā pañcasatabhikkhū arahatte patiṭṭhahiṃsu.
讲法结束时,约有三千万信徒齐集,五百比库尊者们证得阿拉汉果,稳固其道。
Sabbabuddhānaṃ kira avijahitameva yamakapāṭihīraṃ katvā devaloke vassaṃ vasitvā saṅkassanagaradvāre otaraṇaṃ. Tattha pana dakkhiṇapādassa patiṭṭhitaṭṭhānaṃ acalacetiyaṭṭhānaṃ nāma hoti. Satthā tattha ṭhatvā puthujjanādīnaṃ visaye pañhaṃ pucchi, puthujjanā attano visaye pañhe vissajjetvā sotāpannavisaye pañhaṃ vissajjetuṃ nāsakkhiṃsu. Tathā sakadāgāmiādīnaṃ visaye sotāpannādayo, mahāmoggallānavisaye sesamahāsāvakā, sāriputtattherassa visaye mahāmoggallāno, buddhavisaye ca sāriputtopi vissajjetuṃ nāsakkhiyeva. So pācīnadisaṃ ādiṃ katvā sabbadisā olokesi, sabbattha ekaṅgaṇameva ahosi. Aṭṭhasu disāsu devamanussā uddhaṃ yāva brahmalokā heṭṭhā bhūmaṭṭhā ca yakkhanāgasupaṇṇā añjaliṃ paggahetvā, ‘‘bhante, idha tassa pañhassa vissajjetā natthi, ettheva upadhārethā’’ti āhaṃsu. Satthā sāriputto kilamati. Kiñcāpi hesa –
诸佛所作之事,作无误断之法桥,曾在天界中住一载,驻扎赦城之门。其处南面有稳固寺院,以供诸众。世尊止于此,于凡夫等问难,凡夫们不能回答所问,甚至对初果圣者之问亦无法答复。类似地,至初禅至四果圣者、世尊弟子及沙利迦长老之难题,皆未能解答。由于无人能答,世尊巡视四方,所至之处皆空旷独立。天地诸天、凡人及诸梵众、夜叉、龙王、朱雀等纷纷合掌请世尊说:“尊者,此难题尚未解答,请您在此作教诲。”世尊与沙利迦长老对此感到忧愁。又有言——
‘‘Ye ca saṅkhātadhammāse, ye ca sekhā puthū idha;
‘‘那些因缘所生法,和修行者,今皆需证得;
Tesaṃ me nipako iriyaṃ, puṭṭho pabrūhi mārisā’’ti. (su. ni. 1044; cūḷani. ajitamāṇavapucchāniddesa 7) –
他们中优秀者说:‘尊者啊,请问吧,魔王。’
Imaṃ buddhavisaye puṭṭhapañhaṃ sutvā ‘satthā maṃ sekhāsekhānaṃ āgamanapaṭipadaṃ pucchatī’ti pañhe nikkaṅkho, khandhādīsu pana katarena nu kho mukhena imaṃ paṭipadaṃ kathento ‘ahaṃ satthu ajjhāsayaṃ gaṇhituṃ na sakkhissāmī’ti mama ajjhāsaye kaṅkhati, so mayā naye adinne kathetuṃ na sakkhissati, nayamassa dassāmīti nayaṃ dassento ‘‘bhūtamidaṃ, sāriputta, samanupassasī’’ti āha. Evaṃ kirassa ahosi ‘‘sāriputto mama ajjhāsayaṃ gahetvā kathento khandhavasena kathessatī’’ti. Therassa saha nayadānena so pañho nayasatena nayasahassena nayasatasahassena upaṭṭhāsi. So satthārā dinnanaye ṭhatvā taṃ pañhaṃ kathesi. Ṭhapetvā kira sammāsambuddhaṃ añño sāriputtattherassa paññaṃ pāpuṇituṃ samattho nāma natthi. Teneva kira thero satthu purato ṭhatvā sīhanādaṃ nadi – ‘‘ahaṃ, bhante, sakalakappampi deve vuṭṭhe ‘ettakāni bindūni mahāsamudde patitāni, ettakāni bhūmiyaṃ, ettakāni pabbate’ti gaṇetvā lekhaṃ āropetuṃ samattho’’ti. Satthāpi naṃ ‘‘jānāmi, sāriputta, gaṇetuṃ samatthabhāva’’nti āha. Tassa āyasmato paññāya upamā nāma natthi. Tenevāha –
在佛的境界中听闻此问,听者对于师父是否询问修行初学者开示的来龙去脉心生疑虑。然而于这五蕴等中,用何种语言陈述此修行法门,便产生我的思虑,认为我不能承受师父的教导,于是我以思虑回应,我将不善用言辞陈说,于是示以开示曰:『此已成法,沙利子,当善观察。』于是这样,便成了:沙利子取我的意思,接受并谈论五蕴之法。多年伴随尊者,于此开示上扶持,辅以千百千千计的引导,尊者将此疑问挺立讲说。尊者立于正觉前,发出狮子吼,称:‘我,尊者,数劫以来,天众起立诵数,谓此许多水珠堕入大海,此许多地上,此许多山上,已计数并记载。’佛告之 ‘我知道,沙利子,有计数能力。’尊者的智慧无可比拟,于是说:
‘‘Gaṅgāya vālukā khīye, udakaṃ khīye mahaṇṇave;
‘恒河之沙尽,水尽入深海,
Mahiyā mattikā khīye, na khīye mama buddhiyā’’ti.
地球之泥尽,吾心智慧不尽。’
Idaṃ vuttaṃ hoti – sace hi, bhante, buddhisampannalokanātha, mayā ekasmiṃ pañhe vissajjite ekaṃ vā vālukaṃ ekaṃ vā udakabinduṃ ekaṃ vā paṃsukhaṇḍaṃ akhipitvā pañhānaṃ satena vā sahassenavā satasahassena vā vissajjite gaṅgāya vālukādīsu ekekaṃ ekamante khipeyya, khippataraṃ gaṅgādīsu vālukādayo parikkhayaṃ gaccheyyuṃ, na tveva mama pañhānaṃ vissajjananti. Evaṃ mahāpaññopi hi bhikkhu buddhavisaye pañhassa antaṃ vā koṭiṃ vā adisvā satthārā dinnanaye ṭhatvāva pañhaṃ vissajjesi. Taṃ sutvā bhikkhū kathaṃ samuṭṭhāpesuṃ – ‘‘yaṃ pañhaṃ puṭṭho sabbopi jano kathetuṃ na sakkhi, taṃ dhammasenāpati sāriputto ekakova kathesī’’ti. Satthā taṃ kathaṃ sutvā ‘‘na idāneva sāriputto yaṃ pañhaṃ mahājano vissajjetuṃ nāsakkhi , taṃ vissajjesi, pubbepi anena vissajjitoyevā’’ti vatvā atītaṃ āharituṃ –
这是所说——尊者啊,若是智慧超群的世界主,在我一问失落时,投入一沙一水珠一微尘,借一百、千、万、十万计的问法若放入恒河川沙等中,虽沙水渐灭,却不能令我的问法消失。如此大智慧比库面佛之处,问法虽千万、亿计,佛依旧答复。听闻此,众比库议论:‘被问者无法向众生皆解者,此法由法军统领沙利子单独阐说。’佛闻此,答曰:‘非今沙利子不能令众生释此疑,实过去亦曾解答。’于是引出过往言说:
‘‘Parosahassampi samāgatānaṃ,
‘诸他千人聚集…’
Kandeyyuṃ te vassasataṃ apaññā;
他们笨拙无智,度过百年;
Ekova seyyo puriso sapañño,
只有智慧纯熟的人才是上等之人,
Yo bhāsitassa vijānāti attha’’nti. (jā. 1.1.99) –
「能了知所说之义者」。(见《本生经》第一集第一章第九十九节)
Imaṃ jātakaṃ vitthārena kathesīti.
详细如是说此生经。
Devorohaṇavatthu dutiyaṃ. · 天降事为第二。
3. Erakapattanāgarājavatthu3. 伊拉咖巴德龙王事
Kicchomanussapaṭilābhoti imaṃ dhammadesanaṃ satthā bārāṇasiyaṃ upanissāya sattasirīsakarukkhamūle viharanto erakapattaṃ nāma nāgarājaṃ ārabbha kathesi.
