4. Catuttho paricchedo
4. Catuttho paricchedo四、第四章
Viññāṇakkhandhapakiṇṇakanayasaṅkhepo识蕴杂门略要
§192
192.
Ekadhādinayodāni , paṭuvaḍḍhāya yoginaṃ;
有一种状态起于一支心,善用修习者亦增长此心;
Vuccate visayaggāhā, sabbamekavidhaṃ manaṃ.
称为专注于境界,心集中于一法。
§193
193.
Ekāsīti tibhūmaṭṭhaṃ, lokiyaṃ suttarañca taṃ;
此称为唯识一法,包含三种地位:世间、胜于世间及其次;
Sesaṃ lokuttaraṃ aṭṭha, anuttarañcitī dvidhā.
剩余八法属超世间,分为两类:无上与次无上。
§194
194.
Lokapākakriyāhetū , cekahetūti sattahi;
世间果报之因,或为单一因,或为复合因者,共有七种;
Tiṃsa nādhipati sādhi-pati sesātipī dvidhā.
三十主宰、主宰的臣属,以及余种因共分双类。
§195
195.
Chandacittīhavīmaṃsā-svekena matimā yutaṃ;
意乐心念之审察,内具之理解与智慧所相应;
Vinā vīmaṃsamekena, ñāṇahīnamanaṃ yutaṃ.
若无此审察,则缺乏智慧且心意愚昧不明。
§196
196.
Parittānappamāṇāni, mahaggatamanāniti;
「Parittāna」者,谓有界限、不无限量者;「appamāṇāni」者,无量者也;合言之即为「有限与无限」。此云「有限与无限」,亦称为「甚大与微小」。
Tidhā chanava caṭṭha ca, tinavā ca yathākkamaṃ.
三、六、九、八,以及三、九——依次如是。
§197
197.
Dvipañca cittaṃ viññāṇaṃ, tisso hi manodhātuyo;
识有二五之数,意界则有三种;
Chasattati manoñāṇa-dhātūti tividhā puna.
「Chasattati manoñāṇa-dhātu」者,六十七种心识所涵。此谓三类心法繁多而分,合计共六十七种各异的心理现象。」
§198
198.
Ekārammaṇacittāni, anabhiññaṃ mahaggataṃ;
心意专一,不被高级境界所通达;
Amalaṃ pañcaviññāṇaṃ, navapañca bhavantime.
清净的五识,九加五共存。
§199
199.
Pañcālambaṃ manodhātu, sābhiññaṃ kāmadhātujaṃ;
五种依怙心根,以感觉之根所生;
Sesaṃ chārammaṇaṃ taṃ hi, tecattālīsa saṅkhyato.
其余放逸的,确有四十三种。
§200
200.
Kāmapākadusā cādi-maggo cādikriyā duve;
欲界、有色界、无色界的修行道路与修行行为兼有两种。
Rūpā sabbetirūpe na, tecattālīsa hontime.
色界众生皆无形相,只有四十三种。
§201
201.
二百零一。
Vināva rūpenāruppa-vipākā caturo siyuṃ;
没有形相的无色界及有形色界的果报共有四种;
Dvecattālīsa sesāni, vattantubhayathāpi ca.
加上剩余四十三种,二者合计仍然存在。
§202
202.
Catudhāpi ahetvekadvihetukatihetuto;
四种无因、单因、双因和多因。
Aṭṭhārasa dve bāvīsa, sattacattālisaṃ bhave.
十八、二十二,加起来共四十七。
§203
203.
Kāme javā savoṭṭhabbā, abhiññādvayameva ca;
欲乐迅速应当断除,二种神通亦应断除;
Rūpiriyāpathaviññattikarāme caturaṭṭhakā.
色、受、想、行、识五蕴对地相关,俱为四十八。
§204
204.
Chabbīsati javā sesā, karā rūpiriyāpathe;
二十六种迅速运动的残余,作于形色之路,
Dvipañcamanavajjāni, kāmarūpaphalāni ca.
二十五不可犯之法,以及欲色果报。
§205
205.
Ādikriyāti cekūna-vīsa rūpakarā ime;
二十一种开始作用的形作,
Sesā cuddasa bhinnāvacuti sandhi na tīṇipi.
其余十三种分别断相,与结合,俱不三者。
§206
206.
