三藏之路 Tipitaka Path
巴利三藏 · 巴利语翻译标准中译
首页义注经藏义注小部义注14. 佛陀品义注

14. Buddhavaggo · 14. 佛陀品义注

103 段 · CSCD 巴利原典
13. Lokavaggo十三、世间品
1. Daharabhikkhuvatthu一、年轻比库的故事
Hīnaṃdhammanti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto aññataraṃ daharabhikkhuṃ ārabbha kathesi.
世尊在祇树给孤独园住时,针对一名少年的比库展开了这部教法的讲说。
Aññataro kira thero daharabhikkhunā saddhiṃ pātova visākhāya gehaṃ agamāsi. Visākhāya gehe pañcasatānaṃ bhikkhūnaṃ dhuvayāgu niccapaññattā hoti. Thero tattha yāguṃ pivitvā daharabhikkhuṃ nisīdāpetvā sayaṃ aññaṃ gehaṃ agamāsi. Tena ca samayena visākhāya puttassa dhītā ayyikāya ṭhāne ṭhatvā bhikkhūnaṃ veyyāvaccaṃ karoti. Sā tassa daharassa udakaṃ parissāventī cāṭiyaṃ attano mukhanimittaṃ disvā hasi, daharopi taṃ oloketvā hasi. Sā taṃ hasamānaṃ disvā ‘‘chinnasīso hasatī’’ti āha. Atha naṃ daharo ‘‘tvaṃ chinnasīsā, mātāpitaropi te chinnasīsā’’ti akkosi. Sā rodamānā mahānase ayyikāya santikaṃ gantvā ‘‘kiṃ idaṃ, ammā’’ti vutte tamatthaṃ ārocesi. Sā daharassa santikaṃ āgantvā, ‘‘bhante, mā kujjhi, na etaṃ chinnakesanakhassa chinnanivāsanapārupanassa majjhe chinnakapālaṃ ādāya bhikkhāya carantassa ayyassa agaruka’’nti āha. Daharo āma, upāsike, tvaṃ mama chinnakesādibhāvaṃ jānāsi, imissā maṃ ‘‘chinnasīso’’ti katvā akkosituṃ vaṭṭissatīti. Visākhā neva daharaṃ saññāpetuṃ asakkhi, napi dārikaṃ. Tasmiṃ khaṇe thero āgantvā ‘‘kimidaṃ upāsike’’ti pucchitvā tamatthaṃ sutvā daharaṃ ovadanto āha – ‘‘apehi, āvuso, nāyaṃ chinnakesanakhavatthassa majjhe chinnakapālaṃ ādāya bhikkhāya carantassa akkoso, tuṇhī hohī’’ti. Āma, bhante, kiṃ tumhe attano upaṭṭhāyikaṃ atajjetvā maṃ tajjetha, maṃ ‘‘chinnasīso’’ti akkosituṃ vaṭṭissatīti. Tasmiṃ khaṇe satthā āgantvā ‘‘kiṃ ida’’nti pucchi. Visākhā ādito paṭṭhāya taṃ pavattiṃ ārocesi. Satthā tassa daharassa sotāpattiphalūpanissayaṃ disvā ‘‘mayā imaṃ daharaṃ anuvattituṃ vaṭṭatī’’ti cintetvā visākhaṃ āha – ‘‘kiṃ pana visākhe tava dārikāya chinnakesādimattakeneva mama sāvake chinnasīse katvā akkosituṃ vaṭṭatī’’ti? Daharo tāvadeva uṭṭhāya añjaliṃ paggahetvā , ‘‘bhante, etaṃ pañhaṃ tumheva suṭṭhu jānātha, amhākaṃ upajjhāyo ca upāsikā ca suṭṭhu na jānantī’’ti āha. Satthā daharassa attano anukulabhāvaṃ ñatvā ‘‘kāmaguṇaṃ ārabbha hasanabhāvo nāma hīno dhammo, hīnañca nāma dhammaṃ sevituṃ pamādena saddhiṃ saṃvasituṃ na vaṭṭatī’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
一位长老与这名少年比库一同,从维萨迦家中起行。维萨迦家有五百名比库,平时合掌礼敬。长老在那个地方饮用了祭酒,让少年比库入座后,他自己去了另一处住所。正值此时,维萨迦的女儿站在床边,对比库们讲解僧伽事务。当她为少年比库盛水洒净,看到他脸上的污迹,露出微笑,少年比库也注视着她而笑。她见少年比库笑,便说:“你是断发者,笑者。”少年比库反驳道:“你才是断发者,你的父母也是断发者。”她悲伤地大声哭泣,走向老妇人,说:“妈妈,怎么回事?”老妇人对她说明其意。老妇人来到少年比库处,说:“尊者,莫要恼怒,这不是断发厌弃衣服、破坏僧院的事情。”少年比库回答:“居士,你知晓我这断发疮的状况,倒不如不责骂我为‘断发者’。”维萨迦女儿无法让少年比库明白,也不能说服少女。此时长老来了,问道:“居士,何事?”听清真相后,他训诫少年比库:“朋友,别因为这种断发疮的病而责骂他,保持安静罢。”居士说:“尊者,何故你们护持这位住持,而不让我责骂他为‘断发者’?”这时世尊来到了,问道:“这是何事?”维萨迦女儿先发言,说明事由。世尊看少年比库是得须陀洹果的因缘,心想:“我务必顺随这少年。”于是对维萨迦说:“但是维萨迦啊,你的女儿因断发疮之故责骂我弟子为‘断发者’,怎可?”少年比库立起双手合十说:“世尊,此问题请您明了,我们的住持和居士都不了解实情。”世尊了知少年比库对自己有利,便说:“染爱、色欲是低劣法,因懈怠而共处低劣法,不可行也。”遂吟诵此偈:
§167
167.
‘‘Hīnaṃ dhammaṃ na seveyya, pamādena na saṃvase;
“不应亲近低劣法,不应因懈怠而共处;
Micchādiṭṭhiṃ na seveyya, na siyā lokavaḍḍhano’’ti.
不应亲近邪见,做此者不生世间长久。”
Tattha hīnaṃ dhammanti pañcakāmaguṇaṃ dhammaṃ. So hi hīno dhammo na antamaso oṭṭhagoṇādīhipi paṭisevitabbo. Hīnesu ca nirayādīsu ṭhānesu nibbattāpetīti hīno nāma, taṃ na seveyya. Pamādenāti sativossaggalakkhaṇena pamādenāpi na saṃvase. Na seveyyāti micchādiṭṭhimpi na gaṇheyya. Lokavaḍḍhanoti yo hi evaṃ karoti, so lokavaḍḍhano nāma hoti. Tasmā evaṃ akaraṇena na siyā lokavaḍḍhanoti.
此处所说的低劣法,是指五欲之法。所谓低劣法者,不应追随诸如终极痛苦或地狱等恶趣。所谓懈怠,是指念失正念等的懈怠,也不可与之共处。不应亲近邪见,邪见不应被接纳。所谓长久世者,指依此行为而得长寿者。因而不作此法,则无生世间长久。
Desanāvasāne so daharo sotāpattiphale patiṭṭhahi, sampattānampi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
讲说结束时,那少年已经确立于须陀洹果报,且由其所得到的无疑的成就,可知所说的法义真实有效。
Daharabhikkhuvatthu paṭhamaṃ. · 年轻比库的故事第一。
2. Suddhodanavatthu二、净饭王的故事
Uttiṭṭheti imaṃ dhammadesanaṃ satthā nigrodhārāme viharanto pitaraṃ ārabbha kathesi.
起立者谓:这部法的讲说由世尊于尼拘陀林精舍静坐时,开示自己父亲的事迹。
Ekasmiñhi samaye satthā paṭhamagamanena kapilapuraṃ gantvā ñātīhi katapaccuggamano nigrodhārāmaṃ patvā ñātīnaṃ mānabhindanatthāya ākāse ratanacaṅkamaṃ māpetvā tattha caṅkamanto dhammaṃ desesi. Ñātī pasannacittā suddhodanamahārājānaṃ ādiṃ katvā vandiṃsu. Tasmiṃ ñātisamāgame pokkharavassaṃ vassi. Taṃ ārabbha mahājanena kathāya samuṭṭhāpitāya ‘‘na, bhikkhave, idāneva, pubbepi mayhaṃ ñātisamāgame pokkharavassaṃ vassiyevā’’ti vatvā vessantarajātakaṃ (jā. 2.22.1655 ādayo) kathesi. Dhammadesanaṃ sutvā pakkamantesu ñātīsu ekopi satthāraṃ na nimantesi. Rājāpi ‘‘mayhaṃ putto mama gehaṃ anāgantvā kahaṃ gamissatī’’ti animantetvāva agamāsi. Gantvā ca pana gehe vīsatiyā bhikkhusahassānaṃ yāguādīni paṭiyādāpetvā āsanāni paññāpesi. Punadivase satthā piṇḍāya pavisanto ‘‘kiṃ nu kho atītabuddhā pitu nagaraṃ patvā ujukameva ñātikulaṃ pavisiṃsu, udāhu paṭipāṭiyā piṇḍāya cariṃsū’’ti āvajjento ‘‘paṭipāṭiyā cariṃsū’’ti disvā paṭhamagehato paṭṭhāya piṇḍāya caranto pāyāsi. Rāhulamātā pāsādatale nisinnāva disvā taṃ pavattiṃ rañño ārocesi. Rājā sāṭakaṃ saṇṭhāpento vegena nikkhamitvā satthāraṃ vanditvā – ‘‘putta, kasmā maṃ nāsesi, ativiya te piṇḍāya carantena lajjā uppāditā, yuttaṃ nāma vo imasmiṃyeva nagare suvaṇṇasivikādīhi vicaritvā piṇḍāya carituṃ, kiṃ maṃ lajjāpesī’’ti? ‘‘Nāhaṃ taṃ, mahārāja, lajjāpemi, attano pana kulavaṃsaṃ anuvattāmī’’ti. ‘‘Kiṃ pana, tāta, piṇḍāya caritvā jīvanavaṃso mama vaṃso’’ti? ‘‘Neso, mahārāja, tava vaṃso, mama paneso vaṃso. Anekāni hi buddhasahassāni piṇḍāya caritvāva jīviṃsū’’ti vatvā dhammaṃ desento imā gāthā abhāsi –
一时,世尊第一次出城来到咖毕拉城,回访亲族之后,归至尼拘陀精舍。为免亲族间发生嫌隙,他于空中设置宝轮旋转,行走其中,同时为亲族讲法。亲族们心怀欢喜,首先敬礼纯陀王。那时众亲族聚会于波叉罗瓦萨。由大眾引发的谈话中,世尊说:“比库们,我早已多次在亲族聚会中住波叉罗瓦萨。”于是引述《长部本生故事》中的《婆沙多王子本生》(婆沙多王子本生,长部第2卷22节1655偈语)。闻法后,在世尊外出时,无一亲族敢召回世尊。国王亦言:“我儿未回家,必至何处?”不曾呼唤而离开。后来往家中去时,见二十余千比库正奉献牺牲及施物,预备座位。次日,世尊入持饭食时,国王议论:“往昔佛陀在此城曾短暂停留,亲族恰当遵从行持礼施。”观察此事后,世尊起身离开供养处。拉胡拉母亲坐于殿堂下,向国王述说此经过。国王严肃组织军队,迅速出行朝拜世尊,问:“儿子,问你为何不理我?你遽然行持托钵令我羞惭。你们贴切于此城中跟随金象等游行行持托钵,何以令我惭愧?”世尊答:“大王,我非因羞惭,实为承续我的族传。”国王问:“但若行持托钵,生活来源应该是我的族传?”世尊答:“非也,大王,那非你族,我的族也非;因千万佛在世时,均行持托钵生活。”世尊宣讲法时唱此偈语:
§168
168.