此法语难以为人理解,师于波罗奈城,在三十七枝树根下,盘坐讲说此法,起于一名为‘鱗叶王’的龙王。
So kira pubbe kassapabuddhasāsane daharabhikkhu hutvā gaṅgāya nāvaṃ abhiruyha gacchanto ekasmiṃ erakagumbe erakapattaṃ gahetvā nāvāya vegasā gacchamānāyapi na muñci, erakapattaṃ chijjitvā gataṃ. So ‘‘appamattakaṃ eta’’nti āpattiṃ adesetvā vīsati vassasahassāni araññe samaṇadhammaṃ katvāpi maraṇakāle erakapattena gīvāya gahito viya āpattiṃ desetukāmopi aññaṃ bhikkhuṃ apassamāno ‘‘aparisuddhaṃ me sīla’’nti uppannavippaṭisāro tato cavitvā ekarukkhadoṇikanāvappamāṇo nāgarājā hutvā nibbatti, erakapattotvevassa nāmaṃ ahosi. So nibbattakkhaṇeyeva attabhāvaṃ oloketvā ‘‘ettakaṃ nāma kālaṃ samaṇadhammaṃ katvā ahetukayoniyaṃ maṇḍūkabhakkhaṭṭhāne nibbattomhī’’ti vippaṭisārī ahosi. So aparabhāge ekaṃ dhītaraṃ labhitvā majjhe gaṅgāya udakapiṭṭhe mahantaṃ phalaṃ ukkhipitvā dhītaraṃ tasmiṃ ṭhapetvā naccāpetvā gāyāpesi. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘addhā ahaṃ idha iminā upāyena buddhe uppanne tassa uppannabhāvaṃ suṇissāmī’’ti. Yo me gītassa paṭigītaṃ āharati , tassa mahantena nāgabhavanena saddhiṃ dhītaraṃ dassāmīti anvaḍḍhamāsaṃ uposathadivase taṃ dhītaraṃ phaṇe ṭhapesi. Sā tattha ṭhitā naccantī –
据说,他过去于咖萨巴佛法中,曾为孩童比库,乘舟渡江时握持一叶舟帆疾行,未曾放手,却被斩断帆绳而沉没。他发下誓言:『谨慎行事』,以为戒律,二万年间在森林修道,临命终时被帆帛勒住颈项,虽欲令他人揭破,却被诸比库视为不净戒而起异议。于是他离去,化身为一小树干龙王,称“鱗叶王”。成佛时,他察见:『我在此时,修习沙门法,虽无根基,然于食蛙场所出生』,乃为此异议者。后来,他得一女伴,置于江中水域巨果之上,使她起舞歌唱。于是他说:『我今以此方便,欲于佛出世时听闻其发生之相』。得闻我以此歌答其歌者,我将使其与龙宫女伴共见女伴。其后数月,于月相的除晦日,将女伴置于蛇潭。她立于其上翩翩起舞。
‘‘Kiṃsu adhippatī rājā, kiṃsu rājā rajjissaro;
『有何等主宰者为王,何种王称为国主;何者称为无染者,何者称为愚昧者』。
Kathaṃsu virajo hoti, kathaṃ bāloti vuccatī’’ti. –
『有何种主宰者为王,何种王称为国主;何者成为无染者,何者被称为愚者』如此问。
Imaṃ gītaṃ gāyati.
这首歌由此而唱。
Sakalajambudīpavāsino ‘‘nāgamāṇavikaṃ gaṇhissāmā’’ti gantvā attano attano paññābalena paṭigītaṃ katvā gāyanti. Sā taṃ paṭikkhipati. Tassā anvaḍḍhamāsaṃ phaṇe ṭhatvā evaṃ gāyantiyāva ekaṃ buddhantaraṃ vītivattaṃ. Atha amhākaṃ satthā loke uppajjitvā ekadivasaṃ paccūsakāle lokaṃ volokento erakapattaṃ ādiṃ katvā uttaramāṇavaṃ nāma attano ñāṇajālassa anto paviṭṭhaṃ disvā ‘‘kiṃ nu kho bhavissatī’’ti āvajjento ‘‘ajja erakapattassa dhītaraṃ phaṇe ṭhapetvā naccāpanadivaso, ayaṃ uttaramāṇavo mayā dinnaṃ paṭigītaṃ gaṇhantova sotāpanno hutvā taṃ ādāya nāgarājassa santikaṃ gamissati. So taṃ sutvā ‘buddho uppanno’ti ñatvā mama santikaṃ āgamissati, ahaṃ tasmiṃ āgate mahāsamāgame gāthaṃ kathessāmi, gāthāpariyosāne caturāsītiyā pāṇasahassānaṃ dhammābhisamayo bhavissatī’’ti addasa. So tattha gantvā bārāṇasito avidūre satta sirīsakarukkhā atthi, tesu ekassa mūle nisīdi. Jambudīpavāsino gītapaṭigītaṃ ādāya sannipatiṃsu. Satthā avidūre ṭhāne gacchantaṃ uttaramāṇavaṃ disvā ‘‘ehi, uttarā’’ti āha. ‘‘Kiṃ, bhante’’ti? ‘‘Ito tāva ehī’’ti. Atha naṃ āgantvā vanditvā nisinnaṃ āha ‘‘kahaṃ gacchasī’’ti? ‘‘Erakapattassa dhītu gāyanaṭṭhāna’’nti. ‘‘Jānāsi pana gītapaṭigīta’’nti? ‘‘Jānāmi, bhante’’ti. ‘‘Vadehi tāva na’’nti? Atha naṃ attano jānananiyāmeneva vadantaṃ ‘‘na uttaraṃ etaṃ paṭigītaṃ, ahaṃ te paṭigītaṃ dassāmi, ādāya naṃ gamissasī’’ti. ‘‘Sādhu, bhante’’ti. Atha naṃ satthā, uttara, tvaṃ nāgamāṇavikāya gītakāle –
居于整个旧美洲洲的众人唱说:『我们将摄取那龙族与人类族类』,于是依各自的智慧力量相应传唱。歌声停息。继而当他驻立于蛇身,唱此歌者。当有一段佛陀时代的往事传流。彼时我师世尊在世,一日清晨观察众生,曾作『独角龙王』的开始,显示其北方王者――称为北龙子的智慧领域之结局。于是观察中默想『未来将作何事乎』,遂呼唤说:『今日当在独角龙之身负载其女,度过欢舞之日,我授与此北龙子以歌合唱,令其成为初果位圣者,取其歌来献于龙王常所之处。』龙子闻此语,知佛出世,必将至我处。我在其至时,必于盛会广集,歌唱一首诗,诗末将有四万八千句法的集会正法」。于是佛陀前往北方不远的巴拉纳西(别称为摩竭提)坐于七棵菩提树之一下。旧美洲洲之众自在集会,奉献歌唱。师远远看见北龙子来,呼唤说:『来吧,北方者』。答曰:『何事,尊者』?言:『请至此处』。来至,顶礼安坐,问曰:『尔将往何处』?答:『至独角龙女所欢唱之地』。问:『尔晓歌唱与和唱乎』?答:『懂也,尊者』。请其将言。彼以自知之调,启言:『此非尔所和唱北龙歌,我将示尔所唱歌,尔取之并去』。答:『善哉,尊者』。师即谓北龙于龙族歌唱时,
‘‘Chadvārādhippatī rājā, rajjamāno rajjissaro;
『六道主宰者为王,执掌国土之主;
Arajjaṃ virajo hoti, rajjaṃ bāloti vuccatī’’ti. –
彼国无染,不染国者,彼国愚者称之』。
Imaṃ paṭigītaṃ gāyeyyāsīti āha.
这里说「应当唱诵此响应歌」之意。
Māṇavikāya gītassa attho – kiṃsu adhippatī rājāti kiṃ adhippati rājā nāma hoti? Kiṃsu rājā rajjissaroti kathaṃ pana rājā rajjissaro nāma hoti? Kathaṃsu virajo hotīti kathaṃ nu kho so rājā virajo nāma hotīti?
关于「人的歌」的含义是——什么是主宰?什么被称为国王?国王如何统治?又如何称之为统治国王?那国王如何称为无垢?又怎能称之为无垢的国王呢?
Paṭigītassa pana attho – chadvārādhippatī rājāti yo channaṃ dvārānaṃ adhippati, ekadvārepi rūpādīhi anabhibhūto, ayaṃ rājā nāma. Rajjamāno rajjissaroti yo pana tesu ārammaṇesu rajjati, so rajjamāno rajjissaro nāma. Arajjanti arajjamāno pana virajo nāma hoti. Rajjanti rajjamāno bāloti vuccatīti.
关于「响应」的含义是——统辖六门的国王,是指统御关闭之门者;若在一门中对色等不生霸越者,谓之国王。对这些管辖之物有所束缚者,称作统治者。若不束缚者即被称为无垢者。有束缚则被称为无知的愚人。
Evamassa satthā paṭigītaṃ datvā, uttara, tayā imasmiṃ gīte gāyite imassa gītassa imaṃ paṭigītaṃ gāyissati –
这样,导师作了响应后,说告之,往后在这首歌中,将唱诵此响应歌——
‘‘Kenassu vuyhati bālo, kathaṃ nudati paṇḍito;
『愚人如何受束缚,贤人如何解脱?
Yogakkhemī kathaṃ hoti, taṃ me akkhāhi pucchito’’ti.
贤者如何得成瑜伽安隐,请你告诉我。』
Athassa tvaṃ idaṃ paṭigītaṃ gāyeyyāsi –
你当唱诵这段对句——
‘‘Oghena vuyhati bālo, yogā nudati paṇḍito;
『愚者被洪流冲击,智者引导其道;
Sabbayogavisaṃyutto, yogakkhemīti vuccatī’’ti.
远离一切缠缚者,谓之瑜伽安全者。』
Tassattho – ‘‘kāmoghādinā catubbidhena oghena bālo vuyhati, taṃ oghaṃ paṇḍito sammappadhānasaṅkhātena yogena nudati. So sabbehi kāmayogādīhi visaṃyutto yogakkhemī nāma vuccatī’’ti.