二百零六。
Ekakiccādito pañca-vidhā tatthekakiccakā;
单一业起者有五种,各自为一业者。
Dvipañcacittaṃ javanaṃ, manodhātuṭṭhasaṭṭhime.
二重五心为疾速,止于心所第六十四处。
§207
207.
二百零七。
Dvikiccādīni voṭṭhabbaṃ, sukhatīraṃ mahaggate;
应除去二业起等,安乐彼岸的大涅槃;
Pākā kāmamahāpākā, sesā tīrā yathākkamaṃ.
成熟业欲大成熟业,余尽涅槃彼岸依本。
§208
208.
二百零八。
Dassanaṃ savanaṃ diṭṭhaṃ, sutaṃ ghāyanakādikaṃ;
所见、所闻、所记忆的内容,诸如视、听、触等感受,
Tayaṃ mutaṃ manodhātuttayaṃ diṭṭhaṃ sutaṃ mutaṃ.
以及由此所生的三种心所声,见、闻、触所生的心声。
§209
209.
二百零九。
Diṭṭhaṃ sutaṃ mutaṃ ñātaṃ, sābhiññaṃ sesakāmikaṃ;
所见、所闻、所触皆已了解,且有深入体验及余爱;
Viññātārammaṇaṃ sesamevaṃ chabbidhamīraye.
由诸缘起所知境界,同样经由六根感受而灭尽。
§210
210.
Sattadhā sattaviññāṇadhātūnaṃ tu vasā bhave;
七种识界之中,唯有七识得以转现生起;
Vuccatedāni tasseva, anantaranayakkamo.
称此为毗婆舍那,即不间断之连续流转。
§211
211.
Puññesvādidvayā kāme, rūpapuññamanantakaṃ;
以善根及其所成之二因对欲界,色界无量善根;
Tappādakuttarānantaṃ, bhavaṅgañcāditīraṇaṃ.
超越苦乐极限者,亦能渡过人生流转苦海。
§212
212.
二百一十二。
Dutiyantadvayā tīraṃ, bhavaṅgaṃ tatiyadvayā;
第二组中有两种圣洁成分,第三组中也有两种生命流转的状态;
Te anantāmalaṃ puññaṃ, majjhattañca mahaggataṃ.
它们是不染污的无量功德,并且居于中心且极为重要。
§213
213.
二百一十三。
Sabbavāre sayañceti, tepaññāsa tisatta ca;
总共有明显的三十九种状态,其中包括三十种显现的智慧;
Tettiṃsa ca bhavantete, rūpesu pana puññato.
又有三十三种,且皆为色法中的功德。
§214
214.
Tappākā ca matiyutta-kāmapākā sayaṃ dasa;
正确的果报属于心识相应之渴爱果报,自身有十种;
Āruppapuññato te ca, sako pāko sayaṃ puna.
这些果报因其功德而高贵,能够使同类在来世获得自身的报果。
§215
215.
Adhopākā ca antamhā, tatiyañca phalantime;
下面所说的果报是指内心的、第三种果报;
Dasekadvitipañcāhi, maggā cekaṃ sakaṃ phalaṃ.
这十种果中有二十五条路径,每条路径对应一种果报。
§216
216.
二百一十六。
Lobhamūlekahetūhi , antakāmasubhā viya;
因贪欲为根本之因,如同终极欲望之性质;
Satta dosadvayā kāma-bhavaṅgapekkhavā sayaṃ.
俱有七种二重烦恼,因希求欲界所生,自己承受。
§217
217.
二百一十七。
Mahāpākatihetūhi, sāvajjā sabbasandhiyo;
因恶业所致,诸恶皆有因缘;
Kāmaccutīhi sesāhi, sāvajjā kāmasandhiyo.
因断欲虽断余欲尚存,诸恶因缘依然不绝。
§218
218.
二百一十八。
Kāmaccuti ca voṭṭhabbaṃ, sayañca sukhatīrato;
欲界的止息,应当舍弃,睡眠也应远离安乐享受;
Paṭicchā tīraṇāni dve, itarā sakatīraṇaṃ.
须断除两种依止,一种是对自身的依止。
§219
219.
二百一十九。
Sakaṃ sakaṃ paṭicchaṃ tu, viññāṇehi dvipañcahi;
逐一自我观照,凭二、三、五智加以审察;
Rūpapākehi sāvajjā, sandhiyohetuvajjitā.
