14. 第十四章
第十四章
14. Cuddasamo paricchedo
1色界定修习之解说
Rūpāvacarasamādhibhāvanāniddeso
789
789.
3修习之法,是为利益之因,
Bhāvanānayamahaṃ hitānayaṃ,
4尊敬觉者,乃为安乐之因;
Mānayañca sugataṃ sukhānayaṃ;
5吾今陈述最高上法、超越诸法,
Byākaromi paramaṃ ito paraṃ,
6请听此甜美之义解说。
Taṃ suṇātha madhuratthavaṇṇanaṃ.
790
790.
8人类当中,最高者为法之智慧与见解;
Uttaraṃ tu manussānaṃ, dhammato ñāṇadassanaṃ;
9欲望所驱者应为第一,戒律之净化为初始。
Pattukāmena kātabbaṃ, ādito sīlasodhanaṃ.
791七百九十一。
791.
11于摇摆不定之行为中,恶戒持犯戒者;
Saṅkassarasamācāre, dussīle sīlavajjite;
12无有禅定,何以道得?故应净化戒法。
Natthi jhānaṃ kuto maggo, tasmā sīlaṃ visodhaye.
792七百九十二。
792.
14戒律与行为,应作为行为之规约,其观念可分为两类;
Sīlaṃ cārittavārittavasena duvidhaṃ mataṃ;
15其一为断绝恶法之戒律,另为破坏戒律恶行与受非难者。
Taṃ panācchiddamakkhaṇḍamakammāsamaninditaṃ.
793
793.
17行为应当为利益之目的所为,且以离欲为乐;
Kattabbaṃ atthakāmena, vivekasukhamicchatā;
18戒律在比丘中被视为无上的装饰。
Sīlañca nāma bhikkhūnaṃ, alaṅkāro anuttaro.
794
794.
20宝贵的护持、归依、安稳,保护与依靠之所;
Ratanaṃ saraṇaṃ khemaṃ, tāṇaṃ leṇaṃ parāyaṇaṃ;
21受人珍视的宝珠,至高无上的戒律行为。
Cintāmaṇi paṇīto ca, sīlaṃ yānamanuttaraṃ.
795
795.
23清凉洁净的戒律,是烦恼污秽的清除者;
Sītalaṃ salilaṃ sīlaṃ, kilesamaladhovanaṃ;
24众善之本源,也是烦恼的力量消减。
Guṇānaṃ mūlabhūtañca, dosānaṃ balaghāti ca.
796
796.
26「三昧」者,如同登临三层高阶的最高处,
Tidivārohaṇañcetaṃ, sopānaṃ paramuttamaṃ;
27是通往寂灭安稳之涅槃之城的道路。
Maggo khemo ca nibbānanagarassa pavesane.
797第七百九十七偈。
797.
29因此,应当谨守那极为清净的戒律,其有二种特征,
Tasmā suparisuddhaṃ taṃ, sīlaṃ duvidhalakkhaṇaṃ;
30为所有以利益为目的,善于遵守戒律的比丘所应当行持。
Kattabbaṃ atthakāmena, piyasīlena bhikkhunā.
798第七百九十八偈。
798.
32于戒律中应当为所行者,须依清净持守而安住;
Kātabbo pana sīlasmiṃ, parisuddhe ṭhitenidha;
33应当断除迷惑昏乱,断绝诸种迷惑之患。
Palibodhassupacchedo, palibodhā dasāhu ca.
799
799.
35居所亦是宗族资财,
‘‘Āvāso ca kulaṃ lābho,
36团体与第五业亦属之;
Gaṇo kammañca pañcamaṃ;
37亲族连带苦患。
Addhānaṃ ñāti ābādho,
38『结』者,谓缠绕、束缚也。
Gantho iddhīti te dasā’’ti.
800
800.
40这是对入处(感受观察)的细分,在此分别成十种;
Palibodhassupacchedaṃ, katvā dasavidhassapi;
41应当亲近的,是业处的施主。
Upasaṅkamitabbo so, kammaṭṭhānassa dāyako.
801八百零一。
801.
43应亲近、尊敬、可修习的,是守戒且善辩者。
Piyo garu bhāvanīyo, vattā ca vacanakkhamo;
44又如何说是深刻,非仅在某固定处所所为者。
Gambhīrañca kathaṃ kattā, no caṭṭhāne niyojako.
802八百零二。
802.
46如是具足诸善德前来,乃为利益者;
Evamādiguṇopetamupagantvā hitesinaṃ;
47为善知识,随时授与修习法门者。
Kalyāṇamittaṃ kālena, kammaṭṭhānassa dāyakaṃ.
803八百零三。
803.
49当应取其修习法门,虽为自身所行;
Kammaṭṭhānaṃ gahetabbaṃ, vattaṃ katvā panassa tu;
50因此,了知该比丘应当布施的行为。
Tenāpi caritaṃ ñatvā, dātabbaṃ tassa bhikkhuno.
804
804.
52此行为,如同贪欲、嗔恨与痴迷所显现;
Caritaṃ panidaṃ rāgadosamohavasena ca;
53是信、觉知、思惟产生的六种差别状态。
Saddhābuddhivitakkānaṃ, vasena chabbidhaṃ mataṃ.
805
805.
55这些中,有四十六种为解脱之路。
Vomissakanayā tesaṃ, catusaṭṭhi bhavanti te;
56这含义并非四种,我此处未曾示现为四种。
Tehi attho na catthīti, na mayā idha dassitā.
806第八百零六。
806.
58应当观心不净,亦如身体知念。
Asubhā ca dasevettha, tathā kāyagatāsati;
59此为十一种顺赞贪欲行为。
Ekādasa ime rāga-caritassānukūlatā.
807第八百零七。
807.
61此为四种广大,皆为黄金遍。
Catasso appamaññāyo, savaṇṇakasiṇā ime;
62果如是,则恒常有助于恶行的发生。
Aṭṭheva ca sadā dosa-caritassānukūlatā.
808第八百零八。
808.
64于此,以迷惑行为与思维行为为主,
Taṃ mohacaritassettha, vitakkacaritassa ca;
65明确表明呼吸念一为其辅助。
Anukūlanti niddiṭṭhaṃ, ānāpānaṃ panekakaṃ.
809第八百零九。
809.
67以前世忆处之眼目为根基,具足信心行为者;
Purimānussatichakkaṃ, saddhācaritadehino;
68依止于念,断除死亡烦恼。
Maraṇūpasamāyuttā, satimāhāranissitā.
810第八百一十条。
810.
70想是界的本质,诸根由智慧而生;
Saññā dhātuvavatthānaṃ, buddhippakatijantuno;
71这里有四者被称为顺缘。
Ime pana ca cattāro, anukūlāti dīpitā.
811第八百一十一条。
811.
73亦有四不着相,余者为炽盛相。
Cattāropi ca āruppā, sesāni kasiṇāni ca;
74此处『顺利』者谓诸种行为。
Anukūlā ime sabba-caritānanti vaṇṇitā.