此意为──『愚者被欲流等四种洪流所冲击,智者以集中心念的瑜伽引导此洪流。具足断除一切欲之缠缚者,称为瑜伽安全者。』
Uttaro imaṃ paṭigītaṃ gaṇhantova sotāpattiphale patiṭṭhahi. So sotāpanno hutvā taṃ gāthaṃ ādāya gantvā, ‘‘ambho, mayā gītapaṭigītaṃ āhaṭaṃ, okāsaṃ me dethā’’ti vatvā nirantaraṃ ṭhitassa mahājanassa jaṇṇunā akkamanto agamāsi. Nāgamāṇavikā pitu phaṇe ṭhatvā naccamānā ‘‘kiṃsu adhippatī rājā’’ti gītaṃ gāyati? Uttaro ‘‘chadvārādhippatī rājā’’ti paṭigītaṃ gāyi. Puna nāgamāṇavikā ‘‘kenassu vuyhatī’’ti tassa gītaṃ gāyati? Athassā paṭigītaṃ gāyanto uttaro ‘‘oghena vuyhatī’’ti imaṃ gāthamāha. Nāgarājā taṃ sutvāva buddhassa uppannabhāvaṃ ñatvā ‘‘mayā ekaṃ buddhantaraṃ evarūpaṃ padaṃ nāma na sutapubbaṃ, uppanno vata, bho, loke buddho’’ti tuṭṭhamānaso naṅguṭṭhena udakaṃ pahari, mahāvīciyo uṭṭhahiṃsu, ubho tīrāni bhijjiṃsu. Ito cito ca usabhamatte ṭhāne manussā udake nimujjiṃsu. So ettakaṃ mahājanaṃ phaṇe ṭhapetvā ukkhipitvā thale patiṭṭhapesi. So uttaraṃ upasaṅkamitvā ‘‘kahaṃ, sāmi, satthā’’ti pucchi. ‘‘Ekasmiṃ rukkhamūle nisinno, mahārājā’’ti. So ‘‘ehi, sāmi, gacchāmā’’ti uttarena saddhiṃ agamāsi. Mahājanopi tena saddhiṃyeva gato. Nāgarājā gantvā chabbaṇṇaraṃsīnaṃ antaraṃ pavisitvā satthāraṃ vanditvā rodamāno aṭṭhāsi. Atha naṃ satthā āha – ‘‘kiṃ idaṃ, mahārājā’’ti? ‘‘Ahaṃ, bhante, tumhādisassa buddhassa sāvako hutvā vīsati vassasahassāni samaṇadhammaṃ akāsiṃ, sopi maṃ samaṇadhammo niddhāretuṃ nāsakkhi. Appamattakaṃ erakapattachindanamattaṃ nissāya ahetukapaṭisandhiṃ gahetvā urena parisakkanaṭṭhāne nibbattosmi, ekaṃ buddhantaraṃ neva manussattaṃ labhāmi, na saddhammassavanaṃ, na tumhādisassa buddhassa dassana’’nti satthā tassa kathaṃ sutvā, ‘‘mahārāja, manussattaṃ nāma dullabhameva, tathā saddhammassavanaṃ , tathā buddhuppādo, idaṃ kicchena kasirena labbhatī’’ti vatvā dhammaṃ desento imaṃ gāthamāha –
之后,乌达罗依此对句建立了初果的坚固。他成初果后,持此偈而行,称:“诸位,现在我已诵唱此歌,请垂听时机。”于是他在众人群中不停歌唱。众蛇人女立于其前,跳舞歌唱:“谁是诸王中的君主?”乌达罗答:“六门诸王。”众蛇女又唱:“哪一位冲击其身?”乌达罗唱答:“被洪流所冲击。”众蛇女又唱其歌,乌达罗随之唱答“被洪流冲击。”蛇王听闻,顿悟佛法的现前,喜心中自说:“我此生未曾闻闻佛语,此刻确有如此名号得闻。实为世上出现佛陀。”喜则击水,巨浪溅起,两岸水域浸湿。从此彼岸犹如野牛处的人们亦沉入水中。他以众多民众为舟,跳上岸坐定。随后他向乌达罗问:“老师何处?”“一树根下端坐,伟大国王。”他答曰:“来吧,同往。”二人会合,众人亦从。蛇王引领至红树繁茂之地,礼拜佛陀,泣泪起立。佛问:“尊王此何故?”尊王答:“我曾为尊者弟子,修行三十余载道人道,但其道未能令我入眠。悉心戒断恶习,灭除无因恶因,我正处心念专注之地。历一佛世亦未得人间出生,不闻正法,亦未见诸佛。”佛闻之答言:“尊王,人间实属难得,正法闻持亦难,佛陀现生亦罕,此皆艰巨,实难得成就。”言毕,开示法义而作此偈——
§182
182.
一百八十二。
‘‘Kiccho manussapaṭilābho, kicchaṃ maccāna jīvitaṃ;
『人生之苦难获得,生者之生命亦是苦难;','157':'正法之聆听为苦难,世尊如来的显现亦为苦难。』
Kicchaṃ saddhammassavanaṃ, kiccho buddhānamuppādo’’ti.
谓听闻正法为艰之事,如此乃谓诸佛所出之教法为艰也。
Tassattho – mahantena hi vāyāmena mahantena kusalena laddhattā manussattapaṭilābho nāma kiccho dullabho. Nirantaraṃ kasikammādīni katvā jīvitavuttiṃ ghaṭanatopi parittaṭṭhāyitāyapi maccānaṃ jīvitaṃ kicchaṃ. Anekesupi kappesu dhammadesakassa puggalassa dullabhatāya saddhammassavanampi kicchaṃ. Mahantena vāyāmena abhinīhārassa samijjhanato samiddhābhinīhārassa ca anekehipi kappakoṭisahassehi dullabhuppādato buddhānaṃ uppādopi kicchoyeva, ativiya dullabhoti.
其义在于,大努力与大善业之得,人生之所得方称得上苦难难得。生者恒以勤劳作事,同时积集资财,而维持此身生命,故称生命为苦难。诸多劫中,对于法师之缘起甚为罕见,故闻法亦为苦难。以广大努力修行,破除烦恼,涅槃之境界广被千万劫乃至难得,世尊佛陀之出现极难,上上甚难于一切。
Desanāvasāne caturāsītiyā pāṇasahassānaṃ dhammābhisamayo ahosi. Nāgarājāpi taṃdivasaṃ sotāpattiphalaṃ labheyya, tiracchānagatattā pana nālattha. So yesu paṭisandhigahaṇatacajahanavissaṭṭhaniddokkamanasajātiyāmethunasevanacutisaṅkhātesu pañcasu ṭhānesu nāgasarīrameva gahetvā kilamanti, tesu akilamanabhāvaṃ patvā māṇavarūpeneva vicarituṃ labhatīti.
说法终结时,有四万八千人受教法巩固,乃至龙王某年亦得初果,而蛇行世人中无此慧眼。因恶行如缠室内人际裂隙、性交禁戒断绝等五处罪恶,龙神仅以蛇形专自迷惑,陷入无退转,遂如人形行走。
Erakapattanāgarājavatthu tatiyaṃ. · 叶拉咖巴德那龙王事 第三
4. Ānandattherapañhavatthu4. 阿难长老问事
Sabbapāpassa akaraṇanti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto ānandattherassa pañhaṃ ārabbha kathesi.
绝诸恶业者,不作诸恶,「法」教师于竹林园讲法起头向阿难长老问难。
Thero kira divāṭṭhāne nisinno cintesi – ‘‘satthārā sattannaṃ buddhānaṃ mātāpitaro āyuparicchedo bodhi sāvakasannipāto aggasāvakasannipāto aggasāvakaupaṭṭhākoti idaṃ sabbaṃ kathitaṃ, uposatho pana akathito, kiṃ nu kho tesampi ayameva uposatho, añño’’ti? So satthāraṃ upasaṅkamitvā tamatthaṃ pucchi. Yasmā pana tesaṃ buddhānaṃ kālabhedova ahosi, na kathābhedo. Vipassī sammāsambuddho hi sattame sattame saṃvacchare uposathaṃ akāsi. Ekadivasaṃ dinnovādoyeva hissa sattannaṃ saṃvaccharānaṃ alaṃ hoti. Sikhī ceva vessabhū ca chaṭṭhe chaṭṭhe saṃvacchare uposathaṃ kariṃsu, kakusandho koṇāgamano ca saṃvacchare saṃvacchare. Kassapadasabalo chaṭṭhe chaṭṭhe māse uposathaṃ akāsi. Ekadivasaṃ dinnovādo eva hissa channaṃ māsānaṃ alaṃ ahosi. Tasmā satthā tesaṃ imaṃ kālabhedaṃ ārocetvā ‘‘ovādagāthā pana nesaṃ imāyevā’’ti vatvā sabbesaṃ ekameva uposathaṃ āvi karonto imā gāthā abhāsi –
长老白日坐在亭台之上,思虑道:『佛教七尊佛之舜育父母寿命定量、成道初行教、弟子集会、主弟子护法皆有所说,惟守八关斋戒未详,岂今守斋、他守斋耶?』遂往问法师。因他们诸佛仅时间不同,而非法异。维帕西正觉者于第七七年守斋,彼时二日为半个月。锡基与维萨毗分别于第六年守斋,迦拘思与拘尸那摩分别年年守斋。迦沙巴与他五位于第六年每月守斋,一日为半月之半月故。法师乃告此时间分别,且说『此彼诗歌乃如此,正念现前皆一斋戒』,因而引此诗赞说:
§183
183.
一百八十三。
‘‘Sabbapāpassa akaraṇaṃ, kusalassa upasampadā;
一切恶事皆应避免,善法应当修习成就;
Sacittapariyodapanaṃ, etaṃ buddhāna sāsanaṃ.
净化心念为根本,此乃诸佛所宣说的教法。
§184
184.
一百八十四。
‘‘Khantī paramaṃ tapo titikkhā,
忍耐为最高的苦行,坚忍为极致的磨炼,
Nibbānaṃ paramaṃ vadanti buddhā;
诸佛称涅槃为至高无上之境;
Na hi pabbajito parūpaghātī,
出家者绝不伤害他人,
Na samaṇo hoti paraṃ viheṭhayanto.
沙门亦不侮辱于他人。
§185
185.
一百八十五。
‘‘Anūpavādo anūpaghāto, pātimokkhe ca saṃvaro;
「不妄语不伤害,在戒律中自制,
Mattaññutā ca bhattasmiṃ, pantañca sayanāsanaṃ;
适度取食,端正席地卧具,
Adhicitte ca āyogo, etaṃ buddhāna sāsana’’nti.
专心用心聚焦——此即佛陀的教法。」
Tattha sabbapāpassāti sabbassa akusalakammassa. Upasampadāti abhinikkhamanato paṭṭhāya yāva arahattamaggā kusalassa uppādanañceva uppāditassa ca bhāvanā. Sacittapariyodapananti pañcahi nīvaraṇehi attano cittassa vodāpanaṃ. Etaṃ buddhāna sāsananti sabbabuddhānaṃ ayamanusiṭṭhi.