于色法成熟时,断除贪欲为因的结缔。
§220
220.
二百二十。
Arūpapākesvādimhā, kāmapākā tihetukā;
色外恶趣等有三因,即欲业恶因。
Antāvajjampi cāruppa-pākā ca nava hontime.
生命终断及非美恶因有九种。
§221
221.
二百二十一。
Dutiyādīhi teyeva, adhopākaṃ vinā vinā;
第二等起三者,各分别自下恶业;
Phalā tihetukā pākā, sayañceti catuddasa.
果报三因恶因,共计十四种。
§222
222.
二百二十二。
Dvipañcādikriyā hāsā, sayañcāruppavajjitā;
所谓双五业,即身语业,及睡眠时无过失之业;
Ñāṇayuttabhavaṅgāti, dasa voṭṭhabbato pana.
所谓具慧利根之行,是当详察而能依止的十业。
§223
223.
二百二十三。
Kāme javā bhavaṅgā ca, kāmarūpe sayampi vā;
身业和语业如欲界火炬,身语中有此欲相,
Navapañca sahetādi-kiriyadvayato pana.
由此新旧九种业缘起,其行相在两种功德中。
§224
224.
二百二十四。
Sayaṃ bhavaṅgamatimā, rūpe sātakriyāpi ca;
此处说到自身存在流转的状态,乃形色之作用相却出生的变化;
Tappādakantimañceti, bāvīsa tatiyā pana.
此流转因渴爱及嗔恨而发生,且在二十一处立见其第三变化。
§225
225.
二百二十五。
Te ca pākā sayañcante, phalaṃ majjhā mahaggatā;
他们因成就的成熟而止息自身流转,果报清净且居其中;
Kriyāti vīsati honti, sesadvīhi dukehi tu.
流转的行为遂消失,二十个苦患亦随之消散。
§226
226.
Vuttapākā sayañceti, cuddasevaṃ kriyājavā;
说及已成之果,应视为已成者,如同有因之行蕴藉而生;
Tadārammaṇaṃ muñcitvā, paṭṭhānanayato naye.
于彼因缘失却执著,便由此处起始至终止之道转入。
§227
227.
Atha sātakriyā sātaṃ, sesaṃ sesakriyāpi ca;
于是果乐之行为完全成就,余余相续行为亦然;
Tadālambaṃ yathāyogaṃ, vade aṭṭhakathānayā.
持此依止,依适当因缘,如是以注疏解释之。
§228
228.
二百二十八。
Mahaggatā kriyā sabbā, sakapuññasamā tahiṃ;
所有壮大繁盛的功德行,为一切善业的总集,
Antā phalantimaṃ hoti, ayameva visesatā.
终结时均能成熟显现,这就是其特殊之处。
§229
229.
二百二十九。
Imassānantarā dhammā, ettakāti pakāsitā;
在此诸法之间,曾如此明确阐明;
Imaṃ panettakehīti, vuccateyaṃ nayodhunā.
依此纲领,此法可称为次第法纲领者。
§230
230.
Dvīhi kāmajavā tīhi, rūpārūpā catūhi tu;
有二种如意之乐,三种喜欢感受,四种有色无色。
Maggā chahi phalādi dve, sesā dve pana sattahi.
有六种道,有两种果及以后,余者共七种。
§231
231.
Ekamhā dasa pañcahi, paṭicchā sukhatīraṇaṃ;
其中一者有十五种,皆缘安心渡过;
Kāme dosakriyāhīna-javehi gahato sakā.
诸欲丧失,恶行断绝,力量强盛且迅疾。
§232
232.
二百三十二。
Kāme javā kriyāhīnā, tadālambā savoṭṭhabbā;
欲界的青年因业行不足,须严格自守。
Sagahañceti tettiṃsacittehi paratīraṇā.
称为胜于贪欲,借三十心念超越彼岸。
§233
233.
二百三十三。
Kāmapuññasukhītīrakaṇhavoṭṭhabbato dvayaṃ;
因欲乐功德成熟而起双重果报,
Mahāpākantimaṃ hoti, anāruppacutīhi ca.
生于大恶道且无所依止。
§234
234.