‘‘Uttiṭṭhe nappamajjeyya, dhammaṃ sucaritaṃ care;
“当起立,莫懈怠,修行如法持行为;
Dhammacārī sukhaṃ seti, asmiṃ loke paramhi ca.
行法人获得快乐,于此世及彼世皆然。”
§169
169.
一百六十九。
‘‘Dhammaṃ care sucaritaṃ, na naṃ duccaritaṃ care;
『行持法,宜行善法,勿行恶法;
Dhammacārī sukhaṃ seti, asmiṃ loke paramhi cā’’ti.
行法者得乐,乃至此世彼世安乐。』
Tattha uttiṭṭheti uṭṭhahitvā paresaṃ gharadvāre ṭhatvā gahetabbapiṇḍe. Nappamajjeyyāti piṇḍacārikavattañhi hāpetvā paṇītabhojanāni pariyesanto uttiṭṭhe pamajjati nāma, sapadānaṃ piṇḍāya caranto pana na pamajjati nāma. Evaṃ karonto uttiṭṭhe nappamajjeyya. Dhammanti anesanaṃ pahāya sapadānaṃ caranto tameva bhikkhācariyadhammaṃ sucaritaṃ care. Sukhaṃ setīti desanāmattametaṃ, evaṃ panetaṃ bhikkhācariyadhammaṃ caranto dhammacārī idha loke catūhi iriyāpathehi sukhaṃ viharatīti attho. Na naṃ duccaritanti vesiyādibhede agocare caranto bhikkhācariyadhammaṃ duccaritaṃ carati nāma. Evaṃ acaritvā dhammaṃ care sucaritaṃ, na naṃ duccaritaṃ care. Sesaṃ vuttatthameva.
此处所说“起立”,意谓起身后站立于他人家门前,应当于乞食时起身不应懈怠。在托钵乞食生活中,弃绝懈怠者,行乞时即使周围有丰富饮食而起身仍不懈怠,常践行乞食法不懈怠。如此行持者起立后必不懈怠。所谓法者,即抛弃无节制,常行持托钵乞食之正行法。此说“得乐”乃宣传意义,意谓修行托钵乞食正法者,于此世间四行处中乐住。所谓“不行恶”,意谓不作如住处饮食等不清净行为,行托钵乞食正法者不作恶行。如此不失正法行善之理,行持正法不作恶法,余文含义如是。
Desanāvasāne rājā sotāpattiphale patiṭṭhahi, sampattānampi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
说法结束时,国王称正见果位“须陀洹”,并说此真实善法教理是确实循法的。
Suddhodanavatthu dutiyaṃ. · 净饭王的故事第二。
3. Pañcasatavipassakabhikkhuvatthu三、五百修观比库的故事
Yathāpubbuḷakanti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto pañcasate vipassake bhikkhū ārabbha kathesi.
如蒲牢伞螺(pubbuḷaka)所示,导师在祇树给孤独园时,开始对五百名明目比库宣说此法。
Te kira satthu santike kammaṭṭhānaṃ gahetvā araññaṃ pavisitvā ghaṭentā vāyamantā appavisesā ‘‘visesetvā kammaṭṭhānaṃ gahessāmā’’ti satthu santikaṃ āgacchantā antarāmagge marīcikammaṭṭhānaṃ bhāventāva āgamiṃsu . Tesaṃ vihāraṃ paviṭṭhakkhaṇeyeva devo vassi. Te tattha tattha pamukhesu ṭhatvā dhārāvegena uṭṭhahitvā bhijjante pubbaḷake disvā ‘‘ayampi attabhāvo uppajjitvā bhijjanatthena pubbuḷakasadisoyevā’’ti ārammaṇaṃ gaṇhiṃsu. Satthā gandhakuṭiyaṃ nisinnova te bhikkhū oloketvā tehi saddhiṃ kathento viya obhāsaṃ pharitvā imaṃ gāthamāha –
那些比库们带着修行法门,在世尊面前入山林,若是行乞或修行,尽量不特别出外,心念专注地说『出外之后要特别修持修行法门』的念想。他们从世尊面前回来后,正在行进途中,修习稻秆修行法门。天神们便降雨保护他们的住所。比库们或站或坐在各处山谷,凝神专注,见到稻秆,就生起『这也是自性的现象,由湿润而成,如同稻秆』的发心。世尊坐在香室内,注视着这些比库们,似与他们交流,向他们开示,并因缘布施光明,作是说—
§170
170.
‘‘Yathā pubbuḷakaṃ passe, yathā passe marīcikaṃ;
『正如观察稻秆,如何观察稻秆;
Evaṃ lokaṃ avekkhantaṃ, maccurājā na passatī’’ti.
观察这个世界,世尊不见此世如实』。
Tattha marīcikanti mayūkhaṃ. Te hi dūratova gehasaṇṭhānādivasena upaṭṭhitāpi upagacchantānaṃ agayhūpagā rittakā tucchakāva. Tasmā yathā uppajjitvā bhijjanatthena pubbuḷakaṃ rittatucchādibhāveneva passeyya, evaṃ khandhādilokaṃ avekkhantaṃ maccurājā na passatīti attho.
此中“稻秆”即指光线。那些比库们虽然远在像稻秆堆积处这样遥远的地方,接近时却像空置无物的枯秆一样空无所有。因此,如同对生起的稻秆因湿润而呈现空壳状观观望一样,对蕴等世界而言,世尊不见此界实相,亦是此意。
Desanāvasāne te bhikkhū ṭhitaṭṭhāneyeva arahattaṃ pāpuṇiṃsūti.
说法结束时,这些比库们即地即坐,获得阿拉汉果证。
Pañcasatavipassakabhikkhuvatthu tatiyaṃ. · 五百观比库事 第三
4. Abhayarājakumāravatthu4. 无畏王子事
Etha passathimaṃ lokanti imaṃ dhammadesanaṃ satthā veḷuvane viharanto abhayarājakumāraṃ ārabbha kathesi.
这里,“世界”者,即指众生界,释迦牟尼世尊住于竹林精舍时,开始对无畏王子讲说此法。
Tassa kira paccantaṃ vūpasametvā āgatassa pitā bimbisāro tussitvā ekaṃ naccagītakusalaṃ nāṭakitthiṃ datvā sattāhaṃ rajjamadāsi. So sattāhaṃ gehā bahi anikkhantova rajjasiriṃ anubhavitvā aṭṭhame divase nadītitthaṃ gantvā nhatvā uyyānaṃ pavisitvā santatimahāmatto viya tassā itthiyā naccagītaṃ passanto nisīdi. Sāpi taṅkhaṇaññeva santatimahāmattassa nāṭakitthī viya satthakavātānaṃ vasena kālamakāsi. Kumāro tassā kālakiriyāya uppannasoko ‘‘na me imaṃ sokaṃ ṭhapetvā satthāraṃ añño nibbāpetuṃ sakkhissatī’’ti satthāraṃ upasaṅkamitvā, ‘‘bhante, sokaṃ me nibbāpethā’’ti āha. Satthā taṃ samassāsetvā ‘‘tayā hi, kumāra, imissā itthiyā evameva matakāle rodantena pavattitānaṃ assūnaṃ anamatagge saṃsāre pamāṇaṃ natthī’’ti vatvā tāya desanāya sokassa tanubhāvaṃ ñatvā, ‘‘kumāra, mā soci, bālajanānaṃ saṃsīdanaṭṭhānameta’’nti vatvā imaṃ gāthamāha –
那时,于世尊前方安静下来,来者其父宾比萨罗欢喜,赐予了善巧舞蹈表演及音乐为期七天的宴乐。七天内,宾比萨罗尽享王位尊荣。第八日,他渡过河流,沐浴后进入花园,犹如一位酒醉大贤夫人般观看妇人之舞,亦如听世尊法筵之风轻。王子因时事生悲伤,谓“未曾有他人能令世尊消解我此忧伤”,于是向世尊进近说:“世尊,请令我忧愁消除。”世尊劝慰王子说:“王子,实由此妇人为泣之故,情感流转无常。此轮回中,生生死死之苦无量无边。”知其悲苦根由后复言:“王子,勿忧,此乃愚人之堕落处。”继而宣说偈言——
§171
171.
‘‘Etha passathimaṃ lokaṃ, cittaṃ rājarathūpamaṃ;
“在此观此世界,心如王车之喻;
Yattha bālā visīdanti, natthi saṅgo vijānata’’nti.
愚者因此心沉沦,因无识断之结。”
Tattha te passathāti rājakumārameva sandhāyāha. Imaṃ lokanti imaṃ khandhalokādisaṅkhātaṃ attabhāvaṃ. Cittanti sattaratanādivicittaṃ rājarathaṃ viya vatthālaṅkārādicittitaṃ. Yattha bālāti yasmiṃ attabhāve bālā evaṃ visīdanti. Vijānatanti vijānantānaṃ paṇḍitānaṃ ettha rāgasaṅgādīsu ekopi saṅgo natthīti attho.
此处“彼等”指王子。此“世界”即为杂染界等诸蕴及众生境界。“心”者,犹如王者三宝与车身装饰,乃心识及心所之统称。“愚者”者,即心内生染执者;“无识断”者,智者知彼染着中无任何结合故无所执着之义。
Desanāvasāne rājakumāro sotāpattiphale patiṭṭhahi, sampattānampi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
在说法结束时,王子确立于须陀洹果位,且此真实的法教说法亦已成就。
Abhayarājakumāravatthu catutthaṃ. · 无畏王子事 第四
5. Sammajjanattheravatthu5. 扫地长老事
Yoca pubbeti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto sammajjanattheraṃ ārabbha kathesi.