此处所谓一切恶者,是指一切不善业。所谓具足比库尼戒,即从出家时立誓一直至阿拉汉之道的善业产生与已生之善业的修习。所谓净心,是指借五盖净化自己心意。此明示为诸佛教法,乃诸佛世尊一切教法之真实传承。
Khantīti yā esā titikkhāsaṅkhātā khantī nāma, idaṃ imasmiṃ sāsane paramaṃ uttamaṃ tapo. Nibbānaṃ paramaṃ vadanti buddhāti buddhā ca paccekabuddhā ca anubuddhā cāti ime tayo buddhā nibbānaṃ uttamantī vadanti. Na hi pabbajitoti pāṇiādīhi paraṃ apahananto viheṭhento parūpaghātī pabbajito nāma na hoti. Na samaṇoti vuttanayeneva paraṃ viheṭhayanto samaṇopi na hotiyeva .
所谓忍辱,是指这忍苦的自在之义,在此教法中为至上至善的苦行。所谓涅槃,佛谓涅槃为至高,三种佛:世尊、辟支佛与缘觉,皆谓涅槃为至高。出家者若因杀害他人、破坏戒律等行为,则不可称为出家;同样如破坏戒律的比库亦非真沙门。
Anūpavādoti anūpavādanañceva anūpavādāpanañca. Anūpaghātoti anūpaghātanañceva anūpaghātāpanañca . Pātimokkheti jeṭṭhakasīle. Saṃvaroti pidahanaṃ. Mattaññutāti mattaññubhāvo pamāṇajānanaṃ. Pantanti vivittaṃ. Adhicitteti aṭṭhasamāpattisaṅkhāte adhicitte. Āyogoti payogakaraṇaṃ. Etanti etaṃ sabbesaṃ buddhānaṃ sāsanaṃ. Ettha hi anūpavādena vācasikaṃ sīlaṃ kathitaṃ, anūpaghātena kāyikasīlaṃ, ‘‘pātimokkhe ca saṃvaro’’ti sīlaṃ kathitaṃ, anūpaghātena kāyikasīlaṃ, ‘‘pātimokkhe ca saṃvaro’’ti iminā pātimokkhasīlañceva indriyasaṃvarañca, mattaññutāya ājīvapārisuddhi ceva paccayasannisitasīlañca, pantasenāsanena sappāyasenāsanaṃ, adhicittena aṭṭha samāpattiyo. Evaṃ imāya gāthāya tissopi sikkhā kathitā eva hontīti.
所谓不谤,即不毁谤他人的言行;不杀生,谓不害他人的身命。巴提摩卡戒律乃是最上长者戒,不犯戒律即守戒。守护即自我束缚。适度者谓对量度的知晓与适用。孤独指远离喧嚣。高心指入诸禅定中八定。同时,行、业、烦恼等均属诸佛教法。此中以不毁谤者为口业之戒,不杀生为身业之戒,守护戒律为身业之戒,戒律与根本约束集为一体,适度正业与纯净生活相应,清净居处与合适衣食俱在,禅定八定俱全。如此条理,乃提婆菩萨通过偈语所教导的教诲。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
说法结束时,众多弟子等皆得圣果等诸多利益。
Ānandattherapañhavatthu catutthaṃ. · 阿难长老问事 第四
5. Anabhiratabhikkhuvatthu5. 不乐比库事
Nakahāpaṇavassenāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto ekaṃ anabhiratabhikkhuṃ ārabbha kathesi.
所谓钵盂钱法门,是佛在祇树给孤独园时,开始对一位不起喜悦的比库讲说此法。
So kira sāsane pabbajitvā laddhūpasampado ‘‘asukaṭṭhānaṃ nāma gantvā uddesaṃ uggaṇhāhī’’ti upajjhāyena pesito tattha agamāsi. Athassa pituno rogo uppajji. So puttaṃ daṭṭhukāmo hutvā taṃ pakkosituṃ samatthaṃ kañci alabhitvā puttasokena vippalapantoyeva āsannamaraṇo hutvā ‘‘idaṃ me puttassa pattacīvaramūlaṃ kareyyāsī’’ti kahāpaṇasataṃ kaniṭṭhassa hatthe datvā kālamakāsi. So daharassa āgatakāle pādamūle nipatitvā pavaṭṭento roditvā, ‘‘bhante, pitā te vippalapantova kālakato, mayhaṃ pana tena kahāpaṇasataṃ hatthe ṭhapitaṃ, tena kiṃ karomī’’ti āha. Daharo ‘‘na me kahāpaṇehi attho’’ti paṭikkhipitvā aparabhāge cintesi – ‘‘kiṃ me parakulesu piṇḍāya caritvā jīvitena, sakkā taṃ kahāpaṇasataṃ nissāya jīvituṃ, vibbhamissāmī’’ti. So anabhiratiyā pīḷito vissaṭṭhasajjhāyanakammaṭṭhāno paṇḍurogī viya ahosi. Atha naṃ daharasāmaṇerā ‘‘kiṃ ida’’nti pucchitvā ‘‘ukkaṇṭhitomhī’’ti vutte ācariyupajjhāyānaṃ ācikkhiṃsu. Atha naṃ te satthu santikaṃ netvā satthu dassesuṃ. Satthā ‘‘saccaṃ kira tvaṃ ukkaṇṭhito’’ti pucchitvā, ‘‘āma, bhante’’ti vutte ‘‘kasmā evamakāsi, atthi pana te koci jīvitapaccayo’’ti āha. ‘‘Āma, bhante’’ti. ‘‘Kiṃ te atthī’’ti? ‘‘Kahāpaṇasataṃ, bhante’’ti. Tena hi katthaci tāva sakkharā āhara, gaṇetvā jānissāma ‘‘sakkā vā tāvattakena jīvituṃ, no vā’’ti. So sakkharā āhari. Atha naṃ satthā āha – ‘‘paribhogatthāya tāva paṇṇāsaṃ ṭhapehi, dvinnaṃ goṇānaṃ atthāya catuvīsati, ettakaṃ nāma bījatthāya, yuganaṅgalatthāya, kuddālavāsipharasuatthāyā’’ti evaṃ gaṇiyamāne taṃ kahāpaṇasataṃ nappahoti. Atha naṃ satthā ‘‘bhikkhu tava kahāpaṇā appakā, kathaṃ ete nissāya taṇhaṃ pūressasi, atīte kira cakkavattirajjaṃ kāretvā apphoṭitamattena dvādasayojanaṭṭhāne kaṭippamāṇena ratanavassaṃ vassāpetuṃ samattho yāva chattiṃsa sakkā cavanti, ettakaṃ kālaṃ devarajjaṃ kāretvāpi maraṇakāle taṇhaṃ apūretvāva kālamakāsī’’ti vatvā tena yācito atītaṃ āharitvā mandhātujātakaṃ (jā. 1.3.22) vitthāretvā –
有一比库于出家后得接受上座出家仪式,受方丈嘱咐去往“不如意处”履行修行。其父忽患重病,比库欲探视未能得已。父亲临终之际,交付儿子一百钵盂钱,说作子衣布料用。儿时到家,因父病烦忧大哭,问方丈将钱置于手中如何处置。方丈言钱对我无用。此比库心生烦恼,思量可否以此钱扭转生活困苦好得以生存,遂忧郁不安患病,如失志般卧床。他的沙玛内拉同伴见状询问,他说忧心忡忡。后被引见给佛,佛询问忧虑因由,他说手握一百钵盂钱。佛言稍作计算,供养需要约五十钵盂,贮藏及生活所需二十四钵盂左右,此乃种子所需,搭配耕作及织布染色所需正好,故不须一百钵盂。比库之钵盂钱过多,佛劝其如何节制烦恼,勿因物质过剩而增添贪欲。佛以过去世故事《慢寿本生经》为例,展开告诫。
‘‘Yāvatā candimasūriyā pariharanti, disā bhanti virocanā;
“只要月亮与太阳环绕,其光照耀四方,普现明亮;
Sabbeva dāsā mandhātu, ye pāṇā pathavissitā’’ti. –
这些光明如同天命,所有成就世间众生的仆役,皆如土拔之众。”
Imissā gāthāya anantarā imā dve gāthā abhāsi –
在这两句偈颂之后,又有两句偈颂说道:
§186
186.
一百八十六。
‘‘Na kahāpaṇavassena, titti kāmesu vijjati;
“从未有过什么时间,在欲中能获得满足;
Appassādā dukhā kāmā, iti viññāya paṇḍito.
智慧者洞知,欲爱皆为苦恼心不安。”
§187
187.
一百八十七。
‘‘Api dibbesu kāmesu, ratiṃ so nādhigacchati;
『即使在天界诸欲中,彼亦不生爱乐,』
Taṇhakkhayarato hoti, sammāsambuddhasāvako’’ti.
『是因为断尽渴爱,正觉弟子是如此。』
Tattha kahāpaṇavassenāti yaṃ so apphoṭetvā sattaratanavassaṃ vassāpesi, taṃ idha kahāpaṇavassanti vuttaṃ. Tenapi hi vatthukāmakilesakāmesu titti nāma natthi. Evaṃ duppūrā esā taṇhā. Appassādāti supinasadisatāya parittasukhā. Dukhāti dukkhakkhandhādīsu āgatadukkhavasena pana bahudukkhāva. Iti viññāyāti evamete kāme jānitvā. Api dibbesūti sace hi devānaṃ upakappanakakāmehi nimanteyyāpi āyasmā samiddhi viya evampi tesu kāmesu ratiṃ na vindatiyeva. Taṇhakkhayaratoti arahatte ceva nibbāne ca abhirato hoti, taṃ patthayamāno viharati. Sammāsambuddhasāvakoti sammāsambuddhena desitassa dhammassa savanena jāto yogāvacarabhikkhūti.