二百三十四。
Sattatiṃsa panetāni, ettha hitvā dusadvayaṃ;
舍弃此处的二恶,经过三十七种善法;
Etehi pañcatiṃsehi, jāyate dutiyadvayaṃ.
依靠这三十五种德行,产生第二组善果。
§235
235.
二百三十五。
Sukhatīrādi sattete, kriyato cāpi sambhavā;
始于安乐岸的三十七种,是由行为而生;
Ñeyyā sesāni cattāri, bhavaṅgena ca labbhare.
应当修习的其余四种,也因存在而获。
§236
236.
Maggavajjā savoṭṭhabbasukhitīrajavākhilā;
『道戒』者,是必须安住、乐行、顺行、断除一切漏漏的戒律。
Cutīti navakaṭṭhāhi, tatiyadvayamādise.
称为第九条,属于第三双戒的开端。
§237
237.
Etehi dosavajjehi, sattatīhitaradvayaṃ;
以这些恶戒中的两重害害众生为分野;
Rūpapākā vināruppapākāhetuduhetuke.
以形受的成熟或未成熟及其因缘为缘起。」
§238
238.
二百三十八。
Tehevekūnasaṭṭhīhi, hontiruppādikaṃ vinā;
在三百六十天中,没有起因而生的;
Hāsāvajje jave rūpe, aṭṭhachakkehi tehi tu.
在笑语、饮食、色欲、八种根本原因中,皆存在它们。
§239
239.
二百三十九。
Sādhopākehi teheva, dutiyādīni attanā;
凭借善良的成熟条件,便由自身而生出第二次及随后的;
Adhodhojavahīnehi, ekekūnehi jāyare.
在不具有下流和冲力的各自的条件中,各自单独生起。
§240
240.
二百四十。
Sukhatīrabhavaṅgāni, sayañcāti tisattahi;
由欢喜所生的身心变化,自己出生数达三百种;
Antāvajjaṃ anāruppabhavaṅgehi panetaraṃ.
彼此不同的非轮回性变化则有数百种。
§241
241.
二百四十一。
Vuttānantarasaṅkhāto, nayo dāni anekadhā;
前面已经说明的缘起规律,现在可以用多种方式引导陈说;
Puggalādippabhedāpi, pavatti tassa vuccate.
也可依诸个人的不同起点来说明,这即称为其演变。
§242
242.
二百四十二。
Puthujjanassa jāyante, diṭṭhikaṅkhāyutāni ve;
凡夫中生起的,皆是带有见疑的种种烦恼。
Sekkhassevāmalā satta, anantānitarassa tu.
而学道者则清净七种,唯有无始以来烦恼无量无边。
§243
243.
二百四十三。
Antāmalaṃ anāvajjakriyā cekūnavīsati;
非清净而无退转之行者,三十二人;
Kusalākusalā sesā, honti sekkhaputhujjane.
善恶业余种,则为学者与凡夫共有。
§244
244.
第二百四十四条。
Itarāni panāvajjadvayaṃ pākā ca sāsavā;
除此之外,另外两种重戒也称为染污业。
Tiṇṇannampi siyuṃ evaṃ, pañcadhā sattabhedato.
即使超越了这些,也仍然存在,依据五种和七种的不同分类方法。
§245
245.
第二百四十五条。
Kāme soḷasa ghānādittayaṃ dosamahāphalā;
欲界之中,有十六种根本的烦恼,名为大小重负的恼恨。
Rūpārūpe sapākoti, pañcavīsati ekajā.
色界中有关色与非色的烦恼,合计二十五种,各自独立。
§246
246.
二百四十六。
Kāmapākā ca sesādimaggo ādikriyā duve;
欲界成熟及余三界,谓之业道初动,此二者。
Rūpe javāti bāvīsa, dvijā sesā tidhātujā.
形色生灭二十有二,天人余界三十七种。
§247
247.
二百四十七。
Vitthāropi ca bhūmīsu, ñeyyo kāmasubhāsubhaṃ;
抉择地中,须辨诸欲好恶;
Hāsavajjamahetuñca, apāye sattatiṃsime.
瞋恚恶行之因,地狱三十七种。
§248
248.
二百四十八。
Hitvā mahaggate pāke, asīti sesakāmisu;
在大火煅烧结束后,对于那些未完成渴求的人,
Cakkhusotamanodhātu, tīraṇaṃ voṭṭhabbampi ca.