812第八百一十二条。
812.
76这个全部因极端相反之性而不同;
Idaṃ sabbaṃ panekanta-vipaccanīkabhāvato;
77因过度宽泛而称为『过度生起』,这是须当分别明了之义。
Atisappāyato vutta-miti ñeyyaṃ vibhāvinā.
813第八百一十三条。
813.
79所有修行法,列举为四十有四。
Kammaṭṭhānāni sabbāni, cattālīsāti niddise;
80遍有十种,浊恶念觉知十种。
Kasiṇāni dasa ceva, asubhānussatī dasa.
814第八百一十四。
814.
82四种无比智,四种无色禅定;
Catasso appamaññāyo, cattāro ca arūpino;
83四大界所缘,想法相依也。
Catudhātuvavatthānaṃ, saññā cāhāratā iti.
815第八百一十五。
815.
85在此六处修习止观所依,近行之数多少;
Kammaṭṭhānesu etesu, upacāravahā kati;
86止息入出息念时,若身念念散乱,则须令其安住。
Ānāpānasatiṃ kāya-gataṃ hitvā panaṭṭhapi.
816(义释文义编号八一六)
816.
88其余五种观想乃是色受想境三个名色之续,
Sesānussatiyo saññā, vavatthānanti terasa;
89称为近行相续,余者则称为安住相续。
Upacāravahā vuttā, sesā te appanāvahā.
817(义释文义编号八一七)
817.
91在安住相续里,亦说有十种遍(光)相。
Appanāyāvahesvettha, kasiṇāni dasāpi ca;
92入息出息念与四禅定,此为该义。
Ānāpānasatī ceva, catukkajjhānikā ime.
818八百一十八。
818.
94此有十种不净法,亦即对身念不净;
Asubhāni dasa cettha, tathā kāyagatāsati;
95此十一法,属于初禅定界。
Ekādasa ime dhammā, paṭhamajjhānikā siyuṃ.
819八百一十九。
819.
97自初至梵住,此三禅定为主要三法。
Ādibrahmavihārāti , tikajjhānavahā tayo;
98第四者,又名无所着;谓第四禅定。
Catutthāpi ca āruppā, catutthajjhānikā matā.
820第八百二十节。
820.
100以意为境的对象,有两种超越方式;
Vasenārammaṇaṅgānaṃ, duvidho samatikkamo;
101一者超越彼境界,若境界为色相,则是超越色禅。
Gocarātikkamārūpe, rūpe jhānaṅgatikkamo.
821第八百二十一节。
821.
103在此十种遍境中,有应当增长者,确如是。
Daseva kasiṇānettha, vaḍḍhetabbāni honti hi;
104不会有任何增益的残余,均成为不善的现象。
Na ca vaḍḍhaniyā sesā, bhavanti asubhādayo.
822第八百二十二。
822.
106这里论及十种遍,一切皆为不善;
Daseva kasiṇānettha, asubhāni dasāpi ca;
107入出息念亦如此,身念亦然。
Ānāpānasatī ceva, tathā kāyagatāsati.
823第八百二十三。
823.
109因缘为缘起的标记,确实作为所依的对象。
Paṭibhāganimittāni , honti ārammaṇāni hi;
110在此教法中,余余部分乃因缘、缘起及境相所现。
Sesāneva paṭibhāga-nimittārammaṇā siyuṃ.
824第八百二十四条。
824.
112由身体禅那中生起的不净观念谓十种不净。
Asubhāni dasāhāra-saññā kāyagatāsati;
113对此诸天众生不曾断绝,此十二染心恒常起。
Devesu nappavattanti, dvādasetāni sabbadā.
825第八百二十五条。
825.
115这十二种心行即所谓十二处念,亦包括入出息念。
Tāni dvādasa cetāni, ānāpānasatīpi ca;
116这十三位长者在梵天界中不生病。
Teraseva panetāni, brahmaloke na vijjare.
826
826.
118设立四种色相,诸无色者则无有任何;
Ṭhapetvā caturārūpe, natthi kiñci arūpisu;
119在人间界中一切现象皆不断转,不生疑惑。
Manussaloke sabbāni, pavattanti na saṃsayo.
827
827.
121舍弃第四种遍相,遍相中有恶色。
Catutthaṃ kasiṇaṃ hitvā, kasiṇā asubhāni ca;
122应当仅以已见作为所取,计有二十一事。
Diṭṭheneva gahetabbā, ime ekūnavīsati.
828
828.
124念住中于身众处,也应以所见及其五种相作为依止;
Satiyampi ca kāyamhi, diṭṭhena tacapañcakaṃ;
125这里与前面所说相同,都应以已闻为所取,这是明确说明的。
Sesamettha suteneva, gahetabbanti dīpitaṃ.
829
829.
127入出息念在此,已被明显表明;
Ānāpānasatī ettha, phuṭṭhena paridīpitā;
128此处所说者为风声,此声以明显可见之理而被采纳。
Vāyokasiṇamevettha, diṭṭhaphuṭṭhena gayhati.
830此为第八百三十条目编号。
830.
130只有经文内容须被采纳,其余十八条亦然;
Suteneva gahetabbā, sesā aṭṭhārasāpi ca;
131以及平等心与无色界五法亦当采纳。
Upekkhā appamaññā ca, arūpā ceva pañcime.
831此为第八百三十一条目编号。
831.
133此处如火焰一般须被采纳,且已明示其不可缺失。
Āditova gahetabbā, na hontīti pakāsitā;
134应当作出总结,取五十五种最末法门为始。
Pañcatiṃsāvasesāni, gahetabbāni ādito.
832
832.
136在修习业处上诸因缘中,不得缺少空遍。
Kammaṭṭhānesu hetesu, ākāsakasiṇaṃ vinā;
137遍有九种,非色法之所依者。
Kasiṇā nava honte ca, arūpānaṃ tu paccayā.
833
833.
139遍有十种,为神通之所因。
Dasāpi kasiṇā honti, abhiññānaṃ tu paccayā;
140三种梵天住处,确有四种存在。
Tayo brahmavihārāpi, catukkassa bhavanti tu.
834
834.
142下位的称为下位,上位者为上位;
Heṭṭhimaṃ heṭṭhimāruppaṃ, uparūparimassa hi;
143如此第四者为止灭,被称为灭尽。
Tathā catutthamāruppaṃ, nirodhassāti dīpitaṃ.
835
835.
145所有以及此处的,确有四十种各异。
Sabbāni ca panetāni, cattālīsavidhāni tu;
146因内观修习之境界觉有成就而生诸安乐。
Vipassanābhavasampatti-sukhānaṃ paccayā siyuṃ.
836
836.
148承取修习法门,应当在老师面前;
Kammaṭṭhānaṃ gahetvāna, ācariyassa santike;
149于来来往往之时,当加演说。
Vasantassa kathetabbaṃ, āgatassāgatakkhaṇe.
837
837.