这里所谓『柯哈帕那瓦萨』,即该人经过不间断、连续七十七雨季者,称为柯哈帕那瓦萨。甚至于此,众生欲爱纷至沓来,无一能满足,因而此渴爱极为难满。所谓『不安』,即由梦中如梦觉猛然醒来时的短暂慰安;所谓『苦』,即由烦恼蕴等所生的实体痛苦,且远甚多苦。由此可见,彼知此等欲乐的真相。『即使在天堂诸欲中』,若是连诸天诱惑的欲乐之境欲也不能令尊者生爱乐,『断尽渴爱』者,指阿拉汉及涅槃者的断尽境界,彼正处于习受此理。『正觉弟子』,谓闻正觉所说法而生根基,修行之比库。
Desanāvasāne so bhikkhu sotāpattiphale patiṭṭhahi, sampattaparisāyapi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
说法结束后,此比库确定已得须陀洹果,于圣众里真实证得正法。
Anabhiratabhikkhuvatthu pañcamaṃ. · 不乐比库事 第五
6. Aggidattabrāhmaṇavatthu6. 阿基达德婆罗门事
Bahuṃ ve saraṇaṃ yantīti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto vālikarāsimhi nisinnaṃ aggidattaṃ nāma kosalarañño purohitaṃ ārabbha kathesi.
世尊曾多次为众生赎护,当时法庭上,始于祇树给孤独园,世尊坐于树阴下。国王毗舍离国王召其宫廷祭司阿吉达塔启讲此法教。
So kira mahākosalassa purohito ahosi. Atha naṃ pitari kālakate rājā pasenadi kosalo ‘‘pitu me purohito’’ti gāravena tasmiṃyeva ṭhāne ṭhapetvā tassa attano upaṭṭhānaṃ āgatakāle paccuggamanaṃ karoti, ‘‘ācariya, idha nisīdathā’’ti samānāsanaṃ dāpesi. So cintesi – ‘‘ayaṃ rājā mayi ativiya gāravaṃ karoti, na kho pana rājūnaṃ niccakālameva sakkā cittaṃ gahetuṃ. Samānavayeneva hi saddhiṃ rajjasukhaṃ nāma sukhaṃ hoti, ahañcamhi mahallako, pabbajituṃ me yutta’’nti. So rājānaṃ pabbajjaṃ anujānāpetvā nagare bheriṃ carāpetvā sattāhena sabbaṃ attano dhanaṃ dānamukhe vissajjetvā bāhirakapabbajjaṃ pabbaji. Taṃ nissāya dasa purisasahassāni anupabbajiṃsu. So tehi saddhiṃ aṅgamagadhānañca kururaṭṭhassa ca antare vāsaṃ kappetvā imaṃ ovādaṃ deti, ‘‘tātā, yassa kāmavitakkādayo uppajjanti, so nadito ekekaṃ vālukapuṭaṃ uddharitvā imasmiṃ okiratū’’ti. Te ‘‘sādhū’’ti paṭissuṇitvā kāmavitakkādīnaṃ uppannakāle tathā kariṃsu. Aparena samayena mahāvālukarāsi ahosi, taṃ ahichatto nāma nāgarājā paṭiggahesi. Aṅgamagadhavāsino ceva kururaṭṭhavāsino ca māse māse tesaṃ mahantaṃ sakkāraṃ abhiharitvā dānaṃ denti. Atha nesaṃ aggidatto imaṃ ovādaṃ adāsi – ‘‘pabbataṃ saraṇaṃ yātha, vanaṃ saraṇaṃ yātha, ārāmaṃ saraṇaṃ yātha, rukkhaṃ saraṇaṃ yātha, evaṃ sabbadukkhato muccissathā’’ti. Attano antevāsikepi iminā ovādena ovadi.
那时大国摩揭陀王的首领大祭司在世。后来他的父亲,即摩揭陀王帕谢那笈多,对他说:『我的首领啊!』于是在同一地方给予他崇敬的地位,当他的护持者来到时迎接他,并说:『老师,请坐这里。』他思惟:『这位国王对我极为尊敬,但国王也不是时时刻刻都能专注我身上。事实上,同类相聚共处,所谓国土的欢乐才是真正的快乐。我如今已长大,是该出家修行的时候了。』于是,他得到了国王的同意,传令在城中击鼓宣布,七天间将一切财物分施布施,便于外头出家。依此,有一万男子一同出家。他与他们同住在昂伽摩伽陀和拘楼国之间,并给予他们如下嘱咐:『诸弟子,若生起欲心等杂念,即各自取一把沙土投入于此池,以示断除。』他们闻嘱谛听,于欲念现起时便如此行持。后来在此地已建起沙山,名叫阿耽吒,是一位龙王所护持。昂伽摩伽陀众及拘楼国众每逢月时都恭敬地前来奉献布施。然后阿耽吒向他们开示说:『当归依山林、归依树林、归依净居处、归依树荫,诸如此类,便能远离一切苦恼。』他甚至以此教诲为自己家中居士开示。
Bodhisattopi katābhinikkhamano sammāsambodhiṃ patvā tasmiṃ samaye sāvatthiṃ nissāya jetavane viharanto paccūsakāle lokaṃ volokento aggidattabrāhmaṇaṃ saddhiṃ antevāsikehi attano ñāṇajālassa anto paviṭṭhaṃ disvā ‘‘sabbepi ime arahattassa upanissayasampannā’’ti ñatvā sāyanhasamaye mahāmoggallānattheraṃ āha – ‘‘moggallāna, kiṃ passasi aggidattabrāhmaṇaṃ mahājanaṃ atitthe pakkhandāpentaṃ, gaccha tesaṃ ovādaṃ dehī’’ti. Bhante, bahū ete, ekakassa mayhaṃ avisayhā. Sace tumhepi āgamissatha, visayhā bhavissantīti. Moggallāna, ahampi āgamissāmi, tvaṃ purato yāhīti. Thero purato gacchantova cintesi – ‘‘ete balavanto ceva bahū ca. Sace sabbesaṃ samāgamaṭṭhāne kiñci kathessāmi, sabbepi vaggavaggena uṭṭhaheyyu’’nti attano ānubhāvena thūlaphusitakaṃ devaṃ vuṭṭhāpesi. Te thūlaphusitakesu patantesu uṭṭhāyuṭṭhāya attano attano paṇṇasālaṃ pavisiṃsu. Thero aggidattassa brāhmaṇassa paṇṇasāladvāre ṭhatvā ‘‘aggidattā’’ti āha. So therassa saddaṃ sutvā ‘‘maṃ imasmiṃ loke nāmena ālapituṃ samattho nāma natthi, ko nu kho maṃ nāmena ālapatī’’ti mānathaddhatāya ‘‘ko eso’’ti āha. ‘‘Ahaṃ, brāhmaṇā’’ti. ‘‘Kiṃ vadesī’’ti? ‘‘Ajja me ekarattiṃ idha vasanaṭṭhānaṃ tvaṃ ācikkhāhī’’ti. ‘‘Idha vasanaṭṭhānaṃ natthi, ekassa ekāva paṇṇasālā’’ti. ‘‘Aggidatta, manussā nāma manussānaṃ, gāvo gunnaṃ, pabbajitā pabbajitānaṃ santikaṃ gacchanti, mā evaṃ kari, dehi me vasanaṭṭhāna’’nti. ‘‘Kiṃ pana tvaṃ pabbajito’’ti? ‘‘Āma, pabbajitomhī’’ti. ‘‘Sace pabbajito, kahaṃ te khāribhaṇḍaṃ, ko pabbajitaparikkhāro’’ti. ‘‘Atthi me parikkhāro, visuṃ pana naṃ gahetvā vicarituṃ dukkhanti abbhantareneva naṃ gahetvā vicarāmi, brāhmaṇā’’ti. So ‘‘taṃ gahetvā vicarissasī’’ti therassa kujjhi. Atha naṃ so āha – ‘‘amhe, aggidatta, mā kujjhi, vasanaṭṭhānaṃ me ācikkhāhī’’ti. Natthi ettha vasanaṭṭhānanti. Etasmiṃ pana vālukarāsimhi ko vasatīti. Eko, nāgarājāti. Etaṃ me dehīti. Na sakkā dātuṃ, bhāriyaṃ etassa kammanti. Hotu, dehi meti. Tena hi tvaṃ eva jānāhīti.