眼根、耳根、鼻根、舌根、身根、意根这六根,以及六种界境,皆应渡过超越。
§249
249.
二百四十九。
Dosahīnajavā so so, pāko rūpe anāriye;
这如火迅猛轻盈般的瞋恨,根于美色,起于非圣者;
Pañcasaṭṭhi chasaṭṭhī tu, parittābhādīsu tīsu.
共有五十六个,且共有六十六个,为排除痛苦的六种。
§250
250.
二百五十。
Ādipañcāmalā kaṅkhādiṭṭhiyutte vinā tahiṃ;
最初五种污秽与疑惑之见相应的,没有它们存在时;
Teyeva pañcapaññāsa, jāyare suddhabhūmisu.
正是这五十五种,在纯净的境地中出生。
§251
251.
二百五十一。
Ādimaggadusāhāsarūpahīnajavā sako;
初道之难行被忽视,表现为迟速不一;
Pāko voṭṭhabbanañcāti, titālīsaṃ siyuṃ nabhe.
应当成熟圆满的是四十三个,犹如天空中数目。
§252
252.
Adhodhomanavajjā te,
彼等除去下部之忧意;
Pāko ceva sako sako;
果报各归其自身所属;
Dutiyādīsu jāyante,
生起于第二等(界)之中;
Dve dve ūnā tato tato.
自彼彼处各减去二者。
§253
253.
Arūpesvekamekasmiṃ , rūpesvādittikepi ca;
无色界中只有一界,色界中的初禅也只有一界;
Tike ca tatiye ekaṃ, dve honti dutiyattike.
而在三禅时有一界,在二禅时则有二界。
§254
254.
二百五十四。
Antimaṃ rūpapākaṃ tu, chasu vehapphalādisu;
最后的色界果报,在六种色界胜果等中出现;
Kāmasugatiyaṃyeva, mahāpākā pavattare.
仅限于欲界流转者中,在大果报出时出现。
§255
255.
二百五十五。
Ghāyanādittayaṃ kāme, paṭighadvayameva ca;
因舔舐所生的欲乐,及两种愤怒;
Sattarasesu paṭhamaṃ, amalaṃ mānavādisu.
在七察觉中处首位,于清净的人类中无染;
§256
256.
二百五十六。
Ariyāpāyavajjesu, caturodipphalādikā;
在圣道绊罪中,四种反果等事;
Apāyāruppavajjesu, hāsarūpasubhakriyaṃ.
在非善趣绊罪中,嗤笑、恶行等事。
§257
257.
二百五十七。
Apāyuddhattayaṃ hitvā, hotākāsasubhakriyaṃ;
断除恶劣的战斗行为之后,便能产生心灵广阔的善行。
Tathāpāyuddhadve hitvā, viññāṇakusalakriyaṃ.
同样断除两种恶劣战斗行为后,便能成就识的善业。
§258
258.
二百五十八。
Bhavaggāpāyavajjesu, ākiñcaññasubhakriyaṃ;
远离生死轮回中的恶劣业障,生起无所有的善业;
Diṭṭhikaṅkhāyutā suddhe, vinā sabbāsu bhūmisu.
在清净无疑的所见中,无论何土,均无烦恼。
§259
259.
二百五十九。
Amalāni ca tīṇante,
纯净者俱尽,
Bhavagge ca subhakriyā;
尊者亦有善行;
Mahākriyā ca hontete,
并且具大善业,
Terasevānapāyisu.
为三昧勤修之者。
§260
260.
二百六十。
Anāruppe manodhātu, dassanaṃ savatīraṇaṃ;
心界无碍,见解如渡河般辽阔;
Kāme aniṭṭhasaṃyoge, brahmānaṃ pāpajaṃ phalaṃ.
欲乐与不善之果紧密相连,乃至如梵天之果报。
§261
261.
二百六十一。
Voṭṭhabbaṃ kāmapuññañca, diṭṭhihīnaṃ sauddhavaṃ;
欲望善行和无见正智皆应断除;
Cuddasetāni cittāni, jāyare tiṃsabhūmisu.
此三种心念或起于三十地狱层次中。
§262
262.
二百六十二。
Indriyāni duve antadvayavajjesvahetusu;
诸根为二者对立而反彼所因生。
Tīṇi kaṅkhetarāhetupāpe cattāri terasa.