151然唯有那个,出家比丘怀有往彼欲,远行外出;
Uggahetvā panaññatra, gantukāmassa bhikkhuno;
152不可过于简略展开来说,然而仍应论说。
Nātisaṅkhepavitthāraṃ, kathetabbaṃ tu tenapi.
838第八百三十八。
838.
154应当持业处,心中正当安住,
Kammaṭṭhānaṃ gahetvāna, sammaṭṭhānaṃ manobhuno;
155十八种过失,恒常应当分别斥弃。
Aṭṭhārasahi dosehi, niccaṃ pana vivajjite.
839第八百三十九。
839.
157应当依正义而住,离乡背井时亦应如此。
Anurūpe vihārasmiṃ, vihātabbaṃ tu gāmato;
158不必远至舞蹈处,无论是配五节奏的舞蹈。
Nātidūre naccāsanne, sive pañcaṅgasaṃyute.
840
840.
160即使是较小的袈裟布,也应当割断,绝无例外;
Khuddako palibodhopi, chinditabbo panatthi ce;
161长发、指甲、体毛,均应当用刀斧斩除。
Dīghā kesā nakhā lomā, chinditabbā vibhāvinā.
841
841.
163若袈裟布已被弄脏,应当洗净;若已污秽,应弃置。
Cīvaraṃ rajitabbaṃ taṃ, kiliṭṭhaṃ tu sace siyā;
164若果真得污秽,则应善加焚烧净除之。
Sace patte malaṃ hoti, pacitabbova suṭṭhu so.
842第八百四十二条。
842.
166由未破坏的理解,以及随后比丘尼之所为;
Acchinnapalibodhena , pacchā tena ca bhikkhunā;
167在隐蔽处或空隙中,依季节按所适宜安住自如。
Pavivitte panokāse, vasantena yathāsukhaṃ.
843第八百四十三条。
843.
169用陶土制成蓝色、黄色、白色与红色;
Vajjetvā mattikaṃ nīlaṃ, pītaṃ setañca lohitaṃ;
170呈现深红色的光辉,以泥土为基础,令人赏心悦目。
Saṇhāyāruṇavaṇṇāya, mattikāya manoramaṃ.
844第八百四十四。
844.
172应当修习感官玩味所难胜的业处禅那。
Kattabbaṃ kasiṇajjhānaṃ, pattukāmena dhīmatā;
173可在静室之中,或在隐蔽之地进行。
Senāsane vivittasmiṃ, bahiddhā vāpi tādise.
845第八百四十五。
845.
175亦可于遮蔽之处、凉荫下或洞穴之中修习;
Paṭicchanne panaṭṭhāne, pabbhāre vā guhantare;
176应当废除者,或仅应在其中彻底废除。
Saṃhārimaṃ vā kātabbaṃ, taṃ tatraṭṭhakameva vā.
846〔八四六〕
846.
178废除时,无论在四种杖刑中实行;
Saṃhārimaṃ karontena, daṇḍakesu catūsvapi;
179或用皮鞭,或用蔗梢,甚至用棍棒也是如此。
Cammaṃ vā kaṭasāraṃ vā, dussapattampi vā tathā.
847〔八四七〕
847.
181应当按大小陶土的度量桎梏后实行;
Bandhitvā tathā kātabbaṃ, mattikāya pamāṇato;
182已观察土地后,应当细察其相。
Bhūmiyaṃ pattharitvā ca, oloketabbameva taṃ.
848第八百四十八。
848.
184于是,应当围绕该土地的边缘,使用测量杖,将其圈定;
Tatraṭṭhaṃ bhūmiyaṃ vaṭṭaṃ, ākoṭitvāna khāṇuke;
185用绳索绕其周围,测量成均等的方形。
Vallīhi taṃ vinandhitvā, kātabbaṃ kaṇṇikaṃ samaṃ.
849第八百四十九。
849.
187用度量工具展开测量,其宽度为四指。
Vitthārato pamāṇena, vidatthicaturaṅgulaṃ;
188轮回因此而转,无明乃其迷绕之器。
Vaṭṭaṃ vattati taṃ kātuṃ, vivaṭṭaṃ pana micchatā.
850八百五十。
850.
190如鼓面一般善妙,施作遍加持处的业缘;
Bherītalasamaṃ sādhu, katvā kasiṇamaṇḍalaṃ;
191正当谋划此处之后,智者则令其熄灭不兴。
Sammajjitvāna taṃ ṭhānaṃ, nhatvā āgamma paṇḍito.
851八百五十一。
851.
193如象足印一般,在彼处形成业缘境界;
Hatthapāsapamāṇasmiṃ, tamhā kasiṇamaṇḍalā;
194此地众所周知,坐具的性质清晰明了。
Padese tu supaññatte, āsanasmiṃ suatthate.
852八百五十二。
852.
196在那里高处坐下,知晓词义之四重义;
Ucce tattha nisīditvā, vidatthicaturaṅgule;
197整正身躯,建立正念于前方。
Ujukāyaṃ paṇidhāya, katvā parimukhaṃ satiṃ.
853八百五十三。
853.
199见欲乐之新恶,已了知出离自安。
Kāmesvādīnavaṃ disvā, nekkhammaṃ daṭṭhu khemato;
200至极的喜悦欢喜,因而生于宝贵之境。
Paramaṃ pītipāmojjaṃ, janetvā ratanattaye.
854第八百五十四。
854.
202「我亲自领会,依据这行持方法;
‘‘Bhāgī assamahaṃ addhā, imāya paṭipattiyā;
203名为与清净远离交会的快乐」,发起最上精进。
Pavivekasukhassā’’ti, katvā ussāhamuttamaṃ.
855第八百五十五。
855.
205如同形状刚好,睁开眼睛一般;
Ākārena sameneva, ummīlitvāna locanaṃ;
206应当善于把握所缘相,并反复修习。
Nimittaṃ gaṇhatā sādhu, bhāvetabbaṃ punappunaṃ.
856
856.
208不应仅仅观察色相,也不该仅着眼于相状;
Na vaṇṇo pekkhitabbo so, daṭṭhabbaṃ na ca lakkhaṇaṃ;
209应当舍弃色相,专在于支使它产生变化的力量上。
Vaṇṇaṃ pana amuñcitvā, ussadassa vasena hi.
857
857.
211在心为特征法中,应当树立专一心。
Cittaṃ paṇṇattidhammasmiṃ, ṭhapetvekaggamānaso;
212智慧者应当说『大地即为大地』,如此言说并加以思维。
‘‘Pathavī pathavi’’ccevaṃ, vatvā bhāveyya paṇḍito.
858八百五十八。
858.
214地者,润泽之地、大地也,又名财持、持财;
Pathavī medanī bhūmi, vasudhā ca vasundharā;
215诸如此类有关大地的名称,虽然不同却指同一事物。
Evaṃ pathavināmesu, ekaṃ vattumpi vaṭṭati.
859八百五十九。
859.
217不断地打开与闭合,反复地开合不止。
Ummīlitvā nimīlitvā, āvajjeyya punappunaṃ;
218至于潜入的缘由,彼时当下不会生起。
Yāvuggahanimittaṃ tu, nuppajjati ca tāva so.