当时,菩萨出家后正得正觉,住在舍卫城依止祗树给孤独园。一天他远望世间,见到与阿耽吒婆罗门相伴的在家众进入自己智慧网内,于是他晓得:『这一切众生皆依止此阿拉汉具足依止。』傍晚时分,他对长老大马哈摩嘎喇那说道:『大马哈摩嘎喇那,你见何等?阿耽吒婆罗门来到众生中诽谤阿拉汉,前去向他们宣说戒律吧!』大马哈摩嘎喇那说:『尊者们中多有不悦我者,若你们同去,他们才会悦纳我。我亦将前去,你先走吧。』长老便前行,心念:『这众弟子虽多且有威力,若我逐一分门别类劝说,必能令众皆起欢喜。』于是他以神通变现出一二十五层楼的天宫,众弟子见了,众皆起身并各赴各的天宫。长老站于阿耽吒婆罗门之天宫门前呼唤:『阿耽吒!』婆罗门闻声心中自思:『我在世间无人能以此名呼我,谁敢如此?』便自鸣傲地问:『是谁?』对曰:『我,婆罗门。』问曰:『你为何称呼我?』答曰:『今日我专为此地居处宣说。』答曰:『此处无居住处,惟有一座二十五层楼天宫。』他对阿耽吒说:『人名为人所起,人与牛群皆出家走向出家众所在,请勿作此,请给我居所。』问曰:『你既已出家,何处有你的衣钵?谁为你出家之具?』答曰:『我有具足衣钵,但不携带,却在内心思维而修习,婆罗门。』他说:『你将携取衣钵巡视修行吧。』长老心中不悦,他对阿耽吒说:『阿耽吒,不要不悦,我为你宣说居处。』此间无居处,问此沙山中有谁居住?答曰:『一位龙王,这就是我的身体。不能赐给你,妻子是这个身体业缘。你可拥有,请给我吧。你当自知。』
Thero vālukarāsiabhimukho pāyāsi. Nāgarājā taṃ āgacchantaṃ disvā ‘‘ayaṃ samaṇo ito āgacchati, na jānāti maññe mama atthibhāvaṃ, dhūmāyitvā naṃ māressāmī’’ti dhūmāyi. Thero ‘‘ayaṃ nāgarājā ‘ahameva dhūmāyituṃ sakkomi, aññe na sakkontī’ti maññe sallakkhetī’’ti sayampi dhūmāyi. Dvinnampi sarīrato uggatā dhūmā yāva brahmalokā uṭṭhahiṃsu. Ubhopi dhūmā theraṃ abādhetvā nāgarājānameva bādhenti. Nāgarājā dhūmavegaṃ sahituṃ asakkonto pajjali. Theropi tejodhātuṃ samāpajjitvā tena saddhiṃyeva pajjali. Aggijālā yāva brahmalokā uṭṭhahiṃsu. Ubhopi theraṃ abādhetvā nāgarājānameva bādhayiṃsu. Athassa sakalasarīraṃ ukkāhi padittaṃ viya ahosi. Isigaṇo oloketvā cintesi – ‘‘nāgarājā, samaṇaṃ jhāpeti, bhaddako vata samaṇo amhākaṃ vacanaṃ asutvā naṭṭho’’ti. Thero nāgarājānaṃ dametvā nibbisevanaṃ katvā vālukarāsimhi nisīdi. Nāgarājā vālukarāsiṃ bhogehi parikkhipitvā kūṭāgārakucchipamāṇaṃ phaṇaṃ māpetvā therassa upari dhāresi.
长老面向沙山石。龙王见之,即想:『此沙门自此而来,恐不晓我之利益,须向其烟炷烟熏以伤之。』长老想:『这龙王必言“我能独自烟熏,无人能及。”』于是二者从体内冒烟,连天梵天界都被烟熏腾起。二者虽烟熏相扰,却互不加害。龙王无法忍受烟熏而焚烧,长老亦喷发能量同样焚烧。火网一直吼腾至梵天界,二者互不让步,焰光照亮其身。世俗人目睹此景,思惟:『龙王将降服沙门,善哉!沙门听我言能誓灭。』长老镇压龙王,令其消灭后坐于沙山。龙王以珍宝铺满沙山,盖以犄角似的小屋,放置在长老之上。
Isigaṇā pātova ‘‘samaṇassa matabhāvaṃ vā amatabhāvaṃ vā jānissāmā’’ti therassa santikaṃ gantvā taṃ vālukarāsimatthake nisinnaṃ disvā añjaliṃ paggayha abhitthavantā āhaṃsu – ‘‘samaṇa, kacci nāgarājena na bādhito’’ti. ‘‘Kiṃ na passatha mama upariphaṇaṃ dhāretvā ṭhita’’nti? Te ‘‘acchariyaṃ vata bho, samaṇassa evarūpo nāma nāgarājā damito’’ti theraṃ parivāretvā aṭṭhaṃsu. Tasmiṃ khaṇe satthā āgato. Thero satthāraṃ disvā uṭṭhāya vandi. Atha naṃ isayo āhaṃsu – ‘‘ayampi tayā mahantataro’’ti. Eso bhagavā satthā, ahaṃ imassa sāvakoti. Satthā vālukarāsimatthake nisīdi, isigaṇo ‘‘ayaṃ tāva sāvakassa ānubhāvo, imassa pana ānubhāvo kīdiso bhavissatī’’ti añjaliṃ paggayha satthāraṃ abhitthavi. Satthā aggidattaṃ āmantetvā āha – ‘‘aggidatta, tvaṃ tava sāvakānañca upaṭṭhākānañca ovādaṃ dadamāno kinti vatvā desī’’ti. ‘‘Etaṃ pabbataṃ saraṇaṃ gacchatha, vanaṃ ārāmaṃ rukkhaṃ saraṇaṃ gacchatha. Etāni hi saraṇaṃ gato sabbadukkhā pamuccatī’’ti evaṃ tesaṃ ovādaṃ dammīti. Satthā ‘‘na kho, aggidatta, etāni saraṇaṃ gato sabbadukkhā pamuccati, buddhaṃ dhammaṃ saṅghaṃ pana saraṇaṃ gantvā sakalavaṭṭadukkhā pamuccatī’’ti vatvā imā gāthā abhāsi –
世俗人夜间来到,问长老:『沙门,你被龙王所伤了吗?』长老答曰:『何见我头顶戴着犄角?』世俗人说:『真奇怪,这位沙门乃至能降服如此龙王。』围绕护卫长老,陪侍者多于八人。这时佛陀至,长老起立礼拜。世俗人说:『这位远超过你。』佛陀在沙山处坐下,世俗人跪拜;世尊对长老安慰说:『阿耽吒,你对你的弟子和护持者所教诲如何?』他说:『归依山林、归依森林、归依净居处、归依树荫,如此诸处,已归依即远离一切苦恼。』佛陀说:『不然,阿耽吒,归依佛、法、僧,方离一切轮回苦恼。』说毕,唱诵偈颂。
§188
188.
一百八十八。
‘‘Bahuṃ ve saraṇaṃ yanti, pabbatāni vanāni ca;
「众多的众生往往依止避难处,有如山岳与森林;
Ārāmarukkhacetyāni, manussā bhayatajjitā.
『阿拉玛鲁迦车提』者,即安置供养树木、寮房等之处,众生因此生起畏惧心。
§189
189.
第一百八十九。
‘‘Netaṃ kho saraṇaṃ khemaṃ, netaṃ saraṇamuttamaṃ;
『此非究竟的依止,非至上依止;
Netaṃ saraṇamāgamma, sabbadukkhā pamuccati.
非以此依止,诸恶苦皆得解脱。』
§190
190.
第一百九十。
‘‘Yo ca buddhañca dhammañca, saṅghañca saraṇaṃ gato;
『若有人皈依佛、法、僧三宝;
Cattāri ariyasaccāni, sammappaññāya passati.
四谛圣谛,因正智慧而见。
§191
191.
一百九十一。
‘‘Dukkhaṃ dukkhasamuppādaṃ, dukkhassa ca atikkamaṃ;
『苦即苦的生起,超越苦,
Ariyaṃ caṭṭhaṅgikaṃ maggaṃ, dukkhūpasamagāminaṃ.
圣八正道,是断除苦的道。』
§192
192.
一百九十二。
‘‘Etaṃ kho saraṇaṃ khemaṃ, etaṃ saraṇamuttamaṃ;
『这是安乐的皈依,这是上上的皈依;』
Etaṃ saraṇamāgamma, sabbadukkhā pamuccatī’’ti.
『皈依此法,得解脱一切苦』的意涵。
Tattha bahunti bahu. Pabbatānīti tattha tattha isigilivepullavebhārādike pabbate ca mahāvanagosiṅgasālavanādīni vanāni ca veḷuvanajīvakambavanādayo ārāme ca udenacetiyagotamacetiyādīni rukkhacetyāni ca te te manussā tena tena bhayena tajjitā bhayato muccitukāmā puttalābhādīni vā patthayamānā saraṇaṃ yantīti attho. Netaṃ saraṇanti etaṃ sabbampi saraṇaṃ neva khemaṃ na uttamaṃ, na ca etaṃ paṭicca jātiādidhammesu sattesu ekopi jātiādito sabbadukkhā pamuccatīti attho.
此中『诸多』谓甚多。所谓山者,即各处诸如狮子峰、树叶繁茂等重峦群峰,甚或大林、青藤、孔雀树林等伟大森林,及竹林、酒麻等林庄,或水池池塘、果德玛塔场所等静处树标,皆是人们因恐怖而战胜此恐惧,欲得解脱,或以子嗣获得等缘而出家皈依之所。此处所谓皈依,指该全部皆为皈依,却非安稳、非至上,且非谓在依止与生起等诸法中有一法能够解脱一切苦。
Yo cāti idaṃ akhemaṃ anuttamaṃ saraṇaṃ dassetvā khemaṃ uttamaṃ saraṇaṃ dassanatthaṃ āraddhaṃ. Tassattho – yo ca gahaṭṭho vā pabbajito vā ‘‘itipi so bhagavā arahaṃ sammāsambuddho’’tiādikaṃ buddhadhammasaṅghānussatikammaṭṭhānaṃ nissāya seṭṭhavasena buddhañca dhammañca saṅghañca saraṇaṃ gato, tassapi taṃ saraṇagamanaṃ aññatitthiyavandanādīhi kuppati calati. Tassa pana acalabhāvaṃ dassetuṃ maggena āgatasaraṇameva pakāsanto cattāri ariyasaccāni sammappaññāya passatīti āha. Yo hi etesaṃ saccānaṃ dassanavasena etāni saraṇaṃ gato, etassa etaṃ saraṇaṃ khemañca uttamañca, so ca puggalo etaṃ saraṇaṃ paṭicca sakalasmāpi vaṭṭadukkhā pamuccati, tasmā etaṃ kho saraṇaṃ khemantiādi vuttaṃ.