三种业因无障碍,恶业共有四十七种。
§263
263.
二百六十三。
Cha ñāṇahīne tabbantasāsave satta nimmale;
缺乏智慧者必然的烦恼共有七种纯净无染;
Cattālīse panaṭṭhevaṃ, ñeyyamindriyabhedato.
而第四十七种烦恼,则依应当分别的根差异而了知。
§264
264.
二百六十四。
Dve balāni ahetvantadvaye tīṇi tu saṃsaye;
有两种力量是无因的,两种力量是有关联的,怀疑的则有三种。
Cattāritarapāpe cha, honti sesaduhetuke.
余罪中有四种恶染源世故原因所致。
§265
265.
二百六十五。
Ekūnāsīticittesu, matiyuttesu satta tu;
在三十九种心所中,于意所起心有七种;
Abalāni hi sesāni, vīriyantaṃ balaṃ bhave.
其余者皆为无力、力道不足之心所。
§266
266.
二百六十六。
Ajhānaṅgāni dvepañca, takkantā hi tadaṅgatā;
禅支共有七项,其中两项相对,彼此相依。
Jhāne pītiviratte ta-ppādake amale duve.
禅那时有二清净行住:远离醉醉、远离烦恼,清净无染,这两者。
§267
267.
二百六十七。
Tatiye sāmale tīṇi, cattāri dutiye tathā;
第三禅清净处有三;第二禅清净处有四;
Kāme nippītike cāpi, pañcaṅgāni hi sesake.
离欲的斥恶分别亦有此数;余禅净分共为五具。
§268
268.
二百六十八。
Maggā dve saṃsaye diṭṭhihīnasesāsubhe tayo;
进道(禅行)有二疑惑:缺见与全善见三种。
Duhetuketare suddhajjhāne ca dutiyādike.
其意谓纯净禅定亦应舍弃第二禅等。
§269
269.
二百六十九。
Cattāro pañca paṭhamajhānakāmatihetuke;
第一禅欲爱原因有四、五种;
Sattāmale dutiyādi-jhānike aṭṭha sesake.
第二禅及后禅染污七种,粗扰有八余。
§270
270.
二百七十。
Hetvantato hi maggassa, amaggaṅgamahetukaṃ;
从缘起故,所谓道理乃有缘之法,无缘非道理所达。
Chamaggaṅgayutaṃ natthi, balehipi ca pañcahi.
没有依赖于三摩竭行,也没有依赖于五种愚癫。
§271
271.
Sukhitīratadālambaṃ, iṭṭhe puññajupekkhavā;
以安乐为根本依托者,在所喜欢者中保持善法的平等心;
Iṭṭhamajjhetaraṃ hoti, tabbipakkhe tu gocare.
在所喜欢的当中有所断舍,但在自身所属的方面则有所顾及。
§272
272.
Dosadvayā tadālambaṃ, na sukhikriyato pana;
以两种嗔恚为根本依托者,不从安乐的行为而生。
Sabbaṃ subhāsubhe naṭṭhe, tadālambaṇavācato.
凡所有善恶现象,皆因依附于言语而现显。
§273
273.
二百七十三。
Kriyato vā tadālambaṃ, sopekkhāya sukhī na hi;
即使有所作为以依附于彼者,若未与平等心相应,则不能得安乐;
Itarā itarañceti, idaṃ suṭṭhupalakkhaye.
他者依他者,此即正义显现之理。
§274
274.
二百七十四。
Sandhidāyakakammena, tadālambapavattiyaṃ;
借助于结业因缘,依附之现象便得以发生。
Niyāmanaṃ javassāha, kammassevaññakammato.
命令是迅速的力量,正如业的作用一样。
§275
275.
二百七十五。
Citte cetasikā yasmiṃ,
心,即心识,乃是存在于内心之中,
Ye vuttā te samāsato;
其所说者,即前面所集成之一切法;
Vuccare dāni dvepañce,
今当说的是两者或五者,
Sabbagā satta jāyare.
众生种种总共七者皆由此而生。
§276
276.
二百七十六。
Takkacārādhimokkhehi, teyeva jāyare dasa;
依照理智行为守护戒律,正是他们生起(善法)的根本;
Pañcaṭṭhānamanodhātu-pañcake sukhatīraṇe.