860八百六十。
860.
220由此生起之念彼,复得一心专注;
Evaṃ bhāvayato tassa, puna ekaggacetaso;
221当时闭合而内敛,那禅修者便入于定。
Yadā pana nimīletvā, āvajjantassa yogino.
861八百六十一。
861.
223如同闭眼之时,若进入路径般;
Yathā ummīlitekāle, tathāpāthaṃ tu yāti ce;
224所谓『掩止的因缘』,谓因其缘起而得生,故称之。
Taduggahanimittaṃ ta-muppannanti pavuccati.
862第八百六十二条。
862.
226缘相一经生起,随之显现于禅修者面前;
Nimitte pana sañjāte, tato pabhuti yoginā;
227但并非于彼处当坐,博学者对此自有分别认识。
Nisīditabbaṃ no cevaṃ, tasmiṃ ṭhāne vijānatā.
863第八百六十三条。
863.
229智者入内己意所住之所,安住其心。
Attano vasanaṭṭhānaṃ, pavisitvāna dhīmatā;
230因此,在那里安坐时,应随意修习调伏。
Tena tattha nisinnena, bhāvetabbaṃ yathāsukhaṃ.
864八百六十四。
864.
232为断除烦恼,洗净双脚;
Papañcaparihāratthaṃ, pādānaṃ pana dhovane;
233右脚左脚各两次,应当反复用水浸洗。
Tassekatalikā dve ca, icchitabbā upāhanā.
865八百六十五。
865.
235彼时禅定欢喜的年轻比丘,因某种缘故;
Samādhitaruṇo tassa, asappāyena kenaci;
236如果那个处所不存在,必须前往那个处所。
Sace nassati taṃ ṭhānaṃ, gantvāvādāya taṃ pana.
866第八百六十六。
866.
238应当反复以安适端坐于座位上修习;
Pīṭhe sukhanisinnena, bhāvetabbaṃ punappunaṃ;
239同时应当具备正当的时间,且即使片刻也要行持。
Samannāharitabbañca, kare takkāhatampi ca.
867第八百六十七。
867.
241若舍弃相貌而心逸散于外面,
Nimittaṃ pana taṃ hitvā, cittaṃ dhāvati ce bahi;
242当摒除所造相缘之后,应当安立心念。
Nivāretvā nimittasmiṃ, ṭhapetabbaṃ tu mānasaṃ.
868
868.
244无论何处坐下,心欲彼处止;
Yattha yattha nisīditvā, tamicchati tapodhano;
245彼处昼夜思虑割舍不来。
Tattha tattha divārattiṃ, tassupaṭṭhāti cetaso.
869
869.
247修行者渐次如是行持时,
Evaṃ tassa karontassa, anupubbena yogino;
248一切烦恼皆被断除,五种蔽障亦然。
Vikkhambhanti ca sabbāni, pañca nīvaraṇānipi.
870八百七十。
870.
250心亦随近行禅那而专注定住;
Samādhiyati cittampi, upacārasamādhinā;
251借缘与切断之相,瑜伽行者由此而生起。
Paṭibhāganimittampi, uppajjati ca yogino.
871八百七十一。
871.
253究竟为何此处以及以前所言有特别区别?
Ko panāyaṃ viseso hi, imassa purimassa vā;
254像守夜人所弃之铁链囚牢般沉没其中。
Thavikā nīhatādāsa-maṇḍalaṃ viya majjitaṃ.
872八百七十二。
872.
256如同乌云散去,满月呈现光轮;
Meghato viya nikkhantaṃ, sampuṇṇacandamaṇḍalaṃ;
257是其反光之相,如流水般映现。
Paṭibhāganimittaṃ taṃ, balākā viya toyade.
873八百七十三。
873.
259此为隐晦之相,仿佛被踢破后掉落的囚笼;
Taduggahanimittaṃ taṃ, padāletvāva niggataṃ;
260于是更加清净,若已了知,则守护之。
Tatodhikataraṃ suddhaṃ, hutvāpaṭṭhāti tassa taṃ.
874第八百七十四。
874.
262身体虽具停驻与色相,却不为彼;
Tanusaṇṭhānavantañca, vaṇṇavantaṃ na ceva taṃ;
263乃仅守护形态,为智慧修习之所生。
Upaṭṭhākāramattaṃ taṃ, paññajaṃ bhāvanāmayaṃ.
875第八百七十五。
875.
265于对境起时,乃修习所生之缘相;
Paṭibhāge samuppanne, nimitte bhāvanāmaye;
266烦恼必定扩大增长,五盖亦然。
Honti vikkhambhitāneva, pañca nīvaraṇānipi.
876八百七十六。
876.
268烦恼往往聚集,使比丘无法亲近解脱的修行;
Kilesā sannisinnāva, yuttayogassa bhikkhuno;
269心未能专注,而是仅仅依靠近行定。
Cittaṃ samāhitaṃyeva, upacārasamādhinā.
877八百七十七。
877.
271心意对于两种形相而生起集中的作用;
Ākārehi pana dvīhi, samādhiyati mānasaṃ;
272在近行期间,专注所得到的定。
Upacārakkhaṇe tassa, paṭilābhe samādhino.
878八百七十八。
878.
274借由烦恼遮蔽的摒除,亦如是在近行期间;
Nīvāraṇappahānena , upacārakkhaṇe tathā;
275凭借身业的功用,却是在专注所获得期间。
Aṅgānaṃ pātubhāvena, paṭilābhakkhaṇe pana.
879八百七十九。
879.
277然而这两种定,究竟有何不同的理由?
Dvinnaṃ pana samādhīnaṃ, kiṃ nānākaraṇaṃ pana;
278肢体为坚硬血肉所生,且具有护卫作用。
Aṅgāni thāmajātāni, upacārakkhaṇena ca.
880第八百八十节。
880.
280用于安止的肢体,是由坚硬血肉所生于生命体之中;
Appanāya panaṅgāni, thāmajātāni jāyare;
281因此,这种安止之意念,即使一日之中亦能时常起。
Tasmā taṃ appanācittaṃ, divasampi pavattati.
881第八百八十一节。
881.
283以床榻为依止,借此所生的本相增长;
Pallaṅkena ca teneva, vaḍḍhetvā taṃ nimittakaṃ;
284能够入定者,谓之萨咖,如若入定甚为殊胜。
Appanaṃ adhigantuṃ so, sakkoti yadi sundaraṃ.
882第八百八十二。
882.
286若不能称为萨咖,
No ce sakkoti so tena,
287此相则唯瑜伽行者所能达成;
Taṃ nimittaṃ tu yoginā;
288正如天子之胎,
Cakkavattiya gabbhova,
289比喻为宝物,极为难得。
Ratanaṃ viya dullabhaṃ.
883第八百八十三条。
883.