如是思维,法尊当时住于耆阇崛山,开始论说长老正念之事。
So kira pāto vā sāyaṃ vāti velaṃ pamāṇaṃ akatvā abhikkhaṇaṃ sammajjantova vicarati. So ekadivasaṃ sammajjaniṃ gahetvā divāṭṭhāne nisinnassa revatattherassa santikaṃ gantvā ‘‘ayaṃ mahākusīto janassa saddhādeyyaṃ bhuñjitvā āgantvā nisīdati, kiṃ nāmetassa sammajjaniṃ gahetvā ekaṃ ṭhānaṃ sammajjituṃ na vaṭṭatī’’ti āha. Thero ‘‘ovādamassa dassāmī’’ti cintetvā ehāvusoti. Kiṃ, bhanteti? Gaccha nhatvā ehīti. So tathā akāsi. Atha naṃ thero ekamantaṃ nisīdāpetvā ovadanto āha – ‘‘āvuso, bhikkhunā nāma na sabbakālaṃ sammajjantena vicarituṃ vaṭṭati, pāto eva pana sammajjitvā piṇḍāya caritvā piṇḍapātapaṭikkantena āgantvā rattiṭṭhāne vā divāṭṭhāne vā nisinnena dvattiṃsākāraṃ sajjhāyitvā attabhāve khayavayaṃ paṭṭhapetvā sāyanhe uṭṭhāya sammajjituṃ vaṭṭati, niccakālaṃ asammajjitvā attanopi nāma okāso kātabbo’’ti. So therassa ovāde ṭhatvā na cirasseva arahattaṃ pāpuṇi. Taṃ taṃ ṭhānaṃ uklāpaṃ ahosi. Atha naṃ bhikkhū āhaṃsu – ‘‘āvuso sammajjanatthera, taṃ taṃ ṭhānaṃ uklāpaṃ kasmā na sammajjasī’’ti? ‘‘Bhante, mayā pamādakāle evaṃ kataṃ, idānāmhi appamatto’’ti. Bhikkhū ‘‘ayaṃ thero aññaṃ byākarotī’’ti satthu ārocesuṃ. Satthā ‘‘āma, bhikkhave, mama putto pubbe pamādakāle sammajjanto vicari, idāni pana maggaphalasukhena vītināmento na sammajjatī’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
他说:“正午或黄昏,若不计时刻,自然保持正念,他恰如其分地行持正念。”有一日,他持守正念,往白天座处坐着,来到长老雷瓦塔面前说:‘此人极其精勤,众人应信,他食毕回来而坐,我为何不能以此正念而一处正念呢?’长老心想‘我当以教诲示之’,于是说‘朋友,和尚并非每时都能行于正念,只有黄昏时持守正念去乞食,乞食后归来坐于日间或夜间的座处,用二十二种维持法修炼自性消灭,于傍晚起而修正念,是适当的,没有时时刻刻不正念,且须为自己安排暇时’。”长老以此劝诫他,不久即得阿拉汉果位。此事成为那处谈论的内容。之后比库们问:“长老,何故该处谈论你为何不能常作正念?”长老答曰:“尊者,过去因我懈怠而如是,现如今则勤勉了。”比库们说:“这位长老正说明别一义理。”佛陀告诫比库们说:“正是如此,比库们,我之子昔日因懈怠而行,现今由道果安隐,不再懈怠。”说毕而作此偈:
§172
172.
‘‘Yo ca pubbe pamajjitvā, pacchā so nappamajjati;
“昔日懈怠者,后来不再懈怠;
Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhā muttova candimā’’ti.
如月光照世,黑暗无碍。”
Tassattho – yo puggalo pubbe vattapaṭivattakaraṇena vā sajjhāyādīhi vā pamajjitvā pacchā maggaphalasukhena vītināmento nappamajjati, so abbhādīhi mutto candova okāsalokaṃ maggañāṇena imaṃ khandhādilokaṃ obhāseti, ekālokaṃ karotīti.
所谓“那位者”——即某人,因先前行往复修习或因参禅等而曾有懈怠,后因经历道果的乐趣而断除懈怠,便不再懈怠;此人因具足光明自在,犹如明月般照耀清净无暇的境界,以其道的智慧光明遍照此蕴等世间法的领域,令之成为一境界。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
在讲法结束时,众多的人都得到了初果阿那含果等果位。
Sammajjanattheravatthu pañcamaṃ. · 扫地长老事 第五
6. Aṅgulimālattheravatthu6. 央掘魔罗长老事
Yassa pāpanti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto aṅgulimālattheraṃ ārabbha kathesi. Vatthu aṅgulimālasuttantavaseneva (ma. ni. 2.347 ādayo) veditabbaṃ.
关于某位比库,他在世尊住世于诃提瓦那时,于主张铸造戒臂者长老处讲授此法教。论据应依铸造戒臂经文本身理解(参看中部经2.347)。
Thero pana satthu santike pabbajitvā arahattaṃ pāpuṇi. Atha kho āyasmā aṅgulimālo rahogato paṭisallīno vimuttisukhapaṭisaṃvedī. Tāyaṃ velāyaṃ imaṃ udānaṃ udānesi –
然而,该比库在世尊面前出家,得阿拉汉果。于是,长老铸造戒臂退隐深林,身证解脱之乐。于此时机,他作此偈颂:
‘‘Yo ca pubbe pamajjitvā, pacchā so nappamajjati;
『若先前曾懈怠,而后断除懈怠;
Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhā muttova candimā’’ti. –
他能照耀清净世间,如明月自在光明。』
Ādinā nayena udānaṃ udānetvā anupādisesāya nibbānadhātuyā parinibbuto. Bhikkhū ‘‘kahaṃ nu kho, āvuso, thero uppanno’’ti dhammasabhāyaṃ kathaṃ samuṭṭhāpesuṃ? Satthā āgantvā ‘‘kāya nuttha, bhikkhave, etarahi kathāya sannisinnā’’ti pucchitvā, ‘‘bhante, aṅgulimālattherassa nibbattaṭṭhānakathāyā’’ti vutte ‘‘parinibbuto ca, bhikkhave, mama putto’’ti. ‘‘Bhante, ettake manusse māretvā parinibbuto’’ti? ‘‘Āma, bhikkhave, so pubbe ekaṃ kalyāṇamittaṃ alabhitvā ettakaṃ pāpamakāsi, pacchā pana kalyāṇamittapaccayaṃ labhitvā appamatto ahosi. Tenassa taṃ pāpakammaṃ kusalena pihita’’nti vatvā imaṃ gāthamāha –
起初以教导为引导,然後振作勇猛,最终于无着无缚的涅槃界得至圆满涅槃。比库们说:“尊者,尊者究竟从何而起呢?”于法会中如何展开讨论?导师来到后说:“诸比库,身已入座,今置此话题。”当问及原因时,答曰:“尊者,此乃指尊者指环尊者已灭度之事。”又言:“诸比库,我之子已涅槃。”问曰:“尊者,杀害多少人而得涅槃?”答曰:“是的,诸比库,先前得一善友,曾作许多恶业;后来因善友的助缘,精进修行,恶业被功德所遮盖。”说毕便唱诵此偈:
§173
173.
‘‘Yassa pāpaṃ kataṃ kammaṃ, kusalena pidhīyati;
『作恶业者,其恶业由善业所制止;
Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhā muttova candimā’’ti.
如同月光明亮世间,如黑暗中明月之现。』
Tattha kusalenāti arahattamaggaṃ sandhāya vuttaṃ. Sesaṃ uttānatthamevāti.
其中“善业”是指阿拉汉之道,是此处所依止的义理。余文仅为精要总结。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
于说法结束时,众多听者都证得初果或更高果位。
Aṅgulimālattheravatthu chaṭṭhaṃ. · 央掘摩罗长老事,第六。
7. Pesakāradhītāvatthu七、织工之女事
Andhabhūtoti imaṃ dhammadesanaṃ satthā aggāḷave cetiye viharanto ekaṃ pesakāradhītaraṃ ārabbha kathesi.
‘Andhabhūtoti’谓如是:在教法中,世尊住于阿伽罗伽瓦舍,开始讲述一位名为倍萨迦罗提多的长老。
Ekadivasañhi āḷavivāsino satthari āḷaviṃ sampatte nimantetvā dānaṃ adaṃsu. Satthā bhattakiccāvasāne anumodanaṃ karonto ‘‘addhuvaṃ me jīvitaṃ, dhuvaṃ me maraṇaṃ, avassaṃ mayā maritabbameva , maraṇapariyosānaṃ me jīvitaṃ, jīvitameva aniyataṃ, maraṇaṃ niyatanti evaṃ maraṇassatiṃ bhāvetha. Yesañhi maraṇassati abhāvitā, te pacchime kāle āsīvisaṃ disvā bhītaadaṇḍapuriso viya santāsappattā bheravaravaṃ ravantā kālaṃ karonti. Yesaṃ pana maraṇassati bhāvitā, te dūratova āsīvisaṃ disvā daṇḍakena gahetvā chaḍḍetvā ṭhitapuriso viya pacchime kāle na santasanti, tasmā maraṇassati bhāvetabbā’’ti āha. Taṃ dhammadesanaṃ sutvā avasesajanā sakiccappasutāva ahesuṃ. Ekā pana soḷasavassuddesikā pesakāradhītā ‘‘aho buddhānaṃ kathā nāma acchariyā, mayā pana maraṇassatiṃ bhāvetuṃ vaṭṭatī’’ti rattindivaṃ maraṇassatimeva bhāvesi. Satthāpi tato nikkhamitvā jetavanaṃ agamāsi. Sāpi kumārikā tīṇi vassāni maraṇassatiṃ bhāvesiyeva.
一日清晨,阿拉维居民邀请世尊来到阿拉维,应邀接受布施。世尊用毕竟饭事终毕,称赞说:“我的生命已确实,我的死亡亦确实,我必然当死,死亡乃是我生命的终结;生命本无常,死亡是确定的,故当生起对死亡的念念。无死亡念者,终时见恶鬼显现,如恐怖执法者般痛苦哀号;而生起死亡念者,即便远见恶鬼,执杖驱逐,终时亦无惧怖。是故,当生起对死亡的念念。”听闻此教法,众弟子感奋勇猛,勤修戒行。其中一位年十六的女长老倍萨迦罗提多,夜以继日修习死亡念。世尊随后离开,回到祇树给孤独园;这女长老亦持续修习死亡念三年。
Athekadivasaṃ satthā paccūsasamaye lokaṃ olokento taṃ kumārikaṃ attano ñāṇajālassa antopaviṭṭhaṃ disvā ‘‘kiṃ nu kho bhavissatī’’ti upadhārento ‘‘imāya kumārikāya mama dhammadesanāya sutadivasato paṭṭhāya tīṇi vassāni maraṇassati bhāvitā, idānāhaṃ tattha gantvā imaṃ kumārikaṃ cattāro pañhe pucchitvā tāya vissajjentiyā catūsu ṭhānesu sādhukāraṃ datvā imaṃ gāthaṃ bhāsissāmi. Sā gāthāvasāne sotāpattiphale patiṭṭhahissati, taṃ nissāya mahājanassāpi sātthikā dhammadesanā bhavissatī’’ti ñatvā pañcasatabhikkhuparivāro jetavanā nikkhamitvā anupubbena aggāḷavavihāraṃ agamāsi. Āḷavivāsino ‘‘satthā āgato’’ti sutvā taṃ vihāraṃ gantvā nimantayiṃsu. Tadā sāpi kumārikā satthu āgamanaṃ sutvā ‘‘āgato kira mayhaṃ pitā, sāmi, ācariyo puṇṇacandamukho mahāgotamabuddho’’ti tuṭṭhamānasā ‘‘ito me tiṇṇaṃ saṃvaccharānaṃ matthake suvaṇṇavaṇṇo satthā diṭṭhapubbo, idānissa suvaṇṇavaṇṇaṃ sarīraṃ daṭṭhuṃ madhurojañca varadhammaṃ sotuṃ labhissāmī’’ti cintesi. Pitā panassā sālaṃ gacchanto āha – ‘‘amma, parasantako me sāṭako āropito, tassa vidatthimattaṃ aniṭṭhitaṃ, taṃ ajja niṭṭhāpessāmi, sīghaṃ me tasaraṃ vaṭṭetvā āhareyyāsī’’ti. Sā cintesi – ‘‘ahaṃ satthu dhammaṃ sotukāmā, pitā ca maṃ evaṃ āha. Kiṃ nu kho satthu dhammaṃ suṇāmi, udāhu pitu tasaraṃ vaṭṭetvā harāmī’’ti? Athassā etadahosi ‘‘pitā maṃ tasare anāhariyamāne potheyyapi pahareyyapi, tasmā tasaraṃ vaṭṭetvā tassa datvā pacchā dhammaṃ sossāmī’’ti pīṭhake nisīditvā tasaraṃ vaṭṭesi.