依五处、五根、五力,总共十五处得以安乐超越。
§277
277.
二百七十七。
Ete pītādhikā hāse, vāyāmena ca dvādhikā;
他们多以欢喜笑颜示现,二者中多为呼吸调伏所成;
Voṭṭhabbanepi eteva, dasekā pītivajjitā.
甚至在安住正法时,也多保持欢喜,不失其乐。
§278
278.
二百七十八。
Pāpasādhāraṇā te ca, tipañcuddhaccasaññute;
这些都是不善的、不共法,属于三十五种不善心所的范畴。
Kaṅkhāyuttepi eteva, sakaṅkhā hīnanicchayā.
被疑惑所缠扰,也正是由于疑惑带来的心念缺乏坚决确定。
§279
279.
二百七十九。
Kaṅkhāvajjā paneteva, sadosacchandanicchayā;
被疑惑所击打,如同敌人攻击那样,亦随之产生贪欲的心念缺乏坚决确定;
Sattarasa duse honti, salobhantadvaye pana.
有七种恶心所存在,其中两种专属于贪欲心所。
§280
280.
二百八十。
Dosavajjā salobhā te,
这二十条戒行中存有贪婪、嫉妒,
Tatiyādidukesu te;
第三及以后的戒项,
Diṭṭhipītidvayādhikā,
涉及二种执见和二种慰乐,
Dvinavekūnavīsati.
共计二十九条(戒)。
§281
281.
二百八十一。
Pīticārappanāvajjā, ādito yāva tiṃsime;
『欢喜心所』的增长,始于第三十根;
Uppajjanti catutthādi-rūpārūpamanesu ve.
它们在第四根及之后的色及非色法中生起。
§282
282.
Pīticāravitakkesu,
在欢喜心所的念中,
Ekena dvititikkamā;
前二种各有一种;
Tatiyādīsu teyeva,
第三及之后则各有三种。
Tiṃsekadvetayodhikā.
超过三和二的情况。
§283
283.
二百八十三。
Etevādidvaye kāme, dutiyādidukesu hi;
因此这二者是欲乐,第二者是愤恚等。
Matiṃ pītiṃ matippītiṃ, hitvā te kamato siyuṃ.
心、喜悦、意念的喜悦,被断除后方可离欲。
§284
284.
二百八十四。
Jhāne vuttāva tajjhānikāmale viratādhikā;
已在禅定中所说者,指远离禅定烦恼及染污者更多。
Tatthetā niyatā vittiṃ, vade sabbattha sambhavā.
如是故,定有一定的财物增长,谓之普遍皆能显现的增长。
§285
285.
二百八十五。
Kāmapuññesu paccekaṃ,
在欲乐善业中,各自独有,
Jayantāniyatesu hi;
确实于增长者之中显现;
Viratīyo dayāmodā,
离欲者则慈悲喜舍,
Kāme sātasubhakriye.
欲乐则根植于善良之行。
§286
286.
二百八十六。
Majjhattepi vadanteke, sahetukasubhakriye;
中央者虽言有一,然其因缘善作业;
Sukhajjhānepi paccekaṃ, hontiyeva dayāmudā.
在快乐定中,个别皆有同样的慈悲欢喜。
§287
287.
二百八十七。
Thinamiddhaṃ sasaṅkhāre, diṭṭhihīnadvaye tahiṃ;
昏沉睡眠及行中,对无二见三者;
Mānena vā tayo sesadiṭṭhihīne vidhekako.
以慢为基,三者余见为异见者。
§288
288.
二百八十八。
Issāmaccherakukkuccā , visuṃ dosayutadvaye;
嫉妒、怨恨、疑惑,这两种与恨相关的烦恼;
Tatthantake siyuṃ thinamiddhakena tayopi vā.
或是昏沉睡眠,或是其所作的止息。
§289
289.
二百八十九。
Ye vuttā ettakā ettha, iti cetasikākhilā;
既已说出「是如是」这些全部意念的所有所缘心;
Tatthettakesvidantevaṃ, vuccateyaṃ nayodhunā.
这些意念若离相应境界,依此理当被称为引导之法。
§290
290.
第二百九十节。
Tesaṭṭhiyā sukhaṃ dukkhaṃ, tīsupekkhāpi vedanā;
六触受蕴中的苦乐,以及三不定受共为受感;
Pañcapaññāsacittesu, bhave indriyato pana.