291应当恒常以正念护持,具足正念为须守护者;
Satataṃ appamattena, rakkhitabbaṃ satīmatā;
292护持所守之相时所得者,损坏反而不得现。
Nimittaṃ rakkhato laddhaṃ, parihāni na vijjati.
884第八百八十四条。
884.
294若守护不周全,则所得之物必然灭失;
Ārakkhaṇe asantamhi, laddhaṃ laddhaṃ vinassati;
295故当守护,守护之法即是此处应行之法。
Rakkhitabbaṃ hi tasmā taṃ, tatrāyaṃ rakkhaṇāvidhi.
885
885.
297住所是人的活动范围,食物是人的供养;
Āvāso gocaro bhassaṃ, puggalo bhojanaṃ utu;
298所谓行动之路有七,即无间断地分离远离。
Iriyāpathoti sattete, asappāye vivajjaye.
886
886.
300无间断地应当事事恭敬侍奉,这正是比丘的修行方法;
Sappāye satta seveyya, evañhi paṭipajjato;
301若依此行,随着时日增长,比丘不会遭受退转。
Na cireneva kālena, hoti bhikkhussa appanā.
887
887.
303若没有有意念,修行亦当如是;
Yassappanā na hoteva, evampi paṭipajjato;
304用专注与巧妙,正当具足,佛智成就。
Appanāya ca kosallaṃ, sammā sampādaye budho.
888
888.
306借专注与巧妙,此处说有十种;
Appanāya hi kosalla-midaṃ dasavidhaṃ idha;
307以开解和阐释,我亦现已舍弃之。
Ganthavitthārabhītena, mayā vissajjitanti ca.
889
889.
309由此而生起时,安住无烦恼之境;
Evañhi sampādayato, appanākosallaṃ pana;
310遇缘于此相,内心安住圆满。
Paṭiladdhe nimittasmiṃ, appanā sampavattati.
890
890.
312若修行者如此行持,虽然此境未生;
Evampi paṭipannassa, sace sā nappavattati;
313然而智者不放弃修行,犹如孜孜不倦地努力。
Tathāpi na jahe yogaṃ, vāyametheva paṇḍito.
891
891.
315心的流转之现象,从此故名为心之灭尽者(即心的破灭);
Cittappavattiākāraṃ , tasmā sallakkhayaṃ budho;
316应当如同持久的勇猛精进那样,反复持续地相应配合。
Samataṃ vīriyasseva, yojayetha punappunaṃ.
892
892.
318即便细微的灭已临近,亦应如观测心念一样察觉;
Īsakampi layaṃ yantaṃ, paggaṇhetheva mānasaṃ;
319已开始的活动应予以制止,保持平稳使之继续流转。
Accāraddhaṃ nisedhetvā, samameva pavattaye.
893八百九十三。
893.
321放下放逸与傲慢的心态,释放心识;
Līnatuddhatabhāvehi, mocayitvāna mānasaṃ;
322以依缘因缘为对治,令对治法得以实行。
Paṭibhāganimittābhi-mukhaṃ taṃ paṭipādaye.
894八百九十四。
894.
324如此以依缘因缘的法而对治,
Evaṃ nimittābhimukhaṃ, paṭipādayato pana;
325因此他的心自然会对此生起厌离。
Idānevappanā tassa, sā samijjhissatīti ca.
895第八百九十五条。
895.
327世有根本流转,亦如大地之坚固;
Bhavaṅgaṃ pana pacchijja, pathavīkasiṇaṃ tathā;
328正是此根本所缘,乃禅修者心门所依。
Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
896第八百九十六条。
896.
330心生即刹那发生,亦起于此所缘处;
Jāyatevajjanaṃ cittaṃ, tatrevārammaṇe tato;
331心起即为流转,有时四种,有时五种。
Javanāni ca jāyante, tassa cattāri pañca vā.
897第八百九十七条。
897.
333然而终究有一法,是生于色相之外;
Avasāne panekaṃ tu, rūpāvacarikaṃ bhave;
334而智慧等则相较他法更为强盛。
Takkādayo panaññehi, bhavanti balavattarā.
898第八百九十八条。
898.
336无定意力者之法,因业转依而显现;
Appanācetaso tāni, parikammopacārato;
337此等法称为依转法,亦谓顺业相应行法。
Vuccanti parikammāni, upacārāni cātipi.
899
899.
339依止于安止而顺入,唯有顺入之法;
Appanāyānulomattā , anulomāni eva ca;
340此中一切所说者,谓为出自本族之根源。
Yaṃ taṃ sabbantimaṃ ettha, gotrabhūti pavuccati.
900
900.
342由取持抓摄故,谓行持与安止等;
Gahitāgahaṇenettha, parikammappanādikaṃ;
343第二为近行,第三则为顺入也。
Dutiyaṃ upacāraṃ taṃ, tatiyaṃ anulomakaṃ.
901第九百零一条。
901.
345第四是见族属,五是不合礼节;
Catutthaṃ gotrabhu diṭṭhaṃ, pañcamaṃ appanāmano;
346第一是近行,第二是顺行。
Paṭhamaṃ upacāraṃ vā, dutiyaṃ anulomakaṃ.
902第九百零二条。
902.
348第三是见族属,第四是不合礼节;
Tatiyaṃ gotrabhu diṭṭhaṃ, catutthaṃ appanāmano;
349第四是五,不及它方。
Catutthaṃ pañcamaṃ vāti, appeti na tato paraṃ.
903第九百零三条。
903.
351无论是第六或第七果,皆无安住状态产生;
Chaṭṭhe vā sattame vāpi, appanā neva jāyati;
352由此近于内心的生命流,流转仍然如此迅疾。
Āsannattā bhavaṅgassa, javanaṃ pati tāvade.
904第九百零四条。
904.
354若曾获得前行的服务,到第六或第七果亦然;
Purimehāsevanaṃ laddhā, chaṭṭhaṃ vā sattamampi vā;
355所谓『无欲』,此处言出于教义释义之中。
Appetīti panetthāha, godatto ābhidhammiko.
905九百零五。
905.
357奔跑的人,就如同某个人,
Dhāvanto hi yathā koci,
358头颅已被砍断;
Naro chinnataṭāmukho;
359他绕着想要头颅旋转,
Ṭhātukāmo pariyante,
360但他根本不能使头颅恢复原位。
Ṭhātuṃ sakkoti neva so.
906九百零六。
906.
362同样地,若是第六、甚至第七心识;
Evameva panacchaṭṭhe, sattame vāpi mānaso;
363不能兴起于“萨咖天帝不存在”,应当通过分别观察而知晓。
Na sakkotīti appetuṃ, veditabbaṃ vibhāvinā.
907
907.
365只要在一刹那的专注之中,虽是微细的安住;
Ekacittakkhaṇāyeva, hotāyaṃ appanā pana;
366接着即显现出依生起的存在,这即是被开示的。
Tato bhavaṅgapātova, hotīti paridīpitaṃ.
908
908.