又有一日,世尊自东方端坐,观视众生,见此女长老如同明悟之网显现自心,便问:“将会如何?”并且说:“自女长老听闻我教法起已三年,今我亲往探访,向她问四个问题,若能圆满答复并遂舍我教法,将颂此偈语。偈语后她必得须陀洹果,亦可作世间及圣教之善士。”了解后,五百多比库众从祇树出发,先往阿伽罗伽,阿拉维居民闻说“世尊已至”,便邀其住处。当女长老闻世尊到,心生欢喜,思想:“我父亲来了,是圣师具净月光面容佛陀,前几载亦见其金色相,今日见其金色尸身,当得甘露法音。”其父往楝树林去,说:“母亲,我刺伤者现失力,今将放解,速求粮食给其。”她思忖:“我欲听法,父如此言。将听法后,为父供粮?”遂坐于席上为父祈请。
Āḷavivāsinopi satthāraṃ parivisitvā pattaṃ gahetvā anumodanatthāya aṭṭhaṃsu. Satthā ‘‘yamahaṃ kuladhītaraṃ nissāya tiṃsayojanamaggaṃ āgato, sā ajjāpi okāsaṃ na labhati. Tāya okāse laddhe anumodanaṃ karissāmī’’ti tuṇhībhūto ahosi. Evaṃ tuṇhībhūtampi satthāraṃ sadevake loke koci kiñci vattuṃ na visahati. Sāpi kho kumārikā tasaraṃ vaṭṭetvā pacchiyaṃ ṭhapetvā pitu santikaṃ gacchamānā parisapariyante ṭhatvā satthāraṃ olokayamānāva aṭṭhāsi. Satthāpi gīvaṃ ukkhipitvā taṃ olokesi. Sā olokitākāreneva aññāsi – ‘‘satthā evarūpāya parisāya majjhe nisīditvāva maṃ olokento mamāgamanaṃ paccāsīsati, attano santikaṃ āgamanameva paccāsīsatī’’ti. Sā tasarapacchiṃ ṭhapetvā satthu santikaṃ agamāsi. Kasmā pana naṃ satthā olokesīti? Evaṃ kirassa ahosi ‘‘esā ettova gacchamānā puthujjanakālakiriyaṃ katvā aniyatagatikā bhavissati, mama santikaṃ āgantvā gacchamānā sotāpattiphalaṃ patvā niyatagatikā hutvā tusitavimāne nibbattissatī’’ti. Tassā kira taṃ divasaṃ maraṇato mutti nāma natthi. Sā olokitasaññāṇeneva satthāraṃ upasaṅkamitvā chabbaṇṇaraṃsīnaṃ antaraṃ pavisitvā vanditvā ekamantaṃ aṭṭhāsi. Tathārūpāya parisāya majjhe nisīditvā tuṇhībhūtaṃ satthāraṃ vanditvā ṭhitakkhaṇeyeva taṃ āha – ‘‘kumārike, kuto āgacchasī’’ti? ‘‘Na jānāmi, bhante’’ti. ‘‘Kattha gamissasī’’ti? ‘‘Na jānāmi, bhante’’ti. ‘‘Na jānāsī’’ti? ‘‘Jānāmi, bhante’’ti. ‘‘Jānāsī’’ti? ‘‘Na jānāmi, bhante’’ti. Iti naṃ satthā cattāro pañhe pucchi. Mahājano ujjhāyi – ‘‘ambho, passatha, ayaṃ pesakāradhītā sammāsambuddhena saddhiṃ icchiticchitaṃ kathesi, nanu nāma imāya ‘kuto āgacchasī’ti vutte ‘pesakāragehato’ti vattabbaṃ. ‘Kahaṃ gacchasī’ti vutte ‘pesakārasāla’nti vattabbaṃ siyā’’ti.
阿拉维居民同样围绕世尊,举起席子表示欢迎。世尊心念:“我之女长老依三十里径道至此,今未得安处。获安则喜。”静立不语。女长老供席完成,侍从仲行立,立至父前环绕。世尊伸舌观看,心想:“世尊在如此僧众中央坐,回顾我时,见我来临。她当感知我临前矣。”坐席已立,世尊至父前。何故世尊不回首相视?因为其心念:“此女子往返常作世人无常行。她若来我处,得果如愿,脱生死轮回,将生忉利天间享福。”女长老以此观世尊快步来礼拜,入六分律室敬拜后独坐。世尊与同僚乃问四个问句。女长老答:“不知,世尊。”此问答反复四次。众人大惊:“谁否认其来处?应言‘出自僧房’;谁否认其去处?应言‘往僧舍’。”
Satthā mahājanaṃ nissaddaṃ katvā, ‘‘kumārike, tvaṃ kuto āgacchasī’’ti vutte ‘‘kasmā na jānāmīti vadesī’’ti pucchi. Bhante, tumhe mama pesakāragehato āgatabhāvaṃ jānātha, ‘‘kuto āgatāsī’’ti pucchantā pana ‘‘kuto āgantvā idha nibbattāsī’’ti pucchatha. Ahaṃ pana na jānāmi ‘‘kuto ca āgantvā idha nibbattāmhī’’ti. Athassā satthā ‘‘sādhu sādhu, kumārike, mayā pucchitapañhova tayā vissajjito’’ti paṭhamaṃ sādhukāraṃ datvā uttarimpi pucchi – ‘‘kattha gamissasīti puna puṭṭhā kasmā ‘na jānāmī’ti vadesī’’ti? Bhante, tumhe maṃ tasarapacchiṃ gahetvā pesakārasālaṃ gacchantiṃ jānātha, ‘‘ito gantvā kattha nibbattissasī’’ti pucchatha. Ahañca ito cutā na jānāmi ‘‘kattha gantvā nibbattissāmī’’ti. Athassā satthā ‘‘mayā pucchitapañhoyeva tayā vissajjito’’ti dutiyaṃ sādhukāraṃ datvā uttarimpi pucchi – ‘‘atha kasmā ‘na jānāsī’ti puṭṭhā ‘jānāmī’ti vadesī’’ti? ‘‘Maraṇabhāvaṃ jānāmi, bhante, tasmā evaṃ vademī’’ti. Athassā satthā ‘‘mayā pucchitapañhoyeva tayā vissajjito’’ti tatiyaṃ sādhukāraṃ datvā uttarimpi pucchi – ‘‘atha kasmā ‘jānāsī’ti puṭṭhā ‘na jānāmī’ti vadesī’’ti. Mama maraṇabhāvameva ahaṃ jānāmi, bhante, ‘‘rattindivapubbaṇhādīsu pana asukakāle nāma marissāmī’’ti na jānāmi, tasmā evaṃ vademīti. Athassā satthā ‘‘mayā pucchitapañhoyeva tayā vissajjito’’ti catutthaṃ sādhukāraṃ datvā parisaṃ āmantetvā ‘‘ettakaṃ nāma tumhe imāya kathitaṃ na jānātha, kevalaṃ ujjhāyatheva. Yesañhi paññācakkhu natthi, te andhā eva . Yesaṃ paññācakkhu atthi, te eva cakkhumanto’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
世尊默然,问女长老:“你自何处来?”问女长老:“为何答不知?”答曰:“我不知。”世尊赞她惜问之心,第一次赞赏后问:“你将往何处?”问为何答“我不知”?女长老答:“我知死亡,因此如此说。”第二次赞后问:“为何‘知’转‘不知’?”答:“我知生死之苦,夜昼流转之时虽死不知,故然言。”第三次赞后问:“为何‘不知’转‘知’?”答:“我知死亡实相,夜昼始终可死,故然说。”第四次赞后,世尊召集众生:“尔等莫不知此言,不知者犹如盲;有慧者则如有眼。”偈曰——
§174
174.
一百七十四。
‘‘Andhabhūto ayaṃ loko, tanukettha vipassati;
这世间如同盲者,此处不能洞察真理;
Sakuṇo jālamuttova, appo saggāya gacchatī’’ti.
如同鸟儿解开鸟网,少数得以升入天界。
Tattha andhabhūto ayaṃ lokoti ayaṃ lokiyamahājano paññācakkhuno abhāvena andhabhūto. Tanuketthāti tanuko ettha, na bahu jano aniccādivasena vipassati. Jālamuttovāti yathā chekena sākuṇikena jālena ottharitvā gayhamānesu vaṭṭakesu kocideva jālato muccati. Sesā antojālameva pavisanti. Tathā maraṇajālena otthaṭesu sattesu bahū apāyagāmino honti, appo kocideva satto saggāya gacchati, sugatiṃ vā nibbānaṃ vā pāpuṇātīti attho.
其中谓“此世间如盲”者,即众生因无明而盲目,不见世间无常等法。所谓“tanuke”者谓“tanuko”为细小,此处意指虽然有人观察世间,却因众生不多,不能广泛体认无常等法。犹如用铁钩解开鸟网,释放待捕之鸟,少数鸟得以逃脱,余鸟仍留网中。生死之网中诸有情,众多者多有堕落地狱,但极少数得以往生天界,或证至善涅槃,正是此意。
Desanāvasāne kumārikā sotāpattiphale patiṭṭhahi, mahājanassāpi sātthikā dhammadesanā ahosīti.
说法结束时,一位少女因得须陀洹果坚定受法,众大德亦确实得闻此法。
Sāpi tasarapacchiṃ gahetvā pitu santikaṃ agamāsi, sopi nisinnakova niddāyi. Tassā asallakkhetvāva tasarapacchiṃ upanāmentiyā tasarapacchi vemakoṭiyaṃ paṭihaññitvā saddaṃ kurumānā pati. So pabujjhitvā gahitanimitteneva vemakoṭiṃ ākaḍḍhi. Vemakoṭi gantvā taṃ kumārikaṃ ure pahari, sā tattheva kālaṃ katvā tusitabhavane nibbatti. Athassā pitā taṃ olokento sakalasarīrena lohitamakkhitena patitvā mataṃ addasa. Athassa mahāsoko uppajji. So ‘‘na mama sokaṃ añño nibbāpetuṃ sakkhissatī’’ti rodanto satthu santikaṃ gantvā tamatthaṃ ārocetvā, ‘‘bhante, sokaṃ me nibbāpethā’’ti āha. Satthā taṃ samassāsetvā ‘‘mā soci, upāsaka. Anamataggasmiñhi saṃsāre tava evameva dhītu maraṇakāle paggharitaassu catunnaṃ mahāsamuddānaṃ udakato atirekatara’’nti vatvā anamataggakathaṃ kathesi . So tanubhūtasoko satthāraṃ pabbajjaṃ yācitvā laddhūpasampado na cirasseva arahattaṃ pāpuṇīti.
她随后前往父亲处,就似入眠一般安坐。其母未察觉,安静地铺设床榻,柔声呼唤少女。少女醒来后推拒母亲,但母继续呼唤。少女遂复入睡而安静。时其父目睹女儿状如血色陷落,心生大悲。哀叹道“无人能解除我忧”,悲泣着赴师所,告知情形,请求“慈悲灭我忧”。世尊慰抚说:“莫忧,居于无量轮回中汝终得安乐,死时必有四大海洋之水难越”,乃述无量久远之法义。少女因感此悲,向世尊出家修行,获随俗授学位,不久即证阿拉汉果。
Pesakāradhītāvatthu sattamaṃ. · 织工之女事,第七。
8. Tiṃsabhikkhuvatthu八、三十位比库事
Haṃsādiccapatheti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto tiṃsa bhikkhū ārabbha kathesi.