“谁者所谓者,当显示此非安稳、非至上皈依,然以示安稳至上皈依之故,已发心欲示。意旨在此——不论男子、妇人,出家或在家,以佛、法、僧三宝为供养,依止佛法僧三宝皈依者,如此皈依行为还会因外道、异见者的轻视、摒弃劳扰而动摇。为显此皈依的坚定,便以发出于道业之皈依,即四圣谛具足正慧圆现之皈依而称之。若以此四圣谛之真正显示为皈依者,则该皈依为安稳且至上皈依。此人因依止此皈依,遍解诸苦故,故称此皈依为安稳。
Desanāvasāne sabbepi te isayo saha paṭisambhidāhi arahattaṃ patvā satthāraṃ vanditvā pabbajjaṃ yāciṃsu. Satthāpi cīvaragabbhato hatthaṃ pasāretvā ‘‘etha bhikkhavo, caratha brahmacariya’’nti āha. Te taṅkhaṇeyeva aṭṭhaparikkhāradharā vassasaṭṭhikatherā viya ahesuṃ. So ca sabbesampi aṅgamagadhakururaṭṭhavāsīnaṃ sakkāraṃ ādāya āgamanadivaso ahosi. Te sakkāraṃ ādāya āgatā sabbepi te isayo pabbajite disvā ‘‘kiṃ nu kho amhākaṃ aggidattabrāhmaṇo mahā, udāhu samaṇo gotamo’’ti cintetvā samaṇassa gotamassa āgatattā ‘‘aggidattova mahā’’ti maññiṃsu. Satthā tesaṃ ajjhāsayaṃ oloketvā, ‘‘aggidatta, parisāya kaṅkhaṃ chindā’’ti āha. So ‘‘ahampi ettakameva paccāsīsāmī’’ti iddhibalena sattakkhattuṃ vehāsaṃ abbhuggantvā punappunaṃ oruyha satthāraṃ vanditvā ‘‘satthā me, bhante, bhagavā, sāvakohamasmī’’ti vatvā sāvakattaṃ pakāsesīti.
法教末尾时,那些诸位长老以及诸多出家人,均带有分别智而证阿拉汉,礼敬师长,请求出家。世尊则从袈裟内伸手呼唤曰:「比库们,当行出家净行」。他们当即皆如六十余年严持八支具足戒律之长老。此时,诸长老皆至阿闼葛国境内诸部族区,盛迎世尊刚到之日。长老们迎接了世尊,见诸诸长老已出家,遂恭敬思考:「这是否我们的阿耆尼婆罗门阿耨达大梵天,或那沙门果德玛?」世尊观其心念后告:「阿耆尼达已断除对僧众的怀疑怀惑」。世尊自言:「我亦仅是诸弟子之后的主」,以神通力振翅空行,再三礼敬老师,并言:「老师是我、尊、世尊,徒众中所归仰者」,表明出家原由和初志。
Aggidattabrāhmaṇavatthu chaṭṭhaṃ. · 阿耆达多婆罗门事第六。
7. Ānandattherapañhavatthu七、阿难长老问事
Dullabhoti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto ānandattherassa pañhaṃ ārabbha kathesi.
出世之声尚希有,世尊在捷德林常住时,开示长老阿难问题。
Thero hi ekadivasaṃ divāṭṭhāne nisinno cintesi – ‘‘hatthājānīyo chaddantakule vā uposathakule vā uppajjati, assājānīyo sindhavakule vā valāhakassarājakule vā, usabho goājanīyo dakkhiṇapathetiādīni vadantena satthārā hatthiājānīyādīnaṃ uppattiṭṭhānādīni kathitāni, purisājānīyo pana kahaṃ nu kho uppajjatī’’ti. So satthāraṃ upasaṅkamitvā vanditvā ekamantaṃ nisīditvā etamatthaṃ pucchi. Satthā, ‘‘ānanda, purisājānīyo nāma sabbattha nuppajjati, ujukato pana tiyojanasatāyāme vitthārato aḍḍhateyyasate āvaṭṭato navayojanasatappamāṇe majjhimapadesaṭṭhāne uppajjati. Uppajjanto ca pana na yasmiṃ vā tasmiṃ vā kule uppajjati, khattiyamahāsālabrāhmaṇamahāsālakulānaṃ pana aññatarasmiṃyeva uppajjatī’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
长老一日在日暮坐处思惟:「象从象族而出或遮盖族或祷日族之中生起,马从马族如河马、赤马等南方等族言出,牛亦从牛族南方生起等,世尊说诸师言已宣说象等诸族的起源因缘,但人生何处生起?」遂造访世尊礼敬而前往一旁坐下问。世尊答曰:「阿难,男子族名谓普遍不生,然正辐射十余由旬,延绵千余峰回环,近中地带九里许处生起。其生事实非于某父母族中,而仅在刹帝利、大婆罗门、大释迦族内某一支系发生」。告以偈文如下:
§193
193.
一百九十三。
‘‘Dullabho purisājañño, na so sabbattha jāyati;
『难得有真正智慧的贤人,这样的人不是普遍出生的;
Yattha so jāyatī dhīro, taṃ kulaṃ sukhamedhatī’’ti.
当他出生时,贤者能使其家族兴旺安乐』。
Tattha dullabhoti purisājañño hi dullabho, na hatthiājānīyādayo viya sulabho, so sabbattha paccantadese vā nīcakule vā na jāyati, majjhimadesepi mahājanassa abhivādanādisakkārakaraṇaṭṭhāne khattiyabrāhmaṇakulānaṃ aññatarasmiṃ kule jāyati. Evaṃ jāyamāno yattha so jāyati dhīro uttamapañño sammāsambuddho , taṃ kulaṃ sukhamedhatīti sukhappattameva hotīti attho.
这里所谓难得者,是指真正智慧的贤人难得,而非类似大象、骡马那样容易产生者。此人在各处诸地、低贱家族或边远地区并不生起,唯在中央地带,如贵族和婆罗门家族中,某个阶层中方有生起。如此出生之贤人,乃卓越慧智、正觉无上者,因此使该家族繁荣安乐,也就是说,获得幸福无上。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
讲法结束时,佛对众多比库说,‘‘你们必得多种初果等果报’’。
Ānandattherapañhavatthu sattamaṃ. · 阿难长老问事第七。
8. Sambahulabhikkhuvatthu八、众多比库事
Sukhobuddhānanti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto sambahulānaṃ bhikkhūnaṃ kathaṃ ārabbha kathesi.
所谓悦乐觉者,于此法教,在祇树给孤独园,如何对大众比库开始讲说。
Ekadivasañhi pañcasatabhikkhū upaṭṭhānasālāyaṃ nisinnā, ‘‘āvuso, kiṃ nu kho imasmiṃ loke sukha’’nti kathaṃ samuṭṭhāpesuṃ? Tattha keci ‘‘rajjasukhasadisaṃ sukhaṃ nāma natthī’’ti āhaṃsu. Keci kāmasukhasadisaṃ, keci ‘‘sālimaṃsabhojanādisadisaṃ sukhaṃ nāma natthī’’ti āhaṃsu. Satthā tesaṃ nisinnaṭṭhānaṃ gantvā ‘‘kāya nuttha, bhikkhave, etarahi kathāya sannisinnā’’ti pucchitvā ‘‘imāya nāmā’’ti vutte, ‘‘bhikkhave, kiṃ kathetha? Idañhi sabbampi sukhaṃ vaṭṭadukkhapariyāpannameva, imasmiṃ loke buddhuppādo dhammassavanaṃ, saṅghasāmaggī, sammodamānabhāvoti idameva sukha’’nti vatvā imaṃ gāthamāha –
一日清晨,五百比库聚集在侍者堂中坐着,彼此说:“朋友啊,此世间的何为真实快乐?”有些人回答:“如王者之乐般的快乐,实无存在。”有些人说为欲乐之类,有些人则说:“如咸鱼肉食之乐等,真实的快乐并无。”世尊到他们坐处,问说:“比库们,今时汝等为何议论此事?”答曰:“师尊,正是此等议题。”世尊告诫说:“诸比库啊,此间一切快乐不过是苦集之显现;于此世间,佛陀的现起、法的听闻、僧团的和合、欢喜之心,正是此种真快乐。”说罢,吟诵此颂曰—
§194
194.
一百九十四。
‘‘Sukho buddhānamuppādo, sukhā saddhammadesanā;
“诸佛现起是安乐,正法宣演亦安乐;
Sukhā saṅghassa sāmaggī, samaggānaṃ tapo sukho’’ti.
僧团和合亦安乐,同志共修苦行乐。”
Tattha buddhānamuppādoti yasmā buddhā uppajjamānā mahājanaṃ rāgakantārādīhi tārenti, tasmā buddhānaṃ uppādo sukho uttamo. Yasmā saddhammadesanaṃ āgamma jātiādidhammā sattā jātiādīhi muccanti, tasmā saddhammadesanā sukhā. Sāmaggīti samacittatā, sāpi sukhā eva. Samaggānaṃ pana ekacittānaṃ yasmā buddhavacanaṃ vā uggaṇhituṃ dhutaṅgāni vā pariharituṃ samaṇadhammaṃ vā kātuṃ sakkā, tasmā samaggānaṃ tapo sukhoti vuttaṃ. Tenevāha – ‘‘yāvakīvañca, bhikkhave, bhikkhū samaggā sannipatissanti, sammaggā vuṭṭhahissanti, samaggā saṅghakaraṇīyāni karissanti, vuddhiyeva, bhikkhave, bhikkhūnaṃ pāṭikaṅkhā, no parihānī’’ti (dī. ni. 2.136).