368继而断除存留心,作为回顾观察的缘起;
Tato bhavaṅgaṃ chinditvā, paccavekkhaṇahetukaṃ;
369然后是进入禅定时的回顾观察心。
Āvajjanaṃ tato jhāna-paccavekkhaṇamānasaṃ.
909九百零九。
909.
371欲欲与嗔恚,昏沉睡眠及掉举追悔;
Kāmacchando ca byāpādo, thinamiddhañca uddhato;
372疑惑五盖已被舍弃。
Kukkuccaṃ vicikicchā ca, pahīnā pañcime pana.
910九百一十。
910.
374由思维和观照,以及由欢喜和安乐所生,
Vitakkena vicārena, pītiyā ca sukhena ca;
375与一心不乱相应,此乃五支支缗具足的禅那。
Ekaggatāya saṃyuttaṃ, jhānaṃ pañcaṅgikaṃ idaṃ.
911第九百一十一。
911.
377被各种对象所引诱,纵情于欲求;
Nānāvisayaluddhassa , kāmacchandavasā pana;
378心念散乱、随波逐流,如同林中猕猴奔走不定。
Ito cito bhamantassa, vane makkaṭako viya.
912第九百一十二。
912.
380对一境界专心,心的专注;
Ekasmiṃ visayeyeva, samādhāneva cetaso;
381称为“定是对治欲欲”。
‘‘Samādhi kāmacchandassa, paṭipakkho’’ti vuccati.
913
913.
383由于无喜而生,以及本性清凉;
Pāmojjabhāvato ceva, sītalattā sabhāvato;
384谓“由嗔恚而生的喜乐乃其对治”。
‘‘Byāpādassa tato pīti, paṭipakkhā’’ti bhāsitā.
914
914.
386以自身表现的特性,起于放弃等
Savipphārikabhāvena, nekkhammādipavattito;
387称为『对昏沉睡眠的内境所生的心念的对治』
‘‘Vitakko thinamiddhassa, paṭipakkho’’ti vaṇṇito.
915第九百一十五条。
915.
389对于心不平静者,无论是躺着还是坐着,
Avūpasantabhāvassa, sayañcevātisantato;
390『是安乐的,能对治掉举与追悔二者』。
‘‘Sukhaṃ uddhaccakukkucca-dvayassa paṭipakkhakaṃ’’.
916第九百一十六条。
916.
392以其契合于智慧,故说『寻』之相为随顺推察;
Matiyā anurūpattā, ‘‘anumajjanalakkhaṇo;
393『伺』者,乃疑之对治,如是显示。
Vicāro vicikicchāya, paṭipakkho’’ti dīpito.
917九百一十七。
917.
395彼禅那,离五支而具足五支;
Pañcaṅgavippayuttaṃ taṃ, jhānaṃ pañcaṅgasaṃyutaṃ;
396寂静、三种善妙,具足十相。
Sivaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ.
918九百一十八。
918.
398此果如是获得,为那位修行者初得者。
Evañcādhigataṃ hoti, paṭhamaṃ tena yoginā;
399恒久不变的境界,令其禅那完全现前。
Suciraṭṭhitikāmena, tassa jhānassa sabbaso.
919九百一十九。
919.
401此处应当进入,须先净除恶业。
Taṃ samāpajjitabbaṃ tu, visodhetvāna pāpake;
402由此进入之后,便生于恒久不变。
Taṃ samāpajjato tassa, suciraṭṭhitikaṃ bhave.
920九百二十。
920.
404由比丘读诵时,因心念增长而广博;
Cittabhāvanavepullaṃ, patthayantena bhikkhunā;
405应当依照适当法则,以此为缘由而增长增进。
Paṭibhāganimittaṃ taṃ, vaḍḍhetabbaṃ yathākkamaṃ.
921九百二十一。
921.
407增长之所基有二种,即近行与安止;
Vaḍḍhanābhūmiyo dve ca, upacārañca appanā;
408即便舍弃近行,增长亦依然流转。
Upacārampi vā patvā, vaḍḍhetuṃ tañca vattati.
922九百二十二。
922.
410但若入于安住境界,其间增长之能亦如是;
Appanaṃ pana patvā vā, tatrāyaṃ vaḍḍhanakkamo;
411当如实地割分所持物,就如工匠剪裁其所持物一般。
Kasitabbaṃ yathāṭhānaṃ, paricchindati kassako.
923
923.
413行者以此方法,或以一指、或以二指等;
Yoginā evamevampi, aṅguladvaṅgulādinā;
414反复割分反复割分,当如适当刀具逐渐增长应增之法。
Paricchijja paricchijja, vaḍḍhetabbaṃ yathicchakaṃ.
924
924.
416即便是在初禅中,也应以五种形态存在。
Pattepi paṭhame jhāne, ākārehipi pañcahi;
417凭此如净居士所持,应当如修苦行者般修习。
Suciṇṇavasinā tena, bhavitabbaṃ tapassinā.
925第九百二十五节。
925.
419须分别三种专注的集成,
Āvajjanaṃ samāpatti, adhiṭṭhānesu tīsu ca;
420以及起身观照与上述五种栖止。
Vuṭṭhānapaccavekkhāsu, vasitā pañca bhāsitā.
926第九百二十六节。
926.
422『放弃』者,即断绝烦恼,『坚定』者,即住于正法中,『身心再三进入』者,谓比丘不断将心意回归修行之境,保持正念与专注。
Āvajjitvā adhiṭṭhitvā, samāpajja punappunaṃ;
423『起身』者,即由坐禅或止处起身行动,『回顾』者,即反复自察,『久住于五种功德』者,指久住于五种修行具足之德中,即戒、定、慧、解脱乃至无漏。
Vuṭṭhitvā paccavekkhitvā, vasitā pañca sādhaye.
927九百二十七。
927.
425『初次降临』者,指修行在初段阶段,『次次下落』者,谓次第陷入或退失烦恼状态。
Paṭhame avasipatte, dutiyaṃ yo panicchati;
426『两边俱具』者,指比丘于二法相应中均具足功用,『修行者』者,指依止正法行持者,『第一及第二皆然』者,表明此理在初、次二阶段都成立。
Ubhato bhaṭṭhobhave yogī, paṭhamā dutiyāpi ca.
928九百二十八。
928.
428若心随欲境而对境起观念,念行便随转动;
Kāmassahagatā saññā, manakkārā caranti ce;
429而放逸者,禅那便失去其份。
Pamādayogino jhānaṃ, hoti taṃ hānabhāgiyaṃ.
929九百二十九。
929.
431念在禅那中安住,心意安稳且与法相应;
Sati santiṭṭhate tasmiṃ, santā tadanudhammatā;
432而专注稳重者,禅那便得其固持份。
Mandassa yogino jhānaṃ, hoti taṃ ṭhitibhāgiyaṃ.
930九百三十。
930.
434如若分别知觉依附于非理性的,是由念行运作;
Atakkasahitā saññā, manakkārā caranti ce;
435则此禅定为无失念者之殊胜禅定。
Appamattassa taṃ jhānaṃ, visesabhāgiyaṃ siyā.
931
931.