此法义谓“鸿鹄初飞之路”,是世尊于祇树精舍宣说法时,与三十比库一同始讲。
Ekasmiñhi divase tiṃsamattā disāvāsikā bhikkhū satthāraṃ upasaṅkamiṃsu. Ānandatthero satthu vattakaraṇavelāya āgantvā te bhikkhū disvā ‘‘satthārā imehi saddhiṃ paṭisanthāre kate vattaṃ karissāmī’’ti dvārakoṭṭhake aṭṭhāsi. Satthāpi tehi saddhiṃ paṭisanthāraṃ katvā tesaṃ sāraṇīyadhammaṃ kathesi. Taṃ sutvā te sabbepi arahattaṃ patvā uppatitvā ākāsena agamiṃsu. Ānandatthero tesu cirāyantesu satthāraṃ upasaṅkamitvā, ‘‘bhante, idāneva tiṃsamattā bhikkhū āgatā, te kuhi’’nti pucchi. ‘‘Gatā, ānandā’’ti. ‘‘Katarena maggena, bhante’’ti? ‘‘Ākāsenānandā’’ti. ‘‘Kiṃ pana te, bhante, khīṇāsavā’’ti? ‘‘Āmānanda, mama santike dhammaṃ sutvā arahattaṃ pattā’’ti. Tasmiṃ pana khaṇe ākāsena haṃsā āgamiṃsu. Satthā ‘‘yassa kho panānanda, cattāro iddhipādā subhāvitā, so haṃsā viya ākāsena gacchatī’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
一日,三十余位比库到来,恭敬之意具足,礼拜导师。长老阿难于世尊说法时,有幸临近彼处,见彼众比库,遂言:“我将与导师一同进行结集,整备教法。”乃于门廊立定。导师亦与众比库同心结集,宣说其正法。众比库闻法皆证得阿拉汉果,异化虚空而去。阿难长老于结集者中回归,问道:“大师,现今来者三十余位比库往何处?”答曰:“已往,阿难。”复问:“从何路去?”答:“以虚空。”再问:“大师,尔已断尽诸结使乎?”答:“阿难,吾听法已证阿拉汉果。”此刻,空中有天鹅至。导师说:“阿难啊,如此四种坚固精进具足者,犹如天鹅往虚空游翔。”继而唱偈:
§175
175.
一百七十五。
‘‘Haṃsādiccapathe yanti, ākāse yanti iddhiyā;
天鹅自远方飞去,乘法力入虚空;
Nīyanti dhīrā lokamhā, jetvā māraṃ savāhini’’nti.
智者从尘世解脱,克服魔军恶势。
Tassattho – ime haṃsā ādiccapathe ākāse gacchanti. Yesaṃ iddhipādā subhāvitā, tepi ākāse yanti iddhiyā. Dhīrā paṇḍitā savāhiniṃ māraṃ jetvā imamhā vaṭṭalokā nīyanti, nibbānaṃ pāpuṇantīti attho.
其义即:这些天鹅自远方空中飞行,四力坚足者亦如此乘法力远游。智者与圣者超越魔军,离尘世轮回,证涅槃安乐。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
说法终了,诸多弟子皆证初果及以上圣果。
Tiṃsabhikkhuvatthu aṭṭhamaṃ. · 三十位比库事,第八。
9. Ciñcamāṇavikāvatthu九、旃遮学女事
Ekaṃdhammanti dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto ciñcamāṇavikaṃ ārabbha kathesi.
世尊住在杰多伐那时,开始对舍卫城的众生宣说一法。
Paṭhamabodhiyañhi dasabalassa puthubhūtesu sāvakesu appamāṇesu devamanussesu ariyabhūmiṃ okkantesu patthaṭe guṇasamudaye mahālābhasakkāro udapādi. Titthiyā sūriyuggamane khajjopanakasadisā ahesuṃ hatalābhasakkārā. Te antaravīthiyaṃ ṭhatvā ‘‘kiṃ samaṇo gotamova buddho, mayampi buddhā, kiṃ tasseva dinnaṃ mahapphalaṃ, amhākampi dinnaṃ mahapphalameva, amhākampi detha sakkarothā’’ti evaṃ manusse viññāpentāpi lābhasakkāraṃ alabhitvā raho sannipatitvā ‘‘kena nu kho upāyena samaṇassa gotamassa manussānaṃ antare avaṇṇaṃ uppādetvā lābhasakkāraṃ nāseyyāmā’’ti cintayiṃsu.
初转法轮时,在具足大神通的弟子、尊贵的天人和人中,超越圣地,世尊讲授真谛的功德海洋,产生极大利益与尊敬。外道们在日出时分及僧伽聚处如齑末一样失去利益与尊重。他们立于中间之路,思惟曰:“释迦牟尼萨满那如来,我们也是佛陀,何故唯彼获大利益?为何我们不获此利益,谁当使我们也得大利益?”于是众人悄然结会商议。思惟“何因能使释迦牟尼萨满那在人间逝去怨恨,利益却不消亡?”
Tadā sāvatthiyaṃ ciñcamāṇavikā nāmekā paribbājikā uttamarūpadharā sobhaggappattā devaccharā viya. Assā sarīrato rasmiyo niccharanti. Atheko kharamantī evamāha – ‘‘ciñcamāṇavikaṃ paṭicca samaṇassa gotamassa avaṇṇaṃ uppādetvā lābhasakkāraṃ nāsessāmā’’ti. Te ‘‘attheko upāyo’’ti sampaṭicchiṃsu. Atha sā titthiyārāmaṃ gantvā vanditvā aṭṭhāsi, titthiyā tāya saddhiṃ na kathesuṃ. Sā ‘‘ko nu kho me doso’’ti yāvatatiyaṃ ‘‘vandāmi, ayyā’’ti vatvā, ‘‘ayyā, ko nu kho me doso, kiṃ mayā saddhiṃ na kathethā’’ti āha. ‘‘Bhagini, samaṇaṃ gotamaṃ amhe viheṭhayantaṃ hatalābhasakkāre katvā vicarantaṃ na jānāsī’’ti? ‘‘Na jānāmi, ayyā, kiṃ panettha mayā kattabba’’nti. ‘‘Sace tvaṃ, bhagini, amhākaṃ sukhamicchasi, attānaṃ paṭicca samaṇassa gotamassa avaṇṇaṃ uppādetvā lābhasakkāraṃ nāsehī’’ti.
当时,舍卫城有名为吉玛那维迦的行脚妇女,仪态端庄美好,光彩自体散发如天光。其一属僵硬者言:“以吉玛那维迦为由,令释迦牟尼萨满那离去怨恨,使利益永续。”彼等称“此为可行之计”。她往外道僧院礼敬并留住八日,外道与之不语。她问:“为何不与我言语?”外道答曰:“我不知,有何事当作?”妇女曰:“若欲我安乐,当令释迦牟尼萨满那远离怨恨利益。”
Sā ‘‘sādhu, ayyā, mayhaṃveso bhāro, mā cintayitthā’’ti vatvā pakkamitvā itthimāyāsu kusalatāya tato paṭṭhāya sāvatthivāsīnaṃ dhammakathaṃ sutvā jetavanā nikkhamanasamaye indagopakavaṇṇaṃ paṭaṃ pārupitvā gandhamālādihatthā jetavanābhimukhī gacchati. ‘‘Imāya velāya kuhiṃ gacchasī’’ti vutte, ‘‘kiṃ tumhākaṃ mama gamanaṭṭhānenā’’ti vatvā jetavanasamīpe titthiyārāme vasitvā pātova ‘‘aggavandanaṃ vandissāmā’’ti nagarā nikkhamante upāsakajane jetavanassa antovuṭṭhā viya hutvā nagaraṃ pavisati. ‘‘Kuhiṃ vuṭṭhāsī’’ti vutte, ‘‘kiṃ tumhākaṃ mama vuṭṭhaṭṭhānenā’’ti vatvā māsaddhamāsaccayena pucchiyamānā jetavane samaṇena gotamena saddhiṃ ekagandhakuṭiyā vuṭṭhāmhīti. Puthujjanānaṃ ‘‘saccaṃ nu kho etaṃ, no’’ti kaṅkhaṃ uppādetvā temāsacatumāsaccayena pilotikāhi udaraṃ veṭhetvā gabbhinivaṇṇaṃ dassetvā upari rattapaṭaṃ pārupitvā ‘‘samaṇaṃ gotamaṃ paṭicca gabbho uppanno’’ti andhabāle saddahāpetvā aṭṭhanavamāsaccayena udare dārumaṇḍalikaṃ bandhitvā upari paṭaṃ pārupitvā hatthapādapiṭṭhiyo gohanukena koṭṭāpetvā ussade dassetvā kilantindriyā hutvā sāyanhasamaye tathāgate alaṅkatadhammāsane nisīditvā dhammaṃ desente dhammasabhaṃ gantvā tathāgatassa purato ṭhatvā, ‘‘mahāsamaṇa, mahājanassa tāva dhammaṃ desesi, madhuro te saddo, samphusitaṃ dantāvaraṇaṃ. Ahaṃ pana taṃ paṭicca gabbhaṃ labhitvā paripuṇṇagabbhā jātā, neva me sūtigharaṃ jānāsi, sappitelādīni sayaṃ akaronto upaṭṭhākānampi aññataraṃ kosalarājānaṃ vā anāthapiṇḍikaṃ vā visākhaṃ upāsikaṃ vā ‘imissā ciñcamāṇavikāya kattabbayuttakaṃ karohī’ti na vadesi, abhiramituṃyeva jānāsi, gabbhaparihāraṃ na jānāsī’’ti gūthapiṇḍaṃ gahetvā candamaṇḍalaṃ dūsetuṃ vāyamantī viya parisamajjhe tathāgataṃ akkosi. Tathāgato dhammakathaṃ ṭhapetvā sīho viya abhinadanto, ‘‘bhagini, tayā kathitassa tathabhāvaṃ vā vitathabhāvaṃ vā ahameva ca tvañca jānāmā’’ti āha. ‘‘Āma, mahāsamaṇa, tayā ca mayā ca ñātabhāvenetaṃ jāta’’nti.