“诸佛现起”者,因诸佛出世能度脱广大众生之贪爱忧苦故,其出现乃至至上之乐。正法宣演,能使生死诸法得解脱,故法的宣说亦是快乐。和合者,为同心同德也,此亦为安乐。又因戒定慧之共同集会,使诸比库心意合一,有能力效法佛语,守护避戒,行修苦行,是为共同具足的乐趣。正如经中所言:“诸比库只要彼此和合同驻,彼等和合成就,行使和合之法,增长修行,则比库之所愿望得成就,无所破坏。”(增支部卷二,第136)
Desanāvasāne te bhikkhū arahatte patiṭṭhahiṃsu, mahājanassāpi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
说法结束时,诸比库皆证阿拉汉果,众生亦得真实之法音。
Sambahulabhikkhuvatthu aṭṭhamaṃ. · 众多比库事第八。
9. Kassapadasabalassa suvaṇṇacetiyavatthu九、咖萨巴十力者金塔事
Pūjāraheti imaṃ dhammadesanaṃ satthā cārikaṃ caramāno kassapadasabalassa suvaṇṇacetiyaṃ ārabbha kathesi.
世尊行脚游方时,开始讲说这段法义,乃以迦萨巴达萨部众力量,起始于金塔(苏瓦纳舍提耶),展开开示。
Tathāgato sāvatthito nikkhamitvā anupubbena bārāṇasiṃ gacchanto antarāmagge todeyyagāmassa samīpe mahābhikkhusaṅghaparivāro aññataraṃ devaṭṭhānaṃ sampāpuṇi. Tatra nisinno sugato dhammabhaṇḍāgārikaṃ pesetvā avidūre kasikammaṃ karontaṃ brāhmaṇaṃ pakkosāpesi . So brāhmaṇo āgantvā tathāgataṃ anabhivanditvā tameva devaṭṭhānaṃ vanditvā aṭṭhāsi. Sugatopi ‘‘imaṃ padesaṃ kinti maññasi brāhmaṇā’’ti āha. Amhākaṃ paveṇiyā āgatacetiyaṭṭhānanti vandāmi, bho gotamāti. ‘‘Imaṃ ṭhānaṃ vandantena tayā sādhu kataṃ brāhmaṇā’’ti sugato taṃ sampahaṃsesi. Taṃ sutvā bhikkhū ‘‘kena nu kho kāraṇena bhagavā evaṃ sampahaṃsesī’’ti saṃsayaṃ sañjanesuṃ. Tato tathāgato tesaṃ saṃsayamapanetuṃ majjhimanikāye ghaṭikārasuttantaṃ (ma. ni. 2.282 ādayo) vatvā iddhānubhāvena kassapadasabalassa yojanubbedhaṃ kanakacetiyaṃ aparañca kanakacetiyaṃ ākāse nimminitvā mahājanaṃ dassetvā, ‘‘brāhmaṇa, evaṃvidhānaṃ pūjārahānaṃ pūjā yuttatarāvā’’ti vatvā mahāparinibbānasutte (dī. ni. 2.206) dassitanayeneva buddhādike cattāro thūpārahe pakāsetvā sarīracetiyaṃ uddissacetiyaṃ paribhogacetiyanti tīṇi cetiyāni visesato paridīpetvā imā gāthā abhāsi –
如来自沙瓦提出发,先逐步前往巴拉那西,在中途往托得耶村附近,遇到具众长老的僧团,进入某一天界。佛陀坐下,召唤近处正从事农事的婆罗门,对其示意。婆罗门来至,如来未行顶礼,仅礼敬此天界而立。世尊问道:“婆罗门,你对此处有何看法?”婆罗门答:“我敬礼这经塔守护地,佛陀尊者,故此聚集。”如来赞叹此婆罗门之行。比库们闻听后,生疑惑:“为何世尊如此赞叹?”佛陀为消除疑惑,遂引用中部经卷中《缸匠经》章节(中部经2.282起),运用神通,引导至迦萨巴达萨部众到达金塔,继而将此金塔显现于空中,展示于大众。佛陀说:“婆罗门,恭敬此类守塔者,乃真敬礼之行。”于《大般涅槃经》(中部经2.206)所述之故,释尊及前佛曾建四大宝塔,示现供奉躯体宝塔、示现宝塔、供养宝塔三种宝塔,特为示现此三宝塔,开示一偈如下:
§195
195.
一百九十五。
‘‘Pūjārahe pūjayato, buddhe yadi ca sāvake;
“礼敬为生礼敬者,若礼佛及弟子;
Papañcasamatikkante, tiṇṇasokapariddave.
超越纷妄纷扰,已越苦恼悲哀。
§196
196.
一九六。”
‘‘Te tādise pūjayato, nibbute akutobhaye;
‘若有人如是供养已证涅槃者,不生恐惧;
Na sakkā puññaṃ saṅkhātuṃ, imettamapi kenacī’’ti. (apa. thera 1.10.1-2);
无法以福德称量,即便稍有亦无法称量。’(《阿帕达那》长老传1.10.1-2)
Tattha pūjituṃ arahā pūjārahā, pūjituṃ yuttāti attho. Pūjārahe pūjayatoti abhivādanādīhi ca catūhi ca paccayehi pūjentassa. Pūjārahe dasseti buddhetiādinā. Buddheti sammāsambuddhe. Yadīti yadi vā, atha vāti attho. Tattha paccekabuddheti kathitaṃ hoti, sāvake ca. Papañcasamatikkanteti samatikkantataṇhādiṭṭhimānapapañce. Tiṇṇasokapariddaveti atikkantasokapariddave , ime dve atikkanteti attho. Etehi pūjārahattaṃ dassitaṃ.
此处‘供养者’,谓阿拉汉;‘供养阿拉汉’意即适宜供养。‘供养阿拉汉者’,指以四种条件如敬礼等行为而供养者。‘供养阿拉汉’者,谓以“佛”称呼。‘佛’谓正自觉者。‘若’意为‘如果或则’,‘则’为‘那么’。此处又说应包括辟支佛及弟子。‘逾越诸执见’者,即是逾越执着于渴爱等烦恼的见解。‘超越忧愁痛苦’者,谓超越悲伤痛苦,二者合为‘超越’之意。由此显示了‘供养阿拉汉’之含义。
Teti buddhādayo. Tādiseti vuttagahaṇavasena. Nibbuteti rāgādinibbutiyā. Natthi kutoci bhavato vā ārammaṇato vā etesaṃ bhayanti akutobhayā, te akutobhaye. Na sakkā puññaṃ saṅkhātunti puññaṃ gaṇetuṃ na sakkā. Kathanti ce? Imettamapi kenacīti imaṃ ettakaṃ, imaṃ ettakanti kenacīti apisaddo idha sambandhitabbo, kenaci puggalena mānena vā. Tattha puggalenāti tena brahmādinā. Mānenāti tividhena mānena tīraṇena dhāraṇena pūraṇena vā. Tīraṇaṃ nāma idaṃ ettakanti nayato tīraṇaṃ. Dhāraṇanti tulāya dhāraṇaṃ. Pūraṇaṃ nāma aḍḍhapasatapatthanāḷikādivasena pūraṇaṃ. Kenaci puggalena imehi tīhi mānehi buddhādike pūjayato puññaṃ vipākavasena gaṇetuṃ na sakkā pariyantarahitatoti dvīsu ṭhānesu pūjayato kiṃ dānaṃ paṭhamaṃ dharamāne buddhādī pūjayato na sakkā puññaṃ saṅkhātuṃ, puna te tādise kilesaparinibbānanimittena khandhaparinibbānena nibbutepi pūjayato na sakkā saṅkhātunti bhedā yujjanti. Tena hi vimānavatthumhi –
‘三’指诸佛及弟子等。‘如此’乃指用词含义之摄摄。‘涅槃’谓断尽贪欲等烦恼。此处指出无任何世间存在或对象令彼等无恐恐惧,称之为无恐怖。‘无法称福德’即无法计算福德。若言何故?此‘无法’意指无法计算此等多量福德。此‘某人’可指三宝之中的诸 Brahmā等高天。有三种傲慢,一为彻底傲慢,一为坚持傲慢,一为假装傲慢。‘坚持’意即坚持意见,‘假装’意即虚假之执持,‘彻底’意即斩断此执持。以这三种傲慢,某人供养佛等福德之果不成熟。又分两种情况:其一,行施主尚未开始布施时,供养佛等不能计算福德;其二,即使如涅槃般断尽烦恼,供养者仍不能称其福德,此谓区别乃在此。此义明示于《经律论》有文——
‘‘Tiṭṭhante nibbute cāpi, same citte samaṃ phalaṃ;
‘众生即使在涅槃中止住,心境平等,果报亦等;
Cetopaṇidhihetu hi, sattā gacchanti suggati’’nti. (vi. va. 806);
因念心所之故,众生皆往善趣。’(《毗婆沙论·毗婆沙卷》806偈)
Desanāvasāne so brāhmaṇo sotāpanno ahosīti. Yojanikaṃ kanakacetiyaṃ sattāhamākāseva aṭṭhāsi, mahantena samāgamo cāhosi, sattāhaṃ cetiyaṃ nānappakārena pūjesuṃ. Tato bhinnaladdhikānaṃ laddhibhedo jāto, buddhānubhāvena taṃ cetiyaṃ sakaṭṭhānameva gataṃ, tattheva taṃkhaṇe mahantaṃ pāsāṇacetiyaṃ ahosi. Tasmiṃ samāgame caturāsītiyā pāṇasahassānaṃ dhammābhisamayo ahosīti.
教诲结束时,那婆罗门已成须陀洹。距离金塔远约十由旬,他驻立如虚空一般,聚会场面广大宏盛,整整七周中,人们以各种不同方式供养此塔。随后,因争夺赍藏而生纷争,这塔因佛陀威德仅被载于车柄处。当时该塔即刻成为一座巨大的石塔。在那次聚会中,约有四万八千名法弟子们完成了佛法的宣讲与研习。
Kassapadasabalassa suvaṇṇacetiyavatthu navamaṃ. · 咖萨巴十力者金塔事为第九。
Buddhavaggavaṇṇanā niṭṭhitā. · 佛品释义已毕。
Cuddasamo vaggo. · 第十四品。
Paṭhamabhāṇavāraṃ niṭṭhitaṃ. · 第一诵分已毕。