437若分别知觉与厌离俱起,由念行运作;
Nibbidāsaṃyutā saññā, manakkārā caranti ce;
438则此禅定为断灭法之禅定,故被宣示。
Nibbedhabhāgiyaṃ jhānaṃ, hotīti paridīpitaṃ.
932
932.
440因此,在这五种之中,唯有净住者;
Tasmā pañcasu etesu, suciṇṇavasinā pana;
441第一者依照方法修习禅那而得成就。
Paṭhamā paguṇato jhānā, vuṭṭhāya vidhinā tato.
933九百三十三。
933.
443因为此此禅定,靠近不善之染污;
Yasmā ayaṃ samāpatti, āsannākusalārikā;
444在粗重且不善行持的修习者中,此为肢体软弱。
Thūlattā takkacārānaṃ, tatoyaṃ aṅgadubbalā.
934九百三十四。
934.
446由此见知根本之患,初行瑜伽者当察觉之;
Iti ādīnavaṃ disvā, paṭhame pana yoginā;
447继而智慧深思,了知念住禅定之次第。
Dutiyaṃ santato jhānaṃ, cintayitvāna dhīmatā.
935
935.
449于初禅中,持戒清净,审察此念的离散;
Nikantiṃ pariyādāya, jhānasmiṃ paṭhame puna;
450为得第二禅,须行修习之法门。
Dutiyādhigamatthāya, kātabbo bhāvanakkamo.
936
936.
452彼时,当初禅那一出,由觉知的法则所起;
Athassa paṭhamajjhānā, vuṭṭhāya vidhinā yadā;
453由清醒正了知者,复审禅那支分。
Satassa sampajānassa, jhānaṅgaṃ paccavekkhato.
937
937.
455禅修者如大树般稳固,理智之行亦然;
Thūlato takkacārā hi, upatiṭṭhanti yogino;
456其余禅那支分,平静中相续坚立。
Sesamaṅgattayaṃ tassa, santamevopatiṭṭhati.
938
938.
458为了舍弃粗重的四肢,当时那比丘便如此修持;
Thūlaṅgānaṃ pahānāya, tadā tassa ca yogino;
459为了得至安乐顺利,那征相正是此理。
Santaṅgapaṭilābhāya, nimittaṃ tu tadeva ca.
939
939.
461心中反复忆念『地即是地』;
‘‘Pathavī pathavi’’ccevaṃ, karoto manasā puna;
462现在由此,第二禅将要产生,此为其理。
Idāni dutiyajjhāna-muppajjissati taṃ iti.
940
940.
464然断有分已,而取地遍——
Bhavaṅgaṃ pana pacchijja, pathavīkasiṇaṃ pana;
465依此,以缘起作支,修行者于心门中安住。
Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
941第九百四十一颂。
941.
467所谓生起流,即心,于此缘中由此之后;
Jāyatāvajjanaṃ cittaṃ, tasmiṃ ārammaṇe tato;
468生起乃生生不息,数量或四或五种。
Javanāni hi jāyante, tassa cattāri pañca vā.
942第九百四十二颂。
942.
470众多行为迅速的心意中,
Avasāne panekampi, tesaṃ javanacetasaṃ;
471此为色离念心,属于第二禅定心的范畴。
Rūpāvacarikaṃ hoti, dutiyajjhānamānasaṃ.
943
943.
473中央生起具足欢喜与安乐;
Sampasādanamajjhattaṃ, pītiyā ca sukhena ca;
474与一心不乱相应,禅定有四支组成。
Ekaggatāya saṃyuttaṃ, jhānaṃ hoti tivaṅgikaṃ.
944
944.
476依前所陈,余义应当一并观察成熟;
Heṭṭhā vuttanayeneva, sesaṃ samupalakkhaye;
477如此对身、语、意三业未震动者,彼乃三部分相联结;
Evaṃ duvaṅgahīnaṃ tu, tīhi aṅgehi saṃyutaṃ.
945九百四十五。
945.
479禅定分为三种善法,兼具十善标志;
Jhānaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ;
480第二者乃比丘尼所获得之培育相;
Dutiyādhigataṃ hoti, bhikkhunā bhāvanāmayaṃ.
946九百四十六。
946.
482第二禅所达,其形有五;
Dutiyādhigate jhāne, ākārehi ca pañcahi;
483居于清净之所,第二亦具正念。
Suciṇṇavasinā hutvā, dutiyepi satīmatā.
947
947.
485因此,此禅具足者,第二禅再现;
Tasmā paguṇato jhānā, vuṭṭhāya dutiyā puna;
486具近乎于恶行者,此为成就。
Āsannatakkacārāri, samāpatti ayaṃ iti.
948
948.
488由欢喜所爱,心中生起激荡,
Pītiyā piyato tassa, cetaso uppilāpanaṃ;
489然而欢喜因过盛,便成为身体的软弱。
Pītiyā pana thūlattā, tatoyaṃ aṅgadubbalā.
949
949.
491此处观察到其过患,在第三禅中却仍然存在;
Tattha ādīnavaṃ disvā, tatiye santato pana;
492到第二禅时,则圆满弃除躯体的软弱。
Nikantiṃ pariyādāya, jhānasmiṃ dutiye puna.
950
950.
494为了第三个修习目的,应当进行的修行方法;
Tatiyādhigamatthāya, kātabbo bhāvanakkamo;
495以及其第二禅那,当起而观察时;
Athassa dutiyajjhānā, vuṭṭhāya ca yadā pana.
951
951.
497正具正知之人,回顾禅那的各组成部分;
Satassa sampajānassa, jhānaṅgaṃ paccavekkhato;
498其中厚重者(诸烦恼)被欢喜所压住,随顺于安乐等境;
Thūlato pītupaṭṭhāti, sukhādi santato pana.
952
952.
500为了舍弃沉重的肢体,那时这位瑜伽行者也是如此;
Thūlaṅgānaṃ pahānāya, tadā tassa ca yogino;
501为了获得安稳的依止,所凭所依正是那个标记。
Santaṅgapaṭilābhāya, nimittaṃ tu tadeva ca.
953
953.
503‘大地,大地’,心里这样反复念诵;
‘‘Pathavī pathavi’’ccevaṃ, karoto manasā puna;
504现在,将会生起第三禅定。
Idāni tatiyaṃ jhāna-muppajjissati taṃ iti.
954
954.
506在依止存在流转心法之后,是着于地界的心根表象;
Bhavaṅgaṃ manupacchijja, pathavīkasiṇaṃ pana;
507修习者在心门中以此作为正念的起点。
Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
955第九百五十五条。
955.
509出生流动的是心,在此心所依止之处;
Jāyatāvajjanaṃ cittaṃ, tasmiṃ ārammaṇe tato;
510由此生起的流转有四种或五种别相。
Javanāni ca jāyante, tassa cattāri pañca vā.
956第九百五十六条。
956.