妇女答曰:“善哉,尊者,勿念我之负累。”起身以善业离去。随从妇女闻法,舍卫城居民出时手持檀香绕佛园,行至外道寺院问:“此时去何处?依何而来?”行人疑惑称:“释迦牟尼萨满乃得婴儿,世人传言。”于是八日怀抱木环绑于腹,遮盖布幔,手持药膏,入座坐在佛前,演说法义。大众闻其言辞美妙,善护牙齿,赞叹称:“尊者讲法智慧广大,声甜如蜜,令我等喜悦。然我得此怀孕,不知谁为父?无闻悉家,更不知羯陵伽王、给孤独长者或维萨卡居士曾训我作此妇。”持怀疑心诃责诸佛。佛闻之立正,说:“善女,无论所说实或虚,吾悉知汝与其事。”妇女应承:“善哉尊者,俱皆知晓。”
Tasmiṃ khaṇe sakkassa āsanaṃ uṇhākāraṃ dassesi. So āvajjamāno ‘‘ciñcamāṇavikā tathāgataṃ abhūtena akkosatī’’ti ñatvā ‘‘idaṃ vatthuṃ sodhessāmī’’ti catūhi devaputtehi saddhiṃ āgami. Devaputtā mūsikapotakā hutvā dārumaṇḍalikassa bandhanarajjuke ekappahāreneva chindiṃsu, pārutapaṭaṃ vāto ukkhipi, dārumaṇḍalikaṃ patamānaṃ tassā pādapiṭṭhiyaṃ pati , ubho aggapādā chijjiṃsu. Manussā ‘‘dhī kāḷakaṇṇi, sammāsambuddhaṃ akkosī’’ti sīse kheḷaṃ pātetvā leḍḍudaṇḍādihattā jetavanā nīhariṃsu. Athassā tathāgatassa cakkhupathaṃ atikkantakāle mahāpathavī bhijjitvā vivaramadāsi, avīcito aggijālā uṭṭhahi. Sā kuladattiyaṃ kambalaṃ pārupamānā viya gantvā avīcimhi nibbatti. Aññatitthiyānaṃ lābhasakkāro parihāyi, dasabalassa bhiyyosomattāya vaḍḍhi. Punadivase dhammasabhāyaṃ kathaṃ samuṭṭhāpesuṃ, ‘‘āvuso, ciñcamāṇavikā evaṃ uḷāraguṇaṃ aggadakkhiṇeyyaṃ sammāsambuddhaṃ abhūtena akkositvā mahāvināsaṃ pattā’’ti. Satthā āgantvā ‘‘kāya nuttha, bhikkhave, etarahi kathāya sannisinnā’’ti pucchitvā ‘‘imāya nāmā’’ti vutte ‘‘na, bhikkhave, idāneva, pubbepi esā maṃ abhūtena akkositvā vināsaṃ pattāyevā’’ti vatvā –
即时天帝显现座位如桑叶形。天帝愤言:“吉玛那维迦辱骂如来。”乃与四天子共往。四天子化作蝙蝠,一拧即断绑腹木环,扬起遮布,令腹露出,双足皆断。众生谓:“忧哉黑瞳者,辱骂正觉。”遂掷石棒击打,驱逐吉玛那维迦出舍卫。此时释迦牟尼如狮王咆哮,踏破大地,火网燃起。妇女如披毯行至无边地狱。外道利益消失,十方斗争更甚。后日众会议论称:“众友,吉玛那维迦因恶口谩骂正觉佛陀,遭受大灾难。”世尊来问:“汝等坐于何事讲法?”答曰:“昔时彼因辱骂佛陀,所致毁灭今复再现。”
‘‘Nādaṭṭhā parato dosaṃ, aṇuṃ thūlāni sabbaso;
『怒声由外来,微大俱具满,』
Issaro paṇaye daṇḍaṃ, sāmaṃ appaṭivekkhiyā’’ti. –
『禁戒』者,谓放弃威严的惩罚,且应平等而不偏私。
Imaṃ dvādasanipāte mahāpadumajātakaṃ (jā. 1.12.106) vitthāretvā kathesi –
释此《十二部集》中的《大莲花本生经》(经编号 1.12.106),作详细说明如下:
Tadā kiresā mahāpadumakumārassa bodhisattassa mātu sapattī rañño aggamahesī hutvā mahāsattaṃ asaddhammena nimantetvā tassa manaṃ alabhitvā attanāva attani vippakāraṃ katvā gilānālayaṃ dassetvā ‘‘tava putto maṃ anicchantiṃ imaṃ vippakāraṃ pāpesī’’ti rañño ārocesi. Rājā kuddho mahāsattaṃ corapapāte khipi. Atha naṃ pabbatakucchiyaṃ adhivatthā devatā paṭiggahetvā nāgarājassa phaṇagabbhe patiṭṭhapesi. Nāgarājā taṃ nāgabhavanaṃ netvā upaḍḍharajjena sammānesi. So tattha saṃvaccharaṃ vasitvā pabbajitukāmo himavantappadesaṃ patvā pabbajitvā jhānābhiññāyo nibbattesi. Atha naṃ eko vanacarako disvā rañño ārocesi. Rājā tassa santikaṃ gantvā katapaṭisanthāro sabbaṃ taṃ pavattiṃ ñatvā mahāsattaṃ rajjena nimantetvā tena ‘‘mayhaṃ rajjena kiccaṃ natthi, tvaṃ pana dasa rājadhamme akopetvā agatigamanaṃ pahāya dhammena rajjaṃ kārehī’’ti ovadito uṭṭhāyāsanā roditvā nagaraṃ gacchanto antarāmagge amacce pucchi – ‘‘ahaṃ kaṃ nissāya evaṃ ācārasampannena puttena viyogaṃ patto’’ti? ‘‘Aggamahesiṃ nissāya, devā’’ti. Rājā taṃ uddhaṃpādaṃ gahetvā corapapāte khipāpetvā nagaraṃ pavisitvā dhammena rajjaṃ kāresi. Tadā mahāpadumakumāro satthā ahosi, mātu sapattī ciñcamāṇavikāti.
那时,菩萨世尊大莲花王子之母,曾为国王妃,降生人间。她遣送大莲花王子至座前,因心不悦,失意灰心,作下苦行。于是显现病态,王后自言:「汝子弃我于不愿,此乃其恶果。」国王闻之,怒气填胸,将大莲花王子于盗匪罪行上厉加鞭打。彼时,菩萨隐入山脉深处,受众神护持,得入龙王之处。龙王护卫他,令其安住于龙宫内。彼处,王子安然居住,心志修行,顿入禅定智慧,证得涅槃果。后来,有一野兽看见他,禀告国王。国王亲赴现场,调查缘由,全面知晓其所作所为。王召大莲花王子至前,告诫曰:「我与国无事,汝虽无愤怒,然弃国而去,务当以正法护持王国。」王子起身哀愁,辞别王宫,出入城中。有人问他:「我因何缘,与如是德行之子分别?」答曰:「因国王妃也,诸天护持。」国王扶其起身,愤怒狠赶,令其入城,护持以法正治国政。那时,大莲花王子为未来导师,其母为国王妃,具足人间吉祥之相。
Satthā imamatthaṃ pakāsetvā, ‘‘bhikkhave, ekaṃ dhammañhi saccavacanaṃ pahāya musāvāde patiṭṭhitānaṃ vissaṭṭhaparalokānaṃ akattabbapāpakammaṃ nāma natthī’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
世尊阐述此义时说:「比库们,一法中若放弃真实之言,任凭谤言流行,必致堕落于恶道,后世无依。」如是告诫,并诵此偈言:
§176
176.
一百七十六。
‘‘Ekaṃ dhammaṃ atītassa, musāvādissa jantuno;
『一法乃亡者,谤言之众生,』
Vitiṇṇaparalokassa, natthi pāpaṃ akāriya’’nti.
“已超世间彼岸者,不作恶。”
Tattha ekaṃ dhammanti saccaṃ. Musāvādissāti yassa dasasu vacanesu ekampi saccaṃ natthi, evarūpassa musāvādino . Vitiṇṇaparalokassāti vissaṭṭhaparalokassa. Evarūpo hi manussasampattiṃ devasampattiṃ avasāne nibbānasampattinti imā tissopi sampattiyo na passati. Natthi pāpanti tassa evarūpassa idaṃ nāma pāpaṃ akattabbanti natthi.
此中所说为法即实。所谓妄语者,十语句中无一语真实,妄语者即此类。已超世间彼岸者,即已超越彼岸者。如是之人于人间生活、天界生活、及涅槃境界皆未见三者为同一成就。所谓无恶,即此等人不作恶,此乃无恶之所谓。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
说法结束之时,许多听者获得初果乃至诸果。
Ciñcamāṇavikāvatthu navamaṃ. · 旃遮学童女事,第九。
10. Asadisadānavatthu十、无比施事
Nave kadariyāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto asadisadānaṃ ārabbha kathesi.
“‘新授’意谓佛陀在祇树给孤独园时,于未聚受之众说此法。”
Ekasmiñhi samaye satthā cārikaṃ caritvā pañcasatabhikkhuparivāro jetavanaṃ pāvisi. Rājā vihāraṃ gantvā satthāraṃ nimantetvā punadivase āgantukadānaṃ sajjetvā ‘‘dānaṃ me passantū’’ti nāgare pakkosi. Nāgarā āgantvā rañño dānaṃ disvā punadivase satthāraṃ nimantetvā dānaṃ sajjetvā ‘‘amhākampi dānaṃ, devo, passatū’’ti rañño pahiṇiṃsu. Rājā tesaṃ dānaṃ disvā ‘‘imehi mama dānato uttaritaraṃ kataṃ, puna dānaṃ karissāmī’’ti punadivasepi dānaṃ sajjesi. Nāgarāpi taṃ disvā punadivase sajjayiṃsu. Evaṃ neva rājā nāgare parājetuṃ sakkoti, na nāgarā rājānaṃ. Atha chaṭṭhe vāre nāgarā sataguṇaṃ sahassaguṇaṃ vaḍḍhetvā yathā na sakkā hoti ‘‘idaṃ nāma imesaṃ dāne natthī’’ti vattuṃ, evaṃ dānaṃ sajjayiṃsu. Rājā taṃ disvā ‘‘sacāhaṃ imesaṃ dānato uttaritaraṃ kātuṃ na sakkhissāmi, kiṃ me jīvitenā’’ti upāyaṃ cintento nipajji. Atha naṃ mallikā devī upasaṅkamitvā, ‘‘kasmā, mahārāja, evaṃ nipannosi, kena te indriyāni kilantāni viyā’’ti pucchi. Rājā āha – ‘‘na dāni tvaṃ, devi, jānāsī’’ti. ‘‘Na jānāmi, devā’’ti. So tassā tamatthaṃ ārocesi.
一时佛陀游行后,携五百比库众入祇树给孤独园。国王往拜访佛陀,邀请受供养。翌日宾客携供养到城中,并祈愿佛陀亦得见供养。城中众人见国王供养后,翌日再次邀请佛陀,令城中众亦得供养。国王见供养后许诺令供养日愈丰盛。城中众亦以此为榜样,逐日丰盛供养。国王与城中众相互竞胜,谁也不能逆转。至第六日,城中众继增百倍千倍供养,言“此供养不足为奇”,仍然准备供养。国王见状叹道“我无法超越此等供养,人生何用?”沉思此法。此时玛丽嘉王后前来,问国王何故如此叹息,何种根意所扰。国王答曰“你不晓也”。“我亦不晓。”故启示其所以然。
Atha naṃ mallikā āha – ‘‘deva, mā cintayi, kahaṃ tayā pathavissaro rājā nāgarehi parājiyamāno diṭṭhapubbo vā sutapubbo vā, ahaṃ te dānaṃ saṃvidahissāmī’’ti. Itissa asadisadānaṃ saṃvidahitukāmatāya evaṃ vatvā, mahārāja, sālakalyāṇipadarehi pañcannaṃ bhikkhusatānaṃ anto āvaṭṭe nisīdanamaṇḍapaṃ kārehi, sesā bahiāvaṭṭe nisīdissanti. Pañca setacchattasatāni kārehi, tāni gahetvā pañcasatā hatthī pañcannaṃ bhikkhusatānaṃ matthake dhārayamānā ṭhassanti. Aṭṭha vā dasa vā rattasuvaṇṇanāvāyo kārehi, tā maṇḍapamajjhe bhavissanti. Dvinnaṃ dvinnaṃ bhikkhūnaṃ antare ekekā khattiyadhītā nisīditvā gandhe pisissati, ekekā khattiyadhītā bījanaṃ ādāya dve dve bhikkhū bījamānā ṭhassati, sesā khattiyadhītaro pise pise gandhe haritvā suvaṇṇanāvāsu pakkhipissanti, tāsu ekaccā khattiyadhītaro nīluppalakalāpe gahetvā suvaṇṇanāvāsu pakkhittagandhe āloḷetvā vāsaṃ gāhāpessanti. Nāgarānañhineva khattiyadhītaro atthi, na setacchattāni, na hatthino ca. Imehi kāraṇehi nāgarā parājissanti, evaṃ karohi, mahārājāti. Rājā ‘‘sādhu, devi, kalyāṇaṃ te kathita’’nti tāya kathitaniyāmena sabbaṃ kāresi. Ekassa pana bhikkhuno eko hatthi nappahosi. Atha rājā mallikaṃ āha – ‘‘bhadde, ekassa bhikkhuno eko hatthi nappahoti, kiṃ karissāmā’’ti. ‘‘Kiṃ, deva, pañca hatthisatāni natthī’’ti? ‘‘Atthi, devi, avasesā duṭṭhahatthino, te bhikkhū disvāva verambhavātā viya caṇḍā hontī’’ti. ‘‘Deva, ahaṃ ekassa duṭṭhahatthipotakassa chattaṃ gahetvā tiṭṭhanaṭṭhānaṃ jānāmī’’ti. ‘‘Kattha naṃ ṭhapessāmā’’ti? ‘‘Ayyassa aṅgulimālassa santike’’ti. Rājā tathā kāresi. Hatthipotako vāladhiṃ antarasatthimhi pakkhipitvā ubho kaṇṇe pātetvā akkhīni nimiletvā aṭṭhāsi. Mahājano ‘‘evarūpassa nāma caṇḍahatthino ayamākāro’’ti hatthimeva olokesi.