在五十种心中和五根中,依然存在轮回。
§291
291.
第二百九十一节。
Ekatthekattha ceva dvesaṭṭhiyā dvīsu pañcahi;
依止爱恨取分别,其所依止有二五种法;
Paññāsāyāti viññeyyaṃ, sukhādindriyapañcakaṃ.
五十种可知中,即是以乐为根的五根。
§292
292.
二百九十二。
Dasuttarasate hoti, nicchayo vīriyaṃ tato;
勤勉精进则有稳固果效,随后由此生起勇猛精进。
Pañcahīne tatokūne, samādhindriyamādise.
五种断恶与二十种增益,于定力根等所生。
§293
293.
二百九十三。
Chando ekasatekūnavīsa saddhādayo pana;
精进有一百二十种,信解等亦如是;
Ñāṇavajjā navahīnasate honti matī pana.
但无慧除染者仅九十种,智慧则多。
§294
294.
二百九十四。
Ekūnāsītiyā cāro, chasaṭṭhīsu panappanā;
三十九和四十六时,亦当念之;
Pañcapaññāsake pīti, ekapaññāsake siyā.
五十五时应观喜,五十一时亦可作。
§295
295.
二百九十五。
Viratī chaṭṭhake vīse, karuṇāmuditātha vā;
四十六至二十时,亦可念慈悲欢喜;
Aṭṭhasopekkhacittena, aṭṭhavīsatiyā siyuṃ.
持八和平心,以二十八时心而修行。
§296
296.
二百九十六。
Ahīrikamanottappamohuddhaccā dvādaseva;
十二种无羞耻无恐怖无迷惑心。
Lobho aṭṭhasu cittesu, thinamiddhaṃ tu pañcasu.
贪欲存在于八种心中,昏沉存在于五种心中。
§297
297.
二百九十七。
Māno catūsu diṭṭhi ca, tathā dvīsu manesu hi;
骄慢存在于四种心中,见解亦存在于两种心中;
Doso issā ca maccheraṃ, kukkuccañca bhavantime.
瞋恨、嫉妒及悔恨也在这些心中显现。
§298
298.
Ekasmiṃ vimatī hoti, evaṃ vuttānusārato;
在此处,心识获得舒缓,依照所说的方法行事;
Appavattinayo cāpi, sakkā ñātuṃ vijānatā.
此外,因知晓觉察而得以否定扰乱。
§299
299.
Asmiṃ khandheva viññeyyo, vedanādīsvayaṃ nayo;
在此蕴中应当了知,烦恼即见于受等诸法;
Ekadhādividho yutti-vasātenāviyogato.
乃是一种缘起之法,具有连接与断离两种状态。
§300
300.
Upamā pheṇupiṇḍo ca, bubbuḷo migataṇhikā;
比喻者,如同蜜泡与水泡、汗珠聚集形成的小水珠;
Kadalī māyā viññeyyā, khandhānaṃ tu yathākkamaṃ.
以及如同芭蕉叶的幻象,皆可了知,乃是众蕴依其本性而分别。
§301
301.
三百零一。
Tesaṃ vimaddāsahanakhaṇasobhappalobhana-
此等被迷惑无法忍受之中,及爱好华美争奇,
Nisāravañcakattehi, samānattaṃ samāhaṭaṃ.
向无益与欺骗者起心生意,皆趋于同一、并行一处。
§302
302.
第三百零二节。
Te sāsavā upādānakkhandhā khandhāvanāsavā;
那些烦恼,是执著聚合,是聚合之中的烦恼;
Tatthādī dukkhavatthuttā, dukkhā bhārā ca khādakā.
它们因此被确认为苦的所缘,苦的重负且来吞噬。
§303
303.
第三百零三节。
Khandhāniccādidhammā te, vadhakā sabhayā itī;
这些聚合从本质上是无常的存在,因而被称为凶恶之物;
Asukhaddhammato cikkhā, ukkhittāsikarī yathā.
因其导致不安的性质,如同农夫翻动耕土,起动犁首那样。
Iti saccasaṅkhepe viññāṇakkhandhapakiṇṇakanayasaṅkhepo nāma · 如是,《谛略》中名为“识蕴杂门略要”的部分
Catuttho paricchedo. · 第四章。