512终结时,唯有一法,谓之迅速心;
Avasāne panekaṃ tu, tesaṃ javanacetasaṃ;
513彼心能远离色境,即是第三禅心。
Rūpāvacarikaṃ hoti, tatiyajjhānamānasaṃ.
957九百五十七。
957.
515凭念念住与正知,兼具安乐为资粮;
Satiyā sampajaññena, sampannaṃ tu sukhena ca;
516相续专注相连缀,二禅与三禅见此。
Ekaggatāya saṃyuttaṃ, duvaṅgaṃ tatiyaṃ mataṃ.
958九百五十八。
958.
518如前所说,余下诸义得以共相领会;
Heṭṭhā vuttanayeneva, sesaṃ samupalakkhaye;
519如此,无缺一处,乃二处结合而成。
Evamekaṅgahīnaṃ tu, dvīhi aṅgehi saṃyutaṃ.
959
959.
521禅定有三种善妙,具足十种标志;
Jhānaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ;
522第三种由比丘尼所证得,全部由修习而成。
Tatiyādhigataṃ hoti, bhikkhunā bhāvanāmayaṃ.
960
960.
524第三个专注禅定已达时,具足五种形态;
Tatiyādhigate jhāne, ākārehi ca pañcahi;
525并且住于清净安住中,同时具足正念。
Suciṇṇavasinā hutvā, tasmiṃ pana satīmatā.
961第九百六十一。
961.
527因此禅那,因其具足功德,第三禅再现;
Tasmā paguṇato jhānā, vuṭṭhāya tatiyā puna;
528接近纯净无染的污秽,禅定相续而至。
Āsannapītidosā hi, samāpatti ayanti ca.
962第九百六十二。
962.
530如果那是什么利益,亦如心意所愿的快乐;
Yadevacettha ābhogo, sukhamicceva cetaso;
531如此巨大的快乐,对于这个身体的软弱者而言,实际上是存在的。
Evaṃ sukhassa thūlattā, hotāyaṃ aṅgadubbalā.
963
963.
533于是观察初禅的不善之处,再次进入第三禅;
Iti ādīnavaṃ disvā, jhānasmiṃ tatiye puna;
534又观察第四禅的连续存在,以及修行者的心。
Catutthaṃ santato disvā, cetasā pana yoginā.
964
964.
536结束第四禅后,在第三禅中重新进行修习;
Nikantiṃ pariyādāya, jhānasmiṃ tatiye puna;
537为达到第四禅的境界,应当完成修习的专门功课。
Catutthādhigamatthāya, kātabbo bhāvanakkamo.
965第九百六十五。
965.
539然后,当第三禅已起,且有觉知觉察者观察;
Athassa tatiyajjhānā, vuṭṭhāya hi yadā pana;
540身心圆满具足的觉知者,回顾第三禅行的各个禅支。
Satassa sampajānassa, jhānaṅgaṃ paccavekkhato.
966第九百六十六。
966.
542因其宽厚而守护,于心中生安乐;
Thūlato tassupaṭṭhāti, sukhaṃ taṃ mānasaṃ tato;
543其常持平等心,且心专一清净。
Upekkhā santato tassa, cittassekaggatāpi ca.
967
967.
545为了舍弃沉重之行,得于安稳之行;
Thūlaṅgassa pahānāya, santaṅgassūpaladdhiyā;
546这正是其相,称为「地、地」之相。
Tadeva ca nimittañhi, ‘‘pathavī pathavī’’ti ca.
968
968.
548比丘以心作意,反复修习精进;
Karoto manasā eva, punappunañca yogino;
549此即第四禅,须臾必当生起;
Catutthaṃ panidaṃ jhānaṃ, uppajjissati taṃ iti.
969第九百六十九偈。
969.
551舍弃有余流,入于地界宽广;
Bhavaṅgaṃ panupacchijja, pathavīkasiṇaṃ tathā;
552正是心门开,修行者由此入;
Tadevārammaṇaṃ katvā, manodvāramhi yogino.
970第九百七十偈。
970.
554心起生运动,继之于缘境中而生起;
Jāyatāvajjanaṃ cittaṃ, tasmiṃ ārammaṇe tato;
555运动亦由心生,数量或为四或为五。
Javanāni ca jāyante, tassa cattāri pañca vā.
971第九百七十一条。
971.
557到终结时心于是动者之一;
Avasāne panekaṃ tu, tesaṃ javanacetasaṃ;
558为色所引导者,第四禅对应于心者也。
Rūpāvacarikaṃ hoti, catutthajjhānamānasaṃ.
972第九百七十二条。
972.
560独支断除者,乃凭二肢合摄;
Ekaṅgavippahīnaṃ tu, dvīhi aṅgehi yogato;
561第四禅则名之为二支禅。
Catutthaṃ panidaṃ jhānaṃ, duvaṅganti pavuccati.
973九百七十三。
973.
563如是三种殊胜,具足十相庄严;
Evaṃ tividhakalyāṇaṃ, dasalakkhaṇasaṃyutaṃ;
564第四禅得成,出自比丘尼修习而成。
Catutthādhigataṃ hoti, bhikkhunā bhāvanāmayaṃ.
974九百七十四。
974.
566因于对快乐不起分别,故不生追逐之心;
Yasmā sukhamupekkhāya, na hotāsevanaṃ pana;
567正如处于平等无断之际,诸行亦随之生起。
Upekkhāsahagatāneva, javanāni javanti ca.
975九百七十五。
975.
569由此与平等无断相应者,即所谓第四法;
Upekkhāsahagataṃ tasmā, catutthaṃ samudīritaṃ;
570这乃有别处,余义已广泛说明。
Ayamettha viseso hi, sesaṃ vuttanayaṃ pana.
976九百七十六。
976.
572所谓四支禅,第二支却有二重含义;
Yaṃ catukkanaye jhānaṃ, dutiyaṃ taṃ dvidhā pana;
573成就五支禅时,第二支即为第三支。
Katvāna pañcakanaye, dutiyaṃ tatiyaṃ kataṃ.
977九百七十七。
977.
575这里第三为第四,第四为第五;
Tatiyaṃ taṃ catutthañca, catutthaṃ pañcamaṃ idha;
576起首即为首,区别显著。
Paṭhamaṃ paṭhamaṃyeva, ayamettha visesatā.
978九百七十八。
978.
578如上所说,并非由我简略陈述;
Evamettāvatā vuttā, nātisaṅkhepato mayā;
579此关于色行的发扬,并非过于详尽;
Nātivitthārato cāyaṃ, rūpāvacarabhāvanā.
979第九百七十九节。
979.
581甘美清净而明澈的语辞,究竟有谁不为之悦喜?
Sumadhuravarataravacano, kaṃ nu janaṃ neva rañjayati;
582确有明彻清净的智慧,令人心安而深受欢迎。
Atinisitavisadabuddhi-pasādajana vedanīyoyaṃ.
583如是,于《阿毗达摩入门》中,色界定修习之解说
Iti abhidhammāvatāre rūpāvacarasamādhibhāvanāniddeso
584名为第十四品。
Nāma cuddasamo paricchedo.