玛丽嘉王后曰:“天啊,莫忧!长夜绕地时,王城及城中众受挫时,我将筹划供养。”为筹备供养,王后于大树阴凉之处,为五百比库安置半圆形座位,余坐席于外。以五顶遮盖,持于五百象前,立座安稳。以八或十黄金花环装饰座席中心。两两比库间,各座一贵族女儿,香味芬芳;各持良种,撒种于地。余贵族女儿撒香草于黄金花环上,施以溅香,并以青莲花满香环,中有人绕于香环边,引香而居。城中仅此贵族女儿,无遮盖,无象。此种安排意在令城众败北。令王后为之语,王命之,一切备具。唯一比库一象不见嚣张。王责问“善哉!一比库无象,当何所为?”“天啊,五百象非无?”“有,天后,剩象不良,诸比库目睹其威严如暴猛。” “我知一象斗篷,识其驻处。”“设何处?”“于尊者指环处。”国王照办。象斗篷置左中间,两耳覆眼,立定。众人谓“此乃暴猛象之形态。”仅观象形象而得其威吓。
Rājā buddhappamukhaṃ bhikkhusaṅghaṃ parivisitvā satthāraṃ vanditvā, ‘‘bhante, yaṃ imasmiṃ dānagge kappiyabhaṇḍaṃ vā akappiyabhaṇḍaṃ vā, sabbaṃ taṃ tumhākameva dammī’’ti āha . Tasmiṃ pana dāne ekadivaseneva pariccattaṃ cuddasakoṭidhanaṃ hoti. Satthu pana setacchattaṃ nisīdanapallaṅko ādhārako pādapīṭhikāti cattāri anagghāneva. Puna evarūpaṃ katvā buddhānaṃ dānaṃ nāma dātuṃ samattho nāhosi, teneva taṃ ‘‘asadisadāna’’nti paññāyi. Taṃ kira sabbabuddhānaṃ ekavāraṃ hotiyeva, sabbesaṃ pana itthīyeva saṃvidahati. Rañño pana kāḷo ca juṇho cāti dve amaccā ahesuṃ. Tesu kāḷo cintesi – ‘‘aho rājakulassa parihāni, ekadivaseneva cuddasakoṭidhanaṃ khayaṃ gacchati, ime imaṃ dānaṃ bhuñjitvā gantvā nipannā niddāyissanti, aho naṭṭhaṃ rājakula’’nti. Juṇho cintesi – ‘‘aho rañño dānaṃ sudinnaṃ. Na hi sakkā rājabhāve aṭṭhitena evarūpaṃ dānaṃ dātuṃ, sabbasattānaṃ pattiṃ adento nāma natthi, ahaṃ panidaṃ dānaṃ anumodāmī’’ti.
国王绕行布施众比库僧团,向导师顶礼,称赞曰:“尊者,于此布施时,无论合宜或不合宜的供养财物,一切均由你们随意支配。”由此单日布施,累积财富高达一千四百亿。导师处安坐于白色遮盖的坐垫之上,四足稳固,洁净无瑕。然作如是,比库无从授予佛陀如此布施,故称之为“不善布施”。此乃诸佛单次受布施唯有此法,而诸佛及其比库均清楚此理。国王二子者名曰卡罗与犹努,二者俱为王子。卡罗忧虑言:“啊,王室将遭危险,单日财富竟至千万之巨,食用此布施而去者必疲惫休眠,哀哉我王室之失。”犹努忧虑言:“啊,王之布施甚妙。若于国君在位时,不得如此之布施,诸众众生无法承受,我则欣然赞叹此施法。”
Satthu bhattakiccāvasāne rājā anumodanatthāya pattaṃ gaṇhi. Satthā cintesi – ‘‘raññā mahoghaṃ pavattentena viya mahādānaṃ dinnaṃ, asakkhi nu kho mahājano cittaṃ pasādetuṃ, udāhu no’’ti. So tesaṃ amaccānaṃ cittācāraṃ ñatvā ‘‘sace rañño dānānucchavikaṃ anumodanaṃ karissāmi, kāḷassa muddhā sattadhā phalissati, juṇho sotāpattiphale patiṭṭhahissatī’’ti ñatvā kāḷe anukampaṃ paṭicca evarūpaṃ dānaṃ datvā ṭhitassa rañño catuppadikaṃ gāthameva vatvā uṭṭhāyāsanā vihāraṃ gato. Bhikkhū aṅgulimālaṃ pucchiṃsu – ‘‘na kiṃ nu kho, āvuso, duṭṭhahatthiṃ chattaṃ dhāretvā ṭhitaṃ disvā bhāyī’’ti? ‘‘Na bhāyiṃ, āvuso’’ti. Te satthāraṃ upasaṅkamitvā āhaṃsu – ‘‘aṅgulimālo, bhante, aññaṃ byākarosī’’ti. Satthā ‘‘na, bhikkhave , aṅgulimālo bhāyati. Khīṇāsavausabhānañhi antare jeṭṭhakausabhā mama puttasadisā bhikkhū na bhāyantī’’ti vatvā brāhmaṇavagge imaṃ gāthamāha –
国王布施宴饮结束,为表示赞叹,呈献绶带。导师思量言:“国王如巨浪滚滚,施下重布,然大丈夫之心,能否因之欢喜?我不敢肯定。”知晓二王子心性后,言道:“若我赞叹国王布施,卡罗必产生七倍反感,犹努必定稳固于初果果位。”时恻隐二子,乃作此布施,及以四句偈颂称赞国王,起身离座。比库众人向比库长阿阇梨询问:“尊者,据闻此人站持恶象肩扛伞,令人畏惧否?”答曰:“不畏惧,善友。”大众即前诣阿阇梨,告曰:“阿阇梨,此乃著名匪徒。”阿阇梨答曰:“非也,比库们不畏此盗贼。已尽五逆业障之者,及我亲如子者之比库,自不畏惧。”继而于婆罗门章,誦此偈:
‘‘Usabhaṃ pavaraṃ vīraṃ, mahesiṃ vijitāvinaṃ;
“公牛最雄壮勇士,帝王征服无敌手;
Anejaṃ nhātakaṃ buddhaṃ, tamahaṃ brūmi brāhmaṇa’’nti. (dha. pa. 422; su. ni. 651);
无嫉佛陀无染垢,我今向婆罗门诵之。”(法句经422;佛遗教经651)
Rājāpi domanassappatto ‘‘evarūpāya nāma parisāya dānaṃ datvā ṭhitassa mayhaṃ anucchavikaṃ anumodanaṃ akatvā gāthameva vatvā satthā uṭṭhāyāsanā gato. Mayā satthu anucchavikaṃ dānaṃ akatvā ananucchavikaṃ kataṃ bhavissati , kappiyabhaṇḍaṃ adatvā akappiyabhaṇḍaṃ vā dinnaṃ bhavissati, satthārā me kupitena bhavitabbaṃ. Evañhi asadisadānaṃ nāma, dānānurūpaṃ anumodanaṃ kātuṃ vaṭṭatī’’ti vihāraṃ gantvā satthāraṃ vanditvā etadavoca – ‘‘kiṃ nu kho me, bhante, dātabbayuttakaṃ dānaṃ na dinnaṃ, udāhu dānānurūpaṃ kappiyabhaṇḍaṃ adatvā akappiyabhaṇḍameva dinna’’nti. ‘‘Kimetaṃ , mahārājā’’ti? ‘‘Na me tumhehi dānānucchavikā anumodanā katā’’ti? ‘‘Mahārāja, anucchavikameva te dānaṃ dinnaṃ. Etañhi asadisadānaṃ nāma, ekassa buddhassa ekavārameva sakkā dātuṃ, puna evarūpaṃ nāma dānaṃ duddada’’nti. ‘‘Atha kasmā, bhante, me dānānurūpaṃ anumodanaṃ na karitthā’’ti? ‘‘Parisāya asuddhattā, mahārājā’’ti. ‘‘Ko nu kho, bhante, parisāya doso’’ti? Athassa satthā dvinnampi amaccānaṃ cittācāraṃ ārocetvā kāḷe anukampaṃ paṭicca anumodanāya akatabhāvaṃ ācikkhi. Rājā ‘‘saccaṃ kira te, kāḷa, evaṃ cintita’’nti pucchitvā ‘‘sacca’’nti vutte ‘‘tava santakaṃ aggahetvā mama puttadārehi saddhiṃ mayi attano santakaṃ dente tuyhaṃ kā pīḷā. Gaccha, bho, yaṃ te mayā dinnaṃ, taṃ dinnameva hotu, raṭṭhato pana me nikkhamā’’ti taṃ raṭṭhā nīharitvā juṇhaṃ pakkosāpetvā ‘‘saccaṃ kira te evaṃ cintita’’nti pucchitvā ‘‘sacca’’nti vutte, ‘‘sādhu, mātula, pasannosmi, tvaṃ mama parijanaṃ gahetvā mayā dinnaniyāmeneva satta divasāni dānaṃ dehī’’ti sattāhaṃ rajjaṃ niyyādetvā satthāraṃ āha – ‘‘passatha, bhante, bālassa karaṇaṃ, mayā evaṃ dinnadāne pahāramadāsī’’ti. Satthā ‘‘āma, mahārāja, bālā nāma parassa dānaṃ anabhinanditvā duggatiparāyaṇā honti, dhīrā pana paresampi dānaṃ anumoditvā saggaparāyaṇā eva hontī’’ti vatvā imaṃ gāthamāha –
国王亦染愁苦,言:“此等邪众布施我未获赞许,导师诵偈赞我而起身离座。我不及导师布施时作赞,若得无暇布施,则所布必为非法财物,必遭导师愤怒。故非善布施,以布施应有赞叹。”及至回居,向导师顶礼,言:“尊者,何者是我应当布施而未布施,或以布施不合宜财物而成非法布施乎?”导师答曰:“何哉,大王?”“我施不获众之赞叹。”“大王,惟众赞叹之施方为正布施,此即不善布施,可于一佛一生一次布施,复此布施则难得。”国王问:“尊者,何以我施未获赞叹乎?”“大王,由于聚会不纯。”国王问:“何为聚会之过?”导师两次告知二王子之心性,称卡罗心性恶劣故未赞叹也。国王闻言,承认实情,言:“真实如汝,卡罗取我继承之嫁妆与我子相抵,苦我甚深。汝去吧,唯愿我所布皆成正布施,今我将离国驱逐犹努。”谓其王国,“真实如此思之。”犹努闻言,欣慰曰:“善哉,吾母,为我取王业,前七日曾予布施。”大师继告:“善哉,大王,愚人见他人布施不乐,必遭堕获恶道;智者喜他人布施,能得天福。”继诵偈:
§177
177.
一百七十七。
‘‘Na ve kadariyā devalokaṃ vajanti, bālā have nappasaṃsanti dānaṃ;
『神祇界非无能者所往,愚者确实不赞叹布施;』
Dhīro ca dānaṃ anumodamāno, teneva so hoti sukhī paratthā’’ti.
『而智慧者欣然赞叹布施,因此彼得自在于彼世安乐。』
Tattha kadariyāti thaddhamaccharino. Bālāti idhalokaparalokaṃ ajānanakā. Dhīroti paṇḍito. Sukhī paratthāti teneva so dānānumodanapuññena paraloke dibbasampattiṃ anubhavamāno sukhī hotīti.
于此『无能者』者,指心无定者;『愚者』者,未知此世与彼世;『智慧者』者,聪明智者;『彼世安乐』者,谓凭其为布施所生功德,享受彼世神通之福乐。
Desanāvasāne juṇho sotāpattiphale patiṭṭhahi, sampattaparisāyapi sātthikā dhammadesanā ahosi, juṇhopi sotāpanno hutvā sattāhaṃ raññā dinnaniyāmeneva dānaṃ adāsīti.
经教结束时,尊者拘努于得于初果圣者的果位稳固之后,及于功德的聚集,曾有真实圆满的法讲说;由此拘努作为已证初果圣者,七日内依王所命予施。
Asadisadānavatthu dasamaṃ. · 无比施事,第十。
11. Anāthapiṇḍakaputtakālavatthu十一、给孤独之子咖喇事
Pathabyā ekarajjenāti imaṃ dhammadesanaṃ satthā jetavane viharanto kālaṃ nāma anāthapiṇḍikassa puttaṃ ārabbha kathesi.
「单一国土」者,意指此佛法的开示乃由佛陀在祇树给孤独园时,于婆跋陀迦子名下所展开。
So kira tathāvidhassa saddhāsampannassa seṭṭhino putto hutvā neva satthu santikaṃ gantuṃ, na gehaṃ āgatakāle daṭṭhuṃ, na dhammaṃ sotuṃ, na saṅghassa veyyāvaccaṃ kātuṃ icchati. Pitarā ‘‘mā evaṃ, tāta, karī’’ti vuttopi tassa vacanaṃ na suṇāti. Athassa pitā cintesi – ‘‘ayaṃ evarūpaṃ diṭṭhiṃ gahetvā vicaranto avīciparāyaṇo bhavissati, na kho panetaṃ patirūpaṃ, yaṃ mayi passante mama putto nirayaṃ gaccheyya. Imasmiṃ kho pana loke dhanadānena abhijjanakasatto nāma natthi, dhanena naṃ bhindissāmī’’ti. Atha naṃ āha – ‘‘tāta, uposathiko hutvā vihāraṃ gantvā dhammaṃ sutvā ehi, kahāpaṇasataṃ te dassāmī’’ti. Dassatha, tātāti. Dassāmi, puttāti. So yāvatatiyaṃ paṭiññaṃ gahetvā uposathiko hutvā vihāraṃ agamāsi. Dhammassavanena panassa kiccaṃ natthi, yathāphāsukaṭṭhāne sayitvā pātova gehaṃ agamāsi. Athassa pitā ‘‘putto me uposathiko ahosi, sīghamassa yāguādīni āharathā’’ti vatvā dāpesi. So ‘‘kahāpaṇe aggahetvā na bhuñjissāmī’’ti āhaṭāhaṭaṃ paṭikkhipi. Athassa pitā pīḷaṃ asahanto kahāpaṇabhaṇḍaṃ dāpesi. So taṃ hatthena gahetvāva āhāraṃ paribhuñji.
彼时,此婆跋陀迦子为贤信王子,尚未愿近师、不愿出家、不愿听戒、不愿为僧众服务。其父劝慰曰:“世子莫作此念。”然其父内心思忖:“若其持此见而为无贪无瞋者,虽非我理想,中望其子不堕地狱。然此世无烦恼优胜似此,父当自除财富以破其贪。”于是告诫曰:“世子,若受在家戒,至伽蓝闻法则可,吾愿赐百金币。”子闻说后,承诺受在家戒,往伽蓝听法。因其不合于担负法事,遂回室休息。其父喜曰:“我子已受在家戒,应速请宴以供养。”子答曰:“不取财物食。”子父不能忍其拒,亲手付食。子接食而食之。
Atha naṃ punadivase seṭṭhi, ‘‘tāta, kahāpaṇasahassaṃ te dassāmi, satthu purato ṭhatvā ekaṃ dhammapadaṃ uggaṇhitvā āgaccheyyāsī’’ti pesesi. Sopi vihāraṃ gantvā satthu purato ṭhatvāva ekameva padaṃ uggaṇhitvā palāyitukāmo ahosi. Athassa satthā asallakkhaṇākāraṃ akāsi. So taṃ padaṃ asallakkhetvā uparipadaṃ uggaṇhissāmīti ṭhatvā assosiyeva . Uggaṇhissāmīti suṇantova kira sakkaccaṃ suṇāti nāma. Evañca kira suṇantānaṃ dhammo sotāpattimaggādayo deti. Sopi uggaṇhissāmīti suṇāti, satthāpissa asallakkhaṇākāraṃ karoti. So ‘‘uparipadaṃ uggaṇhissāmī’’ti ṭhatvā suṇantova sotāpattiphale patiṭṭhāsi.
次日,大富长者对他说:「孩子,我将给你一千金钱,若你站在世尊面前,背诵一句法句后再回来。」他便去至寺院,站在世尊面前,只背诵一句便想逃走。彼时世尊做了一个含义深远的示现。世尊示现此句后,他心中想:「我将背诵上句。」于是他站着似乎要背诵。所谓背诵,就是聆听。由此一听,法就指示修习萃取果位的路径。彼人亦这样想必背诵,世尊遂施示玄机。于是他说:「我将背诵上句。」他站立之际便坚定了成就须陀洹果位的信心。
So punadivase buddhappamukhena bhikkhusaṅghena saddhiṃyeva sāvatthiṃ pāvisi. Mahāseṭṭhi taṃ disvā ‘‘ajja mama puttassa ākāro ruccatī’’ti cintesi. Tassapi etadahosi – ‘‘aho vata me pitā ajja satthu santike kahāpaṇe na dadeyya, kahāpaṇakāraṇā mayhaṃ uposathikabhāvaṃ paṭicchādeyyā’’ti. Satthā panassa hiyyova kahāpaṇassa kāraṇā uposathikabhāvaṃ aññāsi. Mahāseṭṭhi, buddhappamukhassa bhikkhusaṅghassa yāguṃ dāpetvā puttassapi dāpesi. So nisīditvā tuṇhībhūtova yāguṃ pivi, khādanīyaṃ khādi, bhattaṃ bhuñji. Mahāseṭṭhi satthu bhattakiccāvasāne puttassa purato sahassabhaṇḍikaṃ ṭhapāpetvā, ‘‘tāta, mayā te ‘sahassaṃ dassāmī’ti vatvā uposathaṃ samādāpetvā vihāraṃ pahito. Idaṃ te sahassa’’nti āha. So satthu purato kahāpaṇe diyyamāne disvā lajjanto ‘‘alaṃ me kahāpaṇehī’’ti vatvā, ‘‘gaṇha, tātā’’ti vuccamānopi na gaṇhi. Athassa pitā satthāraṃ vanditvā, ‘‘bhante, ajja me puttassa ākāro ruccatī’’ti vatvā ‘‘kiṃ, mahāseṭṭhī’’ti vutte ‘‘mayā esa purimadivase ‘kahāpaṇasataṃ te dassāmī’ti vatvā vihāraṃ pesito. Punadivase kahāpaṇe aggahetvā bhuñjituṃ na icchi, ajja pana diyyamānepi kahāpaṇe na icchatī’’ti āha. Satthā ‘‘āma, mahāseṭṭhi, ajja tava puttassa cakkavattisampattitopi devalokabrahmalokasampattīhipi sotāpattiphalameva vara’’nti vatvā imaṃ gāthamāha –
后来某日,他与佛陀前方比库僧团一同进入舍卫城。大富长者见状暗自思惟:「今日我儿容颜甚佳。」他心中又起此念:「唉,若我父亲今日不当面赠一千金,恐怕我因金钱之故会放弃布施法会。」而世尊心知他因一千金而起布施之念。大富长者为佛陀前方比库僧团献祭香饭,也献给儿子。他坐下静心饮食,吃辅食、食主食。佛陀用完饭后,大富长者于儿目前摆设一千个饭食器皿,说:「孩子,我已在你面前说‘将给你一千’,并主持了布施法会,现将这千食赠于你。」他见佛前赠金,羞愧地说:「我要这金钱已够了。」即使说此话,也未接过那金钱。父亲对佛陀礼敬后,说:「尊者,我儿今日容颜甚佳。」佛陀询问后,他答曰:「前日我说‘将给你一百金’,派他去礼拜住持。次日他不愿接受那百金,今日即使给他千金,他也不想收。」佛陀说:「是的,大富长者,今日你儿所获得的不仅仅是天下王者的财富、天界梵界的财富,更是无上须陀洹果位。」于是说此偈:
§178
178.
一百七十八。
‘‘Pathabyā ekarajjena, saggassa gamanena vā;
「凭一位国主之力,或凭往天之力;
Sabbalokādhipaccena, sotāpattiphalaṃ vara’’nti.
凭统御诸界之力,须陀洹果为最。 」
Tattha pathabyā ekarajjenāti cakkavattirajjena. Saggassa gamanena vāti chabbīsatividhassa saggassa adhigamanena. Sabbalokādhipaccenāti na ekasmiṃ ettake loke nāgasupaṇṇavemānikapetehi saddhiṃ, sabbasmiṃ loke ādhipaccena. Sotāpattiphalaṃ varanti yasmā ettake ṭhāne rajjaṃ kāretvāpi nirayādīhi amuttova hoti, sotāpanno pana pihitāpāyadvāro hutvā sabbadubbalopi aṭṭhame bhave na nibbattati, tasmā sotāpattiphalameva varaṃ uttamanti attho.
此处一位国主者,指天下诸王。往天之力,指二十六种天界的福德。统御诸界之力,谓非仅在某一世界中与龙、天鸟、阿修罗、摩尼宝石等同处,而是在诸界之上统御。须陀洹果为上者,因在那里即便建王国等业力,也免于堕落地狱等苦处,须陀洹果者已关闭恶道之门,不再受八种恶趣,故须陀洹果是最胜、最高之果位。
Desanāvasāne bahū sotāpattiphalādīni pāpuṇiṃsūti.
讲法结束时,他广获有关初果及诸果的多种利益。
Anāthapiṇḍakaputtakālavatthu ekādasamaṃ. · 给孤独之子咖喇事,第十一。
Lokavaggavaṇṇanā niṭṭhitā. · 世间品注释已结束。
Terasamo vaggo. · 第十三品。